- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Legislativní proces
BSS101 - Úvod do bezpečnostních a strategických studií
Hodnocení materiálu:
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálLegislativní proces je nedílnou součástí fungování Evropské unie. Je to prvek, který jednoznačně demonstruje charakter Unie jako celku. Stejně jako samotná Evropská unie, tak i legislativní proces, který v ní probíhá, je kompozicí intergovernmentálních prvků příslušných spíše federálním uskupením a prvků nadnárodních, kterými se Unie blíží spíše charakteru ryzí mezinárodní organizace.
Právě toto specifikum je i na první pohled značným limitem efektivity legislativního procesu probíhajícího v Unii. Je tomu ale skutečně tak ? Snad tento text alespoň nasměruje k některé odpovědi, ač jednoznačně tato otázka zodpovědět nelze.
V tomto textu se autor pokouší alespoň naznačit, co to vlastně legislativní proces je, jak v současnosti probíhá a jaká je jeho historická perspektiva, jestli je nutné tento proces reformovat a případně jak. Protože charakter tohoto eseje neumožňuje detailní deskripci, budou zmíněny pouze nejdůležitější skutečnosti, stejně tak i případná analýza bude jen naznačena. Autor ponechává studium podrobností na invenci případného čtenáře tohoto textu.
Co slovní spojení legislativní „proces označuje“ ? Proces je vlastně cesta, činnost nebo postup vedoucí k něčemu. Legislativa je právo, právní normy, příkazy, zákazy nebo prostě zákony. Mohlo by se tedy zdát, že legislativní proces je čistě tvorbou nějakých nařízení. Není tomu tak ale zcela. Tento proces totiž nepokrývá jen samotnou tvorbu nějakého právního aktu, ale naopak provází akt celou dobu jeho života. Legislativní proces pokrývá tvorbu legislativy, její přijímání, implementaci a realizaci a případnou aktualizaci prostřednictvím novelizace, zrušení nebo nahrazení. Je to tedy spíše jakýsi stále probíhající cyklus. Je tedy zřejmé, že jako takový bude mít i aktéry, výstupy a mechanismy. Právě těmto se následující řádky věnují.
V jakých podmínkách v EU legislativní proces probíhá ? Tato „sui generis“ organizace vznikla na základě politické dohody šesti států, které tvořily dvě navzájem odlišné skupiny – skupinu velkých a malých států. A právě tomuto byla uzpůsobena i institucionální struktura, která má přímý dopad na legislativní proces. Avšak dnes, kdy sice došlo k řadě reforem, ale také rozšíření na 27 států, tento systém často nefunguje, jak by měl.
Výstupy z legislativního procesu Evropské unie je možné rozdělit na dva základní typy – primární a sekundární právo EU. Tyto se liší nejen dopadem a závažností, ale i subjekty, které se na případné legislativě podílejí.
Primární právo je tvořeno zakládajícími smlouvami a jejich případnými revizemi, které tvoří zástupci členských států. Sekundární právo existuje v mantinelech práva primárního. Primárním právem vytvořené instituce se zapojují do primárním právem ošetřeného legislativního procesu vydáváním směrnic, nařízení a jiných aktů stanovených primárním právem. Primární právo je tedy rámcem pro právo sekundární.
Primárním právem je tvořena tvář Unie – toto právo určuje instituce Unie, funkce, mechanismy nebo pravomoce. Možnost toto právo iniciovat, tvořit nebo měnit bylo až do doby Konventu výhradně v rukou členských států respektive mezivládních konferencí, kde se zástupci vlád dohodli na příslušném aktu. Tento akt musel podlehnout ratifikaci všech států. Značným nedostatkem tohoto procesu je jeho neprůhlednost – jednání probíhalo za zavřenými dveřmi a prezentován byl jen finální výstup. Za další slabinu tohoto procesu je možné označit chybějící časový rámec, tento fakt ale nebyl v prvopočátcích příliš závažný, vždyť když byla Unie v plenkách, jejím moterem byla vůle jednotlivých členů a jen na nich záleželo jak se bude postupovat. Významnost tohoto problému ale postupně narůstala souměrně s nárůstem Komise jako motoru integrace.
Skrze primární právo jsou tedy prováděny nejen institucionální reformy. Primární právo je tedy cestou, vedoucí k zefektivnění legislativního procesu. Jak již ale napovídá stručný popis výše, k vytvoření primárního právního aktu je potřeba jednomyslná shoda zástupců vlád a následná ratifikace členskýmí státy. Dosažení shody se v dnešní Unii 27 států ukazuje jako velmi obtížně rozlousknutelný oříšek. Jako louskáček měl a do budoucna i s největší pravděpodobností bude sloužit nástroj sice v primárních smlouvách nedefinovaný, ale současně ani zavrhnutý. Tímto nástrojem byl Konvent o budoucnosti EU. Tento Konvent se stal jakýmsi širokým ústavodárným p
Vloženo: 24.02.2014
Velikost: 54,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz