- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálny projevy života organismu jsou bezprostředně spojeny s biologickými funkcemi membrán.
Membrány oddělují jednotlivé části buňky od okolní cytoplasmy a samotnou buňku od jejího okolí. Vytvářejí tak, díky selektivní semipermeabilitě, jednotlivá oddělení (kompartmenty), zajišťují „mikroklima“ procesů v nich probíhajících.
Membrány umožňují styk buňky a jejich vnitřních součástí s okolním prostředím selektivní výměnou substrátů a metabolitů.
Na vnějších membránách buněk jsou často přítomny antigenní determinanty ve formě glykolipidů a glykoproteinů, které zprostředkují imunitní odpověď buňky tvorbou příslušné protilátky. Přítomnost uvedených glykolipidů a glykoproteinů v buněčných membránách souvisí i s tzv. kontaktní inhibicí. Při této inhibici, vyvolané vzájemným stykem tkáňových buněk, se totiž zastavuje buněčné dělení. Jestliže je tato funkce porušena, může nastat chaotické množení buněk (bujení nádorových tkání).
Významnou funkcí membrán je zprostředkování účinku hydrofilních hormonů prostřednictvím specifických bílkovinných receptorů (str. 163).
Buněčné membrány a membrány subcelulárních částic velmi úzce souvisejí s katalytickou funkcí některých enzymů. Tyto enzymy mohou být buď lokalizovány na povrchu membrán, či být jejich integrální součástí (enzymy respiračních řetězců mitochondrií).
Z uvedeného stručného výčtu membránových funkcí zřetelně vyplývá jejich nezastupitelné místo v metabolismu a životních projevech buněk. Všimněme si nyní podrobněji membránového transportu, který je z evolučního hlediska pravděpodobně funkcí primární.
7.3. Membránový transport
Transport probíhá jak na buněčných membránách, tak i na membránách buněčných organel. Přenos substrátů a metabolitů buněčnou membránou byl velmi pečlivě prozkoumán a zdá se být do značné míry uspokojivě objasněn. Středem zvýšeného zájmu a objektem intensivního zkoumání je především transport na membránách buněčných organel. Souvisí to s důležitostí transportních pochodů pro procesy resorbce, sekrece a exkrece buněk a jejich organel v úzce specializovaných orgánech jako jsou střevo, ledviny, játra a pod.
V počátcích studia transportních pochodů biomembránou se zdálo, že tyto procesy přenosu bude možné vysvětlit na základě osmotického jevu popsaného na uměle připravených semipermeabilních membránách. Ukázalo se však, že v nativních soustavách existují vedle osmotického jevu mnohem složitější způsoby zajišťující transport látek z jedné strany membrány na druhou. Ukázalo se rovněž, že tyto procesy probíhají v úzké souvislosti s okamžitými potřebami organismu a musí být proto citlivě regulovány
Přenos membránou je třeba chápat v úzké souvislosti s jejich stavbou. Přenos látek rozpustných v lipidech lze vysvětlit velmi snadno povahou samotných membrán, obsahujících fluidní lipidovou dvojvrstvu. V případě rozměrově malých látek hydrofilního charakteru probíhá transport poměrně snadno prostřednictvím pórů v biologických membránách. Molekuly vody, pronikající difusně těmito póry, strhávají malé solubilisované molekuly a přenášejí je po koncentračním spádu. U iontů samotných i hydratovaných a větších nepolárních molekul je situace složitější. Transport těchto látek biomembránou koncentračním spádem i proti němu musí být zprostředkován buď nějakým vhodným přenašečem, nebo koncentrační změnou sodných iontů na obou stranách membrány. Důsledkem transportu takto zprostředkovaného je značná membránová selektivita, umožňující například preferenci membránového přenosu L-forem aminokyselin před D-formami, či jedné z možných konformací glukosy.
Podle povahy přenosu látek membránou můžeme rozlišovat několik forem transportu.
1. Pasivní transport zahrnuje prostou difusi molekul membránou. Prostá difuse je odpovědí na koncentrační nebo elektrostatický gradient na obou stranách membrány, při kterém procházejí jejími póry jak molekuly vody, tak i jiné, rozměrově malé molekuly. Jde o proces značně zdlouhavý, mající však význam při velkých výměnných plochách a malých vzdálenostech difusního toku (střevní sliznice).
2. Aktivní transport (proti koncentračnímu spádu) je umožněn přítomností transportních systémů označovaných jako nosiče. Těmito nosiči jsou v podstatě volně vázané integrální bílkoviny, prostupující lipidovou dvojvrstvu biomembrány. Vlastní vektorovaný přenos je realizován prostřednictvím vazby mezi nosičem a molekulou přenášené látky. Nosič je obvykle vysoce specifický vůči přenášené molekule, podobně jako apoenzym vůči substrátu při enzymové katalyse. Podobnost membránového nosiče a apoenzymu vyplývá i z možnosti kompetiční nebo nekompetiční inhibice vazebných míst zodpovědných za interakci nosiče s přenášenou molekulou. Pro přenos proti koncentračnímu spádu je zapotřebí dodat energii prostřednictvím ATP či jiným způsobe
3. Usnadněná difuse zaujímá zvláštní postavení mezi prostou difusí a aktivním transportem. Molekulární podstata tohoto procesu je stejná jako u aktivního transportu, nevyžaduje však přísun energie. Na rozdíl od aktivního transportu, který je vektorován, může usnadněná difuse probíhat v obou směrech, ale vždy v závislosti na koncentračním spádu (nikoliv proti němu). Bez dodání energie, nutné k aktivnímu transportu, mohou i některé nosiče aktivního transportu fungovat jako pasivní transportní systémy.
4. Výměnná difuse je zvláštním případem usnadněné difuse. Charakteristickým rysem tohoto přenosu
je transport membránou výhradně prostřednictvím oboustranné výměny komplexem přenašeč -
přenášená molekula. Tento komplex zprostředkovává ekvimolekulární výměnu rozpuštěných látek
mezi nitrem buňky a okolním prostředím.
5. Skupinová translokace se liší od dosud probíraných forem transportu. Substrát, navázaný na specifickou bílkovinu, je při přenosu membránou chemicky modifikován. Podstatou všech takovýchto translokací je enzym nebo enzymový systém, uložený vektorově v membráně. Tento enzym přijímá na své aktivní centrum substrát (přenášenou látku), pozměňuje jej v reakční produkt a uvolňuje jej výhradně na opačnou stranu membrány. Jiný způsob přenosu takovéhoto substrátu membránou neexistuje.
6. Pinocytosa (pohlcování kapek) a fagocytosa (pohlcování pevných částic) je přenos provázený mikroskopicky zjistitelnými morfologickými změnami membrány. Jde o přenos vyvolaný často specifickým stimulem, ale nerozlišující, zda s látkou, která tento typ transportu vyvolala, odcházejí membránou i látky jiné či nikoliv. Pinocytosa nebo fagocytosa (v podstatě vchlípení a odškrcení membrány) pomáhá odstranit nežádoucí částice z oběhu ve specializovaných buňkách vyšších živočichů.
Přehled uvedených transportních pochodů ukazuje následující obrázek.
Formy transportu membránou
Vloženo: 15.08.2009
Velikost: 538,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Reference vyučujících předmětu B4 - Kapitol 7Podobné materiály
- B1 - Biochemie - Biochemie
- B2 - Kapitol 1-4 - Biochemie
- B3 - Kapitol 5-6 - Biochemie
- B5 - Kapitol 8 - Biochemie
- B6 - Kapitol 9 - Biochemie
- B7 - Kapitol 10-12 - Biochemie
- 1 - Test - Test z Biochemie
- 2 - Test - Test z Biochemie
- 3 - test - Test z Biochemie
- 4 - test - Test z Biochemie
- 5 - test - Test z Biochemie
- 6 - test - Test z Biochemie
- 7 - test - Test z Biochemie
- 8 - test - Test z Biochemie
- 9 - test - Test z Biochemie
- 10 - Meterial - Biochemie
- 11 - material - Biochemie
- 12 - material - Biochemie
- 13 - material - Biochemie
- 14 - material - Biochemie
Copyright 2024 unium.cz