- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
platon symposion
ehe55e - Věda, filosofie a společnost
Hodnocení materiálu:
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálSymposion (O pravé lásce)
Dialog Symposion pochází z tzv. II.období Platónovy tvorby, toto období je nejklasičtější, protože právě v této době vzniká Platónova teorie idejí a také přebírá názory o nesmrtelnosti duše. Symposion se překládá slovem hostina, ale to není úplně přesné. Řecké Symposion je název pro družnou zábavu, která následovala po jídle. Tento dialog se tedy odehrává na jakési hostině, kterou pořádá athénský tragik Agathon na oslavu svého vítězství v dramatických hrách. Symposion není klasickým dialogem kdy spolu rozmlouvají dvě osoby a rozebírají určitý pojem. Zde se schází několik mužů na oslavě a po dohodě, že dnes nebudou soupeřit v pití, ale v řečnění se rozhodnou, že budou jeden po druhém pronášet svou řeč. Jako téma je vybrán Erós-řecký bůh lásky, který podle Faidra – jednoho z účastníků není dostatečně oslavován. Každý z účastníků má tedy přednést řeč na oslavu boha Eróta.
Jako první pronáší svou řeč Faidros podle nějž je Erós veliký bůh, který je nejstarší, nejdůstojnější a nejmocnějším dárcem statečnosti a štěstí lidem za živa i po smrti. Poté promlouvá Pausanius, který zakládá svou řeč na existenci dvou Erótů: Obecného a Nebeského. Jako první přichází s myšlenkou, že „špatný je ten, který miluje více tělo nežli duši a také není stálý, protože miluje věc nestálou“. Z obou Erótů vyzdvihuje Nebeského, protože on nepředstavuje lásku všední a neustále nás nutí k vlastnímu sebezdokonalování, protože chce-li být člověk milován musí být dokonalým. Po Pausaniovi promlouvá Eryximachos-lékař, který pokračuje v teorii dvou Erótů, ale především zdůrazňuje, že Erós – čili láska není jen v lidských duších, ale týká se všech tvorů, celé přírody. Navíc je podle jeho řeči skrze tohoto boha řízeno veškeré lékařství a právě tak i ostatní umění, protože bez lásky k těmto vědám by nebylo možno dosáhnout nějakých pokroků nebo výsledků. Jako další promlouvá Aristofanes-známý řecký dramatik, autor komedií, který zdůrazňuje, že lidé doposud vůbec nedocenili sílu lásky a snaží se vymezit její pojem. Aristofanes říká, že lidé původně měli čtyři ruce, čtyři nohy, dva obličeje atd. Byli tak velmi mohutní a odvážili se zaútočit na bohy. Jako trest za tento útok byli rozpůleni a od té doby každý člověk hledá svoji druhou polovinu a neustále touží po spojení. Na základě tohoto mají lidé vrozenou lásku, jakousi spojovatelku staré přirozenosti. Aristofanes tedy definuje: „Touha a snaha po celku se jmenuje láska“. Poté promlouvá hostitel Agathon, nejprve mluví o tom, kdo Eros je a poté o jeho působení. Přisuzuje mu nejvyšší dokonalost a krásu a tvrdí,že je nejmladší z bohů a že je hebký (chodí a sídlí v tom,co je na světě nejměkčí=v srdci,duši).Říká,že je spravedlivý, uměřený, statečný a moudrý.
Jako poslední promlouvá Sókratés o kterém se dá říci, že shrnuje, upravuje a vylepšuje všechny dosavadní myšlenky. Zajímavé ovšem je, že nenásleduje všechny ostatní a nepronáší svou řeč sám za sebe, ale opakuje co mu vyložila věštkyně Diotima. Mluví o ní jako o své učitelce a o sobě jako o nevědomém žákovi přičemž se nyní stylizuje do role učitele a zbylí posluchači se stávají jeho žáky. Sókratovými ústy vlastně promlouvá Platón a vykládá tak své základní teze o poznání a kráse. Sókratés říká, že Erós není dokonalý ani krásný, ale je neustálou touhou po kráse a dokonalosti. Přitom však zdůrazňuje, že co není krásné nemusí být nutně ošklivé. Vždy existuje i něco mezi protiklady. Podle Sókrata je tímto Erós. Říká, že Erós je něco mezi bohem a člověkem – nazývá ho daimonem. Daimon vyplňuje mezeru mezi lidmi a bohy, je jejich poslem; není chudý ani bohatý, krásný ani ošklivý, je také mezi moudrostí a nevědomostí. Proto jej také můžeme nazvat filosofem, protože podle Sókrata se právě filosofové pohybují mezi moudrostí a nevědomostí. Dále říká, že Erós neustále pudí člověka k plození, člověk si tímto chce naplnit svoji odvěkou touhu po nesmrtelnosti, domnívá se, že když něco ze sebe zanechá, stane se nesmrtelným. Lidé jsou však naplněni tělesným plozením, ale to dle Sókrata věčnou slávu nezajistí, pouze ti, kteří plodí duši-tzn.myšlenky se stávají nesmrtelnými. Vrcholem Sókratovy řeči je vlastně Platónovo pojetí Eróta – nevnímá ho pouze jako boha lásky, ale jako jakýsi „filosofický pud“, který nám ukazuje cestu k poznání, který ztělesňuje snahu přejít od tělesného k duchovnímu. Tato cesta je vyložena jako myšlenkový vzestup a je srovnatelná s mýtem o jeskyni. Zde však nejde o poznání jako takové, ale o poznání krásna. Sókratés (tedy vlastně Platón) ji nazývá cestou ke krásnu. Tato cesta začíná pohledem na krásné tělo, vede přes pochopení, že krásná jsou i ostatní těla a pozorovatel vnímá tělesnou krásu samu o sobě, tím odumírá jeho láska k jedinému tělu. Poté člověk dochází k pochopení, že krásná je i duše a že tento druh krásy je mnohem hodnotnější. Odtud nakonec dochází člověk k intuitivnímu poznání krásy o sobě. Pokud dojde člověk až do tohoto stádia spatří opravdovou krásu, krásu, která je věčná a neměnná. Tímto Sókratés potvrdil Paussaniův výrok o tom, že špatný je ten kdo miluje více tělo nežli duši. Odtud vlastně do dneška přetrvává pojem platonická láska, který dnes používáme pro označení lásky duševní, netělesné.
Po Sókratově řeči přeruší účastníky vpád opilce Alkibiada, který je také vyzván aby promluvil o Erótu. To Alkibiades odmítá a místo toho oslavuje Sókrata, ve své řeči mu přiznává svůj obdiv a lásku, pokořuje sebe a vyvyšuje Sókrata. Mluví o tom,že Sókratovy řeči připadají nezkušeným a neznalým lidem bezobsažné. Kdo však je spatří otevřeny a dostane se dovnitř, nalezne především, že ony jediné z řečí mají rozumný obsah a mnoho božského.
Tímto Alkibiades jakoby dokazuje, že cesta poznání krásna dle Eróta je skutečně možná a schůdná člověku – Sókratovi. Završením celého Symposia je vlastně ztělesnění Eróta Sókratem.
SYMPOSION
LAICHTEROVA FILOSOFICKÁ KNIHOVNA ŘÍDÍ J. B. KOZÁK
PLATON, SYMPOSION
LFK
SVAZEK 14.
A
POLLODOROS.Myslím, že nejsem nepřipraven ^ na to, nač se vyptáváte. Nedávno totiž jsem šel z domu z Faleru do města; tu mě uviděl ze zadu jeden ze známých a zdaleka na mne zavolal žertuje již při tom oslovení: »Stůj, občane Falerský, slyš, Apollodore!« A já jsem se zastavil i počkal. On pak řekl: »Apollo-dore, již onehdy jsem tě hledal, abych se důkladně vyptal, jak se bavili Agathon, Sokrates, Alkibiades a ostatní, kteří byli tenkrát na té hostině, a jaké to byly ty řeči o lásce; vypravoval mi totiž o tom již kdosi jiný, který to slyšel od Foinika Filippova, a řekl, že i ty to víš. Ale nedovedl pověděti nic určitého. Vypravuj mi tedy o tom ty, neboť tobě největším právem náleží podávati zprávy o řečech tvého přítele. A nejdříve mi pověz, byl jsi ty sám na té schůzce či ne?« — Já na to: »Docela se podobá, že ti onen člověk nevypravoval nic určitého, když myslíš, že ta schůzka, na kterou se ptáš, se konala nedávno, takže bych byl býval i já přítomen.« — » Nu ano.« — »Ale kde pak, Glaukone; což nevíš, že již mnoho let zde Agathon nebydlí, kdežto tomu nejsou ještě tři léta, co se já stýkám se Sokratem a pilně se starám, abych každý den věděl všechno, cokoli mluví nebo dělá? Před tím jsem jen pobíhal sem 173 tam a myslil si, že dělám něco; vážného; ale při tom jsem byl politování hodnější než kdokoli jiný n\ ne
1
Symposion 1
méně než jsi nyní ty — když jsem si myslil, že je všechno pro mne přednější než zabývati se filosofií.« — On pravil: »Neposmívej se, ale řekni mi, kdy byla ta schůzka.« — Já jsem odpověděl: »Když jsme my byli ještě děti, tehdy, když Agathon zvítězil svou první tragedií, druhý den potom, co oslavoval obětí ono vítězství, on sám i členové jeho sboru.« — »To je tedy velmi dávno, jak se podobá. Ale kdo ti o tom vypravoval? Či snad sám Sokrates?« — »Bůh ví, že ne, nýbrž ten, který to vypravoval také Foinikovi. Byl to jakýsi Aristodemos z Kydathenaia, malý, chodící stále bos; ten byl tenkráte při tom jakožto milovník Sokratův, a to jeden z největších té doby, jak se mi zdá. Než také i Sokrata jsem se zeptal na některé věci ze zprávy onoho muže, a potvrdil mi, že tomu bylo tak, jak onen vypravoval.« — »Nuže, vypravuj mi, prosím; vždyť cestou do města lze docela dobře mluviti i poslouchati.«
Tak tedy jsme šli a mluvili o tom; proto, jak jsem řekl na počátku, nejsem nepřipraven. Když tedy chcete, abych to vypravoval i vám, musím to udělati. Vůbec já cítím nesmírnou radost — nehledě k myšlence na zisk — při filosofických řečech, kdykoli je buď sám mluvím nebo slyším od jiných; naopak při některých jiných, jako jsou zejména vaše, lidí bohatých a výděl-kářů, jednak sám se horším, jednak lituji vás, svých druhů, že se domníváte, že děláte něco vážného, ačkoli neděláte nic. A snad zase vy si myslíte o mne, že jsem chudák, a domnívám se, že máte pravdu; avšak o vás se to já nedomnívám, nýbrž dobře to vím.
Druh. Jsi stále stejný, Apollodore; stále totiž káráš sebe i ostatní, a jak se zdá, pokládáš vesměs všechny lidi, počínaje od sebe, za ubohé mimo Sokrata. A odkud asi jsi vzal ten přívlastek, že ti říkají »měkký«, to já
nevím; vždyť ve svých řečech jsi stále takový, sápeš se sám na sebe i na ostatní mimo Sokrata.
Apol. Příteli, jest tedy zřejmo, že šílím a třeštím, když takto smýšlím o sobě i o vás?
Druh. Nestojí za to, Apollodore, nyní se o té věci hádat; ale neodepři nám toho, zač jsme tě prosili, a vypravuj nám, jaké byly ty řeči.
Apoll. Byly tedy asi takovéto — ale raději se poku- 174 sím i já vypravovati vám všechno od začátku, jako to vypravoval on.
Řekl, že potkal Sokrata vymytého a obutého, což bylo u něho jen zřídka viděti; a že se ho otázal, kam jde tak vykrášlen.
On odpověděl: Na hostinu k Agathonovi. Včera jsem mu totiž utekl při oslavě vítězství, měl jsem strach z velkého davu; ale slíbil jsem, že dnes přijdu. A takto jsem se vykrášlil proto, abych byl krásný, když jdu ke krásnému. A co ty, nechtělo by se ti jít bez pozvání na hostinu?
A já, pravil, jsem řekl: Udělám, jak ty budeš chtíti.
Nuže pojď se mnou, abychom také předělali známé přísloví, totiž tak, že i k Agathonovi chodí dobří sami od sebe na hostiny. Neboť Homeros patrně nejen předělal, ale i znásilnil toto přísloví; vylíčil totiž Agamem-nona jako obzvláště statečného bojovníka, Menelaa však jako malátného kopiníka, ale když Agamemnon strojí oběť a hody, jde u něho Menelaos nepozván na hostinu, muž horší k lepšímu.
Na to prý řekl: Bojím se, aby snad i o mne neplatila slova ne tvá, Sokrate, nýbrž Homerova, že já, člověk bezvýznamný, jdu nepozván na hostinu k muži moudrému. Tedy hleď, čím mne omluvíš, že mě přivádíš
2
3
s sebou, neboť já neřeknu, že přicházím nepozván, nýbrž na tvé pozvání.
Dva spolu jdouce touž cestou si vymyslíme, co řekneme. Než pojďme.
Po takovémto asi hovoru že šli. A tu prý Sokrates, jsa jaksi v sebe zamyšlen, cestou se opožďoval, a když on na něj chtěl počkati, vybízel ho, aby jen šel napřed. Když přišel až k domu Agathonovu, nalezl dveře otevřený a stalo se mu tam něco směšného. Hned se s ním totiž setkal jeden z domácích sluhů a vedl ho do jídelny a tam prý zastihl hosty, jak se právě chystali jísti; jakmile jej spatřil Agathon, hned zvolal: Ó, Aristodeme, přicházíš právě včas, abys s námi pojedl; ale jestliže jsi přišel pro něco jiného, odlož to na podruhé, vždyť jsem tě hledal již včera, abych tě pozval, ale nepodařilo se mi tě uvidět. Ale jak to, že nám nevedeš také Sokrata?
Tu já, tak vypravoval, se obrátím, ale Sokrata nikde za sebou nevidím; řekl jsem tedy, že naopak sám přicházím se Sokratem, byv od něho pozván sem na hostinu.
Dobře jsi udělal, pravil Agathon; ale kdo je on? 175 Právě teď šel sem za mnou; sám se divím, kde asi jest.
Podívej se po Sokratovi, hochu, řekl Agathon sluhovi, a přiveď jej sem! A ty, Aristodeme, lehni si ke stolu vedle Eryximacha.
Pak prý mu umyl sluha ruce a nohy, aby mohl jíti ke stolu; a jiný ze sluhů přišel a oznamoval: Sokrates zašel tuhle k sousedovům do síně, tam stojí a nechce sem jít, ačkoli jsem ho volal.
To je divné; hned ho zavolej a nepouštěj!
A on prý řekl: Nikoli, nechte ho. Má už takový zvyk; leckdy se kdekoli zastaví a stojí. Ale přijde hned, jak myslím. Nevyrušujte ho tedy a nechte ho!
4
Nuže udělejme to tak, myslíš-li, řekl prý Agathon. Ale, hoši, častujte nás ostatní. Jen noste na stůl, cokoli chcete, jako obyčejně, když vám nikdo neporoučí — což jsem já nikdy neudělal — tedy obsluhujte nás, jako bych byl i já od vás pozván na hostinu i tito ostatní hosté, abychom vás chválili.
Potom prý jedli, ale Sokrates nepřicházel. Tu Agathon několikrát chtěl poslat pro Sokrata, ale on že ho nenechal. Tu prý přišel, nezdržev se dlouho, jako obyčejně, nýbrž když byli asi uprostřed jídla. Tu Agathon — neboť byl sám na dolním lehátku — prý řekl: Sem pojď, Sokrate, polož se vedle mne, abych dotýkaje se tebe také měl něco z té moudrosti, která ti přišla na mysl tam přede dveřmi. Vždyť jest patrno, že jsi ji nalezl a máš, neboť dříve by ses byl odtamtud nehnul.
A Sokrates se posadil a řekl: Bylo by dobře, Aga-thone, kdyby moudrost byla něco takového, že by přetékala mezi námi z plnějšího do prázdnějšího při vzájemném dotýkání, jako voda v nádobách, která po proužku vlny přetéká z plnější nádoby do prázdnější. Jestliže je tomu tak i s moudrostí, věru velmi si vážím tohoto místa vedle tebe, neboť myslím, že budu od tebe naplněn velkou a krásnou moudrostí. Neboť má je jaksi chatrná a pochybná a jako pouhý sen, ale ta tvá je skvělá a roste víc a více; tak prudce vyšlehla z tebe ještě mladého a zazářila předevčírem před zraky více než tří myriád Hellenů.
Jsi posměvač, Sokrate, pravil Agathon. Co se týče tohoto, rozhodneme svou při o moudrosti o něco později a Dionysos bude naším soudcem; nyní však nejprve se měj k jídlu!
Potom když si Sokrates ulehl ke stolu a pojedl on 176 ostatní hosté, vykonali prý úlitby a zazpívavše chvalo-
5
zpěv bohu spolu s ostatními obvyklými úkony, chystali se k pití.
A tu prý Pausanias promluvil asi takto: Tak tedy, mužové, kterým způsobem bychom si nejlépe popili? Mně, přiznávám se, je tuze nedobře po včerejší pitce a potřebuji trochu odpočinku — myslím, že i většina z vás, neboť jste tam včera také byli — tedy uvažujte, kterým způsobem bychom nejlépe pili.
Tu prý řekl Aristofanes: Ano, to máš pravdu, Pau-sanio, abychom si vším způsobem pití nějak ulehčili; vždyť já jsem také jeden z těch namočených od včerejška.
Když to slyšel Eryximachos, syn Akumenův, pravil: Dobře máte. A ještě od jednoho z vás bych rád slyšel, jak hodně asi zmůže pít, od Agathona. Docela ne, ani já nejsem při síle. To by byla šťastná náhoda, jak se podobá, pro mne i pro Aristodema a Faidra i pro tyto všechny, že vy, nejsilnější pijáci, nyní nemůžete; neboť my jsme v tom po každé slabí. O Sokratovi nemluvím; ten dovede oboje, takže mu bude vhod, cokoli budeme dělati. Poněvadž tedy, jak se mi zdá, nikdo z přítomných nemá chuti pít mnoho vína, snad by vám nebylo tak protivno, kdybych řekl pravdu o opíjení. Myslím, že ze své lékařské zkušenosti jsem nabyl jasného poznání, že opíjení je lidem škodlivé; a ani sám bych nechtěl dobrovolně nadmíru vypít, ani jinému bych to neradil, zejména když má ještě od včerejška těžkou hlavu.
Ba věru, co se mne týče — přejal prý řeč Faidros z Myrrhinuntu — já tebe vždycky poslouchám, zvláště cokoli mluvíš o lékařském umění; ale nyní i ostatní tebe poslechnou, jestliže budou dobře uvažovat.
Po těchto slovech všichni souhlasili, aby se v pří-
6
lomné společnosti nezávodilo v pití, nýbrž aby pili jen tak podle chuti.
Když tedy — řekl prý Eryximachos — jsme se usnesli, pít, kolik by každý chtěl, a aby nebylo žádného nucení, navrhuji dále poslati pryč pištkyni, která právě přišla — ať píská sobě nebo, bude-li chtíti, ženám tam vzadu v domě — ale my se dnes bavme vespolek řečmi; a jakými řečmi, chci vám, přejete-li si, navrhnouti.
Tu všichni pravili, že si přejí, a vybízeli ho, aby navrhl. Mluvil prý tedy Eryximachos: Musím začíti jako Euripidova Melanippe, neboť nejsou má ta slova, která chci říci, nýbrž zde Faidrova. Faidros totiž leckdy mi říká s nevolí: Není to hrozné, Eryximachu, že některým jiným z bohů jsou složeny od básníků hymny a paiony, ale na Erota, takového a tak velikého boha, že ani jeden z dosavadních tak četných básníků nesložil oslavnou píseň? Anebo se zase, prosím, podívej na ty dobré sofisty; spisují prosaické chvalořeči na Heraklea i jiné heroy, jako výtečný Prodikos — ostatně toto je méně podivné, ale přišla mi již také do rukou kniha napsaná od moudrého muže, v které se mluvilo o soli a to s neobyčejnou chválou pro její užitečnost, a tak i mnoho jiných podobných věcí bys viděl velebiti. O takové věci jest tedy tak veliká starost, ale Erota ještě žádný člověk do dnešního dne se neodhodlal náležitě oslaviti; tak jest zanedbán tak veliký bůh. Myslím, že v tom má Faidros pravdu. Tu já jednak chci jemu dáti příspěvek a učiniti mu po vůli, jednak myslím, že by právě nyní slušelo, abychom my zde shromáždění ozdobili tohoto boha. Jestliže se tedy zdá tak i vám, byly by nám řeči vhodnou látkou k zábavě; myslím totiž, aby každý z nás po řadě vpravo pronesl
7
pochvalnou řeč na Erota, co možná nejkrásnější, a aby začal nejprve Faidros, protože sedí na prvním místě a jest také otcem této látky.
Nikdo nebude, Eryximachu — pravil prý Sokrates — proti tvému návrhu. Vždyť bych ho nezamítl ani já, který, mohu říci, v ničem jiném se nevyznám než ve věcech lásky, ani snad Agathon a Pausunias a jistě ne Aristofanes, jehož veškerá činnost jest věnována Dio-nysu a Afroditě, ani kdo jiný z těch, které tu vidím. Ovšem, nejsme na tom stejně my, kteří jsme na dolních místech; ale jestliže naši předchůdci promluví vhodné a krásné řeči, budeme spokojeni. Nuže s pomocí boží ať začne Faidros a mluví chvalořeč o Erotovi.
S tímto pak tedy i všichni ostatní souhlasili a při-178 dávali se ku přání Sokratovu. Na všechno, co každý jednotlivý promluvil, ani Aristodemos se dobře nepamatoval, ani zase já na všechno to, co on mi vypravoval; ale co jsem si nejlépe zapamatoval a čí řeči se mi zdály hodny paměti, ty vám podle jednotlivých řečníků povím.
Nejprve tedy, jak pravím, počal prý Faidros svou řeč asi tím, že Eros je veliký bůh a podivuhodný mezi lidmi i bohy po mnohých si lánkách, ne nejméně však svým rodem. Neboť vyniká — tak pravil — tím, že jest mezi nimi nejstarší; důkazem toho je toto: Eros nemá rodičů a žádný, ani prosaik, ani básník o nich nemluví, ale Hesiodos praví, že nejprve vznikl Chaos,
po něm pak vznikla Gaia širokoprsá, jež pevným je pro všechny sídlem, spolu s ní Eros.
S Hesiodem souhlasí i Akusileos, že se po Chaosu
zrodily tyto dvě božské bytosti, Ge a Eros. Parmenides pak praví o vzniku světa:
dříve než ostatní bozi byl stvořen nejprve Eros.
Takto se s mnoha stran souhlasně tvrdí, že Eros jest jeden z nejstarších bohů. A jako nejstarší jest nám příčinou největšího štěstí. Já aspoň nevím, které je větší štěstí hned pro mladého člověka než dobrý milovník a pro milovníka miláček. Neboť vštěpovati lidem to, co je musí po celý život, má-li býti krásný, nedovede ani rod, i!iii vynikající postavení, ani bohatství, ani cokoli jiného lak krásně jako láska. Co je to? Stud u věcí ošklivých, horlivý zájem o krásné; neboť bez těchto pohnutek nemůže ani obec, ani jednotlivec vykonávati veliké a krásné činy. Pro muže, který miluje, nebylo by jistě tak trapné, kdyby ho spatřil otec nebo druhové nebo kdokoli jiný buď činiti něco ošklivého nebo ze zbabělosti se nebrániti, když by se mu dělo něco takového od někoho jiného, jako kdyby ho při tom viděl jeho miláček. Trávě tak vidíme, že se i milovaný stydí především svých milovníků, kdykoli je spatřen při něčem ošklivém. Kdyby tedy bylo nějak možn
Vloženo: 8.03.2011
Velikost: 101,49 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu ehe55e - Věda, filosofie a společnost
Reference vyučujících předmětu ehe55e - Věda, filosofie a společnost
Podobné materiály
- EHE55E - Věda, filosofie a společnost - PAE - Platón
- EHE55E - Věda, filosofie a společnost - PAE - Platón sympos.
- EHE60E - Věda, filosofie a společnost - PAA - Platon
- EHE60E - Věda, filosofie a společnost - PAA - Platon syphosion
- ehe55e - Věda, filosofie a společnost - Platon
- ehe55e - Věda, filosofie a společnost - Platon symposion
Copyright 2024 unium.cz