- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
skripta na meteorologii
ABE01E - Základy fytotechniky
Hodnocení materiálu:
Popisek: skripta potřebná na meteorologii, která je také část zkoušky
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálsti teplejší vzduch. Stoupá-li ve středu tlakové výše tlak vzduchu, mluvíme o jejím mohutnění, tedy o stadiu rozvoje. Jestliže však tlak v jejím středu začíná klesat, hovoříme o slábnutí tlakové výše, které končí jejím úplným zánikem.Tlakové výše jsou oblastí rozpadu atmosférických front.
Tlakovým výším (anticyklónám) nebyla zpočátku věnovaná tak velké pozornost jako tlakovým nížím, protože nebyly spjaty s počasím nebezpečným pro plavbu na moři. Termín anticyklóne (anticyklóna) je také zhruba o 20 let mladší než cyklóna. Zavedl jej v letech 1861-1863 anglický přírodovědec sir Francis Galton.
Smog (z angl. smog, zkráceného spojení slov smoke – kouř a fog – mlha).
V původním významu označení pro mlhu ve velkých městech a průmyslových oblastech, která je hodně znečištěna kouřem, popř. dalšími zplodinami spalovaného méněhodnotného uhlí apod. V současné době se smogem rozumějí též různé druhy silného znečištění ovzduší zvláště ve velkoměstských aglomeracích, spojené sice se sníženou viditelností a s nepříjemným vlivem na obyvatelstvo a hospodářskou činnost, které však nemusí mít nic společného ani s kouřem, ani s mlhou. Složení smogu není tedy jednotné. Hlavní typy jsou londýnský (klasický a losangelský (fotochemický) smog, v různých městech na světě se lze však setkat i s jejich četnými modifikacemi.
Tlaková níže, cyklóna (z řec. kyklón – kroužící, otáčející, vířící);
je jeden ze základních tlakových útvarů v atmosféře Země, který je vyjádřen na přízemní povětrnostní (synoptické) mapě alespoň jednou uzavřenou izobarou jako oblast s nižším tlakem vzduchu. Směrem do jejího středu tlak klesá a obvykle se zvětšují horizontální tlakové gradienty (změna tlaku na vodorovnou vzdálenost). Střed tlakové níže neboli místo s nejnižším tlakem se na synoptických mapách u nás označuje písmenem N - níže, v německé jazykové oblasti T - Tief a v anglické jazykové oblast L - Low.
Velikost i rychlost přesunu tohoto velkého atmosférického víru je velmi proměnlivá. Někdy bývá tlaková níže rozsáhlým a hlubokým systémem, v jehož středu může tlak klesnout až na 950 hPa (hektopascalů) nebo i níže. Jindy je to jen jediná uzavření izobara, např. 1010 hPa. Průměr tlakové níže se proto pohybuje od několika set do několika tisíců km. Střed níže může být prakticky nepohyblivý, obvykle se však přesouvá rychlostí 40 – 50 km/h, tedy zhruba 1000 km za 24 hodin. Protože ve středu tlakové níže je nejnižší tlak, směřuje proudění vzduchu od vyššího tlaku na jejím okraji k nižšímu tlaku v jejím centru. Toto proudění však není přímočaré, ale působením zemské rotace se na severní polokouli spirálovitě stáčí proti směru otáčení hodinových ručiček (na jižní polokouli je tomu naopak)..Vzduch se při zemi sbíhá ze všech stran do středu tlakové níže, kde vystupuje vzhůru. Výstupné pohyby vzduchu, které jsou pro tlakovou níži typické, vedou postupně ke kondenzaci vodní páry.
V tlakových nížích (cyklónách) proto obvykle převládá oblačné počasí s trvalejšími srážkami a dosti silným větrem. Výskyt oblačnosti tlumí obvyklý denní chod teploty vzduchu, takže jsou poměrně malé rozdíly teploty mezi dnem a nocí. Počasí v tlakové níži však závisí jak na jejím vývojovém stadiu, tak na roční době. V létě je cyklonální počasí poměrně chladné, tlaková níže tedy přináší ochlazení. V zimě je naopak v tlakové níži poměrně teplé počasí, proto přináší oteplení. Počasí se liší i v jednotlivých částech cyklóny. Postupuje-li od západu k východu např. z Velké Británie nad jižní Skandinávii (což je nejčastější směr postupu nad evropskou oblastí), proudí na její přední straně teplejší vzduch od jihu až jihozápadu. Naopak pro týlovou (západní) část tlakové níže je charakteristické severozápadní až severní proudění, tedy advekce chladnějšího vzduchu s proměnlivým přeháňkovým počasím.
Klesá-li v blízkosti středu tlakové níže tlak, hovoříme o jejím prohlubování tj. o stadiu rozvoje. Jestliže tlak v jejím středu stoupá, hovoříme o vyplňování tlakové níže, které končí úplným zánikem tohoto tlakového útvaru. Tlakové níže jsou oblastí vzniku atmosférických front.
S tlakovou níží je tedy spjato převážně počasí nebezpečné zvláště pro plavbu na moři a pro leteckou dopravu. Proto bylo již odedávna středem zvýšeného zájmu námořníků na plachetnicích i meteorologů, První úplný popis dějů v oblasti tlakové níže podal německý meteorolog Heinrich Wilhelm Dove v r. 1828. Termín cyklone poprvé použil anglický kapitán Henry Piddington ve 40. letech 19. století jako označení pro všechny atmosférické poruchy, v nichž vítr cirkuluje. Zdůrazňoval přitom význam slova cyklone ve smyslu hadí prstenec, tedy spirálovitý charakter pohybu vzduchu. František Augustin, první profesor meteorologie na pražské univerzitě v Praze, psal koncem 19. století ještě o cyklonech a anticyklonech, takže tato cizí slova byla v češtině zpočátku chápána jako slova mužského rodu.. K výzkumu tlakových níží významně přispěl v letech 1907-1912 český meteorolog Stanislav Hanzlík, který pak mj. jako první v českém písemnictví hovoří místo o cyklónu o cyklóně. Chápe tedy již toto synonymum tlakové níže, které je v meteorologické odborné literatuře běžnější jako slovo ženského rodu.
Tropická cyklóna, tropická níže
je atmosférická porucha cyklonálního charakteru tj. tlaková níže, která vzniká nad tropickými oceány. Je jedním z nejvýraznějších atmosférických vírů, který má současně nejničivější účinky. Od tlakových níží mírných zeměpisných šířek se tropické cyklóny liší především menšími rozměry. Průměr tropické cyklóny činí obvykle několik desítek až pár set kilometrů. V jejím středu je však podstatně nižší tlak než u cyklóny mimotropické. V r. 1979 byl tajfunu Tip naměřen tlak vzduchu pouhých 870 hPa a podle teoretických výpočtů může ve středu tropických cyklón klesnout až na 847 hPa. Proto horizontální gradient a tím také rychlost větru mnohonásobně převyšují hodnoty běžné u mimotropických tlakových níží. Tlakové gradienty činí v tropických cyklónách kolem 10 až 20 hPa na 100 km, mohou však dosahovat až 60 hPa na 100 km. Tropické cyklóny mají dále větší energetické zdroje. Proto jsou pro ně charakteristické větry o síle vichřice nebo orkánu. Rychlosti větrů v nich dosahují poměrně často 50 až 80 m/s, tj. 180 až 290 km/h a maximální hodnoty se pohybují kolem 110 m/s, tj. 400 km/h. Tyto vysoké rychlosti nejsou již běžně měřitelné a jsou jen odhadovány podle ničivých účinků (pomocí 12stupňové stupnice Beauforta). Bouřkové oblaky tropické cyklóny, které mohou sahat do výšky 15 i více km, současně produkují extrémní přívalové srážky (průtrže), (např. 19.-21. června 1972 na pršelo během řádění hurikánu Agnes ve státě Severní Karolína za 48 hodin celkem 2 530 mm, což je množství, které naprší v Praze nebo Brně v dlouhodobém průměru za 4 až 5 let).
Naopak ve střední části tropické cyklóny v tzv. oku cyklóny o průměru 15 až 40 km, vládne bezvětří nebo slabý vítr a slunečné počasí nebo počasí s protrhanou oblačností beze srážek. Je to oblast nejnižšího tlaku, v níž může být teplota vzduchu v nižších vrstvách o 10 až 18 şC vyšší než v jejím okolí. Oko má kruhovitý nebo při postupu tropické cyklóny elipsovitý tvar. Dříve se soudilo, že ze všech stran nasávaný vzduch stoupá vzhůru i v tomto středu cyklóny, dnes se dospělo k názoru, že se v jejím oku projevují sestupné proudy.
V tisku často vznikají v souvislosti s názvoslovím tropických cyklón různé omyly a nedorozumění plynoucího obvykle z toho, z jakého jazyka byla informace o nich překládaná. Když se totiž např. vyskytne tropická cyklóna v nejvyšším vývojovém stádiu v Atlantickém oceánu, bude tento jev v angličtině označován jako hurikán, ve francouzštině a ruštině uragán a v němčině orkán,. V Tichém oceáně je tropická cyklona nazývána tajfun, v Indickém oceánu pak cyklon (mužský rod), na pobřeží Austrálie je nazývána willy willy.
Proudění vzduchu, které má charakter víru není v atmosféře neobvyklé:
Smršť (z rus. smerč) je obecnější označení pro vzdušný vítr se svislou osou otáčení a s malými vodorovnými rozměry (obvykle několik desítek až stovek metrů). Vzniklá v bouřkovém oblaku a spouští se z jeho základny dolů ve tvaru nálevky, která se táhne zúženou částí většinou až k zemskému povrchu v podobě sloního chobotu nebo hadice. Tyto poměrně malé vzdušné víry vznikají jak nad souší, tak nad vodními plochami,. Smrště na souši se v Evropě nazývají obvykle tromby, v severní Americe tornáda. Víry stejných vlastností nad mořem se označují jako vodní sloupy.
U smrště je nutné rozlišovat jednak rychlost jejího postupu (zpravidla 10 až 20 m/s, tj. 36 až 72 km/h), jednak rychlost její rotace (přibližně 50 až 100 m/s, tj. 180 až 360 km/h) . Smršť se na severní polokouli stáčí většinou proti pohybu hodinových ručiček, tedy má stejnou orientaci jako přízemní proudění v tlakových nížích. Může trvat od několika sekund do několika desítek minut. Na zemském povrchu zanechává stopu ve tvaru poměrně úzkého, ostře ohraničeného pásu o šířce několika desítek až stovek metrů. Celková dráha postupující smrště bývá několik desítek metrů až kilometrů; může být přitom přerušovaná, když se občas konec víru zvedne z povrchu do výšky.
Při dotyku se zemským povrchem ničí smrště téměř vše, co jim přijde do cesty, Příčinou je velká rychlost vířícího vzduchu i velmi nízký tlak (podtlak) uvnitř víru, který je ve srovnání s okolím až o několik desítek hektopascalů nižší. V místech, kudy smršť prochází, tlak vzduchu při povrchu země nakrátko silně klesne. Sacími účinky víru jsou pak zvedány do výšky i velmi těžké předměty, zvířata a lidi.
Smrště jsou místní krátkodobé jevy (zasahují zpravidla jen malé území, část obce). Proto není jejich výskyt na synoptických mapách z průběhu izobar patrný. Ve střední Evropě se objevuji dosti zřídka; jsou zde proto z hlediska pojišťovnictví vždy úkazem „vyšší moci“. Vznik smrští není dosud uspokojivě vysvětlen.
Smršť se nesmí zaměňovat s většími větrnými systémy jiného meteorologického původu, např. s tropickými cyklónami v jejich regionálních podobách.
tornádo (ze špaň.tornado, od tornar – točit se, viřit, popř. tronada – hřmění, bouřka);
Tornádo má strukturu i přibližně stejnou rychlost postupu jako velká tromba, ale je daleko silnější a nebezpečnější. Otáčí se v cyklonálním smyslu, tj. proti směru otáčení hodinových ručiček, podobně jako tlakové níže mírných zeměpisných šířek na severní polokouli. I u tornáda počíná vývoj vířivé oblačnosti z bouřkových oblaků (Cumulonimbus), vytvoří se u nich výčnělek rychle se prodlužující směrem dolů a nabývající tvaru trychtýře, dotýkajícího se nakonec svým vrcholkem až zemského povrchu. Putující tornádo se z dálky podobá přesýpacím hodinám s jejich oběma miskami a tlustým spojovacím krkem
Na rozdíl od evropských tromb se tornáda v USA vyskytují velmi často. I když byla zaznamenána ve všech 48 historických státech USA, je jejich obastí rozložení silně nerovnoměrné, V amerických státech na západním pobřeží se tornádo vyskytuje přibližně jednou za 7 let, kdežto ve státě Kansas 25-30 krát za rok, V celých Spojených státech je ročně zaznamenáno v průměru 140-150 tornád, ale v některých letech se jich může objevit až několik set. Nejčastěji se vyskytují v tzv. tornádovém pásu, rozsáhlé oblasti nížin mezi Skalnatými horami a Apalačskými horami, vybíhající na jihovýchodě až k Mexickému zálivu. Hovorový název tornáda v USA je twister.
Tornádo, objevující se nejčastěji v teplé roční době, patří k nejničivějším ze všech atmosférických jevů místního měřítka. V pásu, kudy tornádo postupuje, působí obrovské hmotné škody, vyvrací stromy, vyráží okna a bortí stěny domů vlivem velkého tlakového gradientu u svého středu. Proto je zdrojem nebezpečí pro obyvatelstvo; nejlepší ochranou před ním jsou protitornádové kryty. Přesto průměrný počet obětí tornád ve Spojených státech činí 125 osob za rok.
V. Předpověď počasí
V hromadných sdělovacích prostředcích se setkáváme se všeobecnou předpovědí počasí, která obsahuje předpověď nejdůležitějších meteorologických prvků z hlediska veřejnosti, a to oblačnosti (pokrytí oblohy oblaky), ranní a odpolední teploty vzduchu (minima a maxima) směru a rychlosti větru, atmosférických srážek, bouřek a mlh. Tyto předpovědi, které jsou vydávány pravidelně po celý rok a které se vztahují k větším územním celkům zpracovává Český hydrometeorologický ústav pro území ČR. Pro jednotlivá odvětví hospodářství se vydávají speciální předpovědi počasí, sestavené podle potřeb konkrétních uživatelů.
Předpověď počasí patří k hlavním úkolům synoptické a dynamické meteorologie. Synoptická metoda, jejíž hlavní pokrok přinesly až výsledky tzv. norské školy po skončení 1. světové války, je založena především na studiu synoptických (povětrnostních) map, znázorňujících počasí nad velkými geografickými celky ve stejném časovém okamžiku (např. nad Evropou a severním Atlantikem o půlnoci = v 00 hodin času UTC). Slovo „synoptický“pochází z řeckého „syn optein“, což značí „současně vidět“. Meteorologové pracující uvedenou metodou porovnávají za sebou následující synoptické mapy, což umožňuje sledovat vývoj tlakových útvarů, vzduchových hmot a postup atmosférických front a pomocí analogií (podobných průběhů těchto jevů v minulosti, zjištěných na základě archivních materiálů), časové extrapolace a empirických pravidel usuzovat na příští vývoj. Základem úspěšné prognosy je správná diagnóza povětrnostní situace.
"Objektivní" se předpověď počasí stala tehdy, když byly do provozní praxe zavedeny dynamické modely atmosféry, k čemuž došlo až po 2. světové válce při nástupu výkonnější výpočetní techniky. Dvě základní podmínky hydrodynamické předpovědi počasí vyslovil však norský meteorolog Vilhelm Bjerknes již v r. 1904. Jsou to jednak dostatečně přesná znalost početního stavu atmosféry a jednak znalost zákonitostí, jimiž se řídí atmosféra při přechodu z jednoho stavu do druhého,. Numerické předpovědi počasí označil Bjerknes za hlavní a konečný cil meteorologie jako exaktní vědy. Objektivní, též dynamické nebo numerické předpovědní metody založené na řešení rovnic hydrodynamiky a termodynamiky se v současné době používají k předpovědi teplotních a tlakových (termobarických) polí v troposféře a stratosféře a dále k předpovědím polí vlhkosti a vertikálních pohybů, sloužícím k předpovědi srážek.
Předpovědní služby jednotlivých států interpretují mapy vypočítaných polí meteorologických prvků s ohledem na podmínky oblasti, pro ně předpovídají počasí a to zpravidla v kombinaci s metodou synoptickou a s využitím družicových a radiolokačních informaci. Nepřesnosti a chyby v soudobých předpovědích počasí pramení zejména z nedokonalosti použitých modelů atmosféry, které jsou určitým zjednodušením skutečných dějů probíhajících v atmosféře, a z obtíží při využití objektivních předpovědních materiálů k prognose konkrétních hodnot meteorologických prvků a vývoje počasí v určité oblasti, což se děje v převáné míře stále subjektivně. Subjektivní faktor v předpovědi počasí může vyloučit jen plná automatizace předpovědi, k čemuž v dohledné době ještě nedojde.
Podle délky období, pro něž se předpověď počasí vydává, se rozlišují:
předpovědi velmi krátkodobé (s platností kratší než 1 den, zpravidla jen na několik hodin),
krátkodobé (na 1 až 3 dny),
střednědobé (na 4 až 10 dní),
dlouhodobé (na dobu delší než 10 dní).
K předpovědím na velmi krátkou dobu patří především předpovědi letecké a výstražná upozornění na různé nebezpečné jevy, např. na silný nárazovitý vítr, bouřky, krupobití, noční mrazíky, ale i informace poskytované zemědělcům.. Tyto předpovědi, které vycházejí především z aktuálního počasí a ve zvětšené míře se opírají o pozorování meteorologických radiolokátorů a družic, jsou účinné pochopitelně jen tehdy, pokud jsou spotřebitelům předány urychleně. Krátkodobé a střednědobé předpovědi sestavované podle shora popsaných metod jsou veřejnosti známy jako předpověď počasí na zítřek a na další dva dny, případně jako vyhlídky na týden. Dlouhodobé předpovědi počasí (na měsíc) jsou založeny na statistických vazbách a následnostech, analogiích, studiu cirkulačních procesů na celé polokouli, vztazích mezi oceánem a atmosférou, mimozemských vlivech na atmosféru apod. Tyto předpovědi na rozdíl od krátkodobých a střednědobých nevycházejí z aktuálního stavu počasí.
Slovní vyjádření předpovědí počasí není věcí náhody nebo libovolnosti, ale že se používá ustálených formulací, v nichž každé slovo má přesný kvantitativní význam, což je důležité při hodnocení úspěšnosti předpovědí počasí. Výrazy jako „většinou zataženo“ „místy přeháňky“, teploty slabě nad nulou a jiné, které vyjadřují intenzitu jevu nebo jeho plošný rozsah, jsou jednoznačně definovány. Např. zpráva „denní teploty kolem nuly“ znamená teploty vzduchu v intervalu –2 až +2 °C, „proměnlivá, občas zvětšená oblačnost“ pokrytí oblohy ve sledovaném období 4/8 až 6/8 tedy 50 až 75 %. Hovoří-li se o hustotě rozložení meteorologického jevu, jde o jeho výskyt na části území, reprezentovaném pozorováním určitého počtu meteorologických stanic. Tak termín „ojediněle“ znamená výskyt jen na 10 až 30 % území, „místy“ se týká 35 až 65 % území a slovní spojení „na mnohých místech“ nebo „na většině území“ značí výskyt jevů na 70 až 90 % oblasti, pro niž je vydávána předpověď.
Pojmy související s analýzou a prognózou počasí
Teplota vzduchu
je v meteorologii definována jako údaj na suchém zastíněném staničním teploměru, zpravidla umístěném v meteorologické budce ve výšce 2 m nad standardním povrchem dostatečné velikosti v místě reprezentativním pro dané okolí. Standardním povrchem je v naší zeměpisné šířce nízký udržovaný travní porost ve vegetačním období a v zimě nepoškozená sněhová pokrývka. Meteorologická budka je dřevěná žaluziová budka s lesklým bílým nátěrem, která složí k ochraně meteorologických přístrojů v ní umístěných před nežádoucími účinky záření, deště nebo sněhu. Dvojitá řada žaluzii umožňuje dobré provětrávání přístrojů, takže vnitřní podmínky dostatečně odpovídají stavu atmosféry v okolí budky, brání však současně vnikaní padajících srážek za silného větru dovnitř. Do budky standardních rozměrů se umísťují především přístroje na měření teploty vzduchu - teploměry a (registrační) termograf, přístroje na měření vlhkosti vzduchu – psychrometr, hygrometr a (registrační) hygrograf. Tlakoměry se do budky zásadně nedávají. Výška podstavce je kvůli vyloučení mikroklimatických vlivů volena tak, aby nádobky (čidla) teploměrů byly na meteorologických stanicích jednotně ve výšce 2 m nad zemí. Dvířka musí být orientována k severu (na severní polokouli), aby při otvírání budky a odečtu údajů na přístrojích nedošlo k jejich oslunění.
Na meteorologických stanicích se kromě teploty vzduchu v předepsaných termínech pozorování zjišťuje nejvyšší denní teplota (denní maximum) a nejnižší denní teplota (denní minimum), případně ještě ve výšce 5 cm nad standardním povrchem přízemní minimum. Průměrná denní teplota vzduchu se počítá z termínových měření v 7 hodin, ve 14 hodin a ve 21 hodin podle vzorce: td = (t7 h + t14 h + 2t21 h) / 4.
mráz je pokles teploty vzduchu pod 0 °C. Pokud není v meteorologii blíže specifikován, jedná se o pokles teploty vzduchu pod bod mrazu, zjištěný měřením v meteorologické budce, tj.2 m nad zemí. Přízemní mráz se zjišťuje měřením teploty ve výšce 5 cm nad povrchem půdy. V klimatologii se obvykle vyhodnocuje průměrné datum počátku a konce mrazů, průměrná délka mrazového období a
Vloženo: 9.07.2009
Velikost: 253,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu ABE01E - Základy fytotechniky
Reference vyučujících předmětu ABE01E - Základy fytotechniky
Podobné materiály
- EHE60E - Věda, filosofie a společnost - PAA - Skripta
- EHE15E - Sociální politika VSRR , PAE - Sociální politika - elektronická skripta
- ASE03E - Chov zvířat II - skripta drůbež
- EAE12E - Plánování a řízení projektů - skripta
- ERE07E - Kybernetika v řízení PAE - skripta
- ENE05E - Obecná ekonomie II. - skripta
- TFE24E - Zemědělská technika - Skripta
- ESE27E - Základy statistiky - Skripta
- EAE04E - Ekonomicko matematické metody I. - skripta
- EAE71E - Ekonomicko matematické metody I. - skripta
- RTE01Z - Tělesná výchova- PEF - skripta
Copyright 2024 unium.cz