- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
vypracované otázky
MP121Zk - Státověda
Hodnocení materiálu:
Vyučující: doc. JUDr. Jan Svatoň CSc.
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálStát a studium jeho povahy; ontologické a gnoseologické hledisko
Stát a studium jeho povahy
Povaha
stát by měl být ústavní, demokratický, právní a daňový
Úloha
moderní stát je státem společnosti, tzn. že společnost stát vytváří pro sebe, ne pro jednotlivce nebo pro skupinu
stát má pečovat o rovnováhu ve společnosti, o dobrodiní, tzn. aby nedocházelo k diskriminaci
Organizace kdo je subjektem moci
stát se skládá ze státních orgánů, mezi nimiž existují vztahy
nutné je poznat, jak vše funguje
Činnost
je upravena právem stejně jako u organizací
moderní stát komunikuje se společností prostřednictvím práva
Stát je spojován s znaky
území: určitá část zemského povrchu, na které se uplatňuje svrchovanost moci vůči jinému státu
státní obyvatelstvo
státní moc: určitými postupy je institucionalizována, stát by ji měl používat až vyčerpá další možnosti svého působení
státní aparát: subjekty, které působí ve jménu státu, rozhodují o právech fyzických a právnických osob; patří sem soudy, ministerstva, obecní a krajské úřady
právní řád: měl by sloužit jako beneficium (proti diskriminaci)
právnická osoba veřejného práva: stát reguluje společenské vztahy, je v nadřazeném postavení, rozhoduje
právnická osoba soukromého práva: stát je jeden ze subjektů, je srovnatelný s jinými subjekty
specificky organizovaná společenská skupina: stát má zajistit legalitu (respektování zákonnosti) a legitimitu
problémy jsou nazíratelné ze dvou hledisek
Ontologické hledisko
co je to stát, jeho vývoj
Metaforistické charakteristiky státu
organistická teorie státu: přirovnávání státu k lidskému organismu (hlava a tělo státu)
mechanistická koncepce: stát je stroj (spojení jednotlivých částí), státní mechanismus (organizace skládající se z částí a ze vztahů mezi nimi), stát chápán jako nástroj vlády (moci)
instrumentální pojetí státu: otázka subjektu, který disponuje nástrojem moci
Jellinkova charakteristika podstaty státu: státní území, obyvatelstvo jej obývající, určité organizace tohoto obyvatelstva, která slouží výkonu státní moci
Gnoseologické hledisko
vše ostatní
2. Předmět a metody státovědy
Předmět státovědy
zabývá se vztahem státu a práva, je to teoretická a aplikovaná disciplína
subjekty, které jsou objektem názvu státovědy
( stát, jiné státy, vztahy mezi státy
( samosprávné subjekty
( jednotlivec
( vztahy samosprávných subjektů k jiným státům (resp. s.s.
v jiných státech)
( vztah jednotlivce k jinému státu nebo samosprávného subjektu
jiného státu
( vztah jednotlivce a mezinárodních organizací
( vztah jednotlivce a soukromoprávní instituce
( další kombinace vztahů
zabývá se jím právní odvětví (souhrn norem regulující vztahy určitého druhu; upravují to, co má být, ne to, co je)
( ústavní právo: upravuje základní vztahy, organizační strukturu
státu, vztahy mezi orgány, členění území státu z hlediska státní
moci, postavení jednotlivce ke státu
( správní právo: upravuje konkrétní výkon státní moci, jak jsou
vykonavatelná pravidla chování
( finanční právo: upravuje pravidla chování mezi státem a
společnostmi
( právo Evropské unie: upravuje specifické mezinárodní instituce
(např. mezinárodní soud), pohybuje se mimo rámec vnitrostátního
práva
( mezinárodní právo veřejné: upravuje vztahy mezi státy,
mezinárodními organizacemi a mezi nimi navzájem
ke zkoumání předmětu státovědy je kromě právních předpisů a norem důležitá i historie, politologie, sociologie, filozofie, politická geografie, ekonomie,….
na základě popisu (deskripce) usilujeme o zobecnění (preskripci), což vede k úvahám o budoucí právní úpravě a k rozšíření vzdělání
Metody státovědy
je to způsob zkoumání jevu z určitého hlediska
Obecné metody
empirické metody – získávání faktů
( pozorování: zjišťování toho, jak co býti má vypadá
( experimentování: mělo by to být spíše přemýšlení než důsledná
aplikace
racionální metody
( dedukce: z obecného se usuzuje na jednotlivé; z obecných norem
vyberu něco a aplikuji to na konkrétní společenský vztah
( indukce: vyvozování z jednotlivostí, následné zobecňování; proces
normotvorby
( analogie: setkání se se společenským vztahem, který není právně
upraven, hledání podobností
Metody speciální
srovnávání (komparatistika) PŘÍKLAD
(srovnávání v čase a z hlediska území, musí se srovnávat
srovnatelné
( makropohled (hlavy státu na celém světě) X mezopohled (hlavy
státu v Evropě) X mikropohled (hlavy státu Vyšegradské 4)
systémová metoda
( ucelené nazírání na jevy
( systémy se člení na subsystémy, ty pak na prvky, ty jsou dále
nedělitelné
dogmatická metoda (juristická, právní): viz.teorie práva- analýza právních textů
sociologická metoda: viz sociologie
exaktní metody: souvisí s problémem kvantifikovatelnosti, v některých oblastech je obtížnější je uplatnit
3. Vztah společnosti a státu v podobě společenské smlouvy
Raný středověk – učení o absorpční reprezentaci
základem je představa o tom, že jednotky, které tvoří určitou pospolitost, uvědoměle přenášejí právo na správu jejich záležitostí na určité instituce (v oblasti obchodní, výrobní – např. landfrýdy)
Vrcholný středověk – počátky smluvní teorie státu
představa, že se lidé dohodnou na tom, že výkon vlády přenesou na určitý subjekt
UČENÍ O STÁTU
Marsilius z Padovy
stát není založen na tom, že bůh přenáší moc na jistého panovníka
stát považoval za něco racionálního, společnost ho vytváří, aby jí sloužil
stát musí disponovat právním řádem, ten musí regulovat společenské vztahy, nemusí být spravedlivý, nutné jsou pouze sankce a jejich vynutitelnost
Viliam z Ockhamu (okemu)
stát není založen na tom, že bůh přenáší moc na jistého panovníka
je – li panovník tím, kdo nedodržuje právo neb pomíjí moc lidu, má lid právo ho svrhnout, právo vzepřít se tyranii
Johannes Althusius (německý právník)
zakladatel konsensuálních teorií a federalismu
consocciatio: vztah mezi pospolitostmi je vzestupný; existují soukromé (rodina, cech) a veřejné (město, provincie, říše)
comunicatio: dochází k ní mezi i uvnitř pospolitostí; vzájemné ovlivňování na jednotlivých úrovních; je to základ ústavnosti (správného řízení státu, panovník nemá právo do toho zasahovat, ale má ji podporovat)
soukromé a veřejné consociatie, taky o svržení panovníka (republika v nizozemí – odkazoval na ni)
Renesance – období smluv o vládě
Jean Bodin
teorie absolutní moci panovníka
k zachování pořádku ve společnosti je nutná představa, že společnost přenesla moc, kterou vlastní, na panovníka, ten ji nemá zneužít, ale využít ve prospěch lidu
každý jednotlivec má právo na základní práva - život, vlastnictví, svoboda
když panovník tvoří právo, měl by jej konzultovat s různými institucemi, panovník musí respektovat společnost
Thomas Hobbes
teorie absolutní moci panovníka
k zachování pořádku ve společnosti je nutná představa, že společnost přenesla moc, kterou vlastní, na panovníka, ten ji nemá zneužít, ale využít ve prospěch lidu
v díle Levitant vyjadřuje podstatu moci panovníka, ta je založena na moci lidu
zdůrazňuje základní práva
( základní přirozené právo: člověk má uspokojovat cíle svými
možnostmi a schopnostmi
( základní přirozený zákon: člověk má usilovat o mír dokud je
naděje na jeho dosažení, pokud ne, nastupuje na scénu stát
4. Koncepce ústavního státu. Oddělení společnosti a státu v 19.století
17.- 19.století – období smluv o ústavní vládě
představy tom, že stát má moc od lidu, ale neměla by být v rukou jednotlivce, stát má být založen na reálném projevu lidu
sílí představy o rozšíření základních lidských práv a svobod
John Locke
stát je založen na 3 krocích
( dohoda lidí, že se sjednotí
( vytvoření představy, že lidé chtějí tvořit pospolitost a budou
uznávat právo většiny na vládu
( lidé se musí dohodnout, že budou platit daně (finance státu se
oddělí od financí panovníka, z něčeho se musel platit státní
aparát)
státní moc má být rozdělena do dvou institucí – zákonodárná a výkonná
Charles Louis Montesquieu
rozdělení moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní
moderní stát má jednu moc, pouze z hlediska realizace se dělí na 3 institucionální moci; princip neslučitelnosti funkcí a princip vzájemných kontrol
Imanuel Kant
zákonodárné shromáždění má přijímat takové zákony, aby vycházely z vůle lidu
moc lidu je moc nadstátní, právo nelze měnit účelově, ale má představovat obecnější rámec ( politika nemá zneužívat práva, zákony mají respektovat širší rámec než zájmy momentální většiny, PRÁVO NAD POLITIKOU
Jean Jack Rousseau
delegátský princip - reprezentanti nižších úrovní delegují své zástupce do úrovní vyšších, nižší stupeň má právo delegáta odvolat, na vrcholu se vygeneruje tzv. obecná vůle, která kolem sebe má shromáždění a dochází k dělbě práce, může být slučitelnost = vláda shromáždění (Pařížská komuna, Švýcarsko)
moc nemá být ústavně rozdělena mezi instituce
Nicolo Machiavelli
to, co se doposud označovalo slovem impérium, republika, říše, je státem (pozitivní)
stát je nejen dokonalá instituce, ale je opodstatněna svou vlastní existencí (lidé jsou schopni jí odpustit, i když se nechová morálně a eticky)
stát by měl dodržovat normy, ale pro určitý účel může použít i jiné prostředky
politická účelovost není nade vše (negativní)
Přelom 19.a 20.století – doktrína o liberálním státu
doktrína – něco, co je aplikováno
došlo k zásadnímu oddělení společnosti a státu, protože společnost chtěla dát najevo, že je jedním subjektem a stát jako instituce je subjektem druhým
k tomuto oddělení dochází za právní regulace
stát může regulovat společenské vztahy jedině na základě zákona
liberální stát je nazýván státem elit, existují censy (např. volební právo je omezeno) majetkové, pohlavní atd.
někdy se mu také říká minimální stát (nebo noční hlídač) – působení státu je patrné jen v některé oblasti společnosti (obrany, financí, školství atd.)
5. Společnost jako prostor pluralitních zájmů a stát. Industriální společnost a stát
Koncepce neolitismu
východiskem je vztah mezi pluralitní společností a státem, ale do tohoto vztahu vstupují politické subjekty, které vytvářejí politické elity, které se snaží dosáhnout na státní moc a zpětně ovlivňovat společnost
Normativní teorie elit
politické elity respektují zavedené schéma politické demokracie, přičemž lépe než ostatní (voliči) jsou schopny poznat to, co je pro společnost dobré a brání tomu, aby si společnost nezvolila diktaturu (tzv.moudré elity)
Procesní teorie elit
pozornost kladena především na technologii voleb
Teorie polyarchie
Robert Dahl
elity uznávají volební proces, uznávají jednak většinový, jednak menšinový princip, jednak právo opozice na konstruktivní kritiku
Průběh 19.a 20.století – doktríny o industriálním státě
vliv jednotlivce v politice (nositel volebního práva)
vliv asociací, zvýraznění vlivu politických stran
stát reflektuje rozrůzněné zájmy pluralitní společnosti
Učení o sociálním státě
B.Disraeli: politik, ministerský předseda za konzervativní stranu; podle něj hrozí nebezpečí rozdělení Británie na národ chudých a bohatých; požaduje ucelené vzdělání, lékařskou péči, standard v bydlení
Otto von Bismarck: politika cukru (výrazná pozornost sociálním otázkám) a biče (utlumování vlivu politických a zájmových skupin), snaží se sociální roli přenést na stát
Franklin Delano Roosvelt, John M.Keynes: doktrína státu blahobylu (welfare state), stát měl určitými zásahy výrazněji zasahovat do ekonomiky, měl podporovat určité sektory průmyslu (zvýšení zaměstnanosti, rozvoj služeb, orientace na stavby veřejného významu, hi-tech), vyšší míra zdanění
Učení o sociálně – právním státu
od 2.světové války zhruba do 2.poloviny 70.let 20.století
stát začíná vystupovat jako subjekt, který vyvlastňuje průmysl, finančnictví, dále pokračuje v plánování v makrosféře
velmi vysoké zdanění podnikatelských subjektů
rozvoj školství, zdravotnictví, komunikací, bytové politiky
Ludvig Erhard: podnikatel, pak spolkový kancléř
hlavně v SRN, Anglii, Itálii, Francii a Skandinávských státech
za předpokladu splnění podmínek je zaručen vznik sociálního státu
důvody krize sociálně – právního státu: vysoké daně (podnikatelé vyváží kapitál do zahraničí), vysoké nároky na státní aparát, první velká energetická krize (zvýšení cen energií), hodně investic do ochrany životního prostředí
6. Postindustriální společnost a stát. Další vývoj
Doktrína o postindustriálním státu
od poloviny 70.let 20.století
Učení o neoliberálním státě
James Buchanan: období ústavní a poústavní smlouvy
stát má vystupovat aktivisticky ve vztahu k ekonomice
v USA a Anglii hlavně v 80.létech, později ve Francii, SRN, až v polovině 90.let ve Skandinávských státech a Itálii
odstátňování průmyslu, stát už není subjektem plánování v makrosféře
výrazné snížení daňového zatížení, nezasahování do vlastnictví
nezvýrazňuje podporu školství, zdravotnictví, ale do určité míry se o ně stará
Ronald Reagan, Margaret Tacherová
Učení o asistenčním státě
pojem pochází od Johna Majora
mění úlohu státu, ten nechce vystupovat jako plánovač, vlastník, sociální stát, nechce řídit průmysl, ale ví, že nemůže rezignovat na svoji sociální funkci
menší daně, přerozdělování ve prospěch vzdělanostní společnosti
odbourávání některých nárokových dávek (hlavně nemocenské a důchodové pojištění)
nezasahuje do ekonomiky, ale zajištuje sociální status jedince
Tony Blair, Gerhard Schröder
Současnost, budoucnost
struktury globálního světa
stát je nositelem suverénní moci, ale ne vždy má dostatek sil, aby své postavení obhájil
život ve velkoplošné federaci (EU)
zvýrazňování autonomních částí (regionalismus, provincionalismus
posílení participativní demokracie (moderní liberalismus): aby se moderní stát neproměňoval v byrokratickou centralizovanou instituci
globalizace, nadstátní organizace/EU
7.Stát jako instituce a jeho specifika
Stát jako instituce
instituce = označení subjektů organizovaného vyjadřování a zprostředkování společenských vztahů
vznikají produkty určitých stabilizujících se společenských vztahů, ty pak zajišťují rozvoj těchto vztahů
Základní znaky
formalizace
( struktury, tj.podstatných vnitřních vztahů mezi částmi (prvky)
instituce
( vnějších projevů činnosti instituce, tzn. jejich funkcí, které
jsou obvykle typické
určitelnost a relativní samostatnost
( podoba a rozsah funkce mohou být rozšiřovány či zužovány,
nežádoucí je projev byrokratizace
( jsou vytvářeny plánovaně (ne ex post), cíleně, snaha řešení
budoucích situací
Specifika státu jako instituce
vyznačuje se zejména takovými projevy, které jej odlišují od ostatních institucí působících ve společnosti
jeho specifické znaky spočívají hlavně v politicko – právní rovině
stát vystupuje jako instituce, jejíž formalizace je primárně založena na právu
je to společensky univerzální instituce
( subjekt demokracie (je lidu produktem a současně společnosti
garantem)
( subjekt nejvyšší veřejné moci ve vztahu k danému území; moc
nezávislá na jedincích a institucích
( jednotný právní řád (upravuje strukturu a systém organizace
státu, jak působí navenek
( zajišťuje ústavnost a legalitu ve své vlastní činnosti i ve
společenských vztazích
( zajišťuje základní podmínky existence společnosti (péče státu
o obecné dobro)
stabilizovaná podoba organizační struktury a vztahů mezi jejími částmi
možné napětí mezi státem jako institucí s jejími abstraktními rolemi a konkrétními společenskými vztahy může vznikat kvůli
( nedostatkům ve vymezení právního postavení (působnost a
pravomoc státních orgánů)
( nedostatečné posouzení problémů nebo nedostatek vůle a
schopnosti jej řešit
( byrokratickým postupům
( problémům ve vztazích politických partnerů
( konflikt zájmů mezi státem a skupinami
Soukromé instituce
orientují se spíše dovnitř, na zájmy své a svých složek
neměly by se chovat mocensky (vztahy s ostatními institucemi jsou založeny na dohodě a společných postupech)
když dochází k přenášení činností veřejných institucí na soukromé, nestává se ze soukromé veřejná; děje se tak jen podle zákona a často i smlouvy
Veřejné instituce
veřejný zájem, působí na společenské vztahy
mohou (musí) se chovat mocensky (tzn. nepoužít moc vždy, jen tehdy, když není jiné východisko)
Korporace
společenství, pospolitost
stát je veřejnoprávní korporace (v užším slova smyslu)
subjekty jsou fyzické osoby, mezi kterými jsou velmi intenzivní vztahy
zájmové (např. komora advokátů), kulturně duchovní (univerzity), územní (obce)
Obec
místní pospolitost, není dále členitelná
je tvořena občany obce, je nositelem samostatnosti
Kraj
územní pospolitost, jejími orgány jsou např. hejtman, krajské zastupitelstvo
8. Moderní stát a jeho znaky
moderní stát = univerzální formalizovaná instituce společnosti
větší nebo menší míra formalizace (na základě práva), dotýká se struktury a funkcí (vnitrostátní a vnější činnost)
právní regulace se musí na něčem zakládat
plní funkci subjektu, který zabezpečuje rovnováhu ve společenských vztazích
zobrazuje se v něm pluralita
( na jedné straně je to instituce, která vzniká v důsledku realizací
politických práv a svobod
( na druhé straně tyto práva a svobody garantuje
měl by mít ke všem stejně daleko a stejně blízko
Politicko – právní charakteristika státu
PROCES POLITICKÉ LEGITIMACE
má mít autoritu, disponuje potentias (schopnost), potestas
(moc, která opravňuje stát aby prosazoval právo i proti vůli
fyzických a právnických osob
proces politické legitimace legalita (na základě a
(vláda většiny, ochrana prostřednictvím
menšiny, vláda na zákona)
čas, vyloučení
násilné vlády,
právo na
odpor
LID REGULACE VZTAHU
je nositelem moci nadstátní, mezi fyzickými, právnickými
originální (původní), osobami a těmito osobami
ustavující (konstitutivní) navzájem
legální legitimita (právní úprava přímé zastupitelské demokracie)
NEVÍM, JESTLI JE TO ÚPLNĚ DOBŘE!!!!
Princip vlády většiny
ustanovenou moc reprezentuje momentálně existující většina
má právo formulovat rozhodnutí (např.přijímání právních předpisů) a povinnost právu realizovat, zabezpečit podmínky pro existenci ochrany menšin
Princip ochrany menšin
ustavená moc by měla chránit jakoukoliv menšinu, nejen politickou
Princip vlády na čas
politická většina má povinnost, aby se po určitém čase ověřilo, zda většina je stále většinou (zda nedošlo k jinému vztahu mezi většinou a menšinou)
interval 4 – 7 let
Princip vyloučení násilné vlády
nemělo by docházet k jiným změnám než cestami politické legitimity
Právo na odpor
dochází k němu, pokud jsou předešlé zásady porušovány
různé cesty (od sametové až po násilnou)
ustavená moc disponuje potencí (opodstatněnost regulovat společenské vztahy prostřednictvím práva)
při regulaci společenských vztahů dochází k potestas (moc vystupuje jako subjekt, který je založen na formální autoritě – jsou zde stanovená určitá pravidla chování, která je nutné vynutit)
l
Vloženo: 10.02.2010
Velikost: 695,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu MP121Zk - Státověda
Reference vyučujících předmětu MP121Zk - Státověda
Reference vyučujícího doc. JUDr. Jan Svatoň CSc.
Podobné materiály
Copyright 2024 unium.cz