- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
fyzik_vlast
G1061 - Mineralogie I
Hodnocení materiálu:
Vyučující: doc. RNDr. Zdeněk Losos CSc.
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálMineralogie I
5. Fyzikální vlastnosti minerálů, optika
Fyzikální vlastnosti minerálů jsou přímým důsledkem jejich chemického složení a krystalové struktury. Značnou část fyzikálních vlastností můžeme určit pouhým okem nebo velmi jednoduchými metodami a zkouškami, proto jsou tyto vlastnosti velmi důležité při předběžném určování minerálů.
Krystalový habitus a typus, agregace minerálů
Krystalový habitus (vzhled) je dán převládajícím rozměrem a tvarem krystalu (např. habitus jehlicovitý, sloupcovitý). Typus krystalu se někdy uvádí jako charakteristika převládajícího krystalového tvaru (např. typus prizmatický, dipyramidální). Zpravidla se používá pro charakterizaci celkového vzhledu minerálu označení jeho krystalového habitu:
habitus izometrický (stejnorozměrný)
habitus s převládajícím jedním rozměrem: tlustě či krátce sloupcovitý, sloupcovitý, tence sloupcovitý, stébelnatý, jehlicovitý, vláknitý nebo vláskovitý
habitus s převládajícími dvěma směry: tlustě či tence tabulkovitý, deskovitý, lupenitý nebo lístkovitý.
Omezení krystalů
Na základě dokonalosti omezení krystalových tvarů minerálu rozlišujeme krystaly:
automorfní (idiomorfní) s dokonale vyvinutými plochami
hypautomorfní (hypidiomorfní) s částečně vyvinutými krystalovými plochami
xenomorfní (allotromorfní) bez vyvinutých krystalových ploch
Krystalické agregáty
Minerály se vyskytují ve formě krystalů jen zřídka, častěji je to ve formě krystalických agregátů, tj. zcela nahodilých srůstů velkého množství zpravidla xenomorfně omezených krystalů, které beze zbytku vyplňují prostor. Označování a popis agregátů není zcela jednoznačný, používají se nejrůznější pojmy; z nejběžnějších uveďme tyto:
agregáty hrubě až jemně zrnité - označení závisí na velikosti jednotlivých krystalových zrn v agregátu
agregáty celistvé - jednotlivá zrna (krystalky) nejsou viditelná pouhým okem
agregáty stébelnaté - zpravidla soubor sloupcovitých jedinců
agregáty vláknité - jsou tvořena vlákny minerálu, např. azbesty
agregáty radiálně paprsčité - vlákna mají koncentrickou stavbu
agregáty ledvinité
agregáty sferolitické
agregáty lupenité - typické především pro slídové minerály
agregáty snopkovité
a další
Typický vývin minerálů
Pro určování minerálů mají velký význam některé další znaky, spojené s vývinem krystalů. Mezi důležité znaky patří morfologie krystalových ploch. Pro některé minerály, resp. pro určité plochy jejich krystalů je charakteristická určitá skulptace nebo rýhování. Příkladem může být vodorovné rýhování na prizmatických plochách křemene, podélné rýhování na plochách vertikálního pásma turmalínu nebo typická skulptace na plíšcích zlata. Pro určování může být významný např. i typický tvar srostlic (např. křížové srostlice staurolitu) nebo nezvyklý vývin krystalů popř. agregátů (např. drátkovité stříbro).
Štěpnost, dělitelnost a lom
Vlastnosti jako je štěpnost, dělitelnost a lom jsou odezvou krystalických minerálů na působení vnějších sil. Pokud na krystalickou látku působí vnější síly a změní-li se její struktura říkáme, že je tlakově deformovaná. Pevnost krystalického materiálu přímo závisí na vazebných mechanismech a přítomnosti (resp. nepřítomnosti) defektů ve struktuře. Pro výslednou reakci krystalické látky na působení vnějších sil je rozhodující typ chemických vazeb ve struktuře látky. Pokud minerál obsahuje strukturní defekty podél určité roviny nebo v určitém směru, bude mít tendenci se v těchto směrech snáze deformovat. Příkladem mohou být vrstevnaté minerály, ve kterých jsou vrstvy mezi sebou vázány mnohem slaběji a tím je jasně dán směr snadné deformace.
Štěpnost
Štěpnost je tendence minerálu lámat se paralelně s určitou rovinou atomů, kterou lze charakterizovat Millerovými symboly (podobně jako krystalovou plochu). Štěpnost může být vyvinuta v různé kvalitě. Na jedné straně může být zcela dokonalá (např. bazální štěpnost slíd), na druhé straně může zcela chybět (křemen).
Pokud chceme štěpnost určitým způsobem definovat, musíme udat její kvalitu a její krystalografický směr. Směr udáváme buď Millerovým symbolem nebo opisem jako např. kubická (100), oktaedrická (111), prizmatická (110) nebo pinakoidální (001) štěpnost. Kvalita štěpnosti se vyjadřuje nejčastěji v této škále:
velmi dokonalá
dokonalá
dobrá
nedokonalá
velmi nedokonalá (chybějící)
Dělitelnost
Pokud se minerál láme podél strukturních oslabení, která vznikají v důsledku tlaku, dvojčatění nebo procesů exsoluce, jedná se o dělitelnost. Jelikož jsou tyto směry paralelní s krystalografickými rovinami, velmi se podobají štěpnosti.
Lom
V některých krystalech je pevnost vazeb ve všech směrech přibližně stejná - neexistuje zde směr oslabení. Dezintegrace takových minerálů nesleduje žádný krystalografický směr.
Podle vzhledu rozlišujeme různé typy lomu:
lasturnatý - hladký, zahnutý lom ve tvaru lastury
vláknitý nebo třískovitý
hákovitý - rozeklaný lom s ostrými hranami
nerovný nebo nepravidelný - tvořen je drsnými a nepravidelnými plochami
Tvrdost
Tvrdost vyjadřuje míru odolnosti povrchu minerálu vůči pronikání cizího předmětu (značí se obvykle H nebo T). Relativní stupeň tvrdosti je určován na základě srovnávání, kdy sledujeme zda jeden minerál rýpe do druhého, nebo zda odolává rýpaní např. nožem nebo drátem.
Při vyhodnocování tvrdosti sledujeme vlastně reakci krystalové struktury na tlak bez vzniku poruch. V kovových krystalech je výsledkem (vzhledem k jejich plasticitě) rýha. Křehké materiály s kovalentní a ionovou vazbou budou na test tvrdosti reagovat vznikem mikroporuch.
Je třeba dobře rozlišovat mezi pevností struktury a tvrdostí minerálu. Příkladem mohou být silikáty, jejichž společnou základní stavební jednotkou jsou tetraedry (SiO4)-4 a vyskytují se mezi nimi minerály s tvrdostí velmi nízkou (mastek) ale i vysokou (topaz). Z toho je vidět, že tvrdost nezávisí na převažující vazbě (u silikátů Si-O), ale na nejslabší vazbě ve struktuře.
Rakouský mineralog F.Mohs v roce 1824 sestavil relativní stupnici tvrdosti a jako standardů použil některé minerály. Minerály jsou seřazeny se stoupající tvrdostí:
1. mastek6. ortoklas
2. sádrovec7. křemen
3. kalcit8. topaz
4.
Vloženo: 29.07.2009
Velikost: 83,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz