- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálké pohlavní cesty- vývod nadvarlete ( ductus epididymis ), chámovody ( ductus deferens ), ductus ejakulatorius
z Müllerova vývodu- ženské pohlavní cesty – vznik vejcovodů ( tuba uterina ), část pochvy, apendix testi ( u mužů )
zevní genitál:
z tuberculum genitále – penis x klitoris
z tori genitales – scrotum x labia majora
z plicae genitales – labia minora
58. ŠOUREK ( SCROTUM ), VARLE ( TESTIS ),
NADVARLE ( EPIDIDYMIS )
VARLE ( testis )
párová orgán ovoidního tvaru cca 4 cm velký
jsou uložena v šourku ( scrotu )
na dorsální straně nasedá nadvarle
funkční zralosti dosahují v pubertě, kdy jsou ovlivňována testosteronem
hilus varlete: vstup cév a nervů,
výstup kanálků s mízních cév
POVRCH:
varlata jsou kryta vazivovým obalem – tunica albuginea
dále pak lamina parietalis et visceralis tunicae vaginalis testis
STAVBA:
na povrchu – tunica albuginea – vybíhající v septula testis, které tvoří lobuli testis
uvnitř jednotlivých lalůčku jsou semenotvorné kanálky
stočené – tubuli contori, které přechází v rovné
rovné – tubuli recti tvořící následně rete testis
Sertoliho buňky – jsou uloženy mezi pohlavními buňkami, jedná se o buňky podpůrné
Leydigovi buňky – produkují testosteron
DESCENSUS TESTIUM ( sestup varlete )
varlata se zakládají v dutině břišní a postupně během vývoje sestupují do scrota
směr sestupu je v dospělosti patrný průběhem a. + v. testicularis
3. měsíc – sestup do fossa iliaca
4. – 7. měsíc – do anulus inguinalis profunda
varlata sestupují retroperitoneálně
do scrota sestupují až v 8. - 10. měsíci prenatálního vývoje
se sestupem varlat sestupuje i peritoneální processus vaginalis testis, který se pak mění v lig. vaginale
pokud nedojde k přeměně processus vaginalis muže docházet k sestupu střevních kliček a ke vzniku vrozených tříselních kýl
pozůstatkem sestupu je také gubernaculum testis, vaz táhnoucí se od varlete k processus vaginalis testis, tento vaz táhne při sestupu varle do šourku
sestup varlat je závislí na vnitřní sekreci hypofýzy
pokud varlata nesestoupí jedná se o kryptorchismus
NADVARLE ( epididymis )
nasedá na horní stranu varlete
dělí se na 3 části
caput – nejširší, vstupují sem ductuli efferentes testis vycházející z rete testis
corpus
cauda – vazivově spojena s dolním pólem varlete
kanálky nadvarlete ústí do chámovodů ( ductus deferens )
STAVBA:
ductuli efferentes – tvoří je řasinkový epitel různí tloušťky, mají za úkol posun spermií do ductus epididymis
ductus epididymis: tvoří corpus a caudu, je mnohonásobně stočený a dozrávají zde spermie, je tvořen dvouřadým epitelem produkujícím kyselý sekret
rudimentální orgány:
appendix testis – pozůstatek Müllerova vývodu
appendix epididymis – zbytek Wolffova vývodu
ductuli aberentes – slepé kanálky, pozůstatky mesonephros
Cévní zásobení varlete a nadvarlete:
aa. testiculares ( z břišní aorty )
a. ductus deferentis ( z a. iliaca interna )
a. cremasterica
veny:
plexus pampiniformis ( z varlete )
v. renalis – v. cava inf.
Nervy:
plexus testicularis
ŠOUREK ( scrotum )
kožní vak, ve kterém jsou uložena varlata a nadvarlata
je zavěšen pod symphysou
hlavní funkcí šourku je termoregulace – ideální teplota pro zrání spermií je o 2 – 3 oC nižší než je teplota těla
STAVBA:
vzniká srůstem dvou embryonálních částí ( tori genitales ) a je rozdělen na dvě části – septum scroti
kůže je tenká , bez tuku s řídkými chlupy, hojně obsahuje potní a mazové žlázy
pod kůží je tenká vrstva hladké svaloviny s elastickými snopci
OBALY VARLETE + NADVARLETE
Jedná se o deriváty stěny břišní, jednotlivé obaly odpovídají částem břišní stěny
tunica dartos – pevně srůstá s kůží, vychází z dutiny břišní a umožňuje přitažení varlat k tělu při změně teploty
fascia spermatica externa – z m. obliquus abdominis externuj
m. cremaster – z m. obliquus abdominis internus, zdvihá varle
fascia cremasterica
fascia spermatica interna – z m. transversus abdominis
lamina parietalis tunicae vaginalis testis
lamina visceralis tunicae vaginalis testis
Cévy:
aa. pudendae externa, interna
a. cremasterica
v. pudenda interna
nervy:
n. pudendus
n. genitofemoralis
59. POHLAVNÍ CESTY MUŽSKÉ, TRUBICE MOČOVÁ
CHÁMOVODY ( ductus deferens )
vývodná cesta z nadvarlete, ústí do pars prostatica urethrae
cca 40 cm
průběh:
z nadvarlete probíhá v šourku, součástí provazce seměnného, tříselním kanálem nad ureterem k dolní straně močového měchýře
po spojení s vývody semenných váčků pokračuje jako ductus ejaculatorius a vyúsťuje v pras prostatica urethrae na colliculus seminalis
nad spojením s vývodem semenných váčků se tvoří ampulla ductus deferentis
STAVBA:
sliznice:
tvoří podélné řasy
je tvořena dvouřadým epitelem
silná svalová vrstva – schopná peristaltických pohybů
na povrchu adventitia
odvod spermií z nadvarlete do močové trubice je způsoben peristaltikou svalstva a tlakem
Cévy:
a ductus deferentis
v. plexus vesicalis
Nervy:
plexus deferentis
SEMENNÉ VÁČKY ( vesiculae seminales )
dutý párová orgán
jsou uloženy mezi močovým měchýřem a rectem
vycházejí z nich ducti excretorii, které po spojení s ductus deferens dávají vzniku ductus ejaculatorius
STAVBA:
sliznice: tvořena jednovrstevným sekrečním epitelem a tvoří řasy
produkuje sekret vyživující spermie ( obsahuje fruktosu ) a podporuje pohyblivost, tento sekret mění pH ejakulátu
svalovina: longitudinální a cirkulární
vyšetřuje se per rektum
PROVAZEC SEMENNÝ ( funiculus spermaticus )
obsahuje:
ductus deferens
a. ductus deferentis
v. plexus pampiniformis
a. testicularis
v. plexus deferntis
n. plexus testicularis
mízní cévy
obaly provazce semenného jsou totožné s obaly varlete, chybí pouze tunica vaginalis testis
MOČOVÁ TRUBICE ( urethra maskulina )
společný vývod močových a pohlavních cest
18 – 22 cm
od ostium urethrae internum až do žaludu penisu
dělí se na 4 části:
pars intramuralis
pars prostatica
pars membranacea
pars spongiosa
pars intramuralis:
prochází stěnou močového měchýře, je obklopena svěračem z hladké svaloviny – m. sphincter vesicae
pars prostatica:
na vyvýšenině colliculus seminalis vyúsťují oba ducti ejaculatorii a mezi nimi vystupuje utriculus ( pozůstatek Müllerova vývodu )
prochází prostatou
ústí sem: ducti ejaculatorii, glandulae prostaticae, utriculus prostaticus
pars membranacea:
nejkratší část mužské uretery
prochází skrz diaphragma urogenitale ( m. transversus perinei profundus ),
v této části je obklopena příčněpruhovaným svěračem m. spihncter urethrae
pars spongiosa:
nejdelší část mužské uretery
vyúsťuje na hrotu žaludu v ostium urethrae externum
ústí do ní: glandulae bulbourethrales ( Cowperovy žlázy ), glandulae urethrales ( přes laucunae urethrales )
v této části je nejširší místo močové turbina a to před ostium urethrae ext. – fossa navicularis
PRŮBĚH:
od ostium urethrae internum svisle dolů
2 zakřivení důležitá hlavně při cévkování, druhé z nich je možné vyrovnat
curvatura subpubica – pod symphysou
curvatura preapubica – je možné ho vyrovnat při ztopoření penisu
zúžení:
pars intramuralis – m. sphincter vesicae
pars membranacea – m. sphincter urethrae
pře fossa navicularis
rozšíření:
pars prostatica
pod pars membranacea ( ampula urethrae
fossa navicularis
STAVBA:
sliznice:
přechodný epitel pouze do pars membranacea, dále pokračuje vrstevnatý cylindrický a vrstevnatý dlaždicový
podslizniční vazivo:
obsahuje žilní pleteň , která je nejhustší v pars spongiosa ( součást corpus spongiosus penis )
svalová vrstva:
pokračování svaloviny močového měchýře
na povrchu longitudinální , pod ní cirkulární
nejvíce rozvinuta v pars prostatica a pars membranacea
při močení uzavírá ductus ejaculatorius a vývody prostatických žlázek
Cévy:
a. pudenda intena + externa
a. bulbi penis ( z a. pudenda interna )
GLANDULAE BUBLOURETHRALES
párová tuboalveolární žláza
uložena podél močové trubice v m. transversus perinei profundus
ústí pomocí ductus glandulae bulbourethralis do zadní stěny pars spongiosa urethrae skrz bulbus penis
vylučují sekret usnadňující průchod spermatu ( n. plexus hypogastricus )
GLANDULAE URETHRAE
- po celé délce spongiósní části močové trubice
60. PROSTATA ( ŽLÁZA PŘEDSTOJNÁ )
nepárový žlaznatý orgán tvaru komolého kužele
tuhá konsistence
hmatná per rektum
po stranách běží m. levator ani
vývojově vzniká pučením epitelu stěny urethry
base – obrácena vzhůru těsně pod močovým měchýřem
apex – směrem dolů
facies anterior – k symphyse vychází lig. puboprostaticum
facies posterior – obrácena k rectu
dělí se na 3 laloky: lobus dexter, sinister, medius
prochází jí pars prostatica urethrae a ductus ejaculatorius
obalena capsulou propria – z vaziva a hladké svaloviny prochází jí plexus venosus prostaticus
STAVBA:
tuboalveolární žlázky , které se otevírají při ejakulaci
vyloučení alkalického sekretu neutralizujícího pH pochvy
je zde produkována hlavní objemová část ejakulátu spolu s výměšky semenných váčků
svalovina je hladká
FIXACE:
spojením s močovým měchýřem
se sponou stydkou je spojena pomocí lig. puboprostatica + svalem k diaphragma urogenitale
Cévy:
a. rectalis med.
a. vesicalis inf.
plexus venosus prostaticus
v. iliaca interna
hypertrofie prostaty – zbytnění žlázek v lobus medius
61. PENIS ( PYJ )
mužský topořivý kopulační orgán
ztopořený penis je cca 15 cm
kořen ( radix penis )- upíná se ke kosti stydké a diaphragma urogenitale
dorsum penis
facies urethralis
žalud (glans penis ): tvoří zakončení penisu, oddělený pomocí collum glandis, další částí je corona glandis
je kryt tenkou kůží – předkožkou ( prepucium ), ve které je otvor orificium prepucií pro vývod močové trubice
STAVBA:
Ze 3 topořivých těles a jejich obalů
corpus cavernosum penis
párové topořivé těleso
každé začíná jako crus penis od ramus inf. ossis pubis
dále obě tělesa srůstají svými mediálními plochami
do žlábku vzniklého srůstem se přikládá corpus spongiosum penis, na dorsum penis pak n. + vasa dorsalia penis
přední konec je překryt žaludem
na povrchu: tunica albuginea, která přechází v septum penis
do těla zabíhají trámce vaziva a hladké svaloviny tvořící trabecula
cavernae corporum cavernosum – přicházejí do nich cévy z trámců a vznikají četné anastomosy
corpus spongiosum penis:
nepárové těleso, je menší než corpora cavernosum
začíná rozšířením jako bulbus penis, který je kryt m. bulbospongiosus
bulbus naléhá na spodní stranu diaphragma urogenitale
skládá se ze dvou symetrických polovin
středem probíhá močová trubice
dále se vkládá do žlábku na facies urethrae corpora cavernosa
zakončen je žaludem – glans penis
na povrchu tunica albuginea
trámce ( trabeculae ) – caverny
glans penis :
zvonovitý tvar, na jeho dorsální stranu přirůstají corpora cavernosa
na hrotu ústí močová trubice v ostium urethrae externum
od collum glandis se zvedá val – corona glandis a na uretrální straně vytváří frenulum prepucií, které tvoří spojení žaludu s předkožkou
chybí zde tunica albuginea
OBALY:
kůže: tenká, tažná, silně pigmentovaná, bez chlupů
kožní duplikatura na žaludu = prepucium, vnitřní list tvoří frenulum prepiutií
obsahuje glandulae preputiales
podkožní vazivo: bez tuku, s obsahem cév a nervů,
fascia penis superficialis
fascia penis profunda – souvislý obal kolem topořivých těles
FIXACE:
pomocí vyzivových pruhů: lig. suspensorium penis k přední straně symphysy a svalům břicha
Cévy:
aa. pudendae externa , interna
a. bulbi penis
a. urethralis
a. profunda / dorsalia penis
„a. helicinae“ – vlnitý průběh
artérie mají tlustou stěnu s polštářky hladké svaloviny ( Ebnerovy polštářky ), které při ochablém penisu uzavírají průsvit cév
žíly:
v. dorsalis penis superficialis – v. saphena magna
z glans penis – v. dorsalis penis – plexus venosus pudendus
crura + corpora cavernosa – vv. profundae penis, v. bulbi penis – v. pudenda interna
EREKCE:
Nervový a cévní jev
ochabnutí hladké svaloviny v Ebnerových polštářcích
rozšíření arterii, krev je vpuštěna do caveren
naplněné caverny napínají tunicu albugineu + fascii penis profunda címž se zvyšuje odtok krve
nahromaděná krev v cavernách způsobuje erekci topořivých těles
větší erekce je u corpora cavernosa
dochází k vyrovnání curvatura prepubica
ochabování erekce:
zvýšení tonusu v hladké svalovině arterii v trabeculách, snížení průtoku krve, klesá napětí tunica albuginea a dochází k odtoku krve z caveren.
62. VAJEČNÍKY ( OVARIA ), VEJCOVODY
( TUBA UTERINA )
OVARIUM
párový orgán hmatný per vaginam
žena se rodí s daným počtem oocytů, které postupně ve folikulech dozrávají
primárních folikulů je cca 300 – 400 tis. Z nich ale dozrává jen nepatrná část, zbytek zaniká – atresie folikulů
facies lateralis – obrácena ke stěně malé pánve
facies medialis – obrácena do pánevní dutiny
extremita tubaria – obrácen nahoru,
vazivovým pruhem je spojen se stěnou pánevní – lig. suspensorium ovarii , tímto vazivovým pruhem procházejí mízní a krevní cévy a nervy
s vejcovodem je vaječník spojen pomocí řasy – fimbria ovarica
extremitas uterina – obrácen dolů
vazivově spojen s rohem děložním pomocí lig. ovarii proprium
zadní okraj je volný - margo liber
přední okraj je pomocí mesovaria ( závěsu ) připojen k lig. latum uteri
margo mesovaicum – je to hilus vaječníku
Velikost, tvar i vzhled jsou proměnlivé s věkem, největší jsou mezi 20. a 30. rokem ( 2,5 – 5 cm na délku, 1 - 3 cm na šířku a 0,6 – 1,5 cm tlustý )
- mohou být rozdíly i mezi pravým a levým vaječníkem
POVRCH:
do puberty jsou vaječníky hladké
později jsou znatelné výstupky folikulů a jizvy po ovulaci
vaječník je citlivý na pohmat
STAVBA:
na povrchu je jednovrstevný plochý nebo kubický epitel ( zárodečný )
u margo mesovarica přechází v blanitou linii a následně v mesotel ( Farre-Waldeyerova čára )
pod epitelem je korová vrstva ( zona corticalis ) a vrstva dřeňová ( zona medullaris )
zona corticalis:
vřetenovité buňky , kolagenní a retikulární vlákna
tunica albuginea – obsahuje ovariální folikulin se zárodečnými buňkami
folliculi ovarii primari – nejméně uzrálé folikuly, uprostřed obsahují vaječnou buňku obklopenou folikulárními buňkami
folikulární buňky zajišťují výživu a ochranu – postupně vytváří stratum granulosum
- dozrávání folikulu:
vytvoření stratum granulosum a dutiny – antrum folliculi – s kapalinou ( liquor folliculi)
v kapalině jsou obsaženy folikulární hormony
- folliculus ovaricus vesiculosus ( Graafi ):
1,5 – 2 cm
vyklenuje se nad povch
stěna: tunica folliculi externa – obsahje větší krevní cévy
tunica folliculi interna
stratum granulosum – tvoří výstupek cumulus oophorus , kde je umístěn oocyt
zralý folikulus praská v pravidelných intervalech cca 28 dní
OVULACE:
- je ovlivněna hormony předního laloku hypofýzy ( FSH ) a částečný vliv má i nervová složka
- dochází k ní nepravidelné v obou vaječnících přibližně 14.- 15. menstruačního cyklu
- dochází k ní díky zvýšení tlaku kapaliny a překrvení cév ve stěně folikulu
- ovulace probíhá i u transplantovaných vaječníků
- zrající folikul produkuje estrogeny ovlivňující změny na děložní sliznici a v pohlavním ústrojí, jeho působením vznikají sekundární pohlavní znaky a vyvolává proliferační fázi menstruačního cyklu
- vyplavením vajíčka se uvolňuje i liquor folliculi
- prasklý folikulus se uzavírá buňky stratum granulosum a tunica folliculi interna se zvětšijí a vyplňují prostor po vaječné buňce
žluté tělísko ( corpus luteum )
žluté je díky pigmentu ( lipochrom ) + tuk
pokud nedojde k oplození vajíčka žluté tělísko zaniká a stává se z něj corpus luteum menstruationis , po 10 – 12 dnech degeneruje v bílé tělísko – corpus albigans – a poté na jizvu
při oplození vajíčka dochází ke zvětšení - corpus luteum graviditatis, které zaniká až ke konci těhotenství, jeho zánik má stejný průběh
produkuje progesteron, který brzdí uzrávání dalších Graafových folikulů, podporuje růst mléčných žláz
udržení žlutého tělíska je možné díky LH ( luteinizační hormon )
Vloženo: 13.11.2010
Velikost: 235,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu E0102001 - Anatomie
Reference vyučujících předmětu E0102001 - Anatomie
Podobné materiály
- E0102001 - Anatomie - cévní systém
- E0102001 - Anatomie - dýchací systém
- E0102001 - Anatomie - Jednotný dietní systém
- E0102001 - Anatomie - Periferní část autonomního systému
- E0102001 - Anatomie - Somatosenzorický systém
- E0102001 - Anatomie - Systém hypothalamus - adenohypofýza
- E0104011 - Lékařská fyziologie - Optický systém oka
Copyright 2024 unium.cz