- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálz jejich iredentistických snah, Němců, Maďarů atp.
Po obnovení československé samostatnosti po 2. WW byl systém veřejné sprývy tvořený samosprávou na jedné a státní správou na druhé straně odstraněn a nahrazen monokratickým systémem národních výborů, jež vykonávaly jak funkce samosprávy, tak funkce státní správy. Funkce a struktura NV byla definitivně zakotvena v Ústavě 9. května z roku 1948. Jednokolejný systém byl po celou dobu totality.
Jednokolejný systém veřejné správby byl odstraněn ústavním zákonem z roku 1990. Byly odstraněny NV a systém se vrátil k dvoukolejnosti. Základem místní samosprávy se staly obce – jako samosprávná společenství občanů nadaná právní subjektivitou a právem sprvovat samostatně své záležitosti v zákonem vymezeném rozsahu. Potom tam byly okresní úřady. Důležité bylo v oblasti změn posílení majetkového postavení obcí. Získali značný obecní majetek, vodárny, teplárny, rozvodny.
Současná státní správa a samospráva: systém a právní rámec
Po roce 1993: Ústavní koncepce místní a regionální samosprávy vychází ze zásady dvoukolejnosti veřejné správy. Veřejná správa v místech a regionech je takto vykonávána jednak státní správou (správními úřady ve smyslu čl. 79 Ústavy), jednak územními samosprávnými celky, kterými podle půovdiného znění Ústavy byly obce a tzv. vyšší územní samosprávné celky – dnes kraje.
Léta 1993 – 1997 se odehrávala ve znamení hledání ústavnío konsenzu o počtu a velikosti vyšších územních samosprávných celků a jejich kompetencí.
Koncem roku 1997 by po dlouhých sporech a poltických tahanicích přijat ústavních zákon, kterým byly vytvořeny vyšší samosprávné celky – kraje. Důležité bylo, že účinnost zákona byla odložena na dosti dlouhou dobu od jeho přijetí – účinným se stal až do 1. ledna 2000, přičemž reálně naplněn byl teprve uskutečněním prvních voleb do zastupitelstev nově zřízených krajů na podzim 2000. Krajů je 14.
Obce jako základní orgán místní samosprávy
Základní jednotkou místní samosprávy v ČR jsou obce, kterých bylo roku 2000 téměř 6 300.
Institucionální rámec
Podle zákona o obcích je obec základním územním samosprávným společenstvím občanů; tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce. Obec vykonává jednak samostatnou působnost, jednak působnost přenesenou, je tedy je jakousi dvojjedinou bytostí: v rámci samostatné působnosti realizujie jakožto územní samosprávná korporace své právo na samosprávu. V rámci přenesnesené působnosti a¨pak jedná jako vykonavatel státní správy, kterou na ni zákonem přenese stát.
Obec je při výkonu své samostatné působnosti vázána pouze zákonem, popř. jeho prováděcími předpisy.
Při výkonu přenesené působnosti je obec vázána nejen zákonem, nýbrž také směrnicemi vyšších orgánů státní správy.
Obec jedná skrze své orgány. Nejdůležitějším je zastupitelstvo obce volené v přímých, rovných a tajných volbách. Rozhoduje o nejzávažnějších věcech.
Počet členů zastupitelstva je závislý na velikosti obce a pohybuje se od 5 až 9 u nejmenších obíc a od pětatřiceti do pětapadesáti u obcí s více než 150 tisíci obyvateli.
Rada obce je jakousi „obecní vládou“. Je výkonným orgánem obce ve věcech, které spadají do samostatné působnosti obce. Radu tvoří starosta, místostarosta/ové a další členové rady.
V čele stojí starosta, který zastupuje obec navenek. Starostu a místostarosty volí zastupitelstvo.
Obecní úřad v čele se starostou a místostarostou a větších obcích též s tajemníkem obecního úřadu vykonává v oblasti samostatné působnosti úkoly, které mu puložila obecní rada nebo zastupitelstvo.
Výsledky boleb a konstelace politických sil
Obecně platí, že většina politických stran má – po více jak dvanácti letech transformace – velké problémy se zakotveností v komunální politice, a to předevší m ve středních a malých obcích (výjimkou nejsou ani některá velká města).
Kraje jako regionální orgány samosprávy
Hlavně zákon o krajích. Kraje mají řadu kompetencí, např. v oblasti dopravy, zdravotnictví školství, územního plánosíní či památkové péče.
Institucionální rámec
Struktura orgánů krajů je v řadě ohledů podobná struktuře orgánů obecních. „Krajským parlamentem“ je zastupitelstvo kraje volené občany kraje. Rozhoduje nejdůležitější otázky.
Rada kraje (podobně jako u obce ) je výkonným orgánem kraje.
Hejtman zastupuje kraj navenek. Odbobně jako starosta je volen a může být odvolán zastupitelstvem.
Do krajů mohou kandidovat politické strany a politická hnutí (či jejich koalice), nezávislí kandidovat nesmějí. V krajských volbách nejúspěšnější ODS.
Místní státní správa: okresy a jejich osud
Obce a kraje budou nadále pilíři, od 1. ledna 2003 byly okresy a okresní úřady zákonem zrušeny.
Vloženo: 24.02.2014
Velikost: 50,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu POL144 - Politický systém ČR
Reference vyučujících předmětu POL144 - Politický systém ČR
Podobné materiály
- SOC142 - Sociologie města - Změny městských systémů v postkomunistických zemí
- SOC142 - Sociologie města - Změny městských systémů v postkomunistických zemí
- PSY701 - Uvedení do psychologie - Systém psychologie
- ENS103 - Základy ekologie - Ekosystém
- ENS104 - Základy geografie - Klimatický systém
- ENS109 - Právo a environmentální problémy - Systém práva
Copyright 2024 unium.cz