- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Vypracované otázky_bc_ekonomie
PEMAKI - Makroekonomie I
Hodnocení materiálu:
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálSZZ z ekonomie - Bakalářské
Vypracované otázky
Jaro 2008
petkab@gmail.com
MIKROEKONOMIE
GEREF _Toc190451455 \h 4
GEREF _Toc190451463 \h 26
c190451465" 11.Rovnováha oligopolního trhu. Příčiny existence oligopolních struktur. Utváření rovnováhy. Utváření a vlastnosti cen oligopolního trhu, důsledky pro fungování tržního mechanismu.
466" 12.Rovnováha v podmínkách monopolistické konkurence. Postavení firem na trhu. Rovnováha v krátkém a dlouhém období. Neefektivnosti trhu monopolistické konkurence.
GEREF _Toc190451474 \h 56
"_Toc190451476" 22.Bankovní sektor v tržní ekonomice. Funkce bankovní soustavy. Centrální banka a její funkce. Komerční bankovnictví. Bankovní sektor a tvorba depozitních peněz.
78" 24.Fiskální politika. Státní rozpočet. Deficit státního rozpočtu, státní dluh a jeho důsledky. Automatická a diskrétní fiskální politika. Pojetí a nástroje fiskální politiky. Vliv daní na ekonomickou aktivitu. Účinnost fiskální politiky v krátkém a dlouhém období.
81
89
A: Mikroekonomie
Potřeby a zdroje. Vzácnost zdrojů. Hranice výrobních možností ekonomiky a její souvislosti.
K základním pojmům ekonomické terminologie patří potřeby (často je zdůrazňováno, že ekonomie začíná u potřeb).
Potřeba = pocit, že se něčeho nedostává. Odstranit pocit potřeby může člověk pouze spotřebou – proces uspokojování potřeb. To, co slouží k uspokojování potřeb, se nazývá statek. Nezbytnou podmínkou pro uspokojování potřeb je hospodářská aktivita lidí, vyúsťující do procesu vytváření statků.
Omezení – skutečnost, že statky nejsou v dostatečné míře volně dostupné. Spotřeba Volných statků (volně dostupných v přírodě) je příčinou jejich omezení, naproti tomu potřeby se neustále rozrůstají.
Základní vlastnosti potřeb:
Naléhavost potřeby – souvislost, více při rozboru chování subjektů
Potřeba je pocit – je subjektivní
Dělení potřeb v ekonomické teorii:
Ekonomické – v našem oboru nás zajímají pouze tyto. Jsou uspokojovány spotřebou statků a služeb, které jsou produktem hospodářské činnosti.
Neekonomické (mimoekonomické)
Výroba a potřeby se vzájemně podmiňují a ovlivňují. Od struktury potřeb se odvíjí struktura produkce, a tedy i výroby. Přitom platí, že rozvoj výroby ovlivňuje dynamiku potřeb.
Ekonomické statky jsou výsledkem hospodářské činnosti (výroby) a jejich vznik předpokládá využití zdrojů. Pro zdroje používáme v ekonomii označení výrobní faktory (ekonomické statky jsou vytvářeny pomocí VF):
Půda (P) – produktem přírody, ale není volně dostupná. VF půda se rozumí nejen půda využívaná k zemědělské výrobě nebo místo, na kterém se uskutečňuje jiný hospodářská činnost (stavebnictví), ale veškeré přírodní zdroje. Faktor vnitřně nehomogenní, půdy se liší svojí kvalitou (úrodnost, poloha).
Práce (L) – VF vyznačující se množstvím specifických charakteristik. Práce je především lidská činnost, lidská námaha. Schopnost konat práci se nazývá pracovní síla. Čím vyšší jsou požadavky na kvalitu prac. síly, tím složitější je práce. Množství práce je limitováno počtem práceschopných osob ochotných pracovat, délkou pracovní doby (p. fondu) a intenzitou práce.
Intenzita práce = množství práce vynaložené za časovou jednotku. Růst IP -> růst pracovního výkonu -> růst množství produkce
Produktivita práce – vyjadřuje účinnost vynakládané práce. Roste, jestliže se stejným množstvím práce je výrobce schopen vyprodukovat větší množství produkce.
Růst produktivity práce patří k obecným zákonitostem rozvoje výroby a opírá se především o zdokonalování strojů, výrobních zařízení, technologií a organizace výroby.
Dělba práce = specializace účastníků výroby na jednotlivé druhy prac.činností nebo prac.operace. Je projevem spol.charakteru výroby, podmínkou vzniku a rozvoje směny a prohlubuje vzájemnou závislost výrobců. – vede ke Kooperaci.
Kapitál (K) - je VF, který se od předchozích odlišuje tím, že je sám výsledkem předchozí výroby. Je tedy druhotným VF (x práce a půda, které jsou VF prvotním). Byl vyroben a sám slouží k výrobě dalších statků (stroje, nástroje,…)
VF mají své vlastníky, jež je prodávají těm, kteří pomocí nich vyrábějí statky. Použití VF přináší výnos v podobě mzdy (L), renty (P), zisku či úroku (K).
Společnost se však musí zabývat nejen vytvářením statků, ale musí fungovat také určitý mechanismus, kterým se vytvořený statek dostane ke spotřebiteli. Až ve spotřebě se naplňuje smysl výroby statků. Na výrobu statků navazuje rozdělovací proces, a to:
Přímé rozdělování (naturální hospodářství) – já získávám to, co budu potřebovat (vypěstuju si mrkvičku a pak ji sním ()
Rozdělování směnné (tržní hospodářství) – získám podíl z toho, co bylo vyprodukováno, a pak to proměním v to, co chci spotřebovat
Směna a peníze ve vzájemné souvislosti
Dělba práce je podnětem směny a rozvoj směny působí jako mocný stimul pro další prohlubování dělby práce.
Směna prošla historickým vývojem v závislosti na spol.poměrech a zejména vlastnických formách.
Výchozí formou směny byl barter – přímá výměna výrobku za výrobek – naturální forma směny. Složitost tohoto systému vedla k vydělení
Univerzálního směnného prostředku – komoditní (zbožové) peníze. Tím se stalo např. plátno, dobytek, cukr…Avšak rozvoj směny formoval požadavky na vlastnosti univerzálního směnného prostředku:
Dělitelnost – měl ji čaj, ale ne dobytek
Trvanlivost – stálost proti přír.jevům (plátno mohlo shořet, dobytek pojít)
Stejnorodost – přiměřená část původní hodnoty
Velká hodnota (vysoká kupní síla) – aby mohlo ve směně vystupovat v malém množství
Tyto vlastnosti komoditní peníze neměly, proto se vývoj směny posunul ke
Zlatu, stříbru – drahému kovu. Vznikly zlaté peníze (monetizace zlata).
Ve 20.stol. proběhl a byl fakticky završen proces demonetizace zlata – nahrazení zlata v oběhu papírovými penězi, popř. depozitními penězi.
Vývoj, kt. prošly peníze, souvisí s fcemi, kt. peníze plní:
Prostředek směny (transakční prostředek) – jako oběživa i depozitní peníze
Míra hodnot (prostředek oceňování) – dává cenu statkům a službám
Uchovatel hodnot – propojení současnosti hosp.života s jeho budoucím vývojem. Tuto fci plní, nejsou-li vynakládány, ale uchovají si do budoucna kupní sílu (např.v podobě nemovitostí, starožitností, zlata,…)
Zákl. ekonomická souvislost užívání zdrojů – hranice výrobních možností
Dnešní ekonomický pokrok je provázen dvěma tendencemi:
Snaha maximalizovat výsledek vynakládání výrobních faktorů
Snaha využít co nejúčinněji použitelné výrobní faktory
Omezenost zdrojů nutí k rozhodování, jaké množství VF a na jaké činnosti bude vyčleněno. Přitom stejným množstvím VF se vytváří různá množství rozdílných statků či služeb.
Je-li dáno množství a kvalita VF, kterými spol. disponuje, a jsou-li dány způsoby jejich používání (technologie), pak existuje hranice výstupů, kterou není možno za daných podmínek překonat. Ceteris paribus – za jinak stejných okolností
Množina max.výstupů ekonomiky za výše uvedených podmínek se nazývá hranice výrobních možností. Příklad – viz K.Fuchs, P.Tuleja: Základy ekonomie, str.17
Dosahuje-li ekonomika výkonu na hranici výrobních možností, dosahuje tzv. Výrobní efektivnosti, tzn., že společnost nemůže zvýšit výstup jednoho statku, aniž by snížila výstup jiného statku. Výkon pod hranicí je projevem neefektivnosti.
Křivka vyjadřuje i jinou ekonomickou souvislost – Alternativní náklady (náklady obětované příležitosti – z definičního hlediska se jedná o vyjádření nákladů druhé nejpříznivější varianty, tedy varianty, která nebyla zvolena, ale byla by vybrána, pokud by se nerealizovala varianta první.
Hranice výr.možností odpovídá vždy dané kvalitě a množství výr.faktorů, proto se s jejich rozvojem posunuje. Závisí i na kvalitě používaných výrobních technologií.
Zákon klesajících výnosů
Byl formulován již ve 2.pol.18.stol., nejčastěji bývá formulován takto:
Zvyšujeme-li používané množství některého z výrobních faktorů, zatímco množství ostatních VF se nemění, vzroste celkový produkt, ale zpomaluje se tempo růstu celkového produktu.
Používáme-li X jednotek VF kapitál, Y jednotek VF práce a Z jednotek VF půdy, rozměr dosaženého výstupu (výnost, celkový produkt) označíme TP1. Zvýšíme-li množství použitého množství např.práce práce o jednotku (Y+1), a množství K a P se nezmění, pak pro dosažený produkt TP2 platí, že je větší než TP1.
XkXk
Yl - TP1 (Y+1)l - TP2 TP2 > TP1
Zp Zp
Celkový produkt se zvýšil zapojením dodatečné jednotky VF práce – přírůstek celkového produktu dosažený za uvedených podmínek = mezní produkt (MP), v tomto případě MP práce.
TP2 – TP1 = ∆TP = MPL
Zákon klesajících výnosů vyjadřuje skutečnost, že růst celkového produktu je doprovázen poklesem mezního produktu příslušného VF. MP dodatečné jednotky VF je klesající.
MPLx > MPLx+1
Př. – člověk obdělávající určitou půdu dosahuje určitého výnosu. Jestliže v následujícím období bude spolu s ním pracovat další člověk, zvýší se výnos, ale produkt připadající na každého z nich bude menší.
Takto chápaná souvislost vychází z předpokladu, že kvalita dodatečných jednotek VF se nemění. Jestliže se mění výnos z dodatečné jednotky VF, mění se i výnosnost daného VF. K vyjádření výnosnosti VF slouží tzv. průměrný produkt (AP), který získáme podělením celkového produktu TP počtem jednotek použitého VF.
Je-li kvalita dodatečných jednotek VF shodná, zůstává ještě problém poměru mezi používanými VF. Je-li v našem případě rozsah půdy dán, pak při dané kvalitě kapitálu existuje právě určité množství práce potřebné k jejímu obdělávání, po jehož překročení mezní produkt práce začne klesat - prosazuje se působení zákona klesajících výnosů. Výnosnost VF práce ( měří se pomocí AP) však ještě poroste, ale klesající mezní produkt si vynutí i pokles výnosnosti VF.
Zákon klesajících výnosů se prosazuje v krátkém období. Platí, že při dané kvalitě VF se výrobce snaží o dosažení jejich optimální kombinace ( v rámci nejrůznějších reálných omezení, např.peněžní – lze pořídit pouze určité množství VF). Změní-li se kvalita faktorů nebo omezení, pak se optimalizace přesouvá do nových podmínek a zákonitost se může projevovat v jiných proporcích.
ZKV se vztahuje výlučně k případům zvyšování množství používaného jednoho faktoru. V praxi se běžně setkáváme s případy zvyšování množství všech VF, jejich rozsahu.
K němu dochází v delším časovém období a množství všech VF se zvyšuje takovým tempem, aby byla uchována jejich optimální proporce. Podle toho, co platí pro vztah mezi změnou vstupů a změnou výstupů rozlišujeme výnosy z rozsahu:
Xk2.Xk
p TP12.Yp TP2 TP2 > TP1
Zl2.Zl
Klesající - TP1 < TP2 < 2.TP1
- růst výstupu zaostává za tempem zapojování dodatečných VF na vstupu. Jestliže vzroste množství vstupů o 100%, dojde k nárůstu celkové produkce, ale produkt vzroste o méně než 100%.
Rostoucí – TP2 > 2.TP1
- výstup roste rychleji než dodatečné vstupy. Opět dojde k navýšení vstupů o 100%, nejen že se celkový výstup zvýší, ale dynamika jeho růstu bude vyšší než v případě navýšení vstupů.
Konstantní - TP2 = 2. TP1
- výstup roste stejným tempem jako dodatečné vstupy.
Trh a tržní mechanismus. Funkce tržního mechanismu. Rovnovážná cena.
Nutnost koordinace
Koordinace systému = uvedení jednotlivých částí celku do souladu.
Hospodářství je soustava vytvořená lidmi a založená na jejich aktivitě. Má přesně definované poslání, které je odvozeno od nutnosti vytvářet statky k uspokojování potřeb. Má-li být účelu dosaženo, je nezbytné, aby ze zdrojů, které jsou k dispozici, byly vytvářeny předpoklady k uspokojování potřeb.
Faktory vyvolávající potřebu a nutnost koordinace:
Vzácnost zdrojů
Omezený přístup
Rostoucí potřeby
Dělba práce a doprovázející ji kooperace
=> není lhostejno, jakým způsobem jsou využívány omezené zdroje.
Hospodářský rozvoj je doprovázen neustálým zvyšováním nároků na rozsah a kvalitu interakce mezi jednotlivými částmi celku.
Mechanismus ovládající hospodářství – hospodářský mechanismus, musí dávat zřetelnou odpověď na otázky co, jak a pro koho vyrábět
Základní funkci HM a jeho postavení v hospodářství můžeme zobrazit takto:
zdroje ---> HM ----> statky ----> potřeby
Omezené Stále rostoucí
Funkce hospodářského mechanismu:
HM zabezpečuje usměrnění zdrojů vzhledem k potřebám
HM musí nutit výrobce k efektivnímu chování, tedy hledání způsobu, jak z omezených zdrojů dosáhnout vyššího výkonu.
Principy fungování HM:
Tradice – byla určujícím principem pro rozhodující časové období vývoje společnosti a hospodářství, nejen v období primitivní pospolitosti (do průmyslové revoluce). Způsob výroby přecházel z generace na generaci a každá další především uchovala to, co jí předchozí zanechala. I dnes má ještě vliv, především v ekonomikách méně rozvinutých zemí.
Příkaz – princip, pomocí něhož je základní otázka řešena do jisté míry v každém systému. V prvobytné pospolitosti to bylo rozhodnutí rady starších, příkaz plnil nezastupitelnou roli v ekonomikách otrokářských i feudálních panstvích. Nejrozsáhlejšího uplatnění nalezl princip příkazu v centrálně plánovaných ekonomikách 20.stol.
Cenový (tržní) systém – mezi těmito principy jednoznačně nejsložitější. Historicky se prosazuje později, ale v moderních ekonomikách plní nezastupitelnou hlavní roli. Jeho všestranná analýza tvoří jádro moderní ekonomické teorie
Základní způsoby koordinace hospodářství
V průběhu 20.stol. se v národních hospodářstvích rozvíjely vedle sebe dva způsoby koordinace. V základu jednoho způsobu je princip příkazu, druhý způsob se opírá o určující roli cenového systému. Tyto systémy koordinace jsou na úrovni národních hospodářství jako celku protichůdné a vzájemně nepropojitelné.
Národohospodářský systém koordinace založený na příkazu má podobu centrálně koordinované ekonomiky s přísně vertikální strukturou, po níž se koordinace uskutečňuje.
Hospodářství opírající se o cenový systém je založeno na koordinaci, jejímž základem jsou horizontální vazby.
Centrálně plánované ekonomiky byly rozvíjeny jako forma překonávající nedostatky a poruchy fungování, tedy koordinace tržních systémů. V těchto kritikách byla zpravidla obsažena idea, že hospodářské poměry je možno uspořádat lepším, spravedlivějším způsobem, který byl nezřídka automaticky spojován s vyšší efektivností.
Tržní systém jako celek se optimalizuje cestou zpětných kroků, které směrují systém k rovnováze (optimu).
Teorie centrálně plánované ekonomiky vycházely vždy z předpokladu možnosti dosažení optima předem – nutně předpokládá centralizaci rozhodovací pravomoci, tím omezování až likvidaci vlastenecké suverenity.
Ekonomický základ obou systémů se tak nutně rozchází v samém východisku – uspořádání vlastnických poměrů.
V klasifikaci dnešních moderních ekonomik převládají ekonomiky smíšené, založené na koexistenci a doplňování systému cenové i příkazové koordinace.
Koexistence různých principů koordinace je možná a reálně existuje. Dominujícím principem je cenový systém u tržní ekonomiky, nebo princip příkazu u centrálně plánované.
Termín smíšená ekonomika je používán v obecné ekonomii ke zdůraznění toho, že reálné hospodářství současnosti není ani čistě tržní, ani čistě plánované.
Centrálně plánovaná ekonomika
Dominantní postavení v hospodářství tohoto hosp.mechanismu zaujímá centrální plán – fce: odpovědět na 3 zákl.ek.otázky.
Takový systém, má-li fungovat, předpokládá a vyžaduje splnění určitých podmínek:
Organizační struktura musí být přizpůsobena tomu, aby ekonomické centrum mohlo přijímat rozhodnutí, která budou zavázána pro podřízené články řízení (úprava vlastnických poměrů)
Ekonomickým základem se stává státní forma vlastnictví (nemusí být jediná – družstevní forma vlastnictví – je však podřízena státní formě)
Vztah centra a hosp.jednotek je zprostředkován jedním či více mezičlánky.
Cílem CPE byla snaha vyloučit předem neefektivní fungování hospodářství jako celku, toho cíle však nebylo nikdy dosaženo.
V čem spočívají ekonomické kořeny selhání CPE? – základem hospodářského rozvoje je racionální chování výrobců projevující se v trvalém úsilí o zdokonalování výrobních postupů. Racionální chování se projevuje tehdy, je-li výrobce zainteresován na zdokonalování, když efekt takto získaný, poměřený obětí spojenou s jeho dosažením, naplňuje účel chování výrobce. A právě tyto vazby jsou v CPE nejen narušeny, ale prakticky zlikvidovány.
Plán se stává hlavním obsahem hospodářského mechanismu, přičemž se předpokládá, že:
Cíle, k jejichž naplnění plán směřuje, jsou vyjádřením potřeb společnosti
Plán je chápán jako nejdokonalejší postižení nejen potřeb, ale i výr.možností
Jednotlivé podniky jsou zainteresovány na plnění a překračování plánu, a tím je garantováno, že budou vyvíjet trvalou aktivitu ke zvyšování své výkonnosti
Předpoklady dalšího rozvoje jsou zabezpečeny tím, že stát jako vlastník centralizuje rozhodující část výkonů do svých fondů. Tyto výsledky jsou potom rozděleny podle potřeb rozvoje.
Každý z uvedených předpokladů se v historicky krátké době ukázal jako nereálný a vynutil si administrativní korekce.
Výchozí problém příkazové ekonomiky je totiž spjat se samotnou tvorbou plánu, s formulací cílů, která předpokládá schopnost centra postihnout potřeby. Kardinálním problémem se stalo, jak je zjistit. Vzhledem k tomu, že trh hraje v tomto systému pouze okrajovou roli a je navíc silně deformovaný a jiná metoda použitelná v národohospodářském rámci poznána nebyla, ocitá se ek.centrum bez věrohodných informací o spotřebitelské poptávce.
Plán nepostihuje výrobní možnosti.
Rozpis plánu na další období je odvozován ze schématu: Předchozí výkon + procentní přirážka růstu výkonu
Skutečnost, že systém postrádal tendenci k pokroku, kompenzovala CPE „propracováváním“ plánovaných úkolů – pro vývoj CPE je charakteristický proces neustále se opakujících reforem.
Ekonomické reformy sice mohly usilovat o vytvoření ekonomičtějšího prostředí, nicméně skutečnost, že ceny ekonomický obsah neměly, by vedla k zachování ekonomicky neefektivního prostředí.
Tržní hospodářství
TH = systém založený na horizontální koordinaci, ve kterém lidé tím, že kupují, vyjadřují co chtějí a co nechtějí. Jejich chování na trhu je zároveň pokynem pro výrobce co mají nebo nemají vyrábět.
rozhodování je založeno na svobodné volbě suverénního subjektu trhu.
Tržní prostředí je demokratický a liberální systém
Dokonalost = vlastnost, že trží ekonomika umožňuje uskutečňovat volbu spojenou s užíváním omezených zdrojů nejdokonalejším ze známých způsobů.
Základem TH je trh a jeho niterním obsahem je tržní mechanismus. Na trhu dochází k výměně činností mezi subjekty prostřednictvím směny – teprve na trhu může získat činnost výrobců smysluplnost.
Trh také ve své nejkoncetrovanější podobě – peněžní – vyjevuje jednotlivé stránky ekonomiky (vnitřní proporce, kvalitu, úroveň). Tím trh poskytuje nezbytné informace, od kterých se odvíjí očekávání tržních subjektů a jejich rozhodování.
Jako forma hosp.mechanismu musí plnit obě základní fce:
Usměrňovat zdroje vzhledem k potřebám – neznamená pouze zabezpečit přeměny omezených zdrojů na statky, potřeby spol.přesahují možnosti jejich uspokojování vytvářenými statky. Jak optimalizace alokace zdrojů probíhá? – cenový pohyb je tržními subjekty zaznamenáván a vyhodnocován a promítá se do přijímaných rozhodnutí. Dochází-li k cenovému vzestupu, mají firmy zájem o rozšiřování výroby. Předpokladem je získání dodatečných VF – zvyšuje se D po VF. Je to reakce na cenové zvýhodnění, které je projevem společen
Vloženo: 24.04.2009
Velikost: 2,77 MB
Komentáře
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu PEMAKI - Makroekonomie I
Reference vyučujících předmětu PEMAKI - Makroekonomie I
Podobné materiály
- PESZHD - Transformace české ekonomiky - Vypracovane_pojmy
- PFZFIF - Základy firemních financí - Vypracovane_otazky_nove
- PFZFIF - Základy firemních financí - Vypracovane_otazky_resp_vycuc
- PHMANA - Management I - Vypracovane_tematicke_okruhy
- PHZAFI - Základy filozofie - Vypracovane_otazky
- PPSP - Správní právo - Otazky_vypracovane2006
- PVVE - Veřejná ekonomie - Vypracovane_otazky_2006
- PVVEFI - Veřejné finance I - Vypracovane_otazky
Copyright 2024 unium.cz