- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Izraelsko palestinsky konflikt
EVS124 - Evropa a islámský svět
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálIzraelsko – palestinský konflikt – otázky a odpovědi
Odpovědi na otázky vypracovali:
Marek Čejka, právník a politolog, odborník na Blízký východ
Filip Moravec, politolog, odborník na Blízký východ
1. Jaká je historie konfliktu mezi Izraelem a Palestinou? Jak ke konfliktu vlastně došlo? Jaká je historie obývání území?
Panuje obecně rozšířená představa, že židovsko-arabský konflikt je tu již od pradávna. Historická fakta však tak jednoznačná nejsou. Po roce 71 n. l. byla většina Židů z území, kde ve starověku ležel jejich stát, vyhnána nebo sama odešla. Zůstala zde jen malá židovská komunita, která až do 19. století žila s arabským obyvatelstvem v regionu Palestina (dále „Palestinci“) poměrně v harmonii. Také v sousedních regionech osídlených převážně Araby žily statisíce Židů. Arabové se například ve středověku chovali k Židům znatelně lépe než mnohé křesťanské národy.
Židovsko-arabský a později izraelsko-palestinský konflikt jsou fenomény 20. století. V důsledku národních revolucí a vlny antisemitismu v Evropě se na konci 19. století začal konstituovat i nacionalismus židovského národa – sionismus. Jeho nosnou myšlenkou bylo vytvořit židovský stát. O něco později, na začátku 20. století, začal vznikat i nacionalismus arabský. Obě hnutí přitom usilovala o stát na stejném území. Navíc byl nový spor posílen o náboženské prvky – například město Jeruzalém mělo a dodnes má obrovský náboženský význam jak pro židy, tak pro muslimy a křesťany (i mezi Araby, včetně těch palestinských, je stále nezanedbatelné procento křesťanů).
Napětí mezi sionisty a Araby přiživila v průběhu první světové války a v období po ní britská zahraniční politika, která z pragmatických důvodů slíbila sionistům i Arabům vlastní státnost – ovšem na stejném území. Posléze však Británie sliby nedodržela a podporovala vždy pouze jednu či druhou stranu podle toho, jak se to hodilo jejím zájmům. Základy dnešních problémů tak byly položeny teprve v první polovině 20. století.
Obě strany začaly proti sobě uplatňovat krutost a oplácet si vzájemně násilí, ve kterém nechyběly masakry, vyhánění a terorismus. To vyvrcholilo po roce 1948 několika izraelsko-arabskými válkami. Okolní arabské země (Sýrie, Egypt, Jordánsko) v těchto válkách na zájmy palestinských Arabů mnohdy příliš nehleděly a de facto je často k prosazení svých zájmů zneužily. Sebevražedné atentáty se však začaly objevovat až v osmdesátých a devadesátých letech.
Stručná historie obývání území:
• oblast dnešního Izraele a Palestinské autonomie byla poprvé osídlena koncem 4. tis. př. n. l. semitským obyvatelstvem – Kanaanejci – a dostala podle nich název Kanaan;
• ve 13. století př. n. l. přicházejí do Kanaanu židovské kmeny, které postupně převažují nad Kananejci;
• biblický židovský stát Izrael (králů Saula, Davida a Šalamouna) se datuje přibližně do období 1020–930 př. n. l.;
• později se Izrael rozdělil na dva státy: severní (Izrael) a jižní (Judea); Peršané dobyli nejdřív Izrael (přibližně 722 př. n. l.) a pak i Judeu s hlavním městem Jeruzalémem, na rok 586 př. n. l. se datuje zničení Prvního chrámu a odchod Židů do babylonského exilu – od té doby už Židé samostatný stát neměli;
• 538–333 př. n. l. bylo území pod nadvládou Peršanů;
• v letech 332–142 př. n. l. helénská nadvláda (Ptolemaiovci a Seleukovci);
• v období 142–63 př. n. l., za vlády hasmonejské dynastie (Makabejci), došlo k povstání židovských vůdců proti Seleukovcům;
• 63 př. n. l. – 313 n. l. římská nadvláda (v roce 71 n. l. zničen Druhý chrám, zbořen Jeruzalém, obléhána pevnost Masada); období židovského exilu v diaspoře, jen menší část Židů zůstala na původním území;
• 313–836 byzantská nadvláda – rozšíření křesťanství;
• v 6. století císařovna Teodora identifikovala důležitá křesťanská místa (např. místo narození Ježíše a Boží hrob);
• 636–1099 arabská nadvláda (tedy čtyři roky po smrti proroka Mohameda), dochází k vzestupu arabské populace a rozšíření islámu;
• 1099–1291 křižácká království, 1187 byli křižáci poraženi Saladinem a 1291 definitivně Mameluky;
• 1291–1516 území ovládají Mameluci;
• 1517–1917 turecká nadvláda, Osmanská říše – na jejím sklonku začala éra moderního sionismu a arabského nacionalismu;
• 1918–1948 britský mandát Palestina;
• 14. 5. 1948 vyhlášení samostatného židovského státu Izrael;
• 1948–1949 palestinská válka (první arabsko-izraelská válka), která vypukla po odchodu britských vojsk z Palestiny a vyhlášení samostatného židovského státu; Izrael uhájil svou existenci proti sousedním arabským státům (Egypt, Zajordánsko, Irák, Sýrie, Libanon) a získal kromě západní části Jeruzaléma i část území, které mělo podle rozhodnutí OSN tvořit arabský stát v Palestině; arabské státy existenci Izraele neuznaly;
• 1956 sinajská válka (druhá arabsko-izraelská válka), egyptský prezident Násir zahájil blokádu izraelského přístavu Ejlát, Izrael po dohodě s Francií a Velkou Británií zaútočil na Sinajském poloostrově a okupoval pásmo Gazy, ze Sinajského poloostrova se stáhl v roce 1957;
• 1967 šestidenní válka (třetí arabsko-izraelská válka), po výzvách egyptského prezidenta Násira ke zničení židovského státu zahájila izraelská armáda „preventivně“ útokem na egyptská letiště třetí válku a bleskově obsadila Sinajský poloostrov; izraelské jednotky dobyly Jeruzalém, celý západní břeh Jordánu a strategické Golanské výšiny na hranicích se Sýrií;
• 1973 jomkipurská válka (čtvrtá arabsko-izraelská válka), Egypt a Sýrie zahájily na největší židovský svátek Jom Kipur útok na Izrael, změnit předchozí územní zisky Izraele se jim ovšem nepodařilo;
• 1979 smlouva z Camp Davidu – separátní mírová smlouva mezi Egyptem a Izraelem, na jejímž základě vrátil Izrael území Sinajského poloostrova Egyptu;
• 1987 intifáda – nepokoje arabského obyvatelstva zaměřené na ukončení izraelské okupace a vojenské správy západního břehu Jordánu a pásma Gazy;
• 13. září 1993 dohoda z Oslo I. – izraelsko-palestinská dohoda o omezené palestinské autonomii v pásmu Gazy a na západním břehu Jordánu, podpisu dohody (Jásirem Arafatem a Jicchakem Rabinem) předcházelo vzájemné uznání mezi Organizací pro osvobození Palestiny (OOP) a Izraelem;
• 1994 Izrael podepsal mírovou smlouvu s Jordánskem;
• 1994 vznik Palestinské národní autonomie;
• 1995 atentát na izraelského premiéra Jicchaka Rabina, mírový proces dostává těžkou ránu;
• rok 2000 krach mírových jednání v Camp Davidu, vypuknutí druhé intifády;
• srpen 2005 evakuace židovských osad v pásmu Gazy;
• léto 2006 ozbrojený konflikt mezi Izraelem a hnutím Hizballáh;
• prosinec 2008–leden 2009 boje mezi izraelskou armádou a hnutím Hamás v pásmu Gazy (operace „Lité olovo“).
2. Jedná se o konflikt náboženský nebo politický?
Izraelsko-palestinský konflikt je jak náboženský, tak politický. Ve sporu o území využívají ortodoxní politické strany z obou stran náboženské argumenty, kterými přesvědčují ostatní politiky a své věřící o původu území a nároku na n
Vloženo: 24.02.2014
Velikost: 68,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2023 unium.cz. Abychom mohli web rozvíjet a dále vylepšovat podle preferencí uživatelů, shromažďujeme statistiky o návštěvnosti, a to pomocí Google Analytics a Netmonitor. Tyto systémy pro unium.cz zaznamenávají, které stránky uživatel na webové stránce navštívil, odkud se na stránku dostal, kam z ní odešel, jaké používá zařízení, operační systém či prohlížeč, či jaký má preferenční jazyk. Statistiky jsou anonymní, takže unium.cz nezná identitu návštěvníka a spravuje cookies tak, že neumožňuje identifikovat konkrétní osoby. Používáním webu vyjadřujete souhlas použitím cookies a následujících služeb: