- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Výcuc ze skript
EPE07E - Psychologie osobnosti, sociální psychologie
Hodnocení materiálu:
Vyučující: PhDr. Kateřina Chamoutová
Popisek: Stručně ale výstižně vypsané kapitoly ze skript. Stačilo na 1. Školní rok 2007/2008.
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiál2. Antická psychologie – zrození „psýché“ÚvodNáš dávný předek se musel naučit jak správně pochopit, předvídat či ovlivnit chování ostatních členů své sociální skupiny, která jim umožňovala přežití. Aby mohl společně s ostatními obstarávat potravu, starat se o mláďata a chránit své obydlí, musel se naučit – spolupráci a komunikaci.Komunikace probíhala zpočátku beze slov – neverbálně. S rozvojem cítění a myšlení, o sobě a ostatních, začal pradávný člověk přemýšlet i o svém duševním životě, o principech života a jeho zániku. Těžko hledal přiměřené odpovědi na tyto otázky, jeho výklad byl určován bezprostředními životními zkušenostmi a city (vypozoroval, že zástava dechu či unik krve = zánik života). Vytvořil si představu osobní duše, která se zjevuje ve snách, přemísťuje se i do jiných osob či na jiná místa. Duše = život. ANTICKÁ PSYCHOLOGIEAntická řecká filozofie, je pokládána za základ naší současné západní kultury.Aristoteles- Platonův žák a učitel Alexandra Velikého- jeho spis „Peri psyches, De anima“ – zahrnuje O vnímání a vjemech, O paměti a upamatování se, O spánku a bdění, O snech …Člověka chápe jako jednotu přírodního těla a duše. Rozlišuje 3 stupně duše: - duše vegetativní (vyživovací, souvisí s růstem a rozmnožováním) – mají rostliny - duše senzitivní (animální) – schopnost pohybu, vnímání, citlivosti – mají zvířata - duše rozumová – má ji člověk- bývá označován za předchůdce vědecké psychologie.ŘECKÁ MEDICÍNANa hlubším poznání člověka se v antice podíleli i lékaři. Hippokrates- do medicíny byl zasvěcen svým otcem - je autorem „O starší medicíně“ – kam zahrnul lékařské zkušenosti a nejenom své- vypracoval teorii 4 temperamentových typů člověka – voda, krev, sliz, černá a žlutá žlučGalenos - řecký lékař a filozof- rozpracoval Hippokratovo učení o temperamentu - Žlutá žluč – obdoba ohně – teplá a suchá (převažuje-li jde o cholerika)- Černá žluč – obdoba země – studená a suchá (převažuje-li jde o melancholika)- Hlen – obdoba vody – studená a vlhká – (převažuje-li jde o flegmatika)- Krev – obdoba vzduchu – teplá a vlhká – (převažuje-li jde o sangvinika)
20. AsertivitaAsertivita je praktický způsob komunikace a jednání., kdy člověk vyjadřuje a prosazuje otevřeně své myšlenky, city, názory a postoje. Postupuje tak, aby nepřekračoval vlastní práva ani práva ostatních lidí.Je postavena na transakční analýze, kterou se zabýval E. Berne. Vychází z představy, že každý má k dispozici tři základní stavy svého „já“:Rodič (RO) – odraz stavu ego vlastních rodičů= ochraňuje, ví, pečuje, hlásá pravdy, nabádá, kárá = Agresivní jednáníDospělý (DO) – nezávislý a objektivní= pracuje, dělá dohody, myslí, řeší, jedná = Asertivní jednáníDítě (DÍ) – pozůstatky dětství= raduje se, prožívá, trucuje, zlobí, bojí se, chce = Pasivní jednáníKaždý z nás prochází všemi těmito stavy ega i každý s kým vstupujeme do interakce, během níž může docházet k nejrůznějším problémům.Důležité je udržovat je ve vzájemné rovnováze. Mnohdy je tato rovnováha narušena (když se jako rodič chovám ke svému dítěti je vše v pořádku, když se tak chová i ke svým spolupracovníkům, už to tak není).Většinou si tím usnadňujeme život ve snaze dosáhnout komplementárního jednání (transakce). Pasivní se snaží vyhnout konfliktu (být ochraňováni), agresivní se snaží dosáhnout toho, co chtějí (vyhrát za každou cenu). Obojí má víc problémů, nežli výhod.TABULKANaším cílem by mělo být asertivní jednání, tedy jednání dospělého s dospělým. Asertivita se vyskytuje v různé intenzitě a dělí se do čtyř základních skupin:Základní asertivita – představuje jednoduché, nekomplikované vyjádření pocitů, představ, myšlenek, názorů či pocitů bez využití specifických sociálních dovedností.Empatická asertivita – obsahuje prvek vnímavosti, citlivost vůči ostatním lidem, respektuje druhého člověka, snaží se mu porozumět a řešit situaci s určitou perspektivouStupňovaná asertivita – přecházíme k ní, když protějšek stále ignoruje a porušuje naše práva. Pozor na agresivitu!!!Konfrontativní asertivita – na partnera neútočíme, ale žádáme doplňující informace k vyřešení problému, tento typ je využíván ve výchově20.1. Asertivní dovednostiOsm základních asertivních dovedností:Pokažená gramofonová deska:- klidným opakováním toho, co chceme, učí vytrvalosti v prosazování svého, není nutné mít připraveny argumenty, umožňuje ignorovat manipulaci a trvat na svém (u babičky na obědě neustále opakujeme „Děkuji, babi, už nechci.“ Jakmile to pronášíme naštvaně, tak sklouzáváme k agresivitě). 2. Otevřené dveře - akceptování kritiky bez úzkosti či obran tím, že klidně přiznáme kritikovi, že v tom, co říká, může být něco pravdy (na výrok kamarádky, že ty kalhoty jsou děsný odpovíme „Někomu to může tak připadat.“)3. Sebeotevření - sdělíme skutečné aspekty (kladné nebo i záporné) naší osobnosti nebo chování (když přijdeme z práce naštvaní, stačí rodině říct „Teď mě chvilku nechte, naštvali mě v práci.“ a rodina nás nechá hodinku aklimatizovat)Volné informace- snižuje plachost při zahajování rozhovoru a usnadňuje jej oběma stranám tím, že se snažíme rozpoznávat zajímavé informace o partnerovi a zároveň nabízet některé o sobě(pravidla slušného chování – při seznamování dvou lidí, mimo jmen přidáváme i co dělají nebo co je baví)Negativní asertivita - přijímáme naše chyby a omyly, aniž bychom se museli omlouvat (když nám okolí řekne, když jsme udělali něco objektivně hloupého, že to byla ale blbost, tak je na místě uznat „Ano, byla“, ale není nutné se omlouvat)6. Negativní dotazování- aktivní podpora kritiky s cílem získat informace(je-li konstruktivní) nebo ji vyčerpat (je-li manipulativní) (jsme-li dochvilní, tak na poznámku „Pořád chodíš pozdě“, reaguji „A kdy jsem naposledy přišla pozdě?“ a nejspíše na to bude mávnuto rukou a budeme mít klid – vyčerpání negitivního dotazování)7. Selektivní ignorování- vyrovnávání se s kritikou, kdy na manipulativní kritiku nereagujeme, jen dáme najevo, že jsme slyšeli (studenti seděli v restauraci, kam přišli dělníci a neměli si kam sednout, řekli“To se jim to sedí, když na ně makáme“ a studenti odpověděli „No, jo“ – dali najevo, že slyší a rozumí, ale nestojí jim za to reagovat)8. Přijatelný kompromis- není-li v sázce sebeúcta, nabídneme přijatelný kompromis („Ty se chceš dívat na Novu, já na ČT 1, co kdybychom tu bednu jednou vypnuli)20.2. Mýty kolem asertivityMýtus „hroší kůže“ – názor, že asertivita nebere ohled na druhé. Asertivita nezbavuje zodpovědnosti za vlastní činy, jenom nenadřezuje poslušnost nad svědomím.Mýtus „kamikadze“ – předpokládá neústupnost dvou znalců metody. Asertivita učí kompromisu.Mýtus „naši furianti“ – mylná představa, prosadíme za každou cenu svou. Mohu se, ale přece rozhodnout jak pro prosazení, tak pro rezignaciMýtus „nemorální anarchie“ – chybně soudí, že každý bude moci dělat, co chce. Co je však nemorální a nezákonné, přece není asertivní. Co je morální a co se smí nám, ale nemůže určovat kde kdo.Mýtus „Niobé“ – na asertivitu doplatíme osamocením. Někdy se nám to stát může, získáme ale vnitřní svobodu.Mýtus „šimé plochy“ – se obává permanentního zneužití asertivity. Mýtus „jinak (než asertivně) to už možné není“ – je také omylem. Mám přece právo rozhodnout, kdy asertivitu využiju a kdy nikoliv.
4. Metody psychologiePsychologie sbírá, studuje, vysvětluje a zobecňuje získané poznatky. Zpracování těchto poznatků probíhá jednak logickými postupy a také statistickým zpracováním dat.4.1. Pozorování- jde o sledování okolí, doprovázené útlumem vlastní aktivity- jedná se o nejzákladnější metodu získávání informací z okolí- plánovité pozorné vnímání určitého objektu, provázené snahou získat o něm co nejpřesnější a nejrozsáhlejší poznáníIntrospekce – pozorování vlastního prožívání, motivů, vlastních psychických procesůExtrospekce – záměrné, pozorné vnímání chování druhých osob a následné nebo i souběžné, zaznamenání údajů o vnímaných skutečnostechSkryté pozorování – jednocestná zrcadla, v případech kdy by přítomnost pozorovatele příliš ovlivnila situaci (sledování malých dětí)Přímé pozorování – pozorovatel je účastníkem pozorovaného jevu – skupinové řešení pracovního problémuDělení dle dalších hledisek:Dle zaměřenosti – organizační pozorování – bez zaměření, používá jej každý člověk k zachycení běžného dění - zaměřené pozorování – zacílené na jednotlivý prvek chováníb) Dle délky - krátkodobé – většinou jednorázové - dlouhodobé systematické pozorování c) Dle situace - v přirozených situacích - v umělě navozenýchd) Dle počtu pozorovaných jedinců - individuální pozorování - skupinové pozorováníRozvoj techniky přinesl řadu kladů, ale i záporů - lepší zachycení a zpracování jednotl. dat - neochota vystavit se tomuto typu záznamu - odpadá rušivý faktor pozorovatele - nezneužívat skrytou kameruPodmínky úspěšného pozorování:Důkladné studium problémuStanovení cíle pozorováníZajištění objektivity pozorování – dva nezávislí pozorovateléDůkladné a podrobné zaznamenáváníPozorování musí být systematické a plánovitéU pozorování je nutné i přemýšletBezprostředně po jednotl. pozorování formulovat výsledky pozorování4.2. Experiment- jsou vědecky nejuznávanější metodouLaboratorní experimenty - hlavní metoda zkoumání behavioristů- výzkumník manipuluje nezávislými proměnnými a sleduje, jak se s jejich změnami mění hodnoty sledovaných (závislých) proměnných.- probíhají v umělých, přísně kontrolovaných a dokumentovaných podmínkách, umožňuje to jejich opakování- většinou se provádí ve dvou skupinách – experimentální (je působeno na nezávislé proměnné) a kontrolní (nikoliv)- aby nedošlo k ovlivnění výsledků pokusu, používají se tzv. dvojitě-slepé studie (ten, kdo data zaznamenává neví, která skupina je experimentální a která kontrolní.U výzkumů psychosociálních, kde si jsou zkoumané osoby vědomy své účasti, dochází navíc také k ovlivnění jejich chování a výsledky jsou pak obtížně aplikovatelné do praxe. Mnoho psychologických problémů, proto nemůže být řešeno v laboratořích.Přirozené experimenty- blíží se k pozorování- zkoumané osoby si ani nemusí uvědomovat, že jde o výzkum- výsledky můžou ale ovlivnit nekontrolovatelné proměnné4.3. Rozhovor- je důležité, aby lidé uměli více naslouchat než mluvit!- vyžadují více času, přípravu a i určité zkušenosti s vedením rozhovoru nebo speciální výcvik (psychoterapeutické techniky) - někdy je třeba pořídit průběžný záznam či nenarušit volnost rozhovoruDruhy rozhovorůDle účelu rozhovoru (přijímací, psychoterapeutický, výzkumný, přátelský, poradenský)Dle stupně standardizace otázek (od naprosté volnosti průběhu rozhovoru až k otázkám s odpověďmi ano-ne)Dle počtu účastníků rozhovoru (dialog, rodinná skupina, formální skupinový rozhovor)Rozhovor psychoterapeutický – má většinou značnou volnost v průběhu, někdy jen formou naslouchání a občasné shrnutí podstatných momentů ze sdělovaného obsahuRozhovor anamnestický – získávání údajů o průběhu dosavadního života zkoumaného jedince, je částečně řízený, častým obsahem jsou tělesný a duševní vývoj, jeho poruchy, onemocnění od narození do současnosti, rodinné vztahy od dětství, průběh školní docházky atd.- nevýhodou je značná subjektivita údajů – záleží na ochotě zkoumaného jedince spolupracovatRozhovor řízený – jsou očekávány odpovědi na přesně formulované otázky, někdy je možný jenom výběr z nabízených odpovědí- tento typ se hodí pro výzkumy větší části populace či ústní zkouška ve školePřijímací rozhovor – spíše částečně řízeným rozhovorem, aby se uchazeč mohl volněji projevit- většinou jde o doplnění či upřesnění informací z předem zaslaných materiálů o uchazečiProjektivní rozhovor – speciálně zaměřená forma řízeného rozhovoru s dítětem, - diagnostická psychologická metoda, kdy se využívá dětské fantazie a pohádkových postav v různých situacích - projekce na loutky, hračky – co by princezna udělalaK úspěšnému vedení rozhovoru je třeba ovládat i dotazování.- tazatel se obrací na dotazovaného a vyvolává svými dotazy verbální výpovědi, sdělení a soudy- dotazování je rozšířená forma rozhovoruZákladní formy dotazování:Osobní interviewTelefonický interviewPísemné dotazováníTypy otázek - přímé (Jaký je Váš názor …..?)- nepřímé (Myslíte si, že ….. ?)- otevřené (respondent odpovídá volně)- uzavřené (vybírá si jednu z možností)- polozavřené (umožňují doplňující odpověď)Telefonické interview - nemůžeme zde zapojit zároveň i pozorování, které je běžné při osobním rozhovoru- tato technika se v poslední době využívá v průzkumu trhu4.4. Dotazníkové metody- jsou časově úspornější, přesněji zachycují data, která lze lépe zpracovat a lze oslovit větší skupinu respondentůTypy otázek- identifikační (používají se nejvíce, slouží k identifikaci dotazovaného – věk, pohlaví, vzdělání, rodinný vztah)- výzkumné (zaměřené k cílům výzkumu)- informační - doplňující (plní jiné funkce)Druhy dotazníků – dle typů otázek, které obsahují uzavřené otázky s možností volby na odpověď:Dvou krajních možností ANO – NEDvou krajních možností se střední nerozhodnouMezi několika odstupňovanými odpověďmi (mezi krajním souhlasem a krajním nesouhlasem – téměř nikdy, spíše ne, spíše ano, téměř vždy)Zvláštními případy dotazníků jsou příležitostné dotazníky, ankety, hodnotící škály.Hlavní nevýhodou dotazníků z hlediska klinického psychologa je nedostatečný osobní kontakt s posuzovaným a ztráta informací neverbálních, proto jsou většinou doplňovány dalšími metodami vč. rozhovoru.4.5. Psychologické testy- zjišťují úroveň jednotlivých schopností a jejich vzájemný poměr u zkoumané osoby, rysy osobnosti, vztahy v rodinách, poruchy osobnosti, poruchy učení, testy a metody zachycující problémy skrývané nebo i skryté v nevědomí- nejznámější testy – měřící obecnou inteligenci, paměť, pozornost- IQ – inteligenční kvocient – jeho změření závisí na validitě (zda měří to co má) a reliabilitě (zda opakovaně měří u téhož jedince shodné výsledky)- test inteligence – změří jen výkon jedince v té době, kdy test vypracovává, proto je lepší, když je vypracován za dohledu psychologa s úplným vzděláním, kteří dovedou posoudit a interpretovat výsledky- projekční test – psycholog předkládá zkoumané osobě málo strukturovaný podnět, zaznamenává jeho reakce a později je analyzuje (test barev – dle nálady si vybere barvu).Dětem se předkládá kresba naznačující běžný konflikt sourozenců a dítě pak vypráví svůj příběh.4.6. Hodnocení produktů činnostiVýtvarná a literární díla, hudební skladby a další … hodně vypovídají o osobnosti svého tvůrce. V dětské klinické praxi se hodně využívá hodnocení kreseb dítěte, jednak jako orientační hodnocení mentální úrovně (kresba lidské postavy) a rozbor obsahové stránky (kresba začarované rodiny, stromu)Rozbor písma je předmětem grafologie. Je velice výhodné, pokud grafolog má současně i psychologické vzdělání, protože se může vyvarovat povrchních a zkreslujících popisů osobnosti.
12. MotivaceMotivy jsou cíle vědomé i nevědomé chování neboli vědomé cíle jednání. Motivace je vztah člověka ke skutečnosti, k věcem i lidem a k okolnímu dění. Zahrnuje vnější pobídky a cíle, i vnitřní motivy.12.1. PotřebyPotřeby organismu vyvolávají motivy. Pro přežití organismu je důležité udržování rovnováhy se svým prostředím. Pokud člověku něco chybí, pošle přes vnitřní systém informaci do řídícího centra, kde vzniká potřeba, doplnit to co chybí. Základní potřebou nutnou pro přežití je pocit hladu. Jsou-li pro nás předměty přitažlivé, snažíme se je získat = apetence, odpuzují-li nás, bojíme se jich, snažíme se uniknout = averze.„Lidské motivy se formují v činnostech, které probíhají v sociální skupině, ve styku s lidmi, pod vlivem společnosti, kultury, společenských hodnot a norem, podle mechanismů sociálního učení a působení skupiny na jedince.“Při hladovění je potřeba uspokojována jakoukoliv potravinou. Jak se potřeby uspokojují, jaké cíle si člověk stanovuje, se vytváří působením sociálního učení během života jedince. Můžeme pozorovat individuálně naučené motivy, apetence i averze (strach ze psů, averze k jídlům).Motivace je proces, ve kterém se uvolňuje určité množství energie a směřuje k určitému cíli. Motivační proces je jedincem prožíván jako různě silné motivační napětí.Celý průběh aktivity (uspokojování potřeb) závisí:- na síle motivu, - na intenzitě potřeby (mírný hlad, silný hlad)- jak silnou energii organismus uvolnil na její uspokojení, jak velké úsilí duševní i tělesné vynaloží (dokončím práci a zajdu si do jídelny nebo všechnu energii směřuji k získání jídla)- jak aktivita končí (uspokojení potřeby – poklesem energie, neuspokojení potřeby – frustrace).Čím je motivace silnější, tím více úsilí duševního i tělesného člověk vynakládá.Výsledek, dosažená kvalita výkonu je výslednicí vztahu uvolněné síly (intenzity) motivace a složitosti, náročnosti výkonu.Při příliš silné motivaci složitějšího výkonu uděláte chybu, při menší motivaci spíše uspějete.Při setkání s někým, na kom vám velmi záleží, lze očekávat trému, zažívací obtíže, třes rukou a spousty chyb, které byste nikdy neudělali.Každý člověk má pro určitý typ činnosti jinou úroveň motivace, kdy je schopen podat svůj nejlepší výkon. Mluvíme o optimální úrovni motivace, protože jedinec podává nejlepší – optimální výkon.Ve spánku je úroveň aktivace minimální = uspokojování potřeby odpočinku, není motivován k vnější aktivitě. Po probuzení pociťuje svoje potřeby a je motivován k jejich uspokojování. Pokud se motivace dále zvyšuje, pociťujeme sociální tlak a tím nejsme schopni podávat lepší výsledky, začneme dělat více chyb a nejsme schopni se koncentrovat.Psychické výkony jsou citlivější a dříve se zhoršuje jejich úroveň při překročení optimální motivační úrovně, ale i fyzické výkony se mohou zhoršit. Každý člověk potřebuje jinou úroveň motivace ke svým nejlepším výkonům – svoji „optimální motivační úroveň“.Motivační proces končí dosažením cíle a poklesem motivačního napětí => radost, uspokojení nebo si oddechneme a pociťujeme úlevu. Častěji je ale naše úsilí o dosažení cíle zmařeno vnějšími nebo vnitřními překážkami, což vede k frustraci.Frustrace = dvojí význam buď vnější (něco nám brání v dosažení cíle – ujede autobus) anebo vnitřní stav (selhání hlasu).Základním druhem frustrace je nedostatek předmětu k uspokojení v dostupném okolí (v prosinci mám chuť na třešně, ale nikde nejsou). Označuje se i jako deprivace citová (opuštěné děti) či smyslová (zraková u dětí od narození). Druhým zdrojem frustrace jsou skutečnosti bránicí jedinci v dosažení cíle, maří jeho cílesměrnou aktivitu. Jde jednak o překážky vnější (v okolí jedince) a vnitřní (uvnitř jeho osobnosti). Anebo dle toho jak působí na aktivní a pasivní překážky. Kombinací získáme následující 4 typy frustračních situací (situace chuť na třešně):frustrační situace – vnější zcela pasivní – plot je příliš vysokýfrustrační situace – vnitřní pasivní – moje neschopno
Vloženo: 19.06.2009
Velikost: 392,09 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu EPE07E - Psychologie osobnosti, sociální psychologie
Reference vyučujících předmětu EPE07E - Psychologie osobnosti, sociální psychologie
Reference vyučujícího PhDr. Kateřina Chamoutová
Podobné materiály
- EEE53E - Agrární a strukturální politika-VSRR - výcuc
- EJE14E - Základy právních nauk - PAE - Teorie ze skript
- EHE60E - Věda, filosofie a společnost - PAA - Skripta
- EHE15E - Sociální politika VSRR , PAE - Sociální politika - elektronická skripta
- EPE07E - Psychologie osobnosti, sociální psychologie - Teorie ke zkoušce - dle skript
- AGE01E - Chov zvířat I - přednášky + výpisky ze skript
- ABE01E - Základy fytotechniky - skripta na meteorologii
- ASE03E - Chov zvířat II - skripta drůbež
- EAE12E - Plánování a řízení projektů - skripta
- ERE07E - Kybernetika v řízení PAE - skripta
- ENE05E - Obecná ekonomie II. - skripta
- EEE06E - Ekonomika agrárního sektoru PaE - Vypisky ze skript
- ENE05E - Obecná ekonomie II. - kvizovky z nových skript
- TFE24E - Zemědělská technika - Skripta
- ESE27E - Základy statistiky - Skripta
- EAE04E - Ekonomicko matematické metody I. - skripta
- EAE71E - Ekonomicko matematické metody I. - skripta
- RTE01Z - Tělesná výchova- PEF - skripta
Copyright 2024 unium.cz