- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Otázky k měření subjektivních vztahů
SOC751 - Výběrová šetření v sociologii
Hodnocení materiálu:
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálFowler Kap. 3
Otázky k měření subjektivních stavů
Tato kapitola je věnována měření subjektivních lidských stavů: znalostem a vnímání, pocitům a soudům lidí. Jak již bylo řečeno dříve, rozeznávacím znakem měření subjektivních stavů je to, že na odpovědi se opravdu nedá odpovědět správně nebo špatně. “Správnost” naznačuje možnost objektivního standardu, jímž se hodnotí odpovědi. Ačkoli lze zhodnotit soudržnost odpovědí s ostatními informacemi, neexistuje žádný přímý způsob, jak se dovědět o subjektivních stavech lidí nezávisle na tom, co nám řeknou sami.
Toto tvrzení neznamená, že neexistují standardy pro otázky navržené k měření subjektivních stavů. Standardy jsou v podstatě stejné i pro otázky týkající se faktických věcí: otázky by měly být chápány všemi respondenty stejně, aby tak všichni odpovídali na stejnou otázku a stejný úkol; způsob, jakým jsou respondenti žádáni, aby na otázku odpověděli, by měl být takový, aby respondent mohli odpovídat soudržně, a tak podat smysluplné informace.
Nepochybně větší množství otázek průzkumu se táže na respondentovo vnímání sebe a pocity ze sebe nebo vnímání a pocity z jiných respondentů. Základním úkolem většiny otázek této kategorie je umístit otázky do jednoho, dobře definovaného kontinua. U deskriptivních otázek je dimenze definována například jako od horkého ke studenému, pomalého k rychlému nebo častého k řídce se vyskytujícímu. Většina této kapitoly se bude věnovat návrhu takových otázek.
Otázky navržené k měření respondentova souhlasu s myšlenkami nebo jejich podporou jsou jiným tématem, stejně tak jako otázky navržené k měření znalostí. Na konci této kapitoly jsou odděleně uvedeny oddíly, které se těmito speciálními otázkami zabývají.
Popisování a hodnocení lidí, míst a věcí
Následují příklady cílů otázky. Není úmyslem, aby byly dobře stylizovány; mají definovat obecné informativní cíle, jichž mají navrhované otázky dosáhnout.
Příklad 3.1a: Jak přívětivý je váš lékař?
Příklad 3.1b: Považujete prezidenta za liberálního, konzervativního nebo někde mezi?
Příklad 3.1c: Jaká je míra kriminality v tomto sídlišti v porovnání s jinými sídlišti ve městě?
Některé otázky v této kategorii mohou zdánlivě náležet do kapitoly 2, která se zabývá výpověďmi o objektivních událostech. Odpověď na otázku ohledně míry zločinnosti například může být považována za objektivní měřítko nebo za měřítko vnímání lidí. Ačkoli se lidé mohou shodnout na míře přívětivosti určitého doktora, liberalitě prezidenta nebo míře kriminality, tyto vlastnosti existují pouze v očích pozorovatelů. Řekne-li respondent, že doktor přívětivý není, odpověď představuje jeho vlastní pravdu, i kdyby měli ostatní jiný názor.
Budeme se zabývat také otázkami týkajícími se vnímání sebe. Běžnými příklady jsou:
Příklad 3.2a: Jak často jste šťastný?
Příklad 3.2b: Nakolik se zajímáte o politické události?
Příklad 3.2c: S jakou pravděpodobností budete volit?
Všechno jsou to otázky, které respondenty žádají, aby se podívali na sebe, dali dohromady dostupné informace o sobě a nakonec to nějak shrnuli. Výzkumníci navíc kromě toho, že žádají respondenty, aby se popsali, ještě respondenty žádají, aby tuto představu uvedli oproti nějakému standardu – buď objektivnímu, nebo dobrovolně přijatému.
Příklad 3.3: Řekli byste, že vaše současná váha je nadměrná, správná nebo příliš malá?
Všech uvedených cílů by šlo dosáhnout otázkami se stejným rámcem, jenž by sestával ze tří součástí:
Co má být hodnoceno.
Jaký je rozměr nebo kontinuum, do nějž se má hodnocený objekt umístit.
Vlastnosti kontinua, jež jsou respondentovi nabídnuty.
Definování toho, co má být hodnoceno
Když navrhujeme otázku podobnou této, je - jako u všech otázek průzkumu - důležité, aby všichni odpovídali na stejnou otázku.
Příklad 3.4: Jak byste odhadli své zdraví: výborné, velmi dobré, dobré, zachovalé nebo bídné?
Tato otázka byla pravděpodobně pokládána ve více průzkumech zdraví než kterákoli jiná samostatná otázka a často prokázala, že je platným a užitečným měřítkem zdravotního stavu.
Nicméně nemusí překvapit zjištění, že význam “zdraví” neznamená pro všechny respondenty totéž. Někteří lidé se zaseknou na přítomnosti zdravotního stavu, zatímco jiní na rozsahu, nakolik se cítí fit nebo nakolik vedou zdravý život. Přestože tyto pojmy spolu mohou souviset, není žádoucí, aby lidé odpovídali na odlišné otázky. Nakolik bude moci být význam slova “zdraví” pro respondenty standardizován, natolik by měla otázka méně rozdílů v interpretaci a následně pak více správných rozdílů spojených s vnímáním respondentů odpovídajících na otázku.
Příklad 3.5: Obecně vzato, myslíte si, že se vládní úředníci zajímají o vaše zájmy hodně, trochu, pouze málo nebo vůbec?
“Vládní úředníci” jsou velmi různorodá skupina a to, kterého úředníka může mít respondent na mysli, může značně ovlivnit jeho odpověď. Lidé například stále hodnotí místní vládní úředníky jako vnímavější než státní a federální úředníky. Zvolení vládní úředníci nemusí být hodnoceni stejně jako ti z výkonného odvětví vlády. Rozsah odpovědí respondentů se může lišit způsobem, jímž lidé interpretovali otázky, v odpovědích se vyskytne nový pramen chyby, a odpovědi budou méně dobrými měřítky toho, co se výzkumníci pokoušejí změřit.
Příklad 3.6: Považujete zločin za velký problém, problém nebo žádný problém?
Zločin je také různorodý. Mohou lidé shrnout administrativní zločin, distribuci drog a ozbrojenou loupež do jednoho celistvého celku? Nebylo by překvapující, kdyby se respondenti zasekli na různých stránkách zločinu. Navíc tato otázka neurčujme místo problému: sousedství, město, místní region nebo národ. Odpovědi ovlivní to, který pohled lidé zaujmou. Lidé obecně uvádějí problémy se zločinem ve svém okolí méně přísně než jaký je průměr. Měření bude lepší do té míry, do níž odhadované jasněji blíže určit tak, že se respondenti nebudou lišit při interpretaci odhadovaného.
Úkol odpovědi
Výzkumníci navrhli mnohé strategie získávání odpovědí od respondentů. Nejběžnějším úkolem je nějaká obměna kladení objektu odpovědi do kontinua. Respondenti navíc mohou být požádáni, aby:
odpověděli formou souhlasím-nesouhlasím;
odhadli pořadí několika objektů;
odpověděli vyprávěním nebo formou s otevřeným koncem;
použili technik odhadu důležitosti.
Každá z těchto alternativ úkolu odpovědi bude ještě probrána, počínaje přímo úkolem odhadu.
Definování rozměru odhadu. Schéma 3.1 definuje kontinuum od pozitivního k negativnímu. Takové kontinuum může být lidem popisováno mnoha způsoby a respondenty lze různě žádat, aby odpovědi umístili v tomto kontinuu.
Schéma 3.1 Některé příklady hodnotících kontinuí
Výborný velmi dobrýdobrýzachovalý bídný
________________________________________________________________
________________________________________________________________
109876543210
Nejlepšínejhorší
________________________________________________________________
Dobrýnedobrý
Příklad 3.7a: Jak byste celkově odhadli své zdraví: výborné, velmi dobré, dobré, zachovalé nebo bídné?
Příklad 3.7b: Považujte stupnici od 0 do 10, na níž 10 znamená nejlepší možné zdraví, 0 nejhorší a čísla mezi tím označují zdravotní stavy mezi tím. Jak byste dnes očíslovali své zdraví?
Příklad 3.7c: Řekli byste celkově, že máte dobré zdraví?
Tři výše uvedené otázky používají stejného kontinua. Všechny pokládají stejnou otázku. Liší se pouze ve způsobech, jimiž je kontinua užito.
U první otázky je stupnice rozdělena do pěti kategorií a každá z nich je označena přídavným jménem: od výborný až po bídný. Druhá otázka používá stejnou stupnici, ale na stupnici jsou označeny jsou pouze extrémy; respondenti mohou použít 11 různých kategorií k odpovědi místo 5; žádná z prostředních kategorií není označena adjektivem; a respondenti mohou volně vybírat čísla od 0 do 10. V obou případech je nicméně jasný pořádek v možnostech odpovědi. “Velmi dobrý” je u první otázky lepší než “dobrý”; u druhé otázky je osmička lepší než šestka.
Třetí otázka je variací na stejné téma. Kontinuum je rozděleno do dvou kategorií místo do 5 až 11. Kladná kategorie je označena “dobrý”, záporná “nedobrý”.
Tyto rozdíly obměn otázek mají význam pro výsledné měření. Všechny tyto otázky definují samostatný rozměr a blíže určují všem respondentům smysluplně jasný úkol odpovědi. Navíc se s nejvyšší pravděpodobností dosáhne základního předpokladu řadového měření, že lidé, kteří se umisťují do vyšší kategorie průměru, odpovídají pozitivněji než ti, kteří se zařadí do nižší kategorie.
Zda je kontinuum označeno adjektivy nebo čísly jasně působí na různé používání stupnice. Míra, již jedna osoba považuje za “dobrou”, může být jinou osobou označena pouze za “zachovalou”. Do té míry, nakolik lidé budou odlišně používat tyto stupnice, bude v měření přítomna chyba. Cokoli jiného než to, jak lidé vidí jimi hodnocené věci, co ovlivňuje odpovědi, snižuje platnost odpovědí.
Rozhodujícím kritériem úkolu odpovědi je definování samostatného rozměru a jasné utřídění složek kategorií odpovědí, z nichž respondenti vybírají.
Příklad 3.8: Jak jste spokojen se stavem vašeho trávníku? Řekli byste:
Velmi spokojen
Asi spokojen
Spokojen
Nespokojen
Komentář: Mnozí pozorovatelé by mohli říci, že “asi spokojen” je kategorie nižší, negativnější než “spokojen”. Pokud se někteří respondenti shodnou a použijí “spokojen” jako druhou nejkladnější kategorii, řadový předpoklad odpovědí respondentů by byl porušen, a to by způsobilo vážnou nevěrohodnost v procesu měření. Má-li se použít označení přídavnými jmény, je rozhodující, aby jejich pořadí bylo nedvojznačné.
Příklad 3.9: Která kategorie nejlépe popisuje vašeho doktora?
Velmi kompetentní a schopný
Velmi kompetentní a přívětivý
Docela kompetentní a přívětivý
Docela kompetentní a nepřívětivý
Komentář: V kategoriích odpovědí jsou očividně dva rozměry: kompetence a přívětivost. Tato konkrétní sada odpovědí ani přesně systematicky nevyjádřila všechny možnosti rozměrů. Obecné pravidlo: je chyba, když se respondenti musí potýkat se dvěma rozměry najednou. Dobrý návrh výzkumu respondenty požádá, aby odpovídali na samostatný, dobře navržený rozměr otázky.
Povaha kategorií nebo stupnic. Když je cílem to, aby respondenti umístili sebe nebo něco jiného do kontinua, pak si lze vybrat z vlastností stupnice nebo úkolu odpovědi, jež je nabídnuta respondentům. Dvěma klíčovými otázkami je:
Kolik kategorií nabídnout
Zda použít škálu definovanou adjektivy nebo čísly
Obecně: cílem jakéhokoli úkolu hodnotit je podat výzkumníkům co nejvíc informací o tom, kde jsou umístěni respondenti v porovnání s jinými. Vezměme v úvahu kontinuum od pozitivního k negativnímu (jako ukazuje schéma 3.1) a výsledky otázky jako například:
Příklad 3.10: Hodnotili byste obecně pracovní výkon prezidenta jako dobrý, nebo ne tak dobrý?
Taková otázka rozdělí respondenty na dvě skupiny. To znamená, že otázkou získaná formace není příliš přesná. Respondenti, kteří odpovědí “dobrý”, jsou přesnější než ti, kteří odpoví “ne tak dobrý”, ale nic se zde neříká o vzájemných vztazích lidí, kteří odpovědí “dobrý”, ačkoli se u nich může vyskytnout různá míra přesnosti, jíž hodnotí prezidentovu práci.
Je zde další sporná otázka: rozdělení odpovědí. Ve výše uvedeném příkladu předpokládejme, že většina respondentů odpověděla na otázku určitě; předpokládejme například, že 90 % označilo prezidentovu práci za “dobrou”. V tom případě je hodnota otázky obzvlášť malá. Otázka nám dává smysluplné informace pouze o 10 % populace: o těch 10 %, která odpověděla “nedobrý”. Protože 90 % populace odpovědělo “dobrý”, vůbec nic se nedozvíme o tom, jak si stojí v porovnání s těmi, kteří na otázku odpověděli stejně.
Tato analýza by měla naznačit, že pro přemýšlení o optimálních kategoriích odpovědí platí dva obecné principy. Za prvé: v míře, jíž lze získat platné informace, je lepší mít kategorií více než méně. Za druhé: obecně řečeno optimální sada odpovědí do kontinua maximalizuje rozsah toho, jak jsou lidé umístěni v kategoriích odpovědí.
Je vhledem k těmto úvahám nějak omezen užitečný počet kategorií? Je vždy lepší mít víc kategorií? Princip, že použití více kategorií zajistí lepší měření, omezují aspoň dva faktory. První: zdá se, že míra, do níž lidé mohou použít stupnice, aby podali smysluplné informace, je opravdu omezená. Přestože optimální počet kategorií na stupnici se může lišit jednak rozměrem a jednak rozmístěním lidí nebo hodnocených položek, většina studií ukázala, že úkoly odpovědí, rozdělených do více než 10 kategorií, poskytují málo nových platných informací (Andrews, 1984). Lidé kromě toho zdá se nepodávají nové informace; přidaná obměna se zdá odrážet různé způsoby toho, jak lidé používají stupnici. Pro respondenty je asi většinou za účelem odhadu nejlepší používat stupnici o 5 až 7 kategoriích.
Druhá sporná otázka se týká snadnosti řízení. Pokud se nástroje průzkumu řídí samy, tam, kde si lidé čtou otázky sami pro sebe, nebo kde to řídí nějaká určitá osoba tak, že tazatel může respondentovi podat seznam kategorií odpovědí, tam dlouhé seznamy bodů na stupnici nepředstavují žádný konkrétní problém. Když se nicméně průzkumy uskutečňují telefonicky, je nutné, aby si respondenti podrželi v paměti všechny možnosti volby odpovědi, aby mohli na otázku odpovědět. Schopnosti lidí podržet si v paměti složité seznamy kategorií jsou však omezené.
Když se po telefonu uvádějí dlouhé, složité stupnice, někdy se zjistí, že to zapříčiní zkreslení jednoduše proto, že si respondenti nemohou dobře zapamatovat kategorie. Respondenti mají například tendenci pamatovat si první nebo poslední položku seznamu lépe než položky prostřední (Schwartz a Hippler, 1991). Když se mají otázky pokládat telefonicky, výzkumníci dávají přednost použití stupnic pouze se 3 nebo 4 kategoriemi odpovědí, aby respondentovi ulehčili úkol a aby zaručili, že si respondenti při odpovídání na otázky pamatují všechny možnosti odpovědi.
Druhou nezávislou spornou otázkou je, zda používat číselné nebo adjektivní označení. Hlavním důvodem používání adjektivních stupnic je, že všechny body jsou shodněji kalibrovány slovy.
Prohlédněte si následující otázku:
Příklad 3.11a: Jak byste na stupnici od 0 do 10, kde 10 je nejkladnější a 0 nejzápornější, ohodnotili film, který jste viděli včera v noci?
U takového úkolu odpovědi jsou pravděpodobně dva extrémy definovány nanejvýš dobře. Nejasný může být nicméně význam “5”. Je to neutrální bod, kde se kladné mění v záporné? Znamená to, že je-li něčí pocit spíš kladný než záporný, může použít pouze 6 nebo vyšší číslo? Jinak: používají lidé stupnice spíše jako teploměr nebo žebřík pocitů, opravdu hodnotí míru kladnosti nebo spíše jdou skrz středový bod k negativnímu hodnocení?
To jsou více než hypotetické otázky.
Příklad 3.11b: Předpokládejme stupnici od –5 do +5, kde +5 je nejpozitivnější a –5 nejzápornější. Jakým číslem byste označili film, který jste viděli včera v noci?
Kdyby bylo v první otázce (jež sahala od 0 do 10) číslo 5 stále používáno jako neutrální bod, výsledky těchto dvou otázek by se měly shodovat. Lidé budou pravděpodobně vykazovat kladnější odhady v odpovědích na druhou otázku, než u první otázky hodnotit číslem 6 a výše (Schwartz, Knauper, Hippler, Noelle-Neumann a Clark, 1991). Lidé se zcela jistě liší v použití střední části 10bodové stupnice.
Shodu můžeme zlepšit definováním toho, jaký význam by měli lidé připisovat středním číslům. Tento postup se nicméně označením bodů blíží adjektivnímu. Člověk asi může dosáhnout větší shody použití stupnice tím, že podél kontinua umístí adjektivy vyjádřené odpovědi.
Na druhou stranu je obtížné vymyslet adjektiva u většího množství bodů než 5 nebo 6. Když se o to výzkumníci pokoušeli, některé takové popisy byly velmi podobné nebo skoro stejné. Je prakticky nemožné objevit seznam přídavných jmen, jež budou omezovat 10bodovou stupnici.
Výhodou číslované stupnice je to, že čísla se snadno pamatují a používají. Když tedy děláme rozhovor po telefonu, ač může být těžké naučit respondenty 5 až 6 adjektiv, jež by si mohli opravdu zapamatovat a pak je spolehlivě používat, je poměrně jednoduché definovat 10bodovou stupnici číselně. Proto použití stupnice definované čísly může zvýšit spolehlivost telefonicky získaného odhadu. Navíc to může zvýšit srovnatelnost měření subjektivních odhadů v režimech sběru dat.
Konečně problémem mezinárodního výzkumu a stále více ve Spojených státech je, jak získat soudržná měřítka subjektivních stavů u různých kulturních skupin. Obzvlášť tehdy, když jsou stupnice definovány adjektivně, se zjistilo, že je prakticky nemožné přesně překládat z jazyka do jazyka. Adjektivně odstupňované úkoly nelze mezi různými jazyky vzájemně porovnávat.
Ještě jsme dobře neukázali, že tyto problémy nejsou tak hrozné při použití numerických stupnic. Určitě by se nicméně takové stupnice měly překládat lépe a snáz, protože je třeba pouze správně přeložit dva konce kontinua.
Závěrem: požádat respondenty, aby hodnotili pomocí 2 až 3 kategorií, znamená jednodušší úkol pro respondenty a tazatele, ale u každé otázky to poskytne méně informací. Když použijeme více kategorií (od 5 do 10), získáme platnější informace o tom, kam se lidé zařadili, než když kategorií použijeme méně; použití více než 10 kategorií odpovědí asi dodá velmi malou platnost informacím z většiny úkolů odpovědět.
