- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiál1. Místo psychologie v obecném systému věd,
psychologie jako věda o člověku, psychologické vědní disciplíny - jejich klasifikace, předmět. Psychologie a její místo v životě člověka, užití psychologie zejména ve výchovné praxi. Psychologická příprava učitelů.
přednáška Stránská
od 2. pol. 19. stol. skutečná věda
pojmy jako vědomí (nevědomí), prožívání, chování x behavioristé
dnes se za základ zkoumání bere celá osobnost
Psychologie
patří k vědám o člověku a zkoumá jeho činnosti, vývoj v prostředí z hlediska utváření psychiky
1879 – oddělila se od filozofie
- založena psychologická laboratoř (Wilhelm Wundt – zakladatel laboratoře)
užití psychologie se rozšířilo
největší rozmach po 2. světové válce – rozvoj výzkumných metod
rozčlenila se na odvětví: více než 50 odvětví
Klasifikace psychologických vědných disciplín
kritérium: podle míry obecnosti:
vztah k urč. odvětvím
podle výsledků výzkumu při řešení praxe → členění na:
1. základní věd.psychologické disciplíny (teoretické)
speciální
aplikované
základní
zabývají se psychickými jevy ze základních hledisek
vytváří systém psychologických poznatků
ostatní obory z ní čerpají
obecná psychologie
psychologie genetická
psychopatologie
psychologie osobnosti
sociální psychologie
metodologie
experimentální psychologie
srovnávací psychologie
dějiny psychologie
speciální
ty, které se zaměřují na konkrétní odvětví lidské činnosti
psycholingvistika
zoopsychologie
farmakopsychologie
patopsychologie
psychometrie
biopsychologie
psychofyziologie
aplikovaná
psychologie práce
pedagogická psychologie (někdy skupina 2)
klinická psychologie
psychologie sportu
soudní psychologie
vojenská psychologie
psychoterapie
poradenská psychologie
kosmická psychologie
Pedagogická psychologie
širší pojetí
- disciplína, která zkoumá psych. zákonitosti ve školních a jiných výchovných zařízeních
- zkoumá všechny záležitosti v dětských zařízeních, internátech – proces výchovy
v nejširším slova smyslu
užší pojetí:
- zabývá se změnami v psychice jedince, ke kterému dochází pod vlivem vzdělávání (jak se mění paměť, pozornost)
školní psychologie
koncepci rozpracovává Jan Hvezdík
věda, která zkoumá psychické aspekty v působení školy, vychovatelů na žáka
učitelská psychologie / psychologie pro učitele
aplikovaná věda
využívá poznatků pro práci učitele
urč. společenským požadavkem (osnova…)
obecná, vývojová, sociální, pedagogická psychologie
Užití psychologie
pomáhá poznávat žáky (psychologická diagnostika)
vysvětlovat chování žáků (psychologická interpretace)
předvídat + p. pravděpodobný vývoj
působit: výchova, předvýchova, vedení lidí při práci
uspořádat podmínky – úprava prostředí, škol
lépe poznávat sebe sama pro lepší učení, práci
2. Základní metody v psychologii
- pozorování a sebepozorování /introspekce/,experiment /přirozený a laboratorní/, rozhovor /interview/, dotazníky, rozbor /analýza/ výsledků činnosti, testy, biografická metoda, sociometrická metoda. Poznávání žáka učitelem. Pedagogicko-psychologická charakteristika žáka a jeho vývoje.
Posuzování/ hodnocení žáků
metody sloužící k získávání údajů a pro zaznamenávání údajů:
rozhovor, pozorování, dotazníky, psychologické testy, anamnéza, analýza produktu činnosti, experimentální metody, sociometrie
Rozhovor
explorační metoda
používaná tam, kde nelze uplatnit přímé pozorování (názory)
úspěšný, jsou-li splněny urč. podmínky
vést rozhovor je umění, předpokládá navázat s žákem vztah důvěry, umění klást otázky – slouží k podněcování rozhovoru
různé typy otázek:
otevřené – umožňují žákovi odpovídat vlastními slovy
- tam, kde potřebuje učitel proniknout do psychiky žáka
zavřené – přesná formulace, více možností odpovědí (Byl jsi tam nebo ne?)
přímé – míří k jádru problému
nepřímé – vhodné tam, kde učitel počítá se silnými osobními zábranami žáka
(Co si myslíš, má se opisovat od souseda?)
druhy rozhovoru:
volný rozhovor (nestandardizovaný)
charakterizován otevřenými otázkami
rozvolněná struktura rozhovoru
rozhovor řízený (standardizovaný)
uzavřené otázky, přesná formulace otázek, kladeny ve stejném pořadí
ke zjištění dodatečných faktů
struktura předem daná
rozhovor individuální
předmětem zájmu: citlivé oblasti
rozhovor skupinový
chceme-li zjistit skupinové postoje, názory celku
diagnostický rozhovor
směřuje k odhalení faktů (např. zjištění žákova lhaní)
pedagogický (poradenský) rozhovor
má vést k pochopení situace, najít cestu k nápravě, k povzbuzení do další činnosti
terapeutické prvky (naslouchání, podpora)
důležité naslouchání
Fáze rozhovoru
fáze úvodní
jde o to navázat dobrý kontakt, pocit důvěry
důležité, aby první otázky nesměřovaly k jádru problému
cíl: rozptýlit žáka z následku rozhovoru
vzestupná fáze
postupné přiblížení se problému
klidný, věcný, přátelský tón
důležitá technika kladení otázek (např. doplňující ot. – kdo tam ještě byl?)
měli bychom sledovat co žák říká + jak to žák říká a jak se chová (neverbální chování)
kulminační fáze
důležité postihnout souvislosti, závěry odložit po konfrontaci s ostatními
závěrečná fáze
může ovlivnit vzájemný vztah žák x učitel (žák by neměl odcházet s pocitem, že odpovědi byly vynuceny, ale najít v učiteli rádce)
Chyby při vedení rozhovoru
netrpělivost učitele, autoritativnost
nepřirozenost,
nejasnost otázek,
nadměrné usměrňování rozhovoru
Pozorování
vede k základnímu poznání
patří mezi nejstarší metody
liší se cílevědomostí a záměrností
náročná činnost
učitel si uvědomuje, že žák ví, že je pozorován
za pozorováním chování hledá učitel motivy
učitel obtížně odlišuje jev od interpretace (žák se nepřipravuje – žák je líný – je to pozorování či interpretace?)
druhy:
- podle toho zda jedinec pozoruje sebe či druhé:
1. Sebepozorování (introspekce) – v pedagogické praxi omezené využití, subjektivní
Pozorování jiných (extrospekce)
- pozorování jiných zprostředkovaně, prostřednictvím jejich chování
- je objektivnější, tvoří základ metod v pedagogickém využití
2. individuální pozorování – zaměřené na jednotlivce
skupinové pozorování – zaměřené na skupinu žáků
- k odhalení skupinového chování (soupeřivost, spolupráce)
3. systematické pozorování – předem promyšlené sledování žáků, předchází mu
příležitostné pozorování
- připravené, dlouhodobé
příležitostné pozorování – vyvoláno nápadností chování žáka či celku
4. globální – zaměřené na více jevů v souvislostech (jak si žák vybírá kamarády)
částečné – zaměřené na specifikovaný jev žáka
5. krátkodobé pozorování – ohraničeno časovými úseky (např. 1 vyuč.hod., přestávka)
dlouhodobé pozorování – delší časový úsek (1 rok)
- průřezová metoda – sledujeme jev urč. dobu
Fáze pozorování
obsahové zaměření pozorování
- co budeme pozorovat, musí se seznámit předem s informacemi
(z jakého prostředí pochází žák)
vlastní pozorování + registrace údajů: výsledek pozorování záleží na formě
vlastní analýza zjištěných údajů – hledá vztahy mezi jevem a příčinami
vlastní výklad – obsahuje vysvětlení
třídění údajů:
pozorovací archy
číselné hodnotící stupnice: slouží k posuzování frekvence a intenzity posuzovaného jevu
(tří, pěti, sedmi stupňové)
grafické hodnotící stupnice – zachycení frekvence, intenzity
(místo číselné řady např. úsečka, na které si stanoví pozici žáka)
standardní stupnice (metoda srovnávacího bodování) - je srovnáván s jinými žáky
stupnice párového srovnávání – porovnává žáka s libovolným spolužákem
nominační techniky
- určitý typ sociometrie
- učitel může požádat žáka, aby napsal na lístek jméno žáka, který je nositelem urč.
vlastnosti → tabulka četnosti (60 % voleb – dostateční nositelé vlastnosti)
(př. uveď jména nejsvědomitějších žáků)
metoda řazení
- učitel si napíše jména žáků a žákům uděluje pořadí podle toho, jak výraznými nositeli
vlastnosti jsou
metoda s nucenou volbou
- chceme-li vybrat žáky ke specifické činnosti
- učitel musí žáka znát, popis chování, základem pro vykonávání činnosti, zaškrtává
vlastnosti, které na žákovi vidí
(disponovanost žáka k míčovým hrám – rychlost, rychlost se rozhodnout)
statistická posuzovací stupnice
- předpokládá se normální rozložení jevu v populaci
- nadprůměrné a podprůměrné jevy jsou méně časté než průměrné
- posuzujeme-lil individuální rozdíly žáků
chyby:
povrchnost, neschopnost pozorovatele
předčasné vyvození závěrů vyplývající z přesvědčení učitele a ne jevu samotného
když pozorování zastaví
jednostrannost (pozoruje jev jen v urč. situaci a za urč. okolností)
podcenění pozorovacích údajů
nápadnost
Anamnéza
z řeč. anamnésis (rozpomínání)
k vysvětlení jednání žáka je třeba hledat souvislosti v předcházejícím chování žáka – retrospektivní přístup
některé důsledky pro učitele a žáka jsou nepříjemné (pokud učitel neví o zdravotním stavu žáka, např. epilepsie atd.)
subjektivní anamnéza – využíváme informací, jejichž zdrojem je samotný žák
objektivní anamnéza
- soustřeďuje se na informace získané od někoho jiného (rodiče, sourozenci)
- spolehlivost závislá na vztahu lidí, kteří o žákovi vypovídají
- záleží na časovém odstupu
údaje zaměřené na individuální charakteristiky vývoje žáka (úmrtí, odloučení od rodiny)
somatické údaje (např. o zdravotním stavu)
rodinné údaje (postavení dítěte v rodině, způsob výchovy)
pedagogické údaje (výchovné vlivy)
sociální údaje – omezená spolehlivost, oddělit reálné inf. od subjektivních
Dotazníky
explorační metoda
odpovědi záleží na možnostech
když žák nemá důvěru, nebude odpovídat odpovídajícím způsobem →
tzv. lži škály – položky na které existuje jednoznačná odpověď, je-li jiná, vypovídá o
nevěrohodnosti odpovědí žáka
výhoda – poměrně rychle získáme informace od více žáků naráz
typy anket:
osobnostní inventáře
žák posuzuje své projevy chování, postoje, pocity
introspektivní metoda
posuzovací (ratingové škály)
odhalují, jak jiní lidé posuzují daného žáka a dojem, který žák budí u učitele
nejužitečnější
postojové škály
normalizovaná podoba (zahrnují řadu výroků)
obsahují položky, žák volí odpověď podle míry souhlasu či nesouhlasu s položkou
Analýza produktu žákovy činnosti
založeno na tom, že ať už forma i obsah jsou podněcovány zvláštnostmi žáka
v produktech hledáme postoje, hodnoty, prožitky,
spontánní produkty – volná kresba
provokované produkty – práce na zadané téma
(např. úprava sešitu)
můžeme analyzovat chování žáka, jak se soustředí atd.
užitečné u mladších dětí (herní projevy)
Psychologické testy
určeny psychologům, vyžadují teoretické znalosti → učitelům nejsou přístupny
test = kratší úkol, výsledek umožňuje poznat stupeň jevu
pro stanovení testu:
podmínky standardizace – předem jsou vymezeny podmínky, za kterých se testy zadávají a hodnotí → umožňuje zobecnit výsledky
normalizace – umožňuje srovnat, formulovat normu (předcházející dlouhod.pozorování)
spolehlivost (reliabilita) – předpoklad relativní stálosti dosažených výsledků v čase
- určuje, do jaké míry se dá na výsledek spolehnout
platnost (validita) – určuje do jaké míry můžeme výsledek stáhout do obecného závěru
testy se dají dělit podle:
formy + způsobu použití (testy verbální, neverbál, testy inteligence, vědomostí, osobnosti)
didaktické testy – zkouška na prověřování úrovně žáků
testy přípravné (předmaturitní)
Experimentální metody
jde o záměrné vyvolání jevu a izolace a manipulace s jevem
nečeká až se jev objeví, on ho sám záměrně vyvolává
musí vytvořit závisle proměnnou (jev který sleduje), a zajistit aby na něj působila nezávisle proměnná (příčina, která ovlivňuje)
smyslem manipulace je jaké výsledky bude mít změna závislé proměnné na nezávisle proměnnou
experimenty přirozené
probíhá v přirozeném prostředí
využívá reálných činností
konstatující experiment
formující (výchovný i výukový) – dán úkolem, aby se pomohlo žákovi postoupit
na vyšší úroveň
experimenty umělé (laboratorní)
v laboratorních podmínkách, umožňuje přímé měření
ve školní praxi zřídka
experimenty ex-post-facto
explorační experiment: úkol - zmapovat problematiku, je obtížná formulace hypotézy
konfirmační experiment - vede k potvrzení nebo zamítnutí
Sociometrická metoda
autor: Jacob Moreno
metoda sociální psychologie
efektivní, že může z potřeb učitele poznat organizaci třídy (vztahy mezi žáky)
typy:
vzájemná volba
jednostranná volba
jednostranné odmítnutí
vzájemné odmítnutí
vzájemná lhostejnost
z těchto interpersonálních vztahů učitel může odvodit pozici žáka
může odhalit příčiny úspěšnosti / neúspěšnosti žáka
sociometrické dotazníky: aby žák vybral 1 či více spolužáků podle urč. kritéria a získají se urč. negativní či pozitivní poznatky → sociogram – způsob zpracování údajů
musí být důvěra
úskalí
- při volbě (třída) se nemáme řídit sympatiemi, ale i utilitárními úvahami
- při vyplňování dotazníku se žáci mohou ovlivňovat
- pohlaví – stydí se projevit sympatie
- žáci projevují vůči sobě sympatie slovy a ne jednáním
- volby ovlivněny charakterem volby
různé typy voleb (s kým bych chtěl pracovat, koho bych si vybral za vedoucího skupinky)
3. Základní pojmy psychologie -
psychika, vědomí, nevědomí, prožívání, chování a další. Základní znaky a funkce psychických jevů.Třídění psychických jevů: a/ psychické procesy - poznávací procesy /vnímání, představy, fantazie, myšlení a řeč/ - procesy paměti /zapamatování, uchování, vybavení/ - motivační (citové a volní) b/ psychické stavy - stavy pozornosti - citové stavy /nálady/ c/ specifické získané dispozice /dílčí psychické předpoklady k činnostem/ - vědomosti - dovednosti /senzomotorické, intelektové, sociální/ - návyky - zájmy - postoje d/ psychické vlastnosti /vlastnosti osobnosti/ - schopnosti - rysy osobnosti - temperament - charakter Charakteristika jednotlivých psychických jevů /procesů a stavů/ a možnosti jejich utváření a rozvoje učitelem.
Psychické jevy
psychické jevy (dělení prof. Čápa):
a) procesy (krátké trvání)
- poznávací (percepce, představy, myšlení, řeč, fantazie)
- paměťové (zapamatování, uchování, vybavení)
- motivační (citové a volní)
b) stavy – delší trvání a působení
- stavy pozornosti (soustředěnost, rozptýlenost)
- stavy citové (typy nálad)
c) specifické získané dispozice – jsou proměnlivější
- vědomosti, , zájmy, postoje, návyky, dovednosti (senzomotorické, intelektové, sociální)
senzomotorické dovednosti a schopnosti (v pohybových hrách, ve sportu, při fyzické práci)
intelektové dovednosti a schopnosti, poznávací procesy (ve stolních a didaktických hrách, v učebních činnostech)
sociální dovednosti a rysy osobnosti týkající se ve vztahu k lidem (ve sportovních hrách, v zájmových činnostech v oddílu)
d) psych. vlastnosti (= vlastnosti osobnosti) – trvalejší
- schopnosti člověka, rysy osobnosti, temperament, charakter
1. znak
psychické jevy jsou funkcí mozku (když dojde k změnám ve výživě) mění se stav mozku → nálada, pozornost – mění se průběžně
2. znak
psychika se zformovala ve společnosti (životní potřeby hlad, žízeň)
utváří se ve vývoji jedince (pod vlivem kultury, ekonomiky)
3.
psychické jevy působí v činnostech člověka a zajišťují vzájemné působení s prostředím (je k tomu potřeba rozvinuté vnímání, myšlení)
4.
psychické jevy zobrazují prostředí a umožňují aktivní působení na prostředí (kognitivní procesy)
5.
psychické jevy se utvořily v průběhu vývoje a mění se prostřednictvím výchovy, faktorů společenských a přírodních vlivů
proměnlivost – umožňuje zároveň nepříznivý vývoj
6.
psychické jevy nepůsobí izolovaně, ale jako celek, je mezi nimi vzájemné propojení a působí na sebe
(cit radosti v přírodě přechází v trvalejší náladu → kladný vztah k přírodě)
7.
interindividuální rozdíly – kterýkoliv psychický jev se vyskytuje u různých jedinců
v různých stupních – ukazuje rozdíly mezi jedinci
intraindividuální rozdíly – rozdíly téhož jevu téhož jedince (v různých etapách života a
za různých podmínek, např. před zkouškou)
8.
psychické jevy působí v činnostech a to umožňuje i jejich poznávání (jakých výsledků dosahuje atd.) – jedna ze zákl.metod psychologie
Funkce psychických jevů
1. funkce informativní a orientační
jsou nezbytné pro život člověka (od her až po složitější práci)
jsou nezbytné protože dávají člověku informace o tom, co se děje uvnitř těla a v okolí ve kterém žijeme – to umožňuje orientaci v situaci do které se dostáváme
2. funkce regulační
psychické jevy umožňují řídit naše pohyby a činnost
3. funkce adaptační
umožňují přizpůsobit se situaci a vyrovnat se s podmínkami, které se změnily
Vnímání
„Žijeme ve 3 světech“:
reálný svět, tzv. objektivní - svět reálných daností (svět přírody)
objektivní znamená, že je skutečností, má vlastní řád
svět našeho osobního já – subjektivní
svět našich smyslových vjemů a citových stavů v průběhu zkušeností, které shromažďujeme v kontaktu s prvním světem
je značně subjektivní – určen rozsahem našich zkušeností a dojmů
obraz světa – oblast pojmů a řeči
zde pracujeme pomocí pojmů, symbolů, asociací, myšlení, zaměření, přesvědčení, pomocí nichž můžeme zachytit své zkušenosti – na zákl. nich dospějeme k systémovému chápání předmětů a jevů
Vnímání
smyslovými orgány zprostředkovaný a v mozku se vytvářející obraz vnějšího i vnitřního prostředí organismu
základní složka orientace v životním prostředí
obraz situace v níž se organismus nachází
možnost na tuto situaci účelově reagovat
složka komplexního přijímání a zpracování informací o vnějším světě i ve vnitřním prostředí organismu
Obecné schéma reflexního oblouku:
ústřední nervový systém
Celostnost vnímání
vjem = obraz nějakého celku, prostřednictvím dílčích komponentů, vždy na pozadí celku
celistvost dotváří vliv minulé zkušenosti
Výběrovost vnímání
v určitém okamžiku nevnímáme vše, co z okolí na nás působí, nýbrž jen něco: funkce pozornosti, resp. motivace
Významovost vnímání
vnější objekty nejen jako objekty samy o sobě, ale jako nositele významových kategorií, nositelé významových kategorií, nositelé funkcí, vztahů…
vnímání je verbalizováno / nachází se v urč. subjektivním systému poznání
zdrojem našeho myšlení a chování je způsob jak věci vidíme
Poruchy vnímání
Poruchy gnostické
bolí amputovaná noha
Iluze
vjem není
zrakové (strom v šeru)
sluchově akustické (vítr jako pláč)
čichově chuťové (normální chuť jako hořké)
kinetické (zdánlivé pohyby okolních předmětů – vlak)
hypnagogické (při usínání mezi bděním a snem)
pseudoiluze
pareidolie: za pomoci fantazie (v mracích vidí tváře)
Halucinace
vnímání zdánlivé skutečnosti bez vnějšího podnětu
zrakové – jednoduché (oheň, stín)
sluchové
čichové
chuťové
Představy -jsou vybavené obrazy předmětů a jevů, které v daném okamžiku nevidíme
Fantazie
vytváření nových obrazů, předmětů a jevů, které člověk nevnímá
reprodukující – je představou toho, co si vytváříme na základě slovního popisu
funkční – vnáší do činnosti něco nového, původního
Pozornost
psychický stav
druhy:
neúmyslná – bez úsilí
úmyslná – vědomě zaměřená pozornost
vlastnosti pozornosti
stálost pozornosti – délka zachování pozornosti v mezích téže činnosti
rozsah – vymezen počtem podnětů
intenzita – síla soustředění na urč. předměty
rozdělení – 2 nebo více úkonů najednou
přenášení – z jednoho předmětu na druhý
Poruchy pozornosti
roztržitost – nedos
Vloženo: 24.04.2009
Velikost: 625,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz