- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Úvod
Z3090 - Humánní geografie
Hodnocení materiálu:
Vyučující: Mgr. Ondřej Mulíček Ph.D.
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálHUMÁNNÍ GEOGRAFIE
I. ročník
ROLE MÍSTA A PROSTORU V GEOGRAFII
Vybrané definice geografie a jejího předmětu studia
„Účelem geografie je poskytnout obraz Země jako celku prostřednictvím mapování rozmístění jednotlivých míst.“
(Ptolemaios, 150)
„Synoptická disciplína syntetizující poznatky ostatních věd skrze koncept prostoru“
(Kant, 1780)
„Syntetizující disciplína, která spojuje obecné se specifickým, prostřednictvím měření, mapování a regionálního důrazu.“
(Alexander von Humboldt, 1845)
„Člověk ve společnosti a místní variace v prostředí.“
(Halford Mackinder, 1887)
„Jak prostředí zjevně ovlivňuje lidské chování.“
(Ellen Semple, 1911)
„Studium ekologie člověka - přizpůsobení se přírodním podmínkám.“
(Harland Barrows, 1923)
„Věda věnovaná formulaci zákonů vysvětlujících rozmístění určitých charakteristik na zemském povrchu.“
(Fred Schaefer, 1953)
„Poskytnout přesný, racionální popis a interpretaci proměnlivého charakteru zemského povrchu.“
(Richard Hartshorne, 1959)
„Geografie je svou podstatou regionální či chorologickou vědou pro popis povrchu Země.“
(Robert E. Dickinson, 1969)
„Studium variací daného fenoménu na různých místech.“
(Holt-Jensen, 1980)
„...týkající se místních či prostorových změn společenských či přírodních fenoménů na povrchu Země.“
(Martin Kenzer, 1989)
Východiska geografie
Existují dva doplňující se pohledy na geografii:
Geografie jako disciplína popisující přírodní a sociální jevy a vztahy mezi nimi (v geografickém výzkumu je integrována příroda i společnost)
Geografie jako disciplína prostoru – prostorově vztažená věda (prostor je základním organizačním konceptem).
Geografické tradice
Geografie má určitá tradiční témata či přístupy, které významně spoluurčují i současnou podobu geografie jako univerzitní vědy.
Geografie jako Věda o Zemi
Odkazuje k dobám, kdy fyzická geografie byla prioritním pilířem geografického výzkumu. Fyzičtí geografové popisovali přírodní procesy měnící tvář Země. Dnes jsou jejich závěry rovněž důležité – ne sami o sobě – jsou zkoumány z pohledu vlivů na lidskou společnost.
Kulturně-environmentální tradice
Geografové měli v minulosti tendence ke generalizování vztahů mezi přírodními podmínkami a lidskou společností. Prostředí bylo chápáno jako faktor determinující společenský, kulturní, ekonomický vývoj. V současnosti není vliv prostředí na lidskou společnost tak silný, nicméně v určitých podobách a historických setrvačnostech stále přetrvává.
Lokalizační tradice
Jedná se jádrovou geografickou tradici prostorově přiřadit a uspořádat nejrůznější data. V současnosti je škála dat, které mají geografové možnost prostorově analyzovat nepoměrně větší, než tomu bylo v minulosti, stejně jako škála metod, nástrojů sběru, analýzy a interpretace dat.
Regionální analýza
Detailní charakteristika vybraných oblastí na zemském povrchu byla po dlouhou dobu v centru zájmu geografů. Tento regionální přístup prošel ve 20. století hlubokými změnami, byla odstraněna čistá popisnost ve prospěch zdůvodnění, nicméně regionální přístup je i v současnosti charakteristickým vydělujícím znakem geografických disciplín.
Prostorové geografické myšlení
Prostorové myšlení je základní geografickou dovedností umožňující porozumět uspořádání objektů a jevů v rámci relativně složitého a rozsáhlého prostoru.
Geografové sledují, mapují a zdůvodňují pravidelnosti na Zemi (uvažování prostoru), popisují jedinečnou polohu a charakteristiku (uvažování místa), identifikují jednotlivé oblasti na Zemi na základě rozdílných kombinací jejich vlastností (uvažování regionu), hodnotí jedinečnost místa a současně jeho podobnost místům jiným (uvažování měřítka), vysvětlují vztahy mezi místy a regiony, procesy a jevy v prostoru (uvažování vztahů).
Chápání prostoru
V průběhu 15. – 18. století se ubíralo vnímání zemského prostoru směrem ke konečnosti. Do této doby dominovala myšlenka nekonečného, geograficky neohraničeného prostoru. Teprve na základě objevitelských cest byla postupně přijímána myšlenka Země jako zeměkoule s určitým a konečným rozměrem. Z geografického úhlu pohledu byla zvláštní pozornost věnována schopnosti „zafixovat“ polohu událostí, míst a jevů na zemském povrchu a tuto polohu reprezentovat na mapě.
Produkce geografických znalostí vždy obsahovala nejrůznější způsoby poznání prostoru. S postupným profilováním (humánní) geografie jako (sociální) vědní disciplíny docházelo ke konceptualizaci prostoru, tj. k definování obecných přístupů k chápání prostoru v geografii.
Absolutní versus relativní prostor
Koncept absolutního prostoru pracuje s Euklidovskou geometrií, Newtonovou fyzikou a Kantovou filosofií. Je pouhou platformou (prázdným kontejnerem), ve které se události odehrávají a procesy odvíjejí. Je netečný (inertní).
Absolutní prostor je chápán jako něco, co existovalo, existuje a existovat bude.
Naopak koncept relativního prostoru definuje prostor nikoliv na základě objektů a jevů umístěných do souřadnicové sí
Vloženo: 4.08.2011
Velikost: 239,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz