- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálptech, str. 51
Nástroje ovlivňující vývoj DK:
Devizová poptávka
Devizová nabídka
Apreciace/depreciace
ceny dom. zboží rostou
růst
pokles
depreciace
ceny zahr. zboží rostou
pokles
růst
apreciace
cla, dovozní kvóty
pokles
bez změny
apreciace (v první fázi, ale po čase vzrostou domácí ceny => depreciace)
proexportní nástroje
bez změny
růst
apreciace (pokud bude omezená kapacita dom. výrobců, bude pro ně výhodné exportovat, a vzroste poptávka doma, tím ceny => depreciace)
Úrokový diferenciál jako determinant devizového kurzu.
Parita úrokové míry, úrokový diferenciál
Při determinaci vývoje dev. kurzů hraje významnou úlohu mez. pohyb kapitálu (od 80. let 20. stol.), odhad objemu dev. obchodů 2 biliony USD za den. Pohyb kapitálu je tedy významnějším faktorem než pohyb zboží.
Parita úrokové míry by měla platit na mezinárodním kapitálovém trhu. Pokud bude existovat volný pohyb kapitálu, budou se investoři snažit dosahovat stejných výnosů bez ohledu na to, v jaké měně jsou daná aktiva denominována. Musí také platit, že náklady na půjčky by měly být ve všech měnách stejné.
Výhodnost na různých trzích musí být ovlivněny pouze cenami nebo rizikem, ne však vývojem DK.
Jak vypadá rozhodování investora – investovat doma nebo v zahraničí?
Př. Volné peněžní prostředky 1000000 CZK na půl roku. Výchozí ER je 30 CZK/EUR, úroková míra doma je 9%, v zahraničí 5%.
ČR: 1000000x1,045 – 1000000 = 45000 CZK
EMU: 33333x1,025 – 33333 = 833 EUR
Teď nemohu rozhodnout, co je lepší, ale pokud se s bankou dohodnu na forwardový kurz za půl roku, a rozhodnu se, co je výhodnější, říká se tomu krytá úroková arbitráž. V bance jsem si dohodla, že za půl roku ode mě odkoupí EURa za 30,95 CZK /EUR
Tím na za půl roku budu mít 1057468,- CZK – to je lepší než kdybych investovala v CZK. Přestože je úroková míra v EMU nižší, mohu díky forwardovému kurzu dosáhnout lepšího výnosu než doma.
Termínový kurz je významným indikátorem budoucího vývoje promptního kurzu. Termínový kurz se od promptního liší o úrokový diferenciál, pokud na dev. trhu existuje rovnováha (nastává parita úrokové míry).
Úrokový diferenciál:
Termínová prémie / srážka: - o kolik se kurzy liší
k příkladu: . Termínový kurz 30,585 odpovídá paritě úr. míry (pokud bude > 30,585, bude výhodnější investovat v zahraničí, naopak pokud bude nižší, je výhodnější investovat doma.)
Mezinárodní Fischerův efekt a vývoj devizových kurzů.
Nominální úroková míra se skládá z:
IR = IRr + Pe IR….nominální úroková míra IRr….reálná úr. míra Pe…..očekávaní inflace
Tato rovnice má mezinárodní podobu: IRD – IRZ = (IRRD – IRRZ) + (PDe – Pze). Vyjadřuje, že nominální úrokový diferenciál dvou zemí je dán součtem diferenciálu reálných úrokových měr a diferenciálu inflačních očekávání
(IRRD – IRRZ)….diferenciály
Platí, že:
reálná úroková míra by měla být stejná, výnosnost také (stabilní)
nominální úrokové sazby kolísají jen díky inflačnímu očekávání
f = IRD – IRZ...termínová prémie (srážka) je determinována úrokovým diferenciálem, přičemž termínový kurz je indikátorem očekávaného promptního kurzu
PKS...parita kupní síly
PIR...parita úrokové míry
IFE...mezinárodní Fisherův efekt
FE...Fisherův efekt
FRI...termínový kurz jako indikátor oček. promptního kurzu
ere...očekávaná změna kurzu
Snížení inflace => zvýšení úrokové míry => apreciace
Zvýšení inflace => snížení úrokové míry, snížení výnosu => depreciace
Reálný devizový kurz a jeho vypovídací schopnost.
REÁLNÝ DEVIZOVÝ KURZ
Značí se . Je to tedy nominální DK upravený o inflační diferenciál. Pokud někdo investuje a investice je delší než jeden rok, měla by ho zajímat reálná výnosnost v cizí měně, použije tedy reálný DK. Zde se ale doporučuje používat následující inflační diferenciál: . Proč? Protože pokud míra inflace v zahraničí bude vyšší než doma, tak i ID bude větší a tím dojde ke znehodnocení reálného kurzu dom. měny (zvýší se konkurenceschopnost domácích výrobců).
K jakým situacím může dojít?
ERR může reálně zhodnocovat (to v případě, že se bude zhodnocovat nominální kurz nebo pokud nominální kurz zůstane stejný a domácí ekonomika má vyšší míru inflace než zahraničí). V průběhu 90. let docházelo (zpočátku) k inflaci o 8-10% vyšší než v Evropě a právě díky tomu docházelo k reálnému zhodnocování kurzu (pokles konkurenceschopnosti)
ERR může reálně znehodnocovat (to v případě, že se bude znehodnocovat nominální kurz nebo pokud nominální kurz zůstane stejný a domácí ekonomika má nižší míru inflace než zahraničí).
Reálný DK vypovídá o konkurenceschopnosti domácích výrobců a o kupní síle dané měny (pokud se dom. měna reálně zhodnocuje, tak její kupní síla roste).
Systémy devizového kurzu (klasifikace systémů DK, faktory ovlivňující klasifikaci systémů DK).
různé země používají různá pravidla a mechanismy pro determinaci devizového kurzu a jeho řízení
systém těchto pravidel a mechanismů tvoří systém devizových kurzů
rozdíly jso spojené s odlišnou úlohou CB a trhu a současně stabilitou (mírou pružnosti) kurzu
kurzy mohou být pružné a nepružné
Pružné kurzy
pro směnitelné měny
kurz je utvářen na devizovém trhu, buď vnitřním nebo mezinárodním
Fixní
systém pevného kurzu s povolenými pásmy oscilace
a systém vázaného kurzu (ústřední kurz navázán na jinou zahraniční měnu)
Vázané
Volný floating
nemá ústřední kurz, nemá oscilace
je to teoretický model
USD, EUR, JPY by měly volně plovat
Řízený floating
má ho ČR
ERM
tam se to liší z úhlu pohledu
uvnitř EU se udržuje kurz fixní
mimo EU se uplatňuje volný floating
1.1.1999 – EURO – vůči třetím zemím uplatňují plovoucí kurzy
ERM -> vyvinul se v ERM II, musí v něm být země 2 roky před vstupem, je to systém pevného kurzu s povolenými pásmy oscilace (± 15% teoreticky, prakticky se uplatňuje ± 2,25%)
S postupnými změnami parit
Slovenská koruna vstoupila do ERM II od listopadu, od r. 2009 přechází na společnou měnu
Nepružné kurzy
pro nesměnitelné měny
kurzy administrativně nastaveny
Co ovlivňuje zařazení do systémů kurzů?
Kvantitativní charakter měny
měna je směnitelná (pružné kurzy) nebo nesměnitelná (nepružné kurzy)
upravují to stanovy MMF (čl. č. VIII o tom, jak hodnotí směnitelnost)
směnitelnost: transakce na BÚ PB nejsou redukovány
míra používání dané měny v mezinárodním platebním styku
Způsob vymezení ústředního kurzu
platí pro nepružné kurzy a u variant pevných kurzů
ústř. kurz je vymezen případně i na koš měn
standardní měnový koš – SDR
Změna ústředního kurzu
pravidelně x nepravidelně
skokem x postupně
pravidelně a postupně se mění kurzy s postupnými změnami parit
nepravidelně a skokem se to děje u pevných kurzů, v případě nutnosti intervence CB
Intervence CB či nikoliv
pouze ve výjimečných případech v rizikových situacích
Rozsah oscilace
širší pásmo – menší tlak na stabilitu
čím užší pásmo, tím menší oscilace, tím větší intervence CB => nutnost držet větší devizové rezervy
Regionální spolupráce
Systémy volně pohyblivých devizových kurzů.
jen u volně směnitelných měn
nemají vymezen ústřední kurz
jejich tržní kurz je ovlivňován všemi faktory (vývoj inflace, úrokových sazeb, stavu PB,...)
jako první ho zavedla Kanada v r. 1950
rozvoj počátkem 70. let po rozpadu bretton-woodského systému
VÝHODY:
umožňuje pružně přizpůsobovat úroveň domácích výrobních nákladů a cen těm zahraničním
umožňuje zabezpečit dlouhodobou rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou
pro CB – systém nevyžaduje udržování značného množství dev. rezerv a umožňuje jim uplatňovat nezávislou měnovou politiku (v systému pevných kurzů musí ústřední kurz navázat a pokud je v koši např. hodně DEM, přejímá ČNB politiku Bundesbank (CB Holandska a Rakouska před vstupem do EU schválně přebraly politiku Bundesbank) a tím, že udržuje kurz v pásmu oscilace, musí intervenovat a pokud domácí měna apreciuje, kupuje cizí menu a zvyšuje nabídku domácí měny a tím inflaci)
NEVÝHODY:
pokud je dlouhodobý tlak na znehodnocování měny, je tlak na inflaci
pokud měna znehodnocuje, zhoršují se dovozy, rostou ceny dovozů, zvyšuje se inflace a naopak
to, že dev. kurz je volatilní, vede ke spekulacím => spekulativní pohyb K => kurzová rizika => vetší nestabilita pro celou ekonomiku
v čisté variantě neexistuje dlouhodobě (pouze se mu blíží USD, EUR, JPY) – občas CB intervenuje (přímo, nepřímo – změnou úr. sazeb)
to, že byly od 70. let velké spekulativní pohyby, vedlo ke vzniku:
Systémy DK s řízenou pohyblivostí.
založen 1987 Pařížskou dohodou (Louvre accord)
reakce na rozkolísanost ekonomik zemí s plovoucím kurzem
mezi systémem volného floatingu a pevným kurzem se širokým pásmem oscilace
není vymezen ústřední kurz
tržní kurz se vyvíjí na základě tržních faktorů, vývoje S a D a jen když výrazně posiluje/oslabuje a mělo by to vliv na PB a měnovou politiku, tak CB zasahuje
VÝHODY:
krátkodobě umožňuje stabilizovat kurz a zabránit neúměrným výkyvům
užívá ho i ČNB (a bude až do vstupu do měnové unie)
Systémy pevných devizových kurzů a systémy kurzů vázaných.
Systém pevného kurzu
jedna z variant pružných systémů
historicky nejstarší
systém pevných (Bretton-woodských) kurzů zaveden po 2. SV – název dle Konference v červnu 1944 – dohoda spojenců – založen na výlučné pozici USD, který byl směnitelný za zlato, ostatní měny byly navázány na USD, od ústředního kurzu se mohly pohybovat +- 1% a tím mohla být stanovena zlatá parita měn, které tento systém používaly
CB povinna udržovat kurz v pásmech
VÝHODY:
snižuje dev. riziko, stabilizuje podmínky v ekonomice
NEVÝHODY:
musí se udržovat značné devizové rezervy
CB nemůže uplatňovat nezávislou měnovou politiku
pokud ho CB uplatňuje, musí správně nastavit ústřední kurz, na něm je kurz dlouhodobě udržitelný jen pokud se ekonomika vyvíjí rovnoměrně a odpovídá nastaveným podmínkám, po určité době se ústř. kurz přizpůsobuje podmínkám (nejčastěji se devalvuje)
Systém vázaného kurzu
kurz domácí měny navázaný na jednu cizí měnu nebo koš cizích měn bez pásem oscilace
standardní měnový koš – koš jednotek SDR – v něm USD, GBP, JPY, EUR
dříve byl i koš jednotky ECU
Měnový mechanismus EMS.
Systém regionálních pevných kurzů
1979-1999 v rámci Evropského měnového systému (ERM – Evropský kurzový mechanismus, ERM II) – každá z měn měla nastaven ústřední kurz k ECU, když se přepočítávaly kurzy navzájem, získaly se střední kurzy a sestavila se paritní mřížka (z bilaterálních kurzů), ta byla doplněna o oscilační pásmo +- 2,25% (Portugalsko a Španělsko +- 6%)
smyslem bylo udržovat stabilní dev. kurz, ale 1979-1986 velké rozdíly v mírách inflace zemí => nucené úpravy v ústředních kurzech (asi 13x)
od r. 1986 systém stabilní, začíná se mluvit o vytvoření systému jedné měny
tyto kurzy byly ale volně pohyblivé ke kurzům měn třetích zemí = kombinace pevného kurzu uvnitř regionu a systému volně pohyblivých kurzů vůči třetím zemím
v době turbulence bylo pásmo rozšířeno na +- 15%, po odeznění (spekulace) bylo v r. 1991 vráceno zpět na +- 2,25% a je to zapsáno v Maastrichtské smlouvě
1999 vytvořena měnová unie – státy v ní mají měnu EUR, zbylé státy musí 2 roky před vstupem do EMU vstoupit do ERM II, kde je oscilační pásmo k EUR +- 2,25% a po 2 roky nesmí devalvovat nastavený ústřední kurz (SNB od r. 2005 v ERM II, ČNB není)
Systémy kurzů s postupnými změnami parit.
na rozdíl od pevných kurzů (kde se ústřední kurz mění skokově) se ústř. kurz mění postupně a pravidelně
VÝHODA:
je dlouhodobě možné udržet reálnou hodnotu dev. kurzu a krátkodobě udržuje stabilizaci dev. kurzu (kompromis mezi systémem volně pohyblivých a pevných kurzů
využívají jej země s rostoucí mírou inflace, CB ji zakomponují do ústř. kurzu
v 90. letech jej využívaly polská a maďarská CB (měli 50%, 25%, 20% inflaci)
posun ústř. kurzu vázán na kritéria, např. vývoj PB, průměr dev. kurzů z minulých období, inflace
problém – kvůli rostoucí inflaci dochází k postupným devalvacím => odliv K, což musí CB kompenzovat zvyšováním úr. měr
Historický vývoj kurzu CZK.
Vývoj mezi první a druhou světovou válkou
čsl. koruna jako samostatná měna zavedena 25.2.1919 – měnová odluka od Rak-Uh bankovek
zpočátku obíhaly okolkované původní Rak-Uh bankovky (nešlo rychle vydat nové bankovky)
A. Rašín – přísná měnová politika k zastavení inflace (1921 se ji podařilo zbrzdit)
- pokusy o návrat ke zlatému standardu (do 1. SV obíhaly bankovky směnitelné za AU => nedocházelo k nárůstu oběživa a inflaci, státy neměly deficity PB, vyrovnávali si je v AU)
- vytvořeny 2 modifikované systémy zlatého standardu:
- standard zlatého slitku – USD, FRF, GBP dál směnitelné za AU, ale jen pro CB a ve velkém množství
standard zlaté devizy – ostatní měny se navázaly na USD, FRF a GBP a tím i na Au (to chtěl Rašín i pro ČSR, povedlo se v r. 1929, za to mu vynadali exportéři a Engliš, protože začínala hosp. krize a naše měna byla díky navázání stabilní, což poškodilo exportéry)
1934 – první devalvace koruny
1936 – druhá devalvace koruny (přesto stále jedna z nejstabilnějších evr. měn)
březen 1939 – Protektorát Čechy a Morava – koruna není samostatná měna, vznik celní unie s německou říší, nuceně tu obíhá Říšská marka (10 Kčs/1 ŘM, přitom reálně 6-7 Kčs/1ŘM), podhodnotili náš kurz
čsl. banka měla zlaté rezervy u Banky pro mezinárodní platby a ty byly ve 2. SV zkonfiskovány
listopad 1945 – samostatná Kčs, systém Bretton-woodských pevných kurzů, ústřední kurz k USD 50 Kčs/USD (USD měl stanovenou zlatou paritu 0,888 kg : 50 => zlatá parita Kčs 0,0177)
Poválečný vývoj
období nepohyblivého oficiálního kurzu odvozeného od zlaté parity
1953 – peněžní reforma, dev. kurz vyjadřován ne k USD, ale k sovětskému rublu – 1,80 Kčs/rubl a z toho se odvozovaly DK k volně směnitelným měnám (např. 7,20 Kčs/USD). Zvýšila se kupní síla Kč 5x, ceny byly doma sníženy na 20% (tzn. z 50 Kčs/USD měl být 10 Kčs/USD, ale Kč byla nadhodnocena)
od r. 1953 systém nepohyblivého oficiálního kurzu => DK neplnil v ekonomice funkce => negativní dopady na celou ekonomiku (DK nerespektoval vývoj PB, neovlivňoval efektivitu zahr. obchodu)
v dalších letech zavedeny kurzové překážky (např. turisté, kteří jeli k nám, dostali ke kurzu víc, my když jsme cestovali do zahraničí, dostali jsme méně), dobří exportéři museli nějaké přebytky odvádět do st. rozpočtu
Období vytváření předpokladů pro směnitelnost měny
leden 1989 – bylo vidět, že systém musí být změněn => jednosložkový kurz (bez přirážek) a poprvé od r. 1953 devalvován – různě dle druhu plateb (pro obchodní platby 2,75x; pro neobchodní platby 1,75x)
v průběhu roku 1989 zavedeny devizové aukce – předchůdce dev. trhu – nabídku tvořili exportéři, kteří měli stanoveno plánem, kolik musí odvést do st. rozpočtu a co obdrželi nad rámec devizového normativu, mohli na dev. aukcích prodávat a importéři kupovat (kurz k USD se pohyboval 123 → 130 → 35 Kč/USD)
v průběhu roku 1990 postupně 3 devalvace o 120%, naposledy 28.12.1990 na 28 Kč/USD, což byl počáteční nastavený ústř. kurz pro vnitřní směnitelnost koruny
v r. 1990 sjednoceny kurzy pro neobchodní platby, vyčleněn byl jen turistický kurz (38 Kč/USD), aby se zabránilo vekslákům, aby s devizami obchodovali (stejně obchodovali). Byli jsme „bufetem Evropy“ – 80% exportérů bylo při této úrovni DK konkurenceschopných v zahraničním obchodě. Kdyby byla devalvace větší (30 Kč/USD), nemělo by to už na export vliv, ale mohlo by to způsobit problémy s naší inflací (protože by se dráž dováželo, což by zvýšilo ceny i u nás). Kdyby byla naopak devalvace menší (26 Kč/USD), mohli bychom mít problémy s PB, že by byl pro nás IM výhodnější => víc bychom se zadlužovali. (tedy 3 dopady: inflace, dopad na PB, dopad na dev. rezervy a zahraniční zadlužení)
Zavedení vnitřní směnitelnosti koruny
1991 – vnitřní směnitelnost koruny, dev. aukce nahradil vnitřní devizový trh. Koruna byla interně směnitelná měna a vázána na nestandardní měnový koš, v němž bylo nejprve 5 měn (DEM, USD, ATS, CHF, FRF), jejichž devizy ČNB převážně držela. Vnitřní kurz stanoven na 28 Kč/USD, vyvíjel se kolem.
1.4.1993 – pětiměnový koš nahrazen dvouměnovým (65% DEM, 35% USD)
září 1992 – devizový fixing (doplnil vázaný systém) = nominální tržní kurz se mohl pohybovat v oscilačních pásmech ± 0,5%, tzn. projevilo se v DK, jak obchodovaly komerční banky s CB
konec 1992 – výrazný úbytek dev. rezerv, protože si investoři mysleli, že po rozdělení depreciují kurzy obou měn
8.2.1993 – měnová odluka. Ukázalo se, že spekulace byla špatná a dev. rezervy zase vzrostly
v průběhu roku 1993 ČNB poprvé emitovala dluhopisy ČNB na evropských trzích i v Japonsku a tak doplňuje sv= dev. rezervy, protože ČNB uvažovala o zavedení vnější směnitelnosti. ČNB pomáhali zahraniční investoři, protože od 1994 v ČR hodně investovali. Příliv kapitálu => posilování Kč, ale ČNB musela nakupovat dev. rezervy, aby udržela Kč v osc. pásmu (tím si zvyšovala DR). Pozitivní efekty přílivu kapitálu:
rozvoj ekonomiky
navyšování DR, možnost splatit předčasně některé úvěry od MMF a WB
pomoc v přípravě na vnější směnitelnost
Negativní efekt přílivu krátkodobých investic – ČNB vlévala peněžní zásobu do ekonomiky, čímž zvyšovala tlak na růst inflace
Zavedení vnější směnitelnosti koruny, rozšíření fluktuačního pásma
1.10.1995 – novela devizového zákona, zaveden a vnější směnitelnost Kč. Pouze na kapitálovém účtu zůstala 3 omezení, která měla zabránit odlivu kapitálu do zahraničí:
nesměli jsme si bez povolení ČNB otevřít účet v zahraničí
nesměli jsme nakupovat CP v cizích měnách
nesměli jsme poskytovat úvěry do zahraničí
úrokový diferenciál ČR – vyspělé zahr. ekonomiky asi 7% a kurz v pásmu => nebylo devizové riziko, což lákalo příliv zahraničního kapitálu (bohužel ale spekulativní) => tlak na růst peněžní zásoby (protože ČNB musela intervenovat) => tlak na inflaci. ČNB se snažila přebytečnou peněžní zásobu stahovat – em
Vloženo: 24.04.2009
Velikost: 300,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz