- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálvyšetřované, a to měkce, volně, do vyčerpání pohybu.
Pohyb:
Druhou rukou, která podpírá hlavu v zátylí, provede vyšetřující maximálně možný
pasivní úklon hlavy na stravu nevyšetřovanou. Poté pokračuje v depresi pletence
ramenního.
Hodnocení:
Hodnotíme podle stupně stlačení pletence ramenního (pokud je omezen úklon, jde
s největší pravděpodobností o kloubní záležitost).
1 - stlačení ramene jde provést lehce
2 - stlačení ramene je možné provést, ale s malým odporem
3 - stlačení ramene nelze provést, při pokusu o stlačení ramene narazíme na tvrdý
odpor až zarážku
Vyšetřovací metody hybného systému 19 / 27
e-kurz Zdravotní tělesná výchova, Fakulta sportovních studií MU, 2006
Svalový test m. levator scapulae
Obr. 16 Musculus levator scapulae dle Luttgense & Vellse (1989)
Poloha:
leh na zádech, horní končetiny podél těla, dolní končetiny lehce podloženy pod
koleny, hlava na podložce ve středním postavení.
Fixace:
Vyšetřující fixuje pletenec ramenní tím způsobem, že jej stlačí do deprese na straně
vyšetřované, a to měkce, volně do vyčerpání pohybu. Současně palpuje palcem fixující
ruky m. levator scapulae při jeho úponu.
Pohyb:
Druhou rukou, která podpírá hlavu v zátylku, provede vyšetřující pasivně maximálně
možnou rotaci na stranu nevyšetřovanou. Poté pokračuje v depresi pletence ramenního.
Hodnocení:
Hodnotíme podle možnosti stlačení pletence ramenního (pokud je omezen úklon,
rotace, nebo i flexe, jde s největší pravděpodobností o kloubní záležitost).
1 - stlačení ramene je možné provést lehce
2 - stlačení ramene je možné provést, ale s malým odporem
3 - stlačení ramene nelze provést, při pokusu o stlačení narážíme na tvrdý odpor až
zarážku. Mimoto může být v tomto případě omezen i úklon
Vyšetřovací metody hybného systému 20 / 27
e-kurz Zdravotní tělesná výchova, Fakulta sportovních studií MU, 2006
Svalový test m. sternocleidomastoideus
Obr. 17 Musculus sternocleidomastoideus dle Luttgense & Vellse (1989)
Poloha:
V lehu na zádech, horní končetiny podél těla, dolní končetiny lehce podloženy pod
koleny, hlava je mimo vyšetřovací stůl. Vyšetřující stojí za hlavou vyšetřovaného.
Fixace:
Fixujeme sternum, pokud možno i claviculu na vyšetřované straně.
Pohyb:
Vyšetřující podpírá hlavu v zátylku, provede dále současný záklon, úklon a rotaci
hlavy na stranu nevyšetřovanou.
Hodnocení:
Stupeň zkrácení hodnotíme podle rozsahu extenze a orientačně palpujeme svalové
bříško a zvláště úponovou šlachu m. sternocleidomastoideus na clavicule a sternu.
1 – hlava přesahuje horizontálu, úpon svalu není citlivý
2 – hlava je v úrovni horizontály, úpon svalu je citlivý
3 – hlava nedosahuje horizontály, sval je na pohmat tuhý, úpon citlivý
Vyšetření hybných stereotypů a funkčního
stavu svalů převážně fázických
Zásady testování:
Při vyšetřování je nutné dodržovat tyto zásady:
1. Všechny pohyby musí provádět vyšetřovaný pomalu, aby měl vyšetřující čas
postihnout začátek a stupeň aktivace jednotlivých svalů.
2. Vyšetřovaný provádí pohyb tak, jak je zvyklý. To znamená, že průběh pohybu
nekorigujeme.
Vyšetřovací metody hybného systému 21 / 27
e-kurz Zdravotní tělesná výchova, Fakulta sportovních studií MU, 2006
3. Dotyk kůže může značně facilitovat svalovou skupinu, nesmíme se proto před
provedením pohybu vyšetřovaného dotýkat, a to zvláště ne v oblasti těch svalů, které
považujeme pro daný pohyb za svaly hlavní.
Při analýze jednotlivých stereotypů si všímáme hlavně časové závislosti aktivace
jednotlivých svalů, přičemž začátek aktivace je důležitější, než její ukončení.
Vyšetřujeme tyto základní hybné stereotypy: extenze v kyčelním kloubu, flexe trupu
z polohy vleže na zádech, flexe krku z polohy vleže na zádech, abdukce v ramenním
kloubu, stereotyp kliku.
Hodnocení správnosti provedení hybného stereotypu:
A - správné provedení
B - nesprávné provedení
K hodnocení síly sledovaných svalů pro potřebu tělovýchovného procesu
a zdravotní tělesné výchovy použijeme kombinaci Jandova funkčního svalového testu
a orientačních testů dle Čermáka a Kopřivové. Vyšetřujeme následující svalové skupiny:
m. gluteus maximus, m. rectus abdominis, hluboké flexory hlavy a krku, m. deltoideus a
mm. rhomboidei.
Hodnocení:
1 - neoslaben – odpovídá 5. a 4. stupni Jandova svalového testu (sval s velmi dobrou
funkcí, který dokáže překonat středně velký vnější odpor. Odpovídá 75-100 %
normálu
2 - mírně oslaben – odpovídá 3. stupni Jandova svalového testu (vyjadřuje asi 50 %
síly normálního svalu, při testování neklademe odpor)
3 - výrazně oslaben – odpovídá 2.,1.,0. stupni Jandova svalového testu (sval není
schopen překonat gravitaci, pouze se smrští, dokonce nejeví známky stahu.
Odpovídá 0-25 % normálu.
Vyšetření hybného stereotypu extenze
v kyčelním kloubu
Analyzujeme stupeň aktivace a koordinace tří hlavních svalových skupin: musculus
gluteus maximus, flexory kolenního kloubu, paravertebrální svaly.
Poloha:
Vyšetřovaný leží na vyšetřovacím stole na břiše a pomalu zanožuje jednu dolní
končetinu. Koleno je přitom v extenzi.
Hodnocení:
A - nejprve se aktivuje musculus gluteus maximus, potom ischiokrurální svaly, dále
kontralaterální svaly paravertebrální v lumbosakrálních segmentech, pak
homolaterální a postupně se aktivační vlna šíří do segmentů thorakálních
Vyšetřovací metody hybného systému 22 / 27
e-kurz Zdravotní tělesná výchova, Fakulta sportovních studií MU, 2006
B - m. gluteus maximus je zapínán pozdě nebo vůbec ne. Během elevace
končetiny nevidíme žádnou kontrakci a sval zůstává hypotonický. Čím větší je
insuficience m. gluteus maximus, tím větší má vyšetřovaný tendenci současně
s elevací končetiny provádět abdukci či zevní rotaci nebo obojí.
Při nedostatečné stabilizaci křížové oblasti se aktivují nejdříve homolaterální
vzpřimovače trupu a nikoli kontralaterální. Při výraznější inkoordinaci začíná aktivační vlna
v oblasti thorakolumbálního přechodu a šíří se kaudálním směrem do lumbálních
segmentů. Vidíme pravidelnou hypertrofii svalových vláken m. erector spinae
v thorakálních segmentech.
Jsou-li fixovány patologické stereotypy v oblasti horní poloviny těla, dochází
pravidelně k hyperaktivitě některého ze svalů ramenního pletence – zvláště horní část m.
trapezius
Svalový test m. gluteus maximus
Obr. 18 Musculus gluteus maximus dle Luttgense & Vellse (1989)
Testovaný leží na břiše na testovacím stole, dolní končetiny volně spuštěny dolů,
dotýkají se země. Testující fixuje testovanému ramena, aby se při pohybu nezvedala.
Testovaný provede zanožení pravou, potom levou. Testující sleduje rozsah vykonaného
pohybu bez abdukce a zevní rotace v kyčelním kloubu.
Hodnocení:
1 – zanožení je provedeno v rozsahu 10 - 20° nad horizontálou s výdrží 10 sec
2 – pohyb není proveden v plném rozsahu s požadovanou výdrží
3 – pohyb není proveden, je pouze naznačen
Pozn.: oslabení středního a malého sv. hýžďového testujeme pomocí
Trendelenburg- Duchennovy zkoušky
Vyšetřovací metody hybného systému 23 / 27
e-kurz Zdravotní tělesná výchova, Fakulta sportovních studií MU, 2006
Vyšetření hybného stereotypu flexe trupu
Vyšetření tohoto stereotypu je důležité hlavně proto, abychom posoudili interakci
mezi břišními svaly a flexory kyčelního kloubu, hlavně m. iliopsoas. Rovnováha mezi
těmito dvěma svalovými skupinami je velmi důležitá a její narušení představuje výraznou
poruchu statiky i kinetiky mezi páteří, pánví a kyčelními klouby.
Pro důkladné zjištění správné funkce a dostatečné síly břišních svalů je nezbytně
nutné, abychom co nejlépe inhibovali musculus iliopsoas vzhledem k jeho časté dominanci
v tomto pohybovém stereotypu.
Poloha:
Vyšetřovaný leží na zádech, dolní končetiny jsou v extenzi, provádí aktivní plantární
flexi v hlezenních kloubech proti odporu, který klademe proti plantám. Pomalu se posazuje
postupnou kyfotizací nejprve krční, pak hrudní a konečně lumbosakrální páteře. Horní
končetiny předpaženy. Pohyb končíme v okamžiku, kdy vyšetřovaný není schopen udržet
paty na podložce a dostatečně netlačí plantami proti odporu.
Fixace:
Je nutné vyhledat takovou fixaci, při níž budou aktivovány flexory kolenního kloubu.
Rozhodující pro vyloučení, resp. snížení aktivity m. iliopsoas během flexe trupu je tato
okolnost:
Podporujeme fixaci, při níž se aktivují plantární flexory nohy a flexory kolenních
kloubů.
Hodnocení:
Během pohybu určujeme pohledem nebo palpací okamžik, kdy se začne
kontrahovat m. iliopsoas. Rovněž tak sledujeme rozvíjení lumbálních segmentů páteře.
A - za ideální stereotyp a dokonale aktivní břišní svaly považujeme stav, když je
vyšetřovaná osoba s to posadit se s oblým předklonem s extendovanými dolními
končetinami a současnou aktivní plantární flexí v hlezenních kloubech bez elevace
dolních končetin
B - vyšetřovaný není schopen se posadit, aniž by elevoval dolní končetiny nebo
není posazení schopen vůbec. Jestliže lumbální segmenty zůstávají tuhé, je to
téměř jistou známkou toho, že jsou paravertebrální zádové svaly zkráceny a že se
během posazování eventuelně paradoxně aktivují. Dále pozorujeme třes
a nekoordinovanost pohybu
Vyšetřovací metody hybného systému 24 / 27
e-kurz Zdravotní tělesná výchova, Fakulta sportovních studií MU, 2006
Svalový test m. rectus abdominis
Obr. 19 Musculus rectus abdominis dle Luttgense & Vellse (1989)
Testujeme vleže na zádech, dolní končetiny jsou lehce podložené pod koleny, tak,
aby byla bederní lordóza vyhlazena. Tuto polohu volíme proto, aby byl vyloučen co nejvíce
z činnosti m. iliopsoas. Pohyb je prováděn postupnou kyfotizací páteře nejprve krčního,
hrudního a bederního úseku. Pohyb je považován za ukončený tehdy, začne-li se zvedat
horní okraj pánve. Odpor neklademe, ale změnou postavení paží měníme rozložení
pákových sil.
Před testováním ve stoji, s pažemi podél těla označíme na páteři výši dolních úhlů
lopatek.
Hodnocení:
1 – Pohyb je prováděn plynulou obloukovitou flexí trupu bez souhybu pánve
v takovém rozsahu, aby kolmá vzdálenost mezi podložkou a značkou byla alespoň
5 cm. Ruce v týl.
2 – Plynulá obloukovitá flexe trupu bez souhybu pánve v takovém rozsahu, aby se
značka alespoň odlepila od podložky. Ruce jsou složeny na hrudníku.
3 – Plynulá flexe krční páteře v celém rozsahu pohybu a zvednutí horních okrajů
lopatek od podložky. Současné naznačení deprese dolní poloviny hrudníku
a přitisknutí bederní páteře k podložce. Ruce jsou složeny na hrudníku.
Vyšetření hybného stereotypu flexe hlavy
a krku
Poloha:
Vyšetřovaný leží na zádech, paže podél těla. Pomalu flektuje hlavu obloukovitým
pohybem. Tento pohyb je zajišťován hlavně hlubokými flexory hlavy a krku.
Hodnocení:
A - vyšetřovaný flektuje obloukovitým pohybem bez předsunutí a rotace
Vyšetřovací metody hybného systému 25 / 27
e-kurz Zdravotní tělesná výchova, Fakulta sportovních studií MU, 2006
B - vyšetřovaný má snahu flektovat šíji předsunem, což svědčí pro převahu m.
sternocleidomastoideus nad hlubokými flexory jestliže při tom dochází ještě k rotaci, jde o
převahu jednostrannou. Předsun je provázen současně hyperextenzí na cervikokraniálním
přechodu
Svalový test hlubokých flexorů hlavy a krku
Obr. 20 Hluboké flexory hlavy a krku dle Luttgense & Vellse (1989)
Vycházíme z vyšetření pohybového stereotypu. Sledujeme rozsah pohybu a délku
výdrže v konečné poloze.
Hodnocení:
1 - testovaný provede pohyb v plném rozsahu s výdrží 20 sec
2 - pohyb není proveden v plném rozsahu a testovaný neudrží hlavu v předklonu –
dochází k předsunutí hlavy. Flexe je provázena výrazným třesem
3 - nastane pouze náznak pohybu
Vyšetření hybného stereotypu abdukce v ramenním kloubu
Při vyšetřování sledujeme hlavně souhru mezi následujícími svalovými skupinami:
m. deltoideus, horní vlákna m. trapezius, dolní fixátory lopatky a stabilizační svaly trupu –
hlavně m. quadratus lumborum.
Poloha:
Vyšetřujeme vsedě, abychom využili působení gravitace a přiblížili se pohybu za
normálních podmínek. Vyšetřovaný pozvolna upažuje jednu, potom druhou ruku.
Hodnocení:
A - pohyb začíná skutečně v tzv. malém ramenním kloubu aktivitou abduktorových
svalových skupin – hlavní úlohu zde hraje m. deltoideus. Nedochází k elevaci ramene,
aktivace m. trapezius (pars descendens) působí pouze stabilizačně
B -jedinec začíná pohyb nejprve elevací celého pletence ramenního, tedy
kinetickou aktivací horních vláken m. trapezius a m. levator scapulae. Současně dochází
k nedostatečné stabilizaci lopatky, která rotuje více, než odpovídá normě (1° rotace
lopatky na 10° abdukce v rameni) a není dostatečně přitištěna k hrudníku – vzniká scapula
alata, dále dochází k abdukci lopatky a sunutí ramen vpřed. V druhé variantě začíná
Vyšetřovací metody hybného systému 26 / 27
e-kurz Zdravotní tělesná výchova, Fakulta sportovních studií MU, 2006
pohyb úklonem trupu, tedy aktivací hlavně m. quadratus lumborum, v dalším pokračování
pohybu většinou vyšetřovaná osoba používá výše uvedený první nesprávný pohybový
stereotyp
Svalový test m. deltoideus
Obr. 21 Musculus deltoideus dle Luttgense & Vellse (1989)
Poloha:
Vsedě, paže v 90° flexi v loketním kloubu. Fixace nad akromiem, hřebenem lopatky
a klíční kostí. Testující brání celou dlaní elevaci lopatky a ramene testované končetiny.
Odpor klade dlaní ruky proti dolní třetině paže těsně nad kloubem loketním.
Hodnocení:
1 – testovaný je schopen upažit bez problému proti odporu testujícího
2 – testovaný upaží proti odporu jen částečně, pohyb je nekoordinovaný, je patrný
svalový třes
3 – testovaný neupaží proti odporu, má problémy s upažením samotným
Vyšetření hybného stereotypu kliku
Vyšetřovaný stojí na délku napjatých rukou od zdi. Ruce na šíři ramen se dotýkají
dlaněmi zdi. Vyšetřovaný provede klik. Sledujeme držení celého pletence horní končetiny
a fixaci lopatky.
A – Lopatky se v žádné fázi pohybu neodlepují od hrudníku, převažuje aktivace
svalů pletence ramenního a mezilopatkových svalů nad aktivací svalů v oblasti šíje
(především horní vlákna m. trapezius)
B – lopatky se během pohybu odlepují od hrudníku, převažuje aktivace svalů
v oblasti šíje (především horní vlákna m. trapezius)
Vyšetřovací metody hybného systému 27 / 27
e-kurz Zdravotní tělesná výchova, Fakulta sportovních studií MU, 2006
Svalový test addukce lopatek
Obr. 22 Musculi rhomboidei dle Luttgense & Vellse (1989)
Poloha:
Vleže na břiše, hlava ve střední čáře spočívá bradou na podložce, paže podél těla.
Vyšetřovaný přitáhne lopatky k sobě a lehce je rotuje kaudálním úhlem dovnitř. Vyšetřující
klade odpor tak, že vertebrální okraj a dolní úhel lopatky zachytí mezi ukazovák a palec
a celým ukazovákem tlačí proti směru pohybu.
Hodnocení:
1 - vyšetřovaný je schopen překonat odpor vyšetřujícího bez rotace trupu
a zjevných potíží
2 - vyšetřovaný překonává odpor s potížemi, pohyb je neekonomický
a nekoordinovaný
3 - vyšetřovaný není schopen překonat odpor vyšetřujícího
Vloženo: 24.04.2009
Velikost: 893,29 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz