- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Ledovcové tvary reliéfu
Z0026 - Fyzická geografie
Hodnocení materiálu:
Vyučující: Mgr. Zdeněk Máčka Ph.D.
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiála okrajovým příkrým klifem. Jejich tvar vyplývá z toho, že se odlamují od šelfového ledu. Antarktické ledové kry mohou mít rozměry dosahující desítek km a mocnost přes 600 m s klifem vyčnívajícím až 100 m nad hladinu.
6. Doba ledová
glaciál = období během kterého dochází k růstu pevninských ledovců a k jejich postupu do nižších zeměpisných šířek
Zalednění (glaciace) je spojeno s poklesem průměrné roční teploty v oblastech, kde vznikají ledovce. Současně ale musí klima zůstat dostatečně humidní a v oblastech, kde se ledovec šíří musí být dostatek sněhových srážek, aby ledovec mohl růst.
Naopak když se klima otepluje nebo klesají úhrny sněhových srážek ledovce ustupují – tomuto procesu se říká deglaciace.
Období které trvá mezi dvěma zaledněními se označuje jako interglaciál.
Glaciály a interglaciály se střídaly v posledním geologickém období označovaném jako pleistocén; spodní hranice pleistocénu se dnes klade nejčastěji do období před 2,48 mil. lety. V současnosti žijeme v interglaciálním období, které začalo před 10 tis. lety a které označujeme jako holocén.
Během pleistocénu proběhlo několik glaciálů a interglaciálů, které jsou pojmenovány odlišně v různých oblastech světa. U nás nejznámější jsou dvě stratigrafické škály pleistocénu: a. alpská, b. severoevropská.
Alpský systém – zahrnuje celkem 6 glaciálů
bieber, donau, günz, mindel, riss a würm
Severoevropský systém
pretegelen, eburon, menap, elster, saale a weichsel
6.1 Rozsah posledního zalednění
Během gláciálů byly severní části Severní Ameriky, Evropy a Asie pokryty pevninským ledovcem. Evropskou část ledovce označujeme jako Skandinávský pevninský ledovec. Jeho centrální část se nacházela v oblasti Baltského moře, odkud se ledovec šířil na sever i na jih. Na jihu se ledovec dostal až do středního Německa, pokrýval celé Polsko a velké rozlohy v Rusku. Rozsáhlé ledové čapky se utvořily na severním Urale a na vrchovinách a pohořích dále na východ; odtud se ledovec rozšířil takřka po celé centrální Sibiři.
Alpy byly pokryty horskými ledovci v daleko větší míře než dnes. Ledem byly pokryté i Britské ostrovy, kde bylo několik samostatných center na vrchovinách; britské ledovce splývaly se Skandinávským ledovcem.
Rozsáhlé kontinentální zalednění se týká zejména severní polokoule, protože ve vysokých zeměpisných šířkách jižní polokoule je deficit pevniny. Jižní Amerika ale byla zaledněna. Ledovce se šířily z ledovcových čapek v jižních Andách od 40° j.š. směrem na jih a postupovaly jak na západ k pobřeží Tichého oceánu, tak na východ kde pokrývaly celou Patagonii. Zcela zaledněn byl rovněž Jižní ostrov Nového Zélandu.
Během maximálního rozsahu zalednění se hladina světového oceánu nacházela o 125 m níže než dnes, takže byly obnaženy rozsáhlé plochy šelfu.
7. Tvary vytvořené pevninskými ledovci
7.1 Erozní tvary pevninských ledovců
Podobně jako horské ledovce i pevninské velice účinně erodují svoje podloží. Pomale se pohybující led obrušuje a ohlazuje podloží a zanechává za sebou hladké, zaoblené skalní povrchy – ledovcové ohlazy, tento typ eroze se nazývá deterze (stírání). Deterzní povrchy bývají často porušeny rýhami a škrábanci, podle kterých lze odvodit, kterým směrem se ledovec pohyboval. Pokud je skalní podklad silně rozpukaný, dochází i k detrakci (odlamování).
Odolnější skály v podloží ledovce, které již dříve vyčnívaly nad okolní terén, mají v důsledku deterze ohlazený a zaoblený povrch. Takovéto pahorky nazýváme oblíky. Oblíky mají asymetrický tvar – mírný ohlazený svah byl obrácen proti směru postupu ledovce, příkřejší, krátký svah byl na chráněné straně.
ledovcová jezera - tam kde pohyb ledovce sledoval směr starších říčních údolí, došlo k jejich prohloubení a vzniku prstovitých sníženin, které byly po deglaciaci přehrazeny ledovcovým materiálem a zaplněny vodou.
7.2 Sedimenty pevninských ledovců
ledovcové (glaciální) uloženiny = všechny sedimenty, které vznikly v souvislosti s aktivitou ledovců
till = nevrstevnatá směs ledovcového materiálu obsahující všechny zrnitostní frakce od balvanů až po jíl. Till je typický sediment nanesený ledovcem, který ještě nebyl přemístěn vodními toky. Spodní moréna se po ústupu ledovce projevuje jako tenký, souvislý pokryv tillu.
