- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálším prostředím.
Složení krve: tekutá část - krevní plazma ( uplatňuje se na udržování osmotického
tlaku krve)
pevné částice - červené k. - erytrocyty (žijí 100 dní, vznikají v plochých
kostích, zanikají ve slezině a játrech)
- bílé k. - leukocyty
- kr. destičky - trombocyty
Vlastnosti krve: - dospělý 4-6 l (sportovci i více)
- krev se obnovuje (denně 50 ml)
- objem krve
- hustota krve - 1,060 kg/m3
- osmotický tlak - je utvořen elektrolyty (ionty) a bílkovinami (nemohou procházet
membránou buněk)
tzn. k+ - Na+ - Cl-
- sedimentace - krvinky mají větší hustotu než plazma - rychleji klesají (utvoření krve
nesrážlivou)
- srážení krve - obrana organismu proti vykrvácení - spolu se zúžením cév a činností
destiček v místě poranění stahují ztrátu krve na minimum.
Podstata srážení krve: přeměnou rozpustného fibrinogenu (bílkovina) z krevní
plazmy na nerozpustný fibrin®tvoří síť vláken
a zachycuje trombocyty. Přeměna fibrinogenu je katalyzována
enzymem trombinem. (za 3-4 min by se měla srazit krev)
Funkce krve:
- provádí transport plynů O2 z plic do tkání a CO2 z tkání do plic a ven
- transport živin, vody, soli, vitamínů ze sliznice tenkého střeva
- transport odpadních látek do ledvin, potních žláz
- transport hormonů,enzymů
- množství krve má význam pro řízení KT
- řízení tepelné teploty - průtokem krve kůží
Heparin - látka zabraňující srážlivosti krve v neporušených cévách ( z jater).
Krevní barviva: hemoglobin (nese O2), hemoganin
23. Mechanika srdeční činnosti
1)Tepový objem (systolický) - množství krve vypuzené srdcem jednou systolou
z jedné komory do těla. Klid - 60-80 ml, zátěž - 100-150 ml.
Zvýšení tepového objemu (QS) při zátěži - větší náplň v diastole
- lepší vyprázdnění
- lepší kontrakční schopnost
Regulativní diletace a hypertrofie. (dilatace - rozšíření srdce)
2)Minutový objem = Q - množství krve vypuzené do oběhu za 1 min. Je určen
systolickým objemem a srd. frekvencí.
Q = QS x SF klid - 5 l, zátěž 30-40 l
3) srdeční práce - je zajišťována dávkou kyslíku a živin myokardu věnčitým oběhem.
Věnčitý tepny odstupuje z aorty
Řízení krevního objemu
Z nervové části se uplatňuje vegetativní nerstvo. Ústředí je v prodloužené míše.
Vlákna sympatiku zrychlují dráždivost srd. činnosti. Vlákna parasympatiku srd.
činnost zpomalují.
Symp. nerv. vlákna: mediátor noradrenalin, adrenalin® zvýšení stažlivosti - SF, -
vedení vzruchu, stažlivost.
Parasym. nerv. vlákna : mediátor acetylocholin ®sníží se SF a vedení vzruchu a
stažlivost
Humorální řízení - je prováděno hormony. Některé látky působí na ústředí řízení jiné
na srdce nebo oblasti reflexogenních zón v cévách. Beypass, infarkt
24.Vlastnosti a funkce srdečního svalu
Srdce je dutý svalový orgán, má levou (krev s O2 je vedena do těla) a pravou část.
Srdeční sval - 2 komory, 2 předsíně. Předsíně - hromadí krev - tenkostěnné. Komory -
silnostěnné, spojeny s předs.
chlopněmi. Chlopně - cípaté ( trojcípé - pravá pol., dvojcípé - levá pol.) a poloměsíčité
- usměrnění toku arterií mezi komorou a chlopněmi.
Ćinnost srdce - systola - stah (vypuzení krve do těla - aktivní část)
- dyastola - uvolnění (pasivní část)
Délka trvání 0,8s - systola 0,3 s, dyastola 0,5 s
Vlastnosti:
- dráždivost - schopnost myokardu odpovídat na různé podněty (mechanické,
chemické...) Stah je vyvolán depolarizací únikem K z buňky a vstupem Na do buňky.
- stažlivost a rytmicita -Rytmicita - schopnost myokardu udržet pravidelný rytmus,
Stažlivost -schopnost jednot. vláken myokardu zkrátit se na prahové podráždění.
- automacie - je zajišťována primárním uzlem (sinoarikulárním), kde vzniká vzruch,
vyvolává stah
- vodivost - schop. vláken převodního systému přinášet vzruch na sousední tkáň
Podmínky pro činnost myokardu: dostatečné prokrvení, správný poměr iontů, lehce
alkalická reakce uvnitř prostř.
25. Funkce velkého a malého krevního oběhu
Velký (tělový) oběh Þ okysličená krev z levé komory aortou do celého těla
®odevzdání O2 (z tkání moku) z vlásečnic ®krev je zbavena O2 a vrací se horní a
dolní dutou žilou do pravé předsíně ¯ pravá komora
Malý (plicní) oběh Þ odkysličená krev jde z pravé komory plicnicí do plic ®
okysličená krev se vrací do levé komory plicními žilami.
Vrátnicový oběh Þ odvádí krev z trávicích orgánů do jater a z jater jaterními žilami
do dolní duté žíly.
26. Řízení srdeční činnosti a činnosti cév
Srdce je inervováno sympatikem a parasympatikem, dále se řídí chemoreceptory
v oblouku aorty. Převodní systém - sinoaurikulární uzel, atriventrikulární
(síňokomorový uzel, Hisův můstek, Tawarova raménka, Purkyňova vlákna.
Cevní soustava -:začíná aortou - tepny (ze srdce do těla), vlásečnice, žíly (z těla do
srdce), končí horní a dolní dutou žílou., ústí do Ps.
Sympatik. nerv. vlákna ® mediátor noradrenalin, adrealin - zvýší se SF, vedení
vzruchu, stažlivost
Parasymp. n. vlákna ® mediátor acetylcholin - sníží se SF, vedení vzruchu, stažlivost.
Látkové řízení - přímo na myokard, - přes srdeční centrum. Např. adrenalin, horm.
štitné žlázy, O2, CO2, Na, Cl, teplota atd.
TK - je tlak na stěnu cév při průtoku krve cévním řečištěm.Je podmíněn srdeční prací
a odporem v cévní soustavě.Vyjadřuje se v torech. Rozdíl mezi systolickým a
diastolickým tlakem-tlak pulsový.
27. Mechanika dýchání a její řízení
Dýchání - výměna plynů mezi organismem a prostředím.
Zevní dýchání - výměna dýchacích plynů mezi organizmem a okolním prostředím
Vnitřní dýchání - výměna O2 a CO2 mezi krví a tkáněmi.
Přenos O2 zprostředkovává hemoglobin, CO2 je vázán trojím způsobem: volně
v krevní plazmě, ve formě H2O, s bílkovinou.
Mechanismy dýchání: 3 typy - horní žeberní dýchání (2-5 žebro - dopředu a nahoru),
- d. ž. dých. (6-10 - rozšiřování do stran), brániční
Hlavními vdechovými svaly jsou bránice a zevní mezižeberní svaly. V pohrudniční
štěrbině je podtlak. (mezi pohrudnicí a poplicnicí). Při vdechu se bránice pohybuje a
stahem mezižeberních svalů se hrudník zvětšuje. Při výdechu ochabuje bránice a
mezižeberní svaly, dokončení zajišťují vnitřní mezižeberní svaly. Při poranění
pohrudniční štěrbiny ® pneumotorax (vzduch ® plíce se smršťují).
Řízení dýchacích pohybů uskutečňuje dýchací centrum v prodloužené míše, které je
ovlivňováno chemickými podněty .
- Počet vdechů za 1 min v klidu - 16 (zátěž 40 - 50) ® minut dechového objemu.
- Vitální kapacita plic - maximální kapacita plic (po usilovném vdechu, usilovně
vydechneme)
- Parciální tlaky - podílí se na celkovém atmosferickém tlaku, mění se.
28. Výměna plynů v plících a vnitřní dýchání
Výměna plynů:
1. distribuce - dělení průdušnice, rozdělení vzduchu do jednotlivých částí plic (při
nerovnoměrném rozdělení - dechová cvičení)
2. difuze - výměna plynů mezi sklípky závisí na - ventilaci alveolů přítoku krve
plícemi difuzní schopnosti plicní tkáně.
3. perfuse - průtok krve plic. Kapilárami, které obklopují plicní sklípky.
Řízení dýchání - centrum v prodloužené míše ovlivněné chemoreceptory,
pneumotaktické centrum, krevní receptory (při poklesu tlaku krve), vůle (zástava
dechu krátkodobě), nervově ® dostředivé obrátky bloudivého nervu ® napínání plic.
sklípků.
Vdech - vzduch: 21% O2, 80% N2, 0,03% CO2.
29. Trávicí funkce žaludku a střev
Žaludek - je umístěn pod bránicí jako dutý vak. Horní část tvoří
klenba,tělo,vrátník.žaludeční stěna ze tří vrstev: hladké svalstvo,sliznice,vazivová
blána. Po promíchání žaludečními šťávami do dvánáctníku. Peristaltické pohyby:
3/min,napětí je řízeno vegativním nervstvem. Ochranný reflex(nepodmíněný)-
zvracení(prodloužená mícha)
Hlavními součástmi žaludeční šťávy jsou -Kyselina solná(desinfikace), Kyselina
chlorovodíková - vytváří v žaludku kyselé prostředí , zabíjí choroboplodné zárodky
a brání rozkladu vitaminů B1, B2 a C. Mění nerozpustné minerální látky na soli
rozpustné v H2O. Přeměna neúčinného pepsinogenu na pepsin.
Pepsin - štěpí v H2O nerozpustné bílkoviny na rozpustné peptiny.
Mucin - je součástí zásaditého hlenu, tvoří ochranu žaludeční sliznice. Chrání ji před
natrávením vlastní žaludeční šťávou.
Chymosin - sráží bilkoviny mléka
lipasa - tuky na glycerol a mastné kyseliny
Sousta - do žaludku - dráždí žaludeční sliznice, v ní se tvoří hormon gastin ® zpět do
stěny žaludku a vyvolá sekreci žaludeční šťávy.
Tenké střevo - dvanácterník (žlučový vývod a vývod slinivky), lačník,
kyčelník.Pokračuje trávení a vstřebávání. Slinivka břišní -
Zřasená sliznice - jemné výběžky - klky, mezi nimi jsou žlázky, které produkují
zásaditou střevní šťávu.
Šťáva obsahuje enzymy:
- peptidózy - štěpí bílkoviny až na aminokyseliny,
- lipázy - štěpí tuky,
- amylázy - štěpí cukry.
V horní části střeva jsou klky, které při trávení produkují hormony sekretin a
pankreozymin - do slinivky břišní ® pankreatická šťáva, která obsahuje enzymy pro
trávení všech živin: trypsin - štěpí bílkoviny, lipáza - štěpí tuky, amyláza - štěpí
cukry.
Tlusté střevo - trakčník vzestupný, trakčník příčný, trakčník sestupný, 1,5 m dlouhé,
produkuje hlen a koná peristaltické (posunující potravu)pohyby
Obsahuje střevní mikrofloru, bakterie hnilobné (amoniak, sulfan, fenoly), bakterie
kvasné (methan, CO2). Činností těchto bakterií vznikají vitaminy B12 a K. důležitá je
vláknina v potravě (lignin, pektiny, akulóza) podněcuje činnost kvasných bakterií a
pozastavuje činnost bakterií hnilobných.
30. Trávení, vstřebávání a přeměna bílkovin
Bílkoviny - význam jako základní stavební složky organismu. Jsou složeny
z aminokyselin, které jsou vzájemně propojeny v řetězce, typické pro každou
bílkovinu. Celkový počet aminokyselin je asi 20, v bílkovinách (v různých
kombinacích 18). Spojení mezi nimi se nazývá peptidová vazba. Molekuly z mnoha
aminokyselin jsou polypeptidy. Bílkoviny mají vysokou biologickou aktivitu, tvoří se
z nich hormony, enzymy, protilátky, stavební jednotky buňky. Jako energetické palivo
se používají jen při hladovění a nedostatku sacharidu.
Bílkoviny se tráví v tenkém střevě, kde se štěpí na aminokyseliny přecházejí do krve.
V krvi kolují a každý orgán a jeho buňky se z nich vybírají potřebné aminokyseliny
podle své funkce. Jestliže jich po určité době nebylo použito k syntéze dalších
bílkovin, jsou zpracovány v játrech na zdroj energie. K tomu je nutné z nich nejdříve
odpojit aminoskupinu (provést desimilaci) - přes amoniak vzniká tak močovina a
voda. Někdy je aminoskupina přenesena na jinou sloučeninu, to se stává, když se
vytvářejí nové aminokyseliny. Ty organizmus používá při růstu nebo obnově tkání,
hlavně svalů. U dospělého člověka probíhá neustále obnova a přestavba. Největší je u
dětí a těhotných žen.
Některé aminokyseliny si organismus dovede vytvořit jiné ne. Tyto nazýváme
nezbytné (esenciální) - měly by být obsaženy v potravě. Pozoruhodné je, že bílkoviny
nemohou být vytvořeny z jiných látek jako sacharidů nebo tuků.
Veškerá přeměna bílkovin končí vyloučením dusíku močí - zjišťujeme tzv. dusíkovou
bilancí - negativní - při hladovění, dlouhý pobyt na lůžku, při trvalé tělesné
inaktivitě. - tělo při tom spotřebovává vlastní bílkovinu, pozitivní - při růstu,
v těhotenství, i při svalovém tréninku za dostatečného příjmu bílkovin v potravě.
Nejcennější zdroje bílkovin: vejce, rybí maso, mléko, soja, celozrnný chléb atd.
enzym produkt
Bílkoviny - žaludek, pepsin + HCl altumózy + peptony
tehké střevo, trypsin peptidy + aminokyseliny
distal.č. + střeva, peptidózy alygopeptidy + amin
31. Trávení, vstřebávání a přeměna tuků
Tuky - se při průchodu střevní sliznicí štěpí na glycerol a mastné kyseliny. Podle
posledních zpráv může se i část vstřebaného tuku přecházet nerozštěpena do krve
jako celá malokula a tak se ukládat v depot. Nejčastějšími m. k. jsou k. palmitová,
stearová a olejová. První 2 jsou nasycené (bez dvojitých vazeb) poslední je nasycená -
biologicky hodnotnější. Nenasycené jsou nenahraditelné organizmus si je nedovede
vyrobit. Jsou nutné pro stavbu buněčných membrán, pojiva, kůže. Tyto kyseliny jsou
obsaženy v rostlinných tucích.
Vedle zdroje energie je tuk v těle potřebný jako tepelná izolace, ochrana vnitřních
orgánů, jako látka obsahující rozpustné vitamíny. V tělesném tuku se i tvoří některé
mužské i ženské pohl. hormony, obsahuje cholesterol, jehož určité množství je nutné
pro tvorbu buněčných struktur. Doporučuje se při jídle dávat přednost z tuku ryb -
obsahují látky - proti arterioskloróze. M. k. jsou spalovány v cyklu k. citrónové přes
acetylkoenzim A, kde vzniká kyselina pyrohroznová..
V krevním oběhu cirkulují tuky - v podobě neutrálního tuku, nebo jako fosfolipidy
(spojené se sloučinami fosforu a účastnící se na tvorbě a funkcí CNS i buněčných
membrán a konečně jako lopoproteiny (přenášejí cholosterol a jeho frakce.
Zásoby tuků nepocházejí jen z tuků přijímaných v potravě, ale i ze sacharidů
proměněných v tuky. Vyplavování tuku je řízeno hormonálně, rozhodující jsou
hormony nadledvin. Neutrální tuky se štěpí na glycerol a mast. kyseliny pomocí
lipáz.
enzym produkt
Tuky- žaludek: lipáza glycerol + mastné kyseliny
tenké střevo: lipáza glycerol, glyceridy, mastné kyseliny, maltóza
dist.č.t. střeva: střevní lipáza glycerol, mast. Kyseliny
32. Trávení, vstřebávání a přeměna uhlovodanů
Uhlohydráty = sacharidy - v potravě jsou přítomni - polysacharidy (škrob, med,
celulóza ), disacharidy (sacharóza, laktóza, maltóza), monosacharidy (glukóza,
fruktóza. Složitější cukry jsou postupně štěpeny na jednoduché cukry, sacharóza na
glukózu a fruktózu, maltóza na 2 glukózy atd. Štěpení začíná v ústech, pokračuje
v žaludku a vstřebáváním glukózy vrcholí v tenkém střevě.
Glukóza - může být uložena jako glykogen (škrob) a to v játrech a v kosterních
svalech, nebo může být podle potřeb spalována ve všech tkáních. Jsou li tyto potřeby
uspokojeny může být přeměněna na tuk.
Glykogen - vhodnou přechodnou látkou, protože je nerozpustný, nepůsobí na
osmotický tlak atd. Obsahuje více energie, než totéž váhové množství glukózy, ale
má li být přesunut z jater do buněk a spálen, děje se tak jen za transformaci na
glukózu.
Svalový glykogen - je připraven ve svalovém vláknu v podobě zrníček, při pohybové
aktivitě je rozštěpen na glukózu a metabolizován.
Jaterní glykogen - udržuje trvalou hladinu glukózy v krvi.
Štěpení cůkrů: z O2 - aerobní bez O2 - anaerobní (vzniká kys. mléčná ® CO2 , H2O a
glykogen
enzym produkt
Sacharidy: ústa: ptyalin maltóza
tenké střevo: anylóza maltóza
33. Zdroje energie a přeměna energií v organismu
Zdroje energie - z živin obsažených v potravě, přichází do těla v podobě
potencionální energie a v procesu přeměny látek mění svoji energii na kinetickou -
mechanickou.
Při oxidativním štěpení živin se jejich molekulární struktury postupně mění řadou
reakcí, při niž se získává nebo naopak přechodně vydává energie. V organismu
probíhají neustále v různé intenzitě pochody katabolické, (desimilační) a anobolické
(asimilační)
Katobolické pochody uvolňují energii a jsou provázeny větší aktivitou sympatiku,
probíhají při zvýšené tělesné pohybové aktivitě, při výdeji tepla atd.
Anabolické - převažují při omezené tělesné aktivitě, při odpočinku a ve spánku a
vytvářejí při nich energetické reservy, převažuje pasymp.
Přeměna základních živin probíhá zh
Vloženo: 24.04.2009
Velikost: 192,80 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz