- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálEKONOMICKÁ GEOGRAFIE
Distanční studijní opora
Pracovní text
Autoři: RNDr. Jaroslav Maryáš, CSc., RNDr. Jiří Vystoupil, CSc.
Masarykova univerzita v Brně
Ekonomicko – správní fakulta
Brno, říjen 2004
Identifikace modulu
Znak
EKOGEO
Název
Ekonomická geografie
Určení
Hospodářská politika a správa – Regionální rozvoj a správa
Autoři
RNDr. Jaroslav Maryáš, CSc., RNDr. Jiří Vystoupil, CSc.
Garant
Doc. RNDr. Milan Viturka, CSc.
Cíl
Vymezení cíle
Cílem základního kurzu ekonomické geografie je seznámit studenty se současným stavem rozvoje ekonomické geografie jako základní geografické disciplíny, která si staví za cíl a základní úkoly objasnění prostorové organizace společensko – ekonomického systému. Výuka klade důraz především na pojmové, teoretické a metodologické základy ekonomické geografie, což umožní studentům seznámit se s poznávací rolí disciplíny a s jejími elementárními výzkumnými metodami a postupy. Konkrétní empirický materiál, jehož analýza je předmětem kontrolních otázek je zaměřen tak, aby obsáhnul na vybraných příkladech zákonitosti a tendence ovládající či podmiňující rozmístění společensko-ekonomických jevů a procesů současného světa.
Dovednosti a znalosti získané po studiu textů
Posluchači porozumí základním problémům a úkolům ekonomické geografie, zejména prostorové organizaci socioekonomického systému a aktivit včetně regionálně - geografického přehledu. Smyslem „domácí“ studijní přípravy je pochopení pojmového aparátu, věcných souvislostí včetně základních metod a zopakování regionálně - geografických znalostí ze středních škol.
V neposlední řadě získají posluchači schopnost hodnotit příčiny a důsledky regionálních rozdílů hlavních sociálně – geografických a ekonomických jevů a procesů.
Časový plán
Časová náročnost
prezenční část 8 hod.
samostudium 20 hod.
cvičení 20 hod.
Celkový studijní čas
48 hod.
Harmonogram
(předmět je zařazen do 1. semestru)
přednášky – říjen – prosinec
cvičení (odevzdání výsledků) - leden
Způsob studia
Studijní pomůcky
Povinná literatura:
Maryáš J., Vystoupil J.: Ekonomická geografie. ESF MU, Brno 2004. DSO. 149 s.
Doporučená literatura:
Wrona J., Rek J.: Podstawy geografii ekonomicznej. PWE, Warszawa 2001. 428 s.
Časopisy:
Geografické rozhledy. ČSGS, Praha.
Důležité internetové zdroje s geografickou tématikou a statistikou:
http://www.odci.gov./cia/publications/factbook/country.html
ographic.com/resources/ngo/maps/
HYPERLINK http://www.fao.org/ http://www.fao.org
HYPERLINK "http://www.worldbank.org" http://www.worldbank.org
HYPERLINK http://www.un.org/ http://www.un.org
HYPERLINK http://www.who.org/ http://www.who.org
Vybavení
PC
Internet
Návod práce se studijními texty
DSO je nutné chápat jako výchozí studijní materiál, který na jedné straně posluchače orientuje v základní problematice studia prostorových jevů, procesů a souvislostí v jednotlivých geografických disciplinách (geografie obyvatelstva a sídel, geografie zemědělství a průmyslu, geografie dopravy, geografie cestovního ruchu a geografie služeb), na straně druhé potom stimuluje posluchače kurzu k aktivní práci s dalšími dostupnými srovnávacími informačními zdroji a prameny. Ty jsou uvedeny jednak v úvodu DSO, jednak v úvodu organizovaných seminářů. V tomto kontextu je kladen důraz nejen na statistické, ale i interpretační a praktické uchopení studované problematiky geografické diferenciace a vývoje světa a mezinárodních srovnání.
Všechny potřebné informace a statistická data pro přípravu a řešení uložených otázek ke cvičení a pro seminární práci jsou umístěny jednak v této DSO nebo jako příloha tohoto DSO na webových stránkách katedry regionální ekonomie a správy ESF.
STRUČNÝ OBSAH
1. Geografie (ekonomická) a její vývoj
2. Geografie obyvatelstva
3. Geografie sídel
4. Geografie zemědělství
5. Geografie průmyslu
6. Geografie dopravy
7. Geografie cestovního ruchu a rekreace
8. Geografie služeb
ÚPLNÝ Obsah
1. GEOGRAFIE (EKONOMICKÁ) A JEJÍ VÝVOJ PAGEREF _Toc88048732 \h 10
HYPERLINK \l "_Toc88048733" 1.1.HISTORIE GEOGRAFIE PAGEREF _Toc88048733 \h 10
HYPERLINK \l "_Toc88048734" 1.2.K VÝVOJI GEOGRAFICKÉHO MYŠLENÍ PAGEREF _Toc88048734 \h 15
HYPERLINK \l "_Toc88048735" 1.3.SPECIFICKÉ RYSY TRADIČNÍ A MODERNÍ GEOGRAFIE
PAGEREF _Toc88048737 \h 18
HYPERLINK \l "_Toc88048738" 2.2.VÝVOJ OBYVATELSTVA A PROGNÓZY JEJÍHO VÝVOJE PAGEREF _Toc88048738 \h 20
HYPERLINK \l "_Toc88048739" 2.2.1.Antropogeneze PAGEREF _Toc88048739 \h 20
HYPERLINK \l "_Toc88048740" 2.2.2.Prostorové aspekty vývoje lidských populací PAGEREF _Toc88048740 \h 21
HYPERLINK \l "_Toc88048741" 2.2.3.Vývoj počtu obyvatel
LINK \l "_Toc88048744" 2.3.1.Hustota zalidnění
6" 2.4.DYNAMIKA OBYVATELSTVA
_Toc88048748 \h 33
HYPERLINK \l "_Toc88048749" 2.4.3.Syntetické hodnocení dynamiky obyvatelstva PAGEREF _Toc88048749 \h 35
HYPERLINK \l "_Toc88048750" 2.5.STRUKTURA OBYVATELSTVA PAGEREF _Toc88048750 \h 36
HYPERLINK \l "_Toc88048751" 2.5.1.Struktura obyvatelstva podle pohlaví a věku
REF _Toc88048753 \h 39
HYPERLINK \l "_Toc88048754" 2.5.4.Jazyková a národnostní struktura PAGEREF _Toc88048754 \h 41
HYPERLINK \l "_Toc88048755" 3. GEOGRAFIE SÍDEL PAGEREF _Toc88048755 \h 49
HYPERLINK \l "_Toc88048756" 3.1.VÝVOJ GEOGRAFIE SÍDEL PAGEREF _Toc88048756 \h 49
HYPERLINK \l "_Toc88048757" 3.2.VZNIK A VÝVOJ MĚST
PERLINK \l "_Toc88048760" 3.2.3.Současná urbanizace
LNÍ SYSTÉMY
l "_Toc88048768" 4.2.Zemědělská výroba
8048773" 4.5.Faktory a podmínky rozvoje zemědělství
nomické faktory
7 \h 72
GEREF _Toc88048780 \h 74
4.7.5.Kultury poskytující suroviny k výrobě nápojů
HYPERLINK \l "_Toc88048793" 5.5.Klasifikace průmyslu
slu
c88048798" 5.7.3.Strojírenský průmysl
c88048800 \h 101
5.7.8.Potravinářství
ERLINK \l "_Toc88048806" 6.2.Význam a postavení dopravy
F _Toc88048808 \h 107
GRAFIE CESTOVNÍHO RUCHU A REKREACE
o ruchu
EF _Toc88048815 \h 125
_Toc88048817 \h 128
PAGEREF _Toc88048819 \h 129
HYPERLINK \l "_Toc88048820" 7.6.Prostorová organizace cestovního ruchu a rekreace PAGEREF _Toc88048820 \h 130
HYPERLINK \l "_Toc88048821" 7.7.Mezinárodní cestovní ruch PAGEREF _Toc88048821 \h 132
HYPERLINK \l "_Toc88048822" 8. GEOGRAFIE SLUŽEB
l "_Toc88048825" 8.3.Klasická teorie centrálních míst
Úvod
Předmětem ekonomické geografie je především objasnění prostorové organizace a diferenciace společensko – ekonomického systému, zejm. v oblasti rozmístění a základních charakteristik obyvatelstva a osídlení, zemědělství a průmyslu, dopravy a v neposlední řadě také cestovního ruchu a služeb. Výuka klade důraz především na pojmové, teoretické a metodologické základy uvedených disciplin ekonomické geografie, což umožní studentům seznámit se s poznávací rolí disciplíny a s jejími elementárními výzkumnými metodami a postupy.
Pochopit uvedené problémy v jejich prostorových souvislostech je významným předpokladem dobré práce ekonoma.
.
GEOGRAFIE (EKONOMICKÁ) A JEJÍ VÝVOJ
Cíl kapitoly
Cílem kapitoly je vysvětlení objektu a předmětu výzkumu geografie a definice základních pojmů, dále seznámení se stručným historickým vývojem a zaměřením vědního oboru ekonomické geografie.
Časová náročnost
( 2 hod. (1 – prezenční, 1 – samostudium)
HISTORIE GEOGRAFIE
Geografie je jedním z nejstarších vědních oborů vůbec. Již v nejstarších obdobích lidské civilizace člověk poznal, že zemský povrch se mění v prostoru a čase, že má na různých místech různý obsah. Z poznávacích i praktických důvodů registroval tato měnící se fakta a snažil se z nich vytvořit vlastní informační systém, jakož i metodu jejich zaznamenávání.
Vlastní historie geografie sahá až do starověku. Už v antice – ve starém Řecku a Římě – vznikaly významné geografické práce. Dlouhou dobu byly „součástí“ filosofie, medicícny. Tak například Iónská škola (též Milétská) je nejstarší známou filosofickou školou (6 stol. př. n. l. – Milét leží… ). Její představitelé byli např. Thálet Milétský (ve svých představách hovoří o tom, že Země leží na vodě, zemětřesení vzniká jejím kymácením ve vlnách…), Anaximandros (sestavil 1. mapu tehdy známého světa), Anaximenés a Hekataios Milétský (autor Periodas gés, tzv. periply – popisy pobřeží, tzv. periegezy – popisy pevnin).
Nejznámější představitel rodícího se starověkého „regionálního zeměpisu“ byl v té době „otec historie“ Hérodotos z Halikarnassu (484 – 425 před n. l.). Ve svém díle „Dějiny“ v 9 knihách, které se dochovaly, vytvořil nejúplnější popis světa (oikumene). Ten obsahuje výčty řek, hor, měst, pamětihodností, chrámů, rysy podnebí, vzácnosti fauny a flóry, aj.
Jednou z podstatných složek antické geografie byl problém „geografického determinismu“ (zmiňujeme se o něm i na jiném místě) či „geografického fatalismu“, spojovaný zejména se jménem Hippokrata. Hippokratos z Kósu (460 – 377 před n. l. zdůrazňoval vliv prostředí (přírodního) na člověka. Tvrdil např., že vlastnosti těla i ducha jsou určovány podnebím apod. („...obyvatelé zemí s horkým klimatem mají živější, kvetoucí vzhled, jasnější hlas, měkčí povahu a pronikavější rozum než obyvatelé severních zemí...“).
Obrat v geografii totiž „od historie k přírodovědě“ uskutečnil velký vědec Aristoteles ze Skageiry (382 – 322 před n. l.). Vše, co bylo známo o geografických jevech, popsal ve svém díle „Meteorologika“ (4 knihy), obsahující elementární poznatky z obecné fyzické geografie – o vodách, zemském povrchu, mořích, větrech, horách.
Po více než 100 letech se znovu projevila nezbytnost syntézy poznatků a zobecnění faktického materiálu na vyšší úrovni. Tuto syntézu provedl řecký učenec Eratosthenés z Kyrény (276 – 194 před n. l.), nazývaný právem „skutečným otcem geografie“. Byl správcem knihovny v Alexandrii. Jeho rozsáhlé dílo „Geografika hypomnemata“ (geografické záznamy) vytváří základy geografie jakožto samostatné vědy (uvedl přehled historie geografie, vytvořil mapu ekumeny (z porovnání úhlů dopadu slunečních paprsků v pravé poledne ve městě Alexandrii a Syéné (Asuán) a z odhadu vzdálenosti mezi nimi vyčíslil obvod Země podél poledníku na 252 000 stadií, tj. asi 40 000 km). Zajímavý je i jeho pokus o „regionalizaci světa“, první svého druhu. Zavedl rovněž název geografie, a to ve smyslu mapového zobrazení Země. Později se tento název ujal i ve smyslu textového popisu zemského povrchu a vnějšího prostředí člověka.
Jeho práce široce rozvinul ve svém díle římský učenec řecké národnosti Strabon z Amaseie v Pontu (64 před n. l. – 19 n. l.). Je autorem nejobšírnějšího dochovaného díla o antickém světě, Geografika (17 svazková, dochovala se úplně). Chápe geografii jako popis ekumeny. Podle něj má geografie obrovský význam pro život společnosti a způsob vládnutí. Geografie nás seznamuje s obyvateli krajin a oceánů, s vegetací a ovocem i se zvláštnostmi rozličných částí Země, přináší poznatky jako např. kdo půdu obhospodařuje a na ní tvoří, jak člověk čerpá z těchto zdrojů života a štěstí. Z této výpovědi je jasný antropocentrický charakter geografie (vysvětli) a humanitní chápání jejího předmětu.
Klasickou epochu antické geografie uzavírá dílo Ptolemaia. Klaudios Ptolemaios z Alexandrie (90 – 168) zaujímá zvláštní postavení v geografii římského období, zejména přínosné je jeho 8 svazkové dílo „Geografike hyfegesis“ (návod ke geografii). V první knize je teoretický a metodický úvod pro způsoby stanovení vzdáleností, polohy bodů a zobrazení zemského povrchu v rovině, v dalších 7 knihách je obsažen seznam geografických názvů s cca 8 000 body s uvedením jejich zeměpisné šířky a délky. Geografie je dle Ptolemaia „lineární zobrazení veškeré nyní známé Země, se vším co se na ní nachází“. Ptolemaios rozlišuje „geografii“ (v dnešním pojetí obecnou geografii s kartografií) a „chorografii“ (dnešní regionální geografii).
Již antické geografii tak můžeme najít formování dvou rozdílných směrů bádání a různých zaměření:
popisně regionální (chorografické) – spojené se Strabonem. Mělo humanitní charakter a bylo spojeno s historií. Regionální práce se zaměřovaly především na vnější rysy zemského povrchu, na popisy národů, politického zřízení, měst a různých lokalit, prvky fyzické geografie v nich hrály jen druhořadou roli.
matematicko – geografický směr, representovaný Ptolemaiem. Do této sféry patřily otázky ujasňování tvarů a parametrů Země, rozpracování kartografických projekcí, určování geografických souřadnic. Ptolemaiova práce byla „biblí“ pro geografy období renesance a velkých geografických objevů.
Ve středověku geografie v evropských zemích prakticky zanikla. Dědictví antiky chránili, překládali a rozmnožovali především v arabském světě a v dalších regionech Blízkého východu a Střední Asie. Jedním z představitelů tohoto období je byzantský geograf a alexandrijský kupec Kosmas Indikopleustés (žil v 6. stol.). Je autorem díla „Christianike topografia“ (křesťanský místopis), obsahující popis obchodních cest po tehdy známé souši. Je to pokus o vytvoření „protiváhy“ Ptolemaiově antické soustavě (proti učení o kulatosti Země, o protinožcích, o pohybu Země, o samotném pohybu hvězd).
Ani v Evropě se ovšem vývoj vědy ve středověku úplně nezastavil. Poznatky z geografie, potřebné pro rozvoj geografické dělby práce uvnitř antických států a mezi nimi, byly středověkým vládcům Evropy po dlouhá staletí prakticky k ničemu. Přesto se však čistě naturální hospodaření feudální společnosti (rozhodující zde bylo zemědělství) postupně narušovalo a začala vznikat potřeba rozšiřování obchodu. Kniha Marka Pola (1298), nazvaná později „Milion“, o Číně, východní a jižní Asii se stala symbolem nového období. Přibližovalo epochu renesance a velkých geografických objevů. jiným příkladem té doby byl františkánský učenec a cestovatel po Asii Odorik z Porderone (1296 – 1331), zvaný Boemus (českého původu po otci). Z jeho děl lze uvést např. Z východních krajů světa (vyšlo v Praze 1962).
Renesance (z francouzkého obrození), jedna z nejvýznamnějších epoch ve společenském a duchovním vývoji evropských zemí, je spjata s ekonomickým, politickým a kulturním vzestupem měšťanstva ve 14. – 16. století. S ní souvisejí také velké geografické objevy a začátek rozvoje přírodních věd. Objevují se první novověké „teoretické“ i konkrétní „ekonomicko-geografické“ práce.
Je to také velký rozvoj kartografie. Největší kartografická díla – Mercatorova a Orteliova – vznikla ve Flandrech. Gerhard Mercator (1512 – 1594) (Mercator – z latiny = kramář) – vlámský kartograf v roce 1569 publikoval mapu světa na 18 listech (válcové zobrazení), v roce 1595 vydal rovněž Atlas světa. Abraham Ortelius (1527 – 1598) vydal první geografický atlas světa vůbec, a to v roce 1570 (Theatrum orbis terrarum). Roku 1567 byla vydána kniha florentského kupce v Atverpách Lodovica Guicciardiniho „Popis Nizozemska“ – jedno z prvních velkých ekonomicko-geografických děl (1. část – charakteristika přírody, obyvatelstva a hospodářství, úloha moře, řemesel, obchodu, řízení státu, 2. část – popis 17 provincií, největší pozornost městům).
17. století je stoletím rozvoje přírodních věd (Galileo Galilei, Isaac Newton, Francis Bacon (zakladatel induktivní metody – od částí a faktů k obecným tvrzením), René Descartes (tvůrce deduktivní metody – od obecného ke zvláštnímu). Z významných geografů té doby můžeme uvést Bernarda Varenia (vydal dílo „Generální (obecná) geografie“. Shrnovala výsledky epochy velkých geografických objevů. Stala se prvním pokusem o široké zobecnění, o stanovení předmětu a obsahu geografie (zemřel přitom již ve 29 letech).
Praktická potřeba informací o počtu obyvatel a dalších ukazatelů pro potřeby státní správy přispěly ke vzniku tzv. „politické aritmetiky“ s „popisné státovědy“, tedy položení základů statistiky a demografie (zakladatel J. Grant – 1621). Objevují se také ideje „otce politické ekonomie“ sira Wiliama Pettyho (1623 – 1687) – např. rozbor výhod geografické dělby práce v souvislosti s rozvojem námořního obchodu. V 17. století je také učiněno mnoho průzkumů o hospodářské využití Ruska (zejména Sibiře a dálného Východu), známé je jméno Tatiščeva, jako budovatele závodů a měst – první v Rusku zformuloval „teoretické“ základy geografie, jméno Lomonosov – od r. 1758 např. řídil Geografický departement Akademie věd (problémy využití Sibiře, Severního ledového oceánu).
Ze známých jmen 18. století je možné uvést filosofa Immanuela Kanta (1724 – 1804), který v rodném Královci (Kaliningrad) více než 40 let přednášel i geografii.
Rozvoj geografických idejí v 19. století souvisí především se jmény Alexandra Humboldta a Carla Rittera.
Alexander von Humboldt (1769 – 1859) je považován za největšího geografa 1. poloviny 19. století a za otce srovnávací fyzické geografie, jeden ze zakladatelů fytogeografe, výrazně rovněž přispěl k rozvoji klimatologie a biogeografie. Jeho životní dílo „Kosmos“ (5 svazků) představuje souhrn poznatků o přírodě a člověku. Používal hodně komparativní metody v geografii. Odhalil jednu z nejdůležitějších fyzicko-geografických zákonitostí, totiž šířkovou zonalitu a výškovou stupňovitost.
Jeho současník Carl Ritter (1779 – 1859) je zastáncem historického přístupu ke geografii (vedl 1. katedru geografie v Německu). K jeho hlavním pracím patří 19 svazková „Zeměvěda“ (obecná srovnávací geografie), pozornost je zde věnována např. vyčleňování přirozených oblastí, úsilí o kvantifikaci prostorových vztahů (vycházel z teologického přesvědčení předurčení), regionálním pracím.
Vývoj poznání Země souvisel od počátku s praktickou činností lidí, s vojenskými výpravami a s obchodními styky. Poznatky byly nejdříve rozlišovány spíše podle své užitečnosti. Prvotní poznávací proces byl obsahově diferencovaný, a proto v něm můžeme nalézt zárodky mnoha oborů. Člověk poznával nejdříve své okolí, ve kterém žil, a proto snad geografické poznatky patří mezi nejstarší. Aby se mohl v tomto prostředí orientovat, pokusil se toto okolí, třeba jen schematicky znázornit. Byť tyto náčrty byly sebe primitivnější, jsou základem pozdější kartografie. Kartografie je tak spojena s geografií od počátku jako její nejdůležitější metoda. Teprve značně později se osamostatňuje jako metodický obor a slouží i jiným disciplinám. V současné době se pak odlišuje geografická kartografie a technická kartografie. Poměrně brzy se z nejstarší jednotné vědy vydělila kosmografie a z ní astronomie na jedné straně a později též geologie na straně druhé. Souvisí to s postupným omezováním objektu geografie na geografický obal Země, resp. její krajinnou sféru. Z hlediska současného vymezení jde tedy o studium litosféry, hydrosféry, dolní části atmosféry (troposféry a části stratosféry), pedosféry, biosféry a sociosféry (včetně ekonomické sféry). Co bylo nad krajinnou sférou takto vymezenou, resp. pod ní, přestalo být objektem geografie. Zájem o prostředí člověka vedl přirozeně též ke studiu objektů, které se v tomto prostředí nacházely. Byla to především v plném rozsahu přírodovědná pozorování, z nichž jen malou část bychom dnes zařadili do geografie (např. různá měření Země – byla základem vzniku geodézie a ještě dříve snad podnětem pro kvantifikaci, měření, fyziku, matematiku a geometrii). Ve sféře přírodní se pak začíná geografie dělit na řadu podoborů, které nabývají různé relativní samostatnosti na jedné straně, na druhé straně však přecházejí často do přírodních oborů negeografických. K nejvýznamnějším patří geomorfologie, která v jistém smyslu, jako obor zabývající se vývojem krajinných tvarů, má centrální místo ve fyzické geografii, zároveň však její hranice s geologií jsou velmi neurčité. Z ostatních sem patří hydrografie s klimatologií, které sousedí a částečně se i prolínají s meteorologií koncipovanou jako negeografický obor, ale jako obor fyzikálně technický s řadou podoborů od aerologie po synoptickou meteorologií.
Dále bychom mohli jmenovat řadu dalších oborů, jej
Vloženo: 26.04.2009
Velikost: 343,56 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Reference vyučujících předmětu PREG - Ekonomická geografiePodobné materiály
- PEMAKI - Makroekonomie I - Distanční studijní opora
- PEMIKI - Mikroekonomie I - Distanční studijní opora
- PESHOS - Světové hospodářství - Distanční studijní opora
- PFBAMA - Bankovní management - Distanční studijní opora
- PFFUI - Finanční účetnictví I - Distanční studijní opora
- PFZFIF - Základy firemních financí - Distanční studijní opora
- PHFIMAN - Finanční management - Distanční studijní opora
- PHNOPI - Nauka o podniku I - Distanční studijní opora
- PHNPII - Nauka o podniku II - Distanční studijní opora
- PHPCHE - Psychologie pro ekonomy - Distanční studijní opora
- PHZAFI - Základy filozofie - Distanční studijní opora
- PMMAT2 - Matematika II - Distanční studijní opora
- PMMATI - Matematika I - Distanční studijní opora
- PMSTAI - Statistika I - Distanční studijní opora
- PMSTII - Statistika II - Distanční studijní opora
- PPOPRI - Obchodní právo I - Distanční studijní opora
- PPPRP - Pracovní právo - Distanční studijní opora
- PPSP - Správní právo - Distanční studijní opora
- PRCERU - Cestovní ruch - Distanční studijní opora
- PRDEMO - Demografie - Distanční studijní opora
- PREUAE - Evropská unie a euroregiony - Distanční studijní opora
- PVSOCI - Sociologie pro ekonomy - Distanční studijní opora
- PVZAPO - Základy politologie - Distanční studijní opora
- PFBANI - Bankovnictví I - Distanční studijní opora
- PFBRAD - Bankovní regulace a dohled - Distanční studijní opora
- PHFIMAN - Finanční management - Distanční studijní opora
- PHMARI - Marketing I - Distanční studijní opora
- PVSOCI - Sociologie pro ekonomy - Studijní material_sociologie
- KFBAII - Bankovnictví II - Distaanční studijní opora
Copyright 2024 unium.cz