7.2.1 Morény
Pestrost různých typů morén není v případě pevninských ledovců tak velká. Na čele ledovce vzniká koncová moréna. Koncové morény mají v půdoryse tvar táhlých oblouků, který indikuje, že ledovec postupoval ve formě několika obrovských ledovcových jazyků.
Tam, kde se dotýkaly dva ledovcové jazyky, vznikla na styku dvou koncových morén kontaktní moréna, která zabíhá směrem do nitra ledovce. Jak ledovec postupně odtává a ustupuje, stává se, že se na čas jeho ústup zastaví a jeho čelo zůstane na nějakou dobu na jednom místě – při této dočasné stabilizaci čela ledovce pak vzniká moréna, která se označuje jako ústupová. Ústupové morény probíhají paralelně s koncovou morénou, ale bývají nižší a často přerušované.
7.2.2 Výplavová planina a eskery
Voda, která vytéká z tajícího pevninského ledovce, odnáší sebou materiál z morén – uložením tohoto morénového materiálu v předpolí ledovce vznikají glaciofluviální uloženiny (ledovcovo-říční).
Tavná voda, která vytéká z ledovce v podobě ledovcových řek, sebou nese materiál, který se ukládá před čelní morénou v náplavových kuželech. Splynutím těchto náplavových kuželů vzniká plochý, mírně ukloněný povrch budovaný glaciofluviálními uloženinami – tzv. výplavová planina. Synonymní název: sandr (označení z Islandu).
Často se stává, že se z čela ustupujícího ledovce ulamují kusy ledu, které jsou pak pohřbeny sedimenty výplavové planiny. Takovýmto kusům ledu se říká mrtvý led. Pozdějším roztáním mrtvého ledu vznikají na povrchu výplavové planiny okrouhlé jámy označované jako kotle (kettles). Kotle bývají buď suché, nebo jsou vyplněné vodou a přeměněné v jezírka.
Voda však neodtéká pouze z čela ledovce, ale i z jeho spodní části, kam se dostává z povrchu ledovce po trhlinách. Podledovcová voda vytváří na dně ledovce dlouhé tunely, které jsou orientované kolmo k okraji ledovce. V těchto tunelech se ukládá vodou unášený materiál spodní morény. Po roztání ledovce vyčnívají tyto glaciofluviální nánosy nad terén v podobě dlouhých přímých nebo klikatých valů. Tyto valy se označují jako eskery. Eskery bývají dlouhé až několik km.
7.2.3 Spodní moréna a drumliny
Rozsáhlé pokryvy tillu v místech kde se dříve rozkládal pevninský ledovec se nazývají tillová planina. Tillová planina je tvořena ledovcovými uloženinami které se nahromadily jako spodní moréna. Povrch těchto uloženin je víceméně rovný, ale nepravidelný a tam, kde se nacházejí prohlubně s nepropustnými jíly se hromadí povrchová voda a tvoří se jezera
Sedimenty spodní morény, pokud jsou dostatečně mocné, mohou úplně pohřbít původní terén, který zde byl před zaledněním.
Dalším běžným ledovcovým tvarem je drumlin – což je oválný pahorek tvaru obrácené kávové lžičky. Drumliny jsou dlouhé max. 1 km, průměrně bývají vysoké 30 m a jejich podélná osa je orientovaná ve směru pohybu ledovce. Drumliny se tvarem podobají oblíkům, ale nejsou tvořeny skalní horninou ale ledovcovými uloženinami.
Drumliny vznikly při pohybu ledovce nahrnutím ledovcových uloženin.
7.2.4 Předledovcová jezera a varvy
Velká ledovcová jezera se rozkládala tam, kde se ledovec svým čelem dotýkal vyššího terénu, jehož svahy zapadaly pod ledovec. Při ústupu ledovce vznikla v prostoru mezi pohořím a čelem ledovce sníženina, která se zaplnila tavnou vodou.
Tavná ledovcová voda, která se hromadila v těchto jezerech, nebo jimi protékala, v nich ukládala ledovcový materiál z čelní nebo základní morény. Tímto způsobem vznikaly tzv. glaciolakustrinní sedimenty (ledovcovo-jezerní).
V rozsáhlejších jezerech vznikaly vytříděné vrstevnaté sedimenty nazývané varvy (páskované jíly). Varva se skládá ze dvou částí – tmavší, více jílovitý proužek a světlejší, převážně písčitý proužek. Tmavší proužek se usazoval v zimě, kdy se pod zamrzlou vodní hladinou v klidné vodě ukládal jemnozrnný materiál tmavě zbarvený humusem. Světlý písčitý proužek vznikal v létě, kdy tavné vody přinášely hrubší, písčitý materiál chudý na humusové látky.
Tloušťka varv kolísá od 2 mm d
Vloženo: 4.08.2011
Velikost: 1,26 MB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu Z0026 - Fyzická geografie
Reference vyučujících předmětu Z0026 - Fyzická geografie
Reference vyučujícího Mgr. Zdeněk Máčka Ph.D.
Podobné materiály
Copyright 2024 unium.cz