- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálK rozdílu mezi trestným činem pytláctví podle § 178a odst. 1 tr. zák. a
přestupkem na úseku zemědělství, myslivosti a rybářství podle § 35 odst. 1
písm. f) zákona č. 200/1990 Sb. , o přestupcích, v platném znění.
Z odůvodnění:
Proti obviněným M. S. a L. Č. bylo vyšetřovatelem Okresního úřadu vyšetřování v B.
zahájeno trestní stíhání pro trestný čin pytláctví podle § 178a odst. 1 tr. zák. , spáchaný ve
spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Vytýkaného trestného činu se měli dopustit oba
obvinění dle sdělení obvinění tím, že dne 13. 6. 1999 v době mezi 18.00 - 19.45 hod.
neoprávněně lovili ryby na rybníce Zrcadlo ve V. J., okres B., ulovili celkem 6 kusů kaprů o
celkové váze 14 kg a způsobili tak firmě L., s. r. o., K., škodu ve výši 840,- Kč.
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v B. rozhodla usnesením ze dne 5.
8. 1999 sp. zn. Zt 1176/99 tak, že podle § 171 odst. 1 tr. ř. za použití § 174 odst. 2 písm. c) tr.
ř. trestní stíhání obou obviněných postoupila příslušnému referátu Okresního úřadu v B.,
neboť výsledky přípravného řízení ukázaly, že nejde o trestný čin, že však jde o skutek, který
by mohl být příslušným orgánem posouzen jako přestupek.
Proti citovanému usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch
obou obviněných stížnost pro porušení zákona. Podle ministra spravedlnosti byl porušen
zákon v ustanoveních § 2 odst. 6 tr. ř. a § 3 odst. 1 tr. zák ve vztahu k ustanovení § 178a odst.
1 tr. zák. Pokud státní zástupkyně dospěla v napadeném usnesení k závěru, že posuzované
jednání nedosahuje stupně společenské nebezpečnosti trestného činu, pominula při tomto
hodnocení, že oba obvinění již byli vícekráte soudně trestáni a že značné rozšíření trestné
činnosti tohoto druhu vyžaduje také její řádný postih. Toto nesprávné hodnocení se promítlo i
do vadného posouzení stíhaného jednání jakožto přestupku.
Nejvyšší soud shledal, že zákon porušen nebyl.
Trestného činu pytláctví podle § 178a odst. 1 tr. zák se dopustí ten, kdo m. j.
neoprávněně loví ryby, přičemž sankce uvádí možné uložení trestu odnětí svobody až na dvě
léta nebo peněžitý trest nebo zákaz činnosti nebo propadnutí věci. Z dikce tohoto zákonného
ustanovení je zřejmé, že uvedeného trestného činu, spáchaného touto formou se dopustí ten
pachatel, který loví ryby, aniž je nositelem rybářského práva. Toto právo je vymezeno
ustanovením zákona č. 102/1963 Sb. , ve znění zákona č. 229/1991 Sb. , přičemž přísluší
buďto osobě zvláště k tomu povolané nebo osobě mající k jeho výkonu zvláštního povolení,
tedy vlastnící rybářský lístek podle § 11 citovaného zákona .
Přestupku na úseku zemědělství, myslivosti a rybářství podle § 35 odst. 1 písm. f)
zákona č. 200/1990 Sb. , o přestupcích, v platném znění, se dopustí ten, kdo neoprávněně
zasáhne do výkonu rybářského práva. Za to může být potrestnán udělením pokuty do výše 5
000,- Kč nebo zákazem činnosti do jednoho roku.
Z porovnání skutkové podstaty trestného činu a přestupku plyne, že kriteriem pro
určení, zda jde o přestupek nebo trestný čin, není ani rozsah způsobené škody, ani časové
vymezení délky trvání neoprávněnosti zásahu, ani zvláštní způsob neoprávněnosti zásahu do
výkonu rybářského práva, ale pouze obecné rozlišení, spočívající v porovnání stupně
společenské nebezpečnosti obou jednání.
Stížnost pro porušení zákona dovozuje zvýšení stupně nebezpečnosti činu obou
obviněných na úroveň trestného činu z toho, že jednak se obvinění dopustili rozšířeného
jednání, jednak oba byli vícekráte soudně trestáni. Pokud jde o první argument, jde o tvrzení,
které není ničím doloženo a je založeno pouze na jeho konstatování, aniž by bylo jakkoli blíže
verifikováno. Ve druhém případě je pouze mechanicky odkazováno na předchozí odsouzení
obviněných, aniž by tato odsouzení byla specifikována a vyhodnocena z pohledu
konstatovaného zvýšení stupně nebezpečnosti posuzovaného jednání pro společnost.
Obviněný L. Č. má v rejstříku trestů celkem 11 záznamů o předchozích odsouzeních v
letech 1967 - 1979. Z tohoto přehledu je zřejmé, že byl odsuzován převážně pro trestné činy
rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. a) tr. zák. , ve znění
zákona č. 140/1961 Sb. , přičemž z posledního výkonu trestu byl propuštěn v květnu 1982. Od
té doby, t. j. po dobu 17 let vede řádný život, o čemž svědčí jednak fakt, že nebyl znovu
soudně trestán, jednak zpráva Městského úřadu v P., že v uvedeném období nebyl postižen ani
pro přestupek. Nejvyšší soud se neztotožňuje s názorem prezentovaným e stížnosti pro
porušení zákona, že výše uvedená odsouzení je nutno hodnotit v neprospěch obviněného i v
posuzovaném případě, když především poukazuje na značný časový odstup od posledního
odsouzení a viditelnou změnu způsobu života obviněného.
Obviněný M. s. byl soudně trestán dvakrát, a to v roce 1978 pro majetkové trestné
činy, kdy mu byl uložen trest odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen na
zkušební dobu a podle záznamu v rejstříku trestů se ve zkušební době osvědčil. Účinkem
tohoto výroku je podle § 60 odst. 4 tr. zák. to, že se na pachatele hledí, jako by nebyl
odsouzen. Druhý záznam o odsouzení je z roku 1997, kdy byl obviněnému pro trestný čin
zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 6
měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen do 12. 6. 1999. Jde tedy jednak o zcela jiný druh
trestné činnosti, jednak v době, kdy se obviněný měl dopustit trestného činu pytláctví, již
zkušební doba předchozího odsouzení skončila. Nadto, aniž by Nejvyšší soud předjímal
rozhodnutí o tom, zda se i v této zkušební době obviněný osvědčil či nikoli, je ze zpráv o
pověsti jak Městského úřadu v P. tak PČR tamtéž zřejmé, že se v této době choval řádně a
nebyl znovu odsouzen pro jinou trestnou činnost, tudíž lze očekávat rozhodnutí o osvědčení i
v této věci.
V případě obou obviněných je třeba uzavřít, že předchozí odsouzení obou nelze
vzhledem k okolnostem výše uvedeným považovat za taková, která by nasvědčovala trvalému
sklonu obviněných k páchání trestné činnosti určitého druhu, odůvodňovala úvahy o vyšší
míře jejich narušení a ve svých důsledcích pak vedla k nutnosti přísněji posuzovat
společenskou nebezpečnost činu, pro nějž bylo oběma obviněným sděleno obvinění.
Nejvyšší soud České republiky se plně ztotožnil s hodnocením všech okolností
případu i s dopady tohoto hodnocení na právní kvalifikaci činu v tom rozsahu, jak to učinila
státní zástupkyně v napadeném usnesení, které považuje za správné a zákonné. Za tohoto
stavu věci pak Nejvyšší soud podanou stížnost pro porušení zákona jako nedůvodnou podle §
268 odst. 1 tr. ř. zamítl.
K ublížení na zdraví - § 224 trestního zákona – srovnej s § 49 odst. 1 písm. b)
zákona o přestupcích
7 Tdo 382/2002
Usnesení
Nejvyšší soud České republiky
rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 7. 2002 o dovolání obviněné F. B., roz. P.
proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 3. 2002, sp. zn. 6 To 956/2001, jako soudu
odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 1 T 10/2001,
takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné F. B. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 22. 10. 2001, č. j. 1 T
10/2001?114, byla obviněná F. B. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §
223 tr. zák , jehož se dopustila tím, že "v P. dne 18. 7. 2000 kolem 22.00 hod. v H. ulici u C.
a. nádraží venčila psa - německého ovčáka nepřipoutaného vodítkem, a když od S. ulice
přicházela H. J., která vedla na vodítku svého psa ? amerického staffordšíra, německý ovčák
se k ní rozběhl, a když H. J. ve snaze ochránit svého psa jej zvedla na vodítku vzhůru,
německý ovčák na ni skočil, porazil ji na zem, kde se oba psi prali, přičemž německý ovčák ji
několikrát kousl nejméně do pravé ruky, čímž jí způsobil četné tržné rány v předloktí této
končetiny a odlomení I. metatarsu pravé horní končetiny s následnou pracovní neschopností
do 4. 9. 2000, když v důsledku lékařského ošetření, zejména převazu byla omezena na pohybu
této končetiny". Obviněné byl podle § 223 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou
měsíců, jehož výkon jí byl podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně
odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obviněné uložena
povinnost ve zkušební době uhradit podle svých sil způsobenou škodu. Dále okresní soud
rozhodl o nároku poškozené na náhradu škody.
Odvolání obviněné F. B. proti shora citovanému rozsudku Krajský soud v Plzni,
usnesením ze dne 13. 3. 2002, sp. zn. 6 To 956/2001, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 3. 2002, sp. zn. 6 To 956/2001
Vloženo: 28.05.2009
Velikost: 95,29 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu PPSP - Správní právo
Reference vyučujících předmětu PPSP - Správní právo
Copyright 2024 unium.cz