- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Základní pojmy ze sociologie
EHE67E - Základy sociologie
Vyučující: doc. Mgr. CSc. Helena Hudečková
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálPříroda tvoří v dějinách základ a rámec života lidské společnosti. V evropských jazycích mají výrazy odpovídající českému termínu „příroda“ také další význam, který lze vyjádřit českým slovem přirozenost, tj. povaha věci.
Zdroj rozmanitosti výkladu vztahů přírody a společnosti tví v rozporném postavení člověka jako bytosti přírodní a současně kulturní, tedy přírodní bytosti, která současně přetváří přírodu i sebe samu. Člověk je živočišným druhem, jehož činnost je vědomá, zaměřená na cíl, reflektující smysl, využívající minulé zkušenosti a předávající zkušenosti dalším. Člověk podléhá jak zákonitostem přírody, tak společnosti. Přičemž společnost je výsledkem jak biologické evoluce, tak kulturního vývoje. To co spadá do sféry kultury, bývá označováno jako „druhá příroda“ (resp. druhá přirozenost člověka).
INDUSTRIALIZACE – v užším smyslu zprůmyslnění dříve agrárního či nevyužívaného regionu; (neboli také průmyslová revoluce) je proces, během něhož dochází ke změně společnosti (v 19. století), tradiční společnost se mění na industriální..
URBANIZACE – nejobecněji prostorová koncentrace lidských činností i obyvatelstva projevující se změnami v chování lidí, v jejich motivacích, v kulturních vzorech i ve formách organizace společnosti. Změny jsou vyvolány životem v prostředí s velkým počtem, vysokou hustotou a značnou různorodostí obyvatel, aktivit i lidských výtvorů.
EKOLOGIE se užívá v několika významech. V původním významu je ekologie biologická věda, která se zabývá vztahem organismů a jejich prostředí a vztahem organismů navzájem. Jako první tak nazval a definoval tento vědní obor Ernst Haeckel v roce 1866.
TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ (TUR) – vyjadřuje anglický pojem „sustainable development“, který se poprvé objevil ve zprávě Světové komise pro životní prostředí a rozvoj – Our common future v r. 1987. V jejím pojetí je TUR takový vývoj lidské společnosti, který umožňuje žijícím generacím uspokojovat své potřeby tak, aby nebyly omezovány možnosti budoucích generací uspokojovat své potřeby. TUR je cílový stav, který je ovšem třeba chápat jako nekončící proces udržování obnovené harmonické rovnováhy společnosti se životním prostředím. Dosažení TUR předpokládá hluboké změny hodnotových orientací a životního stylu lidí, které by měly vést k omezení kvantitativního růstu materiálních parametrů a k rozvoji kvalitativních parametrů. Princip TUR začal v českých zemích prosazovat a rozvíjet Josef Vavroušek.
SPOLEČNOST – skupina lidí, kteří žijí na určitém území, podléhají témuž systému politické autority a moci a uvědomují si, že mají jinou identitu než ostatní skupiny žijící v jejich sousedství. Společnost – v nejširším slova smyslu označuje termín „společenské“ či „sociální“ takové jevy a procesy, které se vyskytují ve společnosti a jsou, ať již přímo nebo nepřímo, podmíněny vzájemným působením lidí. Sociologové chápou společnost jako označení pro velký komplex lidí a lidských vztahů, jako označení týkající se systému interakce. Společnost se skládá z komplexu sociálních situací, v nichž se mezi lidmi vytváří specifické vazby a vztahy.
Sociální skupiny vytvářejí sociálně významný zprostředkující článek mezi člověkem jako izolovaným individuem a společností jako globálním sociálním útvarem. Skupiny představují klíčový mezičlánek, který je navíc dobře přístupný empirické analýze.
V typologii skupin se běžně rozlišují skupiny:
1) Malé a velké – nerozhoduje počet členů, ale způsob jejich kontaktu. Malé skupiny umožňují bezprostřední kontakt tváří v tvář, což je zpravidla možné při počtu členů nepřesahujícím 20–40 osob. Velké skupiny budují svůj pocit identity na základě interakcí v malých skupinách.
2) Primární a sekundární – v primárních převažují osobní vztahy často laděné intimně a vztah ke skupině jako celku se tvoří skrze vztahy k jejím jednotlivým členům. V případě sekundárních skupin člověk naopak získává určitý vztah ke svým kolegům teprve zprostředkovaně, na základě toho, že jsou členy téže skupiny jako on.
3) Formální a neformální – podle stupně, v němž jsou explicitně vytváření pozice členů a jejich vzájemná práva a povinnosti.
4) Členské a referenční – do členské skupiny jedinec aktuálně náleží, zatímco na referenční skupinu se orientuje svými hodnotami a svým jednáním i v případě, že není jejím členem.
5) Skupina my (in group) a oni (out group). Out group je v jistém smyslu opakem referenční skupiny. Na rozdíl od in group, kdy se individuum považuje za člena skupiny a užívá v souvislosti s ní výrazu my, v případě out group distancuje se od těch, které označuje výrazem oni.
KULTURA – je výtvorem člověka, je vnitřním obsahem lidské společnosti na rozdíl od rostlinného nebo živočišného společenství. Je tím, co člověka jako biologickou bytost kultivuje, vzdělává, co takto v nejširším slova smyslu přebírá v procesu socializace./ Kultura jako sociologická kategorie tvoří jednu z klíčových sfér sociologického zájmu. Pojmově je kultura odvozena od latinského „cultura(agri)“ znamenající původně obdělávání půdy. Kultura je jak výrazem či projevem, tak produktem sociálního života lidské společnosti. Běžně se kultura člení na:
– materiální, někdy zjednodušeně nazývaná jako civilizace, je souborem výtvorů uspokojujících materiální potřeby – počínaje pracovními nástroji, přes bydlení, oděv až po komunikační prostředky; tvoří fyzické či technologické aspekty našeho každodenního života, včetně stravování, bydlení, továren a zpracování nerostných surovin;
– duchovní, neboli nemateriální kulturou, rozumíme produkty snah po ideálech krásna, dobra, pravdy, spravedlnosti; tvoří ji ideje, zvyky, obyčeje, symboly.
HODNOTY – materiální či nemateriální objekty, ke kterým je zaujímán hodnotící postoj, připisuje se jim nějaký význam a snaha o jejich dosažen je chápána jako nutnost. Jsou reflexí kolektivních představ o tom, co je v dané kultuře dobré, žádoucí a přiměřené – či naopak špatné, nežádoucí. Ovlivňují výrazně lidskou motivaci, postoje a chování a slouží i jako kritérium pro hodnocení jednání druhých a jako základ posuzování míry společenské prospěšnosti jednotlivých členů dané skupiny.
Kulturní univerzálie – uctívání tělesné krásy, vaření, tanec, hry, bydlení, oblékání, řeč, manželství zákon, folklór, stravovací zvyklosti, mýty atd. (Robert Murdock).
SOCIALIZACE (sociální učení) je proces, který společnosti umožňuje předávat její kulturní modely z generace na generaci. Proces tohoto předávání ovšem není mechanický, významnou roli v něm hraje i jedinec samotný. Socializací rozumíme proces vývoje individua ve složitou sociální bytost, která se aktivně zúčastňuje společenského a kulturního života. Člověk se rodí do specifických sociálních podmínek, do určitého sociálního prostředí, které na něho působí formativním způsobem a vytváří tak z člověka sociální bytost. Kulturní vzorce charakteristické pro určitou společnost (jazyk, hodnoty, normy a sociální role) skupina jedinci předává hned po jeho narození, tento proces je intenzivní zejména v prvních letech, ale probíhá celý život. Během tohoto procesu jedinec znalosti nejen poznává, ale také integruje do své osobnosti. Základním mechanismem socializace je učení. Druhým mechanismem socializace je zvnitřňování vzorců sociálního chování. Sociolog a psycholog G. H. Mead poukázal na to, že osobnost u dětí se vyvíjí v procesu identifikace s druhými. Nestačí, aby se dítě naučilo, že není slušné mlaskat, cílem socializace je, aby si samo přálo jist „tak, jak se patří“. Konkrétní chování mu bude totiž připadat „přirozené“, zatímco ve skutečnosti je v podstatě „umělé“. Socializace není pouhé přizpůsobování se jedince společnosti, ale je interaktivním procesem, jenž lidem ponechává relativní autonomii.
Socializace utváří způsob jednání a formuje tendence k reagování v různých situacích. Pro každou společnost představuje socializace zcela základní problém, a to ze dvou důvodů:
– bez uspokojivé socializace zůstávají individua neschopna vstupovat do běžných interakcí s druhými členy skupiny. Vznikají sociálně narušení jedinci, kteří nedokáží respektovat normy běžného soužití a zapojovat se do kolektivních akcí.
– společnost bez socializace není schopna předat své základní normy a hodnoty následující generaci a rozpadá se.
SOCIALIZAČNÍ ČINITELÉ
1) Primární – centrální roli hraje rodina je místem, kde se jedinec učí a přijímá základní sociální kódy (jazyk). Škola přispívá zásadním způsobem k osvojování znalostí a podporuje u dětí zvnitřňování společenských pravidel. Rodina a škola předávají kulturní kapitál (P. Bourdie). Do kulturního kapitálu zahrnujeme jazyk, kulturní znalosti, vědomosti, zvládnutí sociálních kódů a vzdělání. Důležitou roli sehrávají také vrstevnické skupiny.
2) Sekundární – pracovní prostředí – podniky a státní správa (úřady), církve. Socializace však působí i prostřednictvím lidí na ulici, vlivem masových komunikačních prostředků, četbou knih a časopisů.
SOCIÁLNÍ STATUS – je společensky definovanou pozicí v rámci širší společností (Schaefer R.T., Lamm R.P.). Jde o postavení, které jedinec nebo skupina zaujímá ve společnosti. Jsou s ním spojena práva a povinnosti, zpravidla vyplývající z profesní pozice. Může se měnit v kontextu věku, socioekonomického zařazení a míry sociální aktivity. Souběh více statusů v životě jedince je dán jeho postavením jako příslušníka určité třídy či vrstvy, jeho profesní zakotveností, úrovní vzdělání, místem bydliště, rodinnou pozicí či náležitostí k určité věkové skupině.
Prostý fakt narození jedince je základem pro vrozený či připsaný (určený) status, jedinec ho získává bez ohledu na své schopnosti, nadání či povahové vlastnosti. Připsaný status proto předurčuje mnohdy zcela zásadním způsobem naprosto odl
Vloženo: 29.06.2009
Velikost: 92,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Skupina předmětu EHE67E - Základy sociologie
EHE67E - Základy sociologie
doc. Mgr. CSc. Helena Hudečková
- ETE08E - Informatika I. - Základní pojmy
- ENE05E - Obecná ekonomie II. - Základní vztahy mezi ukazateli
- ENE04E - Obecná ekonomie I. - Pojmy
- ESE17E - Statistika II. - PAA - Pojmy
- ETE08E - Informatika I. - Pojmy
- EHE14Z - Sociální ekologie - PEF - nějaký pojmy a vytvořený test
- EPE10E - Psychologie osobnosti a komunikace - pojmy ke zkoušce
- ENE04E - Obecná ekonomie I. - Pojmy z mikra
- ETE07E - Informatika I. - Pojmy ke zkousce
- ESE27E - Základy statistiky - Pojmy
- EUE81E - Velkoobchod a maloobchod DS - Pojmy
- EHE55E - Věda, filosofie a společnost - PAE - Pojmy
- EHE55E - Věda, filosofie a společnost - PAE - Pojmy
- EHE60E - Věda, filosofie a společnost - PAA - Pojmy
- ehe55e - Věda, filosofie a společnost - Pojmy
- EHE67E - Základy sociologie - Úvod do sociologie
Copyright 2023 unium.cz. Abychom mohli web rozvíjet a dále vylepšovat podle preferencí uživatelů, shromažďujeme statistiky o návštěvnosti, a to pomocí Google Analytics a Netmonitor. Tyto systémy pro unium.cz zaznamenávají, které stránky uživatel na webové stránce navštívil, odkud se na stránku dostal, kam z ní odešel, jaké používá zařízení, operační systém či prohlížeč, či jaký má preferenční jazyk. Statistiky jsou anonymní, takže unium.cz nezná identitu návštěvníka a spravuje cookies tak, že neumožňuje identifikovat konkrétní osoby. Používáním webu vyjadřujete souhlas použitím cookies a následujících služeb: