- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
právo teorie
EJA05E - Základy právních nauk
Hodnocení materiálu:
Vyučující: Mgr. Ivana Hájková
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálPrávo a jeho význam– Pojem práva, právo objektivní a subjektivní, právní řád, právní odvětví– Vývoj práva, právní systémy, dvojí pohled na právo objektivní– Prameny práva
Základní normy které musí dodržovat všichni členové společnosti, aby ve společnosti nebyl chaos a mohla dobře fungovat. Jde o normy právní.
Na právo lze nahlížet: a) z hlediska filozofického
b) z hlediska sociálního
c) z hlediska právní vědy
Na základě vývoje národních práv a vlivu Římského práva se vytvořily dva velké právní systémy a to:
Právo kontinentální (evropské)Základem je převzetí římského práva a představa zákonnosti. Právo je všem právním vrstvám společné, všichni jsou jím vázáni.
Právo angloamerické (ostatní)Základem je nalézání práva soudem na základě rozsudků s obecným naučením, tzv. soudních precedentů. Soudy právo neustále dotvářejí.
Souhrn právních norem se označuje jako Právo objektivní.
Právo subjektivní je oprávnění jednotlivce, které vyplývá z právní normy.
Dualismus práva
Na právo lze nahlížet z dvojího pohledu:
Právo přirozené a pozitivní (platné)Při zkoumání práva se neustále hodnotí co je spravedlivé, ideální dobré právo. Jeho těžiště spočívá na statutu základních lidských práv. Jde o soubor principů nadřazených platnému právu.
Právo hmotné a procesnírozděluje se z hlediska obsahu jednotlivých norem.. Normy hmotného práva upravují společenské vztahy po stránce věcné, zatímco procesně právní normy upravují otázky řízení před státními orgány.
Právo soukromé a veřejnéPodle metody právní úpravy lze pak normy rozdělovat na normy soukromého práva a veřejného práva.
Prameny práva:
zákony a jiné právní normativní akty (právní předpisy)
právní obyčeje
soudní precedenty
normativní smlouvy
V českém právním předpisu se jedná především o právní předpisy a v malé míře normativní smlouvy.
Právní normy mají tři části:
1. hypotéza:vyjadřuje podmínky za kterých se má realizovat vlastní pravidlo chování
2. dispozice:upravuje vlastní pravidlo chování.
3. sankce:je předem stanovený následek za to, že nebyla dodržena dispozice
právní
Právní normy– Obecně, součásti právní normy– druhy právních předpisů v českém právním řádu– působnost právních předpisů
Norma (pravidlo) vyjadřuje regulativní funkci myšlenky vůči myšlení nebo jednání.
Normy můžeme dělit na:
normy myšlení (logika)
normy technické se soc. významem
normy chování zejména
morální
náboženské
právní
Normy mají vždy obecný charakter, tj. vztahují se na skupinu případů stejného druhu a neurčitého počtu.
Mohou být:
přikazující
zakazující
opravňující
Právní normy jsou obecně závazná formálně určitá pravidla chování stanovená nebo sankciovaná státní mocí a jí vynutitelná. Formální určitost právní normy – musí mít takovou vnější formu, kterou stát uznává za formu norem právně závazných, tzv. prameny práva.
Podle dispozice právní normy se právní normy rozdělují na normy:
kogentní
dispozitivní
Kogentní právní normy subjektům určité chování přikazují, nebo zakazují. Kogentní právní normy převažují v právu veřejném.
Dispozitivní právní normy dovolují, aby strany v právním vztahu projevem své vůle normu vyloučily nebo pozměnily.
Druhy právních předpisů v českém právním řádu
Třídění normativních právních aktů
podle stupně právní síly
podle toho, kdo je vydává
Právní předpisy jsou:
ústavní- ústavní zákony zákonné
zákonné - zákonná opatření- FS, ČNR do 31.12.1992
- senátu Parlamentu od 1.1.1993
podzákonné - vládní nařízení
- vyhlášky ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy
- obecně závazná nařízení okresního úřadu
- obecně závazné vyhlášky orgánů územní samosprávy
Každý musí mít možnost se s právním předpisem seznámit. Neznalost právních předpisů neomlouvá.
Působnost právních předpisů
místní (vymezuje území, na kterém právní předpis působí)
věcná (vymezuje okruh právních vztahů, které právní předpis upravuje)
osobní (vymezuje okruh subjektů, na které se právní předpis vztahuje)
časová (rozlišujeme – platnost právního předpisu a účinnost právního předpisu)
Účinnost právní předpis nabývá dnem, který je v něm výslovně stanoven a to vždy v posledním ustanovení.
Právní vztah– Předpoklady právního vztahu– Subjekty právního vztahu– objekty a obsah právního vztahu
Ke vzniku právního vztahu tedy může dojít
přímo ze zákona (nejčastěji ve veřejném právu, ale i soukromém, především rodinném)
b) na základě právní skutečnosti, kterou předvídá právní norma ve své hypotéze.
PRÁVNÍ VZTAH
= společenský vztah upravený právními normami
I. PŘEDPOKLADY
1. obecné
PRÁVNÍ NORMY (obsažené v právních předpisech)
2. konkrétní
PRÁVNÍ SKUTEČNOSTI
│
┌───────────────────────────────────┐
závislé na lidské vůli: událostiprotiprávní stavy
jednání │
│ ┌────────┐
│nutné nahodilé
┌────────┐smrt úraz
právní protiprávní narození živelná pohroma
konání čas
opomenutí
individuální právní akty orgánů státu
konstitutivní
deklaratorní
vytvoření věci nebo díla
c) soukromoprávní úkony
jednostranné - výslovné
dvoustranné - ústní
-písemné
-konkludentní
nezávislé na lidské vůli:
II. PRVKY PRÁVNÍHO VZTAHU
subjekty
osoby
právnické (stát, organizace)
fyzické (občané)
2. objekt
věc – movitá, nemovitá
činnost
právo
nehmotné statky
hodnoty lidské osobnosti
3. obsah
a) práva subjektivní
oprávnění - zákonem chráněná určitá míra možnosti chování
nárok - oprávnění domoci se svého práva uplatněním státního donucení (u soudu)
b) povinnosti - spočívají v chování
konání:dát, dělat,
nekonání: strpět, zdržet se
Jednat ať právně či protiprávně lze
tím, že subjekt koná i
tím, že neučiní nic, ve chvíli, kdy mu konání norma přikazuje, tzn. že konat
opomene.
Právní úkon může být
jednostranný, jedná-li pouze jeden subjekt a jeho jednání má právní následky vůči adresátovi doručením (výpověď', závět', odstoupení od smlouvy)
dvoustranný příp. vícestranný, jestliže je třeba, aby souhlasně projevily svou vůli dva subjekty; příp. více.
Právní odpovědnost– Obecně, druhy právní odpovědnosti– Druhy odpovědnosti v soukromém právu– Právní úprava odpovědnosti za škodu v soukromém právu
Odpovědností se rozumí povinnost nést následky svého chování a jednání. Vychází z filosoficko-étických představ' o torn; jak je člověk odpovědný za své jednání před ostatními lidmi. Existují různé druhy odpovědnosti:
morální
politická
právní
Porušení právní povinnosti - tehdy, jestliže ten, kdo je k něčemu povinen se chová jinak, než se podle povinnosti chovat měl (chová se jak neměl nebo se nechová jak měl). Porušení právní povinnosti je objektivní stav, který právo posuzuje odděleně od otázky deliktní způsobilosti toho, kdo právo porušil.
Následky porušení právní povinnosti mohou být:
původní povinnost trvá, ale přistupuje k ní možnost oprávněného vynutit si za dodržení právem předepsaných 'náležitostí splnění původní povinnosti příslušným státním orgánem
vznik nové (sekundární) povinnosti v důsledku porušení původní povinnosti tím, komu nová povinnost vzniká.
jiné právní následky, které nemají povahu vzniku sekundární povinnosti. Některé jsou spojeny bezprostředně s porušením práva, jiné nastávají teprve, dojde-li ke spojení s dalšími právními skutečnostmi.
Druhy právní odpovědnosti
1. veřejnoprávní
- za trestný čin
- za správní delikt
- za přestupek
- za jiný správní delikt než přestupek
2. disciplinární
3. soukromoprávní
- odpovědnost za škodu
- odpovědnost za bezdůvodné obohacení
odpovědnost za vady
- odpovědnost z prodlení
Stát a ústavní právo– Pojem státu a vývoj názorů na právní stát– Základní zásady ústavního práva v ČR, ústavní pořádek– Listina základních práv a svobod
1. Historicky vývoj
Právním základem každého státu je Ústava.
Rozlišujeme dvě základní etapy našeho ústavního vývoje :
l. etapa 1848-1918 (v rámci habsburské monarchie)
2. etapa 1918-1992 (v rámci československé státnosti)
2. Charakteristika
Ústavní právo ČR řadíme mezi odvětví práva veřejného. Soubor ústavních norem a ústavní praxe spolu tedy tvoří tzv. ústavní pořádek.
V každém demokratickém právním státě vymezují ústavní normy základní pravidla pro vztah občana a státu. V ústavních normách je přímo vymezen resp. omezen rozsah zásahů státu do práv jednotlivce a občanské společnosti. Každá fyzická nebo právnická osoba se může domáhat ochrany proti pravomocným rozhodnutím nebo jiným zásahům orgánů státní moci do těchto práv a svobod, které j sou zaručeny Listinou základních lidských práv a svobod.
3. Ústavní pořádek ČR
Ústavní vývoj bývalého, Československa a ústavní vývoj ČR na sebe bezprostředně navazují nejen z časového hlediska. V Ústavě ČR nalezneme i některé instituty, převzaté z Ústavní listiny z roku 1920, ale i takové, které mají svůj základ v ústavním systému po roce 1960. Jsou však limitovány podstatnými rozdíly obsaženými v ústavním systému ČR.
Ústava ČR
Tento tzv. "základní zákon" státu upravuje hlavní instituty státního zřízení, zejména soustavu nejvyšších státních orgánů, jejich působnost a vzájemné vztahy, principy územní samosprávy a základní práva a svobody občanů.
Ustanovení obsažena v Ústavě ČR a další ústavní zákony lze měnit nebo rušit zase jen formou ústavního zákona.
Ústava ČR je uvozena tzv. preambulí – úvodním, prohlášením a má 8 hlav.
I. Základní ustanovení
II. Moc zákonodárná
III. Moc výkonná
IV. Moc soudní
V. Nejvyšší kontrolní úřad
VI. Česká národní banka
VII. Územní samospráva
VIII. Přechodná a závěrečná ustanovení
Preambule - vyhlášení vůle občanů ČR vytvářet v návaznosti na tradice české i československé státnosti svobodný demokratický stát.
Základní ustanovení - obsahují ústavní charakteristiku ČR.
Česká republika je charakterizována jako jednotný (unitární) právní stát s úplnou státní suverenitou a mezinárodněprávní subjektivitou.
Jako základní princip demokracie je vyjádřena svrchovanost lidu. Zároveň je stanoveno, že Listina základních práv a svobod je součástí ústavního pořádku ČR a základní práva a svobody j sou pod ochranou soudní moci.
Za základ politického systému je prohlášena volná soutěž svobodně vzniklých politických stran.
Životní prostředí je postaveno pod ochranu státní moci.
Princip zaručené samosprávy územních samosprávných celků v sobě zahrnuje jednak princip výstavby státu a zároveň právo těchto celků očekávat od státu naplnění obsahu samosprávy v prováděcím zákonodárství.
Listina základních práv a svobod
1. Charakteristika
Ústava ČR stanoví, že Česká republika je svazkem rovnoprávných svobodných občanů, kteří mají jak vůči spoluobčanům, tak i vůči státu povinnosti, které musí plnit. Občanský princip vyplývající z Ústavy předpokládá, že občanské povinnosti se vztahují na každého. Občané jsou si tedy rovni i v povinnostech vůči státu.
Zákaz diskriminace a privilegií je pak obsažen především v Listině základních práv a svobod jakož i mezinárodních úmluvách o lidských právech, jimiž je Česká republika vázaná.
Vztah Listiny základních práv a svobod je řešen jednak čl. 3. Ústavy, kde je přímo zakotveno, že Listina je součástí ústavního pořádku ČR. V neposlední řadě pak i usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 č. 2/ 1993 Sb. vyhlašuje Listinu základních práv a svobod jako součást ústavního pořádku České republiky.
Z hlediska struktury je Listina základních práv a svobod členěna, obdobně jako Ústava, do šesti hlav a má rovněž uvozující ustanovení, která lze nazvat preambulí.
2. Struktura Listiny základních práv a svobod
Preambule
Principy zde konstatované vycházejí ze základních a tradičních právních idejí a opírají se o některé obecně závazné principy demokracie:
přirozená práva člověka jsou neporušitelná
je uznána svrchovanost zákona
uznávají se práva občana
navazuje se na samosprávní a demokratické tradice národa a obecné hodnoty humanismu
morálně se odsuzuje doba, kdy lidská práva a základní svobody byly v naší zemi potlačovány
vychází se z práva českého i slovenského národa na sebeurčení
je chápán i díl odpovědnosti za budoucí osud veškerého života na Zemi
je vyjádřena vůle, aby se ČR zařadila mezi státy, jež výše uvedené hodnoty ctí.
Dělba moci a její představitelé – státní orgány – v Českém právním řádu– Orgány moci zákonodárné a jejich pravomoc– Orgány moci výkonné a jejich pravomoc– Orgány moci soudní a jejich pravomocPoznámka: včetně druhů právních aktů, které jsou oprávněny vydávat.
Moc zákonodárná
Zákonodárnou mocí se rozumí především pravomoc vydávat zákony. Dále sem spadá funkce správní - v oblasti kontroly, funkce autonomní - rozhodování o svých vnitřních záležitostech apod.
Zákonodárná moc je svěřena Parlamentu, který má dvě komory.
Poslaneckou sněmovnu - 200 poslanců volených na období 4 let.
Senát - nebyl dosud ustaven. Má 81 senátorů volených na 6 let s tím, že každé 2 roky se 1/3 senátorů obnoví.
Volby do Poslanecké sněmovny probíhají podle zásad poměrného zastoupení - poslanecké mandáty se rozdělují podle počtu hlasů odevzdaných voliči pro jednotlivé kandidátní listiny.
Volby do Senátu probíhají podle zásad většinového systému - ve stanoveném volebním obvodu je zvolen ten kandidát, který získal nejvíce hlasů.
Každý občan České republiky, který dovršil věku 18 let má právo volit, má tzv. aktivní volební právo.
Pasivní volební právo, neboli právo být volen, je věkově odstupňováno podle funkcí. Každý občan ČR, který dosáhl věku 21 let může být zvolen poslancem Poslanecké sněmovny. Pro úřad prezidenta nebo do Senátu se požaduje věk 40 let.
Zvolení poslanci skládají slib na první schůzi Poslanecké sněmovny, které se zúčastní. Jsou chráněni poslaneckou imunitou.
Poslanecká sněmovna může vyslovit nedůvěru vládě.
Usnášet se jsou komory způsobilé za přítomnosti alespoň 1!3 svých členů.
Zákony přijímá Poslanecká sněmovna prostou většinou (tj. alespoň nadpoloviční většina přítomných poslanců), ústavní zákony pak kvalifikovanou většinou (tj. třípětinová většina všech poslanců).
Moc výkonná
Výkonná moc vymezuje především působnost prezidenta republiky a vlády. Dále pod tento druh státní moci patří ministerstva a ostatní ústřední úřady a státní zastupitelství.
Prezident republiky
Je hlavou státu, z výkonu své funkce není odpovědný, nelze jej odvolat.
Trestní stíhání může být zahájeno pouze pro velezradu.
Výlučné pravomoci prezidenta-jsou vymezeny Ústavou taxativně (výslovně).
Ostatní rozhodnutí prezidenta:`vyžadují ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády (vládaje odpovědna Parlamentu).
Je volen oběma komorami Parlamentu na 5 let (nikdo nemůže být zvolen více než 2 volební období za sebou).
Vláda
Je vrcholným orgánem výkonné moci, dá se tedy říci, že spravuje stát.
Skládá se z předsedy, místopředsedů a ministrů.
Předsedu vlády jmenuje prezident. Na jeho návrh pak jmenuje ostatní členy vlády.
Ze své činnosti je vláda odpovědna Poslanecké sněmovně.
Rozhoduje ve sboru nadpoloviční většinou všech svých členů.
Je oprávněna vydávat právní předpisy k provedení zákona a v jeho mezích (vládní nařízení).
Vydává i vládní usnesení (normativní interní instrukce), která zavazují pouze členy vlády.
Ministerstva a jiné správní úřady
Tyto orgány lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem.
Jsou-li k tomu zákonem zmocněny mohou, na základě zákona a jeho mezích, vydávat právní předpisy (vyhlášky).
Státní zastupitelství
Je novým ústavním orgánem,. který nahradil prokuraturu.
Zastupuje veřejnou žalobu ve věcech,trestních.
Jeho postavení a působnost vymezuje zákon o státním zastupitelství.
Moc soudní
Vymezuje úkoly a postavení soudů.
Je vykonávána nezávislými soudy prostřednictvím nezávislých soudců.
Soudce se řídí ve své činnosti jen zákony, proti jeho vůli ho nelze odvolat ani přeložit k jinému soudu.
Soudci jsou jmenováni prezidentem republiky bez časového omezení. Rozhodují ve věcech občanskoprávních a trestních.
Soud rozhoduje samosoudcem nebo v senátě (pokud tak stanoví zákon).
V rámci soudní moci je upraveno postavení a pravomoc Ústavního soudu.
Je koncipován jako orgán soudního typu.
Je soudním orgánem ochrany ústavnosti.
Na základě návrhu rozhoduje o zrušení zákonů nebo jiných předpisů nebo jejich ustanovení, jestliže jsou v rozporu s Ústavou.
Rozhoduje rovněž o stížnostech proti pravomocným rozhodnutím orgánů státní moci, kterými byla porušena ústavně zaručená práva a svobody.
Rozhoduje nálezem. Toto rozhodnutí je vykonatelné, jakmile bylo vyhlášeno ve Sbírce zákonů (pokud o jeho vykonatelnosti nerozhodl Ústavní soud jinak).
Jeho rozhodnutí jsou závazná. pro všechny orgány a osoby.
Nejvyšší kontrolní úřad
Zvláštní orgán státu, který má nezávislé postavení. Není součástí státní správy. Kontroluje hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.
Česká národní banka
Zvláštní orgán státu s nezávislým postavením. Není součástí státní správy. Pečuje o stabilitu měny. Je naší emisní bankou, má výhradní právo vydávat bankovky a mince, včetně mincí pamětních.
Územní samospráva
Vymezuje členění České republiky na obce a vyšší územní samosprávné celky. Pojem samosprávného celku vymezuje jako územní společenství občanů, které je samostatně spravováno zastupitelstvem a má právo na samosprávu.
Základy občanského práva– Význam a obsah občanského práva, občansko-právní vztahy.– Účastníci občanskoprávních vztahů – osoby právnické, fyzické,
– Způsobilost k právům a právním úkonům, zastupování
1. Význam a obsah občanského práva
Občanské právo je nejstarší právní odvětví soukromého práva. Je tvořeno souhrnem právních norem, které upravují
majetkové vztahy fyzických a právnických osob,
vztahy týkající se ochrany osobnosti,
práva autorská.
Základním právním předpisem je občanský zákoník. Autorská práva jsou upravena samostatně autorským zákonem.
Občanský zákoník upravuje obecně občanskoprávní vztahy a jejich ochranu, účastníky právních vztahů, právní úkony, čas jako právní skutečnost. Dále upravuje práva věcná, otázky dědění a práva závazková včetně odpovědnosti za škodu a bezdůvodné obohacení.
Občanské právo obsahuje převážně dispozitivní právní normy, proto si mohou účastníci vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje.
2. Účastníci občanskoprávních vztahů
Účastníky občanskoprávních vztahů mohou být tak osoby fyzické, tak osoby právnické. V občanském právu nabývají fyzické osoby způsobilosti k právům a povinnostem narozením. Tuto způsobilost má i počaté dítě narodí-li se živé. Smrtí tato způsobilost zanikne. Nelze j i omezit.
Způsobilost k právním úkonům nabývají fyzické osoby zletilostí, to je
dosažením věku 18 let nebo
sňatkem mezi 16-18 rokem věku s přivolením soudu.
Nezletilí mají jen způsobilost k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku.
Způsobilosti k právním úkonům může být občan zbaven nebo mu může být omezena soudem. Za nezletilé a nesvéprávné osoby jednají jejich právní zástupci (rodiče, opatrovník). Každý občan se může nechat zastoupit jinou osobou na základě dohody o plné moci.
8. Právní úkony
náležitosti právních úkonů,
smlouvy jejich uzavírání, druhy smluv
smlouva kupní
Právní úkon je projev vůle ve vnějším světě, který směřuje ke vzniku, změně nebo zániku těch práv a povinností, které právní norma s takovým projevem vůle spojuje.
Náležitosti
musí být účiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně
nesmí odporovat zákonu ani jej obcházet a nesmí odporovat
Vloženo: 26.06.2009
Velikost: 362,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu EJA05E - Základy právních nauk
Reference vyučujících předmětu EJA05E - Základy právních nauk
Reference vyučujícího Mgr. Ivana Hájková
Podobné materiály
- EJE14E - Základy právních nauk - PAE - Dědické právo
- EJE14E - Základy právních nauk - PAE - Správní právo
- EAE02E - Ekonomicko matematické metody II. - Teorie
- EJE14E - Základy právních nauk - PAE - Teorie ze skript
- ERE61E - Teorie řízení PAA - Teorie
- EPE07E - Psychologie osobnosti, sociální psychologie - Teorie ke zkoušce - dle skript
- EPE10E - Psychologie osobnosti a komunikace - teorie k testu
- EJA05E - Základy právních nauk - teorie
- EJA05E - Základy právních nauk - Teorie práva
- EAE83E - Systémová analýza výrobkových vertikál - VSRR Cheb - teorie
- EHE12E - Politologie - PAA - teorie ke zkoušce
- ENE04E - Obecná ekonomie I. - teorie firmy
- ENE04E - Obecná ekonomie I. - teorie
- EUE33E - Základy účetnictví - VSRR - Teorie
- ESE27E - Základy statistiky - Teorie otázky
- EAE01Z - Ekonomicko matematické metody I - teorie
- EAE01Z - Ekonomicko matematické metody I - teorie
- EAE04E - Ekonomicko matematické metody I. - teorie
- EAE71E - Ekonomicko matematické metody I. - teorie
Copyright 2024 unium.cz