- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Specifické poruchy
SZ7BP_SP1P - Speciální pedagogika 1
Hodnocení materiálu:
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálV rámci kapitol z pedagogiky od Pipekové
Specifické poruchy učení (SPU) jsou stále jedním z aktuálních problémů současného školství. Patří mezi velmi často diskutované téma, které se pozvolna dostalo i do podvědomí laické veřejnosti. Týká se totiž vysokého procenta dětské populace. Výskyt jedinců trpících SPU je obtížné vyčíslit, přibližně se uvádí 2-4% jedinců, přičemž u chlapců je výskyt asi třikrát častější.
Důležitost je dána nejen tímto procentovým vyjádřením, veliký důraz se klade na včasnou diagnostiku a zajištění reedukační péče a podpory, a to především z důvodu možného negativního vlivu na další vzdělávací a profesní dráhu těchto jedinců.
Problematika SPU se rozvíjí v těsné součinnosti teorie a praxe, postupně získává interdisciplinární podobu. Díky své multifaktoritě má vliv na osobnost člověka, na prostředí, ve kterém žije, a stává se předmětem zájmu mnoha vědních disciplín.
Mezi přední odborníky zabývajícími se danou problematikou u nás řadíme Matějčka (1993), Zelinkovou (1994), Tymichovou (1992). Za metodicky nejvýraznější můžeme považovat práce Pokorné (1997, 2001). Ze zahraničních odborníků je nutno prezentovat práce Barkleyho (1996),překlady autorů Mundena (2002), Traina (1997, 2001), Riefové (1999) a dalších.
K aktuálním tématům řešeným na poli vzdělávání žáků s SPU řadíme přístup k výuce cizích jazyků, využití mediálních prostředků se zaměřením na informační technologie. Další výzkumy jsou věnovány otázkám stylů učení u těchto jedinců. V naší odborné literatuře jsou výzkumy spojeny se jmény Mareše (1998), Kocurové (2002), Zelinkové (2003).
Novák (1987) a Košč (1987) se zabývají rozvíjející se diagnostikou dyskalkulie.
Do popředí vstupuje oblast druhého stupně ZŠ a velice aktuálním tématem jsou jedinci s těmito problémy na středních školách, problematika péče a podpory osob s SPU v období dospívání a dospělosti.
V odborné literatuře pedagogické, psychologické se setkáváme s termíny specifické vývojové poruchy učení nebo chování, specifické poruchy učení,, vývojové poruchy učení. Tyto pojmy jsou nadřazeny pojmům dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dyspinxie, dyspraxie a dysmúzie. Tři poslední jmenované jsou českým specifikem a v zahraniční literatuře se s nimi nesetkáme.
Pokorná (2001)poukazuje na nejednotnost terminologie v české a zahraniční odborné literatuře. Její rozdílnost můžeme spatřovat v různorodosti na pohled symptomaticky specifických poruch a především i náhledu na celou problematiku poruch učení, která není jen záležitostí pedagogických oborů, ale vyžaduje interdisciplinární přístup.
10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí z roku1992 zařazuje specifické poruchy školních dovedností do skupin poruch psychického vývoje.
Najdeme je v kategoriích F 80- F 89 Poruchy psychického vývoje
Zahrnují základní diagnózy:
F 80Specifické vývojové poruchy řeči a jazyka
F 81Specifické vývojové poruchy školních dovedností
F 81.0Specifická porucha čtení (dyslexie)
F 81.1Specifická porucha psaní (dysgrafie)
F 81.2Specifická porucha počítání (dyskalkulie)
F 81.3Specifická porucha školních dovedností
F 81.8Jiné vývojové poruchy školních dovedností
F 81.9Vývojová porucha školních dovedností NESPECIFIKOVANÁ
F 82Specifická vývojová porucha motorické funkce
F 83Smíšené specifické vývojové poruchy
Pojem specifické poruchy učení (SPU) označuje různorodou skupinu poruch, projevující se obtížemi při nabývání základních vzdělávacích dovedností, jako je mluvení, čtení, psaní a počítání. Poruchy mají individuální charakter, mohou vznikat na podkladě dysfunkce CNS. Často jsou provázeny dalšími příznaky:
- poruchy řeči
- obtíže v soustředění
- impulzivní jednání
- poruchy v oblasti percepce
- poruchy motoriky (syndrom ADD, ADHD).
Všechny příznaky poruch učení způsobují selhávání žáka ve školních výkonech a prolínají se do celého edukačního procesu
Znemožňují žákovi:
přiměřeně reagovat
porozumět pokynům
plnit běžné úkoly a instrukce učitele
Opakované neúspěchy vyvolávají v dítěti stavy úzkosti a pocity strachu!
Obecně platí, že SPU zasahují psychiku člověka a prolínají se do sféry sociální a psychologické.
SPU je nutné odlišit od NESPECIFICKÝCH PORUCH UČENÍ, obecně se vyskytujících, které mohou být způsobeny například sníženým rozumovým nadáním, smyslovými vadami, nedostatečnou motivací ke školní práci, výchovnou či výukovou zanedbaností dítěte.
Z hlediska problematiky definování specifických poruch učení můžeme od dřívějších definic zaznamenat určitý posun. Moderní definice vymezují ve svém definování i oblast diagnostiky.
S vývojem vědeckého bádání se vytvářela i terminologická východiska k této oblasti.
Prof. Z. Matějček (in Kucharská 1997) se na konci podrobné analýzy nejnovějších definic přiklání k definici
Světové federace neurologické, Dallas 1968 - Specifická vývojová dyslexie je
porucha projevující se neschopností naučit se číst, přestože se dítěti dostává
běžného výukového vedení, má přiměřenou inteligenci a sociokulturní
příležitost. Je podmíněna poruchami v základních poznávacích schopnostech,
přičemž tyto poruchy jsou často konstitučního původu.
Z novějších pak již v r 1993 považoval Z. Matějček za významnou
definici expertů z USA z roku 1980 – Poruchy učení jsou souhrnným
označením různorodé skupiny poruch, které se projevují zřetelnými obtížemi při
nabývání a užívání takových dovedností, jako je mluvení, porozumění mluvené
řeči, čtení, psaní, matematické usuzování nebo počítání. Tyto poruchy jsou
vlastní postiženému jedinci a předpokládají dysfunkci CNS. I když se porucha
učení může vyskytnout souběžně s jinými formami postižení (jako např.
smyslové vady, mentální retardace, sociální a emociální poruchy) nebo
souběžně s jinými vlivy prostředí (např. kulturní zvláštnosti, nedostatečná nebo
nevhodná výuka, psychogenní činitelé), není přímým následkem
takových postižení nebo nepříznivých vlivů. (Matějček 1993, . 24)
Mezi poslední definice se řadí definice dyslexie
Výboru Ortonovy dyslektické společnosti 1994 – Dyslexie je jednou z více
výrazných poruch učení. Jde o specifickou řečovou poruchu konstitučního
původu, která se vyznačuje problémy s dekódováním jednotlivých slov,
odrážejícími obvykle nedostatečnou schopnost fonologického zpracování. Tyto
potíže se často objevují neočekávaně vzhledem k věku a dalším kognitivním a
akademických schopnostem. Nejsou výsledkem generalizované vývojové
poruchy, nebo smyslového postižení.
Dyslexie se projevuje obtížemi různého druhu při práci s různými formami
jazyka a vedle potíži se čtením často zahrnuje i nápadné problémy při
osvojování dovednosti psát a dodržovat pravopisnou normu.
(Matějček in Kucharská 1998,s.18)
Současná definice
Mezinárodní dyslektická spolčenost v Annals of Dyslexia – 2003 –Dyslexie je specifická porucha učení, která je neurobiologického původu. Je charakterizována obtížemi se správným nebo plynulým rozpoznáním slova a špatným pravopisem a dekódovacími schopnostmi. Tyto obtíže jsou typickým následkem deficitu ve fonologické složce jazyka, který je často neočekávaný ve vztahu k ostatním poznávacím schopnostem a k podmínkám efektivní výuky ve třídě. Mezi sekundární následky mohou patřit podmínky s porozuměním čteného a omezené čtenářské zkušenosti, které brání růstu slovní zásoby a základních znalostí.
Dále je nutno si uvědomit, že jedinci s SPU tvoří nestejnorodou skupinu, jednotlivé projevy se mohou kombinovat. Specifické poruchy učení však nepůsobí ojediněle, ale zasahují celou osobnost jedince. Někteří odborníci např. zdůraznili důležitost procesu vnímání při čtení. Pokud je funkce vnímání poručena, můžeme očekávat těžkosti se čtením. Termín dyslexie, který označuje poruchu čtení, ale bývá také užíván pro označení poruchy čtení a psaní, nebo bývá dokonce termínem pro SPU jako celek. V současnosti se setkáváme s tendencemi oprostit se od definic zaměřených na vysvětlení poruchy a definovat problém nna základě potřeb dítěte. V této souvislosti osoby s SPU jsou považovány za žáky (studenty) se speciálními vzdělávacími potřebami.
Na základě obecných projevů specifických poruch učení, můžeme definovat specifické poruchy:
Čtení-dyslexie
Psaní-dysgrafie
Pravopisu-dysortografie
Počítání-dyskalkulie
Kreslení-dyspinxie
Hudebnosti-dysmuzie
Schopnosti
vykonávat
složité úkony-dyspraxie
DYSLEXIE- specifická porucha čtení, projevující se neschopností naučit se číst běžnými výukovými metodami. V doslovném překladu znamená potíž se slovy nebo poruchu v práci se slovy, přesně pak poruchu ve vyjadřování řečí psanou (v psaní) a ve zpracování psané řeči (ve čtení). Dítě má problémy s rozpoznáním a zapamatováním si jednotlivých písmen, zvláště pak v rozlišování písmen tvarově podobných (b-d, s-z, t-j, p-q). Problémem může být i rozlišení zvukově podobných hlásek (a-e-o, b-p, s-z). Pro dítě je náročné spojování hlásek v slabiku a souvislé čtení slov, související s oslabením v oblasti spolupráce mozkových hemisfér (Matějček 1993,1995; Pokorná 1997; Zelinková 1995) i řadou autorů uváděné souvislosti s očními pohyby. Porucha může postihnout rychlost čtení, správnost čtení, porozumění čtenému textu.
ŠKOLNÍ DŮSLEDKY:
Odrážejí se v osobnosti žáka
Přináší s sebou pocity napětí nejen ve výuce jazyka,ale i v ostatních předmětech
Může vést ke snížení celkového školního výkonu
Nejobvyklejší oblastí potíže je fonémová segmentace – proces, při kterém je neznámé slovo rozloženo na zvukové složky
Velice často se u dětí trpících dyslexií projevuje porucha slovní paměti či porucha vizuálního vnímání
Žák má problémy s rozlišováním některých písmen
Nezvládá techniku rychlého či letmého čtení
Čte s nerovnoměrným a přerývaným rytmem
DYSGRAFIE- specifická porucha grafického projevu, postihuje zejména celkovou úpravu grafického projevu, osvojování jednotlivých písmen, napodobení tvaru, spojení hlásky s písmenem a řazení písmen. Dítě opět zaměňuje tvarově podobná písmena, písmo je neuspořádané, těžkopádné, neobratné. Má tendence směšovat psací a tiskací písmo. Žáci postižení touto poruchou se dlouho nemohou naučit dodržení liniatury, výšky písma. Píší pomalu, namáhavě, obsah napsaného v časové tísni nekoordinuje se skutečnými žákovými jazykovými schopnostmi. Často u nich zjišťujeme vadné držení psacího náčiní. Samotný proces psaní vyžaduje velkou koncentraci žákovy pozornosti. Není schopen se soustředit na obsahovou a gramatickou stránku projevu. Je nutné, aby učitel věděl, že v případě delšího selhávání má možnost žákovi poskytnout práci na počítači či psacím stroji.
ŠKOLNÍ DŮSLEDKY:
Přinášejí špatnou úpravu dětského písemného projevu
Dítě často nestačí průměrnému tempu ostatních žáků, dopouští se většího množství chyb, a to nejčastěji při diktátech nebo časově limitovaných úkolech.
Dysgrafie zasahuje i do předmětu matematika
Žáci nedokáží provést správný zápis čísel, mají problémy v řešení slovních úloh
Mají problémy s udržením horizontální roviny písma
Píší mimořádně velkými či naopak malými písmeny
Píší řadu slov foneticky, tedy tak, jak je slyší.
Žák není schopen simultánně provádět opravy napsaného textu
Dysgrafie bývá někdy spojena s dyspinxií /sp výtvarného
Vloženo: 25.04.2009
Velikost: 136,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz