- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálProblémové okruhy z předmětu Manažerské účetnictví
Manažerské účetnictví jako systém.
(3 hlavní subsystémy manažerského účetnictví a jejich vzájemné vztahy; strukturalizace podniku z pohledu systémového přístupu, pojem výkon)
Systém je množina vzájemně propojených prvků, mající určitý účel.
ryze účelová, myšlenková konstrukce
základní vlastnosti:
struktura systému – na čase relativně nezávislé uspořádání vazeb mezi prvky (statický aspekt)
chování systému – určitý projev systému v čase (dynamický aspekt, určitá činnost, chování)
rozlišovací systémové úrovně
Z hlediska účelu a určení informací bylo účetnictví rozděleno na dvě základní oblasti:
finanční účetnictví – syntetizování informací za podnik jako celek
manažerské účetnictví – obrací svou pozornost na jednotlivé útvary podniku a výkony, které útvary poskytují. Objekt zobrazení v MÚ je potom některý z organizovaných vnitropodnikových útvarů, řízený pomocí peněžně kvantifikovaných úkolů (hl. dle stanovené výše nákladů) – střediska.
Postupným historickým vývojem se v systému MŮ konstituovali 3 relativně samostatné subsystémy metod, kterými se zpracovávají finanční informace:
Kalkulace – zjišťují a stanovují náklady na jednotlivé výkony
Rozpočetnictví – kvantifikuje podnikové cíle a plány do peněžně vyjádřených rozpočtů a jejich pomocí stanoví střediskům, resp. podniku hodnotově vyjádřené úkoly pro budoucí období
nákladové (vnitropodnikové, provozní) účetnictví – zobrazují průběh transformačních procesů
Vzájemné vztahy FÚ a MÚ:
1 – vstup z finančního účetnictví
2 – předběžné, plánové informace pro rozpočty
3 – vstup do kalkulace pro výpočet podílů režií na kalkulační jednici výkonu
4 – předem stanovené náklady, které zároveň představují vnitropodnikové ceny pro zúčtování vnitropodnikových výnosů a ocenění výkonů v nákladovém účetnictví
5 – skutečné náklady pro výpočet výsledné kalkulace
6 – rozdíly mezi předběžnou a výslednou kalkulací
7 – údaje o skutečných nákladech z nákladového účetnictví (pro ocenění zásob vyrobených vlastní činností podniku je přebírá i finanční účetnictví, které není v obrázku vyznačeno)
8 – rozpočtované náklady
9 – controllingem zpracované informace do podoby reportů (výkazů) pro jednotlivé stupně řízení (managementu)
Strukturalizace podniku z pohledu systémového přístupu:
Podniková struktura by se dala shrnout do tří jednotlivých složek, a to lidé, informace a technika. Touto podnikovou strukturou prochází podnikový proces, který představuje vztahy mezi dodavatelem a zákazníkem, přičemž podnik může být jak jedno, tak druhé z výše uvedeného.
Nad tímto systémem podniku a podnikových procesů „krouží“ řídící činnosti jako orgány dohledu a vedení. Tyto řídící činnosti můžeme rozdělit na:
strategické řízení – stanovení cílů, rozhodování, organizování a kontrola
operativní řízení – plánování, rozhodování, implementace a hodnocení
Výkonnost podniku a pojem „výkon“:
Výkonnost (resp. výkon) = úspěšnost podnikových činností při dosahování hlavního cíle podniku
věcný (naturální) pohled na hlavní cíl:
tvorba výstupů v podobě výrobků, prací a služeb prospěšných pro zákazníky podniku, a to při co nejmenší spotřebě vzácných zdrojů nutných pro činnost podniku
ekonomický (finanční, peněžní, hodnotový) pohled na hlavní cíl:
hospodářský princip vyjádřený dlouhodobou ziskovostí podniku (podnikem získané čisté efekty v peněžním vyjádření vztažené na peněžně vyjádřený objem zapojených vzácných zdrojů)
Historie vzniku manažerského účetnictví
(hlavní milníky vývoje účetnictví; vazba na hospodářský vývoj; hlavní inovace v účetně-ekonomických nástrojích)
Žijeme v době, která je literaturou označována za informační společnost, nebo také postindustriální, s postupným zánikem industriální společnosti a se stále větším kladením důrazu na fungování informace. Každá společnost potřebuje pro správné fungování života dostatečně organizovanou výrobu a systematicky seřazené informace, ať už pro přehled vlastních výdajů a příjmů, či pro optimální stanovení ceny. Hlavním z nástrojů, který byl schopen toto poskytovat, se stalo účetnictví.
Počátek účetnictví sahá do dávnověku. Chadlejsko-babylonská, asyřanská a sumerská civilizace své hospodářství dokumentovali v podobě obchodních zápisů. V Egyptě se o příjmy do státní pokladny a o zápisy o těchto příjmech staraly písaři. Čína v posledním tisíciletí před Kristem vedla státní účetnictví. Řekové již ve 3.stol.př.n.l. vyvinuli velmi složitý a podrobný systém odpovědnostního účetnictví.
První zárodečnou podobu dnešního účetnictví je možno nalézt i ve starověkém Římě – Caesar vydal právní normu, že musejí být vedeny systematické zápisy o příjmech a vydáních, tzv. codex accepti et expansi. Zápisy měly formu knihy, sloužila také jako důkazní prostředek.
Inkové – systém záznamů, který vycházel z dvacítkové soustavy, jako nosiče informace použity quipy – barevné šňůrky s uzly, vázanými podle zvláštních kódů. Běžci přenášeli quipy do podřízených provincií – dálkový přenos informací.
Za datum narození účetnictví v dnešní podobě je považován rok 1495 – bylo zveřejněno dílo Summa de Arithmetica, Geometria, Proportioni et Proporcionalita (Vše o aritmetice, geometrii, poměrech a úměrách. V něm italský mnich Lucca Paccioli popsal benátskou formu účetnictví, vedenou ve třech knihách (memoriál, deník a hlavní kniha) – podvojná forma, jejich principy jsou využívány dodnes.
K dalšímu zásadnějšímu vývoji účetnictví dochází až v 19. a 20.století, zejména díky průmyslové revoluci a následné vědecko-technické revoluci. Toto období je spjato se jmény Taylor, Mayo, Gilberth, Fayol apod. Jejich teoretické poznatky podstatným způsobem ovlivnily praxi velkých podniků. Př. – Henry Ford a jeho automobilka. Od něj přinesl tento systém k nám Tomáš Baťa. Požadavky na tyto rozrůstající se podniky v účetnictví – jednotkové náklady polotovarů, porovnání produktivity práce, administrativní kontrola prostorově oddělených provozů – nástin manažerského účetnictví.
Rozvoj železnice v USA (2.pol.19.stol.) znamenal velký nárůst potřeby kapitálu – rozvoj burzy, obchodů s dluhopisy, potřeba informací pro věřitele. Do železničních společností bylo zařazeno celé finanční oddělení v čele s finančním ředitelem. Došlo zde k „účetní revoluci“ – bookkeeping ( accounting, bylo zavedeno finanční, kapitálové a nákladové účetnictví.
Ocelářství (Andrew Carnegie) – „sleduj náklady a zisky se ohlídají samy“. V r. 1880 měl nejpodrobnější a nejpřesnější systém nákladových listů. Ceny odvozoval od přímých nákladů – nejnižší ceny na trhu, i v dobách recese byl ziskový.
Zpracování ropy - John Davison Rockefeller, Sr. Zpočátku zaměstnán jako účetní, později hlavní účetní Standard Oil Company - zpracování ropy – petrolej na svícení, postupně skoupil všechny konkurenty a vytvořil celosvětový monopol na zpracování ropy, následně rozšířený vertikální integrací, 20. léta 20. století – rozvoj automobilismu – benzín, dodnes nejbohatší muž v historii světa
Škola vědeckého řízení - Frederick Winslow Taylor 1906/1907 - president of the American Society of Mechanical Engineers
Harrington Emerson, Percy Longmuir, Henry Towne
A. Hamilton Church a další
předběžné stanovení optimálních materiálových a mzdových jednicových nákladů
plány spotřeby nákladů, v nichž byly zakomponovány i motivační podíly dělníků, či celých dílen na úsporách
– Church navrhuje zřídit samostatné účty pro režie
Koncern DuPont - E. I. du Pont de Nemours and Company, dynamit a střelný prach, dodnes světová dvojka v chemikáliích (za BASF), Pierre Du Pont, Donaldson Brown
rentabilita investovaného kapitálu místo rent. tržeb
Du Pontův rozklad ROI
rozpočty jako nástroj koordinace a vyvážení toků všech podnikových zdrojů
Baťa, a.s. - (ČSR, 20.-30. léta 20. století), Tomáš Baťa (založil 1894 ve Zlíně), sám Ameriku několikrát navštívil (poprvé 1904), obdiv k Fordově organizaci práce, Edisonovým vynálezům, od 1932 - Jan Antonín Baťa
Baťa, a.s. koncem 30. let celosvětová jednička ve výrobě obuvi (výroba v roce 1937 dosáhla 47,8 mil. párů obuvi, z toho 18,3 mil. párů činil vývoz do zahraničí; 67 tis. zaměstnanců)
provozní účetnictví důsledně provázané se systémem kalkulací, pololetní rozpočty (předpoklady)
tzv. samospráva dílen s akordní účastí na zisku, systém sobotních konferencí, věcné nástroje: vlastní prodejní síť, proudová výroba,vysoká standardizace, integrace dodavatelů surovin
Přerůstátní nákladového účetnictví v manažerské - 80. léta 20. století
H. Thomas Johnson, Robert S. Kaplan - kritika minimálního rozvoje manažerského účetnictví po roce 1925 – reakcí:
Activity Based Costing / Management (80/90. léta)
Target Costing (Japonsko, 90. léta)
Life Cycle Costing
Beyond Budgeting (konsorcium CAM-I, 1998)
Balanced Scorecard (finanční +nefinanční měřítka, kauzální mapy strategie, propojení strategie s operativou, 1996)
v germanofonní oblasti – controlling
Vztah manažerského a finančního účetnictví.
(adresát informací příslušného typu účetnictví; legislativní úprava; délka účetního období; způsob oceňování; členění nákladů ...)
Hlavní rozdíl mezi FU a MU představují odlišné skupiny adresátů účetních informací. Nejedná se však o rozdíl jediný.
Charakteristika
Finanční účetnictví
Manažerské účetnictví
Adresáti informací
Vlastníci (investoři), věřitelé, další externí subjekty
Řídící pracovníci (manažeři)
Zaměření
Minulost a přítomnost
Současné období a předpoklady o budoucím vývoji
Účel
Věrné a poctivé zobrazení majetku, závazků a finanční výkonnosti podniku
Podrobné informace pro ekonomické řízení podniku a jeho součásti
Objekt zobrazení
Podnik a jeho vztah k okolí.
Střediska uvnitř podniku, výkony (výrobky), procesy
Podrobnost informací
Relativně agregované údaje za celý podnik
Detailní informace o jednotlivých objektech zobrazení
Právní regulace
Přesně vymezené postupy (směrnice EU, Standardy mezinárodního výkaznictví, zákon o účetnictví, vyhláška, České účetní standardy)
Minimální (pouze rámcová pravidla v Českých účetních standardech)
Délka účetního období
Zpravidla roční účetní období.
Měsíční, příp. častější uzávěrky spojené s odpočty a vyhodnocováním odchylek.
Oceňovací principy
Převažují historické ceny.
Předem stanovené ocenění vnitropodnikovými cenami, zahrnutí oportunitních nákladů.
Variabilita principů
Převažuje jediný způsob ocenění a zobrazení účetních případů.
Variantní způsoby zobrazení závislé na typu rozhodovací úlohy, pro jejíž řešení jsou informace určeny.
Významný rozdíl mezi FU a MU spočívá též ve stupni státní regulace. V r. 1989 náš stát přestal podnikům předepisovat, jak mají organizovat své vnitropodnikové účetnictví, zatímco FU zůstalo předmětem poměrně striktní regulace. S tím koresponduje i skutečnost, že FU má stanovena přesná pravidla pro ocenění a zobrazení jednotlivých účetních případů, zatímco MU využívá širokou paletu oceňovacích a účetních principů, odvozených primárně od potřeb manažerů podniku.
Členění nákladů a výnosů
(účelové členění dle způsobu zadání nákladového úkolu, přiřaditelnosti k druhu finálního výkonu; závislosti na objemu aktivity, relevance k rozhodování; prvotní a druhotné náklady a výnosy)
ČLENĚNÍ NÁKLADŮ:
Členění nákladů podle nákladových druhů (ekonomicky stejnorodé položky nákladů
- členění preferované i FU, význam spočívá v poskytování informací o spotřebě příslušných vstupních faktorů a tedy o vztahu podniku k okolí.
Za základní nákladové druhy jsou považovány:
spotřeba surovin, materiálu a jiných skladovatelných položek
spotřeba neskladovatelných dodávek (energie, tepla)
spotřeba a použití externích prací a služeb
mzdové a ostatní osobní náklady (vč. soc. a zdrav. pojištění)
odpisy dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku
finanční náklady (např. nákladové úroky, bankovní výlohy, pojistné apod.)
Nákladové druhy jsou náklady prvotními (zachycované hned při jejich vstupu do podniku), externími (vznikají spotřebou dodávek od externích dodavatelů) a jednoduchými (nelze je v podniku dále členit).
Náklady produktu a náklady období
Náklady produktu (výkonu) – vstupují do ocenění zásob vytvořených vlastní činností podniku (nedokončené výroby, polotovarů, výrobků). Vyjadřují užitečnost spotřebovaných ekonomických zdrojů vázanou v těchto zásobách až do okamžiku, kdy dojde v jejich přeměnu v jinou formu zásob vytvořených vlastní činností (resp. k prodeji).
Náklady období – představují spotřebu ekonomických zdrojů, jež svou užitečnost vyčerpaly v průběhu období.
Účelové členění nákladů
- slouží k hodnocení přiměřenosti spotřeby vzniklých nákladů.
Podle účelu = podle činností, při kterých dochází k jejich spotřebě. Především jde o členění nákladů podle výkonů.
Vychází z členění podle jejich vztahu k příslušnému technologickému procesu na:
Náklady technologické – týkající se dané kalkulační jednice, tedy vznikající pouze v technologickém procesu při výrobě daného výkonu. Sem spadají:
jednicové náklady – přímo se týkající dané kalkulační jednice (= určitý výkon - výrobek, služba - vymezený měrnou jednotkou (kusy, kg, m, hod, ...) a používaný jako elementární prvek kalkulace), technologické náklady vyvolané kalkulační jednicí výkonu.
jednicový materiál
jednicové mzdy
ostatní jednicové náklady (podíl opotřebení nástrojů, licenční poplatky, stanovené za kus, apod.)
technologická energie – je-li měřitelná
některé odbytové náklady – pojistné, balení výrobků dodávaných zákazníkům, …
Náklady na vytvoření, zajištění a udržení podmínek racionálního průběhu daného procesu. Sem spadají:
režijní náklady - týkají se technologického procesu určité činnosti jako celku a jsou spojeny bezprostředně s obdobím a ne s jednotlivými výkony. Nákladový úkol se stanoví ve vztahu k určitému časovému období nebo z hlediska místa vzniku, reps. odpovědnosti za jeho splnění.
výrobní (provozní) režie
správní režie
zásobovací režie
odbytová (prodejní) režie
Členění dle kalkulační techniky
přímé náklady – lze je přičíst „přímo“, patří sem vždy náklady jednicové, náklady, které mohou být vyvolány skupinou výrobků daného druhu, … Přímou přičitatelnost nákladů je třeba chápat ve vztahu k druhu výkonu, nikoli pouze k jeho určité kalkulační jednici.
nepřímé náklady – takové, které při jejich vzniku nelze přiřadit předmětům kalkulace přímo – vznikají společně při výrobě několika různých výrobků a tak je lze jednotlivým předmětům přiřadit pouze nepřímo. Příčinnou souvislost s předměty kalkulace zde suplují stanovené rozvrhové základny.
Kapacitní členění nákladů
- podle závislosti na objemu prováděných výkonů
variabilní náklady – za určitou dobu se mění v závislosti na objemu produkce
fixní (pevné) náklady – v určitém intervalu objemu zůstávají neměnné, bez závislosti na růstu objemu produkce. Při pořízení další výrobní kapacity se změní skokem a poté opět zůstávají fixní.
smíšené – často takové bývají režijní – mohou vznikat obtíže při zařazování do skupin.
Další členění
Náklady relevantní - námi ovlivnitelné x Náklady irelevantní
Náklady ztracené příležitosti (alternativní)
atd.
ČLENĚNÍ VÝNOSŮ:
Literatura se výnosům příliš mnoho nevěnuje (oproti nákladům). Dříve byly považovány za veličinu stanovenou trhem, kterou podnik není schopen ovlivnit. S růstem variability výrobků na trhu však vznikla potřeba porovnávat výnosy získané od zákazníků. Na významu získávají různá variantní členění výnosů dle řady kritérií, kterými mohou být:
jednotliví zákazníci, či jejich skupiny
území, kde jsou výrobky prodávány
distribuční kanály apod.
Specifické kritérium pro členění výnosů představuje příjemce poskytnutého výkonu:
- výnosy za odbytové /finální/ výkony – příjemcem jsou zákazníci z okolí podniku
- vnitropodnikové výnosy – jeden útvar poskytne výkon druhému útvaru, tedy příjemcem výkonů je samotný podnik. Ocenění probíhá ve vnitropodnikových cenách.
Proti vnitropodnikovým výnosům jdou vnitropodnikové náklady. Ty jsou, oproti nákladovým druhům, náklady druhotné (vznikající z důsledku spotřeby výkonů již předtím vyrobených v samotném podniku), interní (podnik je vlastním interním dodavatelem) a složené (mají komplexní charakter, jsou složeny z několika druhů prvotních nákladů).
Kalkulace – podstata a základní pojmy
(kalkulace; kalkulační jednice; kalkulační množství; kalkulační členění nákladů; alokace; obecné principy alokace; typový kalkulační vzorec a rozbor jeho položek)
Kalkulace = činnost při sestavování kalkulací, při kalkulování se stanovují nebo zjišťují náklady na stanovenou jednotku výkonu (k. jednici)
= výsledek činnosti kalkulování, stanovený (zjištěný) na příslušnou jednotku výkonu, a to v položkách podle kalkulačního vzorce
= ta část podnikového informačního systému, která usoustavňuje data o nákladech na výkony, čerpaná zejména z nákladového účetnictví a rozpočetnictví
= podnikový útvar, který se zabývá sestavováním kalkulací
Cílem kalkulace je zjištění, resp. stanovení nákladů na přesně vymezenou jednotku podnikového výkonu.
Předmětem kalkulace jsou výkony podniku, a to jak odbytové, tak vnitropodnikové.
Kalkulační jednice = přesně specifikovaná jednotka výkonů daného podniku, určená:
druhem výkonu (1 Kg)
typem výrobku, designem apod. (např. typ 38)
provedením, typovým rozměrem apod. (např. výbušné provedení)
Kalkulační množství = série výrobků, která je dána do výroby jedním výrobním příkazem. Skutečné náklady na výrobu této se zachycuje v nákladovém účetnictví na jednom analytickém účtu. Náklady na kalkulační jednici zjistíme vydělením náklad na kalkulační množství počtem skutečně vyrobených k. jednic.
Kalkulační členění nákladů – přímé a nepřímé, viz předchozí otázka
ALOKACE nákladů = obecný název pro přiřazování nákladů, určuje, jak stanovit náklady na kalkulační jednici. Jedná se o přiřazování nákladů k určitým objektům (útvaru, výkonu).
Principy alokace:
princip příčinnosti – přiřadit podle toho, díky čemu vzniká
princip únosnosti – co max. objekt unese
pri
Vloženo: 24.04.2009
Velikost: 4,48 MB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz