- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiál1
MIKROEKONOMIE
1. Potřeby a zdroje. Vzácnost zdrojů. Hranice výrobních možností ekonomiky a její
souvislosti?
potřeba pocit, že se něčeho nedostává, je vyjádřena nedostatkem něčeho,
chtěním něčeho…
statek slouží k uspokojování potřeb, jsou dosahovány hospodářskou činností,
dělíme na ekonomické a mimoekonomické
výrobní faktor zdroj; hospodářská činnost předpokládá využití zdrojů – výrobních
faktorů, ekonomické statky jsou vytvářeny pomocí výr. faktorů: půda,
práce a kapitál
dělba práce rozdělení výrobního procesu na několik menších více se
specializujících na daný typ práce, např. v min. oddělení pastevectví od
zeměděl. poté se vydělilo i řemeslo… dělbou práce se zvyšuje
produktivita
produktivita práce účinnost vynakládané práce, kolik se udělá výrobků za dané kvantum práce,
produktivita roste když výrobce stejným množstvím práce vyrobí více produktů
intenzita práce množství práce za časovou jednotku
předmět ekonomie ekonomie zkoumá, jak lidé a společnost rozhodují o využití vzácných
zdrojů, které mají alternativní užití, za účelem výroby různých statků a
služeb, a jak jsou tyto komodity rozdělovány pro současnou a budoucí
spotřebu mezi jednotlivé osoby a skupiny ve společnosti
mikroekonomie se soustřeďuje na analýzu chování jednotlivých subjektů (jednotlivců,
firem, domácností), otázky jako: čím je motivován spotřebitel na trhu
výrobků…
makroekonomie zkoumá chování ekonomiky jako celku, otázky jako: měření hrub. nár.
produktu, zaměstnanost, inflace…
vzácnost v ekonomii vzácná je ta věc, která je užitečná a přitom existuje v omezeném
množství v poměru k potřebám
nutnost a význam směny v našich podmínkách je nutností vzhledem k dělbě práce a
soukromému vlastnictví, barter byl v minulosti shledán příliš složitým,
slouží jako univerzální směnný prostředek, jako míra hodnot
(prostředek oceňování), a jako uchovatel hodnot, my obdržíme peněžní
důchod za který ve směně získáme (nakoupíme) statky, směnné neboli
tržní hospodářství
funkce peněz 1. slouží jako univerzální směnný prostředek, 2. jako míra hodnot
(prostředek oceňování), a 3. jako uchovatel hodnot
hranice výrobních možností je situace kdy je dáno množství výr. faktorů se kterými spol. disponuje
a jejich kvalita a technologie, pak existuje hranice (mez), kterou ve
výrobě není možno překonat
zákon kles. výnosů zvyšujeme li používané množství některého z výr. faktorů, zatímco
množství ostatních se nemění, pak se zpomaluje tempo růstu
produktu, tedy růst TP je doprovázen poklesem MP příslušného výr.
faktoru, tento zákon se prosazuje v krátkém období
rostoucí výnosy z rozsahu výstup roste rychleji než dodatečné vstupy (při zvyšování množství
všech v. faktorů, zvyšování jejich rozsahu)
klesající výnosy z roz. růst výstupu zaostává za tempem zapojování dodat. výr. faktorů na
vstupu
konstantní výnosy z r. výstup roste stejným tempem jako dodatečné vstupy
kapitálový statek neslouží konečné spotřebě, ale vstupuje do výrobní spotřeby a stává
se výrobním faktorem, např. výrobní zařízení, stroje prostě vše co bylo
vyrobeno a je použito ve výrobě
2
Vzácnost zdrojů
Potřeba – pocit určitého nedostatku, který se snažíme plně nebo alespoň částečně odstranit.
To co slouží k uspokojení potřeby nazýváme statek. Potřeby vykazují rostoucí trend, zdroje
sloužící k jejich uspokojení vykazují trend klesající. Potřeby dělíme na : - ekonomické – jsou
uspokojovány statky, které jsou produktem hospodářské činnosti., - mimoekonomické –
jsou uspokojeny jiným způsobem (výstup na horu…). Statky dělíme podle různých kritérií:
- ekonomické – jsou výsledkem ekonomické činnosti (musí být vyrobeny)
- volné – z přírody
- konečné spotřeby
- výrobní spotřeby
Spotřeba – proces při kterém dochází k uspokojování potřeb. Ekonomické statky jsou
výsledkem hospodářské činnosti a jejich vznik předpokládá využití zdrojů – výrobních
faktorů. Výrobní faktory jsou k dispozici v omezeném množství – jsou vzácné. Výrobní
faktory dělíme na:
- prvotní (práce a půda) - druhotné (kapitál)
Práce (L) - cílevědomá a účelná lidská činnost. Nositelem je člověk, který jí koná, aby mohl
uspokojovat své potřeby. Schopnost konat práci se nazývá pracovní síla.
Množství práce je limitováno: počtem práceschopných osob, délkou pracovní doby a
intenzitou práce. Intenzita práce – množství práce vynaložené za časovou jednotku. Od
intenzity práce je třeba odlišovat produktivitu práce, která práce vyjadřuje účinnost
vynakládané práce Produktivita práce roste, jestliže při stejném množství práce je
vyprodukováno větší množství produkce.
Růst produktivity práce je založen na: - využívání dokonalejších technologií, - zlepšení
organizace výroby, - zavedení dokonalejší technologie. Dělba práce – specializace
účastníků výroby na jednotlivé druhy pracovních činností nebo i pracovní operace. Výroba
statku se skládá z řady na sebe navazujících pracovních operací. Dělba práce tyto operace
osamostatňuje a specializace výrobce na určitou operaci zvyšuje jeho produktivnost, ale
současně prohlubuje vzájemnou závislost výrobců – nutnost kooperace. Půda (P) – je
produktem přírody, ale není volně dostupná. Nejen půda k zemědělské výrobě, ale veškeré
přírodní zdroje. Kapitál (K) – je výrobním faktorem, který je sám výsledkem předchozí
výroby. Kapitálové statky neslouží konečné spotřebě, ale vstupují do výrobní spotřeby,
stávají se výrobním faktorem. Použití výrobního faktoru přináší výnos v podobě příslušného
důchodu: - mzda (práce) - renta (půda) - zisk či úrok (kapitál).
Hranice výrobních možností
Omezenost zdrojů nutí k rozhodování (provádění volby), jaké množství výrobních faktorů a
na jaké činnosti bude vyčleněno. Při daném množství a kvalitě výrobních faktorů a použité
technologii (způsob spojení výrobních faktorů), kterými společnost disponuje existuje
hranice, kterou není možno překonat – hranice výrobních možností. Dosahuje-li
ekonomika výkonu na hranici výrobních možností, dosahuje tzv. výrobní efektivnosti, tzn.
nemůže zvýšit výstup jednoho statku, aniž by snížila výstup jiného statku. Výkon pod hranicí
je projevem neefektivnosti, bez ohledu zda je to způsobeno v důsledku nevyužívaných zdrojů
nebo, že výroba není uskutečňována efektivně. Křivka hranice výrobních možností vyjadřuje
i jinou ekonomickou souvislost – alternativní náklady (náklady obětované příležitosti). Při
rozhodování je základem porovnání prospěchu (užitku), který volba přinese s obětí, která je
s volbou spojena. Alternativní náklady jsou vyjádřením druhé nejpříznivější varianty – tzn.
varianty, která nebyla zvolena, ale byla by vybrána, pokud by se nerealizovala varianta první.
Posun křivky směrem doprava
nahoru umožňuje, aby
v budoucnu rostla běžná
spotřeba zároveň se zvyšovala
tvorba kapitálových statků a tím i
spotřeba v následujícím období.
To představuje posun z bodu
Posun hranice výrobních možností
tvorba
kapitálových
statků xK1
xK xL1
xL
0 M=M1 konečná spotřeba
3
K do bodu K1. Nižší úroveň tvorby kapitálových statků pak vede k menšímu posunu hranice
výrobních možností (L barb2right L1). S křivkou výrobních možností souvisí i druhá zákonitost
prosazující se při využívání výrobních faktorů, tzv. zákon klesajících výnosů. Zvyšujeme-li
používané množství některého z výrobních faktorů, zatímco množství ostatních faktorů se
nemění, zpomaluje se tempo růstu produktu, tzn. klesá množství produkce připadající na
jednotku použitého výrobního faktoru.
VF Počet jednotek Výstup
K x Platí V´ > V výstup se zvyšuje
L y V V´ V
P z -------- < ------- výstup připadající na
jednotku
K x+1 Kx+1 Kx kapitálu se snižuje
L y V´
P z
Zákon působí až po překročení optimálního množství VF. Zákon se prosazuje v krátkém
období. Vztahuje se výlučně k případům zvyšování množství používaného jednoho VF a
překročení optimálního poměru tohoto výrobního faktoru k ostatním faktorům. V praxi se
setkáváme s případy zvyšování množství všech výrobních faktorů (zvyšováním jejich
rozsahu). Jestliže růst rozsahu používaných výrobních faktorů:
- vyvolá proporcionální zvýšení produkce hovoříme o konstantních výnosech z rozsahu
výroby
- je vyšší než růst výnosů hovoříme o klesajících výnosech z rozsahu
- je nižší než růst výnosů hovoříme o rostoucích výnosech z rozsahu
2. Trh a tržní mechanismus. Funkce tržního mechanismu. Rovnovážná cena?
koordinace uvedení jednotlivých částí do souladu
hospodářský mechanismus dává zřetelnou odpověď, co jak a pro koho vyrábět, 1. zajišťuje
usměrnění zdrojů vzhledem k potřebám, 2. nutí výrobce k efektivnímu
chování (jak z omez. zdrojů dosáhnout vyššího výkonu)
trh je místo kde dochází ke směně mezi tržními subjekty, vnitřním řádem
trhu je tržní mechanismus, který je založen na vzájemném ovlivňování
tří procesů: tvorby nabídky, tvorby poptávky a tvorby ceny
cenová liberalizace aby trh dával možnost ceně skutečně odrážet měnící se proporce mezi
nabídkou a poptávkou musí být tzv. C.L. , základem je tržní suverenita
subjektů, svoboda volby zda koupí či prodá. hovoříme o vlastnické
suverenitě tržních subjektů.
tržní cena je pro tržní subjekty základní informací, od které se odvíjí jejich
rozhodování a jednání v dalším období, předpokladem vytváření tržní
ceny je cen. liberalizace
smíšená ekonomika jedna z forem reálných moderních ekonomik, založená na koexistenci
a doplňování systému cenové (tržní) i příkazové (centrální) koordinace.
tržní mechanismus je vnitřním řádem trhu, je založen na vzájemném ovlivňování tří
procesů: tvorby nabídky, tvorby poptávky a tvorby ceny
cena je peněžní forma kvantitativního poměru, a je výsledkem ovlivňování
nabídky a poptávky na trhu
rovnovážná cena cena, která vzniká rovnováhou poptávky a nabídky
konkurence proces střetávání různých, zpravidla protikladných zájmů tržních
subjektů, proces konkurence je od trhu neoddělitelný a je
předpokladem fungování trhu
cenová a necenová konku. cenová = firmy si konkurují prostř. ceny, projevuje se snižováním ceny
necenová = konkurence prostř. 1. kvality produkce, 2. širší podmínky
prodeje, 3. reklamou, 4. dobrým jménem firmy, 5. značkou atd.
4
Nabídková křivka
P
S
0 Q
dokonalá konkurence je abstrakce, 1. na straně výrobců je mnoho subjektů, svou přítomností
nebo nepřítomností neovlivní celk. nabídku, 2. existuje volný vstup do
odvětví, 3. výrobky jsou dokonalé substituty – při splnění těchto
podmínek existuje jediná cena, která je vůči výrobcům onbjektivní,
doko. konkurence je cestou úspor, zdokonalování a hosp. pokroku
nedokonalá konkurenc. odráží reálné poměry na reálných trzích, má tři základní formy:
monopol, oligopol a monopolistická konkurence
monopol je nejvyhraněnější formou nedokonalé konkurence, kdy na straně
nabídky stojí jediný výrobce
externality jedna z příčin tržního selhávání, jevy, které pozitivně či negativně
ovlivňují jiné subjekty, aniž za ně musí být placeno, 1. pozitivní (světlo
z výrobní haly sousedícího podniku na našem dvorku), 2. negativní
(totéž světlo svítící v noci do ložnice)
rivalitní a nerivalitní spotř. rivalitní = spotřeba soukromého statku, která snižuje dostupné
množství pro ostatní spotřebitele
nerivalitní = spotřeba veřejného statku, který může být spotřebováván
současně několika subjekty
soukromý statek výrobce je schopen omezit užití vyráběného statku na ty spotřebitele,
kteří jsou ochotni za výrobek zaplatit (vyloučení výrobcem)
veřejný statek je li nabídnut jednomu subjektu, stává se dostupný i jiným subjektům
tržní selhání jsou situace, kdy trh nefunguje očekávaným způsobem, tzn.
nezabezpečuje efektivní alokaci zdrojů
Funkce tržního mechanismu
Trh je základem tržního hospodářství a jeho vnitřním řádem je tržní mechanismus. Na trhu
dochází k výměně činností prostřednictvím směny. Trh poskytuje nezbytné informace, od
kterých se odvíjí očekávání tržních subjektů a jejich očekávání. Tržní mechanismus je
založen na vzájemném ovlivňování 3 procesů: tvorby nabídky, tvorby poptávky, tvorby ceny.
Nabídka (Supply) vyjadřuje ochotu nabízet určité množství produkce (Q) za určitou cenu
(P). S rostoucí cenou se zvyšuje nabízené množství je souvislost označovaná jako zákon
rostoucí nabídky.
Rozlišujeme nabídku:
celkovou (agregátní), která je určena objemem výroby
všech výrobců a cenami, za které jsou ochotni prodat
individuální, kdy se jedná o nabídku jednotlivého výrobce. Je
určena množstvím jeho produkce a cenami, za které je
ochoten prodávat.
dílčí (tržní) – nabídka jediného výrobku, který může být
dodávan na trh různými výrobci
Poptávka (Demand) vyjadřuje ochotu kupovat určité množství produkce za určitou cenu. Pro
poptávkovou křivku je charakteristické, že s rostoucí cenou klesá poptávané množství –
zákon klesající poptávky.
Rozlišujeme poptávku:
celkovou (agregátní) – je určena celkovým objemem
produkce, který chtějí kupující zakoupit a cenami za které
jsou ochotni koupit.
individuální – poptávka jediného kupujícího
dílčí (tržní) je poptávka po jednom výrobku, kterou
představují zamýšlené výdaje různých kupujících.
Koupěschopná poptávka – poptávka, na jejíž realizaci
má poptávající dostatek finančních prostředků. Cena je
Poptávková křivka
P
D
0 Q
5
chápána jako výslednice střetu nabídky a poptávky a její změny jako odraz změn vztahu
nabídky a poptávky. Cena je peněžním vyjádřením směného poměru. Obecně platí, že
převaha nabídky nad poptávkou se projevuje poklesem ceny a naopak. Změna ceny je
impulsem ke změně na straně nabídky a poptávky a změně jejich vzájemné proporce.
Změna poměru znovu působí na úroveň ceny. Tržní cena je pro tržní subjekty základní
informací, od které se odvíjí jejich rozhodování a jednání v dalších obdobích.
Tržní mechanismus plní 2 funkce:
• optimalizace alokace zdrojů –
přerozdělování zdrojů v závislosti na
situaci na trhu. (omezení výrob
s nižší poptávkou).
• nutí výrobce k efektivnímu chování
Aby mohl fungovat tržní mechanismus musí existovat: cenová liberalizace – volná tvorba
cen, vlastnické suverenita – firma musí být reprezentována suverénním vlastníkem,
existence trhu výrobních faktorů. Tržní subjekty můžeme rozdělit do dvou základních skupin:
- domácnosti – subjekty přicházející na trh s cílem nakoupit statky a služby sloužící
k uspokojování potřeb. Na trhu výrobků a služeb vystupují v roli kupujícího, na trhu výrobních
faktorů vystupují na straně nabídky.
- firmy – instituce, jejichž činnost je zaměřena na produkci výrobků a služeb za účelem
prodeje. Na trhu výrobků a služeb vystupují na straně nabídky, na trhu výrobních faktorů
vystupují na straně poptávky.Dalším subjektem vystupujícím na trhu je stát. Při sledování
koordinující role trhu je účelné rozlišit 2 tržní roviny: - trh výrobků a služeb, - trh výrobních
faktorů
Rovnovážná cena
Fungování tržního mechanismu vyúsťuje ve vznik ceny, která je vyjádřením poměru mezi
nabídkou a poptávkou a změny ceny jsou vyvolány změnou vzájemného poměru. Průsečík
křivek nabídky a poptávky (E) je bodem rovnováhy trhu. Množství produkce odpovídající
průsečíku nazýváme rovnovážné množství (QE) a odpovídající cenu označujeme jako cenu
rovnováhy (PE).
Platí: S>D ⇒ P↓ , S 1 – poptávka je pružná – změna ceny vyvolá větší změnu poptávaného množství (5%
změna ceny se projeví 10% změnou poptávaného množství)
e = 1 – poptávka je jednotkově elastická (jednotkově pružná) – změna ceny odpovídá
změně poptávaného množství (5% změna ceny se projeví 5% změnou poptávaného
množství)
e < 1 – poptávka je nepružná – změna poptávaného množství je menší než změna ceny.
(5% změna ceny se projeví 1% změnou poptávaného množství).
Dále rozlišujeme: dokonale pružnou poptávku – poptávané množství se mění, aniž by
docházelo ke změně ceny – poptávková křivka je rovnoběžná s osou množství. Dokonale
nepružnou poptávku – objem poptávaného množství se při změnách cen nemění –
poptávková křivka má tvar vertikály.
Musí platit: Poptávka je
elastická – jestliže pokles ceny
vyvolá takový růst objemu
produkce, že celkový příjem
vzroste. Poptávka je neelastická
– jestliže pokles ceny je
doprovázen takovým zvýšením
objemu produkce, že celkový
příjem klesne. Poptávka je
jednotkově elastická – jestliže
pokles ceny je doprovázen
zvýšenou realizací produkce, ale celkový příjem se nezmění.
Pružnost poptávky je ovlivňována těmito faktory:
- postavením, které zboží zaujímá ve spotřebním koši – u předmětu denní potřeby je
pružnost menší než u luxusního zboží.
- postavením zboží na trhu vzhledem k substitutům. Má-li zboží adekvátní substituty, je
pružnost vyšší – poptávka se přesouvá k substitutům.
- vývoj očekávání spotřebitelů
5. Náklady firmy. Produkční funkce. Celkový, mezní a průměrný produkt. Analýza nákladů.
Náklady v krátkém a dlouhém období?
produkční funkce její pomocí popisujeme vztah mezi vstupy a výstupy, pro VF (K,L,P)
platí tento vztah Q = f (K,L,P), je to vztah mezi maximálním množstvím
výstupu, které může být vyrobeno a vstupy potřebnými k dosažení
tohoto výstupu
mezní produkt přírustek celkové produkce dosažený zvýšením množství některého
z VF o jednotku
příjem z mezního produktu zvýšení celkového příjmu vyvolané realizací mezního produktu je
příjem z mez. produktu, má klesající tendenci
izokvanta pokud se omezíme pouze na dva VF, práce a kapitál, pak jejich stejné
výstupy leží na křivce, která má tvar indiferenční křivky , stejně jako u
mezního užitku z produktů A a C
celkové náklady TC, je součet fixních (FC – se zvyš. výr. se nemění) a variabilních (VC
- se zvyšováním výroby vzrůstají) nákladů
průměrné náklady AC, náklady na jednotku produkce AC = TC / Q, rozlišujeme také
průměrné fixní nákl. a průměrné variabilní náklady
mezní náklady MC, jsou dodatečné náklady vyvolané zvýšením objemu produkce o
jednotku, vyjadřují co stojí každá další jednotka produkce, MC vyjadřují
přírústek krátkodobých TC
10
celkový příjem TR, veškeré peněžní příjmy (tržby), které firma získá za realizovanou
produkci, platí že TR = P x Q (P je cena a Q je objem real. množství)
průměrný příjem AR, je celkový příjem dělený množstvím realizované produkce AR =
TR / Q
mezní příjem MR, je přírůstek celkového příjmu dosažený realizací dodatečné
jednotky produkce
zisk rozdíl mezi celkovým příjmem a celkovými náklady (TR – TC)
čistý ekonomický zisk je rozdíl mezi účetním ziskem a implicitními náklady (což jsou náklady
z VF , které jsou ve vlastnictví oného subjektu a z něž tudíž neplatí)
explicitní náklady náklady evidované v účetních knihách
implicitní náklady jsou náklady z VF , které jsou ve vlastnictví subjektu a za něž tudíž
neplatí
Firmy vystupují na trhu výrobků a služeb v roli prodávajících. Firma očekává rozdíl mezi
náklady na činnost firmy a výnosem z realizovaných prodejů (zisk). Při svém rozhodování
musí firma odpovědět na 2 okruhy otázek: - jaký produkt a v jakém množství vyrábět; - jakou
kombinaci VF pro výrobu použít.
Produkční funkce
Popisuje vztah mezi vstupy a výstupy. Produkční funkci můžeme zapsat ve tvaru: Q = f(K, L,
P). Podoba produkční funkce závisí na technické úrovni kapitálových statků, používané
technologii, způsobu řízení, kvalitě práce aj. Produkční funkce představuje stav mezi
maximálním množstvím výstupu, které může být vyrobeno a vstupy pot
Vloženo: 24.04.2009
Velikost: 303,73 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2023 unium.cz. Abychom mohli web rozvíjet a dále vylepšovat podle preferencí uživatelů, shromažďujeme statistiky o návštěvnosti, a to pomocí Google Analytics a Netmonitor. Tyto systémy pro unium.cz zaznamenávají, které stránky uživatel na webové stránce navštívil, odkud se na stránku dostal, kam z ní odešel, jaké používá zařízení, operační systém či prohlížeč, či jaký má preferenční jazyk. Statistiky jsou anonymní, takže unium.cz nezná identitu návštěvníka a spravuje cookies tak, že neumožňuje identifikovat konkrétní osoby. Používáním webu vyjadřujete souhlas použitím cookies a následujících služeb: