- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Skripta Dejiny_skoly_a_pedagogiky
SZ7BP_DUP1 - Nástin dějin pedagogiky a úvod do pedagogiky
Hodnocení materiálu:
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálnictví. Vznikají školy rétorské Na vyšších školách
rétorských, které byly zakládány po vzoru řeckých sofistických škol, se kromě řečnictví a
filozofie vyučovalo i občanské právo, matematika, astronomie, hudba a vojenská
gymnastika.
3. Období císařství (od roku 30 př.n.l. do roku 476 n.l., do zániku západořímské říše, do
dobytí Říma Ostrogóty)
Elementární školy (ludi) vzdělávaly i děti chudých svobodných občanů. Ve školách
gramatických a rétorských byli vychováváni úředníci pro potřeby státní správy. Později
byly školy gramatické rozděleny na ústavy latinské a řecké. Začaly vznikat i odborné
školy, např. právnické, učiliště pro mediky, architekty a inženýry. Vznikly státní vysoké
školy, např. v Římě, Athénách, Alexandrii a Konstantinopoli. Zakládaly se též knihovny.
R. 426 byly školy v Římě zestátněny a učitelé se stali státními úředníky. Nad školami je
ustanoven státní dozor.
Postupně od 1. století n.l. začalo pronikat do Říma křesťanství. Po jeho zestátnění
milánským ediktem r. 313 začíná i výchova nabývat křesťanského charakteru. Začíná
docházet ke splývání antické a křesťanské kultury.
Pedagogické názory římských filozofů a myslitelů
Marcus Tullius Cicero (106-43 př.n.l.) Byl slavným řečníkem, a proto viděl vrchol vzdělání v řečnictví. Zdůrazňoval studium rétoriky, filozofie a historie. Nevěnuje pozornost studiu přírodních věd a gymnastice. Požadoval individuální přístup k žákům a zmírnění kruté školní kázně.
Marcus Terentius Varro (116-27 př.n.l.) vytváří soubor studijních disciplín, které vychází z alexandrijské školy – gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a múzika. Tyto obory převzal středověk pod názvem sedmero svobodných umění.
Lucius Annaeus Seneca (4 př.n.l.- 65 n.l.), stoický filozof, vychovatel císaře Nerona. Zdůrazňuje mravní složku výchovy, hledání pravdy. Vrchol vzdělání viděl ve filozofii . Ve výchově je nutný živý příklad učitele a ne plané poučování. Neúplné vědění je škodlivé. Jeho známým heslem bylo Neučíme se pro školu, ale pro život.
Marcus Aurelius (121-180 n.l.), římský císař, nazývaný „filozof na trůně“, stoický filozof. Zastával názor, že člověk se musí naučit žít rozumně a mravně. Má žít ve shodě s přírodou a světovým rozumem, jehož součástí je rozum lidský.
Marcus Fabius Quintilianus (35-95, nebo 38-98 n.l.) podal nejucelenější syntézu římského výchovného systému. Byl to řečník, právník a vedl rétorskou školu v Římě.
Jeho spis Dvanáct knih o výchově řečníka lze považovat za první systematickou didaktiku.
Quintilianus vyzvedá úlohu školní výchovy oproti výchově soukromým vychovatelem. Ve škole se podle něj vytvářejí přátelské svazky, podněcuje se zdravá ctižádost a soutěživost žáků. Učitel má vycházet z individuality žáků. Měl by být, vzorem, příkladem, měl by mít hluboké vzdělání a kladní přístup k dětem. Měl by být trpělivý, neúnavný. Neměl by požadovat plnění úkolů, které převyšují jejich síly. Rozumové zaměstnání se má střídat s odpočinkem, s hrou.
Ve své knize se zabývá Quintilianus také metodickými otázkami výchovy budoucího řečníka. Doporučuje současný výcvik ve čtení a psaní, cvičení paměti, pěstování hudby. Hudební výchova je velmi důležitá pro přípravu řečníka, neboť pěstuje kvalitu hlasu, rytmiku řeči a cit pro správný pohyb.
Studium matematiky je nutné pro pěstování důslednosti a posloupnosti v myšlení řečníka.
Základy znalostí se nemají klást kvapně, ale trvanlivě.
Quintilianovy názory ovlivnily pozdější myslitele, zvláště autory období humanismu a renesance, na které zase navázal J.A. Komenský.
Po nástupu křesťanství dochází ke splývání antické a křesťanské kultury. Ve východní části římské říše je tento proces klidnější. Např. Origenes (asi 185-255 )hledal cesty, jak nejlépe spojit křesťanskou výchovu s antickou tradicí. Naopak v západní části římské říše docházelo k příkrému odmítání antické kultury. Takto vystupují např. Tertullianus (asi 160-222 ) a Hieronymus (asi 348-420), sv. Jeroným. Patřil k tzv. svatým otcům (patres). Známý je jeho překlad Písma do latiny pod názvem Vulgata.
Augustinus Aurelius, sv. Augustin, (354-430) ve svém díle O státě božím staví proti pozemskému světu obraz „božího státu“. K antickým morálním ctnostem, jako byly moudrost, spravedlivost, statečnost a uměřenost přidává tři základní ctnosti křesťanské, víru, naději a lásku. Augustin byl prostředníkem mezi myšlením antickým a novým myšlením křesťanským. Prosazoval vyučování sedmera svobodných umění (viz výše Marcus Terentius Varro) a radostnou životní filozofii učitelů.
Výchova ve středověku
Po zániku otrokářského řádu se začal v Evropě utvářet řád feudální. Společnost se bohatě diferencovala na stavy (šlechta, duchovenstvo, měšťané, poddaní). Dále se šlechta a duchovenstvo diferencovali na vyšší a nižší, měšťané na městský, patriciát a řemeslníky, městskou chudinu atd. Podle příslušnosti ke stavům se lidem dostalo určité výchovy a vzdělání. Křesťanství je středem veškerého výchovného působení. Do nového výchovného systému jsou převzaty jen ty prvky antické kultury, které nejsou v rozporu s křesťanskou vírou.
V období středověku vznikají čtyři typy škol : školy církevní, městské, univerzity a systém výchovy světských feudálů(rytířská výchova)
Školy církevní
Existovaly tři typy církevních škol, školy klášterní, katedrální (též chrámové) a školy farní.
V roce 529 byl založen Benediktem z Nursie (480-543) na hoře Monte Cassino u Neapole klášter a u něho škola. Po vzoru benediktinů začaly zakládat kláštery i další řády, jako jsou premonstráti, cisterciáci, dominikáni apod. Středověké kláštery se staly centry vzdělanosti. Měly význam kulturní, hospodářský i politický. Mniši opisovali knihy, uchovávali v klášterech cenné rukopisy. Zabývali se zemědělstvím i řemesly a učili těmto dovednostem i okolní lid. Dále se věnovali i výuce mládeže.
Zpočátku se v klášterech vzdělávali pouze hoši, kteří byli od svých devíti let zasvěceni svými rodiči mnišskému řádu tzv. pueri oblati. Později se klášterní školy rozdělily na tzv. školu vnitřní ( schola interna) pro žáky, kteří v klášteře bydleli, a na školu vnější ( schola externa), kam žáci pouze docházeli. Těžiště vzdělání tvořila latinská gramatika, sedmero svobodných umění a náboženství. V klášterech získávaly vzdělání i ženy, hlavně z šlechtických rodin.
V sídlech biskupů vznikaly školy katedrální, ve kterých byli připravováni světští kněží.
Nejnižší úroveň vzdělání poskytovaly školy farní. Jejich úkolem bylo poučit mládež o základech křesťanství, dále se zde učilo čtení, psaní a církevní zpěv. Počty byly na málokteré farní škole. Výuka byla též v latinském jazyce.
Městské školy
V pozdním středověku (přibližně ve 13. století) začaly vznikat z iniciativy měšťanů tzv. městské školy. Byly prakticky zaměřené. Šlo zpočátku o školy cechovní a kupecké, později splynuly ve školy městské, a to školy nižší a školy vyšší.
Nižší (2-3 roky), učilo se čtení, psaní, latinská gramatika a náboženství.
Vyšší (5 let), podávaly žákům vybrané úseky trivia a kvadrivia, tedy částečné sedmero svobodných umění, proto se jim říkalo také školy partikulární.
Postupně se na nižších městských školách začal prosazovat mateřský jazyk. V Čechách se těmto českým městským školám říkalo školy dětinské. Vedle nich vznikaly i soukromé elementární školy, tzv. pokoutní (postranní), kde se učilo za plat čtení a psaní. Jejich úroveň byla často velmi nízká.
Univerzity
Dalším typem škol, které vzniky ve středověku, byly univerzity. Jejich vznik ve 12. – 13. století byl podmíněn rozvojem řemesel a obchodu, rozmachem kultury , bojem měst o nezávislost a narůstáním potřeby odborných znalostí. Univerzity vznikaly splýváním škol klášterních a katedrálních a odbornými školami světskými. Např. univerzita v italské Bologni vznikla r. 1158 z právnické školy. V Anglii jsou nejstaršími univerzitami Oxford (1168) a Cambridge (1231). V Paříži vznikla spojením tří církevních škol Sorbonna (1207). Po vzoru univerzit v Bologni a Paříži vznikla r. 1348 jako první ve střední Evropě Karlova univerzita v Praze.
Na žádost Karla IV dal v r. 1347 papež Kliment VI. svou bulou souhlas, aby bylo v Praze zřízeno tzv. generální studium s tehdy obvyklými čtyřmi fakultami, a to fakultou artistickou, teologickou, právnickou a lékařskou. Hodnosti zde udělované měly mít platnost v celém tehdejším křesťanském světě.
Artistická fakulta měla na středověké univerzitě přípravný charakter. Vyučovalo se tam sedmero svobodných umění, absolvent trivia získal titul bakalář a absolvent kvadrivia titul mistr. Až po ukončení studia na artistické fakultě mohli studenti pokračovat na některé z dalších tří fakult a tam získat titul doktor.
V čele univerzity byl rektor, pomáhala mu univerzitní rada. Studenti tvořili s profesory akademickou obec, která se řídila vlastními zákony. Původně vznikaly univerzity jako samosprávné organizace nezávislé na městech a církvi.
Rytířská výchova
Dalším typem vzdělávání ve středověku bylo vzdělávání světských feudálů, tzv. rytířská výchova. Rytíř měl být zdatný bojovník,odhodlaný hájit zájmy pána a církve, galantní společník a ochránce paní a dívek.
V raném středověku se hlubší vzdělání včetně čtení a psaní nepokládalo za nutné. Obsahem vzdělání bylo sedmero rytířských ctností, tj. jízda na koni, plavání, střelba z luku, zápas, lov, hra v šachy a skládání veršů a zpěv. Samozřejmou součástí výchovy bylo náboženství.
Rytíř měl být dobrý bojovník, měl být vtipný, umět verši oslavit svoje úspěchy a získat si náklonnost žen.
Výchova probíhala na hradech. Do sedmi let byli hoši doma. Pak vstoupili do služeb vladaře nebo některého rytíře jako páže. Učili se zde ušlechtilému chování,dvornosti, správnému stolování , zpěvu a hudbě. Doprovázeli pána na lovu, na cestách. Ve čtrnácti letech se pážata stala panoši (zbrojnoši). Slavnostně jim byl předán meč a po sedm let získávali vojenský výcvik. V jednadvaceti letech byli panoši pasováni na rytíře.
Co se týká dívek, zpočátku byly vychovávány pouze doma na hradě, nebo byly poslány k cizímu dvoru, kde se učily chování, hudbě, zpěvu, náboženství a ručním pracím. Později se jim dostávalo i vyššího vzdělání v klášterech.
Scholastika a středověká vzdělanost
Scholastiku můžeme chápat jednak jako středověkou filozofii, jednak jako metodu bádání.
Existují tři období scholastiky:
Scholastika raná (9.-12. století). Šlo o vytvoření metody sic et non (ano a ne), kdy se proti sobě stavěly protiklady a bylo z nich vyvozeno řešení. Scholastika byla v tomto období pokrokem, neboť při výuce nešlo pouze o předání dogmat, ale o problematice se diskutovalo. Scholastik byl sečtělý člověk, musel vědět, co o daném problému již bylo napsáno jinými autory.
Scholastika vrcholná (12.-14. století). Vycházela z Písma svatého, učení církevních otců a z učení Aristotelova. Nešlo tak ani o hledání nových poznatků, ale o hledání důkazů pro to, co je v bibli a v Aristotelovi. Scholastické myšlení vrcholí ve spisech Tomáše Akvinského (1225-1280). Byl to dominikánský mnich. Snažil se uvést do souladu Aristotelovo učení s katolickou teologií. Říká, že rozum a víra nestojí proti sobě. Rozlišuje poznání lidské, které je nám zprostředkováno rozumem a poznání božské, zjevené. Jde o harmonii víry a rozumu. Rozumové poznání je možné, pokud neodporuje pravdě zjevené. Tím zůstal poplatný své době.
Scholastika pozdní (14.-16. století.) V tomto období už nastává rozkvět renesance a zánik scholastiky. V renesanci nastává rozvoj přírodních věd a tyto vědy potřebují nové metody bádání. Scholastika nepoužívala pokusy, pozorování a induktivní metodu. Šlo hlavně o studium opírající se o to, co už bylo v knihách napsáno a o metodu deduktivní. Proto se stala scholastika brzdou rozvoje přírodních věd a byla tak kritizována renesančními mysliteli. Novodobí myslitelé požadují, aby církev uznala rozumové poznání.
Je však nutno uznat, že scholastika byla v raném a vrcholném období pokrokem v myšlení a přispěla k rozvoji nových druhů středověkých škol, hlavně univerzit, které se staly centry vzdělanosti.
Renesanční pedagogika
Ve 14.-16. století začal v Evropě prudký rozmach hospodářství a kultury. Začala bohatnout města a vedle cechů vznikají i manufaktury. Nastává doba velkých zámořských objevů (1492 objevení Ameriky, 1498 obeplutí Afriky ) a tyto objevy podnítily rozvoj obchodu. Došlo k velkému docenění přírodních věd, hlavně matematiky, astronomie, fyziky a biologie. Vynález knihtisku podmínil rychlé šíření znalostí. Je oslavován zdravý, aktivní člověk, který se raduje ze života a neorientuje se pouze na posmrtný život. Vznikají vrcholná díla v oblasti výtvarného, umění, hudby, literatury (např. Leonardo da Vinci, Rafael Santi, Michelangelo Buonarotti, Giovanni da Palestina, Orlando Laso, Giovanni Boccacio atd.)
Po dobytí Cařihradu Turky v r. 1453 nastává příliv byzantských učenců do Evropy. Do systému v zdělávání je zařazen latinský a řecký jazyk, literatura, filozofie a umění.
Vznikla nová ideologie zaměřená proti dogmatismu a scholastice, nový postoj k životu a světu, který si vzal za vzor antiku. Dochází k odklonu od středověké askeze, antické ideály slaví renesanci, znovuzrození. Obrození člověka hlavně v oblasti umění se nazývá renesance, v oblasti kultury a školství humanismus.
Renesance nenastoupila současně v celé Evropě, ale postupovala od Itálie přes Francii, Španělsko do střední Evropy.
Někteří představitelé zabývající se otázkami výchovy a vzdělávání
V Itálii to byl např. Vittorino da Feltre (1378-1446) za zásluhy o výchovu nazývaný „otec veškerého lidstva“. Byl vychovatelem synů mantovského vévody Gonzagy. Uskutečňuje myšlenku školy v přírodě. Uprostřed přírody na břehu jezera buduje „Dům radosti“, kde chce uskutečnit harmonické rozvíjení duševních i tělesných stránek svých svěřenců. Základ výchovy tvořily, tak jako u všech renesančních učenců, klasické jazyky, řečtina a latina, dále náboženství. Byla však zařazena i matematika a přírodní vědy, filozofie, historie. Používaly se netradiční metody, jako hry. Ze školy byly odstraněny tělesné tresty a zavedena samospráva žáků.
Ve Francii myslitel Francois Rabelais (1494-1553) ve svém známém satirickém díle Gargantua a Pantagruel provedl kritiku scholastického způsobu vzdělávání, odtrženost výchovy od potřeb života a vytváří model nové výchovy, zaměřené na harmonické rozvíjení všech stránek osobnosti žáka. Místo osvojování abstraktních pouček požaduje zkoumání faktů, názornost. Do popředí staví výchovu morální, následuje výchova rozumová, estetická , pracovní a tělesná. Rabelais zdůrazňuje, že lidé jsou od přírody dobří.
Dalším francouzským myslitelem byl např. Michel de Montaigne (1533-1592). Požaduje omezení memorování a pěstování samostatného úsudku. Cílem výchovy je mravní rozvoj jedince a vědění je prostředkem k dosažení tohoto cíle. Založil literární útvar esej a ve svých Esejích (např. O pedantismu, O výchově) odmítá vzdělávání ve škole a žádá výchovu individuální, výchovu soukromým vychovatelem.
Dalším významným renesančním myslitelem je Desiderius Erasmus Rotterdamský (1465-1536). Vystupoval ostře proti scholastické metodě výuky. Byl velkým ctitelem antiky, a proto prosazoval vzdělání v řečtině a latině. Tělesnou výchovu a přírodní vědy nepovažuje za tak důležité. Vzdělanost považuje za prostředek proti zlu ve světě. Vyučování má být podle Erasma zajímavé a zábavné. Je proti používání tělesných trestů.
V Anglii to byl Francis Bacon (1533-1592), který přispěl mnohými myšlenkami k rozvoji novodobého pedagogického myšlení. Kritizoval scholastickou výuku. Zdůrazňoval, že místo studia Aristotelova díla se máme ptát samotné přírody, zkoumat fakta. Proti dosavadní deduktivní metodě zkoumání staví metodu induktivní, která vychází z názoru, ze smyslového poznávání. Ve výuce je třeba respektovat individualitu žáka. Je třeba postupovat od známého k neznámému, od snadného k obtížnějšímu. Žáky máme vést k samostatnému přemýšlení.
Francis Bacon svými názory výrazně ovlivnil mnohé své následovníky, např. i J.A. Komenského.
Na závěr se zmíníme ještě o dvou představitelích období humanismu a renesance, kteří bývají řazeni mezi tzv. utopické socialisty. V Anglii je to Thomas More (1473-1535), v Itálii Tommaso (Thomasso) Campanella (1568-1639).
Thomas More ve své spise Utopie podal obraz ideálního státu, který je založen na rovnosti všech obyvatel a majetkovém komunismu. Stát poskytuje všem občanům stejnou možnost pro vzdělání, docházka je všeobecná povinná pro všechny, pro chlapce i pro dívky.Jde o harmonickou výchovu rozumovou, mravní, tělesnou a pracovní. Všichni občané jsou povinni pracovat. Kdo je nadaný, má možnost se vzdělávat. Každý se musí vyučit alespoň jednomu řemeslu. Volný čas tráví obyvatelé v knihovnách, sebevzdělávají se.
Též T. Campanella podává obraz jednotné výchovy mladé generace ve svém spise Sluneční stát. Byl inspirován Platonovou Ústavou. Obsah vzdělání tvoří všechny disciplíny, důraz klade na přírodní vědy. Mládež se učí na základě pozorování, názorem. Žáci pozorují skutečné předměty nebo jejich vyobrazení na stěnách domů Slunečního státu. Campanella odmítá učení se z knih, požaduje vyučování v přírodě. Každý občan Slunečního státu je tím více vážen, čím více ovládá řemesel a čím je vzdělanější.
Pedagogika reformační a protireformační
V období vrcholného feudalismu ve 14. století dochází ve společnosti k ostrým sociálním rozporům. Na jedné straně vlivem rozvoje řemesel a obchodu vzrostlo bohatství šlechty, církve a měšťanů, na druhé straně byla velká bída městské a venkovské chudiny. Významní reformátoři začínají provádět kritiku nešvarů panujících v církvi, její bohatství, prodej odpustků, nedodržování božích přikázání atd. Mezi tyto reformátory patřili např. John Wickleff, Matěj z Janova, v českých zemích to byli např. Jan Hus, Jan Milíč z Kroměříže, Jeroným Pražský, Tomáš Štítný ze Štítného. Těmto reformátorům nešlo zpočátku o vytvoření nové církve, ale o nápravu, reformu církve stávající. Česká reformace vyvrcholila v učení Petra Chelčického , v Německu přispěl k rozštěpění katolické církve hlavně Martin Luther. Nejdříve představitelé reformace odmítali humanismus, později reformace a humanismus splynuly a pozdější reformátoři jsou současně i humanisté (např. Jan Blahoslav).
Nejvýznamnějším protikatolickým hnutím byla v českých zemích Jednota bratrská založená roku 1457 bratrem Řehořem z Kunvaldu. Duchovním otcem byl však Petr Chelčický (1390-1460). Byl to náboženský myslitel a reformátor (spisy O církvi svaté, O trojím lidu, Sieť viery pravé, Postila). Zavrhoval násilí, válku a dělení společnosti na stavy.
Výchovu omezovali zpočátku čeští bratří jen na rodinu. Křesťan podle nich nepotřeboval vyššího vzdělání. Vyšší vzdělání získávali jejich kněží v cizině, hlavně v Německu.
Obrat v těchto názorech nastal až vlivem působení biskupa Jana Blahoslava (1523-1571). Byl to teolog, filozof, humanista, teoretik hudby. Psal také učebnice v českém jazyce. Blahoslav ve svém díle Filipika proti misomusům (ostrá řeč proti odpůrcům vyššího vzdělání) vystoupil proti tradičním názorům českých bratří o nepotřebnosti vzdělání. Začalo období rozvoje husté sítě bratrských škol. Šlo o tři druhy škol. Školy elementární vznikaly u bratrských sborů a vyučovalo se zde čt
Vloženo: 25.04.2009
Velikost: 380,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu SZ7BP_DUP1 - Nástin dějin pedagogiky a úvod do pedagogiky
Reference vyučujících předmětu SZ7BP_DUP1 - Nástin dějin pedagogiky a úvod do pedagogiky
Podobné materiály
- FY2BP_KMV - Kmity, vlny, optika - Skripta optika
- MA2BP_PAL2 - Algebra a aritmetika 2 - Skripta
- SP2BP_PPS1 - Patopsychologie 1 (psychopatologie) - Skripta Patopsychologie
- SZ7BP_DUP1 - Nástin dějin pedagogiky a úvod do pedagogiky - Skripta Uvod_do_pedagogiky
- SZ7BP_DUP1 - Nástin dějin pedagogiky a úvod do pedagogiky - Skripta
- SZ7BP_PsDV - Psychologie duševního vývoje - Skripta VyvojovaPsychologie_xx
- SZ7BP_SoPs - Sociální psychologie - Skripta socialni_psychologie
- SZ7BP_SP1P - Speciální pedagogika 1 - Skripta
- SZ7BP_UvPs - Úvod do psychologie - Skripta pyschologie
- SZ7BP_UvPs - Úvod do psychologie - Uvod do psychologie-skripta
- TE2BP_MTDR - Materiály a technologie - dřevo a plasty - Skripta drevo
- TE2BP_MTDR - Materiály a technologie - dřevo a plasty - Skripta plasty
- Ze2BP_GOP3 - Geografie obyvatelstva a sídel - Skripta GEOGRAFIE_OBYVATELSTVA_A_SIDEL
- SZ2BP_UFI - Úvod do filosofie - Skripta UVOD_DO_FILOSOFIE
- SZ2BP_UFI - Úvod do filosofie - Uvod do filozofie-skripta
- MA2BP_PAL1 - Algebra a aritmetika 1 - skripta od Horáka
- MA2BP_PAL1 - Algebra a aritmetika 1 - skripta od Horáka
Copyright 2024 unium.cz