- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Fonetika a Fonologie - M. Krčmová
KBO/6003 - Fonetika a fonologiet
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálFonetika a fonologie
prof. PhDr. Marie Krčmová, CSc.
Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
Obsah
p://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch01.html" 1 Slovo úvodem
onetika/ucebnice/ch02s01.html" 2.1 Zvuková podoba jazyka. Ortoepie
HYPERLINK "http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch02s02.html" 2.2 Psaná podoba jazyka. Ortografie
HYPERLINK "http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch02s03.html" 2.3 Transkripce
HYPERLINK "http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch02s03s01.html" 2.3.1 Mezinárodní fonetická transkripce
HYPERLINK "http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch02s04.html" 2.4 Transliterace
YPERLINK "http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch03s02.html" 3.2 Fonologie
HYPERLINK "http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch03s03.html" 3.3 Morfonologie
HYPERLINK "http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch04.html" 4 Souvislá řeč a její členění
, slovo
HYPERLINK "http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch04s03.html" 4.3 Slabika
HYPERLINK "http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch04s04.html" 4.4 Hláska
HYPERLINK "http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch05.html" 5 Artikulační (organogenetická, fyziologická) fonetika
05s01s01.html" 5.1.1 Řízení řečové činnosti
5.2 Vlastní mluvní orgány
ní
l" 5.3.2 Systematika konsonantů (contoidů) z artikulačního hlediska
html" 5.5 Metody poznávání artikulace
HYPERLINK "http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch06.html" 6 Akustická a auditivní fonetika
HYPERLINK "http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch06s01.html" 6.1 Typy hlásek z akustického a auditivního hlediska
HYPERLINK "http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch06s02.html" 6.2 Vokalické zvuky z akustického a auditivního hlediska
HYPERLINK "http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch06s02s01.html" 6.2.1 Monoftongy
cebnice/ch06s03.html" 6.3 Konsonanty z akustického a auditivního hlediska
HYPERLINK "http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch06s03s01.html" 6.3.1 Vlastní konsonanty (obstruenty)
HYPERLINK "http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch06s03s02.html" 6.3.2 Klouzavá souhláska - glide
HYPERLINK "http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch06s03s03.html" 6.3.3 Sonory
HYPERLINK "http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch06s04.html" 6.4 Percepce a porozumění řeči
su
do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch07s01s05.html" 7.1.5 Pauza
netika/ucebnice/ch07s02s01.html" 7.2.1 Slovní přízvuk
ml" 7.2.3 Důraz
//is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch07s03.html" 7.3 Změny realizací v souvislé řeči
/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch07s03s02.html" 7.3.2 Realizace před pauzou
f/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01.html" 8.1 Základy fonologického přístupu k jazyku
/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s02.html" 8.1.2 Segmentální foném a jeho realizace
stud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s04.html" 8.1.4 Fonologický systém
ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s06.html" 8.1.6 Kombinace fonémů
tika/ucebnice/ch08s03.html" 8.3 Subfonematická fonologie – fonologie distinktivních rysů
is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s05.html" 8.5 Další fonologické přístupy
tika/ucebnice/ix01.html" Rejstřík
ály (samohlásky)
pomoc opakování látky
Kapitola 1 Slovo úvodem
Tento učební text je určen studentům 1. ročníků filologických oborů Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Mnozí z nich se hned v prvním semestru studia setkávají s kurzem obecné fonetiky a fonologie: setkají se tak s dosud netušenými zákonitostmi produkce a percepce mluvené řeči, ale také se souborem pojmů a jejich souvislostí, které budou naléhavě potřebovat ve vyšších ročnících, zejména při poznávání a popisu rozdílů mezi jednotlivými jazyky a při studium jazykového vývoje. Kromě toho předmět učí pochopit některé velmi obecné zákonitosti přirozeného jazyka. Navíc má i praktické vyústění ve vědomém zvládání výslovnosti, což mohou ocenit hlavně ti, kdo teprve pronikají do některého jazyka cizího. Látka je základem také pro studium filologií, v jejichž programu kurz s názvem (obecná) fonetika a fonologie nemusí být výslovně uveden.
Kurz obecné fonetiky a fonologie má v současném programu studia vymezenu většinou pouze jednu hodinu přednášek: ta by měla velmi mnoho vysvětlit a současně ukázat i cesty, jak s poznatky nakládat. Paralelně nebo v návaznosti na přednášku probíhají semináře, ty se však soustřeďují hlavně na specifika jednotlivých studovaných jazyků a mnohdy musejí věnovat pozornost i nácviku a kultivaci jejich výslovnosti, tedy vyjadřovací praxi. Semináře předpokládají zvládnutí základní terminologie, nemohou se však již obecným problémům věnovat. Jednohodinová lekce a poznámky, které si při ní student udělá, však zdaleka nestačí ke zvládnutí látky, s jejíž znalostí další běh studia počítá.
Samozřejmě využívá vysokoškolský student při samostudiu vhodné učební texty a odbornou literaturu. Jak je vidět i ze na konci práce, literatura tohoto oboru existuje; seznam obsahuje jen její výběr zaměřený na souborné práce, ale i tak by mohl začínajícího studenta svým rozsahem mást. Vědomě jsme výkladový text koncipovali jako souvislý, na jednotlivou sekundární literaturu v něm přímo neodkazujeme a její seznam vyčleňujeme na konec.
Pokud budete mít zájem poučit se o konkrétním problému hlouběji, poradí vám při výběru z rozsáhlého souboru knih vyučující. Bohužel však jsou mnohé knižní publikace poměrně málo dostupné, a to nejen proto, že je těžko koupíme a že jsou k knihovnách jen v omezeném množství exemplářů. Důležité je také to, že vědecké práce jsou příliš speciální a bez znalosti základní terminologie a celkového "jazyka oboru", tedy způsobů, jakým je zvykem v dané disciplíně odborné poznatky prezentovat, málo srozumitelné. Cizojazyčné publikace, které se oborem zabývají, jsou navíc náročné také proto, že i práci s odbornou literaturou se musíme učit a z nižších typů škol nebývá zkušenost se studiem cizojazyčné vědecké literatury valná. To platí i pro materiály přístupné na internetu. Také tu potřebujeme mít nejprve orientaci v oboru, abychom mohli informace přijímat a hodnotit.
Výklad počítá s vámi, s vaší vstupní (středoškolskou) znalostí jazykovědné terminologie, a také s vaší empirickou znalostí přirozeného jazyka. Tomu je podřízena koncepce textu i jeho proporce. Celý text, který se tu předkládá, je - jak jsme už uvedli - výběrem skutečností uzpůsoben potřebám obecného poučení pro 1. ročník studia filologie. Zároveň upozorní, kde hledat další informace, takže vás může vést i v dalších letech.
Příkladový materiál je nejčastěji volen z mateřštiny, která dává všem bez rozdílu zkušenost se zvukovou podobou řeči. Na ostatní jazyky ukazují jednotlivé orientační příklady, a zejména doporučení k vlastním úvahám nad jazykem. Další fakta poznáte ve speciálních fonetikách jednotlivých jazyků.
Počítáme přitom s tím, že v gramatikách některých jazyků se užívá jiného členění hlásek nebo jsou v podstatě tytéž skutečnosti pojmenovávány rozdílně; to se projevuje i v základních materiálech, ze kterých se o znění jazyků, jež studujete, učíte. Pokusili jsme se formulovat výklad s ohledem na tuto skutečnost, bohužel ne vždy se nám však podařilo rozdíly překlenout. Údaje o zvukové stavbě jazyků pro náš kulturní okruh zcela exkluzivních, i když jsou velmi zajímavé, vypouštíme.
Potřebám filologického studia je podřízen i terminologický aparát. Základem je mezinárodní fonetická a fonologická terminologie (vzhledem k českému výkladovému textu v podobě "počeštěné"). Ve výkladu jsou nové pojmy zvýrazněny, na závěr připojujeme rejstřík termínů. Je na vás, abyste si do něj přidali, třeba až v dalším semestru, termíny užívané v lingvistických pracích o jazyku, který studujete.
Krátkost kurzu, novost tematiky a někdy i menší pozornost na přednáškách vedou k tomu, že část studentů ztrácí v předmětu orientaci. Proto je text formulován v několika rovinách: jako členěný obsah a jako souvislý výkladový text doplněný ilustrujícím materiálem včetně materiálu akustického. Tím se může stát i základem vědomé práce se zvukovými didaktickými materiály, kterých stále přibývá. Orientaci v tématu přispívá i už zmíněný rejstřík.
Na přípravě textu se podílelo více vysokoškolských učitelů. Prof. Marie Krčmová, CSc., vytvořila celkovou koncepci a zpracovala textovou část. Dokumentační materiál připravil Mgr. Robert Batušek, Ph.D., z Fakulty informatiky MU v Brně, text formoval Mgr. Pavel Gaura z téže fakulty. Technickou stránku publikace na Elportále MU zpracoval Mgr. Marek Stehlík ze Servisního střediska pro e-learning, CVT Fakulty informatiky.
I když každý ze spoluautorů pracoval na určitém úseku, nemůžeme říci, že by byl méně nebo více důležitý pro celek. Všichni, kdo se na tvorbě verze tohoto textu, podpořeného v roce 2003 Rozvojovým programem MŠMTV, podíleli, mají společný zájem: vytvořit text zprostředkovávající nejnovější poznatky oboru a přitom srozumitelný, adekvátní účelu i předpokládanému adresátovi, a současně text živý: v dalších letech byla a bude proto ve shodě s vývojem disciplíny (a ve shodě s ohlasem, který se projeví až při jeho užívání) doplňován.
Kapitola 2 Řeč mluvená a řeč psaná
Velké množství přirozených jazyků světa existuje ve dvou základních realizacích - mluvené a psané. Pokud jde o schopnost vyjádřit nejrůznější obsahy sdělení, různé myšlenky, jsou mluvené i psané projevy rovnocenné; v jisté míře zobecnění můžeme říci, že jednomu jazykovému systému (langue) odpovídají dva typy realizací v řeči (parole), mluvená a psaná.
Mluvená a psaná řeč se navzájem na první pohled liší v „substanci“, v materiálních prostředcích, které užívají pro vyjádření myšlenek (a jiných složek komunikátu - např. postojů ke sdělení a vztahu k adresátovi) tak, aby mohly být předány příjemci. Pro psaný projev jsou to opticky vnímatelné značky utvářené podle zvyklostí daného píšícího společenství (tvary vrypů na hliněné tabulce, značky na papyru, obrázky, hieroglyfy, malovaná, psaná nebo tištěná písmena na pergamenu, látce nebo papíře, písmena na obrazovce monitoru...). Mluvená řeč je tvořena zvukovými vlnami produkovanými mluvními orgány ve shodě se zvyklostmi určitého mluvícího společenství tak, aby ji bylo možno přijímat sluchem. Zvukové vlny lze samozřejmě generovat i jinými zdroji, než jsou lidská mluvidla, taková řeč je však jen horší nebo lepší imitací přirozené mluvy lidské.
Oba způsoby realizace konkrétního přirozeného jazyka, mluvená i psaná řeč, jsou s to plnit všechny funkce, které jazyk při komunikaci má. V některých z nich se však běžněji uplatní podoba psaná, v jiných je výraznější podíl podoby mluvené.
Připomínají se tyto funkce jazyka: referenční (též sdělná, denotativní, informativní, kognitivní, ikonická), výrazová (též emotivní, expresivní), výzvová (též konativní, apelativní, operativní, excitativní), fatická (phatická, též kontaktová), estetická (též poetická, básnická), metajazyková (jazykem mluvíme i o jazyce), jiné zdroje připomínají i funkci mentální apod. Tyto funkce, přisuzované jazyku, se projevují až v jeho konkrétním užití, v řečových projevech.
Řeč mluvená a řeč psaná užívané jedním národním společenstvím jsou většinou realizací téhož jazykového systému, téhož národního jazyka. Z historie i dneška známe sice národy, které v psaných záznamech (a také v oficiální komunikaci, tj. ve veřejných komunikátech) užívají jiného jazyka, než je jejich jazyk národní, od těchto situací však v dalších výkladech odhlédneme; např. v raném středověku byla na našem území většina psaných textů v latině; mnohé africké kmenové jazyky existují v mluvené podobě, ale v psané podobě se neužívají a oficiální texty jsou psány ve světovém jazyku.
Mluvený a psaný projev se v jediném jazyce liší v mnoha aspektech, tedy nejen ve volbě substance. V jazycích nám blízkých lze rozdíly najít zejména v těchto věcech:
V utváření celku sdělení: V mluveném projevu jde o kontinuální proud zvuku členěný až po větších úsecích, plynule v něm na sebe navazují ve spontánní mluvě nejen hlásky slabik a slabiky slova, ale i jednotlivá slova ve výpovědním úseku (pro jednoduchost - v úseku ohraničeném alespoň slabou pauzou a spojeném intonací - viz ). V psaném projevu jsou tu vždy diskrétní grafické jednotky; jejich platnost je dána principem zápisu, který jazyk využívá (cebnice/ch02s02.html" \o "2.2 Psaná podoba jazyka. Ortografie" 2.2).
Percepce mluveného projevu probíhá přijetím (slyšením) lineárního řetězce a až po přijetí určitého úseku jeho dekódováním vedoucím k porozumění, zatímco psaný projev umíme při jisté zkušenosti vnímat po úsecích "globálně", bez pracné identifikace jednotlivých elementů, tedy bez "hláskování" a "slabikování".
Oba způsoby realizace se liší způsobem osvojení: v mateřském (1.) jazyce se učíme mluvit přirozenou cestou v útlém dětství nápodobou mluvícího okolí (rodina, postupně přibývají kamarádi, kolegové...), zatímco znalosti psaní dosahujeme poněkud později a dík vědomému učení, při němž je projev i vědomě korigován. V dalším jazyce je tomu obvykle jinak: jeho mluvenou podobu se učíme dík didakticky řízené komunikaci a náš kontakt s mluvními vzory je poněkud omezený (učitel nebo lektor, několik málo přátel); psanému projevu se v cizím jazyce učíme obvykle zároveň s mluvením. V mezních případech lze ovládat cizí jazyk jen pasivně, tj. rozumět psanému textu, aniž bychom zvukovou podobu zvládli. U mateřského jazyka je to u zdravého člověka nepravděpodobné.
Jinak je tomu u přirozeně bilingvních mluvčích, ti mají vlastně "mateřské jazyky" dva, např. jazyk české matky a jazyk německého otce. Tuto problematiku - stojící mimo rámec vlastní fonetiky a fonologie - studuje především pedolingvistika, psycholingvistika a sociolingvistika.
Cílem osvojení je v prvním jazyce komunikační úspěšnost, jejíž nároky rostou s věkem dítěte, zatímco cílem zvládnutí psaného projevu je umožnění vazby ke kulturnímu dědictví. V cizím jazyce tomu může být jinak, obecným cílem je tu sice dnes také rozvoj komunikačních dovedností, ale může dominovat i jen potřeba porozumět psanému textu, popř. i jen v některé oblasti (např. potřeba pasivní znalosti latiny či staré němčiny pro studium archiválií).
Mluvený projev pokrývá především soukromou komunikační sféru a v celonárodní se uplatňuje až v posledních desetiletích; jeho minulé fáze není možno přímo pozorovat. Zdá se být "přirozený" a jeho kvality jsou proto méně uvědomovány. Psaný projev je naopak svou podstatou nadčasový a celospolečenský, můžeme jen tedy studovat i daleko do minulosti. Kvality psaného projevu byly zejména dříve v centru zájmu společnosti uživatelů, podle nich se často hodnotí úroveň vzdělanosti člověka. Teprve v poslední době se připomíná i význam kvality projevu mluveného pro prezentaci osobnosti.
Mluvený projev je místně, generačně, sociálně rozrůzněný daleko více než projev psaný. Volba výrazových prostředků mluveného projevu je dána normou, často jen lokální (tj. rozhodující je, zda nějaký způsob výslovnosti je přijímán uživateli - členy rodiny, obyvateli malé obce apod. - jako "normální", v daném prostředí obvyklý), zatímco psaný projev je v našem kulturním okruhu vázán kodifikací, ev. standardizací prvků, které se v něm pokládají za náležité; platí tu jistá pravidla, pro něž je oporou sepsání v závazných příručkách (Duden, Pravidla českého pravopisu, Webster apod.). Není vzácná situace, že lidé mluvící a vyslovující ne zcela spisovně nebo i nářečně píší spisovným, často i kvalitním a bohatým jazykem.
Jazyky se stále vyvíjejí a to platí i pro obě podoby realizace, mluvenou a psanou. V mluvených projevech se však změny dějí postupně, takže si je méně uvědomujeme, zatímco v psaném projevu dochází vždy po určité době k větším změnám zásad psaní, které si uživatelé uvědomují a zaujímají k nim stanovisko, diskutují o jejich potřebě, náležitosti atd. Záleží na celkovém postoji kulturní veřejnosti, zda se bude pravopis měnit a v jakém rozsahu: u jednotlivých jazyků je v tom situace různá a každé řešení - změny tak jako odmítnutí změn - má své výhody i nevýhody.
Produkce textu je u mluvených projevů formována především spontánností a kontaktovostí, zatímco psaný projev je v zásadě "kontaktem na dálku". Obvykle je připravený, v soukromé psané komunikaci však stále více roste podíl málo připravených psaných textů při chatu, posílání SMS zpráv atd. Sama technika mluvené řeči je velmi ovlivněna spontánností výslovnosti, jen malý okruh profesionálních mluvčích se připravuje i po výslovnostní stránce.
Členění textu a hierarchizace informace se v mluveném projevu děje (vedle proměn celkové stylizace) pomocí prozodických prostředků (), psaný projev užívá prostředků grafických. Jsou navzájem jen těžko převoditelné.
Tradiční lingvistika chápala psanou realizaci jako (jediného) reprezentanta jazyka, z ní vyvozovala poznatky uložené do mluvnic a podle ní hodnotila také správnost/nesprávnost projevů. K mluvenému projevu se pak přistupovalo jako k něčemu odvozenému, dokonce mohl být chápán jako „pokažený“, v mluvě byly nacházeny "chyby" proti předepsanému spisovnému jazyku atd.
Tento pohled se v posledních desetiletích mění, neboť roste význam mluvené komunikace a rozvoj metod zkoumání umožňuje studovat autentické mluvené projevy v celé jejich složitosti a proměnlivosti. Ukázalo se, že poznání jazyka na základě pouze psané podoby je založeno na rozboru jistým způsobem „upraveného“ tvaru, který může, ale nemusí být adekvátní skutečné (mnohotvárné) realitě.
Pro studium filologie je proto nezbytná nejen empirická znalost mluvené podoby jazyka/jazyků, ale i její pochopení ve smyslu lingvistickém, schopnost její analýzy, popisu s použitím příslušné terminologie atd. Důležité je to také pro pochopení výkladů o vývoji jazyka, který se děl postupně ve zvukové podobě a do písma pronikaly, a to ještě ne vždy, až výsledky určitých jeho vývojových fází.
S růstem významu mluveného slova v dnešním světě význam takových studií dále roste. Je tedy třeba věnovat studiu zákonitostí mluveného projevu pozornost a nedoufat, že sama nápodoba mluvního vzoru stačí. Při studiu cizího jazyka je vhodné navíc počítat i s tím, že jsme si výslovnostní návyky vytvořili v útlém dětství v rodině: při osvojování nového jazyka bychom si vlastně měli vytvořit návyky nové, jasně odlišné. Někdy se to podaří prostou imitací, většinou je ale i zde vhodné vědět, kde a jak se cizí jazyk liší od mateřského (ev. kde se liší kultivovaná výslovnost mateřského jazyka od regionální), aby mohl být nácvik cílený a úspěšný.
2.1 Zvuková podoba jazyka. Ortoepie
Zvuková stránka lidského dorozumívání je předmětem zájmu po staletí. První popisy výslovnosti jsou známy z Indie, kde byly vytvořeny již v 7. století př. n. l. Ze starých řeckých textů známe úvahy o hláskách, přízvuku, melodii řeči, Aristoteles v Rétorice (4. století př. n. l.) definuje hlásku, samohlásku, souhlásku i slabiku a podává třídění hlásek podle znělosti nebo místa artikulace. O tvoření řeči se zajímali v prvních stoletích našeho věku také lékaři, antičtí i arabští. Obrácení pozornosti k filozofickým otázkám jazyka odsouvá později zájem o zvuk řeči do pozadí, a tak jednotlivá pozorování vznikají spíše v rámci rétoriky v souvislosti s poslední fází přípravy řeči - přednesem (pronunciatio) a s prakticky orientovanou výukou zvukové řeči u neslyšících. Takto získané poznatky jsou - přes všechnu náhodnost - mimořádně důležité pro poznání vývoje konkrétního jazyka.
V evropské lingvistice byly dlouhou dobu v popředí pozornosti hlásky chápané jako nejmenší jednotky
Vloženo: 12.06.2010
Velikost: 3,21 MB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2023 unium.cz. Abychom mohli web rozvíjet a dále vylepšovat podle preferencí uživatelů, shromažďujeme statistiky o návštěvnosti, a to pomocí Google Analytics a Netmonitor. Tyto systémy pro unium.cz zaznamenávají, které stránky uživatel na webové stránce navštívil, odkud se na stránku dostal, kam z ní odešel, jaké používá zařízení, operační systém či prohlížeč, či jaký má preferenční jazyk. Statistiky jsou anonymní, takže unium.cz nezná identitu návštěvníka a spravuje cookies tak, že neumožňuje identifikovat konkrétní osoby. Používáním webu vyjadřujete souhlas použitím cookies a následujících služeb: