- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálwww.wasza.com 1
I. PODNIK A PODNIKOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ
1. Hospodářství a hospodářský princip
Princip racionality = Princip hospodárností (ekonomický princip) hodnotově:
a. Princip maxima – daná spotřeba peněz → nejvyšší výnos
b. Princip minima – daný výnos → minimum peněz
Princip racionality = Princip hospodárností (ekonomický princip) kvantitativně:
a. Princip maxima – daná spotřeba VF → nejvyšší produkce
b. Princip minima – daná produkce → nejnižší spotřeba VF
Princip racionality je formální nevypovídá nic o cílech a motivech jednání, ale charakterizuje způsob
hosp. jednání.
2. Pojetí podniku
Samostatně hospodařící jednotky:
a. produkční hospodářství (podniky) – plánovitě organizovaná jednotka, v niž se produkují statky
a služby. Podnik je zkušenostní objekt – ne předmět zkoumání PH. Předmětem zkoumání PH
je chování podniku a jeho rozhodovací procesy o cílech, výstavbě, způsobu zhotovování,
zhodnocování výkonů.
b. spotřební hospodářství (domácnosti a veř.rozpočty) – nejsou prvotním objektem zkoumání
PH, ale jsou součásti zkoumaných problému.
3. Podnik a hospodářský systém
Znaky systémově indiferentní Znaky systémově závislé
Kombinace VF Princip autonomie
Ziskový princip
Princip hospodárnosti
Podnik v tržním
systému Princip soukromého
vlastnictví
Princip orgánu
Princip finanční
rovnováhy
Princip společenského
vlastnictví
Podnik
Podnik v centrálně
plánovacím hosp.
systému Princip plnění plánu
Slabiny tržního systému:
1. tendence ke koncentraci - úspěšný podnik roste a vytlačuje konkurenty → tím omezuje soutěž
2. tendence k nerovnému rozdělování - příjmové rozdíly mezi jednotlivci → vznik soc. napětí
3. tendence ke konjunkturním výkyvům – což je růst cen, přezaměstnanost, inflace atd.
4. Typologie podniku
Podle sektoru a hospodářských odvětví se podniky dělí na:
↳ sektory – zemědělství, průmysl, služby – taky primární, sekundární a terciární
↳ hosp. odvětví – určitá skupina výrobku či služeb - zemědělství (3 hosp. odvětví), průmysl (17
odvětví), služby (9 odvětví)
Podle druhu výkonu se dělí na podniky produkující:
↳ hmotné statky
↳ služby – sbírají a přerozdělují hmotné statky
www.wasza.com 2
Podle způsobu zhotovování výkonu:
↳ podle výrobního principu – výroba kusová, hromadná nebo sériová
↳ podle výrobního způsobu – výroba proudová, dílenská, skupinová, …
Podle převládajícího výrobního faktoru:
↳ pracovně intenzivní – velký podíl mzdových nákladů
↳ investičně náročné – velký kapitál
↳ materiálově intenzivní – velké náklady na suroviny
Podle velikosti:
↳ malé
↳ střední
↳ velké
kriterium: počet zaměstnanců, obrat, velikost majetku
Specifickým dělením je rozlišení podniku podle:
↳ závislostí na stanovišti
o závislé na surovině (cementárna)
o energii (vodní elektrárna)
o pracovní síle (zakládání v oblastech s volnou pracovní sílou)
o odbytu (pekárna v dosahu koncentrace obyvatelstva)
↳ pohyblivost
o zcela nebo zčásti vázané na stanoviště
o cestující podniky
Podle právní formy:
↳ podniky fyzických osob
↳ podniky právnických osob
↳ kapitálové podniky atd.
www.wasza.com 3
II. PODNIKOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ A JEHO METODY
1. Teoretické a aplikované hospodářství
Předmět zkoumání PH je souhrn všech rozhodnutí v podniku o:
↳ cílech – výběr požadovaných stavů, jež podnik chce dosáhnout
↳ výstavbě – volba výrobních faktorů, stanoviště, právní formy
↳ způsobu výroby a zhodnocování výkonů – výr. programy, opatřování vstupů, odbytová politika
PH má dvě části:
↳ teoretické PH – čisté poznání objektu PH, nezaměřuje se na určitý účel, je zde logická provázanost
↳ aplikované PH – popis a zhodnocení empiricky zjištěných rozhodovacích procesů
PH má dvě stránky:
↳ existencionální stránku – to, co je – na ní je zaměřená empiricko-realistická PH teorie
↳ logickou stránku – to, co má být – exaktní PH teorie
2. PH modely
Členíme podle:
↳ původu premis
o reduktivní modely
o konstruktivní modely
↳ druhu výpovědí
o popisné – jen popisují, neanalyzují, nevysvětlují, neříkají co se má dělat
o vysvětlovací – vysvětlují příčiny podnikových procesů, patří sem i prognostické modely
o rozhodovací – usnadňují výběr optimální varianty hospodářského jednání
↳ podle druhu předpokladu o tom, jaký bude výsledek
o deterministické – vyjadřují rozhodnutí v podmínkách plné informovaností
o stochastické – rozhodnutí v podmínkách rizika
o modely her – pro výsledek není možné stanovit žádné pravděpodobnosti
3. Princip výběru zkoumaných problému v aplikovaném PH
↳ Zaznamenává cíle, aniž by je soc. a eticky hodnotilo → značí se jako prakticko-normativní PH
↳ Dlouhodobá max. zisku se uplatňuje jako jediný princip výběru zkoumaných problému v PH
↳ Potíže při určení podnikatelského chování působí následující souvislosti:
o pojem zisku – není jednoznačně určen, hodně významu (bilanční zisk, kalkulační, zisk po
zdanění) → rozdílné varianty dosažení max. zisku.
o podnikatel zohledňuje vnější prostředí – i přes to, že nemají všechny informace potřebné
k max. zisku, a usilují o max. zisku až po splnění vedlejších podmínek
www.wasza.com 4
4. Ukazatelé hospodářské úspěšnosti: zisk, rentabilita, hospodárnost, produktivita
Podnikový výsledek = oceněný výnos – oceněná spotřeba výrobních faktorů
Zisk: výnos > spotřeba
Ztráta: výnos < spotřeba
Vyrovnaný výsledek: výnos = spotřebě
Zisk se v praxi objevuje prostřednictvím dvou ukazatelů:
↳ Bilanční zisk – kladný rozdíl mezi výnosy a náklady za období
↳ Kalkulační zisk – kladný rozdíl mezi kalkulačními výnosy a náklady za období
Rentabilitu (výnosnost) rozlišujeme na:
↳ Rentabilitu celkového kapitálu = ( zisk + úroky z cizího kapitálu/cizí kapitál ) x 100
↳ Rentabilitu vlastního kapitálu = ( zisk/vlastní kapitál ) x 100
↳ Rentabilitu obratu = ( zisk/obrat ) x 100
Rentabilita kapitálu – udává velikost zúročení kapitálu v % za sledované období
Rentabilita obratu – říká kolik v % tvoří zisk z docílených tržeb za období
Produktivita = vyrobené množství produkce/vynaložené množství výrobních faktorů - ukazatel má
materiální, objemový charakter.
Hospodárnost = výnos/náklad
www.wasza.com 5
III. PODNIKOVÉ VÝROBNÍ FAKTORY A PODNIKOVÉ ŘÍZENÍ JAKO VÝROBNÍ FAKTOR
1. Systém podnikových výrobních faktorů
NOP rozlišuje 4 výrobní faktory:
↳ Výkonná práce
↳ Materiál elementární faktory – mají bezprostřední
↳ Hmotný investiční majetek (pozemky, půda) vztah k předmětu výroby;
↳ Disponibilní práce
o originální – vedení podniku
o odvozené – plánování, organizace, dohled
Národohospodářská teorie rozlišuje:
↳ původní výrobní faktory
o práce
o půda
↳ odvozený výrobní faktor
o kapitál
2. Funkce podnikového řízení
Úlohy dispozitivního faktoru:
↳ Stanovení cílů
o horizontální systém – dělí se na hlavní a vedlejší cíle
o vertikální systém – dělí se na hlavní cíle, mezicíle a dílčí cíle
↳ Plánování – hledání alternativních cest k dosažení cílů
↳ Rozhodování – o tom, kterou z alternativních variant je třeba vybrat
↳ Realizování = organizování – uskutečňování vybrané varianty
↳ Kontrolování – pomáhá určit do jaké míry jsou cíle dosahovány a jakým způsobem
3. Strategické řízení
Strategické řízení – řízení a koordinace dlouhodobého vývoje podniku, při niž jsou rozhodnutí přijímána
nejen na základě racionálně ekonomických úvah, ale jsou určována i sociologickým a sociálním okolím.
Je to rozvinutá koncepce řízení.
Klasické řízení – je statické a adoptivní
Strategické řízení – je dynamické a agresivní
4. Nositelé řídicích rozhodnutí v podniku
Podniky dělíme na:
↳ vlastnické podniky – vlastníci nesou kapitálové riziko a řídí podnik (v.o.s., kap.spol, pod. FO)
↳ manažerské podniky – vlastníci pouze nesou kapitálové riziko, řídí a rozhodují manažeři, kteří
jsou zaměstnanci. (s.r.o, a.s.)
Principy řízení (při řízení několika osobami):
↳ Direktoriální – jedna vybrána osoba může rozhodovat, nemůže být přehlasována, nevýhodou
je riziko snížení kvality rozhodování
↳ Kolegiální – každý člen skupiny má stejné oprávnění při rozhodování. Je tady vyšší odbornost
přijatých rozhodnutí.
www.wasza.com 6
IV. SYSTÉM PODNIKOVÝCH CÍLŮ, NÁSTROJE A PŘÍČINY ŘÍZENÍ
1. Typologie podnikových cílů
Hlavní cíl:
↳ dlouhodobá maximalizace zisku
Další cíle:
↳ sledování zisku nebo rentability
↳ co nejvyšší obrat
↳ ovládnutí trhu, pozice na trhu
↳ dlouhodobé zajištění podniku
↳ zajištění pracovních míst
↳ důraz na nezávislost podniku
↳ zajištění ochrany životního prostředí
Základní dělení cílů:
↳ monetární – dají se měřit penězi, třeba zisk, obrat atd.
↳ nemonetární – nedají se vyjádřit v penězích
o ekonomické – ovládnutí trhu, dlouhodobé zajištění produkce
o mimoekonomické – sociologické, etické: ochrana živ. prostředí, získání polit. vlivu
Druhy vztahů mezi cíle:
↳ Komplementárnost – ↑ C1 → ↑C2
↳ Cílová konkurence – ↑ C1 → ↓C2
↳ Cílová protikladnost – ↑ C1 → zamezuje uskutečnění C2
↳ Cílová indiference – ↑ C1 → nemá vliv na plnění C2
Z časového hlediska cíle dělíme na:
↳ krátkodobé – do 1 roku; střednědobé – 1 – 3 roky; dlouhodobé – nad 3 roky
↳ statické – se nebere v úvahu vývoj v čase; dynamické;
2. Cílové konflikty
Cílové konflikty se dělí na:
↳ individuální – konkurence mezi cílem organizace a cílem zaměstnance
↳ hierarchicky podmíněné – vznikají když cíl není možné měřit → nedá se plnění kontrolovat
↳ cílové konflikty uvnitř organizace – útvary organizace mají spolupracovat, ale sledují různé
cíle
3. Cílový systém strategického řízení
↳ vymezuje vrcholový cíl obsáhleji ( často: vrcholový cíl = vize podniku)
↳ podniková kultura – to, co se děje v podniku = vztahy v podniku
www.wasza.com 7
4. Systematizace nástrojů řízení
Úkolem vedení je motivovat pracovníky využitím objektivně hodnotitelných materiálních nástrojů
řízení – odměna za práci, vhodné pracovní podmínky atd.
Nemateriálních nástrojů řízení se využívá k spokojenosti v práci a s práci svých pracovníků.
Opatření ve strukturování práce pro zlepšení pracovní pohody:
↳ Rozšíření práce – pracovníkovi se svěří celý balík práce → odstranění roztříštěností pr.
procesů
↳ Pracovní rotace – rozšíření horizontu pracovníka → brání monotonii a frustraci
↳ Obohacení práce – pracovní náplň se rozšiřuje, používá se zejména ve strukturaci práci
↳ Autonomní pracovní skupiny – ve skupině je větší samostatnost
Řídicí styly:
↳ Patriarchální – řídicí pracovník má autoritu otce v rodině, který se stará o svoje podřízené,
podřízené se nemohou podílet na řízení;
↳ Charismatický – odvozuje se od osobnosti vedoucího pracovníka, jeho charismatu, podobá se
patriarchálnímu stylu, ale chybí u péče o podřízené;
↳ Autokratický – využívá hierarchický řídicí aparát, sám přijímá rozhodnutí, říká, že vše
vyžaduje organizaci;
↳ Byrokratický – jsou to instance, které řídí a mají přesně vymezené pravomocí, orientují se na
disciplinu pracovníků;
↳ Kooperace – zaměstnanci se podílí na rozhodování
5. Principy řízení
Principy pro delegování pravomocí:
↳ Řízení podle výjimek – management by exception – vedení omezuje svá rozhodnutí na
výjimečné případy, rutinní řízení je delegováno;
↳ Řízení podle rozhodovacích pravidel – m. by decision rules – rozhodování pouze na základě
přísných pravidel;
↳ Řízení podle úkolů – m. by delegation – na zaměstnance jsou přenášeny jasné úkoly
s odpovědnosti a rozhodovací kompetenci;
↳ Řízení pomoci regulace systému – m. by systems – delegací úkolu se snaží řídit pomoci
systému využívajícího počítače;
Principy orientované na cíle a výsledky:
↳ Řízení podle cílů – m. by objectives – určuje se cíl, kterého má pracovník dosáhnout → podle
splnění je i odměněn;
↳ Řízení podle výsledků – m. by results – nadřízení stanoví výsledky, kterých se má dosáhnout
→ hodnotí se pouze výsledky, nikoli způsoby jejich dosažení;
www.wasza.com 8
V. PLÁNOVÁNÍ A ROZHODOVÁNÍ V PODNIKU
1. Úkoly a struktura plánování
4 ko
Vloženo: 24.04.2009
Velikost: 145,90 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu PHNOPI - Nauka o podniku I
Reference vyučujících předmětu PHNOPI - Nauka o podniku I
Podobné materiály
Copyright 2024 unium.cz