- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
teorie
EJA05E - Základy právních nauk
Hodnocení materiálu:
Vyučující: Mgr. Ivana Hájková
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiáladu Občanského zákoníku, staví v Německu 2. poloviny 19. století pozitivismus na filosofických základech. Předmětem studia se staly právní normy pojímané jako fakta. Právo pochází od státu => ztotožnění práva se zákonem. Bergbohm také zdůvodnil neexistenci mezer v právu.
Rozpad německého pozitivismu:jednu linii tvoří Bergbohm a jeho následovníci - zabývají se platným právem, právo podle nich pochází od státudruhou linii reprezentuje G. Jellinek - je orientován spíše sociologicky (stále ale pracuje pozitivistickou metodou). Jellinek také řeší otázku, odkud právo pochází. Zavádí pojem normativní síla fakticity. Nejde jen o faktické zachovávání stavu. Vychází z toho, že to co jest, má být (všichni si musí normu jako normu uvědomovat). Vyvíjí se také teorie právní státu (striktní pozitivisté právní stát neuznávají). Stát musí být vázán právem, protože když je strůjcem práva, mohl by si dělat, co by chtěl => sebevázanost státu právem.
Konec německého pozitivismu znamenalo učení R. Iheringa. V duchu pozitivismu napsal ještě dílo Účel v právu. Později však píše Boj o právo - domýšlí filosofický základ práva do důsledku -> stát si může dělat, co chce -> právo je tedy střetem zájmových skupin, které se prosazují k moci. Ve Francii se ke zbourání pozitivismu dopracoval Geny rozborem kauz, Ihering se k tomuto dobral shora, filosoficky. Teoretický pozitivismus se utopil v abstrakci.3.5. Anglický pozitivismusMůžeme ho rozdělil na 3 etapy:empirický pozitivismus - např. Blackstone (Komentáře k právu v Anglii) -> Blackstone se zabýval komentováním judikatury (to byla ta empirie). Spadá ještě do období, které připouští přirozené právo.analytický právní pozitivismus - J. Austin (1828-32 - Lectores)nástupci J. Austina - Murphy3.5.1. Učení J. AustinaPřednášel pouze dva roky a teprve o 50 let později bylo jeho dílo vydáno. Jaké jsou jeho základní teze:právo se dělí na 3 skupinybožské právo - právo určené lidem od Bohavrchnostenská pravidla - pravidla stanovená lidmi jako politickou vrchnostípráva pozitivní morálky - pravidla nevyplývající z politické vrchnostismyslem studia právní vědy jsou pouze vrchnostenská pravidlaprávní pravidlo je pravidlo chování uložené rozumnou bytostí jiné rozumné bytosti, nad kterou má mocAustinova teorie stojí na suverénní moci, rozkazu, povinnosti, která konstituuje tyto rozkazy a na sankci.úvahy o dobrém, či špatném právu nepatří do jurisprudence (vědy o právu) - spadá to do etiky (věda o zákonodárství)žádné přirozené právo neexistuje (ve smyslu předmětu právní vědy) - právo je kritériem samo sobě, prostě jeprávo zavazuje, i když je v rozporu s božským právem
Jádrem pravidla je tedy rozkaz. Ne každý rozkaz se může stát právním pravidlem. Musí být doprovázen sankcí, která musí stav zhoršit (sankce nemůže být odměnou - pak se nejedná o právní pravidlo). Rozkazy se dělí do dvou skupin:law, rules - zavazují k určitému chování obecně => patří do práva (např. žádná loď nesmí vplout do přístavu). Učení o nich je zárodkem teorie právní normy. Derogační normy jsou uznávány jako součást pozitivního práva.particulas commands - zavazují individuálně k očekávanému chování => nepatří do práva (např. loď Marry nesmí vplout do Londýna mezi pátou a šestou hodinou)
Základním pramenem práva je vrchnost (suverenita). Suverénní vrchnost není nikomu podřízena. Austin neuznává rozdíly mezi veřejným a soukromým právem. Proč?Anglie neprodělala recepci římského práva (rozlišení je s ní spojeno). Angličané chápou právo jako veřejné.nebo je to kvůli konzistenci Austinovy teorie - aby bylo právo jen jednoho typu
Pozornost věnuje Austin analýze právních pojmů. Zabývá se nejen anglickým právem -> konstruuje pojmy, které by se daly použít kdekoliv. Jako každý rozvinutý pozitivismus je i ten Austinův ahistorický, historie ho vůbec nezajímá.3.6. Obecné shrnutí právního pozitivismupředmětem zájmu je současné dané pozitivní právove své době šlo o nesmírně pokrokový směrahodnotová orientace - právo se nehodnotí, otázka jaké má právo být nepatří do právní vědypatří to do směru racionalistické orientace - hlavním nástrojem je logikasnaží se pojednávat o právu tak, že jde o úplný, konzistentní a nezávislý systémmusí se řešit kolize, aby byl řád bezrospornýkonec spočíval v důkazu, že právo je závislé na společnosti - dnes v podstatě nikdo nehájí pozitivismus v tomto pojetí
4. Právní normativismus(Cvrček)
4.1. Filosofické základy normativismuDnes převládá názor, že normativismus byl pokračovatelem a dovršením pozitivismu. Z hlediska teorie, se kterou přišel, byl ale jeho protikladem -> je v něm obsaženo daleko více teorií. Existuje několik filosofických zdrojů normativismu:I. Kant, R. Stammler, H. KelsenI. Kant, Shoppenhauer, F. Weyr (brněnská škola)D. Hume, J. Austin, H. Kelsen (tato větev je však pouhou spekulací)Vše začíná u D. Huma, v jeho Zkoumání lidského rozumu. Líčí zde svoji skepsi k lidskému poznání. Říká:tento svět je nepoznatelnýnelze věřit přírodním zákonům (jsou postaveny na principu kauzality -> z toho, že něco je, nelze odvodit něco, co bude)také nelze odvodit z něčeho, co je, že něco má být
S touto skepsí se pokusil vyrovnat Imanuel Kant. Říká, že přece jen existují určité poznávací prostředky, které nám umožňují nahlédnout svět. K dispozici máme racionalitu a metody formálních věd (logika,...). Zarytí skeptici tvrdí, že Kant Huma obešel.Normativismus říká, že na základě racionalistických metod, lze konstruovat ideální teorii právních norem (=> vypjatá racionalistická teorie). Kontinentální Evropa navazuje myšlenkově na Kanta, Anglie na Huma. Normativismus je kritizován ze všech stran:z pozice marxistů - je to teorie ahistorická, nezabývá se sociologií, je antievolučníz liberálních pozic - je to jen racionalistická technika manipulace s lidmiz politických pozic - kritika jak doleva (inspiroval režim v SSSR), tak i doprava (inspirace španělské diktatury generála Franca)4.2. Předchůdci normativismuSnaží se nalézt odpověď na otázku - jak odůvodnit právní vědu? Na konci 19. století se rozvíjí učení novokantovců (R. Stammler - Teorie právní vědy, 1911). Smyslem Stammlerovy práce je vybudovat logicky konzistentní právní teorii jako čistou právní vědu (tzv. geometrie totálního právního jevu, jak to později nazval Kelsen). Tato čistá právní věda má být podobná logice a matematice. Stammler také rozbijí teorii přirozeného práva - ukazuje, že to je prázdná množina, nebo banality. Vede též polemiku proti socialistům (Právo a hospodářství).U Kanta dochází k rozlišení světa mětí a bytí. Bytí je příroda, o níž lze říci to je pravda a to nepravda. Mětí jsou normy, které nemá smysl hodnotit. Proto také musíme rozlišit způsob zkoumání (Labant např. rozlišuje vědy nomotetické - zkoumají zákony, a idiografické - historie, právo).4.3. Školy právního normativismuV čem je jádro normativní teorie? Ve striktním oddělení světa mětí a bytí.Existují dva subsměry:vídeňský - H. Kelsen, Verdross (mezinárodní právo), Merkel (správní právo)brněnský - F. Weyr, Sedláček (civilista), Procházka, Neubauer (státověda), Engliš (ekonom), Kalab (trestní právo), Kubeš (mladší generace). Brněnská škola je širší než vídeňská (patří do ní i politologové, ekonomové). Zatímco u Kelsena se norma vztahuje pouze na lidské chování - Weyr říká, že norma se může vztahovat na cokoliv. Chce vybudovat teorii norem vůbec (platnou pro všechny systémy). Weyr je radikálnější než Kelsen. Rozdíl obou škol je také v tom, že Kelsen navazuje na novokantovce (rozdělení přírodních a společenských věd), zatímco Weyr odděluje teorii od praxe (poznání a chtění).Co mají obě školy společné? Chtějí definovat právo bez hodnotových předpokladů. Normativismus nezajímá působení práva ve společnosti. Smyslem výzkumu je zkoumat právo jaké je, ne jaké má být (kdo zkoumá, nemá právo dělat -> odtržení teorie od praxe). Právo se definuje tak, že je to norma, popřípadě normativní řád. Když normě neodpovídá realita, norma nepadne (narozdíl od přírodního zákona, který přestane platit, pokud mu neodpovídá realita). Norma v podstatě vyžaduje, aby realita byla jiná. Pokud by se nelišila, nebyly by normy vůbec potřeba. Příčinnost (kauzalita přírodních zákonů) je nahrazena pojmem přičítatelnost (Zurechnung) -> přičítáme fakta k normě a kvalifikujeme jednání (přitom nás nezajímá proč, jak...). Do právní vědy totiž nepatří žádná sociologie (jak právo působí), psychologie (proč vzniká), nebo ekonomie.
Kelsen říká, že právo je donucovací prostředek lidského chování. Rozeznává dva aspekty práva:statický - soubor platných norem (zde a teď), normy sami o sobědynamický - tvorba a aplikace práva. Mezi tvorbou a aplikací není rozdíl (je to proces konkretizace právní normy).Právní věda musí být striktně odlišena od přírodních věd. Norma je platná, když existuje. Platnost se nebere od Boha, ale od jiné normy. Nejvyšší norma (Grundnorma) nemá žádný obsah, každý zákonodárce si tam může dosadit, co chce (nejvyšší norma nemůže být pevným bodem, protože tato teorie má být velmi abstraktní a použitelná všude, v každé zemi, v každém režimu).Kelsen tím staví pyramidu norem (subordinace norem):nejvýše stojí konstituce, ústava - znovu bez obsahuobecné normy a obyčejeindividuální soudní rozhodnutí a rozhodnutí administrativních orgánů (=> pro normativisty není znakem normy její obecnost)K vydání normy musí mít subjekt normativní kompetenci. Hierarchie norem musí být bezrosporná a konzistentní. Musí se proto vytvořit pravidla, která případné kolize odstraní a udrží normy v bezrospornosti. Normativisté nerozeznávají rozdíly mezi státem a právem. Ruší pojem státu -> pro ně je to jen organizační struktura, soubor norem (normu staví před stát).Kelsen dává naprostý primát mezinárodnímu právu. Říká, že logika právního řádu musí být všude stejná. Mezinárodní právo stojí nad právem vnitrostátním.4.4. Shrnutí normativní teoriekritická, metodologická (připravuje metody k poznání práva)přísně ahistorická, snaží se vytvořit racionalistický systém (konstruktivismus)právo je specifickou technikou donucovánířímské právo nemá nárok aspirovat na systém a nemá co dělat v teorii práva, v právní věděodmítnut dualismus ve vztahu stát právo, veřejné právo soukromé právoukazuje, že není žádný rozdíl mezi povinností a příkazem určitého chování (jedno, zda je to příkaz či zákaz)princip přičítatelnostive vrcholu teorie stojí Grundnorma (bez obsahu), právní řád je pyramidoudynamický a statický prvek práva (konkretizace právní normy x soubor norem)podle normativistů je základ sociologických úvah přirozenoprávní4.5. Kritika normativismu4.5.1. Vulgární kritika normativismuútoky na anti -sociologismus, -psychologismus, -historicismus jsou primitivní a ubohé, protože tímto se normativisté nezabývají (kritizovat se má to, co teorie obsahuje, ne to, co v ní není)další věcí je sociální působení teorie v reálných podmínkách -> normativismus se stal dobrým nástrojem pro diktatury všech typů (zneužití ve Španělsku, Argentině, aplikovanou marxistickou teorií)po druhé světové válce se objevuje reálná kritika - kdyby se zachovaly všechny principy normativismu, nemohli bychom nikdy odsoudit fašismuskritika proti Grundnormě - že je to jen prázdná konstrukce (ona jí však musí být)kritika z pozic liberalismu - normativismus je sociální inženýrství4.5.2. Kritika dr. CvrčkaNormativní teorie předpokládá, že vše jsou normy. Ty ze sebe musí vyplývat (normativní vyplývání). Ale toto vyplývání normy z normy (deontická logika) nefunguje. V sociálním smyslu je tato teorie nepřijatelná.Konec normativní teorie byla ve snaze přiblížit se realitě.
Závěr - všechny přístupy (přirozenoprávní, normativní, sociologické,...) soudí stejně. Rozdíl je pouze v míře skepse.
5. Sociologické a psychologické přístupy k právu(Gerloch)
Sociologický přístup k právu vzniká v 19. století, souvisí s orientací pozitivistickou. Termín sociologie zavádí A. Comte ve svém díle Kurs pozitivní filosofie. Jedná se o vědu, která se zabývá společenskými vztahy, zájmy,... Na přelomu 19. a 20. století se prosazuje i v právu, kritizuje právní pozitivismus => kritizuje právní formalismus (odmítání společenských souvislostí). Neodmítá právo pozitivní jako takové, ale přichází s určitým novým dualismem -> vedle právo pozitivního (státního) existuje ještě jedna dimenze, společenské právo (živé, reálné právo). Právní vědu je třeba rozšířit mimo rámec formálních pramenů práva (existují i normy společenské, které ovlivňují chování lidí).Psychologický přístup vzniká ve stejné době. Akcentuje aspekty sociální psychologie -> problémy vědomí a psychiky člověka ve vztahu k právu. Právo je nejen sociální, ale i psychický fenomén (pojem intuitivní právo). Společná je pro oba přístupy kritika formalismu. Ve 20. století se oba směry rozvíjejí, dnes jsou nezbytnou součástí práva.5.1. Představitelé společenských věd zabývající se právemTito lidé nejsou představiteli právní vědy, jsou to sociologové, filosofové, ekonomové. Zkoumají právo v širším kontextu.5.1.1. Charles Montesquieu (1689 - 1755)Zdůrazňoval prvky determinace práva. Velmi cestoval (i mimo Evropu, např. do Persie), poznal tak řadu zemí a jejich právní situace. Srovnával Anglii a Francii se starověkým Římem => zakladatel komparativní metody. Hledá a objasňuje vztahy mezi způsobem vlády a vlastnostmi státu, kde je vláda uplatňována -> otázka závislosti státoprávního uspořádání na kulturních podmínkách. Na druhé straně je zastáncem toho, že pojetí zákonů je výsledkem vztahů vyplývajících z přirozenosti věcí => závislost na historických podmínkách. Jeho hlavní dílo se jmenuje O duchu zákonů.5.1.2. Auguste Comte (1798 - 1857)Přichází s teorií tří stádií ve vývoji lidstva:teologické stádium - období od starověku po vrcholný středověk (do konce 14. století). Rozhodující úlohu nese náboženství. Vláda je založená na vojenském působení = militarismus.metafyzické stádium (od konce 14. století po začátek 19. století) - je to doba přechodu, rozkladu dosavadního řádu, úpadku autorit; doba reformace, osvícenství a revolucí. Náboženské ideologie jsou nahrazeny spekulativní reflexí společenského vývoje (např. přirozenoprávní koncepce). Období vlády právníků.pozitivní, vědecké stádium - doba rozšíření věd založených na pozitivistickém přístupu -> odmítání spekulací, důraz na fakta a zákonitosti. Rozvoj vědeckého bádání. Ústřední otázkou je sociální problematika (namísto politické problematiky). Právo a právní věda se osamostatňují. Zdůraznění otázky povinností v právu.5.1.3. Karel Marx (1818 - 1883)Jeho spolupracovníkem byl Bedřich Engels (1820 - 1895). Marx navazuje na filosofa Hegela. Smůlou Marxe bylo, že jeho učení bylo aplikováno do praktického života. Chápe právo jako determinované materiálními podmínkami společnosti (základ společnosti je v ekonomických vztazích). Poukazuje na třídní základ práva (Manifest komunistické strany). Dějiny lidstva jsou pro něho dějinami třídních bojů -> na tom je založen vývoj lidstva. Právo je vůle panující třídy povýšená na zákon, vůle jejíž obsah je determinován materiálními podmínkami života této třídy.Hlavním stoupencem prosazování nemarxovského pojetí byl ruský politik Višinský -> podle něj je právo vůle vládnoucí třídy (30. léta). V Marxově pojetí však právo není pozitivní jev, ale reálný jev => jeho myšlení směřuje proti tomuto, co bylo později špatně pochopeno.Právo jako rovné měřítko - Marx upozorňuje na to, že právo nemůže být vyšší než ekonomický ani kulturní stav společnosti -> právo, je-li rovné, je vždy nespravedlivé, protože lidé jsou si vždy nerovní.5.1.4. Max Weber (1864 - 1920)Zabýval se sociologií politiky. Klasifikoval panství (teorie panství), což souvisí s druhy sociálního jednání lidí. Panství vymezuje jako šanci, že se určitý příkaz setká s poslušností. Rozlišuje:tradiční panství (nejstarší, stavovské) - existuje v patriarchální společnosti. Rozhodují osobní vazby mezi poddanými a pány. Chybí zde formální abstraktní právo, které by platilo pro všechny stejně. Základem je právo obyčejové.charismatické panství - je založeno na mimořádných schopnostech osoby. Tato osobnost je schopna ovlivnit ostatní, působit na ně (charisma = řec. boží dar). Základem vztahu je hodnotové pouto, eventuelně emocionální vztah. Důležitá je osobní náklonnost.legální panství (zákonné panství) - existuje v moderní době. Rozhodující je formálně právní princip. Vztahy jsou odosobněné, lidé se podřizují normám, nikoliv osobám. Normám se podřizují i vládci. Nositelem tohoto panství je racionální byrokracie (nejracionálnější technika vedení společnosti). Základem je legalita, účelově racionální jednání.Weber si je současně vědom, že ve skutečnosti neexistuje žádné čisté panství, možná je jejich kombinace.Někdy je považován za 1. představitele sociologie práv => roku 1921 vydal dílo Sociologie práva (předběhl ho ale Ehrlich). V něm načrtl vývoj práva (jeho evoluci) ve vazbě na společenské podmínky od starověku po moderní dobu. Zabýval se též otázkami sankcí z hlediska práva -> nedá se přesně stanovit hranice mezi právem a jinými společenskými normami, proto také právo nemůže počítat jen s donucením, ale důležitý je i společenský tlak a cítění (neformální tlak). Weber klade akcent na smluvní právo -> vytváří prostor svobody v rámci daného právního řádu.5.1.5. Evřen Ehrlich (1862 - 1922)Je většinou považován za zakladatele sociologie práva. Byl profesorem práva. Proslul tím, že vydal práci Základy právní sociologie (1913). V předmluvě píše: „Těžiště veškerého právního vývoj nespočívá ani v zákonodárství ani v právní vědě ani v nalézání práva, nýbrž ve společnosti samé.“ Rozlišuje 3 druhy práva:právo společenské - právo ve společenských skupinách (rodina, korporace,...). Důležité zde je, že společenský nátlak může být silnější než státní sankce. Toto je „živé právo“, právo, které skutečně působí, proto je třeba ho zkoumat.právo juristů (normy individuálního rozhodnutí) - soudcovské právo, rozhodnutí soudu => normy závazné pro jednotlivceprávo státní - souhrn právních předpisů oficiálně uznávaných státemPrávo nelze ztotožňovat s morálkou ani náboženskými normami, i když hranice není jednoznačná.5.2. Představitelé právní vědy zaměření na sociologický přístup k právuTito lidé detailně zkoumají určité právní problémy. Nejvýznamnější školy nalezneme v Německu, Francii a Skandinávii. U nás se tyto směry moc neuchytily, působili zde pouze jednotlivci.5.2.1. Teorie volného právaPůsobí na přelomu 19. a 20. století v Německu. Hlásá obnovu přirozeného práva v sociologickém pojetí. Jejím nejvýznamnějším představitelem byl Herman Kantorowicz (1877 - 1940). Kritizoval formalistický přístup pozitivistů. Často se mluví o střetu mezi zastánci věrnosti zákona (pozitivisté) a školou volného práva.Důležité je pro ně dotváření práva soudcem (na základě volného práva) => nový dualismus státního a volného práva (mohou být v souladu i v rozporu). Negují tak myšlenku Ch. Montesquieuho, že soudce má být je ústy zákona => naopak, soudce má hrát aktivní úlohu při tvorbě práva. Volné právo je založeno na potřebách společnosti, rozlišuje se:individuální - přesvědčení individua (normativní systém jednotlivce)společenské - přesvědčení společnostiKritika teorie volného práva -> přispěla k popírání legality, ale na druhé straně přispěla k prolomení čistého formalismu.5.2.2. Zájmová jurisprudencePůsobí na přelomu 19. a 20. století v Německu. Vyrůstá z právního pozitivismu -> je to další jeho organické rozvíjení. Největším představitelem byl Rudolf von Ihering (1818 - 1892). V 80. letech se odklání od pozitivismu, roku 1883 píše dílo Účel v právu (Zweck im Recht). Píše, že právo slouží určitým zájmům, které jsou v konfliktu. Pozitivní právní úprava je pak momentálním výrazem zájmu, který v konfliktu vítězí. Ihering napsal též Boj o právo. Právo má zaručit spravedlnost a zajistit právní jistotu.Zájmová jurisprudence zkoumá sociální vztahy - jejich determinaci, odkud se be
Vloženo: 26.06.2009
Velikost: 114,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu EJA05E - Základy právních nauk
Reference vyučujících předmětu EJA05E - Základy právních nauk
Reference vyučujícího Mgr. Ivana Hájková
Podobné materiály
- EAE02E - Ekonomicko matematické metody II. - Teorie
- EJE14E - Základy právních nauk - PAE - Teorie ze skript
- ERE61E - Teorie řízení PAA - Teorie
- EPE07E - Psychologie osobnosti, sociální psychologie - Teorie ke zkoušce - dle skript
- EPE10E - Psychologie osobnosti a komunikace - teorie k testu
- EJA05E - Základy právních nauk - právo teorie
- EJA05E - Základy právních nauk - Teorie práva
- EAE83E - Systémová analýza výrobkových vertikál - VSRR Cheb - teorie
- EHE12E - Politologie - PAA - teorie ke zkoušce
- ENE04E - Obecná ekonomie I. - teorie firmy
- ENE04E - Obecná ekonomie I. - teorie
- EUE33E - Základy účetnictví - VSRR - Teorie
- ESE27E - Základy statistiky - Teorie otázky
- EAE01Z - Ekonomicko matematické metody I - teorie
- EAE01Z - Ekonomicko matematické metody I - teorie
- EAE04E - Ekonomicko matematické metody I. - teorie
- EAE71E - Ekonomicko matematické metody I. - teorie
Copyright 2024 unium.cz