- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiál1
MOTTO
"O den který prožiješ na horách - nezestárneš", praví staré finské přísloví.
Něco pravdy na tom bude. Vždyť právě na severu Evropy a Asie, v oblastech
známých dlouhověkostí, lyžování posledních pět tisíc let vznikalo. Na
moderní sportovní formu, přešlo až v průběhu posledních 150ti let. Přesto je
nyní jedním z největších zimních sportů. Není divu. Odbývá se v nejkrásnější
tělocvičně - volné přírodě. Modrá obloha, jiskřící bílý sníh, slunce,
majestátnost a ticho hor jsou balzámem na psychiku každého člověka. Na
horách se formuje povaha a ukáží přátelé. Sjezdové lyžování je dnes krásný
a snadný sport, víme-li jak na ty "kličky" vyzrát.
Vážení sportovní přátelé,
materiál, který se vám dostává do rukou, je doplňkem publikací
vydaných pod názvem Česká škola lyžování. Rozšiřuje úvod k těmto
publikacím a doplňuje uveřejněné texty o souhrn poznatků potřebných pro
školení lyžařských pedagogů. Vybrané části byly převzaty z učebních textů
Svazu lyžařů České republiky, případně jeho historických předchůdců a jsou
v obsahu označeny. Vzhledem k tomu, že jde o rozsáhlé a specializované
texty, použili jsme pouze ty části textů, které jsou z hlediska nynějších
požadavků na školení lyžařských pedagogů nezbytné. Text byl předložen a
připomínkován SL ČR a INTERSKI ČR.
Jaromír Pluskal
2
Seznam externí literatury:
a) Učební texty TŠ ČÚV ČSTV - Lyžování pro cvičitele III. a II. třídy
b) Plán výuky ZL SL ČR - Biomechanika sjezdového lyžování
c) Materiály INTERSKI ČR při schvalování koncepce České školy lyžování
Další použitá literatura:
1. ČEPELÁK, V.: Lyžování, technika kročních oblouků, Dialog, Most 1968
2. ČEPELÁK, V.: Základy lyžování. SPN, Praha 1966
3. KEMMLER, J.: Carving. Kopp, České Budějovice 2001
4. KULHÁNEK, O. a kol.: Malá encyklopedie lyžování.Olympia, Praha 1987
5. MARŠÍK, J.: K některým chybám v technice zatáčení na lyžích. Metodický dopis, Praha
1988
6. MARŠÍK, J. - PŘÍBRAMSKÝ, M.: Alpiner ski sport. Sport Verlag, Berlín 1987
7. MARŠÍK, J.-PŘÍBRAMSKÝ, M.: Sjezdové lyžování. Olympia, Praha 1984
8. PŘÍBRAMSKÝ, M.: Lyžování. Grada, Praha 1999
9. SKI magazín - ročníky 1997 až 2002
10. SOUKUP, J.: Lyžování podle alpských lyžařských škol. Olympia, Praha 1991
11. SOSNA, I.:Vykrojený oblouk je zážitek. Fit for fun, 12/2002
12. SOSNA, I.: Carving. SKI magazín Speciál, č. 6/1998
13. ŠTUMBAUER, J.: Soubor cvičení pro nácvik carvingu. Metodický dopis SLČR, 2002
14. MARŠÍK,J.: Carving, Grada 2003
Ilustrace: B. Kračmar
3
OBSAH
1. Úvod - charakteristika lyžování a jeho posledního vývoje
2. Členění lyžařského výcviku (c)
3. Základy výuky zatáčení
4. Základní oblouk
5. Druhá část etapy základního lyžování
6. Pohybové dovednosti (a)
7. Popis jednotlivých oblouků – samostatný doplněk
8. Lyžařský pedagog
9. Historie lyžování a historie lyžařské výuky
10. Biomechanika sjíždění a zatáčení (a, b)
11. Pedagogické a psychologické aspekty práce cvičitele lyžování (a)
12. Zásady pohybu na lyžích v horách (a)
13. Struktura mezinárodního lyžařského hnutí, lyžařské kvalifikace a jejich školení v ČR
14. Výstroj, výzbroj, mazání - samostatný doplněk
4
1. ÚVOD – charakteristika lyžování a jeho posledního vývoje
Lyžování je jeden z nerozšířenějších a nejhezčích zimních sportů, protože se odehrává
v krásném zimním prostředí, na horách, na sněhu, mezi přáteli či individuálně, v rozsahu a
době jak kdo chce a může. Charakteristickým znakem lyžování je proměnlivost podmínek,
která z přírodního prostředí vyplývá a na které musí lyžař při sjíždění rychle a správně
reagovat a musí jim také přizpůsobovat svojí jízdu. Dobrý lyžař proto ovládá širokou škálu
pohybů a je tak schopen přizpůsobovat se proměnlivým podmínkám, zejména sklonu
svahu, členitosti terénu a kvalitě sněhu. Používá různé oblouky s různou technikou
provedení.
Podíváme-li se do historie, zjistíme, že na lyžích se zatáčelo rozličnými způsoby a
přestože některé vypadaly na první pohled snadné, měly vždy různé nevýhody. Lyžaři
proto stále hledali dokonalejší způsoby zatáčení, ale jejich pohybové ideály omezovala
aktuální úroveň poznatků celé společnosti. V počátcích lyžování, kdy výzbroj k zatáčení
moc nepomáhala, používal lyžař např. dlouhou hůl a opíral se o ni. Pro zatáčení na téměř
rovných lyžích využíval aktivní pohyby velkých hmotností - částí trupu atd. Tyto pohyby
však přinášely časté chyby, které byly příčinou pádů a nové techniky je proto postupně
odbourávaly, tak jak to vývoj výzbroje umožňoval. Pozvolný vývoj vyústil v polovině
dvacátého století ve známou francouzskou rotační a rakouskou protirotační techniku, ale
lyžaři stále zahajovali zatáčení na odlehčených lyžích a ve smyku. Na přelomu 50-60 let
přispěl nástup nových materiálů a technologií do výroby lyží, bot a vázání, kvalitní úprava
tratí a další novinky k radikální změně techniky umožňující mnohem snadnější ovládání
lyží. Spočívá v možnosti uvolnit dosavadní "blok trupu" a začít lyžovat pouze "na úrovni
pánve a nohou" - jednoduše a uvolněně. Nová technika, umožňující zahajovat oblouk
přímo na zatížené lyži, se u závodníků prosadila okamžitě, protože zlepšila přesnost
vedení lyží i bezpečnost lyžaře. Vydržela dodnes, tj. skoro půl století, a nyní jí říkáme
CARVING.
Carving v lyžařských školách
S tím, jak se postupně zkvalitňovala výzbroj sportovních a rekreačních lyžařů, objevoval
se nový způsob zahájení oblouku i ve světové komerční lyžařské výuce. Změnit výukové
stereotypy a mnohdy složité národní učební plány nebylo tak snadné, jako změnit
lyžařskou techniku závodníka. Upravit názor a výuku v propojeném kolosu komerčních
lyžařských škol, se zdálo téměř nereálné. Nakonec ani výrobci lyží neměli pádný důvod
pro náročný vývoj komerčních lyží s větším telemarským tvarem, které by závodní
techniku přiblížily rekreačním a sportovním lyžařům. Paradoxně šel proto pokrok v oblasti
komerční výuky rychleji v zemích menších a tedy flexibilnějších. Potom se ale objevil
snowboarding, zasáhl celou populaci a pohyb na sněhu "odlehčil" technicky i psychicky.
Upadnout již nebyla ostuda, vždyť na kopci stejně polehávaly skupinky "rozverných
snowboarďáků" v bizardním oblečení, kteří se "škrobeným" sjezdařům vysmívali. Kdo by
to nechtěl také. Všichni si kupovali „prkno“ a lyže se přestávaly tak dobře prodávat.
Reakce výrobců byla rychlá, lyže se zkrátily a zvětšily telemarský tvar. Reakcí mladých
milců lyží byl potom "fun carving", který využil krátké lyže, závodní techniku a ukázal, že i
na lyžích může být pohoda a pohyb efektní a snadný. Hit je rázem na světě, každý chce
"carvrovat" a lyžařské školy se musí přizpůsobit. Moderní technika se tak oklikou přes
extrémní formu carvingu dostává i k běžnému lyžaři. V České republice zavedl Svaz lyžařů
pod jiným názvem základy carvingu do výuky již v roce 1972. Poněkud nepřipravená
(výzbrojí, úpravou tratí atd.) česká veřejnost tak dostala k dispozici moderní - byť na tu
dobu kontroverzní techniku. Na dlouhých lyžích s malým telemarským tvarem jsme s ní
léta bojovali, snažili se, vítězili i prohrávali, obdivovali a nadávali – prostě získávali
5
zkušenosti. Většina z nás má proto základy carvingu v "repertoáru výuky" již přes 20 let.
Jen nešel na těch starých „prknech“ učit tak snadno a nevěděli jsme, že se dá tak šikovně
pojmenovat. Dnes, na kratších lyžích s větším telemarským tvarem je to už snadné.
CARVING – co tento pojem na začátku třetího tisíciletí znamená?
Globálně CARVING označuje revoluční změnu v zatáčení na lyžích, spočívající v
zahájení oblouku přímo na zatížené lyži. Tento princip, objevující se u závodníků již v
šedesátých letech, umožní na dnešních lyžích i běžnému lyžaři omezit smýkání lyží v
obloucích na minimum. Carving ve své vrcholné formě je technika, založená na jízdě po
hranách s úplným vyloučením smyku. Lyžař za sebou zanechává na svahu stopu
v podobě dvou plynulých křivek, naprosto přesně vyrýsovaných vedle sebe, bez
sebemenšího kazu, způsobeného smýkáním lyží. Ze "smýkače a brzdiče" se lyžař stává
řidičem svých moderních lyží, které na upravených tratích snadno řídí změnou hranění a
tlaku do vnitřních hran. Carving tedy není pojem pro poloměr oblouků, ale pro techniku,
kterou lyžař k zatáčení používá. To, zda lyže vykrajují oblouky
zavřené, či otevřené, o malém poloměru či velkém není pro
pojem carving důležité. Důležitá je technika lyžařova pohybu
na základě principu
oddělené práce dolních končetin a
diferenciace tlaku do vnitřních hran lyží již v zahájení
oblouku.
Takové technice dnes říkáme carving a má různé formy, od
základní či závodní až po různé formy extrémní. Na druhou
stranu by asi nebylo správné carving považovat za
samospasitelný vždy a všude. Je třeba poznamenat, že
carvingové oblouky můžeme s úspěchem používat hlavně
v optimálních podmínkách kvalitně upravených sjezdových tratí.
S novou technikou přišlo i nové chápání v oblasti didaktiky. Již nevyučujeme podle
starých metodických řad, v nichž bylo dokonalé zvládnutí mnohdy obtížného prvku,
podmínkou pro nácvik prvku dalšího (dokonalý nácvik jednoho prvku - např. pluhu, navíc
fixoval návyky nevhodné pro prvek další). Moderní výzkum naopak definoval, že pro
správné zatáčení na lyžích je potřebné, aby lyžař měl osvojeny jednoduché pohybové
dovednosti (např. přenášení váhy z lyže na lyži, pohyby kolen a pánve mimo lyže a zpět
atd.). Nejde tedy o "cviky", ale o pohybové dovednosti. V obloucích se chyby slučují,
jedna vyvolává druhou a jejich odstranění je složité. Při moderní výuce lyžování
nacvičujeme jednoduché pohybové dovednosti samostatně a po procvičení je postupně
"skládáme dohromady". Již při složení dvou základních pohybových dovedností tj.
složením
- překlopení lyží z ploch na vnitřní hrany pohybem bérců a boků stranou mimo lyže
- vedení lyží v obloucích po vnitřních hranách v dostatečné šíři stopy,
moderně konstruovaná lyže "sama zatočí".
Procvičováním a skládáním pohybových dovedností prostřednictvím průpravných
cvičení se potom snadno a rychle dostaneme k základnímu oblouku o rovnoběžných
lyžích. Lyžujeme samozřejmě na mírném a upraveném svahu. Pokud nemáme takový
svah k dispozici a přírodní podmínky jsou nepříznivé, nacházíme se v modifikované situaci
a používáme cestu s využitím modifikovaných oblouků v přívratném postavení lyží
(oblouky v pluhu a z přívratu vyšší lyží). Princip nácviku je stejný, dochází pouze k
modifikaci v postavení lyží. Umíme-li základní oblouk, přecházíme na prudší svah.
Obr.1
6
2. ČLENĚNÍ LYŽAŘSKÉHO VÝCVIKU
Abychom mohli popsat oblouky používané na různých svazích a různě zdatnými lyžaři,
je vhodné rozdělit výuku do několika vývojových etap. Racionální lyžařský výcvik totiž
vyžaduje, aby jednotlivé dovednosti a jejich nácvik byly uspořádány v logickou strukturu. V
České škole lyžování dělíme výuku lyžaře v oblasti sjíždění a zatáčení na dvě vývojové
etapy:
- etapu ZÁKLADNÍHO LYŽOVÁNÍ
- etapu ZÁVODNÍHO A EXTRÉMNÍHO LYŽOVÁNÍ
Pro výuku žáků v etapě základního lyžování i pro školení lyžařských pedagogů,
potřebujeme přehledné „SCHÉMA VÝUKY V ZÁKLADNÍ ETAPĚ LYŽOVÁNÍ“. Toto
schéma musí být jednoduché, přehledné a pochopitelné jak pro žáky, tak pro pedagogy.
Nemůže tedy zahrnovat vše, co se na lyžích dá vyučovat, neboť by se v něm žáci i
pedagogové ztratili. Má obsahovat „racionální výběr toho, co pedagogové v základní
výuce žáků používají“. Takové schéma představuje obr. č.3. Schéma dělí oblouky podle
podmínek. V optimálních podmínkách se oblouky vývojově prolínají, neboť např. přechod
ze základního oblouky k oblouku carvingovému nemá při reálné výuce ostrou hranu. Svah
se postupně zvětšuje, pohyby jsou přesnější smýkání lyží se zmenšuje až k ideálnímu
stavu, kdy vymizí. V místech, kde se elipsami vyznačené bloky oblouků naopak pouze
dotýkají jde o změnu základního principu zatáčení a přechod jednotlivými bloky vyžaduje
náležitou průpravu.
Toto racionální schéma výuky v základní etapě lyžování vychází ze
„SOUHRNÉNHO-RÁMCOVÉHO OBSAHOVÉHO SCHÉMA ČESKÉ ŠKOLY LYŽOVÁNÍ,
schváleného v roce 2004 MŠMT ČR, které je schématem akademickým a každé AZ si je
upravuje podle cílového zaměření a cílových skupin klientů. Dále uvedené „Schéma výuky
v základní etapě“ je racionálním metodickým schématem pro výuku sportovně rekreační
veřejnosti a je širší variantou postupů používaných v komerčních lyžařských školách.
Hlavní osou etapy základního lyžování, je moderní způsob otáčení lyží tlakem do
vnitřních hran lyží (s využitím
telemarského tvaru lyže). Tato technika je
z vnějšího pohledu charakteristická
snižováním těžiště ve fázi zahájení
oblouku (obr.2,4) a má dvě základní formy:
Carving – kde cílem a pohybovým
ideálem je vykrojit oblouk čistě bez smyku.
Aktivní drifting – kde technika je shodná,
ale cílem je regulace rychlosti za pomoci
cíleného driftování (přismýkávání) lyží,
které lyžař vyvolává (i ruší) citlivou
změnou hranění a lyže řídí aktivními
pohyby nohou ve směru zatáčení.
V modifikovaných podmínkách a v
některých modifikovaných obloucích, je
naopak používána klasická smyková
technika se zahájení oblouku na
odlehčených lyžích s využitím rotace či protirotace. Tyto oblouky jsou charakteristické
zvyšováním těžiště ve fázi zahájení oblouku a v horších terénních podmínkách může
právě odlehčení lyží po odrazu z hran usnadnit změny směru. V zahájení a v 1.části
vedení obou zmíněných forem smykových oblouků tedy dochází k smýkání lyží, které v
následující fázi vedení musíme zastavit, což přináší lyžaři mnohdy nemilé komplikace.
Obr.2
7
STRUKTURA VÝUKY
TECHNIKY SJÍŽDĚNÍ A ZATÁČENÍ
doporučená pro
sportovně - rekreační veřejnost
Postup výuky
v
ETAPĚ ZÁKLADNÍHO LYŽOVÁNÍ
Legenda:
Oblouky zahajované tlakem do vnitřních hran lyží jsou ohraničeny plnou čarou.
Základní osa výuky carvingových oblouků je vyznačena modrým podkladem
Optimální podmínky: Pro výuku základních pohybových dovedností, základních oblouků a
carvingových oblouků, jsou v etapě základního lyžování optimálními objektivními
podmínkami především mírný upravený svah, respektive upravený svah se sklonem, na
kterém žák dokáže sjíždět a zatáčet o rovnoběžných lyžích - technikou zahájení oblouku
tlakem do vnitřních hran lyží.
Proměnlivé-modifikované podmínky: jsou podmínky, které jsou komplikovanější a v některém
parametru nesplňují výše uvedené požadavky. Ve schéma mají oblouky pro tyto podmínky
světle fialový podklad a klasické smykové oblouky zahajované odrazem z hran pak
červený podklad
Metodické připomínky:
§ Z hlediska metodiky je optimální posupovat linií „optimálních podmínek“.
§ Všechny uváděné oblouky pro jsou „rovnocenné“.
§ Základem výuky je individualizace podle subjektivních podmínek žáka, cíle výuky se
proto individuálně liší. K jednomu konkrétnímu cíli vede několik cest – podle objektivních i
subjektivních podmínek.
§ Pro výuku všech oblouků – nácvik i výcvik je vhodné používat rozmanitá průpravná
cvičení a vracet se při nácviku i k sjezdové průpravě. Tato zásada platí zvláště pro
oblasti, které se prolínají minimálně či pouze dotýkají.
§ Více cílů a více cest ke každému z nich = individuální přístup.
OPTIMÁLNÍ PODMÍNKY PROMĚNLIVÉ
PODMÍNKY
modifikované oblouky
CARVIMGOVÉ OBLOUKY
OBLOUKY:
SNOŽNÉ
V BOULÍCH
V HLUBOKÉM SNĚHU
ZÁKLADNÍ PARALELNÍ OBLOUK
OBLOUKY:
Z PŘÍVRATU VYŠŠÍ LYŽÍ
V PLUHU
Etapa
ZÁVODNÍHO A EXTRÉMNÍHO
LYŽOVÁNÍ
RACECARVING
FUNCARVING - FREERIDE
Obr.3
VLNOVKA
SJEZDOVÁ PRŮPRAVA
8
3. ZÁKLADY VÝUKY ZATÁČENÍ
V jízdě začátečníků, vyspělých lyžařů i závodníků můžeme sledovat shodné pohyby,
které jsou pro správné zatočení nezbytné. Říkáme jim základní pohybové dovednosti. U
jednotlivých skupin lyžařů se liší pouze dokonalostí provedení. Základní pohybové
dovednosti jsou základními stavebními kameny oblouků a jsou obsahem prvního nácviku
techniky zatáčení. V každé další části výuky dosahují vyšší kvalitativní úrovně. V první
části etapy základního lyžování vystačíme se základními pohybovými dovednostmi. V
dalších částech, kde přecházíme na prudší svahy a do komplikovanějšího terénu,
potřebujeme další dovednosti, kterým říkáme rozšiřující pohybové dovednosti. Využíváme
je i ve vyšších etapách, kde k nim přistupují ještě další dovednosti. Podrobný popis
pohybových dovedností uvede kapitola biomechanika, takže zbývá rámcově popsat, jak
budeme postupovat v praxi.
Jak jsme si již řekli, procvičujeme základní pohybové dovednosti nejprve samostatně ve
sjezdové průpravě. Používáme jednoduchá průpravná cvičení jejichž „zásobník“ uvede
samostatný metodický dopis. Postupným skládáním základních pohybových dovedností
dojdeme k základnímu oblouku. Při jeho nácviku začínáme vždy otevřenými oblouky - při
spádnici a na mírném sklonu svahu. Později přecházíme na větší sklon a nacvičujeme
vyjíždění zavřených oblouků více k vrstevnici.
Průběh každého oblouku dělíme do tří základních fází:
zahájení - vedení - ukončení (obr. 4,5)
OTEVŘENÉ OBLOUKY
Obr.5 - graf dráhy těžiště v základním oblouku
Při složení prvních čtyř pohybových dovedností začnou moderní lyže
„samy“ zatáčet, aniž byste je k tomu museli sami „nutit“ a vznikne
VLNOVKA. Při nacvičování vlnovky vycházíme ze sjezdu po spádnici v základním
sjezdovém postoji. Ve fázi zahájení sklápíme lyže na hrany pohybem bérců a pánve
směrem dovnitř s mírným kompenzačním odklonem trupu. Ve fázi vedení se nejprve
pokračují bérce a pánev v pohybu do strany a posléze se opět vracejí nad lyže. Ve fázi
ukončení, lyžař prochází krátce základním postojem. Lyže mírně zatáčejí po hranách na
obě strany a při správném provedení zůstanou ve sněhu „vykrojené dvě stejné koleje“.
Nacvičujeme na mírných sklonech svahu, kde žák bez komplikací dokáže sjíždět přímo a
které jsou perfektně upravené, bez terénních nerovností a nejlépe s dojezdem do roviny.
Nesnažíme se zatáčet, vlnovka „vzniká sama“.
Obr.4
9
4. ZÁKLADNÍ OBLOUK a první část etapy základního lyžování
Základní oblouk (obr.6) zahajujeme ze sjezdu po spádnici v základním sjezdovém
postoji
Zahájení oblouku je charakteristické mírným přenesením váhy těla (cca5-10%) na jednu
lyži (budoucí vnější) a zahájením vklonění bérců a pánve ve směru dovnitř a mírně
dopředu. Tím dojde k dostatečnému zatížení lyží v přední části a k jejich sklopení na
vnitřní hrany. S využitím fyzikálních sil a telemarského tvaru začnou zatížené lyže „samy“
opisovat oblouk.
Vedení oblouku dělíme
Vloženo: 24.04.2009
Velikost: 1,12 MB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz