- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálObecná psychologie
- věda o člověku
- vědní obor studující zákonitosti lidské psychiky, věda o lidském chování a prožívání
Odvětví psychologie:
Obecná psychologie – zkoumá obecné zákonitosti psychiky
Vývojová psychologie – objasňuje zákonitosti vývoje psychiky
fytogeneze – vývoj člověka jako druhu
ontogeneze – vývoj psychiky v průběhu života individua
Pedagogická psychologie – zákonitosti utváření duševna v procesu výchovy, vyučování a ýcviku
Sociální psychologie – duševní jevy projevující se u člověka v procesu interakce s určitou kupinou
Psychologie práce – člověk v pracovním procesu
Klinická psychologie (Psychopatologie – poruchy, Psychodiagnostika – zjištění nějaké oruchy, Psychoterapie – zbavení problému)
Forenzní psychologie – v kriminalistických expertizách (-+právní psychologie, soudní sychologie)
Vojenská psych., Psych. marketingu, sportu, umění,...
Metody psychologie:
A) Metody získávání údajů
- metody zaměřené na získávání a zaznamenávání údajů
- pozorování, experimentální metody, rozhovor, dotazníky, ankety, psychologické testy, sociometrická metoda, analýza produktu činnosti, anamnéza)
B) Metody zpracování údajů
- od intuitivního posuzování po statistické
- postupy zaměřeny na kvalitativní a kvantitativní hodnocení
A) Metody získávání údajů
I. Rozhovor
- explorativní (zjišťovací) metoda
- používáme tam, kde nelze uplatnit přímé pozorování, případně jiné metody zkoumání postojů, názorů, prožitků, vědomostí,... žáka
- vést účinně rozhovor je považováno za umění; předpokládá dobednost navázat vztah důvěry
Druhy otázek:
Otevřené otázky – umožňují žákům odpovídat vlastními slovy
Uzavřené otázky – vedou k výběru alternativních odpovědí
Přímé otázky – míří k jádru problému, zjišťování citově neutrálních údajů
Nepřímé otázky – nesouvisejí přímo s tématem hovoru, vhodné tam, kde se počítá s citovýmí zábranami
Vzhledem k předem definovanému cíli rozhovoru se volí Druh rozhovoru:
a) volný (nestandardizovaný) – otevřené otázky
b) řízený (standardizovaný) – uzavřené otázky, jasná formulace otázek, předem naplánovaný, zjišťování, posuzování,učitel průběh rozhovoru kontroluje
c) individuální – v případě citlivé oblasti žákova života
d) skupinový – názory třídy, skupiny
e) diagnostický – směřuje k odhalení faktu
f) poradenský – měl by vést k řešení, nápravě situace; terapeutické prvky, naslouchání, podpora
Dynamika rozhovoru:
- má výrazný podíl na úspěchu rozhovoru
- 4 fáze:
1) úvodní fáze
- k navázání vztahu, kontaktu
- neutrální otázky – nemají směřovat k jádru problému
2) vzestupná fáze
- přechod, přibližování se k jádru problému
- rozhodovací otázky
- alternativní otázky (Udělal jsi to ty, nebo někdo jiný?)
- doplňující otázky (Kdo u toho ještě byl?)
- vybízející otázky (A jak to bylo dál?)
- mimoslovní projevy
3) kulminační fáze
- odhalení jádra problému, souvislostí; konfrontace
4) závěrečná fáze
- aby žák odcházel s pocitem uvolnění
Rozhovor je součástní komunikace, jejíž profesionální zvládnutí vyžaduje dovednostní nácvik. Naslouchání, empatie, akceptace, kongruence.
Chyby rozhovoru: netrpělivost, autoritativnost, nepřirozenost, nejasnost kladených otázek, usměrňování směrem k očekávaným odpovědím
II. Pozorování
- nejstarší metoda zkoumání člověka vůbec
- od prostého vnímání se liší cílevědomostí a záměrností
Druhy pozorování:
a) introspekce – člověk pozoruje sám sebe, subjektivní metoda
b) extrospekce – člověk pozoruje jiné osoby, zprostředkovaně jejich chování, objektivní metoda
c) individuální – zaměřeno na jednotlivce
d) skupinové – zaměřeno na více žáků najednou
e) systematické – předem připraveno, dlouhodobé sledování projevů žáka, třídy
f) příležitostné – předchází systematickému pozorování
g) globální - zaměřeno na jev / jevy v určitých situacích (jak třída přijme nového žáka)
- zaměřeno na předem určeného žáka (jak kolísá jeho pozornost)
f) částečné – pozornost v průběhu vyučování
h) krátkodobé – písemka, chování o přestávkách, při obědě
i) dlouhodobé – delší časový interval, v průběhu školního roku
Fáze pozorování:
1) obsahově zaměřené pozorování
- učitel stanovuje, co bude pozorovat, co je důležité (rodinné prostředí žáka), naplánování shromažďování informací
2) vlastní pozorování a registrace zjištěných údajů
3) analýza zjištěných údajů
4) výklad pozorovaného jevu – obsahuje vysvětlení
Registrace průběhu pozorování:
- předem promyšlený systém observačních kategorií
- pozorovací archy – nejdoporučovanější
- hodnotící či posuzovací stupnice (možnost kvalifikace posuzovaného jevu, výhoda v jednoduchosti a rychlosti)
- číselná stupnice – intenzita pozorovaného jevu
- grafická stupnice
- standardní stupnice – metoda srovnávacího bodování, využití jiných žáků ve třídě jako normy, umožňuje zařadit žáky podle určitého žebříčku, může napomoci motivovat žáky
- stupnice párového srovnávání – srovnává kteréhokoli žáka s libovolným žákem
- nominační technika – jistý typ sociometrie, součást kolektivního hodnocení, např. učitel požádá aby napsali na lísteček jméno nebo jména, kdo jsou nositelem charakteristiky – kdo obdrží 60+% je nositelem dané charakteristiky
- metoda řazení – určení pořadí žáků ve třídě podle toho, jak významými nositeli určité charakteristiky jsou
- metoda s nucenou volbou – pro vybírání žáků k určité činnosti, učitel dostane arch s výčtem vlastností, které jsou nezbytné pro danou činnost, zaškrtá ty charakteristiky, které na žáku identifikuje (např. sportovci – rychlost, síla,...)
- statistická posuzovací stupnice – vhodná tam, kde učitel posuzuje individuální rozdíly mezi více žáky
Chyby v pozorování:
- povrchnost
- neschopnost postřehnout podstatné znaky jevu
- předčasné vyvození závěrů – vyplývají z přesvědčení pozorovatele a ne ze z jevu samotného (učitel pouze dohledává argumenty pro své přesvědčení)
- neúplnost pozorování
- jednostrannost
- nápadné zaměření na daný jev – vyvolá změnu chování
- podcenění registrace údajů a spoléhání se na paměť
Anamnéza:
- z řec. vzpomínka, rozpomínání
- retrospektivní anamnestický přístup k žákovi – rekonstrukce okolností, které ovlvňovaly jeho vývoj
- upozornění: závažná změna společenské situace v souvislosti se zákonnými změnami – listina práv a svobod dítěte, zákonná norma týkající se ochrany osobnosti
Druhy anamnézy:
a) subjektivní – informace jejichž zdrojem je samotný jedinec
b) objektivní – informace od okolí žáka (učitelé, spolužáci, sourozenci,...), úlohu hraje časový odstup
Zaměření anamnézy na:
a) individuální charakteristiky vývoje žáka (např. dlouhodobé odloučení od rodiny)
b) somatické údaje – onemocnění, úrazy
c) rodinné údaje – postavení žáka v rodině
d) pedagogické údaje – zaznamenávají výchovné vlivy
e) sociální údaje – dokumentace vlivu prostředí
Dotazník:
- explorační metoda
- řada písemně formulovaných výroků, kde odpovědi záleží na volbě ze 2 nebo více připojených možností a sčítají se podle předem stanoveného klíče
- často zařazeny položky tzv. lži-škály
- vhodné pro hromadné použití
- v jednoduché formě - Anketa
Dělení dotazníků:
- osobnostní inventáře - introspektiva
- ratingové / posuzovací škály – jiní lidé posuzují žáka (vhodné pro učitele, ostatní moc ne)
- postojové škály
Analýza produktu činnosti:
- založena na předpokladu, že jejich forma i obsah jsou podněcovány osobnostními zvláštnostmi jedince (mechanismus PROJEKCE)
- postoje, motivy, názory, vztah k sobě, k lidem,...
- spontánní X provokované (vyvolané)
- analýza písemných, ústních, výtvarných projevů, herní aktivity, analýza chování během činnosti
Metody sloužící k posuzování a porovnávání žáků:
- kratší úkol, který umožňuje poznat stupeň výskytu určitého jevu, vlastnosti
- standardizace – přesně vymezené podmínky, za kterých se testy zadávají a vyhodnocují
- normalizace – testy musí být prověřeny v dostatečném vzorku populace
- reliabilita (spolehlivost) – předpoklad určité události – dosažení výsledku i za delší dobu
- validita (platnost) – do jaké míry můžeme vztahovat výsledky k obecným podmínkám (zda test zjišťuje to co má)
- testy: slovní – verbální, inteligenční, vědomostní (zjišťuje úroveň znalostí žáků, zejména u základních předmětů), všeobecný rozhled
Experimentální metody:
- záměrné vyvolání jevu, jeho izolace a manipulace s ním
- izolace – experimentální faktor zajistí, aby na jev, který sledují, působila nezávislá proměnná – vyvolává děj (závislá proměnná – výkon žáka, nezávislá proměnná – stupeň obtížnosti úkolu)
- manipulace – zjišťuje, jaké důsledky bude mít změna nezávislé proměnné na závislou proměnnou
Zákkladní druhy experimentu:
a) laboratorní experiment
- realizace v laboratorních podmínkách, relativně přesná měření jevu, používá se spíš zřídka – není konfrontace s podmínkami přirozeného prostředí
b) přirozený experiment
-probíhá v přirozeném prostředí, užitečný v pedagogické praxi, rozpracoval ruský psycholog A. F. Lazurskij (1874 – 1917) – „Přirozený experiment a jeho užití ve škole“, podrobně rozpracovali ruští pedagog. psychologové
c) ex post facto
- nezávislá proměna braná jako fakt, experimentátor s ní nemůže manipulovat (např. věk, pohlaví, vzdělání, postoje...)
Další dělení experimentu:
a) explorační – zmapovat danou problematiku, pokud experimentátor nemá dostatečné podklady
b) konfirmační – hypotéza před zíkáním dat, ověřuje se
Přirozený experiment může mít charakter:
a) konstatující – konstatuje určitý předpoklad – účinnost metody na úroveň vědomostí žáka
b) formující – výchovný – úkolem je žákovi pomoci, postoupit z dané úrovně na úroveň vyšší (exp. při programu vyučování)
- individuální výukový experiment – propagovali ruští pedagog. psychologové
- utváření rozumových operací žáka
a) pedagogický experiment – zjišťuje určité vyučovací metody nebo formy, jejich přednosti a výhody
b) pedagogicko-psychologický experiment – zkoumá jejich psychologické základy, tj. psychologické podmínky, základy a okolnosti, které zavedení nových vyučovacích metod nebo forem psychologicky podporují nebo oslabují
Sociometrie:
- výzkumné metody sociální psychologie a sociologie
- využití v pedagogicko-psychologických výzkumech
- autor – Jacob. L. Moreno – nazval ji sociometrickým testem
- metoda vychází z potřeby učitele – zjištění vztahu mezi žáky navzájem (antipatie / sympatie)
- učitel odvodí pozici každého žáka ve třídě – stupeň vlivu žáka na ostatní
- nejčastěji formou: sociometrický dotazník – žák vybírá ze třídy 1 nebo více spolužáků podle kritéria předem stanoveného učitelem, nebo ho ze svého výběru vyloučit
- 6 druhů vztahů:
a) vzájemná volba
b) jednostranná volba
c) jednostranná volba a jednostranné odmítnutí
d) vzájemná lhostejnost (chybí volba i odmítnutí na obou stranách)
e) jednostranné odmítnutí
f) vzájemné odmítnutí
- získané pozitivní nebo negativní volby se zpracovávají formou:
a) sociogramu: grafické znázornění pozice žáka ve třídě (výhodou souhrn informací o struktuře třídy, nevýhodou – může ztratit na přehlednosti)
b) sociometrické matice – využití – porovnání pozice žáka s jinými žáky ve tříd
Vloženo: 24.04.2009
Velikost: 130,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu UZB001 - Psychologie pro učitele I
Reference vyučujících předmětu UZB001 - Psychologie pro učitele I
Podobné materiály
- JAP106 - Úvod do náboženství v Japonsku - Zapisky 29_9_2008
- JAP106 - Úvod do náboženství v Japonsku - Zapisky
- JAP106 - Úvod do náboženství v Japonsku - Zapisky_20_10_2008
- JAP106 - Úvod do náboženství v Japonsku - Zapisky_22_9_2008
- JAP106 - Úvod do náboženství v Japonsku - Zapisky_3_11_2008
- JAP106 - Úvod do náboženství v Japonsku - Zapisky_6_10_2008
- JAP107 - Identita moderního Japonska - Zapisky 20_10_2008
- JAP107 - Identita moderního Japonska - Zapisky _22_9_2008
- JAP107 - Identita moderního Japonska - Zapisky_13_10_2008
- JAP107 - Identita moderního Japonska - Zapisky_29_9_2008
- JAP107 - Identita moderního Japonska - Zapisky_3_11_2008
- JAP107 - Identita moderního Japonska - Zapisky_6_10_2008
- NJII_22 - Historische Entwicklung I - Zapisky_stanovska
- NJII_252 - Deutsche Gegenwartsliteratur II - Nemecka_literatura_XX.stoleti_zapisky
- NJII_39 - Literatur in der DDR - Zapisky
- US_57 - Kapitoly z dějin světové jazzové hudby - Zapisky1
- UZB001 - Psychologie pro učitele I - Zapisky_obecna_cast
- UZB004 - Psychologie pro učitele II - Zapisky
- PB11PA3 - Obecná pedagogika - zápisky z obecné pg se Švaříčkem
Copyright 2024 unium.cz