- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálortovních podnicích
l) zvyšování obecné zdatnosti a technické a taktické úrovně sportovců
4. Všeobecné zásady předlékařské první pomoci
Úkolem předlékařské první pomoci je poskytnutí včasného a správného ošetření druhé osobě
nebo sobě samému při poškození zdraví náhlou poruchou. Jedná se zejména o zajištění
životních - vitálních - funkcí (dýchání, krevní oběh), zástavu krvácení a zajištění správné
polohy při náhlé změně zdravotního stavu
Podle zákona je každý občan ČR povinen poskytnout nebo zprostředkovat pomoc osobě,
která je přímo ohrožena na životě nebo jeví vážné poruchy zdraví. Neposkytnutí první pomoci
ve zdravotnické výchově nekvalifikovaným občanem je trestné s možným nepodmíněným
odnětím svobody až na dobu trvání 2 let. U zdravotníka je trestní sazba i do pěti let. Výjimku
tvoří situace, kdyby poskytnutí pomoci přímo mohlo ohrozit na životě zachránce, nebo by
mohlo přivodit zachránci vážnou újmu na jeho zdraví.
5. Základy resuscitace v předlékařské první pomoci
Resuscitací - oživením - rozumíme obnovu zastavených nebo vážně omezených vitálních
funkcí především dechu a krevního oběhu.
Zástava nebo vážné poruchy dýchání a krevního oběhu mají nejrůznější příčiny, které mohou
nastat při sportovní činnosti, a při okolnostech, které se sportovní činností přímo souvisí
(tréningové tábory, pobyty na horách pod.) Tyto stavy vznikají nejčastěji při tonutí, zasažení
elektrickým proudem, při úrazech hlavy spojených se stavy bezvědomí, při podráždění
periferních nervů (n. vagus), dušení při zasypání sněhovou lavinou apod.
5.1. Umělé dýchání
5.1.1. Zajištění volných dýchacích cest
Abychom mohli zajistit u nedýchajícího organizmu náhradní ventilaci, musíme zajistit volné
dýchací cesty. Zpravidla dýchací cesty mohou být ucpány zvratky, sněhem, bahnem apod.
Často bývá příčinou ucpaných dýchacích cest zapadlý kořen jazyka jeho atonií při
krátkodobém či déle trvajícím bezvědomí. U alergických stavů je příčina ucpání dýchacích
cest otok sliznic nosohltanu extrémně prosáklou sliznicí - Quinckeho otok.
Mechanicky ucpané dýchací cesty uvolníme buď polohováním hlavy na boku - odstranění
zvratků, nebo jejich odsátím, prsty ruky je možno odstranit z dýchacích cest mechanicky
příčinu dušení. Při dušení pro zapadlý jazyk pacientovi v poloze na zádech maximálně
zakloníme hlavu a jednou nebo oběma rukama předsuneme dolní čelist před horní čelist -
Esmarchův hmat. Tímto hmatem oddálíme kořen jazyka od epiglotis a měkkého patra.
10
Při uzavření dechových cest oteklou sliznicí je nutno zasunout do dutiny ústní nebo nosní
vzduchovod, nebo provést život zachraňující výkon - koniotomii - viz III/7.2.
5.1.2. Obnova plicní ventilace
Jedinou v současné době uznávanou metodou obnovy zástavy dechu je dýchání z plic do plic.
Manévr zahajujeme po vyčištění dýchacích cest:
1. stisknutím nosu
2. záklonem hlavy
3. přímým dýcháním z úst do úst u dospělého
4. přímým dýcháním z úst do úst a nosu u dětí
Frekvence umělého dýchání je 12-16 dechů/1 minutu
Vhodné je zasunutí do dýchacích cest ústního nebo nosního vzduchovodu, když je k
dispozici, nebo T tubusu.
V případě, že brání resuscitaci estetické nebo hygienické jevy, lze umělé dýchání provádět
přes ústní roušku, gázu, kapesník, nebo přes igelit s vystříhnutým otvorem pro ústa. Je nutno
si však uvědomit, že jde o záchranu života !
5.2. Obnovení krevního oběhu
5.2.1. Obnovení srdeční činnosti
Zástavu krevního oběhu - zástavu srdce - diagnostikujeme buď přímo poslechem srdeční
činnosti na obnaženém hrudníku poškozeného, nebo palpací - hmatem - v oblasti „krkavic“ na
zevní straně krku poškozeného. Arterie carotides jsou hmatné na vnitřní straně „kývače“ - m.
sternocleidomastoideus. Hmatem na periferii ruky u postiženého u slabého, nitkovitého tepu u
nezkušeného dochází často k omylu.
Zjistíme - li zástavu oběhu a nejeví -li postižený jasné známky smrti - chlad, posmrtná
ztuhlost, posmrtné skvrny, je nutno přistoupit k zevní masáži srdce.
K zevní masáži srdce je nutno přistoupit co nejdříve, po zjištění zástavy oběhu, neboť při
delší prodlevě dochází ztrátou prokrvení - ztrátou oxygenace - k mozkové smrti. Mozková
smrt nebo vážné mozkové poruchy nastávají již po 2-5 minutách zástavy srdeční činnosti !
Postiženého položíme na pevnou podložku, nejčastěji na zem, zachránce je vedle těla
postiženého a resuscitaci zahájíme několika razantními údery na hrudní kost. Po té přiložíme
obě ruce dlaněmi dolů na hrudník postiženého v oblasti dolní části hrudní kosti a silně
stlačujeme hrudník postiženého nataženými pažemi s pomocí váhy vlastního těla oproti
podložce. Důkazem dostatečně účinné srdeční masáže je hmatný puls na krkavicích. Není
nutno se obávat, že poškodíme postiženého zlomeninami žeber apod. Zkušenosti říkají, že
„bez zlomených žeber není účinné zevní srdeční masáže“.
Frekvence zevní srdeční masáže je cca 60 x / minutu. Je - li resuscitace srdce spojena i s
umělou plicní ventilací je frekvence v následné sestavě:
a) zachránce sám : 3 vdechy následované 15 stlačení hrudníku
b) 2 zachránci : 1 vdech na 5 stlačení hrudníku
11
V kardiopulmonální resuscitaci u náhlých vzniklých stavů pokračujeme do 1 hodiny od
vzniku klinické smrti. Je vhodné, aby se zachránci při umělém dýchání a v zevní srdeční
masáži střídali. Kardipulmonální resuscitaci je nutno provádět v místech, kde lze přivolat
lékařskou pomoc (RZP) až do jejího příchodu. V místech nepřístupných, nebo v odlehlých
místech se resuscituje tak dlouho, dokud má zachránce nebo zachránci síly nebo pokud se
neobjeví u postiženého příznaky smrti (chlad, mrtvolné skvrny, posmrtná ztuhlost). Jsou
známy z praxe případy úspěšné resuscitace po kříšení až 3 hodinovém.
Nejčastější chyby v kardiopulmonální resuscitaci :
- nedostatečný záklon hlavy
- zacpané dýchací cesty
- měkká podložka
- nedostatečně intenzívní stlačování hrudníku
- nedostatečná délka trvání resuscitace
5.2.2. Centralizace krevního oběhu a úprava krevního tlaku
U větších krevních ztrát - při haemorrhagickém šoku, ale i při mdlobách, kolapsu aj. lze
redistribuovat objem krve z horních a dolních končetin do pro život důležitých center (mozek,
srdce).
Prostou elevací - zdvižením - horních a dolních končetin u ležícího pacienta nad horizontálu
se přesune objem tělních tekutin z končetin do trupu a do hlavy, zvýší se centrální krevní tlak.
Při ztrátě krevního objemu a hemoragickém šoku - viz kapitola 6 - bez možnosti okamžité
substituce můžeme naložit po zvednutí končetin do pažní oblasti a do třísel škrtidlo. Mluvíme
pak o nekrvavé autotransfuzi.
5.3. Zajištění stabilizované polohy u pacienta v bezvědomí
Důležitým momentem pro stabilizaci pacienta v bezvědomí je poloha. Při poloze na zádech
může postižený vdechnout - aspirovat - zvratky, krev, hleny aj., rovněž tak pacient se může
zadusit atonií jazyka. V žádném případě pacientovi nesmíme podkládat hlavu, protože tak
dojde k uzavření dechových cest. U pacienta v bezvědomí je nutná stabilizovaná poloha na
boku. Podléhá však podmínce, že pacient spontánně dýchá.
Pacient se uloží do polohy na boku tak, že dolní končetina na podložce je pokrčena v kyčli a
koleni a druhá dolní končetina je položena přes ni. Horní končetina na podložce spočívá
natažená za pacientem - lehké zapažení. Protilehlá horní končetina je pokrčena v lokti,
předloktí je na podložce a ruka směřující dlaní k podložce je podsunuta pod hlavu pacienta.
V této poloze jsou zajištěny volné dechové cesty, zvratky, krev aj. nemůže pacient aspirovat.
Pacient se nemůže převrátit z takto stabilizované polohy zpět na záda.
6. Šok
Utrpí -li postižený vážnou poruchu zdraví, nadprahovou bolest, úraz, ztrátu tělních tekutin,
podchlazení, přehřátí, psychický otřes a jiné stavy, na které pacient není adaptován, tedy zátěž
- stres, reaguje na tento stres celý organizmus šokem.
12
Tato reakce je reakci celkovou a je charakterizována poklesem základních životních funkcí.
Klesá prokrvení životně důležitých center - mozku, ledvin, splanchnické oblasti a z toho
vyplývající celkové a místní změny. Vzhledem k celkovému závažnému stavu celého
organizmu dochází k prohlubování tíže šoku a stav může vést ke smrti organizmu.
Podle příčiny vzniku rozlišujeme:
šok psychický
šok hypovolemický
šok hypoxický
šok toxoinfekční
Často dle příčiny vzniku šok bývá kombinován - například šok z velké ztráty krevní je
kombinací šoku ze ztráty krevního objemu a z hypoxie vlivem nedostatku cirkulujících
krevních elementů.
Traumatický šok je zpravidla kombinací šoku psychického, hypoxického, hypovolemického.
Toxoinfekční šok vzniká například při poranění zažívacího traktu, kdy při perforaci střeva je
organizmus resorbcí přes peritoneální dutinu zaplaven bakteriemi a jejich produkty - toxiny.
Klinické příznaky:
Pacient je zpravidla bledý, zchvácený, potí se, krevní tlak se snižuje, puls je zrychlen
(frekvence nad 100 tepů za minutu), je slabě na periferních tepnách hmatný, nitkovitý.
Dýchání je povrchní, zrychleno.
Psychický stav je narušen - alterován - většinou převládá apatie. Někdy se objevuje
paradoxně k vážnému stavu pacienta hyperreaktivní stav - eretická fáze šoku.
Předlékařská pomoc:
Všeobecně známé zásady 5 T - ticho, teplo, tekutiny, tišení bolesti, transport se nemohou
doporučit u všech druhů šoku zcela bezvýhradně a paušálně.
Ticho - v každém případě je nutno postiženého uklidnit a ubezpečit ho o péči o něj. Je vhodné
odstranění rušivých okolností - např. zvědavých diváků, při dopravní nehodě je vhodné aby
postižený neviděl vždy dramaticky vyhlížející následky havárie apod. Informace o
nepříznivých okolnostech rozsahu - velikosti postižení - je nutno vždy postiženému též
„filtrovat“, zvláště jde - li o hromadné neštěstí, havárie, těžké poranění nebo smrt kamaráda,
příbuzných apod.
Teplo - je vždy třeba zajistit tepelnou izolaci postiženého. Je vhodné položit postuženého na
izolační podložku a přikrýt jej. Snížením prokrvení organizmu vázne termoregulace a stav se
prohlubuje. Při ležení na zemi pacienta nedostatečně oděného dochází rovněž rychle ke
ztrátám tepla a k prohlubování šoku. Zvláště je nutno tuto zásadu respektovat v zimě při
lyžařských poraněních
Tekutiny - je vhodné podat nejlépe parenterálně, tj. do žíly. Ne vždy je dobré pacientovi
podat tekutiny perorálně - ústy. Zejména, jde -li o poranění gastrointestinálního traktu.
Rovněž tak, je - li zřejmá rychlá lékařská pomoc a transport do zdravotnického zařízení, kde
pacienta bude očekávat chirurgický výkon, je podání tekutin nevhodné. Tekutiny nesmíme
podávat u pacientů s hlubší poruchou vědomí pro nebezpečí aspirace - vdechnutí tekutiny.
Naopak je vhodné podání tekutin u stavů šoku spojených s větší ztrátou tekutin, přehřátí,
úžeh, spáleniny, větší krevní ztráty, prochlazení aj. Je vždy vhodné podávat malé dávky
13
tekutin a častěji, než jednorázově větší objem. Vhodné je i podání stimulujících tekutin -
černá káva silný čaj, které zvyšují srdeční frekvenci, zvyšují krevní tlak, zlepšují prokrvení
CNS, ledvin.
Nevhodné je podání alkoholu. Alkohol zvyšuje krvácení vlivem periferní vasodilatace.
Zejména je nevhodné podání alkoholu při prochlazení v zimě, kdy organizmus není tepelně
ochranně zajištěn, neboť alkohol vyvolává periferní roztažení cév, vzniká zvýšený převod
tepla pacienta do okolí, postižený se dále ochlazuje a šok se prohlubuje !
Tišení bolesti - je nejlépe ve formě injekční. Zpravidla na stanicích předlékařské pomoci -
Horská služba, myslivny, policejní stanice, mohou mít k dispozici silná analgetika
morfinového charakteru - anodyna, která je vhodná podat u těžkých bolestivých stavů po
úrazech. Je možno podat i analgetika ve formě tablet, kapek apod., v žádném případě však ne
u stavů, kdy je podezření na poranění GIT traktu a u pacientů v bezvědomí.
Transport a spojení - zpravidla vždy je vhodné zajištění odsunu poraněného nebo organizace
přivolání pomoci a odvozu poraněného.
Při každé vážné poruše zdraví je nutno zajistit všemi prostředky informovanost o vzniku
vážného porušení zdraví. V současné době jsou prakticky všechna místa v Evropě
telefonizována buď prostřednictvím pevných linek, nebo prostřednictvím radiotelefonu.
Pokrytí území ČR je prakticky, až na málo výjimek, dokonalé. Je vhodné se seznámit s
havarijní linkou - emergency calls - v ČR a celém světě, kde lze vyvoláním jednoho čísla
zajistit přivolání zdravotní služby, policie nebo záchranného (hasičského) sboru.
Emergency calls - tísňové volání
Pro ČR je v současné době (r.1997) linka univerzální 112, RZP 155, Policie ČR 158, hasičský
sbor 150
V evropských státech linka 112, v USA linka 911.
Mimo území ČR je nutno číslo havarijní linky si nechat potvrdit, neboť mohou být jiné
místní úpravy.
Vhodné jsou i civilní radiostanice na pracujících na různých vlnových délkách, např. CB
(civil band - kanál 9). Velikost těchto radiostanic je již natolik miniaturizována, že mobilní
radiostanice mají velikost jedné nebo maximálně dvou krabiček cigaret a i cenové relace pro
náklady jsou velice příznivé (v současné době do 3 tis. Kč dvou přenosných CB radiostanic s
příslušenstvím).
Doporučuji vřele, aby jednotlivci (horolezci), dvojice, nebo malé skupiny byly při
samostatných akcích vybaveny mobilními telefony nebo radiostanicemi, neboť jejich služby
jsou nedocenitelné.
V případech vážné poruchy zdraví nebo jakéhokoli problému lze prostřednictvím tohoto
telefonního nebo radiového spojení cokoli konzultovat. S základnou lze takto pod vedením,
např. lékaře, provést i nadstandartní neodkladnou předlékařskou péči a zachránit život.
Při volání pomoci je třeba stručně a jasně, bez emocí, oznámit :
1. jméno volajícího
2. místo, kde se postižený nachází
3. způsob, jakým se zachránce může na místo dostat
4. počet poraněných
14
5. charakter zranění u poraněných
6. doba kdy k poškození došlo
Při vlastním transportu poraněného je vždy nezbytné poraněného stabilizovat polohou, fixací
poraněné částí těla aj.
7. Transport
Důležitou součástí péče o poraněného je transport. Jedná se nejen o dopravení poraněného k
lékařskému ošetření, ale i o přesun poraněného z místa nehody na příznivější místo, kde lze
vyčkat příchodu nebo příjezdu pomoci - doprava ke komunikaci apod.
Vždy je nutno pečlivě zvážit, jestli jakýmkoli pohybem s poraněným nemohu zhoršit jeho
zdravotní stav. Jedná se např. o možnost uzavření dýchacích cest při bezvědomí podložením
hlavy, zapadnutí jazyka při převrácení poraněného na záda s možností aspirace krve a
zvratků, Dále při poranění páteře
nešetrnou manipulací s poraněným mohou úlomky obratlů nezvratně poškodit míchu nebo
nervové kořeny, při zlomeninách dlouhých kostí může ostrá část zlomeniny poranit velkou
cévu apod.
Poraněného je tedy nutno především stabilizovat polohou podle povahy poranění
bezprostředně po úrazu a dále zvážit eventuální fixaci a stabilizaci poraněné části těla. Teprve
po zajištění polohy postiženého a fixaci poraněné části těla je možno teprve s postiženým
pohybovat.
7.1. Zajištění polohy
1. Bezvědomí - stabilizovaná poloha na boku viz kapitola 5.3.
2. Pacient při vědomí - poloha na zádech s podloženými dolními končetinami pod koleny.
Pokrčené dolní končetiny jsou vhodné jako úlevová poloha zejména u nitrobřišních
poranění nebo u náhlých příhod břišních
7.2. Fixace - stabilizace - poraněné části těla
1. Poranění hlavy a krční páteře - horizontální poloha s obložením hlavy polštáři nebo
improvizovanými polštáři (např. igelitové sáčky naplněné trávou, smotaný svetr, tepláky
aj.)
2. Poranění T a L páteře - horizontální poloha, pevná podložka - dřevěné prkno, surf, lyže a
fixace a stabilizace těla opaskem, šálou, apod.
3. Poranění dlouhých kostí končetin - horní končetiny s výhodou stabilizujeme zavěšením na
šátek, je vhodná fixace Cramerovou dlahou, dále improvizovanými dlahami - lyže,
prkénka, delší silnější větve stromů aj. Dolní končetiny stabilizujeme nejlépe připevněním
poraněné končetiny k druhostranné, zdravé, končetině šátkem, šálou, jinak je shodná fixace
dolních končetin jako u horních končetin.
15
4. Poranění hrudníku - uzavření eventuálního otevřeného pneumotoraxu, v poloze hrudníku
výdech - naložení široké náplasti, elastického obinadla, pevně přitaženého kalikového
obinadla aj. Poloha v polosedě.
5. Poranění pánve - poloha na zádech s podloženými dolními končetinami s pokrčením a
podložením kolenních kloubů. Postiženého uložíme na deku, stanový dílec, plachtu apod.
7.3. Transport postiženého
7.3.1. Doprovod postiženého jeho podporou jedním nebo dvěma zachránci
V případě, že postižený je schopen chůze (postižený je při plném vědomí) s dopomocí a je k
dispozici jedna osoba k podpoře postiženého, postaví se zachránce na zdravou stranu
postiženého, horní končetina postiženého se položí kolem krku zachránce, ten ji uchopí za
předloktí, druhou horní končetinou uchopí zachránce zezadu hrudník postiženého. Při této
podpoře nemůže postižený upadnout.
Jsou - li k dispozici dva zachránci, postižený je mezi nimi a obě horní končetiny, pokud lze,
má položeny na ramenou a kolem krku zachránců. Ti jej za obě horní končetiny přidržují,
druhými končetinami zezadu přidržují hrudník a pas postiženého.
7.3.2. Transport postiženého nesením - jednou osobou nebo více osobami
V případě, kdy je jeden zachránce a postižený není schopen samostatné chůze, nebo má
poruchu vědomí, je nejlepší uchopit postiženého za jednu horní končetinu za zápěstí, tu si
přehodit zezadu přes rameno, postiženého naložit na záda a nést. V případě, že lze
postiženého nést v náručí, lze i transportovat tímto způsobem.
Jsou -li k dispozici dva zachránci, jeden uchopí postiženého zezadu v podpaždí, druhý
zachránce drží postiženého za bérce nebo v oblasti kotníků. Při plném vědomí se osvědčuje i
klasická „stolička“ , kdy se uchopí každá zachránce rukou za své předloktí, čímž se vytvoří
písmeno L a zachránci se uchopí navzájem. Na takto zaklesnutých horních končetinách dvou
zachránců pak postižený (plné vědomí) sedí a oběma horními končetinami se přidržuje kolem
krku obou zachránců.
V ideálním případě lze transportovat postiženého na nosítkách, žehlícím prkně, surfovém
prkně apod. Improvizovaná nosítka lze vyrobit i provlečením lyží, lyžařských holí, silných
větví apod. přes rukávy dvou zapnutých bund nebo kabátů.
V zimě jsou ideální sáňky, dva dětské boby, v létě lze užít stanový dílec, nebo igelitový pytel
na který položíme postiženého a po trávě, zvláště vlhké, lze postiženého v krajním případě i
takto přemístit.
7.3.3. Transport postiženého převozem
Při dopravě pacienta na kratší vzdálenosti - z místa postižení k nejbližší pomoci, když není k
dispozici čtyřkolové motorové vozidlo - lze použít trakař, kolečka apod.
Převoz motorovým vozidlem je ideální, neboť v současné době lze prakticky u všech typů
vozidel lze nastavit sedadla vozidla k lůžkové úpravě.
Ne zcela vždy je vhodné za každých okolností samostatně převážet postiženého do
zdravotnického zařízení, zvláště v případech, že je reálná brzká fundovaná pomoc a lze li o
16
tuto pomoc spojením (viz kapitola 6) požádat. Je vhodné v tomto případě pacienta dobře
předlékařskou pomocí zajistit a vyčkat šetrné dopravy sanitním v
Vloženo: 24.04.2009
Velikost: 408,15 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Reference vyučujících předmětu bp016 - Tělovýchovné lékařstvíPodobné materiály
Copyright 2023 unium.cz. Abychom mohli web rozvíjet a dále vylepšovat podle preferencí uživatelů, shromažďujeme statistiky o návštěvnosti, a to pomocí Google Analytics a Netmonitor. Tyto systémy pro unium.cz zaznamenávají, které stránky uživatel na webové stránce navštívil, odkud se na stránku dostal, kam z ní odešel, jaké používá zařízení, operační systém či prohlížeč, či jaký má preferenční jazyk. Statistiky jsou anonymní, takže unium.cz nezná identitu návštěvníka a spravuje cookies tak, že neumožňuje identifikovat konkrétní osoby. Používáním webu vyjadřujete souhlas použitím cookies a následujících služeb: