- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Dejiny politickych teorii-prednasky1
OV2BP_DPT1 - Dějiny politických teorií 1
Hodnocení materiálu:
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiál1. Antika
Řecko (11.- 10. st. př.n.l.)
Společnost se rozpadá na kmeny. V čele jsou patriarchové. Vývoj pokračuje v 8.-6.st.př.n.l., když nastupuje monarchie a s ní rodová šlechta, která je v čele této monarchie a začne se scházet lidové shromáždění.
Oligarchie= vláda bohatých (rodová šlechta). V té době se formují městské státy jako Sparta a Athény.
Sparta- Je to monarchie, která má v čele 2 vojenské velitele. S nimi 5 ministrů a lid se v té době dělí na 1. obyvatele dórského původu- jsou to plnoprávní občané a mají povinnost bát v armádě. Mohou se zúčastňovat shromáždění a do senátu mohou vstoupit, až zestárnou.
2. původní obyvatelstvo- zůstalo svobodné, ale nemají politické právo.
3. otroci
Sparta vlastní všechno co se ve městě nachází. Neexistují rodiny, všichni jsou ve společné výchově, společně jedí,...
Athény- roste vliv řemeslníků. Solón (6. st.př.n.l.) omezuje rodovou šlechtu a dává přednost bohatým. V 5.st.př.n.l. se objevuje tzv. athénská demokracie. Kleistenés (vydával v té době reformy) omezuje moc aristokracie. Nejdůležitějším útvarem ve městě je shromáždění
(= sněm), do kterého smí vstoupit pouze muži nad 20 let. Ve sněmu je rada, která má asi 500 členů po 50ti lidech ve skupinkách a každá ta skupinky vládně po dobu 35 dnů a pak se zase vystřídají. Předseda této skupinky je vybírán náhodně losem. Tudíž lze odvodit, že zde vládla rovnoprávnost členů. Losování je populární, ale vede k ekonomickým ztrátám, protože se vždycky zvolí nějaký pablb, což vede až k anarchii, která nemá daleko od tyranie. V radě může zasedat pouze Athéňan, a to ten Athéňan, který není přistěhovalý, ale v Athénách se narodil a rodiče jsou také Athéňané. Politická práva mělo v té době pouze 10 000 Athéňanů. Demokracie byla vlastně vláda elity.
Perikles- Jako první popsal kladně demokracii.
Sokrates- demokracii zkritizoval. Tvrdil, že chyba je v tom, že zde není prostor pro to, abychom poznali, co je dobré. Kritizuje losování. Říká, že politik musí být vzdělaný.
Platón- Spisy: Ústava- Zde pokračuje v Sokratových myšlenkách. Navrhuje ideální stát. „Největším štěstím je to, že je člověk občan“. Chce zrušit rodiny s tím, že jen politika zdržují od práce. Chce křížit lidi mezi sebou tak, aby nevěděli kdo jsou jejich děti a s kým spí. „Přístup ke vzdělání i pro ženy“, „Žena do politiky nepatří“. Chce vytvořit vzdělávací systém:
0 - 20 let- chce, aby se lidé učili hudbě, gymnastice apod.
20- 30 let- chce, aby se lidé učili logice, astronomii, matematice apod.
30- 40 let- chce, aby lidé nastoupili vojenskou službu
40- 50 let- chce, aby se lidé specializovali ve svém oboru a učili filosofii
50- ... let – chce, aby lidé, kteří se chtějí dále vzdělávat, aby se z nich stali králové filosofie
Zákony- Filosof král je omezen a podřizuje se zákonům, zákony nemění. Zde zavedl „noční radu“, která je složena pouze ze starců a schůzují v noci, protože už nemůžou spát a ráno své návrhy předkládají. Nakonec ve svém spise tvrdí, že rodiny zase nejsou až tak špatné, ale že soukromé vlastnictví kazí člověka. Tvrdí, že i metoda losů nakonec není tak špatná, když se vybírá mezi nejchytřejšíma. Platón se přiklání k
aristokracii ( vláda několika)
timokracii (vláda ctižádostivých)
oligarchii (jde o peníze pro sebe)
demokracii ( špatná, protože neumožňuje vládnout nejlepším)
tyranii
monarchii, která je koloběhem k aristokracii
Aristotelés (4. st.př.n.l.)- není Athéňan a neobdivuje Athény, ale ani je nekritizuje. Athény v té době ztrácí samostatnost a on se stává kolaborantem. Klade důraz na ekonomické úspěchy Athén a když se jednou nudil, tak si nastudoval různé typy modelů městských států dookola a navrhl z toho systém polytea jako přijatelnou formu vlády mnohých. Je to taková forma oligarchie ( ale obohacení duchem) a demokracie. Opírá se o střední třídu, ve které nedojde ke zvratům. Vytvořil systém rovnováhy a tvrdí, že soukromé vlastnictví motivuje člověka a přináší peníze i do státní pokladny. Cílem je štěstí pro člověka a stát je tady jako prostředek tohoto cíle. Spis: Politika- role státu, státní zařízení, polytea. Mluví zde o demokracii rolnické (zastupitelské obyvatelstvo) a městské demokracii (dělají přímou demokracii).
Pokračovatelé Aristotela a Platóna v pozdějším věku:
V 15. a 16. toletí už rozhodně antická obec není vzorem pro ostatní obyvatelstvo. Francouzská revoluce tohle téma ještě sice trochu opráší a k těmto myšlenkám se vrátí, ale v 19. století už nadobro vzniká „národní stát“. ve století 20tém vytahují antickou obec jako vzor
Hannah Arendtová (Německo)
Karel Popper- kritizuje Platóna v díle Otevřená společnost a její nepřátelé.
Ve druhé polovině 20. století
Robert Dahl ( USA)- hledá možnost pro aktivního občana a blaho státu. Chce, aby se demokracie vrátila k občanu.
V této době se také vrací liberalismus, ketrý se zaměřuje na ochranu individua. Je zde projevena snaha o definici minimalizace státu. Obnovují se antické otázky a teorie: „Co je dobro? Jak se stanovuje, co je dobré?“
2. Doba Helénistická (Řecká a orientální kultura) 4. 10 .2007
Zaniká městský stát a vznikají monarchie- Syrská, Makedonská,... Řecko se v té době dočkává ekonomického propadu a upadá zájem o politické teorie, protože jsou důležitější věci na práci. V Athénách vznikají školy Epikuros a Stoicismus.
Epicuros- konstatuje, že moudrý člověk se má vzdálit od politiky a vztáhnout se k vlastním rodinám a životu a tak dosáhnout štěstí. Stát že je prospěšný, protože vytváří prostor pro duchovní rozvoj a svobodu.
Stoicismus- je pro naše zájmy důležité, že je zde vše určeno. Je tady nomos = nejvyšší zákon přírody. Co můžeme ovládat, jsou pouze naše city a nemůžeme ovládat zdraví, smrt,... a k tomu máme být lhostejní a užívat si všeho, dokud to jde. Všichni jsou si rovni, jsme světoobčané. Toto popsal také Zenon ve svém spise: Polytea. Rozvinulo se to v období starověkého Říma.
Řím- politické myšlení autentického Říma
Až do roku 510 př.n.l. byla v Římě monarchie (panovník, senát, patriciové a lidé ostatní jako řemeslníci, obchodníci apod.). Od roku 510 př.n.l. je v Říme republika. V čele této republiky jsou 2 konzulové, finance má na starosti kvestor, je zde senát, který musí vše projednávat před shromážděním, tudíž je jasné, že shromáždění se musí odehrávat v tu samou dobu jako zasedání senátu. Tohle funguje celkem dobře, až do roku 46 př.n.l., kdy se objevuje Caesar s cílem změnit tento stát. bere pravomoci do svých rukou a vzniká funkce: římský imperátor. Rozdělil zemi na provincie a přivlastnil si území s mnoha národy. Vytvořil tzv. „římské právo“ , kde bylo stanoveno například kdo je občan, kdo otrok, kdo cizinec, jak se tohoto statutu zbavit,... a toto právo se opíralo o vlastnictví. Majetek se stává v té době sledovaným. Neplatí se daně a od určitého majetku může člověk k volbám.
395- rozdělení říše na západořímskou, která v roce 476 zaniká
východořímskou, která zaniká v roce 1453
Vytváří se římské politické myšlení, které ale nic nového nepřináší. Je to pouze trošku upravený stoicismus.
Polybios (166 př.n.l.)- dostává se jako otrok do Říma ( byl to Řek). Žil v období rozkvětu Říma a zabýval se tímto rozkvětem. Říkal, že jediné, co můžeme je analyzovat situaci, ve které jsme momentálně a můžeme se připravit na situaci další. Mluvil o tzv. teorii demokratizačních vln.
Manželé Tofferovi- říkali, že jednotlivé etapy na sebe navazují:
agrární
průmyslová
počítačová
a z té počítačové se klidně může stát, že se vrátím znovu k té agrární, tudíž, že budeme snad opět sbírat bobulky.
Cicero (106 př.n.l.)- žil v úpadku Říma, kdy byly neustálé boje a vzpoury otroků. Hledal příčiny tohoto neúspěchu. Říkal, že se neúměrně zvyšuje role lidských mas a že to je ten konec. Odmítal tyranii a nesl za to důsledky- zavraždili ho, protože mluvil proti Antoniovi.
Spisy: O státě- na tohle navázal později sv. Augustin
O zákonech- psal o tom, jak by měla společnost fungovat, aby se vrátila rovnováha země.
Seneca (4 př.n.l.- 65.n.l.)- stát a každý kdo uvažuje, musí nutně stát proti sobě.
Epiktétos (55-135)- zastánce stoicismu. Klade důraz na vnitřní svobodu člověka. Říká, že nezávislost je nadevše.
Marcus Aurelius( 121-180 )- žák svého otroka Epiktéta. Spis: Hovory k sobě samému- navazuje na stoicismus v tom, že si klade otázky: „Co se dá dělat?“ Odpovídá si: „Nic.“
Křesťanství a církev
V době, kdy se formuje křesťanství, tak vzniká únava a nespokojenost obyvatel. Přicházejí různé učení a vše se dává dohromady se vším. Vyhovuje to totiž velkému počtu lidí. Vznikají
1. organizace- člověk v nich hledá útěchu jak duchovní, tak i materiální. Sdružují se zde chudí lidé. Hlásají toleranci, rovnost a bratrství. Proto je to všechny k sobě tak táhne. V té době se vytvořila církevní organizace, která vyděluje funkci kněze a chce si ty lidi udržet. Rovnost už zde moc neplatí, je už pouze před Bohem. Na zemi je vše součástí lidského nedokonalého řádu. Hlásají, že Bůh to má jinak- lepší. Jaký je vztah církve a státu? Stát je nadřazen lidem- zlo oplácej dobrem apod. Stát se v té době rozhodl, že tohoto hnutí využije a roku 313 vyjde edikt milánský, který prohlásí náboženskou svobodu. Toto je pak doplněno roku 379 o spis, ve kterém stojí, že křesťanství se stává státním náboženstvím, i když bylo původně pronásledováno. Najednou se z této malé organizace stává organizace masová. Upevňuje se církevní hierarchie a přehodnocují se myšlenky. 451 se vytváří systém patriarchů a s tím i funkce papeže. Nastává boj o investituru. Je to boj mezi panovníky o dosazování biskupského úřadu. Kdo je komu nadřazen? 12. století- církev – inkvizice. Snaha o upevnění církve. Tuto etapu si církev nerada připouští.
3. přednáška 11. 10. 2007
Augustinus Aurelius (4. – 5. století)- De civitate dei (O obci Boží) – co je dominantní? Stát nebo církev? Stát Boží je ideál, světský – je pod vlivem Kainových chyb, plný zla a hříchů. Světský stát může církvi pomoci připravit člověka na stát Boží, otroctví neodsuzuje, člověka můžeme přinutit k víře.
Spis: Historie (má 2 části):a) do narození Krista – k ničemu to nesměřovalo
b) po narození Krista – smysluplnost, gradace
Tomáš Akvinský: Spis: Suma theologická: – kombinace Bible, Aurelia, Aristotela, stát pozemský je přirozený, smyslem je pomáhat v dosažení Boha a blaženosti, nejvyšší štěstí je setkat se s Bohem. Politického dění se mají zúčastnit kněží! Monarchie je dobrá, ale pokud jim panovník nepomáhá, mohou ho občané svrhnout, pomáhat i k poznání Boha, panovník má chránit do posledního dechu obyvatele – podpora slabých a nešťastných.
Předzvěst renesance- formuje se další proud, který na výše uvedené navazuje.
Dante Aligieri – Spis: O jedné vládě (13.-14.století) Pojednává o vytvoření jediné říše s jediným panovníkem za taktovky římského národa. Moc monarchy by byla od Boha přímo a nepotřebuje ani církev a papeže.
Marcilius z Padovy (13.-14. století): Spis: Defensor Pacis (Obránce míru - 1324) – úvahy, jak je možné zachovat mír, který je otázkou sociálních vztahů a problémů z toho vycházejících .Tomu by napomohla změna struktury společnosti. Lid je jediný zákonodárce, ten si volí vládu a panovník koná vůli lidu, lid musí kontrolovat vládu i panovníka a chce aby se volili i církevní hodnostáři. Knihy spáleny a v nemilosti papeže. Stěhuje se na dvůr Ludvíka Bavorského a setkává se s W. Occamem.
William Occam – O moci císařů a papežů –Hlavní myšlenkou tohoto díla je, že výklad Bible si má každý najít sám.
V této době je vytvořen nový feudální systém, ale s nástupem renesance dochází ke krizi. Přichází řada změn, což vede k novému právnímu myšlení – kanonické právo-2 varianty práva:a) římské
b) kanonické
Spousta lidí se začíná zamýšlet nad církevními a světskými otázkami→ mění se společnost.
Ve 14.-16. století – Itálie zažívá velký ekonomický rozmach. Vznikají obchodní cesty hlavně po moři, je to období zámořských objevů. Měšťané bohatnou, ale politický systém je založen na feudální struktuře→ feudálové mají moc, měšťané nikoli → touha po ní → politický konflikt mezi feudální šlechtou a měšťanstvem.
Věda ohrožuje podstatu církevní nauky: (Koperník, Kepler, Galileo) – krize církevní vize o postavení Země jako středu celého vesmíru → pálení knih a autorů. Nucená odvolání svého učení a přesvědčení (Galileo Galillei). Církev bojuje za své postavení vůči měšťanstvu, toho využívá panovník, který oslabuje pozice šlechty a církve → centralizovaná absolutní monarchie. Pokračuje to tak v Anglii (17. století) – Stuartovci, Francie (18. století) – Ludvík XIV.
Renesance
Znamená „rovnovážný stav člověka“ – fyzično + duševno (viz Řekové – ideál kalokágáthiá – kalos + aghatos + tělo + duše), náboženství není zavrženo, každý má právo vlastního přečtení Bible a na její vlastní interpretaci. Člověk věří v Boha, ale také sám v sebe.
Nicollo Machiavelli (1469-1527)
Pocházel z Florencie. Spisy: Dějiny Florencie, Rozpravy o prvních deseti knihách Tita Livia – zabývá se zde minulými státními zřízeními.Umění válečné.
Vladař (1512) – tento spis byl zakázán od 1557 do 1850. Nevěřil v Boha, ale věřil, že společnost církev potřebuje, aby naučila lid poslušnosti státu: „nelze být mravný a dobrý, pokud doba není dobrá a mravná“ – to, co je dobré určuje vítěz (ten, co je úspěšný) – je to morálka pro politické aktivity, odděluje politiku od morálky (etiky) jako Aristotelés.
Itálie – městské státy jsou r
Vloženo: 25.04.2009
Velikost: 53,58 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu OV2BP_DPT1 - Dějiny politických teorií 1
Reference vyučujících předmětu OV2BP_DPT1 - Dějiny politických teorií 1
Podobné materiály
- OV2BP_DK - Dějiny kultury - Dejiny kultury-tahak
- OV2BP_DF2 - Dějiny filozofie 2 - Dejiny filozofie 3 + 4
- OV2BP_DK - Dějiny kultury - Přednášky dejiny_kultury
- OV2BP_DPT1 - Dějiny politických teorií 1 - Dejiny politic.teor ceske polit. mysleni
- OV2BP_DPT1 - Dějiny politických teorií 1 - Dějiny
- SZ7BP_DUP1 - Nástin dějin pedagogiky a úvod do pedagogiky - Skripta Dejiny_skoly_a_pedagogiky
Copyright 2024 unium.cz