- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Pedagogika
SZ7BP_DUP1 - Nástin dějin pedagogiky a úvod do pedagogiky
Hodnocení materiálu:
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálPOJMY:
PEDAGOGIKA- je definována jako věda o výchově, která zkoumá výchovu jako záměrnou formativní čínnostJejí vývoj, zákonitosti, podstatu, strukturu, funkci, mechanismy v konkrétních historických podmínkách společenského vývoje a rozpracovává teorii a metodiku výchovně-vzdělávacího procesu, jeho obsah, principy, organizační formy, metody a postupy.
VÝCHOVA- proces záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změn v jejím vývoji.
SYSTÉMOVÉ POJETÍ VÝCHOVY- je základním výchovným modelem, pohledem na výchovu a nástinem obsahovaných a procesuálních východisek, na která bude navazovat s charakteristikou dalších modelů výuka v následujících pedagogických a psychologických disciplínách.
VYUČOVÁNÍ- l .běžný význam- označuje celkově to, co se každodenně odehrává ve školních třídách v průběhu vyučovací hodiny.2.druh lidské činnosti v interakci učitele a žáků, jejímž základem je záměrné působení na žáky tak, aby u nich docházelo k učení.
VZDĚLÁNÍ-VZDĚLÁ VÁNÍ- Vzdělávánírchápe se jako součást socializace
jedince.Vzdělání je pak ta kognitivní složka vybavenosti osobnosti (osvojení vědomostí,
dovedností, postoje, normy,....), která se zformovala na základě vzdělávacích procesů. Je to
zkonstruovaný systém informací a činností, které jsou plánovány a realizovány v kurikulu
různých škol, vyučovacích předmětů a realizovány ve výuce. Tyto informace jsou chápány
jako učivo, obsah vzdělání nebo jako vzdělávací cíle. Vzdělání je konečný výsledek procesu
vzdělávání.
Vzdělaní-je proces, kterým se realizují stavy jedince a společnosti
UČENÍ-ŠIRŠÍ SMYSL:psychologický proces, který v jednotě tělesných a duševních předpokladů je rozhodujícím faktorem v adaptaci člověka na jeho přírodní i společenské prostředí, v rozvoji jeho osobnosti a ve stálém zdokonalovaném zvládání a organizaci podmínek jeho individuální a společenské existenci. Je to získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu života. Naučené je opakem vrozeného.
UŽŠÍ SMYSL:organizované, cílevědomé osvojování vědomostí, dovedností, návyků, utváření duševní i tělesné síly žáků, jejich schopnost a zájmy.
STRUKTURA PEDAGOGIKY- základním pedagogickým oborem jsou Dějiny pedagogiky(histoúcká pedagogika)- zkoumá vývoj výchovy jako společenský jev. Ve spojitosti s děj mami pedagogiky se vyděl uje jako samostatný obor srovnávací pedagogika (komparativní) ta se zaměřuje na srovnávací analýzu výchovně-vzdělávacích systémů v různých zemích a státech. Základní pedagogickou disciplínou je obecná pedagogika- která usiluje o systematizaci a interpretaci základních pedagogických jevů a zákonitostí o vyvození obecně platných pedagogických norem. K obecné pedagogice se těsně přimykají další obory pedagogiky .Didaktika- je teorie vyučování, řeší cíle a obsah vyučování. Teorie jednotlivých složek výchovy- zkoumají cíle, úkoly, obsah, metody a formy výchovy jazykové a vědecké. Předškolní pedagogika- řeší výchovu od 3 let po nástup do školy. Školní pedagogika- se zabývá výchovně vzdělávací prací ve škole. Vysokoškolská pedagogika- věnuje se pozornost vzdělání a výchově v podmínkách různých typů vysokých škol. Teorie výchovy ve
společenských organizacích muzejní pedagogiky, bibliopedagogika, pedagogiky volného času... .atd.
PEDAGOGICKÝ VÝZKUM- vědecká činnost zaměřená na systematický popis, analýzu a objasňování edukační reality. Většinou chápán jako empirický výzkum. Zabývá se vzdělávacími procesy v pracovním, politickém, sportovním...atd.pojetí
METODY PEDAGOGICKÉHO VÝZKUMU - l .Historicko srovnávací metody- hodnotí se historie krátkodobá, dlouhodobá z hlediska zkoumaných jedinců (velký, malý), z hlediska lokálního )místní, oblastní), z hlediska zkoumaných dat (kvalitativní, kvantitativní).2.Metody empirické- pozorování, experiment, rozhovor, dotazník.3 .Proj ektivní metody (psychologické metody)- analýza edukačních prostředků, měření- sociometrie.
RYSY VÝCHOVY- základním rysem výchovy je její permanentní charakter (dlouhodobý, celoživotní). Dvě základní formy výchovy l. výchova druhým jedincem - heteroedukace; sebevýchova- autoedukace, dynamická a cyklická, univerzální, mnohostranná orientace.
PEDAGOG A VYCHOVÁVANÝ JEDINEC- pedagog-(rodič. učitel, rotor) je v celém výchovně vzdělávacím procesu činitelem, který nese společenskou odpovědnost za jeho účinnost a úspěšnost. Je jeho iniciátorem a organizátorem a součastně hodnotí vstupní, průběžnou i výstupní diagnózu. Vychovávaný jedinec- (dítě, žák, dospělý člověk). Předpoklady jedince pro úspěšnou výchovu jsou fyzické a psychické. Požadavky na některé fyzické předpoklady se značně různí podle oblastí výchovy (zvláště se uplatňují v tělesné a estetické výchově). Zvláštní pozornost bývá při výchově věnována psychologickým předpokladům, především schopnostem a nadání pro určitou činnost.
PROSTŘEDKY VÝCHOVY- výchova se uskutečňuje za použití rozmanitých prostředků, které působí jak intencionálně-záměrně, tak funkcionálně-nepřímo jakoby bezděčně a navzájem se doplňují a podporují.
PEDAGOGICKÁ TEOLOGIE- zabývá se otázkami zpracování výchovných cílů.
j-r
CÍLE VÝCHOVY- v nejobecnější podobě ucelená představa (ideál) předpokládaných a žádoucích vlastností člověka, které lze získat výchovou.Cíl výchovy znamená orientaci k určeným hodnotám. Cíle výchovy postihují vědomě zvolené pedagogické možnosti, cíle výchov vymezují směr žádoucího vývoje vychovávaných a působení vychovávajících, cíle výchovy mají být přiměřené podmínkám vnějším i vnitřním.
PEDAGOGICKÉ PRINCIPY- (tj. výchovně vzdělávací zásady) jsou to nejobecnější požadavky (normy) optimalizující výchovně-vzdělávací činnost. Tyto principy se nejdříve získávaly empiricky, na základě rozboru a zobecnění pedagogických postupů, které ve výchov.-vzděláv. praxi vedly k úspěšným výsledkům. Princip: cílevědomosti, soustavnosti, aktivnosti, názornosti, uvědomělosti, přiměřenosti, emocionálnosti, jednotnosti výchovného působení.
FORMY VÝCHOVY- intencionální výchova (přímá)- probíhá při interakci vychovávaný X vychovatel.Funkcionální (nepřímá)- vychovává prostředí, efektivnější než internacionální (parta, média).
.-O _
PODMÍNKY VÝCHOVY- jsou determinanty výchovy, vedení i utváření lidí. Vnější podmínkv:tvoří přírodní okolnosti, za nichž výchova probíhá, dělíme je na přírodní, objektivní, subjektivní, materiální.Vnitřní podmínky tvoří komplexně pojatá, dosažená úroveň jedinců i skupin.
PROSTŘEDKY VÝCHOVY- nástroje umožňující dosažení výchovných cílů.Širší vvznam-zahrnuje prostředky materiální i nemateriální (výchov.zásady, formy, metody) dále celou sféru materiál. Prostředků )pomůcky). Užší význam- zahrnuje jen prostředky materiální.
ČINITELÉ VÝCHOVY- na jedné straně stojí pedagog )rodič, učitel,...), který je iniciátorem tohoto procesu. Na druhé straně stojí vychovávaný jedinec (dítě, žák,...), jehož osobnost je v tomto procesu rozvíjená. Výchova a vzdělání se pak uskutečňuje za využití výchov. Prostředků jako je hromadné nebo individuální působení pedagoga adaptován. Prostředí, vliv hromadných sdělovacích prostředků, práce, hry. Účinnost tohoto procesu závisí jak na kvalitách pedagoga a jeho činnosti, tak na předpokladech a aktivitě vychovávaného jedinc či skupiny.
HOMINIZACE- polidštění
ENKULTURACE- pojem považovaný mnoha autory za synonymum socializace, nebo používaný označení procesů, jimiž se jedinec adaptuje na kulturní normy společnosti.
PERSONALIZACE- pomoc výchovy zorientovat se v životě.
SOCIALIZACE- vrůstání do společnosti, celoživotní proces, v jehož průběhu si jedinec osvojuje specificky lidské formy chování, jednání, jazyk, poznatky, hodnoty, kulturu a začleňuje se tak do společnosti.
VÝCHOVA PŘÍMÁ- výchova, kdy pedagog staví před žáky požadavky, vymezuje cíle jejich činnosti, často stanoví postup činnosti, ovlivňuje rozhodovací proces, řídí samotnou činnost, vymezuje jednotlivé kroky, organizuje činnosti jednotlivců i skupin.
VÝCHOVA NEPŘÍMÁ- výchovný cíl klade jen vychovatel, zatímco žák může sledovat jiný cíl, učení je řízeno tak, že se pedagog snaží o změnu nebo úpravu podmínek, je to působení prostřednictvím skupiny; pedagog se snaží vytvářet výchovné situace tak, aby je ák vnímal jako přirozené a neřízené, pedagog ovlivňuje situaci zevně- situace nevyžaduje přímý kontakt pedagoga a žáka.
VÝCHOVA V ŠIRŠÍM SMYSLU.EDUKACE- vychovaje uskutečňována v různých výchovných institucích, nezáměrná; zahrnuje působení na všechny stránky osobnosti člověka, zahrnuje plnění úkolů ze všech svých složek. Edukace je synonymem termínu vzdělávání; učení- vyučování- vzdělávací proces.
EDUKÁTOR,EDUKANT- pedagog x vychovávaný jedinec. HETERQEDUKACE-1. základní forma výchovy jedince, působení někoho jiného.
AUTOEDUKACE.SEBEVÝCHOVA- autoedukace- 2.základní forma výchovy jedince. Sebevýchova je vzdělávání, v němž si jedinec převážně sám stanovuje cíle, vybírá si učivo,
-3-
volí metody, sám sebe řídí a kontroluje své učení, hodnotí kvalitu svého učení a přijímá další rozhodnutí, závisí na osobnosti jedince, podmínkách, v nichž jedinec žije.
EDUKAČNÍ KONSTRUKTY- všechny takové modely, plány,..., které nějakým způsobem určují či ovlivňují - reálné edukační procesy.
EDUKAČNÍ PROSTŘEDÍ- jakékoliv prostředí, v němž probíhá nějaký řízený proces-učení, má své parametry fyzikální, argonomické a především psychosociální, charakter edukačního prostředí ovlivňuje vzdělávací výsledky- klima třídy, školy,...
EDUKAČNÍ REALITA- jakýkoliv úsek objektivní skutečnosti, v níž probíhají nějaké edukační procesy, může to být prostředí rodiny, školy, klubu, mileneckého páru,...
PEDAGOGICKY ADAPTOVANÉ PROSTŘEDÍ- je 2. základním výchovným prostředkem, přírodní a společenské prostředí působí na jedince buď kladně nebo záporně.
VÝCHOVA V UŽŠÍM SMYSLUJSLOŽKY VÝCHOVY- zahrnuje výchovnou činnost kvalifikovaných pedagogů, záměrná, cílevědomá, z hlediska obsahu zahrnuje výchovný charakter a volné vlastnosti.Složky výchovy:výchova rozumová, mravní, estetická, tělesná, pracovní. Každá složka výchovy má své určité cíle, úkoly, obsah, formy, metody, prostředky.
ADAPTACE- v pedagogickém procesu rozumíme adaptací uzpůsobení jedince stávajícím podmínkám.
ANTICIPACE- příprava jedince pro podmínky budoucí společnosti, do které jedinec vstoupí, svou aktivní činností má vytvářet a přetvářet.
INTERAKCE- základní proces umožňující existenci lidské společnosti, vzájemné působení jedinců, skupin, velkých společenství na sebe navzájem, jež může mít různé formy- od pasivního přizpůsobení se, až po záměrné ovlivňování, interakce je úzce spojena s komunikací.
INTENCIONÁLNÍ PŮSOBENÍ- tj. přímo a záměrně; základním a tradičním prostředkem intencionální výchovy je vyučování, k němu přistupuje vliv pedagogicky adaptačního prostředí, působení hromadných sdělovacích prostředků.
FUNKCIONÁLNÍ PŮSOBENÍ- působení sdělovacích prostředků v situacích, kdy si zdánlivě nekladou za cíl čtenáře, posluchače nebo diváky vychovávat.
-4-
POJETÍ VÝCHOVY A JEJÍ HLAVNI RYSY
Komplexní pojetí výchovy pojímá výchovu a vzdělávání v dimenzi celoživotní a celospolečenské. Školskou soustavu začleňuje do vzdělávací soustavy, výchovu dětí a mládeže spojuje s výchovou dospělých. Zahrnuje výchovu veřejnou a rodinnou, sebevýchovu a sebevzdělávání. Vychovaje záležitostí každého člověka, celé společnosti. U vedoucích pedagogických pracovníků tvoří nezbytnou hlavní náplň jejich profese.
Každá významnější filosofie formuluje i své ideály výchovy, např. Platón v Ústavě, Aristoteles
v politice, Komenský v celém svém díle hledají osobitou výchov. Soustavu, která by byla
„nápravou věcí lidských". S Komenských ušlechtilým a universitním pojetím výchovy a celého
lidského světa dosti kontrastuje stav naší pedagogické praxe a teorie v níž stále převládají
přístupy nekomplexní a jednostranné. Výchova se například redukuje na vnější výchovné
působení, na vých. školní i na pouhé verbální vyučování.
Zkoumat a zdokonalovat naši výchovu, aby odpovídala nové hodnotné orientaci a dynamickým
změnám světa je problém složitý. Lidská civilizace, materiální a duchovní dosáhla takové
úrovně, že je nutno lidské potřeby nejen uspokojovat, ale i kultivovat. Proto se výchova stává
stále významnější pořadači silou sociálního života.
Výchova náleží k nejsložitějším procesům jež známe. Důsledkem této skutečnosti jsou značně
rozdílná pojetí výchovy v historii i současnosti.
Řada nových pojetí výchovy vznikla v západoevropských zemích a USA. Směr nazývaný
antipedagogika a postpedagogika= „Pryč s výchovou". Představitelé těchto směrů kritizují
současnou školu jako instituci. Vedení dítěte k svéprávnosti a zralosti (osobnosti dítěte).
Obecné rysy výchovy
- Vychovaje vlivem záměrným a vnějším.
má permanentní charakter (dlouhodobá, celoživotní)
- je dynamická a cyklická- výchova je v pohybu, zajímá se o změny, úplné základy jsou v rodině, poté základní škola, střední škola atd.
propojení heteroedukace= výchova někým jiným a autoedukac
Vloženo: 25.04.2009
Velikost: 140,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz