- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálRozdíly mezi prokar. a eukar. buňkou
Prokaryotická má jen buňečnou stěnu
Eukaryotická má vše kromě lysozomů, centrozomů, fibridů a řasinek (typické pro živočišnou buňku)
Základní typy plastidů
podle obsahu pigmentů rozlišujeme leukoplasty (bezbarvé) a chromoplasty (barevné)
Leukoplasty rozlišujeme podle jejich funkce a obsahu látek na amyloplasty, proteinoplasty a elaioplasty
Chromoplasty můžeme dělit na fotosynteticky neaktivní chromoplasty a fotosynteticky aktivní chloroplasty
Rozdělení pletiv podle vzniku
dělíme na pravá a nepravá
Nepravá pletiva vznikají druhotným nahloučením původně volných buněk
Pravá vznikají dělením buňek na buňky dceřinné, které zůstávají navzájem spojené
těla všech cévnatých rostlin, počínaje mechorosty, tvoří pouze pravá pl.
Rozdělení pletiv podle fyziologického věku
podle fyziolog. věku dělíme pravá pletiva na dělivá a trvalá
Dělivá pletiva jsou skupiny drobných tenkostěnných parenchymatických buněk s velkými jádry a hustou cytoplazmou, mající schopnost neustálého dělení
Trvalá pletiva jsou tvořena buňkami, které se nadále nedělí a jsou tvarem dokonale přizpůsobené vykonávaní určitých funkcí, podle anatomické stavby buněk je rozdělujeme na: a) parenchym- živé pletivo, časté interceluláry, plní fci zásobním, asimilační, provzdušňovací (aeroparenchym) a základní
b) prosenchym – chybí celuláry,pletivo doprovází vodivé cesty,časem odumírá,často tloustne
c) kolenchym – buněčná stěna ztloustlá v rozích, pružné, pevné zejména v tahu
d) sklerenchym – ztloustlé pletivo ve všech směrech, dodává rostlině pevnost
Rozdělení pletiv podle funkce
podle funkce se pletiva cévnatých rostlin sdružují do soustav
rozeznáváme 4 hlavní soustavy trvalých pletiv: soustava pletiv dělivých, krycích, vodivých, zpevňovacích, základních
1) Soustava pletiv krycích
pokrývají povrch rostlinného těla
jejich úkolem je chránit rostlinu před škodlivými vlivy vnějšího prostředí, zprostředkovávat vzájemné vztahy mezi rostlinou a prostředím a regulovat v těle rostlin látkovou přeměnu
Rhizodermis (pokožka kořene) a stonků rostlin ponořených ve vodě není ztlustlá a nemá kutikulu
Epidermis (pokožka) je povrchové pletivo tvořené většinou jednou vrstvou buněk oddělujících rostlinu od vnějšího prostředí
buňky pokožky nadzemních částí rostlin suchých stanovišť mívají buňěčnou stěnu na vnější straně ztlustlou a krytou kutinem, který vytváří souvislou vrstvu – kutikulu
Kutikula je téměř nepropustná pro vodu a plyny, někdy bývá krytá voskem, výměna plynů probíhá pomocí průduchů
Průduchy
největší množství je na listech
2 ledvinité svěrací buňky, které regulují výměnu plynů (obsahují chloroplasty)
Hydathody – otvory podobné průduchům, ale nemají schopnost se uzavírat, nazývají se také vodní skuliny
Trichomy (chlupy) – výrůstky na epidermis, na jejich tvorbě se podílejí pouze pokožkové buňky
Podle anatomického hlediska je můžeme dělit:
jednoduché jednobuněčné (papily)
rozvětvené jednobuněčné
vícebuněčné trichomy
Podle funkce je dělíme na: krycí, žlaznaté, žahavé chlupy a absorpční trichomy
Hypodermis (podpokožka) je krycí pletivo, vytváří se z více vrstev dlaždicových, těsně přiléhajících buněk uložených pod epidermis vyšších rostlin
periderm (druhotné krycí pletivo) vzniká činností druhotného dělivého pletiva felogenu
2) Soustava pletiv vodivých
- zvláštní druh pletiva, které je umístěno mezi ostatní pletiva
jsou tvořena cévními svazky
uskutečňují neustálý pohyb vody, živin a asimilátů
Rozdělení svazků cévních
uzavřené – bez dělivého pletiva
- charakteristický pro jednoděložné rostliny
otevřené - jestliže je mezi dřevní a lýkovou částí pás kambia
- charakteristický pro nahosemenné, krytosemenné – dvouděložné rostliny
úplný cévní svazek se skládá z části dřevní(xylém) a lýkové(floém), od okolí je oddělen úplnou nebo neúplnou pochvou
Dřevní část svazku cévního : cévy, cévice, dřevní parenchym, libriformní vlákna
Lýková část svazku cévního :sítkovice,lýkový parenchym,sklerenchymatická lýková vlákna
Typy cévních svazků
podle vzájemné polohy dřevní a lýkové části v cévním svazků rozeznáváme:
koncentrické
- uzavřený cévní svazek, dřevo a lýko uspořádané soustředně
- lýkostředné: lýková část obklopena dřevní
- dřevostředné: dřevní část obklopena lýkovou
radiální
- dřevo a lýko uspořádané vedle sebe, počet obou částí je shodný, společná pochva
kolaterální
- lýko a dřevo uspořádané za sebou, lýková část blíže k obvodu
- otevřené - jestliže je mezi dřevní a lýkovou částí pás kambia
- uzavřené – bez dělivého pletiva
bikolaterální
- zpravidla na obou protilehlých pólech dřeva mají skupinu lýka
- vnější více vyvinuto
- otevřené i uzavřené
Soustava pletiv základních
vyplňuje prostor mezi pokožkovým a vodivým pletivem
u vyšších rostlin vykonává různé funkce – asimilační, zásobní (ukládájí se v něm živiny, hlízy, plody, semena), vyměšovací (vylučuje látky, které souvisí s metabolismem)
Druhotná krycí pletiva
vzniká činností druhotného dělivého pletiva – felogenu
na vnější stranu odděluje felogen vrstvy korkových buněk, vyplněných vzduchem tzv. felen (korek), směrem dovnitř může oddělovat parenchym. nebo kolenchym. buňky, které obsahují množství chlorofylu a vytváří tzv. felodermu (zelená kůra)
felen, felogen a feloderma tvoří periderm.
čočinky: bradavičnaté útvary umožňující styk vnitřního a vnějšího prostředí, jsou tvořeny buňkami a mezibuněčnými prostory
borka: vzniká činností následných felogenů, je představována odumřelými, tloustnutím a vysycháním kmene roztrhanými pletivy, které zesilují ochrannou funkci peridermu
Definice histologie
histologie je nauka o pletivech neboli souborech buněk, které se navzájem tvarově podobají, mají stejný původ a vykonávají stejné funkce
můžeme členit podle vzniku, fyziologického věku, anatomických znaků, původu, funkce
Definice organologie
vědní obor, který se zabývá rostlinnými orgány
orgánem rozumíme takovou část těla rostliny, která tvoří určitý samostatný celek a vykonává specifické fyziologické funkce
u cévnatých rostlin rozlišujeme 2 typy orgánů: - vegetativní (kořen, stonek, list)
- generativní (reprodukční)
Kořen
pravé kořeny jsou až u kapraďorostů a semenných rostlin
u mechorostů a vývojově nižších skupin nahrazují kořeny rhizoidy
základní vegetativní orgán rostlin s neomezeným růstem do délky
podle původu rozeznáváme typy kořenových systémů: typ hlavního kořene, přídatných kořenů a smíšený typ
má 3 zákl. fce: upevňovací, absorpční, prodlužovací, v určitých obdobích života rostliny ještě zásobní a syntetickou
Kořen - metamorfozy
při změně základní fce kořene, popř. při získání fce nové dochází i ke změně jeho morfologie, tedy k metamorfóze
nejdůležitější metamorfóza: kořenové hlízy a dužnaté kořeny, asimilační kořeny, vzdušné kořeny, chůdovité kořeny, kořeny parazitů, příčepivé kořeny, stahovací kontraktilní kořeny, dýchací kořeny
Primární stavba kořene
a) krycí komplex kořene - pokožka (rhizodermis) má základ v protodermu, tvoří ji jediná vrstva k sobě těsně přiléhajících buněk, protáhlých ve směru osy kořene, nemá kutikulu ani průduchy, je propustná pro většinu anorganických látek, v některých případech se vytváří i podpokožka (hypodermis)
v rhizodermis se vytváří trichoblasty, které se prodlužují v kořenové vlásky, tvoří součást vodivého komplexu, kde má nasávací funkci
b) korový komplex kořene - je tvořený základními pletivy, které vytvářejí primární – exodermis (přebírá po odumření pokožky funkci krycího pletiva), mezodermis (je tvořena parenchymatickými buňkami , u některých rostlin jsou v ní obsaženy pryskyřičné kanálky, mléčnice a sekreční buňky) a endodermis (většinou tvořena jedinou vrstvou těsně přiléhajících buněk oddělující primární kůru od středního válce)
c) vodivý komplex kořene - sdružuje vodivá pletiva kořene, jeho vnější vrstvu tvoří pericykl (parenchymatická vrstva pod endodermis), uvnitř je vodivé pletivo tvořené radiálním svazkem cévním (cév. sv. tvoří radiálně uspořádaná část dřevní a lýková, podle počtu se dělí na mono-,di-,tri-, až polyarchni
Stonek – dělení, metamorfózy
základní funkce: růstem prodlužovat rostlinu, nést listy a generativní orgány a rozvádět vodu a výživu oboustranně po celé rostlině
spojuje mezi sebou dva základní orgány výživy – kořen a list, komplex stonku a listu se nazývá prýt
podle tvaru rozeznáváme: lodyha, stvol, stéblo a kmen
je možno rozdělit podle povahy vnitřních pletiv na dužnatý stonek bylin a dřevnatý stonek dřevin.
podle polohy v prostoru: přímé, vystoupavé, poléhavé, plazivé, ovíjivé a popínavé
také je možné dělit podle průřezu na oblé, hranaté, křídlaté, rýhované a dvouřízné
také zde funkční a tvarové metamorfózy: brahcyblasty, trny a kolce, fylokladia, stonky sukulentů. úponky, oddenky, oddenkové hllízy, bazální hlízy a stonkové hlizy
Primární stavba stonku
krycí komplex tvoří epidermis, případně hypodermis, komplex základních pletiv tvoří korová část
endodermis tvoří obal vodivých pletiv, cévní svazek je kolaterální nebo bikolaterální a je otevřený u rostlin nahosemenných a dvouděložných, kambium je svazkové a mezisvazkové, střed stonku dutý nebo vyplněný dření
Sekundární stavba stonku
je dána činností kambia, jehož působením vznikají dva druhy elementů
hmota, která se hromadí periodickou činností kambia, je viditelná a odlišitelná jako kambiální kruhy (letokruhy)
List – funkce, rozdělení, metamorfózy
je postranním orgánem prýtu, vykonávají především fci fotosyntetickou a transpirační
listové metamorfózy: listové trny, dužnaté listy sukulentů, listové úponky, listy masožravých rost., cibule
rozeznáváme listy jednoduché, samostatné, s celistvou čepelí, s čepelí členěnou v hluboké zářezy
typický list krytosemenné r.: řapík, palisty a listová čepel
řapík: stopkovitá část listu, pokuk řapíky chybí, jde o listy přisedlé, v řapíku jsou vodivá a mechanická pletiva
palisty: báze řapíku nebo báze čepele přisedlého listu vybíhá v párovité výrůstky
listová pochva: vzniká nadměrným vývinem spodního listu
bifaciální: svrchní strana listové čepele se liší od spodní, monofaciální: obě strany listu shodné
v průběhu ontogeneze vzniká několik tipů listů: dělohy, šupiny, lupenité listy, listeny, listence, k
větní části
Primární stavba listu
na povrchu listu pokožka, uvnitř vodivá pletiva a základní pletivo (mezofyl)
periferním pletivem listu bifaciálního je na celém povrchu pokožka
parenchymatická pletiva tvoří největší část listu, v nejjednodušším případě jsou tvořena jednou vrstvou palisádového (k asimilaci) a jednou vrstvou houbového (zásobárna vody) parenchymu
pro listy jehličnanů s výjimkou tisů je charakteristický výskyt pryskyřičných kanálků
monofaciální list může být stejnolící, jednostranný nebo stejnostranný
Květ
květ semenných rostlin je soubor listů vyrůstajících na zkrácené ose a metamorfovaných k účelům pohlavního rozmnožování směřujícího k vytvoření semen a plodů
typický květ krytosemenné rostliny se vytváří na květní stopce, která je pozměněný stonek
nejtypičtější metamorfózou stonku je jeho plošné rozšíření na tzv. květní lůžko, na kterém vyrůstají květní obaly-vnější kališní lístky a vnitřní korunní lístky (chrání vlastní reprodukční orgány – tyčinky a pestíky)
Květ – samčí pohlavní orgány
- jsou to tyčinky, mají listový původ, nejdůležitější částí je prašník se dvěma prašnými pouzdry a čtyřmi prašnými váčky
Květ – samičí pohlavní orgány
- je to pestík, vznikl metamorfózou listů, skládá se z blizny, čnělky a semeníku
Rostlina jednodomá, dvoudomá, mnohomanželná
podle přítomnosti pohlavních orgánů dělíme květy na oboupohlavné a jednopohlavné, samčí a samičí, vzhledem k celé rostlině mohou nastat dva případy
na rostlině se vytváří odděleně jednopohlavné květy samčí a jednopohlavné květy samičí = r. jednodomá
na jedné rostlině jsou pouze jednopohlavné květy samčí a na druhé rostlině jednopohlavné samičí květy = r. dvoudomá
na jednom jedinci nalézáme květy oboupohlavné, ale i jednopohlavné samčí nebo samičí = r. mnohomanželné
Květní diagram
je grafické znázornění složení květu, je to vlastně půdorys květu, ve kterém se všechny květní části znázorňují schematickým řetězcem
orientace diagramu: zadní část květu je nahoře, přední směřuje dolů, svislá osa mediána, na ní kolmá transverzála, šikmé osy diagonály
Květní vzorec
slouží k rychlému vyjádření základní charakteristiky květu
je to vyjádření stavby květů pomocí symbolů a číslic
Květenství
květy mohou být na rostlině buď jednotlivé, samostatné nebo se sdružují v soubory, které označujeme květenství
dělí se na 2 základní skupiny: hroznovitá a vrcholičnatá
Hroznovitá květenství
postranní osy v květenství nepřerůstají společnou hlavní osu, květy rozkvétají postupně zdola nahoru, jsou-li v jedné rovině, kvetou od obvodu do středu
hrozen (ukončený, neukončený, všestranný a jednostranný), klas, klásek, chocholík, jehněda, palice, okolík, strboul, úbor, lata a kytka(chocholičnatá lata)
Vrcholičnatá květenství
postranní osy přerůstají společnou hlavní osu, která je zakončena květem, květy rozkvétají sestupně, stojí-li v jedné rovině rozkvétají odstředivě
mnohoramenný vrcholík, kružel, dvouramenný vrcholík (vidlan), jednoramenný vrcholík (srpek, vějířek, vijan)
Složená květenství
představují kombinaci jednotlivých typů květenství jednoduchých
složený okolík, složený klas, latu z klásků, palici z klásků
Funkce květu
- zajištění pohlavního rozmnožování rostlin, svým obvykle okrajovým nebo vrcholovým umístěním na rostlině a u rostlin opylovaných hmyzem i barevností květních obalů zajišťuje nebo umožňuje opylení, chrání pohlavní buňky, někdy i mladá semena
Plod – definice a rozdělení
je to mnohobuněčný rozmnožovací útvar krytosemenných rostlin, vzniklý z plodolistů a uzavírající jedno nebo více semen
rozlišují se plody pravé (jsou tvořeny pestíkem), plody nepravé (vznikly i z dalších částí květu) a plody semenné (nemají vytvořené oplodí)
oplodí=přeměňují se v něj v průběhu zrání plodu pletiva plodolistů nebo další květní části, může být suché n. dužnaté
základními kritérii pro klasifikaci pravých plodů je počet plodolistů, počet semen v plodu, způsob otevírání plodu, typ oplodí a jeho stavba
podle kvality oplodí rozdělujeme pravé plody na plody dužnaté a na plody suché pukavé, nepukavé a poltivé a lámavé
Plody dužnaté
- dělíme na peckovici a bobuli, mohou být tvořeny jedním nebo více plodolisty, oplodí rozlišené na exokarp, mezokarp a endokarp, bývá sem řazena i malvice
Plody suché pukavé
většinou vícesemenné
měchýřek: jednopouzdrý plod, lusk: jednopouzdrý, šešule: vznikající ze dvou plodolistů, šešulka: odvozena od šešule, tobolka: jedno nebo mnohopuzdrý plod vzniklý ze dvou nebo více plodolistů
Plody suché nepukavé
oříšek: jednosemenný, tvořen jedním n. dvěma plodolisty, nažka: jednosemenný plod tvořený jedním n. více plodolisty, obilka: jednosemenný plod tvořený dvěma plodolisty
Plody suché poltivé a lámavé
tvořeny jedním nebo více plodolisty, které se v době zralosti poltí nebo rozpadají na jednosemenné části
struk: vzniká z jednoho nebo dvou plodolistů, dvojnažka: vzniká z dvoplodolistého pestíku, tvrdka: tvořena pestíkem, který srůstá ze dvou plodolistů, každý se brzy dělí nepravou přehrádkou, vznikají většinou 4 plody typu nažky, plod diskovitý: tvořen z více plodolistů, plod zobanitý: vzniká ze svrchního pětiplodolistového semeníku
Nepravé plody, souplodí, plodenství, složený plod
nepravé plody dělíme na souplodí, plodenství, složený plod
souplodí: je představováno hustě nahloučenými plody, které vznikají z jednoho květu
plodenství: soubor více plodů vzniklých buď z celého květenství nebo srůstem květních lůžek, ale také srůstem plodů
složený plod: je typem souplodí, kdy se na jeho vzniku podílí i zdužnatělé vřeteno květenství, listeny a květní obaly
Plody semenné
- jsou typické pro rostliny nahosemenné, které nemají uzavřené plodolisty a proto netvoří samostatné semeno
Plody a semena – funkce a význam
- plod chrání semena při jejich zrání , někdy napomáhá i jejich šíření
Definice rodu
- je to soubor charakterizovaný shodnými morfologickými znaky, shodnými znaky chronologickými, karyologickými a biochemickými, představuje samostatnou vývojovou linii v rámci výše nadřazené jednotce
Definice druhu
- základní taxonomická jednotka, je základní systematickou jednotkou, je to nejmenší soubor jedinců v určitém prostoru a čase, kteří mají dočasný soubor dědičných znaků, které je jasně oddělují od ostatních druhů, má společný původ, obývá určitý areál a má shodné nároky na prostředí, je zároveň nejnižší rozmnožovací jednotkou, neboť v přírodě se za normálních okolností jednotlivé druhy mezi sebou nekříží
Základní taxonomické jednotky botanického systému
taxony nejvyšší kategorie: oddělení (divisio – phyta,-mycota), pododdělení (subdivisio - phytina), třída (classis - opsidia), podtřída (subclassis - idae)
taxony střední kategorie: řád (ordo - ales), podřád (subordo - inaeae), čeleď (familia - aceae), podčeleď (subfamilia - oideae), rod (genus), podrod (subgenus)
taxony nižší kategorie: druh (species), poddruh (subspecies), odrůda (varietas), forma (forma)
Charakteristika organismů podbuněčných
jedná se o organickou hmotu, která ještě nemá vyvinuté živé buňky, dělí se na: koaguláty, bakteriofágy, viry
viry: 2 základní části – DNA, RNA . rozmnožování jsou schopny jen v buňkách hostitele
Charakteristika organizmů prokaryotních + sinice
říše Bacteria: Archebacteria, Bacteria, Chloroxibacteria
jednoduchá buň. struktura, ne plastidy, vakuoly, mitochondrie, buňka nemá jádro, RNA volně rozptýlené v chromatinu
- Archebacteria: nejstarší žijící bakterie na světě, 3 skupiny podle způsobu metabolismu (měnící CO2 na metan, ve slaných vodách, ve vodách horkých a kyselých)
Bacteria: 6 řádů + samostatně stojící Rickecie, dělí se podle kritérii a) barvení dle Gramma (Gramm pozitivní, Gramm negativní) b) podle tvaru buňky (kulovité-koky, tyčinkovité –bacily), bakterie se množí vegetativně půlením, nepohlavně jen u některých druhů, dělíme je také podle toho, jak reagují na dusík (sirné, železité, metanové), proces nitrifikace dusíku má 2 etapy – nitritace, nitratace
Sinice (Cyanophyta): autotrofní organismy, mají jednobuněčnou nebo vláknitou stélku, jako první začaly produkovat kyslík asi před 3-2,5miliardami let, jsou Gramm negativní, jsou všudypřítomné, často v symbiose s jinými organismy, obsahují 60-70%bílkovin, řada sinic je toxická (vodní květ), některé užívají ke stavbě těla vápník, rozdělení 4 řády
Houby
říše je členěna na
Vloženo: 9.07.2009
Velikost: 168,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu ABE01E - Základy fytotechniky
Reference vyučujících předmětu ABE01E - Základy fytotechniky
Podobné materiály
- AAE01E - Obecná fytotechnika - Otázky ke zkoušce
- ARE01E - Speciální fytotechnika - Otázky ke zkoušce
- EHE12E - Politologie - PAA - Otázky ke zkoušce
- EJE05E - Obchodní právo - Otázky ke zkoušce
- ESE17E - Statistika II. - PAA - Otázky ke zkoušce
- ETE05E - Informační systémy - Info o zkoušce
- ETE08E - Informatika I. - Info o zkoušce
- ETE09E - Informatika II. - Info o zkoušce
- ehe55e - Věda, filosofie a společnost - Vypracované otázky ke zkoušce
- EPE07E - Psychologie osobnosti, sociální psychologie - Teorie ke zkoušce - dle skript
- AGE01E - Chov zvířat I - Výživa ke zkoušce
- EPE10E - Psychologie osobnosti a komunikace - pojmy ke zkoušce
- ARE01E - Speciální fytotechnika - ke zkoušce
- EHE12E - Politologie - PAA - teorie ke zkoušce
- EHE10E - Politologie - PaE - otázky ke zkoušce
- ASE03E - Chov zvířat II - otázky ke zkoušce
- ENE04E - Obecná ekonomie I. - otázky ke zkoušce
- ETE07E - Informatika I. - Pojmy ke zkousce
- ETE07E - Informatika I. - Shrnutí přednášek ke zkoušce
- ETE08E - Informatika I. - Shrnutí přednášek ke zkoušce
- ETE22E - Informatika I. - Shrnutí přednášek ke zkoušce
- ETE71E - Informatika I. - Shrnutí přednášek ke zkoušce
- TFE24E - Zemědělská technika - Dobrý ke zkoušce
- EEE45E - Ekonomika agrárního sektoru - vypisky ke zkousce
- EHE60E - Věda, filosofie a společnost - PAA - Zpracované témata ke zkoušce
Copyright 2024 unium.cz