Konečně: existují různé příležitosti, kdy použití adjektivních stupnic pravděpodobně vyústí v soudržnější, a tím pádem platnější měření. Numerické stupnice nicméně (možná s obecnou diskusí o tom, jak používat prostřední body) mají četné výhody a představují velmi dobrý způsob, jak mají respondenti vykonávat některé úkoly hodnotit.
Použití formy souhlasím-nesouhlasím
V předchozích částech jsme se zabývali žádáním respondentů, aby něco klasifikovali nebo hodnotili zanesením do kontinua, často za umístění adjektiva nebo čísla na stupnici. Do stejného druhu úkolů se lze pustit formou souhlasím-nesouhlasím.
Cíl takových otázek je v podstatě stejný jako v předchozí části: zařadit lidi do nějakého kontinua.
Příklad 3.12a: Mám rád(a) Ika.
Příklad 3.12b: Mé zdraví je výborné.
Přemýšlejte o kontinuu od pozitiva k negativu, jaké jsme již viděli dříve. Obě tato tvrzení lze spolehlivě umístit do kladného konce kontinua: pocity týkající se bývalého prezidenta Eisenhowera i odhad jedincova zdraví.
Předpokládejme, že má osoba s těmito tvrzeními souhlasit, nebo nesouhlasit. V podstatě respondenti říkají, že jejich pohledy se nacházejí v obecně kladném konci kontinua v rozumné vzdálenosti od místa, kde podle nich leží tvrzení “Mám rád(a) Ika” a “Mé zdraví je výborné”.
Příklad 3.13a: Někdy mám depresi.
Takové tvrzení by bylo umístěno uprostřed kontinua uvedeného schématem 3.2.
Schéma 3.2 Stupnice častosti
________________________________________________________________
Stále obvykle často někdy zřídkakdy nikdy
Je to někde mezi tvrzením “Depresi mám často” a tvrzením “Depresi mívám zřídkakdy nebo vůbec”. Je-li respondent požádán, aby s takovým tvrzením souhlasil, nebo nesouhlasil, pak v případě, že osoba nesouhlasí, nastane problém s interpretací. Jedinec by nemusel souhlasit proto, že se mu zdá, že “Někdy mám depresi” problém podceňuje nebo přeceňuje. Jako měřítko jsou výsledky nepřijatelné. Abychom mohli odpovědi interpretovat, musíme pro otázku vybrat na stupnici jiný bod:
Příklad 3.13b: Obvykle mám depresi.
Příklad 3.13c: Depresi mívám zřídkakdy.
Použití strategie so
Vloženo: 24.02.2014
Velikost: 161,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Reference vyučujících předmětu SOC751 - Výběrová šetření v sociologiiPodobné materiály
- SOC731 - Veřejnost a občanská společnost - Neziskový sektor otázky
- SOC731 - Veřejnost a občanská společnost - Zkouska otázky
- SOC751 - Výběrová šetření v sociologii - Tvorba otázky
- EVS162 - Současná Evropská unie - Vypracované otázky
- MVZ102 - Dějiny mezinárodních vztahů - Otazky dějiny
- SOC732 - Sociologie rodiny - Otázky a odpovědi
- SOC751 - Výběrová šetření v sociologii - Otázky
- SOC731 - Veřejnost a občanská společnost - Neziskový sektor otázky
- SOC731 - Veřejnost a občanská společnost - Zkouska otázky
- SOC751 - Výběrová šetření v sociologii - Otázky k měření subjektivních vztahů
- SOC751 - Výběrová šetření v sociologii - Tvorba otázky
- EVS162 - Současná Evropská unie - Vypracované otázky
- MVZ102 - Dějiny mezinárodních vztahů - Otazky dějiny
- SOC732 - Sociologie rodiny - Otázky a odpovědi
- SOC751 - Výběrová šetření v sociologii - Otázky
- BSS102 - Dějiny strategie a strategického myšlení - Otázky
- PSY708 - Sociální psychologie II - Interpersonální přitažlivost a potřeba blízkého vztahu
- EVS131 - Česká republika a EU - Historie vzajemých vztahu CR a EU
- EVS131 - Česká republika a EU - Vývoj vztahů ČR a EU 2
Copyright 2024 unium.cz