- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálPolitika, politické myšlení, politologie
Politologie- mladý obor, asi 100 let
- vznik v Americe – kvůli přistěhovalcům, co nejrychlejší začlenění
- po 2. světové válce jako samostatný obor
- má 2 přístupy:
a) deskriptivní – založen na popisu a komparaci
b) normativní – říká, jak by to mělo být
Politika- z řečtiny, umění řídit stát, resp. vztahy mezi státy, správa věcí veřejných: oblast společenské (veřejné)
činnosti, spočívá v účasti politických subjektů (stran, skupin, jedinců) na státních záležitostech:
nástrojem k prosazení cílů a zájmů je politická moc, o jejíž získání usilují různými (násilnými,
demokratickými) prostředky
Politologie, politické vědy- společenská věda o politice, předmětem je fungování státu, politických
systémů, mocenských a vládních institucí, vztahy nadřazenosti a
podřízenosti, politické chování lidí, moc a autorita, vztahy mezi státy,
zkoumání politiky má počátek v antickém Řecku a prohloubilo se
v renesanci, jako věda se institucionalizovala koncem 19. století v USA
Kořeny politického myšlení
ŘECKO
Sokrates (469 – 399 př. Kr.)- politika vyžaduje vědění
- občan se musí zcela podrobit státu
Platón (427 – 347 př. Kr.)- politický spis Ústava
- podoba dialogu
- normativní přístup
Aristoteles (384 – 322 př. Kr.)- zákony by měly platit pro všechny
- spojení normativního a deskriptivního přístupu
KdoZájem
1) jedena) obecný
2) několikb) vlastní
3) mnoho
1a) monarchie2a) aristokracie3a) vláda zákona
1b) tyranie2b) oligarchie3b) demokracie
ŘÍM
Polybios
Cicero
Seneca
Tacitus
Plinius mladší
Marcus Aurelius
Augustin z Hippo
STŘEDOVĚK A RENESANCE
Tomáš Akvinský (1224 – 1274)- dokázal přetavit Aristotela (pohana) do křesťanství
- tomismus
Niccoló Machiavelli (1469 – 1527)- založil moderní politické myšlení
- diplomat
- spis Vladař – soubor rad panovníkovi
- první pochopil užitečnost konfliktu
- politika = institucionalizovaný konflikt
- oddělil politiku a morálku
- vymyslel slovo stát
Stát
- politická forma organizace společnosti. Specifické znaky, kterými se stát liší od ostatních, nestátních politických organizací jsou: organizace podle území; státní moc, tj. zvláštní veřejná moc spočívající ve státním aparátu disponujícím možností donucení; suverenita, tj. neomezená moc nad subjekty působícími v jeho hranicích, které jsou povinny respektovat i jiné státy. Činnost státních orgánů se odvolává na konkrétní legitimizaci. Právo je technikou činnosti státu a současně státem stanoveným regulátorem společenských vztahů.
Příklady nejrozšířenějších a nejvýznamnějších teorií vzniku státu:
Teologická teorie
Teokratická teorie
Patriarchální teorie
Patrimoniální teorie
Teorie násilí (vládní teorie)
Smluvní teorie (teorie společenské smlouvy) – rozhodnutí svobodných lidí uzavřít mezi sebou smlouvu o
vzniku státu. Obsah smlouvy – dobrovolné částečné
omezení přirozených práv jednotlivců ve prospěch státu.
Omezení je kompenzováno zajištěním bezpečnosti osob a
jejich majetku
Teorie právního pozitivismu
Normativní teorie
Psychologické teorie
Organické teorie
Teorie solidarismu
Funkcionalistické teorie
Institucionální pojetí
Marxistická teorie
3 základní znaky státu:
1) obyvatelstvo
2) území
3) moc – ve státě je organizovaná, je suverénní, tzn. není podřízena žádné vyšší mocenské úrovni a vůči ostatním
státům vystupuje jako rovnocenná. Státní moc se od jiných druhů politické moci liší tím, že disponuje
legitimní možností použití násilí vůči vlastním občanům, aby si v případě nezbytí vynutila poslušnost.
Bez této schopnosti by stát nemohl existovat
Legitimizovaná moc = autorita
- tradiční
- charismatická
- racionální
Průběh legitimizace:
Volič zvolí parlament – má legitimitu (má mandát), prezident pověří někoho, aby složil vládu – ta je jmenována a má 30 dní na to, aby ji byla vyslovena důvěra - dostane důvěru = legitimita
- nedostane důvěru = nemá legitimitu – podá demisi
Společnost
= obyvatelstvo na určitém území
= národ – založen na společných rysech:- historie, mýty
- jazyk
- kultura
- mentalita
= lid – souhrn lidí s určitým vztahem ke státní moci
= občané – lidé v právním vztahu ke státu
Společnost a státu
- odlišení společnosti a státu
- od společnosti jako státem vytvořené jednoty lidí ke společnosti jako síti vztahů
- občanská společnost (Hegel, Marx)
- původně pojem s hanlivým morálním podtextem
- dnes označujeme protiváhu státu, která zaručuje jeho zdravý vývoj
Formy vlády
a) autokracie – podílí se pouze omezený kruh lidí nebo vláda jednotlivce
b) demokracie - omezená
Podle hlavy státu
a) monarchie – funkce dědičná
b) republika - funkce volená
Monarchie
- absolutní – neomezená, panovník = suverénní osoba a státní orgán
- konstituční – panovník omezen jinými orgány, s nimiž se o moc ve státě dělí
- parlamentní – vedoucí postavení má parlament, vláda jemu odpovědná, panovník = formální hlava státu, bez
práva veta a zákonodárné iniciativy
Republika
- parlamentní – parlament má dominantní postavení, vláda jemu odpovědná, musí získat důvěru
- prezidentská – prezident = hlava státu a výkonné moci, má právo veta, je volen přímo občany, vláda je
jmenována prezidentem, činnost parlamentu – přijímání zákonů a schvalování rozpočtu
- neoprezidentská – prezident volen přímo občany, vláda má značné pravomoci v rámci zákonodárného procesu
- kancléřská – parlamentní republika, která usiluje o maximální stabilitu sestavených vlád, posílená pozice
kancléře – stojí v čele vlády, volen parlamentem, vyslovení důvěry
Funkce státu
- obranná – brání společnost před útoky zvenčí i zevnitř
- právní – garantovat a utvořit právní řád
- hospodářská
- sociální
- kulturní
Vztah hlavních ideologií ke státu
Konzervatismus – silný stát (tradiční hodnoty – rodina, stát, církev …)
Liberalismus – 3 vývojové fáze:
- klasický – slabý stát, prostor pro svobodné rozhodování člověka
- moderní – pečovatelský stát (stát blahobytu)
- neoliberalismus – zeštíhlení státu
Socialismus a komunismus – stát pokládán za nástroj uskutečnění cílů
Anarchismus – odmítání státní autority
Státní zřízení
- územně správní členění
Unitární stát – 1 dělba moci, podřízen jedinému mocenskému centru
1 parlament 1 prezident 1 soudy
vláda= 1 ústava
Konfederace – založena na mezinárodní smlouvě, není dělba moci, vytvoří ústřední vládu a ta vede
(koordinuje) země na mezinárodním území
ústava
Federace – tvořena politickými jednotkami, dvoustupňováa) republiková úroveň
b) federální úroveň
- státy tvoří 1 subjekt navenek př. USA
- občan má dvojí občanství, dvojí zákonodárství, soustava nejvyšší státních orgánů
ústava
Státní správa a samospráva – systémy
systém angloamerický – více samosprávy (místní správa), v Anglii protiváha královské centrální moci, která
na místní úrovni své orgány neměla, volitelnost místních funkcionářů, prvky přímé
demokracie
systém kontinentální – zásahy státu silnější, samosprávní orgány vznikají vedle státních orgánů a jejich
pravomoci umožněny odnětím určitých pravomocí státu
Znaky samosprávných subjektů
- samostatnost
- rovnoprávnost se subjekty stejného řádu
- existence skupinového zájmu
- demokratická tvorba samosprávných orgánů zdola
- vlastní ekonomická základna
- vázanost právním řádem státu
Demokracie
- z řeckého démos (= lid) a kratos (= moc, panství)
Definice:
- diskuse
- životní styl
- otevřená výměna myšlenek
- soubor pravidel k řešení konfliktů
- umění dosáhnout konsensu
- rovnost lidí pře zákonem
- politická svoboda pro všechny
Ideové opory rozvoje demokracie
učení o nezadatelných lidských právech
učení o suverenitě lidu a jeho právu na vzpouru či dokonce revoluci
učení o společenské smlouvě
učení o dělbě moci (J. Lock, J. J. Rousseau, Montesqie)
Z Deklarace práv člověka a občana:
Článek 1. Lidé se rodí a zůstávají svobodní a rovní a zůstávají takovými před zákonem. Sociální rozdíly nemohou mít jiné základy, než ty, které jsou obecně prospěšné
Článek 2. Cílem každého politického společenství je zachovávání přirozených a nezcizitelných lidských práv. Tato práva jsou svoboda, vlastnictví, bezpečnost a odpor proti útlaku.
Článek 3. Princip veškeré suverenity zůstává ve své podstatě zachován národu. Žádný sbor ani jednotlivec nemůže uskutečňovat pravomoc, která by z něho nepocházela
Článek 4. Svoboda spočívá v možnosti dělat vše to, co neškodí jinému. Výkon přirozených práv každého člověka nemá pro jiné meze, než ty, které zajišťují ostatním členům společnosti využívání stejných práv. Tyto meze nemohou být stanoveny jinak než zákonem
Článek 5. Zákon není oprávněn zakázat jiné činy než ty, které škodí společnosti. Ničemu, co není zakázáno zákonem, nemůže být bráněno a nikdo nemůže být donucován dělat to, co nenařizuje zákon.
Článek 6. Zákon je vyjádřením obecné vůle. Na jeho tvorbě jsou oprávněni se podílet přímo (osobně) nebo prostřednictvím svých zástupců všichni občané. Zákon platí stejně pro všechny, ať chrání či trestá. Všichni občané jsou před ním rovni, jsou rovně podle svých schopností připuštěni ke všem veřejným hodnostem, místům a úřadům s tím rozdílem, který vyplývá z jejich ctnosti a nadání.
2 podoby demokracie
a) přímá – antické Řecko, dnes jen prvky přímé demokracie (referendum = přímé hlasování k určité otázce,
plebiscit = hlasování o suverenitě nad částí území)
b) zastupitelská
Principy demokracie
1. rovnost občanů
- každý občan má volební právo, ve volbách má rovnoprávný hlas a má právo být volen
2. pluralita
- mnohost svobodných politických aktivit
- reálná možnost skutečné volby, výběru
3. dočasnost politické moci
- zabezpečována periodicky se opakujícími volbami – zajišťují výměnu
4. kontrola lidu
- zabezpečována svobodnou činností opozice v parlamentu i opozice mimoparlamentní i různými kontrolními
orgány
5. dělba moci mezi výkonnou (vládou a hlavou státu), zákonodárnou (parlamentem) a soudní (vykonávanou
nezávislými soudy)
- význam pro vzájemnou kontrolu mocí, umožňuje vyvažování či korigování
6. většinový princip
- závazné je rozhodnutí, pro které se rozhodne většina, menšina to musí respektovat
- zabezpečeno prosazení většinové vůle lidu a dělnost státních orgánů
7. ústavnost a právní řád
- který respektuje mezinárodní právo
- ústava – musí obsahovat garanci základních lidských práv a svobod
Polyarchie – tento termín zavedl Dahl (v praxi demokracie),
Demokracie – norma, ideál, nelze v plné míře uskutečnit
Diktatura x diktatura totalitní
Totalitní diktatura – založena na totalitní ideologii (nesnese vedle sebe nic jiného, je jediná možnost, ostatní je
cosi nepřátelského)
Rysy totalitní ideologie:
- ideologie – odmítá jiné ideologie
- systém jedné strany – monopol na moc jedné politické strany
- vůdcovský princip – vůdcové se nějak rozhodnou a přenášejí svá rozhodnutí dolů, funguje zhora dolů
- srůstání strany a státu – prorůstá stranické vedení s vedením státu
- centralismus
- antidemokratismus - fašismus se stavil proti demokratismu frontálně, komunismus demokracií neopovrhoval,
ale říkal, že usiluje o demokracii vyššího typu, demokracií západní opovrhoval, jako, že
je to buržoazní demokracie
- antikapitalismus – silnější u komunismu, ale najdeme ho i u fašismu (zejména u italského), protikapitalistické
rysy
- teror – fašismus příliš neútočil do vlastních řad výjimka noc dlouhých nožů, likvidace všech politických stran,
donašeči, u bolševiků rozšířené útoky do vlastních řad i u těch nejvyšších představených
Fašistická ideologie založená na nacionalismu (šovinismu), komunistická byla dost univerzální – problém – základ měla na území Ruska, nasákla jejich rysů
POLITICKÉ STRANY, SYSTÉMY POLITICKÝCH STRAN
- bez politických stran si demokratický systém nelze představit
- velmi důležitá úloha
- všechny politické strany do 19. století se liší od dnešního typu – žily převážně na půdě parlamentní, volební
právo nebylo demokratické (založené na majetkovém cenzu, nebo stavovské)
- dnes poslanci tvoří malou skupinku, strany jsou mimo parlament
- v 19. století se rozmohlo široké hnutí, které žádalo demokratické reformy – uskutečnění reforem – vznik tlaku
na stranickou strukturu, které by umožňovaly uspět (osud sociálně demokratických stran – velký počet členů)
poté se sociálně demokratické strany staly silnými (všeobecné volební právo)
Kritéria třídění stran
Početnost členské
základny, vztah
mezi počtem
členů a voličů
masové
voličské
masová členská základna
důraz na počet voličů
Sociologické
hledisko
stavovské a třídní
všelidové
reprezentují zájmy urč. skupiny či třídy
zaměřují se na celou společnost
Vztah politické
moci
monopolní (totalitní)
demokratické
snaha ovládnout veškeré dění v zemi
uznávají princip plurality a dělby moci
Zastoupení
v parlamentu
parlamentní
mimoparlamentní
působí na půdě parlamentu
působí pouze mimo parlament
Zastoupení ve
vládě
vládní (koaliční)
opoziční
tvoří vládu či vládní koalici
tvoří parlamentní opozici
Ideová orientace
levice
střed
pravice
sociální demokraté
liberálové
konzervativci, klerikálové
Podle základny (vývoj od masové k elitní)
a) masové – protipólem jsou voličské, nebyla dána jen počtem členů, ale kolem strany kolují ještě podpůrné
organizace, základna je širší, malé manévrovací schopnosti
b) elitní (voličská) – nemají rozsáhlou základu, ale mohou dosáhnout úspěchu
Sociologické hledisko
- zda ta strana reprezentuje nějakou třídu nebo veškerou společnost
a) třídní strany, stavovské strany – komunistická, sociálně demokratická, agrární, dnes už nejsou
b) všelidová – snaha reprezentovat celou společnost
Ideová orientace
a) levice – sociální demokraté, komunisti
b) pravice - konzervativní
c) střed – liberálové
Politická strana – politické strany vznikají, proto, aby kandidovaly ve volbách, měly podíl na politické moci Zájmové strany (skupiny) - snaží se být mimo účast v politice, ale chtějí tlačit na veřejnost (lobují, lobb =
předpokoj, např. odborové organizace)
Financování polit. stran, 3 způsoby:
1) financování z vlastních zdrojů stran, z jejich hospodářské činnosti
- strana může vybírat členské příspěvky, dříve výhradní, dnes už moc smysl nemá (teď by financovaly pár %)
2) sponzorské dary
- velké riziko korupce a něčeho podobného, někde se přijímá ze zahraničí
3) financování státem
- ve většině zemí, váže se to na nějaké podmínky př. které dosáhnout některého výsledku (dostanou se do
parlamentu, nebo u voleb mají alespoň min. x%)
- financování adhock - za 1 hlas = u nás 100,- Kč
- u nás většinou za počet mandátů – 1 mandát = asi 1 mil. Kč
- nevyčíslitelné náklady – kluby, počítače, asistenti, auto, cestovní náklady …
SYSTÉMY POLITICKÝCH STRAN
Systém politických stran – souhrn stran v interakci v daném politickém systému
Klasifikace stranických systémů podle následujících kritérií:
počet stran
ideologické charakteristiky stran a napětí mezi nimi
relativní velikosti stran
modely pozice
organizační uspořádání stran
sociální původ a zázemí stran
Rozlišení podle počtu politických stran:
1) Monopartismus (systém jedné strany)
- moc má trvale jedna strana, aniž by bylo možno dosáhnout běžnou politickou soutěží či volbami změny
- existuje jako jediná v celém státě, anebo jsou ostatní politické strany znevýhodněny (podřízeny vládnoucí
straně a nemají možnost získat v rámci standardní politické soutěže moc)
- nesoutěživý stranický systém, příznačný pro totalitní politické strany
2) Bipartismus (systém dvou stran)
- soutěživý stranický systém
- 2 politické strany se pravidelně střídají u moci, přičemž vždy 1 sama vytváří vládu a druhá představuje opozici,
jež je připravena vládní stranu vystřídat, jakmile ji to umožní volební výsledky
- výhody: hladné střídání vlády a jednostranické složení vlády, jednoznačná odpovědnost za realizaci vládního
programu, větší demokratičnost, dostředivost volební soutěže
- zpochybnění: stabilita (nemožnost výměny), demokratičnost (strany bez zastoupení – malé strany, menšiny)
3) Multipartismus (systém více než dvou stran)
- nejčastější
- malá pravděpodobnost, že se jedné politické straně podaří na základě výsledků voleb sestavit jednobarevnou
vládu
- příznačný pro koaliční vlády
- menší stabilita vlády, lepší podmínky politické soutěže pro malé strany, které se mohou uplatnit v koaliční
politice
VOLBY A VOLEBNÍ SYSTÉMY
Funkce voleb
1) Zjistit aktuální rozložení politických sil ve společnosti a zajistit jim odpovídající reprezentaci
2) Zjistit aktuální požadavky a priority společnosti
3) Kontrolní funkce – umožňují občanům změnit politickou scénu
4) Legitimizační funkce – získávají od voličů mandát a od něj se legitimizuje celý systém
5) Integrační funkce – volbou určité strany dochází k integraci různorodých požadavků
Každý volební systém lze pojmenovat podle 5 parametrů:
1) Volební obvod – měří se počtem volených mandátů
2) Forma kandidatury – vázané kandidátní listiny, přísně vázané, otevřené
3) Struktura hlasu
4) Volební klauzule – umělý práh, u nás s výjimkou voleb do senátu se používají všude
5) Volební formule – způsob jakým přepočítám hlasy na mandáty, zakotvena v zákoně
2 základní volební systémy:
1) VĚTŠINOVÝ VOLEBNÍ SYSTÉM
- má obvykle jednomandátové volební obvody tzn. že je tolik volebních obvodů, kolik je volených např.
poslanců
- kandidát, který získá většinu hlasů získá mandát
- dvojí podoba- většina absolutní (přesněji odhaluje rozložení politických sil v zemi)
- většina prostá
Přednosti většinového volebního systému (hlavně s prostou většinou)
- systém velmi jednoduchý, hned víme kdo vyhrál a má převzít zodpovědnost
- odpadá přepočítávání hlasů na mandáty
- hned po volbách je vláda (V. Británie), vláda se může řídit svým volebním programem
- úzké sepjetí mezi poslancem a jeho voliči
Slabé stránky
- žere hlasy, neměří % hlasů, měří obvody ve kterých ta či ona strana vyhrála, platí princip vítěz bere vše
- favorizuje 2 nejsilnější strany, nikdo jiný nemá šanci (u prosté většiny, neplatí u absolutní většiny) – ověřit to
jde u nás s absolutní většinou – senát barevnější, je tam víc stran, neprojevuje se preference 2 nejsilnějších stran
Př.: A 32%, B 25%, C 12%, D 9%, ví se, že poslanec A dostává mandát a ty zbylé hlasy zmizí
Volby do našeho senátu
Senátorů 81 = 81 volebních obvodů, volí se na 6 let ve 2 letých intervalech, obměňuje se 1/3, pokud v 1. kole v daném obvodu ani 1 kandidát nepřekročí 50% následuje další kolo – tam se střetnou jen ti 2 nejúspěšnější
– 1 musí dostat nadpoloviční většinu hlasů
Přednosti – umožňuje voličům korigovat svůj postoj
2) SYSTÉM POMĚRNÉHO ZASTOUPENÍ
- dokonalý z hlediska první funkce – odhalí aktuální rozložení sil v zemi
- je tak přesný, že kdyby se mu nekladly meze, tak pustí do parlamentu tolik stran, že by se nikdy nedomluvily
- aby tam nebylo mnoho malých stran – použití umělých prahů
(volební klauzule – u nás 5% = víc jak 15 mandátů)
- volí se ve více mandátových obvodech, volím celé kandidátní listiny i když s některými jmény nesouhlasím
Přednosti
- proporcionální
- odhalí rozložení sil v zemi
Nevýhody
- těžkopádnost – dokončení procesu rozložení sil a přidělení mandátů, podle klíče
(metody přepočítávání hlasů na mandáty)
- není možné získat nadpoloviční většinu
- vyžaduje koaliční vládu – těžkopádné, musíme ji vytvořit (několik týdnů, měsíců), politické strany musí slevit
ze svých politických programů – voliči se můžou cítit podvedeni
- slabá vazba na voliče
- sepjetí se stranickými strukturami (aparáty)
- přísně vázaná kandidátní listina (nezmůžu nic), vázaná kandidátní listina (mám preferenční 4 hlasy)
Metody přepočítávání hlasů na mandáty
a) krajské volební číslo
- zjišťuje kolik hlasů potřebuji na 1 mandát (u nás ještě v roce 1998)
- dop
Vloženo: 26.04.2009
Velikost: 306,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu EHE12E - Politologie - PAA
Reference vyučujících předmětu EHE12E - Politologie - PAA
Podobné materiály
- AAE01E - Obecná fytotechnika - Přednášky
- AGE01E - Chov zvířat I. - Přednášky
- AGE01E - Chov zvířat I. - Přednášky
- EAE02E - Ekonomicko matematické metody II. - Přednášky
- EEE02E - Ekonomika agrárního sektoru PaA - Přednášky
- EEE16E - Ekonometrie PaA - Přednášky
- EEE33E - Investice a dlouhodobé financování - PaA - Přednášky
- EEE35E - Ekonomika veřejného sektoru - Přednášky
- EHE12E - Politologie - PAA - Přednášky (2)
- EJE04Z - Občanské právo - Přednášky - Pikola
- EJE05E - Obchodní právo - Přednášky
- EJE14E - Základy právních nauk - PAE - Přednášky
- EJE14E - Základy právních nauk - PAE - Přednášky
- ENE04E - Obecná ekonomie I. - Přednášky (2)
- ENE04E - Obecná ekonomie I. - Přednášky
- ENE05E - Obecná ekonomie II. - Prednasky - pokračování
- ENE05E - Obecná ekonomie II. - Přednášky - Pavelka
- ENE05E - Obecná ekonomie II. - Přednášky
- ENE15E - Obecná ekonomie III. - Přednášky
- ENE15E - Obecná ekonomie III. - Přednášky
- EPE09E - Psychologie a etika v podnikání - Přednášky - Kolman
- EPE10E - Psychologie osobnosti a komunikace - Přednášky
- ERE15E - Marketing I. PAA - Přednášky
- ERE49E - Kybernetika v řízení PAA - Přednášky
- ERE49E - Kybernetika v řízení PAA - Přednášky
- ERE61E - Teorie řízení PAA - Přednášky
- ESE15Z - Statistika I. - PAA - Přednášky
- ESE17E - Statistika II. - PAA - Přednášky (2)
- ESE17E - Statistika II. - PAA - Přednášky
- ETE05E - Informační systémy - Přednášky - celek
- ETE05E - Informační systémy - Přednášky - Šilerová
- ETE05E - Informační systémy - Přednášky
- ETE41E - ICT pro manažery - Přednášky
- EUE06E - Finance a úvěr - Přednášky
- EUE12E - Mezinárodní obchod - Přednášky
- EUE20E - Potravinářské zbožíznalství - Přednášky (2)
- EUE20E - Potravinářské zbožíznalství - Přednášky
- EUE21Z - Teorie účetnictví - PAA, INFO - Přednášky - Valder
- EUE21Z - Teorie účetnictví - PAA, INFO - Přednášky - Váchová
- EUE21Z - Teorie účetnictví - PAA, INFO - Přednášky
- EUE21Z - Teorie účetnictví - PAA, INFO - Přednášky
- EUE22E - Účetnictví pro podnikatele - PaE - Přednášky
- EUE28E - Základy obchodních nauk - Přednášky
- TAE21E - Matematika - Přednášky - Gurka
- ARE01E - Speciální fytotechnika - Přednášky - Vašák
- EEE08E - Ekonomika podniků I. PaE - Přednášky
- EEE08E - Ekonomika podniků I. PaE - Přednášky
- ERE02E - Administrativní technika VSRR - Přednášky ve wordu
- EHE55E - Věda, filosofie a společnost - PAE - přednášky
- AGE01E - Chov zvířat I - přednášky + výpisky ze skript
- EHE60E - Věda, filosofie a společnost - PAA - přednášky
- EJA05E - Základy právních nauk - Přednášky
- ABE01E - Základy fytotechniky - přednášky - houby
- ABE01E - Základy fytotechniky - výpisky z přednášky
- ABE01E - Základy fytotechniky - výpisky z přednášky
- ABE01E - Základy fytotechniky - výpisky z přednášky
- ABE01E - Základy fytotechniky - výpisky z přednášky
- ABE01E - Základy fytotechniky - výpisky z přednášky
- ARE01E - Speciální fytotechnika - přednášky
- EHE10E - Politologie - PaE - přednášky
- ERE07E - Kybernetika v řízení PAE - přednášky
- ARE01E - Speciální fytotechnika - Výtah ze sladů - přednášky
- EHE60E - Věda, filosofie a společnost - PAA - Přednášky
- ERE86E - Marketingová komunikace - KS PaE - Přednášky KS
- EAE01E - Ekonomicko matematické metody I. - přednášky
- ESE27E - Základy statistiky - Přednášky
- ERE61E - Teorie řízení PAA - Přednášky Lhotská
- ERE39E - Teorie řízení PAE - Přednášky Lhotkská
- ERA09E - Teorie řízení - FAPPZ - Přednášky Lhotská
- ERE02E - Administrativní technika VSRR - Prednášky
- EAE01Z - Ekonomicko matematické metody I - přednášky
Copyright 2024 unium.cz