- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálší podmínky - teplota, vlhkost, denní doba, vítr, sluneční svit
rostlinné faktory – stáří rostliny (čím mladší, tím citlivější); vývojová fáze, vlhkost povrchu, stav výživy, povrch lístků
roztok – pH, koncentrace, smáčedlo, doprovodný iont (negativně působící)
Omezení:
1. závislost na rychlosti příjmu živin listy - tam kde je doba příliš dlouhá a může dojít ke smytí látky deštěm je neefektivní (Ca, S)
2. habitus rostlin. (typické vlastnosti) - velmi nízká efektivnost u rostl., které mají na povrchu voskovou vrstvu nebo trychány (chloupky)
3. citlivost na koncentrace
- koncentrovanější roztok tzv. pálí (výjimku tvoří DAM 390 - neředíme až 30%
- nemůžeme dávat koncentrovanější roztoky na mladé rostliny - velmi citlivé
- snaha dělat při postřiku co nejmenší kapičky, velké stečou
- používáme adhezivní látky, které vytvoří na rostl. tzv. film
- postřik nesmíme dělat za větru a za velmi intenzivního slunečního záření
nevýhody: nutné dělat postřiky po celé vegetační období
rostl. odkázané na foliární výživu tvoří hůře generativní orgány (semena)
je nákladná
Koncentrace živin: 0,05 – 0,15 - relativně nízká (měla by být)
0,15 – 0,35 – střední
Většině kulturních plodin škodí koncentrace nad 0,5; nejméně citlivé jsou plevele
Význam mimokořenové výživy:
-korekce výživného stavu rostlin, eliminace nepříznivých podmínek pro příjem živin, aplikace v kritických obdobích růstu a výživy, rychlý zásah a rychlé působení
b). nerozpustná fosforečná hnojiva mletý fosfát, superfosfáty ( vodě)
- superfosfáty - rozklad pomocí H2SO4 na Ca(H2PO4)2 . 2Ca SO4 . H2O; 6-8 % P
- mleté fosfáty - rozemletá původní surovina, nerozpustný P účinnost závisí na jemnosti mletí.Hyperpphosphat mehlfein(HP) 29%P2O5, 12,8% P ( Hyperphosphat F29+3)
Vyrábí se mletím měkkých fosfátů. Účinnost fosforu je dána především jemností mletí- čím jemnější, tím účinnější. Vysoká jemnost hnojiva však značně komplikuje vlastní aplikaci. Hnojivo obsahuje min. 12,8%P a 1,8%Hořčíku(3%MgO). Ostatní prvky jsou stejné jako u hnojiva Hyperkorn. Obdobné je také jeho použití. Této těžce rozpustné formy je možno využít i k zásobnímu hnojení vytrvalých kultur, popř. u rostlin s dobrou osvojovací schopností(jeteloviny, luskoviny). c). hnojení pšenice ozimé na zrno je potřeba víc N a P, na slámu zase víc K, Ca a Mg,
výkonné odrůdy spotřebují 20-150kg/ha N, pšenice je značně citlivá na pH optimum je neutrální pH. Vhodné je hnojení superfosfátem, draselnými hnojivy (zaorat do půdy).
Kvalitních sklizní pšenice jsou:
- vysoká půdní úrodnost, která dáná dobrými fyzikálními, fyzikálně-chemickými, chemickými i biologickými vlastnostmi. Patří sem hlavně P K Mg v půdě.
- vhodná předplodina- nejlepší vysledky jsou docilovány po bobovitých předplodinách, které výrazně zlepšují půdní úrodnost a obohacují půdu o N
- správná výživa rostlin- zajištěná živinami staré půdní síly i vlastním hnojením, hlavně N hnojivy. Pšenice je citlivá k nízké hodnotě pH půdy.
+Hnojení N: aplikovat na počátku jarní vegetace, aby rostlin měly dostatek N v období intenzivního růstu. Aplikace N na:
- základní hnojení: nejpozději do období setí. Pouze na pozemcích méně úrodných, aplikovat část N (40kg na ha) nejlépe v síranu amonném.
- Přihnojení během vegetace- hnojení na list. Podle období rozlišujeme přihnojení:
. regenerační- po přezimování brzy na jaře. Aplikují se dávky 20-60kg N nejlépe v LAV u slabších a řidších porostů.
. produkční- k diferenciaci vegetačního vrcholu- zakládá se počet zrn v klasu. 20- 60kg N/ha vhodným hnojivem je LAV a DAM390
. kvalitativní- pozdní přihnojení uskutečněné těsně před nebo krátce po metání.
Ostatními živinami- P, K, Mg
14-a). Vápenatá hnojiva – rozdělení, zástupci skupin. Zásady vápnění (cyklus, plodiny, limitující faktor dávky)
oxidová - CaO (pálené vápno), Ca(OH)2 - hydroxid vápenatý
CaO - působí razantně, rychle, intenzivně
používat v mimovegetační období
spolu s vodou - uvolňuje teplo - pálí,
nepoužívat na L půdách - spaluje humus
uhličitanová - CaCO3, MgCO3
a) mleté vápenceMgCO3 do 5 %obsah MgCO3
b) dolomitické váp.MgCO36 - 20 %
c) vápené dolomityMgCO324 - 41 %
d) dolomityMgCO342 - 46 %
křemičitanová - odpadní produkty při zpracování rud, patří do skupiny strusek
limitující faktor - obsah těžkých kovů
odpadní - cukrovarská šáma
místní význam podle odpadu podniků
vápnění - udržovací - doplnit ty položky Ca, které jsou odčerpány z koloběhu
meliorační - upřednostňuje se, máme k dispozici všechny údaje (L,S,T p.,pH)
dávka vápnění - měla by se skládat z udržovacího V + melioračního V
Vápní se k: plodinám náročným na alkalické reakce
v 1. řadě: před založením víceletých pícnin, jetelovin, luskovin
dále ječmen, pšenice, většina olejnin
NESMÍME vápnit: len, brambory
Cyklus vápnění: základní doba na kterou se vápní6 let
kde je dávka vysoká - dělíme na2 x 3 roky
b). Pevná fáze půdy
je hlavní zásobárnou živin pro rostliny, zajištuje doplňování odebraných živin do půdního roztoku. Dominantní složkou:
+ Minerální část, organické v průměru 90-99% hmotnostních a anorganické1-10%.Vyznám pro výživu rostlin mají křemičitany(75%).základní jednotkou jsou křemíko-oxidové tetraedry(SiO4)-Jsou to látky v podstatě netečné-inertní, neúčastní se žádných chemických a fyzikálně-chemických procesů důležitých pro výživu rostlin. Nejsou zdrojem živin pro rostliny. V písčitých půdách představují až 90% půdní hmoty.Významnější z hlediska výživy rostlin jsou minerální a horniny, ze kterých během jejich zvětrávání se uvolňují rostlinné živiny.
+ Patří primární aluminosilikáty .
- Např. ze živců: ortoklas-K(AlSi3O8)
plagioklas Na(AlSi3O8)
Ze slíd: biotit K(MgFe)3[(OH, F)2Al, FeSiO3O10]
- Amfiboly Mg[(OH8),SiO4]: obecný, a čedičový.
- Z druhotných Mg-křemičitanů: serpentinit, mastek.
+ Sekundární aluminosilikáty, které jsou nositeli fyzikálně-chemických vlastností půdy, její schopnosti výměnně sorbovat živiny. Patří zeolity-vodnaté aluminosilikáty s trojrozměrnou krystalovou strukturou. Mají velmi značnou schopnost výměny kationtů.
- Základními molekulárními jednotkami vrstevnatých jílových minerálů jsou:
- tetraedry(Si centrální tvoříO4) -|Si4+ (( Fe3+, Al3+
- oktaedry(Al3+ centrální vytvoří OH- 6).-| Al3+ (( Mg2+, Fe2+
- Rozlišují se 3typy jílových minerálů:
- Kaolinity: jsou tvořeny střídavě z vrstvy tetraedrické a oktaedrické(1:1). Tloušťka obou vrstev je 0,72nm. T a O vrstvy jsou propojeny společně sdílenými atomy kyslíku.Nepodléhají expanzi a voda ani kationy se nemohou mezi ně dostat.
- illity (Mica): jsou tvořeny ze dvou vrstev tetraedrů, mezi kterými je oktaedrická vrstva propojená společně sdílenými atomy kyslíku(2:1).vrstvy K+ je 1,0nm
- Smektity: (skupina Montmorillonitů) mají též uspořádání 2:1. Liší se však v tom, že souvrství (tetraedry, oktaedry, tetraedry) jsou vzájemně slaběji propojeny vrstvou hydratovaných kationů, zvláště Ca2+(1,9nm). Tyto jíly absorbují do vnitřních prostorů mezi souvrství vodu a kationy. Vrstvy 1-4nm.Na+< K+< H+
Vloženo: 15.08.2009
Velikost: 222,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz