- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Pojmy - opis pedag. slovniku
SZ7BP_SDi1 - Úvod do školní didaktiky
Hodnocení materiálu:
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálPOJMY DO ŠKOLNÍ. DIDAKTIKY – opis z ped. slovníku
aktivita (jako pedagogický pojem)
Ta skupina činností, při nichž musí člověk projevit vyšší stupeň iniciativy, samostatnosti, musí vynaložit větší úsilí, postupovat energičtěji, být celkově výkonnější a efektivnější. V tomto smyslu je např. žákovo přihlížení učitelovu řešení úlohy na tabulikvlaifikováno jako nižší úroveň aktivity; žákovo samostatné řešeníúlohy v sešitu jako vyšší úroveň aktivity.
algoritmus
Posloupnost konečného počtu tp://www.etarget.cz/catalog.php?ref=2613&catalogPartner=270&c=900&asynchronousConfirmURL=http%3A//ad2.billboard.cz/please/redirect/26875/1/2/32/%21etarget%3D1%3Bparam%3D62552/823843_0" \t "_blank" elementárních kroků vedoucí k vyřešení úlohy. slovník izích slov
audiovizuální pomůcka
Didaktická pomůcka, která současně působí na sluch a zrak žáků. (Odvozeno z latiny „audio“- slyším, „video“-vidím) Např.: výukový videozáznam, zvukový výukový film, intonační tabule.
audiovizuální metoda
Vyučovací metody postavená na didaktických možnostech audiovizuálních pomůcek a audiovizuální techniky. Role učitele při využití audiovizuální metody může variovat od dominantní (a. metoda pouze doplňuje spektrum jených metod použitých učitelem) až po minimální (technika zastupuje většinu učitelových činností. Učitel může být tvůrcem či spolutvůrcem A. programu, nebo pouhým uživatelem postupu vytvořeného speciální formou.
autodidakce
Sebevzdělávání. Postup, při němž si žák sám stanovuje cíle, plánuje činnost, vybírá si učivo, řídí, kontroluje a hodnotí své vzdělávání. Využívá při tom autodidaktických materiálů (spec. učebnic, didaktické techniky apod.).
autoregulace učení
Řízení sebe sama při učení. Zpravidla se rozlišují 2 pohledy:
a) pedagogický pohled (tzv.“self-direction“) Hl. vysvětlujícím pojmem je vnitřní kontola a řízení jako protiklad k vnější kontrole a vnějšímu řízení. Vnitřní kontrola a řízení má dimenzi sociologickou (žák pracuje na úlohách nezávisle na učiteli, spolužácích, řídí sám sebe, jde o „self-management“) a dimenzi pedagogickou (vyučuje sám sebe, jde tedy o „self-teaching“).
b) psychologický pohled („self-regulation“) Takový způsob učení, kdy se žák stává aktivním aktérem svého vlastního procesu učení, kdy se žák stává po stránce činnostní, motivační a metakognitivní. Snaží se dosáhnout cílů (znalostí, dovedností, známek, uznání, prac. uplatnění), iniciuje a řídí své vlastní poznávací úsilí, používá specifických strategií učení s ohledem na kontext v nemž se učení odehrává.
brainstorming
Jedna z technik rozvíjející tvořivé myšlení. Původně byla určena pro řídící praqcovníky, konstruktéry, ekonomy. Nyní má širší použití, např. ve vyučování jak aktivizační prvek. Opírá se o skupinovou diskuzi a skupinové řešení problémů (skup. 5-12 členů). Diskuze je do jisté míry řízena, nahrávána, analyzována.
1. fáze – Staví na spontánním produkování nápadů, inspirujících myšlenek, netradičních řešení, přičemž je zakázáno nápady hodnotit, kritizovat a omezovat.
2. fáze - Nápady se analyzují, seskupují, modifikují, dopracovávají s cílem nalézt co nejlepší (netradiční) řešení.
cvičebnice
Druh učebnice, jejímž účelem je opakování, upevňování určitých vědomostí, dovedností, vytváření návyků aj. Používá růz. typů cvičení.
cvičení
Didaktický prostředek sloužící k řízenému provádění nějaké činnosti učícím se subjektem. Cílem je upevňovat vědomosti, dovednosti, zautomatizovat návyky. Součást cvičeníje instrukce objasňující způsob jeho provedení.
čítanka
Druh učebnice, obsahující vybrané ukázky z uměleckých nebo odborných textů. Na elementárním stupni školy slouží k nácviku čtení, na vyšších stupních se používá pro účely literární výchovy. Některé čítanky (zejména na VŠ tzv. antalogie) reprezentují výběrově učitelé soubory textů (např. dokumentů, odborných děl aj.), které by studující nemohli v úplnosti shromáždit a prostudovat.
čtenářská gramotnost (angl. reading library)
Komplex vědomostí a dovedností jedince, ktreé mu umožňují zacházet s písemnými texty běžně se vyskytujícími v životní praxi (např, železniční jízdní řád, návod k užívání léku apod.).
Jde o dovednosti nejen čtenářské (tj. umět texty přečíst a rozumět jim), ale také dovednosti vhledávat, zpracovávat, srovnávat informace obsažené v textu, reprodukovat obsah aj. Č.G. je považována za součást funkční gramotnosti.
Zpedagogického hlediska byla zkoumána v mezinár. měření vzdělávacích výsledků IEA, a to i na české populaci žáků 3. a 8. ročníků ZŠ. V současné době je součástí mezinár. výzkumu PISA, jehož se zůčastňuje i ČR. Dle publikovaných měření (PISA 2002) je zastoupení českých žáků v jednotlivých úrovních Č.G. blízké mezinárodnímu průměru zemí OECD. Zároveň je ale ČG. českých žáků silně závislá na sociálně-ekonomickém stavu rodiny.
demonstrace
Ve výuce názorné předvedenívěci, jevu, procesu žákům. Nejde o pouhé ukázání, nýbrž o učitelem řízené pozorování a poznávání.
dialog
Typ komunikačního aktu, v němž se účastnící střídají v roli mluvčích a posluchačů. Z pedagogického zřetele je důležitý proto, že je:
1) základem pedagogické komunikace mezi učitelem a žáky;
2) didaktickým prostředkem pro vytváření řečových dovedností, a proto se uplatňuje jako cvičení v lingvodidaktických programech.
didaktická hra
Analogie spontánní činnosti dětí, která sleduje (pro žáky ne vždy zjevným způsobem) didaktické cíle.
Může se odehrávat v učebně, tělocvičně, na hřišti, v přírodě. Má svá pravidla, vyžaduje průběžné řízení, závěrečné vyhodnocení. Je určena jednotlivcům i skupinám žáků, přičemž role pedagogického vedoucího mívá široké rozpětí od hlavního organizátora až po pozorovatele.
Její předností je stimulační náboj,neboť probouzí zájem, zvyšuje angažovanost žáků na prováděných činnostech, podněcuje jejich tvořivost, spontaneitu, spolupráci i soutěživost, nutí je využívat různých poznatků a dovedností, zapojovat životní zkušenosti. Některé didaktické hry se blíží modelovým situacím z reálného života.
didaktická informace
Druh informace (verbální, neverbální), která je svými specifickými vlastnostmi uzpůsobena pro didaktické účely, tj. k využívání v didaktické komunikaci. Může být verbální (tištěný text učebnice, ústní instrukce učitele aj.), neverbální (výukový obraz, školní mapa aj.), nebo kombinace obou (výukový audiovizuální program).
didaktický program
Sled instrukcí, které řídí průběh žákova učení. Vytvářejí ho odborníci na lidské učení (psychologové), na programování (programátoři) a na dané učivo (učitelé, vědečtí pracovnící). Didaktický program mívá část výkladovou, dotazovací, odpověďovou, zpětnovazební. Po formální stánce může mít podobu speciálního učebního textu, počítačového programu, audiovizuálního programu.
didaktický test – typy, vlastnosti
Často chápán jako krátká písemná zkouška, při níž žák odpovídá výběrem z nabídnutých variant odpovědí. Ve skutečnosti nástroj systematického zjišťování výsledků výuky. Test je navržen, ověřen, použit a interpretován podle předem vymezených pravidel.
Jeho základními vlastnostmi jsou validita, reliabilita, praktičnost, obtížnost, citlivost.
Didaktický test lze klasifikovat podle různých hledisek, např.:
charakteristiky testového výkonu (testy rychlosti, úrovně obtížnosti),
dokonalost přípravy (t. standardizované, nestandardizované – učitelské),
povaha žákovy činnosti (t. kognitivní, psychomotorické),
specifičnosti učení (t. učebních předpokladů, t. výsledků výuky),
intepretace výkonu v testu (t. relativního výkonu, absolutního výkonu),
časové zařazení do výuky (t. vstupní, průběžné, výstupní),
tematický rozsah (t. monotematické, polytematické),
míra objektivity při skórování (t. objektivně / subjekivně skórovatelné),
možnosti měnit průběžně obtížnost úloh podle kvality žákových odpovědí (t. adaptivní, neadaptivní).
didaktický text
Jakýkoli text (komunikát), který je zkonstruován tak, aby byl nosičem didaktické informace. Nejrozšířeňejším druhem je učebnice.
dílna – workshop
Forma organizace kurzu nebo pracovní skupiny, při níž za řízení samotných účastníků dochází k porovnávání názorů a zkušeností, k nácviku dovedností a společnému hledání a nacházení řešení problémů, které vnášejí do dílny sami účastníci. K stimulaci práce dílny a facilitaci komunikace se používají různé metody týmové práce, brainstorming apod.
distanční vzdělávání
Forma studia zprostředkovaného médii (telefon, rozhlas, televize, počítač, zvl. intenet a elektronická pošta aj.). Je založena na samostatném studiu účastníků, řízeném specializovanou institucí, bez prezenčního kontaktu studujících s vyučujícími. Výuku účastníků zajišťují speciálně připravené učební materiály (výukové balíčky) a jiné metody studijní podpory a hodnocení, umožňující individuální přístup (komentáře a podpora lektorů, tutorů a konzultantů).
Formy distančního vzdělávání se využívají v systému otevřené univerzity a také v kombinovaném studiu, jež se dnes často uplaňuje na českých vysokých školách. V ČR působí od r. 1995 Národní centrum distančního vzdělávání při Centru pro studium vysokého školství v Praze.
dovednost
Jeden ze zákl. pojmů pedagogiky, avšak stále nedostatečně objasněný. Obecně znamená způsobilost člověka k provádění určité činnosti (např.:čtení, řešení úloh učitého typu – dovednosti intelektové, plavání, jízd ana kole, obsluha technického zařízení – dovednosti senzomotorické). Podle V. Švece (1998) je to způsobilost subjektu (sycená schopnostmi, zkušenostmi, stylem učení, motivy aj.) k řešení úkolových a problémových situací, která se projevuje pozorovatelnou činností. Dovednost si subjekt osvojuje záměrným učením, ale také spontánně, např. dítě při hře. Je podmíněna do jisté míry vrozenými předpoklady, ale hlavně je osvojována učením a výcvikem. Osvojování určitých dovedností je základní součástí škol. vzdělávání, a proto jsou dovednosti vymezovány jako vzdělávací cíle v různých kurikulárních dokumentech, vzdělávacích programech aj.
e-learning
Termín se u nás používá v této anglické podobě nebo v překladu jako „elektronické učení/vzdělávání“. Označuje různé druhy učení podporované počítačem, zpravidla s využitím moderních technologických prostředků, především CD-ROM. Elektronické učení se rozšiřuje zejména ve sféře distančního vzdělávání a podnikového vzdělávání.
elektronické učebnice
Učebnice a jiné didaktické texty, které nejsou tištěnými knihami, nýbrž s´jsou uloženy na nosičích CD-ROM nebo jsou přístupné on-line (např. na internetu) a prezentovány uživatelům na obrazovce počítače. Jsou součástí multimediálních didaktických prostředků, které mohou sdělovat nejen verbální text, ale také obrazovou a zvukovou informaci.
Dnes existuje rozsáhlý trh elektronických učebnic nejen v zahraničí, ale tyto učebnice a zejména encyklopedické příručky, přehledy učiva, didaktické testy aj. nabízejí školám i specializované firmy v České republice. Pedagogický výzkum upozorňuje jak na pozitivní vlastnosti těchto učebnic (zejm. jejich atraktivní charakter), tak na jejich negativní důsledky (např. to, že někdy namísto systematického učení navozují jen hru).
encyklopedismus ve vzdělávání
Termín se používá ve dojím významu:
Koncepce obsahu vzdělávání založená na všestranném poznání a systematickém třídění poznatků, odvozeném z vědních disciplín. Obsah všeobecného vzdělávání je uprořádán do tradičních předmětů (dějepis, zeměpis, chemie apod.), obsah odborného vzdělávání kopíruje systémy speciálních věd.
Přetíženost učiva množstvím izolovaných poznatků, neumožňujících pochopit vzájemné souvislosti, prakticky málo využitelných.
evropská dimenze ve vzdělávání
Mezinárodní program, který je součástí evropských integračních procesů. Znamená podporu vzájemného porozumění, chápání rozdílů a shodností v evropské kultuře; ovlivňování obsahu vzdělávání a jeho globální orientace; rozvíjení vědomostí a dovedností nezbytných pro pochopení a respektování historických a současných socioekonomických, politických a kulturních procesů v Evropě. Podporuje vzájemné hodnoty a společnou toleranci, přípravu madých lidí pro role zodpovědných evropských občanů a účastníků pracovního procesu v integrované Evropě.
Její zavádění do vzdělávacích programů všech stupňů škol, do učebníc materiálů, rozvíjení kontaktů mezi školami, spolupráce s nevládními organizacemi a spolupráce v pedagogickém výzkumu je oficiálně podporováno dokumenty EU a jiných evropských institucí.
frontální vyučování
Tradiční způsob vyučování, v nemž učitel pracuje hromadně se všemi žáky ve třídě jednou společnou formou, se stejným obsahem činnosti. Tomu odpovídá také uspořádání prostoru třídy. Frontální vyučováná je sice některými pedagogy kritizováno, ale zřejmě si svůj význam – zejména při stávajícím počtu žáků ve třídách – podrží i nadále.
hypertext
Počtítačem prezentovaný text, který není omezen linearitou a odkazuje na další texty či obrazové, příp. zvukoví dokumenty. Učící se jedinec může postupovat podle své volby do dalších a dalších textových, obrazových i zvukových dokumentů (statických či dynamických), pronikat do studovaného problému stále hlouběji a detailněji. K dispozici má relativně rozsáhlou a variabilní strukturu dílčích textů, přičemž jako uživatel nemusí vědět, kde jsou dokumenty fyzicky uloženy. Prostřednictvím zvoleného slova či slovního spojení počítač nebídne učícímu se jedinci soubor dokumentů, v nichž se hledané slovo či slovní spojení vyskytuje. Nabídka textů a dalších dokumentů může být dostupná buď na CD-ROM, který se vkládá do počítače, nebo na celosvětové internetoví počítačové síti.
chyba
V pedagogice a pedagogické psychologii výkony (jednotlivé reakce, odpovědi, řešení úloh, výtvory), které se odchylují od vzorovéh průběhu či zadaného cíle, nedostačují požadavkům, jsou nesprávné.
individuální přístup
Postulát o tom, že učitelé mají respektovat specifické vlastnosti jednotlivých žáků, např. individuální styl učení, tempo učení aj., což je při naplněnostiběžných tříd v praxi stěží proveditelné. Je však uskutečňován v některých typech alternativních škol a hlavně ve speciálních školách a speciálních třídách.
inkluzivní vzdělávání
Podstatou je změněný pohled na selhání dítěte v systému, resp. selhání vzdělávacího systému v případě konkrétního dítěte. Při neúspěchu je třeba hledat bariéry v systému, který není dostatečně otevřený potřebám jednotlivce. Každé dítě má unikátní charakteristiku, zájmy schopnosti a vzdělávací potřeby. Za klíčový impuls pro rozvoj inkluzivnního vzdělávaní je povaována Deklarace konference v Salamance 1994: „Princip inkluze implikuje, že běžné školy by měly vzdělávat všechny děti bez ohledu na jejich fyzické, intelektuální, emocionální, sociální, jazykov é nebo jiné podmínky. Běžné školy s inkluzivní orientací jsou nejefektivnějšími prostředky pro potlačení diskriminujících postojů, pro vznik vstřícných komunit, vytváření začleňující společnosti. Díky proměn atmosféry třídy (školy) umož%nuje inkluzivní vzdělávání začlenit děti se spcifickými potřebami do hlavního proudu, včetně dětí s těžkými postiženími.
instruktáž
Kvalifikované krátkodobé školení zaměřené k osvojení požedovaných dovedností a postupů.; dávání instrukcí (návod, pokyn, předpis)
intuice
Způsob, jímž člověk něco pochopí nebo něčemu porozumí přímo, v krátkém okamžiku, aniž záležitost vědomě nebo zjevně dlouze promýšlí. Označení se užívá nejméně ve dvou významech:
Proces, který předvídá chování člověka nebo běh událostí nevysvětlitelným, až mystickým způsobem.
Proces, který předvídá chování člověka, podstatu dění, podle jemných, obtížně postřehnutelných příznaků; některý člověk je dokáže analyzovat, syntetizovat, zhodnotit, naráz „vyhmátne“podstatu, aniž si uvědomuje, jak k výsledku dospěl.
klima školy
Sociálně-psychologická proměnná, která vyjadřuje kvalitu interpersonálních vztahů a sociálních procesů, které fungují v dané škole, tak, jak ji vnímají, prožívají a hodnotí učitelé, žáci, příp. zaměstnanci školy. Součástí klimatu školy je např. klima učitelského sboru, klima škol. tříd, celkového prostředí školy atd.
klima třídy
Sociálně-psychologická proměnná, představující dlouhodobější sociálněemocionální naladění, zobecněné postoje a vztahy, emocionální odpovědi žáků dané třídy na události ve třídě (včetně pedagogického působení učitelů). Rozlišuje se klima aktuální (fakticky existující) a klima preferované, které si žáci a učitelé přejí. Klima třídy lze zjišťovat pomocí speciáních metod.
kmenové (základní) učivo
Termín není ustálený, synon. jádrové učivo, základní učivo. Označuje podstatné prvky, invariantní součást vzdělávacích programů. Pojem je vymezen v dokumentu Standard základního vzdělávání (1995)takto: Kmenové učivo vyjadřuje obsahové jádro základního vzdělávání, jeho podstatné prvky, které jsou předmětem vzdělávání všech žáků absolvujících povinnou školní docházku; zahrnuje klíčové okruh poznatků, s nimi spojené činnosti a aplikace na praxi; je závaznou součástí vzdělávacích programů, zajišťující srovnatelnost, prostupnost a návaznost vzdělávání v základním a středním školství. V témže dokumentu jsou vymezeny okruhy kmenového učiva pro sedm oblastí zákl. vzdělávání. Pro jednotlivé vyučovací předměty je obsah kmenového učiva specifikován podrobněji ve Vzdělávacím programu Základní škola a v dalších vzděl. programech. (viz schéma) kompetence - kompetence klíčové
Soubor požadavků na vzdělávání, zahrnující podstatné vědomosti, dovednosti a schopnosti univerzálně použitelné v běžných pracovních a životních situacích. Nejsou vázány na jednotlivé předměty, nýbrž měly by být rozvíjeny jako součást obecného základu vzdělávání.
V rámci této snahy jsou postulovány klíčové kompetence, jež si mají osvojovat mladí Evropané.
Vloženo: 25.04.2009
Velikost: 221,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu SZ7BP_SDi1 - Úvod do školní didaktiky
Reference vyučujících předmětu SZ7BP_SDi1 - Úvod do školní didaktiky
Podobné materiály
- OV2BP_DF2 - Dějiny filozofie 2 - Pojmy
- SZ7BP_TEV1 - Teorie a metodika výchovy - Vypracovane_pojmy_ke_zkousce_(podzim 2008)
- FY2BP_MAF2 - Matematika pro fyziky 2 - Slidy zakladni_pojmy_teorie_pole
- SZ7BP_DUP1 - Nástin dějin pedagogiky a úvod do pedagogiky - Pojmy do pedagogiky
- SZ7BP_SP1P - Speciální pedagogika 1 - Pojmy
- SZ7BP_SP1S - Seminář ke speciální pedagogice 1 - Pojmy
- SZ7BP_TEV1 - Teorie a metodika výchovy - Pojmy1
- SZ7BP_TEV1 - Teorie a metodika výchovy - Pojmy2
- SZ7BP_TEV1 - Teorie a metodika výchovy - Pojmy3
- Ze2BP_GGP4 - Geologie a geomorfologie - Pojmy GEOLOGIE a GEOMORFOLOGIE.d
- Ze2BP_GGP4 - Geologie a geomorfologie - Pojmy
- Ze2BP_GOP3 - Geografie obyvatelstva a sídel - Pojmy
- Ze2BP_RSP1 - Repetitorium sociální geografie - Pojmy
- Ze2BP_USP1 - Úvod do studia geografie - Pojmy-Meciar
- Ze2BP_USP1 - Úvod do studia geografie - Pojmy-vsechny
- SZ2BP_UFI - Úvod do filosofie - Tahak-jen pojmy
- SZ7BP_SDi1 - Úvod do školní didaktiky - pojmy
Copyright 2024 unium.cz