- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Alter Byrokracie
SOC731 - Veřejnost a občanská společnost
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálCatherine ALTER, - Bureaucracy and Democracy in Organizations, str 258 - 269
Byrokracie a demokracie v organizacích
Předpokládáme, že byrokratická forma organizací je nezbytná pro rozdělování lidských zdrojů a pro reformní úsilí, jejichž cílem je změnit či zlepšit sociální problémy v širokém měřítku. Byrokracie!, hierarchická forma organizování je pouze typ organizované formy obvyklé ve veřejném sektoru, přes kterou jsou rozdělovány „blahobytný“ ( welfare) a zdravotní užitky široké veřejnosti. Dokonce i v soukromém sektoru, kde jsou neziskové organizace, které jsou menší a populace jsou více koncentrovány ( lokalizovány) než ve veřejném sektoru, je hierarchie typická forma organizování. Díky tak rozšířenému použití ( byrokracie) je nesnadný problém vyřešit, proč byrokracie vyvolává nespokojenost mezi klienty a spotřebiteli, zaměstnanci a úředníky.
Forma byrokracie je uznávaná pro její účinnost a schopnost formalizování a rutinizování širokého rozsahu práce ( Weber 1946), ač je také neblaze proslulá pro své negativní efekty jejích členů, kteří se v ní podílejí – odcizení, antipatie a vyhoření (Crozier 1946). Ve veřejném sektoru bylo experimentováno a byli prováděny výzkumy, v oblasti rozvoje organizavání, které ukazují alternativy k byrokracii a přiblížili současnou teorii organizování a praxe. Tento typ rozvoje byl vzácně uskutečněn mezi dobrovolnými organizacemi.
Demokratická forma organizování byla vždy spatřována jako vhodná pro dobrovolné organizace, které stanonují její podstatu a cíle, ale zřídkakdy byla důsledně implementována v zdravotnických či sociálních organizacích. Ačkoli historikové a studenti politologie studují demokracii v politických systémech, není však jejich zásadním zaměřením zájem o rozvoj a zlepšení demokracie v dobrovolných organizacích a sociálních systémech.
Klasický názor vždy uvažoval o mizení přítomnosti demokracie v dobrovolných organizacích, a jakkoli Alexis de Tocqueville během cest přímo pozoroval že lidé, kteří jsou na útěku z despocie chtějí mít pod kontrolou sociální vztahy a chtějí se podílet na moci s ostatními spíše než návrat k tyranii krále. Samozřejmě v letech Tocquevillových všichni ostatní byli definováni jako bílí, zámožní muži. Filozofové 19. století nemohli vidět demokratické aspirace jako základ pro všechny lidské bytosti a nemohli předpovídat bohaté rozmanitosti organizovaných forem procesů a transformací, které jsou nezbytné k realizaci těchto aspirací. Dvaceti-šestiletý Tocqueville během své cesty po Americe ( v roce 1831) vyjádřil svůj moderní koncept demokracie „ Zásada rovnosti, která dělá lidi nezávislé na druhých, jim dává návyk a chuť k následování i v soukromých činech, nemají žádného vůdce jen svou vůli. Naprostý sklon k nezávislosti je přimějí posuzovat autoritu se „žárlivým okem“ a oceňují vládu, která je hlavou ( vládne), již si sami zvolili a jejíž administraci mohou kontrolovat „. Princip rovnosti je základ koncepce demokracie, zděděná pravda podle které západní společnost vystavěla instituce a dobrovolné asociace.
Je ironií, že o 150 let později, jsou to právě feministické organizace, která nejvíce jasně ilustrují demokratické principy v každodenním chodu, navzdory tomu že sami feministé zřídkakdy užívají konceptu demokracie jako definovanou proměnou v jejich typicky normativním typu organizace.( výjimkou je Brown 1992). Feministické a ženské organizace byli založeny a jsou udržovány jako demokratické alternativy k dnešní byrokracii – k organizační formě, kterou oni pokládají za hierarchickou, autoritativní a diskriminační. Ačkoli sufražetickým organizacím bylo připisováno dosažení významného politického, právního, zaměstnaneckého zlepšení pro ženy, a feministické hnutí organizací věřilo, že jsou zodpovědný za další potlačování genderového základu diskriminace a útlaku v národním programu, tak feministická organizace jako ideální typ byli ignorovány, jestliže tomu nepřikládali význam.?????
Jako opačná forma, typická pro charakter feministických organizací je to, že jsou kolektivní, čímž všichni členové mají rovný hlas v rozhodnutí ohledně organizace, a organizace profituje jen je-li dosaženo konsensu. Feministické organizace jsou nehierarchické a fungují prostřednictvím procesů, které se pokouší zachovat nediferenciaci, spolupráci mezi všemi členy, a stejnou pozornost na účel a způsob. Poněvadž feministické organizace jsou formovány skoro pořád jako malé, dobrovolné sdružení s jasně formulovanou ideologií, a členskou oddaností jsou považovány za modelový případ železného práva (iron law) oligarchie.
Otázkou zda zdravotní a sociální organizace se mohou zřídit a udržovat skrze demokratickou formu je zvláště důležitá pro neziskové organizace, které jsou denně konfrontovány se zvětšováním se sociálních problémů. Studie feministických organizací ukazují, že síla ideologické oddanosti, organizační cíle, politický odpor a závislé zdroje jsou faktory, které mohou omezovat či podporovat rozvoj bud demokratických či byrokratických procesů. Vzhledem k tomu, že mnoho feministických organizací vydrželo relativně nedotčených více než dvě desetiletí a že problémy mnoha hlavních proudů neziskových organizací dosáhli kritických rozměrů, je možné poučení z feministických organizací v trvalých zvláštních pravidlech a hierarchie tak má velké použití i dnes v dobrovolných organizacích.
Sociální rovnost či odborná výkonnost
Podle práva musí být neziskové dobrovolné sdružení demokraticky konstituováno, aby mohlo být osvobozeno od daně. Podle existujícího uspořádání dle od. 503 United States Internal Revenue Code ( sbírka zákonů o příjmech), musí být dobrovolná organizace nezisková, sloužit veřejnému účelu, vedená svými členy a musí udržovat finanční záznamy pro případnou kontrolu. Tyto formální požadavky jsou samozřejmě minimální, ale zřizují základní princip, že veřejného zájmu, jako opak zájmu soukromého, může být dosaženo pouze strukturami, které jsou navrženy tak, že zajišťují princip sociální rovnosti.
Ačkoli jsou neziskovky legálně založeny jako demokratické organizace, předpis o státním příjmu z daní (Internal Revenue Servis) nezajistí v dostatečném vlivu demokratický přístup v organizaci. Základní charakteristiky organizace jsou definovány velkým rozpětím procesů a praktik, které jsou ve smyslu demokracie, zaručují všem členům organizace mít možnost „zastávat kancelář“ a mít hlas v důležitých rozhodnutích ovlivňujících organizaci. Skutečná demokracie tak potřebuje dodatečná pravidla mimo základních legálních či formálních požadavků konstrukce. Minimálně organizační předpis musí zřídit rotační plán pro vedoucí funkce ( řiditele), úřední období řiditele, maximální počet následných období, které smí zastávat řiditel, postupy volení v tajných volbách či poštovních volbách (mail ballot), požadavek na nejméně dvě nominace z každého oddělení, a volbu nominační komise (Carferata 1982). Všechny z těchto pravidel zamezují individuální výhody a rozvijí postavení skupiny, tyto pravidla se ustanovují prostřednictvím organizačních předpisů a slouží k maximalizaci rovnosti příležitostí.
Všechny neziskové organizace pak splňují kritéria sociální rovnosti na základě Intarnal Revenue a mnoho z nich i dosahuje reálné demokracie skrze předpisy, které zahrnují principy rovných příležitostí. A tak se vysoký stupeň demokracie dosahuje pravidly, které ovládají interní procesy dělání rozhodnutí a činností. Je to ironické, že pravidla jsou nutná pro ochranu demokracie, ale jsou také zároveň dvojsečnou zbraní. Na jedné straně pravidla chrání minoritní zájem a názor uvnitř organizací a udržuje sociální rovnost a stejné příležitosti. Na druhou stranu mohou být pravidla užita k zřízení elitní vlády a vzniku byrokratických procesů, v nadmíře pak mohou znehodnotit a ustrnout organizaci. Naopak kritikové veřejné byrokracie (a mnoho feministek) argumentují tím, že to nejsou jejich pravidla a že jsou svou podstatou nedemokratická. Je to právě počet pravidel a také to jak jsou pravidla použita lidmi v organizaci, co určuje zda pravidla poskytují demokratickou či byrokratickou vládu. Hodně neziskových organizací ačkoliv byli v ranném stádiu demokratické míří k tomu stát se oligarchickými či byrokratickými jakmile se rozvinou. Zásadní úkol této kapitoly je popsat faktory které umožňují organizacím zvrátit tento byrokratický proces.
Termín byrokracie všeobecně popisuje organizaci, v které všechny důležité rozhodnutí jsou dělány individuálně či malou skupinou na vrcholu pyramidální struktury. Operační definice zde používána je Max Weberova (1946) Byrokracie je organizace, která maximalizuje technickou efektivitu pomocí velkého počtu administrativního pravidel, horizontálního rozrůznění, složitosti, rozsahu kontroly, stálých úředníků, exkluzivního členství a povyšování v rámci organizace, vertikální diferenciací vedoucích struktur/centralizované tvoření rozhodnutí a specializace rolí/ sekcí (Cafferata 1982, p 302). Požadavek technické efektivity také vyžaduje mnoho pravidel, která zamýšlejí omezit rozhodování spíše než aby jej rozšiřovali.
Vztah mezi demokratickým pravidlem a byrokracií byl podstatou diskuze mezi Weberem a Robertem Michelsem (Nyden 1985). Oba vědci souhlasili, že byrokracii vždy doprovází zápas za dosahování demokracie. Dále souhlasili, že jakmile organizace začne plnit zamýšlený účel má sklon růst a požaduje zvětšení specializace funkcí a odborného vedení a redukuje zaměstnaneckou kontrolu. Oba vědci nesouhlasili ohledně otázky zda růst a byrokratizace má za následek konec demokracie. Zatímco Michels věřil, že „každý systém vedení je neslučitelný s nejzákladnějšími požadavky demokracie“ ( 1959, 400), Weber myslel, že určitý stupeň rovnosti může být zachován díky pravidlům, která pracují na zamezení rozšiřování elitní skupiny a zamezí rozrůstání vlivů dalších členů (Weber 1968, 985). Pro Webera nebylo možné předpokládat, že objevení se expertního vedoucího se eliminuje možnosti demokracie (Scaff 1981). Jestliže uznáme Webrův názor, že železné právo oligarchie je nevyhnutelné pak můžeme vidět každou organizaci více či méně jako byrokratickou či demokratickou. Vzhledem k tomu, že neziskovky mají zákonný mandát, tedy předpokládáme že slouží veřejnému zájmu v porovnání s organizacemi, které pracují pro zisk, tím pádem budou více demokratické a méně byrokratické- budou mít více pravidel zajištující sociální rovnost a méně nástrojů k odborné výkonnosti. Tato koncepce demokracie není ani tak statickou formou organizace, spíše je jednou z uznávaných forem demokracie- asi tak jako vývojový proces, který vede k širokému rozpětí organizačních typů s různými stupni demokratických a byrokratických pravidel. Neziskovky začínají vždy na tom samém stupni formální demokracie, pak mohou nabrat různé vývojové dráhy, což ale záleží na mnoha různých vnitřních i vnějších faktorech.
Vztah od demokracie k byrokracie v neziskovnách je nejenom v zájmu akademiků ale láká i veřejnost a mediální pozornost. Národní tisk v roce 1992 například značně odkryl objev, že „spojená cesta Ameriky“ (United Way of Amerika – název organizace) byla po nějakou dobu vedena elitami, které sloužili pouze jejich privátním zájmům a neplnili veřejné úkoly pro které byla „spojená cesta“ založena.
Tisk také rychle poukázal na to, že proces může jít v opačném směru. Například „Lesní servis“ ( Forest Service) byl popsán v článku jako „hraniční byrokracie“, která díky rozhodování, na kterém se zúčastnilo více lidí byla přetvořena v agenturu s plně pracujícím kolektivním rozhodováním( McKenna 1993). Jádro pudla je povšimnout si, že neziskové organizace jsou schopné širokého rozkmitu mezi demokratickou a byrokratickou formou a nemusí se nutné zaseknut v neměnném vzoru vládnutí ( pro ilustrační případ se podívejte na Cafferata,1982). Toto pozorování které se týká procesů demokratizace či byrokratizace je znázorněno pomocí teoretického modelu popsaného níže.
Demokratické a byrokratické procesy
Po mnoho desetiletí byli studie organizací v mnoha variantách vlastně studiemi byrokracií. Na základě Weberova tvrzení, že hierarchické organizace jsou nejefektnější cestou jak splnit cíle, byla velmi malá pozornost věnována alternativním formám organizace- jak se rozvíjejí, jak sami sebe udržují, tváří v tvář silným či nepatrným přirozeným silám a zdali, což je dáno různými okolnostmi jsou vlastně méně efektivní. Také po mnoha desetiletí jedna ze sporných otázek v sociálním rozvoji byla role dobrovolných organizací a její schopnost přizpůsobit se měnícím se podmínkám organizace, zatímco zůstává pravda jejich úkolů (Zald 1970). Co nebylo plně prozkoumáno jsou organizační formy, které dovolují neziskovkám přizpůsobit se vnitřním a vnějším silám a stále zůstávají shodné s hodnotami a ideologiemi kvůli kterým byli založeny. Často se předpokládá, že růst je doprovázen obdobným zvýšením v byrokratické struktuře, ale malá pozornost je dávána faktorům, které podporují samosprávu proti totalitismu a která minimalizují stupeň, v kterém rozvoj zneužívá otupujících pravidel, procesů a hodnot.
V tomto odstavci jednoduše popisuji teoretický model, který zamýšlí vysvětlit, proč některé organizace mohou být schopné dosahovat tohoto neuvěřitelného výkonu. Ten model je nejprve popsán v obecných termínech s jasným ( jednoduchým) vysvětlením faktorů, které tlačí proti demokratickým pravidlům. Já hypotetizuji, že čtyři faktory mohou široce vysvětlit demokratizaci a byrokratizaci v dobrovolných organizací – ideologie( Zald 1970), organizační cíle (Etzion 1964, Hage 1980), potřeba zdrojů na naplnění cíle (McCarthy and Zald 1977, Benson 1975), vnější odporující síly ( Hyde 1992, Rodnquez 1988). Tyto čtyři faktory mají přímé a nepřímé efekty na rozvoj obojího ( demokracie a byrokracie) a dohromady mají široký rozsah důsledků pro organizaci. Efekt těchto čtyřech faktorů na organizovaném růstu a následně na tendenci směrem k demokracii či oligarchii jsou znázorněny na obr. 181.
Dobrovolné organizace se liší podstatou a sílou ideologické oddanosti k úkolům organizace.
Alter 261 - 263
Členská ideologie
úroveň členské základny
Demokracie
Poslání organizace
stupeň, nakolik jsou cíle
interně nebo externě zaměřeny
Organizační růst
Politické přijetí
stupeň, nakolik jsou cíle
podporovány nebo odmítány
vnějšími silami
Byrokracie
Zdroje závislosti
stupeň, nakolik je organizace závislá
nebo nezávislá na vnějších zdrojích
Obrázek 18.1. Byrokratizace a demokratizace v neziskových organizacích
Podoba ideologie je formována mnoha silami, mezi které patří historické období, soudobá populární kultura, socializace a osobní historie členů kolektivu nebo dominantní skupiny (Etziom 88) Základem jsou ovšem kulturní a regionální hodnoty, ty vytvářejí systém důvěry. Dobrovolná sdružené, která jsou vytvářena pomocí kolektivní důvěry, se vyvíjejí v těsném spojení s povahou a intenzitou hodnot svých členů. Je mnoho rozměrů ideologie, ale nejdůležitější je pro vývoj organizace úroveň členského nasazení (Brown 92) Tak se určí trvalost a houževnatost, s jakými se členové organizace zabývají jejími cíli tváří v tvář nedostatku zdrojů, změnám trhu a politické opozici (Zald 70) Je to zkouška, zda a nakolik je ideologický systém nadšeně přijímaný.
Neziskové organizace se dělí podle svých ideologií, kde velmi široce popisují své poslání a cíle. Jde o popis idealizované budoucnosti, které se organizace snaží dosáhnout a ospravedlnění aktivit a úsilí jejich členů. Cíle mají samozřejmě velký vliv na to, jak budou vypadat vnitřní procesy v organizaci. Jestliže cíle závisejí na celkovém sociálním vývoji, potom bude členská základna nucena cílů dosahovat v souladu s globálním řádem. Naopak jestliže jsou cíle závislé pouze na zvyšování kvalifikace členů nebo na lepším kolektivu, potom bude organizace mnohem méně závislá na vnějších zdrojích.
Dobrovolná sdružení se také dělí podle toho, nakolik jsou jejich cíle podporovány nebo odmítány hlavními aktéry ve svém okolí. Jestliže je zde velká podpora pro jejich cíle, potom bude vzrůstat i politická a sociální podpora. Jestliže cíle organizace budí odpor, nastane opačný případ. Odpor samozřejmě může měnit intenzitu - od politických metod, které důvtipně podkopávají funkčnost organizace až po zatrpklé útoky, budící chaos. Nejextrémnější formou odporu bývají násilné fyzické útoky proti ženským zdravotnickým zařízením, zahrnující například obtěžování osob, blokády plynu nebo útoky zápalnými lahvemi. V některých případech útoky proti potratovým klinikám a jejich lékařům způsobily dočasné zastavení provozu, ale nebyly úspěšné ve snaze dosáhnout trvalého uzavření.
Je jasné, že jen vysokým nasazením členů organizace, doprovázeným podobným rozsahem soběstačnosti a kombinovaným s podporou vnějších aktérů, je dosaženo toho, že organizace přežije a obnoví služby.
Dobrovolná sdružení se také dělí podle toho, nakolik jsou nezávislé na vnějších vlivech. Existují sociální, náboženské a zvláštní zájmové organizace, které přežívají dlouhou dobu v podstatě jako svépomocné těleso a nepožadují žádné vnější zdroje - spolupracují pouze se svými členy a spoléhají pouze na jejich zdroje a úsilí. Na druhé straně některé organizace, které si dávají za cíl uskutečnit sociální změnu a mají altruistické cíle, zasahují svou šířkou záběru mnoho lidí čí velkou zeměpisnou plochu nebo sleduje větší efektivnost a účinnost. Aby získala informace a technologie nezbytné k dosažení svých cílů, mnohá dobrovolná sdružení začnou být závislá na vnějších veřejných či privátních zdrojích. (Kramer a Grossman 87) Tato závislost na zdrojích má tvrdý dopad na operativnost organizace, tak jak na to poukazuje dlouhá řada teorií. (Benson 75, Brown 92, Smith a Lipsky 92) Když dobrovolné sdružení přijme cíle, pro jejichž úspěch je nezbytná souběžná či koordinovaná akce v širším okolí, pak začne sdružení nutně na tomto okolí více záviset právě z hlediska zdrojů. Je to samozřejmé, tyto zdroje již nemohou vlastnit sami členové sdružení.
Toto jsou tedy čtyři mocné síly, které mají přímý efekt na růst, a které střídavě řídí demokratický či byrokratický proces. Intervenující proměnná, růst organizace, je nejsilnější silou, působící proti demokratickým pravidlům směrem k technické efektivitě. Efekt velikosti organizace na činnost ziskových organizací je v literatuře zkoumán daleko více než v případě dobrovolných sdružení.
Rozvoj organizace způsobí, že se začnou rozlišovat růz
Vloženo: 24.02.2014
Velikost: 146,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Reference vyučujících předmětu SOC731 - Veřejnost a občanská společnostPodobné materiály
Copyright 2023 unium.cz. Abychom mohli web rozvíjet a dále vylepšovat podle preferencí uživatelů, shromažďujeme statistiky o návštěvnosti, a to pomocí Google Analytics a Netmonitor. Tyto systémy pro unium.cz zaznamenávají, které stránky uživatel na webové stránce navštívil, odkud se na stránku dostal, kam z ní odešel, jaké používá zařízení, operační systém či prohlížeč, či jaký má preferenční jazyk. Statistiky jsou anonymní, takže unium.cz nezná identitu návštěvníka a spravuje cookies tak, že neumožňuje identifikovat konkrétní osoby. Používáním webu vyjadřujete souhlas použitím cookies a následujících služeb: