- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiál1
EVROPSKÁ UNIE A EUROREGIONY
(vybrané kapitoly)
Jaroslav Maryáš a kol.
2
SPOLEČNÉ INSTITUCE
Evropské společenství má několik hlavních institucí – Radu EU, Komisi, Evropský
parlament, Soudní dvůr ES a Evropský účetní dvůr. Kromě toho využívá k podpoře svých
činností přibližně 18 agentur. V první části se zaměříme na hlavní orgány EU a v další části se
budeme věnovat agenturám.
Předpisy a politiky EU jsou výsledkem rozhodnutí tří hlavních orgánů, mezi něž patří
Rada EU, Evropský parlament a Evropská komise. Každá z těchto institucí zastupuje zájmy
určitých skupin. Rada EU zastupuje zájmy jednotlivých členských států, Evropský parlament
zastupuje občany EU a Evropská komise zastupuje zájmy Společenství jako celku.
Rada Evropské unie
Je orgánem EU, kde jsou zastoupeny členské státy, zástupci reprezentují zájmy své
země. Členské státy jsou v Radě zastoupeny na ministerské úrovni, vždy příslušnými
resortními ministry, dle projednávané agendy. Tento orgán se dříve nazýval Rada ministrů.
Používán je rovněž pojem Rada. Celkem existuje 9 rad různého složení: Všeobecné záležitosti
a vnější vztahy, Hospodářství a finance (ECOFIN), Justice a vnitřní věci, Zaměstnanost,
sociální politika, zdraví a záležitosti spotřebitelů, Konkurenceschopnost (vnitřní trh, průmysl
a výzkum), Doprava, telekomunikace a energie, Zemědělství a rybolov, Životní prostředí a
Vzdělávání, mládež a kultura.
Předsednictví Rady se mění každých 6 měsíců. Jednotlivé státy se předsednictví
ujímají v pořadí, které určí Rada jednomyslným rozhodnutím. Práci Rady jako celku plánuje a
koordinuje rada ve složení pro Všeobecné záležitosti a vnější vztahy.
Předsednictví Rady je určeno následně.
Rok leden-červen červenec-prosinec
2004 Irsko Nizozemsko
2005 Lucembursko Spojené království
2006 Rakousko Finsko
2007 Německo Portugalsko
2008 Slovinsko Francie
2009
Česká
republika Švédsko
2010 Španělsko Belgie
2011 Maďarsko Polsko
2012 Dánsko Kypr
2013 Irsko Litva
2014 Řecko Itálie
2015 Lotyšsko Lucembursko
2016 Nizozemsko Slovensko
2017 Malta Spojené království
2018 Estonsko Bulharsko
2019 Rakousko Rumunsko
2020 Finsko
3
Od roku 2007 bude předsednictví vykonáváno skupinami 3 států po dobu 18 měsíců.
Tyto skupiny jsou vytvořeny rovnou rotací členských států.
Rada je především rozhodovacím orgánem. Dále podle článku 202 Smlouvy ES
zajišťuje koordinaci obecných hospodářských politik členských států a svěřuje Komisi
v aktech, které přijímá pravomoci k provádění předpisů, které vydá.
Radu svolává její předseda z vlastního podnětu, na žádost některého z jejích členů
nebo na žádost Komise. Rada rozhoduje buď jednomyslně, kvalifikovanou většinou nebo
prostou většinou. Tam, kde rozhoduje kvalifikovanou většinou je uplatněno hlasování,
jednotlivým členům byly přiděleny následující váhy (celkem 321 hlasů).
Od 1. listopadu 2004 má každý členský stát počet hlasů:
- Francie, Itálie, Německo a Spojené království : 29
- Polsko a Španělsko: 27
- Nizozemsko: 13
- Belgie, Česká republika, Maďarsko, Portugalsko a Řecko: 12
- Rakousko a Švédsko: 10
- Dánsko, Finsko, Irsko, Litva a Slovensko: 7
- Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Lucembursko a Slovinsko: 4
- Malta: 3
Do 1. listopadu 2004 byly váhy hlasů (celkem 87) následující:
- Německo, Francie, Itálie, Spojené království: 10
- Španělsko: 8
- Belgie, Řecko, Nizozemí, Portugalsko: 5¨
- Rakousko, Švédsko: 4
- Dánsko, Irsko, Finsko: 3
- Lucembursko 2.
Pro rozhodnutí kvalifikovanou většinou je potřeba minimálně 232 hlasů (72,3%), kromě toho
platí, že rozhodnutí musí schválit většina členských států (v některých případech 2/3) a
kterýkoli člen může požádat o potvrzení, že hlasy pro rozhodnutí reprezentují přinejmenším
62% z celkového počtu obyvatel Evropské unie.
Rozhodnutí prostou většinou se používá u procedurálních otázek. Jednomyslné
rozhodnutí je požadováno např. v oblastech Společné zahraniční a bezpečnostní politiky, daní,
azylové a imigrační politiky apod. V těchto případech má každý ze členských států právo
veta.
Přípravné práce pro zasedání Rady EU vykonává Výbor stálých zástupců (Coreper),
složený ze stálých zástupců členských států. V případech stanovených v jednacím řádu Rady
může výbor vydávat procesní rozhodnutí.
Radě je rovněž nápomocen generální sekretariát pod vedením generálního tajemníka,
vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečností politiku.
Evropský parlament
Evropský parlament se skládá ze zástupců občanů států EU, jejichž celkový počet
nesmí překročit 732. Od roku 1979 jsou členové voleni prostřednictvím všeobecných voleb
přímo občany EU na pětileté funkční období. Počet volených zástupců jednotlivých členských
států je následující:
- Německo: 99
- Francie, Itálie, Spojené království: 78
4
- Španělsko, Polsko: 54
- Nizozemsko 27
- Belgie, Česká republika, Řecko, Maďarsko, Portugalsko : 24
- Švédsko: 19
- Rakousko: 18
- Dánsko, Slovensko, Finsko :14
- Irsko, Litva: 13
- Lotyšsko: 9
- Slovinsko: 7
- Estonsko, Kypr, Lucembursko: 6
- Malta: 5
V současné době mu předsedá Josep Borell Fontelles.
Evropský parlament se podílí na legislativním procesu. Plenární zasedání se obvykle
konají ve Štrasburku (sídlo Parlamentu) a ostatní zasedání v Bruselu. Parlament má 17
výborů, které připravují jeho plenární zasedání a řadu politických skupin, které se většinou
setkávají v Bruselu. Generální sekretariát sídlí v Lucemburku. Plenární zasedání probíhají
jednou měsíčně.
Kromě konzultací sdílí Parlament a Rada legislativní pravomoc. Může postupovat
třemi způsoby – postupy. Jedná se o spolupráci, souhlas a spolurozhodování.
Spolupráci zavádí Jednotný evropský akt (1986). Parlament se dle tohoto postupu vyslovuje
k návrhům směrnic a nařízení připraveným Evropskou komisí, která je potom může
příslušným způsobem pozměnit.
Z Jednotného evropského aktu rovněž vychází další postup – souhlas, podle kterého
musí Parlament schválit mezinárodní dohody vyjednané Komisí, navrhované rozšíření
Evropské unie, jakékoli změny volebních pravidel atd.
Maastrichtská smlouva potom zavádí tzv. spolurozhodování. Evropský parlament zde
má stejné pravomoci jako Rada při přijímání legislativy, která se týká významných otázek,
jako jsou rozpočet EU, volný pohyb pracovních sil, transevropské sítě, zdravotnictví, vnitřní
trh, ochrana spotřebitelů, výzkum, vzdělávání apod. Parlament má pravomoc zamítnout
předpisy navrhované pro tyto oblasti, pokud absolutní většina jeho poslanců hlasuje proti
společnému postoji Rady. V tomto případě je následně možné věc předložit tzv.
dohodovacímu výboru. Dohodovací výbor se skládá z členů Rady a ze stejného počtu
zástupců Evropského parlamentu, má za úkol dosáhnout přijetí dohody o společném návrhu
kvalifikovanou většinou členů Rady a většinou zástupců Evropského parlamentu. Komise se
účastní jednání dohodovacího výboru a snaží se o sblížení postojů Parlamentu a Rady. Při
plnění svého úkolu se dohodovací výbor zabývá společným postojem na základě změn
navržených Evropským parlamentem.
Kromě legislativní funkce má Parlament rovněž funkci kontrolní, má pravomoc
rozpustit Komisi. K tomu dojde pokud Komisi vysloví nedůvěru pro její činnost. Pro
vyslovení nedůvěry je potřebná 2/3 většina odevzdaných hlasů a většina z celkového počtu
poslanců.. V takovém případě odstupuje Komise kolektivně.
K dalším pravomocem patří parlamentní otázky – interpelace Komise a Rady, které
jsou povinny písemně či ústně odpovědět na otázky položené Parlamentem nebo jednotlivými
poslanci. Parlament rovněž projednává výroční zprávy Komise.
Každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem
na územní některého ze členských států má právo předložit Evropskému parlamentu petici ve
věci, která spadá do oblasti činností Společenství a která se jich přímo dotýká.
Parlament rovněž může ustanovit dočasnou vyšetřovací komisi na žádost ¼ členů při
plnění svých úkolů, která by prozkoumala obvinění z porušování práva Společenství nebo
5
nesprávného úředního postupu při jeho uplatňování, s výjimkou, že jsou tyto otázky
předmětem dosud neukončeného soudního řízení.
Parlament schvaluje předsedu a ostatní členy Komise před jejich jmenováním do
funkce Radou EU.
Evropský parlament jmenuje veřejného ochránce práv (Ombudsmana)
oprávněného přijímat stížnosti od kteréhokoli občana Unie a od osob s bydlištěm či sídlem
v Unii, které se týkají nesprávného úředního postupu orgánů a institucí Společenství,
s výjimkou Soudního dvora a Soudu první instance při výkonu jejich soudních pravomocí. Je
jmenován po každých volbách do Evropského parlamentu na dobu jeho funkčního období,
může být jmenován opakovaně. S funkce může být odvolán Soudním dvorem na návrh
Parlamentu. Své funkce ochránce vykonává zcela nezávisle. Během výkonu své funkce nesmí
provádět žádnou jinou výdělečnou či nevýdělečnou profesionální činnost.
Ombudsman provádí šetření buď z vlastní iniciativy nebo na základě podaných
stížností, pokud tvrzené skutečnosti nebyly předmětem soudního řízení. Pokud zjistí
oprávněnost stížnosti, postoupí věc orgánu, kterého se věc týká. Tento orgán má tříměsíční
lhůtu na sdělení svého stanoviska. Následně ombudsman předá Evropskému parlamentu a
dotyčnému orgánu zprávu a informuje osobu podávající stížnost o výsledku tohoto šetření.
Jedenkrát ročně podává zprávu o své činnosti Evropskému parlamentu.
Evropská komise
Od prvního listopadu 2004 se Komise nově skládá z 25 komisařů, za každý stát je
jmenován jeden komisař (dříve Komise čítala 20 členů, po dvou z Francie, Německa, Itálie,
Španělska a Velké Británie a zbylých 10 států bylo zastoupeno 1 členem). Jeden z komisařů je
předsedou Komise. V současné době je to José Manuel Durão Barroso z Portugalska. Funkční
období Komise je pětileté.
Sídlem Komise je Brusel, kanceláře Komise se nacházejí rovněž v Lucemburku,
kromě toho existují zastoupení a delegace Komise v zahraničí.
Komise hájí zájmy Společenství jako celku, proto je nezbytné aby byly jednotlivý
komisaři ve výkonu své funkce naprosto politicky nezávislí. Nesmí přijímat pokyny žádné
vlády členského státu ani jiného subjektu. Členské státy nesmí jakýmkoliv způsobem působit
a ovlivňovat jednání komisařů ve svůj prospěch.
Komise je hnací silou institucionálního systému EU: navrhuje legislativu, kterou
předkládá Parlamentu a Radě. Komise navrhuje na základě principu subsidiarity kroky na
úrovni EU, tedy pouze pokud se domnívá, že problém nelze řešit efektivněji na národní,
regionální či místní úrovni. Situaci konzultuje s různými zájmovými skupinami a
s Hospodářským a sociálním výborem a s Výborem regionů.
Komise je ochráncem Smluv a aktů přijatých orgány Společenství na jejich základě
(zajišťuje uplatňování nařízení a směrnic přijatých Radou a Parlamentem). Společně se
Soudním dvorem zodpovídá za správné aplikování práva EU ve všech členských státech.
Pokud zjistí, že některý ze států EU nebo jejich subjekty nedodržují právo ES, tzn. nedodržují
své závazky, podnikne kroky k nápravě. Proti členskému státu podle článku 226 Smlouvy ES,
proti jednotlivci podle zvláštních předpisů sekundárního práva. Komise zašle členskému státu
oficiální dopis, ve kterém podává vysvětlení, v čem dle jejího názoru spočívá porušení práva a
stanoví termín, ve kterém má daný stát odpovědět. Pokud ani na základě tohoto řízení nedojde
k nápravě, poustoupí Komise záležitost Soudnímu dvoru. Rozsudek Soudního dvora je
závazný jak pro členský stát, tak pro Komisi.
Komise je rovněž orgánem výkonným, zodpovídá za řízení a naplňování rozpočtu EU
a politik a programů přijatých Parlamentem a Radou. Například odpovídá za řízení v oblasti
6
regionální politiky. Mezi programy řízené Komisí patří například Interreg. Rozpočet EU
Komise spravuje pod dohledem Účetního dvora.
Komise reprezentuje Evropskou unii na mezinárodní úrovni, např. vyjednává dohody
mezi EU a ostatními zeměmi.
Předseda Komise rozhoduje o tom, který komisař zodpovídá za jakou oblast politiky,
v případě potřeby může provést přerozdělení agendy mezi komisaři.
K výkonu své funkce Komise využívá aparát „Generálních ředitelství“ a „služeb“
(celkem 38). Každé Generální ředitelství zodpovídá za určitou oblast politiky a je řízeno
generálním ředitelem, který je zodpovědný jednomu z komisařů. Komise má v současné době
přibližně 24 000 zaměstnanců, z nichž přibližně 15 % tvoří překladatelská a tlumočnická
služba.
Soudní dvůr (Evropský soudní dvůr)
Evropský soudní dvůr se sídlem v Lucemburku se skládá v současné době z 25
soudců, tj. z jednoho soudce za každý členský stát a 8 generálních advokátů, kteří jsou
jmenováni vzájemnou dohodou vlád členských států na dobu 6 let. Soudci volí ze svého
středu předsedu Soudního dvora na dobu 3 let. Předseda může být zvolen opakovaně. Rovněž
soudci a generální advokáti, jejichž funkční období končí, mohou být jmenováni opakovaně
(viz. č. 223 Smlouvy ES). Soud zasedá buď v plénu nebo v tříčlenných nebo pětičlenných
senátech.
Generální advokáti jsou určeni k nápomoci soudu. Jejich hlavním úkolem je
poskytnout odborné, nezávislé a nestanné stanovisko k projednávanému případu.
Vzhledem k nárůstu případů projednávaných Soudním dvorem rozhodla Rada ES o zřízení
Soudu první instance, který zahájil činnost v roce 1989.
Evropský soudní dvůr interpretuje právo ES a dohlíží na jeho aplikaci. Je nejvyšší
instancí práva ES a je vázán pouze jím. Hlavním úkolem se dohlížet na dodržování práva pří
výkladu a provádění zakládacích smluv (článek 220 Smlouvy ES). Nese odpovědnost za
jednotnost výkladu a aplikace práva ES, kontroluje legitimitu rozhodování Rady a Komise
(včetně jejich nečinnosti), rozhoduje o podáních a dotazech v oblasti práva ES, které vznášejí
soudy členských států.
Soud první instance má ve své pravomoci řešení všech podání učiněných fyzickými a
právnickými osobami proti rozhodnutím institucí Společenství, sporů mezi ES a jejich
úředníky a zaměstnanci a žalob proti Komisi podle Smlouvy o ESUO. Proti rozhodnutí soudu
první instance se lze odvolat k Soudnímu dvoru, avšak pouze pokud se jedná o právní otázku.
Soud první instance se rovněž skládá z jednoho zástupce za každý členský stát, tj. má 25
členů jmenovaných dohodou členských států na 6 let.
U Soudního dvora obvykle probíhá některé ze 4 typů řízení. Jedná se o řízení o
předběžné otázce, o řízení o porušení smlouvy, řízení o prohlášení neplatnosti a řízení o
nečinnosti.
Řízení o předběžné otázce slouží k tomu, aby se snížilo riziko nesprávné interpretace
práva soudem členského státu. Tzn., že pokud má národní soud pochybnosti o interpretaci či
platnosti komunitárního práva, v některých případech musí a v některých může požádat
Soudní dvůr o radu. Soudní dvůr tuto radu poskytne ve formě předběžného rozhodnutí.
Řízení o porušení smlouvy může iniciovat buď členský stát Unie nebo Komise, pokud
se domnívá, že členský stát neplní své závazky vyplývající z práva EU.
Řízení o prohlášení neplatnosti využije kterýkoliv členský stát, Rada, Komise, příp.
Parlament, pokud se domnívá, že je některý z předpisů EU nezákonný, požádá Soudní dvůr o
jeho zrušení.
7
Řízení o nečinnosti. Smlouva vyžaduje, aby Evropský parlament, Komise a Rada EU
za určitých okolností přijaly určitá rozhodnutí. Pokud tak neučiní, může členský stát, jiné
instituce Společenství, příp. fyzická osoba podat stížnost k Soudnímu dvoru.
Procedura u Soudního dvora má dvě po sobě následující fáze – písemnou a ústní.
Evropský účetní dvůr
Účetní dvůr byl zřízen v roce 1977 jeho úkolem je kontrolovat, zda veškeré příjmy a
výdaje byly získány a vynaloženy v souladu se zákonnými předpisy a pravidly a zda byl
dobře spravován rozpočet EU.
Účetní dvůr se skládá z jednoho státního příslušníka každého členského státu. Členové
dvora jsou jmenováni na dobu šesti let. Rada po konzultaci s Evropským parlamentem
kvalifikovanou většinou přijme seznam členů sestavený podle návrhů podaných každým
členským státem. Členové Účetního dvora mohou být jmenováni opakovaně. Ze svého středu
volí na dobu 3 let předsedu, tento rovněž může být zvolen opakovaně. Členové vykonávají
svou funkci zcela nezávisle v zájmu Společenství.
Účetní dvůr předkládá Parlamentu a Radě prohlášení o věrohodnosti účetnictví a o
legalitě a řádnosti podkladových operací, které bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské
unie.
Na konci každého rozpočtového roku vypracovává výroční právu, kterou předkládá
ostatním orgánům Společenství a zveřejňuje ji v Úředním věstníku EU spolu s odpověďmi
orgánů na připomínky Účetního dvora.
Hospodářský a sociální výbor
Hospodářský a sociální výbor byl založen Římskou smlouvou 1957 a je poradním
orgánem, který reprezentuje zaměstnavatele, odborové svazy, zemědělce, řemeslníky,
spotřebitele a další zájmové skupiny, které společně tvoří organizovanou občanskou
společnost. Prezentuje jejich stanoviska a chrání jejich zájmy v politických rozhovorech
s Komisí, Radou a Evropským parlamentem.
Počet členů Hospodářského a sociálního výboru nesmí překročit 350. Počet členů
výboru činí 317 a je stanoven takto:
- Německo, Francie, Itálie a Spojené království: 24
- Španělsko a Polsko: 21
- Belgie, Česká republika, Řecko, Maďarsko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko a
Švédsko: 12
- Dánsko, Irsko, Litva, Slovensko a Finsko: 9
- Estonsko,Lotyšsko s Slovinsko:7
- Kypr a Lucembursko: 6
- Malta: 5.
Před přistoupením nových členských zemí měl výbor 222 členů. Členové vykonávají
svou funkci nezávisle a v zájmu Společenství. Jsou jmenování na návrh členských států na
dobu čtyř let. Dada kvalifikovanou většinou přijme seznam členů sestavený podle návrhů
podaných každým členským státem. Je možné členy jmenovat opakovaně. Výbor mezi sebou
volí předsedu na dobu 2 let. Výbor svolává předseda na žádost Rady, Komise nebo
z vlastního podnětu.
Rada a Komise jsou povinny konzultovat výbor v případech uvedených ve Smlouvě
ES (v oblasti hospodářské a sociální politiky). Tyto orgány mohou konzultovat kdykoliv to
považují za vhodné. Výbor může vydávat stanovisko z vlastního podnětu v případech, kdy to
považuje za vhodné. Výbor může být rovněž konzultován Evropským parlamentem.
8
Výbor regionů
Výbor regionů byl založen Smlouvou o EU (Maastricht) jako poradní orgán tvořený
zástupci regionálních a místních samosprávných celků, kteří buď mají volební mandát
v některém členském regionálním nebo místním samosprávném celku, nebo jsou politicky
odpovědní volenému shromáždění. Počet členů výboru nesmí překročit 350. Jednotlivé země
mají stejné zastoupení jako v hospodářském a sociálním výboru (ČR 12 členů).
Členové a náhradníci jsou jmenování ve stejném počtu na dobu čtyř let n návrh
příslušných členských států, mohou být jmenováni opakovaně. Rada kvalifikovanou většinou
přijímá seznam členů sestavený podle návrhů podaných každým členským státem. Členové
nemohou být současně členy Evropského parlamentu. Svou funkci vykonávají nezávisle
v zájmu Společenství. Rovněž výbor regionů volí ze svých řad předsedu na dobu 2 let. Výbor
svolává jeho předseda na návrh Komise nebo Rady, může taky jednat ze své iniciativy.
Komise a Rada musí výbor konzultovat v takových otázkách, které se přímo dotýkají
místních a regionální
Vloženo: 26.04.2009
Velikost: 1,34 MB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz