- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Morfologie zkouska
Ze2BP_GGP4 - Geologie a geomorfologie
Hodnocení materiálu:
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálGeologie jako vědecká disciplína: Objekt, předmět, členění, metody.
GEOLOGIE je jednou z přírodních věd, která studuje složení, stavbu a vývoj zemské kůry. Dnes se rozsah výzkumu rozšířil na celou Zemi jako planetu. Geologie zkoumá procesy, které na ni působily po celou dobu jejího vývoje. Zabývá se fyzikálními silami (geofyzika), chemickým složením (geochemie) a také živočišnými pozůstatky (paleontologie). Rozsah geologie se stále rozšiřuje a vznikají nové mezioborové disciplíny. Studium se přesouvá i na jiná nebeská tělesa, v jejichž složení a vývoji je možné vidět analogii se Zemí. Všechny tyto poznatky jsou aplikovány pro lidstvo (aplikovaná geologie) tak, aby mu zajistily dostatek nerostných surovin, pomohly najít ekologicky vhodné prostory k osídlení a aby snížily nebezpečí rizika přírodních katastrof.
Geologie k tomu využívá i poznatků příbuzných vědních disciplín, jako např. , jejíž náplní je studium minerálů, petrografie, která popisuje a člení horniny a vysvětluje jejich vznik. Důležité jsou i poznatky z takových oborů jako chemie, fyzika, astronomie, geografie, botanika i zoologie. Velmi významnou vědní disciplínou související s geologií je geomorfologie, studující tvary zemského povrchu, které jsou výsledkem působení jak endogeologických a exogeologických činitelů, tak i geografických faktorů.
Geologie je velmi obsáhlým vědním oborem, který se dělí na samostatné vědní disciplíny, a to na geologii všeobecnou, geologii historickou (stratigrafie a paleontologie), geologii regionální a geologii aplikovanou, která zahrnuje i inženýrskou geologii, disciplínu zabývající se geologickými otázkami spojenými s potřebami stavebního inženýrství. Geologický obor zabývající se především zajišťováním vodních zdrojů a problémy s tím spojených se jmenuje hydrogeologie.
Všeobecná geologie se zabývá geodynamickými procesy a jevy, které probíhají v zemském tělese. Geodynamické procesy se dělí podle původu geologických sil na endogenní (vnitřní), studuje je endogenní dynamická geologie a exogenní (vnější), jimiž se zabývá exogenní dynamická geologie. Tvarem geologických těles, jejich popisem, klasifikací, genezí, vývojem a zobrazením, se zabývá strukturní geologie. Její příbuznou disciplinou je tektonická geologie, která studuje prostorové a časové vztahy geologické stavby zemské kůry, jako i deformace, které v ní vznikají vlivem tektonických napětí.
Historická geologie studuje vývoj Země a její dějiny. Člení se na několik odvětví s rozdílným metodologickým přístupem. Základem historické geologie je stratigrafie, nauka o vrstevních sledech. Dále je to faciální analýza (nauka o faciích, jejíž cílem je rekonstrukce sedimentačního prostředí), paleoklimatologie (zabývá se změnami podnebí), paleontologie (věda o fosilních organismech) a paleogeografie (rekonstruuje a popisuje změny geografického prostředí v jednotlivých geologických dobách). Historickou geologii lze také členit podle geologických období, např. na geologii neogénu, kvartéru nebo holocénu (Bizubová, 1998).
Regionální geologie je vědní obor, který využívá komplexního studia zemské kůry k jejímu členění do určitých územních jednotek, uvnitř kterých má horninové prostředí stejný či podobný vývoj. Každá jednotka je charakterizována určitým souborem hornin, stratigrafickým zařazením, tektonikou, hydrogeologickými podmínkami a geomorfologií. Zjednodušeně regionální geologie podává komplexní pohled na stavbu a vývoj určité oblasti a to ve formě map a textových dokumentů, popisujících studované území.
Aplikovaná geologie využívá geologické poznatky pro potřeby praxe v různých sférách lidské činnosti. Zahrnuje zejména ložiskovou geologii, hydrogeologii, enviromentální geologii a inženýrskou geologii. Ložisková geologie se zabývá metodikou projektování a provádění průzkumných prací, vyhledáváním, oceňováním ložiskových akumulací, těžbou ložisek nerostných surovin a jejich průmyslovým využitím. Úkolem ložiskové geologie je také řešit problematiku spojenou s těžbou ložisek nerostných surovin, jako např. likvidaci jejich negativních dopadů. Původem a tvorbou podzemních vod, jejich vyhledáváním, využíváním, ochranou, formou výskytu, režimem, chemickým a biologickým složením atd. se zabývá hydrogeologie. Enviromentální geologie je nejmladší geologickou disciplinou, která vznikla jako odezva na stále intenzivnější využívání geologického a přírodního prostředí a s tím spojenými problémy ochrany a tvorby životního prostředí. V současné době je jedním z hlavních problémů, při stále vysokých požadavcích na technický a hospodářský vývoj společnosti, znečišťování životního a geologického prostředí. Je výsledkem zejména různorodé lidské činnosti, jako je těžba a zpracování nerostných surovin, výstavba a provoz stavebních děl, průmyslová činnost, ukládání odpadů aj. Řešením takového problému se zabývá environmentální geologie (zkráceně, hodnotí geologické aspekty ochrany přírodního prostředí a jeho změny v důsledku hospodářské činnosti). Náplní inženýrské geologie je řešit problematiku vzájemných vztahů mezi přírodním prostředím a stavebním dílem. Hodnotí inženýrskogeologické poměry, které jsou charakterizovány souborem složek geologického prostředí, jako např. složení a vlastnosti hornin, geologická stavba, tektonika, hladina podzemní vody a její agresivita, reliéf, geodynamické procesy, a to hlavně z hlediska výstavby stavebních objektů, těžby stavebních nerostných surovin atd. Výsledkem inženýrskogeologického průzkumu jsou prognózy interakce mezi inženýrským dílem a geologickým prostředím, jako i návrhy opatření proti negativním vlivům tohoto vzájemného působení.
Základní metodou je analýza a interpretace prostorových geologických dat zobrazených geologických mapách, dat z leteckých družicových snímků, geofyzikálních polí (gravimetrie, magnetika, seismika, karotáž, , geelektrika, radiometrie).
2. Hlavní geologické procesy.
hp?k=25" Vulkanizmusí" Metamorfóza hornin
činnost větrulogia/index.php?k=26" činnost ledovce
3. Skupiny hornin – hlavní typy.
Horniny a minerály
· minerál = anorganická přírodnina která vykazuje specifické chemické složení a charakteristickou atomární stavbu; většina minerálů má krystalickou vnitřní stavbu
· hornina = soubor minerálů v tuhém stavu; horniny se vzájemně liší minerálním složením, fyzikálními vlastnostmi a stářím
· většina hornin se skládá ze dvou a více minerálů; horniny tvořené výhradně jedním minerálem = monominerální horniny
· horniny zemské kůry se dělí do tří základních skupin:
1. vyvřelé
2. sedimentární
3. metamorfované
Vyvřelé horniny
Vznikají utuhnutím roztaveného minerálního materiálu v kůře nebo na zemském povrchu většina vyvřelých hornin se skládá ze silikátů (sloučeniny obsahující především atomy Si a O, dále se vyskytují hlavně: Al, Fe, Ca, Na, K, Mg)
hlavní zástupci silikátů:
Felsické minerály (světlé)- bílá, růžová nebo našedlá barva :
- Křemen (SiO2)
- Draselné živce (silikáty Al a K)
- Plagioklasové živce = plagioklasy (silikáty Al, Na a Ca)
Mafické minerály (tmavé)- černá barva, větší hustota než felsické minerály:
- Slídy (silikáty Al, Mg a Fe)
- Amfiboly
- Pyroxeny
- Olivín (silikát Mg a Fe)
Nejběžnější vyvřelé horniny:
· vyvřelé horniny vznikají utuhnutím taveniny označované jako – magma
· hlavní zástupci vyvřelých hornin
skupina
hornina
minerální složení
intruzivní horniny
žula
světlé minerály; křemen, živce, slída
diorit
světlé minerály; chybí křemen, plagioklas, amfibol
gabro
tmavé minerály; plagioklas, pyroxen, olivín
peridotit (olivínovec)
ultramafická hornina; pyroxen, olivín
extruzivní horniny
rhyolit
žulové složení
andezit
dioritové složení
bazalt (čedič)
gabrové složení
· žula = křemen (27%), draselné živce (40%), plagioklasy (15%), zbytek tvoří slída a amfibol – felsická vyvřelá hornina
· diorit = chybí křemen, plagioklasy (60%), menšího množství amfibolu a pyroxenu
· gabro = pyroxen (60%), plagioklas (20 – 40%), olivín (0 – 20%) – mafická vyvřelá hornina
· peridotit = olivín (60%), pyroxen (40%) – ultramafická hornina
Intruzivní a extruzivní vyvřelé horniny
· magma tuhnoucí pod povrchem vytváří tzv. hlubinné (intruzivní) vyvřelé horniny; proces =intruze; chladnou pomalu → tvoří se velké krystaly
· magma tuhnoucí na zemském povrchu (láva) vytváří tzv. výlevné (extruzivní) vyvřelé horniny; proces = extruze → tvoří se malé krystaly
· pemza = porézní výlevná vyvřelina většinou rhyolitového složení
· vulkanické sklo – vzniká extrémně rychlým tuhnutím taveniny výlevných hornin; obsidián, smolek
· hlubinné a výlevné vyvřeliny stejného minerálního složení mají odlišnou podobu → označují se jinými názvy
žula → rhyolit
diorit → andezit
gabro → bazalt
· nejběžnější typy láv jsou andezitová (světle šedá, narůžovělá) a bazaltová (černá)
· horninové těleso tvořené utuhlou hlubinnou vyvřelinou = pluton
batolit = rozsáhlé těleso magmatických hornin jehož šířka s hloubkou roste a jehož spodní hranice není známa; batolity mají často žulové složení
peň = výběžek batolitového tělesa kruhového nebo eliptického průřezu
sopouch = přívodní kanál sopky válcovitého tvaru
ložní žíla = přizpůsobuje se tvaru okolních hornin a leží souhlasně se souvrstvím
pravá žíla = proráží souvrství napříč
lakolit = utuhlé magmatické těleso houbovitého tvaru
odžilky = malé, nepravidelné útvary vybíhající do okolí z batolitů či lakolitů
horninová tělesa výlevných hornin:
lávový příkrov – vzniká erupcemi podél puklin
sopečný kužel – může být doprovázen menšími tzv. parazitickými krátery
lávový proud
Chemické změny vyvřelých hornin
· minerální přeměna = soubor pomalých chemických změn které porušují vnitřní strukturu minerálů
typy chemického zvětrávání:
- oxidace = rozkladný pochod při kterém minerály reagují s kyslíkem rozpuštěným ve vodě → vznik stabilních oxidů (O + atomy kovových prvků Ca, Mg a Fe)
- hydrolýza = rozkladný pochod při kterém silikáty reagují s vodou
- působení kyseliny uhličité = kyselina uhličitá se tvoří ve vodě, kde je rozpuštěný CO2
· jedním z produktů minerální přeměny jsou jílové minerály – podstatná složka sedimentárních hornin
Sedimentární horniny:
zdroje minerálních částic pro sedimentární horniny:
- starší vyvřelé, metamorfované nebo i sedimentární horniny
- organická hmota
minerální přeměna (zvětrávání) → eroze → transport → ukládání = vznik sedimentu
klasifikace sedimentárních hornin:
1. klastické (úlomkovité)
2. chemické
3. organické
sedimentární vrstva = deskovité nebo čočkovité těleso různé plošné rozlohy a mocnosti ohraničené vrstevními plochami
souvrství = soubor více vrstev které spočívají na sobě
Klastické sedimentární horniny:
· vytřídění – těžké částice vyžadují větší unášecí schopnost vodního proudu než částice lehké → lehké částice jsou unášeny řekami dále než těžké; vytřídění způsobuje stejnozrnnost sedimentu; vytřídění určuje zrnitost sedimentu a tím typ sedimentární horniny
· diageneze = proces při kterém dojde stlačením (kompakce) a stmelením (cementace) k přeměně nesoudržného sedimentu v pevnou skalní horninu; nejčastějšími cementačními látkami jsou amorfní SiO2 a CaCO3
hlavní skupiny klastických sedimentárních hornin se rozlišují podle zrnitosti částic, které je tvoří:
- psefitické (> 2 mm)
- psamitické (0,1 – 2 mm)
- aleuritické (0,01 – 0,1 mm)
- pelitické (< 0,01)
Skupina
hornina
složení
psefity
štěrky
sypké, zrna o velikosti >2mm
slepence
stmelená zaoblená štěrková zrna
brekcie
stmelená ostrohranná štěrková zrna
psamity
písky
sypké, zrnitostní frakce písek
pískovce
stmelená písková zrna
křemence
silicifikované pískovce a prachovce
arkózy
vysoký obsah zrn živců
droby
jílovitý tmel, obsah jílu > 25%
aleurity
spraše
křemitý prach, obsah CaCO3
prachovce
stmelené prachové částice
pelity
jíly
nesoudržné, zrnitostní frakce jíl
jílovce
stmelený jílovitý materiál
jílovité břidlice
jíl, štěpnost na tenké destičky
Chemické sedimentární horniny
hornina
složení
vápenec
uhličitan vápenatý - CaCO3
dolomit
uhličitan Ca a Mg - CaMg(CO3)2
rohovec
mikrokrystalická forma křemene
evapority
halit (NaCl), anhydrit (CaSO4), sádrovec (CaSO4.2H2O)
· chemické sedimenty se ukládají vysrážením ze slaných roztoků v mořské vodě nebo na pevnině ve slaných jezerech v oblastech s aridním klimatem
· největší koncentraci mají slané roztoky tam, kde voda je mělká a je tam trvalý a intenzivní výpar
Uhlovodíky v sedimentárních horninách
· kaustobiolity
uhelná řada
rašelina
černé a hnědé uhlí
antracit
živičná řada
ropa
zemní plyn
zemní vosk
asfalt
· ropa a zemní plyn = minerální paliva
Metamorfované horniny
metamorfóza = proces kterým se horniny v zemské kůře pod úrovní zóny zvětrávání přizpůsobují stavbou a minerálním složením odlišným chemicko-fyzikálním podmínkám
· izofázová metamorfóza – minerály v původní hornině se chemicky nemění a dochází pouze k jejich překrystalování; alofázová metamorfóza – dochází k tvorbě nových minerálů
· kontaktní metamorfóza = nastává na styku starších hornin s tuhnoucím magmatem jak ve větší hloubce, tak na zemském povrchu; faktory metamorfózy: teplota a tlak
· regionální metamorfóza = postihuje různorodé komplexy hornin na velkých územích; faktory metamorfózy – teplota, tlak, chemická aktivita plynů, par a roztoků.
hlavní zástupci metamorfovaných hornin:
hornina
charakteristika
fylit
vznik z jílovitých břidlic, slabá metamorfóza, štěpný na destičky,
svor
vznik silnou metamorfózou jílovitých břidlic, foliace = důsledek působení střižných napětí
kvarcit
pískovec metamorfně zpevněný oxidem křemičitým
mramor
rekrystalizované vápence a dolomity
rula – ortorula, pararula
silně metamorfované vyvřeliny nebo klastické sedimenty
· jednotlivé skupiny hornin se v zemské kůře neustále přeměňují jedna ve druhou – cyklus přeměny hornin (geologický cyklus)
4. Geologická regionalizace ČR
Území České republiky je vytvořeno ze dvou velkých geologických jednotek:
1) hercynské mezoevropy (zvána též hercinidy nebo variscidy), kam patří Český masiv, jenž je součástí pohoří táhnoucích se z Bretaně přes Centrální masiv, Německo a Českou republiku dále do Polska a na Ukrajinu;
2) alpinské neoevropy (zvána též alpidy), kam patří karpatská soustava na východě Moravy a Slezska.
Hranicí mezi těmito jednotkami jsou sníženiny táhnoucí se po linii: Moravská brána Hornomoravský úval - Vyškovská brána - Dyjsko-svratecký úval, přičemž ty jsou součástí karpatské soustavy.
Na území České republiky zasahují dvě základní geologické jednotky, které jsou nedílnou součástí daleko větších geologických struktur, tvořících základ geologické stavby Evropy. Jsou to:
Český masív
Západní Karpaty
Český masív náleží k té části Evropy, která byla formována kadomskou orogenezí (hlavní fáze před 660-550 mil. let) a výrazně přetvořena variskou orogenezí (hlavní fáze před 400-330 mil. let).
Západní Karpaty jsou součástí pásemného pohoří, které vzniklo alpínskou orogenezí (hlavní fáze vrásnění před 65-30 mil. let). V průběhu této poslední orogeneze byla vytvořena nejvyšší pásemná pohoří na naší planetě (Pyreneje, Alpy, Karpaty, Himálaj, Skalisté hory, Andy).
Z uvedeného vyplývá, že obě geologické jednotky prošly zcela odlišným vývojem, a proto se jejich stavba velmi výrazně liší. Český masív má blokovou stavbu (území je rozděleno hlubinnými zlomy, tzv. lineamenty na dílčí části - oblasti). Západní Karpaty mají stavbu příkrovovou, kterou lze obrazně přirovnat k "obrovské příbojové vlně" s vrstevnatou stavbou tvořenou sedimenty, v níž jsou zamíchány velké bloky vyvřelých (např. Vysoké Tatry), přeměněných (např. část Nízkých Tater) a sedimentárních hornin (Pavlovské vrchy).
ČESKÝ MASIV
Nebereme-li v úvahu státní hranici České republiky, má Český masiv zhruba kosočtverečný tvar. V Rakousku se Český masiv táhne až k břehům Dunaje (po Krems an der Donau - Křemži), kde je Dunajem leckde antecedentně prořezáván a noří se i pod čela vnějších alpínských příkrovů. V Německu k Českému masivu řadíme Horní Falc a sasko-lužickou oblast a v Polsku severovýchodní svahy pohoří sudetského systému.
Český masiv je území nejednotné genezí sjednocené procesy v době hercynského (variského) vrásnění před 380 až 300 miliony lety. Hercynské vrásnění sjednotilo Český masiv do kratogenní (stabilizované) oblasti, jež již nebyla ovlivněna okolními orogenetickými procesy.
Český masiv se skládá z 5 základních stavebních jednotek (resp. ker) lišících se horninovou stavbou a stářím hornin. Jedná se o moldanubikum, bohemikum, saxothuringikum, lugikum a moravosilesikum.
1) Moldanubikum (moldanubická kra)
Moldanubikum je nejstarší stavební jednotkou Českého masivu a přísluší mu území zaplňující prostor mezi tokem Vltavy a Dunaje; výrazně přesahuje do Horní Falce a do Rakouska k Dunaji. Do moldanubika patří Český les, Šumava, Novohradské hory, větší části jihočeské vysočiny a Českomoravské vrchoviny.
Vznik a vývoj moldanubika je nejasný. Nejsilněji metamorfované horniny, tj. takové, u nichž během geologické minulosti došlo k jejich strukturní a minerální přestavbě v důsledku vysokých tlaků a teplot a zničení zbytků fauny a flóry, neumožňují uspokojivé zařazení, a to ani při použití radiometrických metod. Všeobecně moldanubikum na území republiky je budováno předprvohorními horninami (starohorními a možná až prahorními, které by mohly být shodné i s horninami severní Evropy), které byly v nejstarších obdobích vývoje zemské kůry zasahovány nejstaršími orogenetickými procesy. Základními horninami moldanubika jsou silné metamorfity, a to pararuly (přeměněné sedimenty), které převažují, a dále ortoruly (přeměněné vyvřeliny), granulity, amfibolity, serpentinity aj. V oblasti Královského hvozdu na Šumave a v Českém lese nalezneme méně metamorfované horniny - svory.
V rámci moldanubika vyčleňujeme jakousi podjednotku, a to krystalinikum kutnohorsko-svratecké, což je oblast mezi Kutnou Horou a horním tokem Svratky (oblast Žďárských vrchů) lišící se od většiny území moldanubika tím, že je zde větší výskyt méně metamorfovaných hornin; převažují zde však také pararuly a ortoruly.
Na území moldanubika jsou rozsáhlé oblasti budované hlubinnými vyvřelinami granitoidního typu (žulami, granodiority), a to
centrální moldanubický pluton v jižní části moldanubika, zasahující lipenskou část Šumavy, Novohradské hory a jih Českomoravské vrchoviny (a dále se táhnoucí k toku Dunaje). Toto těleso, které je mladší než okolní horniny, vzniklo při hercynském (variském) vrásnění a bylo odhaleno denudací.
středočeský pluton, což je komplex hlubinných vyvřelin v pásmu Blatná - Český Brod vzniknuvší při hercynském vrásnění; odděluje moldanubikum od ostatních ker.
Kromě těchto velkých plutonů je moldanubikum protkáno menšími plutony a pni hlubinných vyvřelin.
2) Bohemikum (dříve assyntská kra)
Bohemikum je severním sousedem moldanubika. Na západě je bohemikum vůči moldanubiku ohraničeno výraznou zlomovou prohlubní Mariánské Lázně - Folmava, což je vlastně křemenný val oddělující Český les od Podčeskoleské pahorkatiny. Bohemikum se táhne od Karlovarské vrchoviny a Všerubska směrem k východu až do prostoru tzv. Letovického krystalinika (povodí řeky Svitavy). Severní hranice bohemika je zastřena mladšími sedimenty České křídové tabule. Hranicí bohemika vůči saxothuringiku je tzv. litoměřick
Vloženo: 26.04.2009
Velikost: 877,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu Ze2BP_GGP4 - Geologie a geomorfologie
Reference vyučujících předmětu Ze2BP_GGP4 - Geologie a geomorfologie
Podobné materiály
- Ze2BP_GGP4 - Geologie a geomorfologie - GEOMORFOLOGIE-otazky
- Ze2BP_GGP4 - Geologie a geomorfologie - Otazky z geomorfologie
- Ze2BP_GGP4 - Geologie a geomorfologie - Pojmy GEOLOGIE a GEOMORFOLOGIE.d
- Ze2BP_GGP4 - Geologie a geomorfologie - Přednášky geomorfologie prav--
- FJ2BP_FRS2 - Syntax 2 - Prednasky- zkouska
- FY2BP_MAF1 - Matematika pro fyziky 1 - Zkouska
- FY2BP_MAF1 - Matematika pro fyziky 1 - Zkouska_19_12_2008
- MA2BP_PAL1 - Algebra a aritmetika 1 - Zkouška
- MA2BP_PGE2 - Geometrie 2 - Zkouška a
- MA2BP_PGE2 - Geometrie 2 - Zkouška b
- MA2BP_PGE2 - Geometrie 2 - Zkouška
- MA2BP_PZMA - Základy matematiky - Zkouška a
- MA2BP_PZMA - Základy matematiky - Zkouška b
- MA2BP_PZMA - Základy matematiky - Zkouška
- SZ7BP_TEV1 - Teorie a metodika výchovy - Zkouska_u_Filipkove
- TE2BP_ELE2 - Elektrotechnika 2 - Zkouška
- Ze2BP_VSP4 - Geografie výrobní sféry - Zkouska-test-vyrobka rok 2006-otazky
Copyright 2024 unium.cz