- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Otázky ke zkoušce
DLHX01Y - Hospodářská úprava lesů
Vyučující: doc. Ing. Ph.D. Róbert Marušák
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálOkruhy znalostí ke zkoušce – Hospodářská
úprava lesů
Osnova - rámcové okruhy
1. Růstové podmínky lesů
2. Pozemková evidence
3. Prostorová úprava lesů
4. Časová úprava lesů
5. Kategorizace lesů a rámcové plánování
6. Lesní hospodářské plány a lesní hospodářské osnovy
7. Údaje o stavu lesa
8. Zjišťování zásob
9. Návrh hospodářských opatření
10. Těžební úprava
11. Oblastní plány rozvoje lesů
12. Inventarizace lesů
13. Lesní hospodářská evidence
14. Praktická část hospodářské úpravy lesů
1. Růstové podmínky lesů
• Typologie lesů - lesnická disciplína, zabývající se mapováním růstových podmínek
lesů a to jednak na základě přímo zjišťovaných stanovištních podmínek (nadmořská
výška, klimatické charakteristiky, stav půdy) a jednak z nepřímé indikace těchto
podmínek prostřednictvím složení vegetačního krytu půdy.
• Typologický systém - jednotný systém typologického mapování / systém ÚHÚL/,
třídícími jednotkami jsou:
Lesní vegetační stupně - LVS - vyjadřující vertikální členitost vegetace v závislosti
na změnách výškového klimatu, na základě nadmořské výšky a klimatických
podmínek je vytvořeno 9 LVS. Mimo rámec klimatické stupňovitosti byl v
typologickém systému vytvořen ještě stupeň 0 - borový, neboť výskyt borovice je
podmíněn převážně edafickými, tzn.půdními vlastnostmi.
Ekologická řada - vyznačuje se podobným chemismem matečných hornin a
podobným režimem půdní vody, která je indikována určitými druhy synusie podrostu.
Rozlišují se ekologické řady - extrémní, živné, oglejené, podmáčené rašelinné,
obohacené vodou nebo humusem a exponované.
Edafická (půdní) kategorie - je to část ekologické řady, odlišná hospodářsky
významnými vlastnostmi (většinou půdními). Jde hlavně o obsah skeletu, hloubku
půdy, balvanitost, dočasně nebo trvale zvýšenou hladinu spodní vody, svažitost terénu,
apod. Kategorie se označují velkými písmeny abecedy. Orientačně lze znázornit tuto
charakteristiku půdních kategorií takto:
Úživnost/voda skály sutě +- oglejené podmáčené rašeliny
v půdě normální
Kyselé Z Y NMKI PQ T R
Živné X CWBHSF O G -
Živné obohacené J A D UV L -
•
• Soubor lesních typů (SLT) - SLT spojuje lesní typy podle ekologické příbuznosti,
která je vyjádřena hospodářsky významnými vlastnostmi stanoviště. SLT představuje
část edafické kategorie v určitém LVS. Zkráceně jsou označovány číslem LVS a
písmenem edafické kategorie, např.3B - bohatá dubová bučina).
• Lesní typ (LT) - je nejnižší jednotka různorodosti růstových podmínek, je
charakterizován kombinací druhů fytocenozy, půdními vlastnostmi, bonitou dřevin,
klimatem, aj. Do jednoho lesního typu tedy náleží části lesa s přibližně „stejnou“
půdou, na nichž mají dřeviny přibližně „ stejný“ vzrůst, kde v minulosti byla „stejná“
dřevinná skladba. Lesní typ se označuje arabským číslem za označením půdní
kategorie v SLT (např. 6K1 - kyselá smrková bučina metlicová).
• Přirozená druhová skladba - skladba přirozených lesních společenstev, která by se v
daných přírodních podmínkách vyvinula za současného klimatu, kdyby člověk během
historické doby nezasahoval do přírody. Byla odvozena podle druhové skladby
dochovaných zbytků přirozených lesů a podle popisu přirozených lesů před jejich
smýcením.
• Imise (průmyslové exhalace) - nový, významný stanovištní činitel. Rozsah jejich
působení lze vyjádřit pomocí pásem poškození a stupňů poškození. Pásma ohrožení
lesů imisemi jsou území s obdobnou dynamikou zhoršování zdravotního stavu
lesních porostů, charakterizovaného stupněm poškození těchto porostů.
Pásmo ohrožení A - pozemky s porosty s výrazným imisním zatížením, kde
poškození dospělého smrkového porostu se zvýší průměrně o jeden stupeň během
pěti let, nebo tam, kde nejsou jehličnaté porosty, v dospělých borových nebo
listnatých porostech ročně odumře více než 20 % původního počtu stromů.
Pásmo ohrožení B - lesní pozemky s porosty s výrazným imisním zatížením, kde
poškození dospělého smrkového porostu se zvýší průměrně o jeden stupeň za 6 až 10
let, nebo tam, kde nejsou jehličnaté porosty, ročně odumře v borových porostech 10 až
20 % a v listnatých porostech 5 až 20 % původního počtu stromů.
Pásmo ohrožení C - lesní pozemky s porosty s imisním zatížením, kde poškození
dospělého smrkového porostu se zvýší průměrně o jeden stupeň za 11 až 15 let,
nebo tam, kde nejsou jehličnaté porosty, ročně odumře v borových porostech 2 až
10 % a v listnatých porostech 2 až 5 % původního počtu stromů.
Pásmo ohrožení D - lesní pozemky s porosty s imisním zatížením, kde poškození
dospělého smrkového porostu se zvýší průměrně o jeden stupeň za 16 až 20 let,
nebo tam, kde nejsou jehličnaté porosty, ročně odumře méně než 2 % původního
počtu stromů, do tohoto stupně se zařadí i lesní pozemky s porosty s patrným vlivem
imisí, ve kterých však dynamiku zhoršování zdravotního stavu zatím nelze přesně
definovat.
Stupeň poškození jednoho stromu - je určen podle defoliace (odlistění) koruny
stromů v %. Charakteristika poškození porostů :
Stupeň poškození stromu Popis poškození Odlistění koruny v %
0 Nepoškozený 0
1 Slabě poškozený 1 - 25
2 Středně poškozený 26 - 50
3 Silně poškozený 51 - 75
4 Odumírající 75 - 100
5 Odumřelý 100
•
Stupeň poškození porostu - je určen podílem středně a silně poškozených stromů z
celkového počtu stromů v porostu. Charakteristika poškození porostů :
Stupeň poškození
porostu
Popis poškození
porostu
Maximální podíl stupňů
poškození v %
0 1 2 a větší 3 a větší
0 Nepoškozený 100 0
0/1 První příznaky 99 20 0
I Slabě poškozený 0 32 nebo 5
II Středně poškozený 0 84 nebo 30
III a Silně poškozený 50
III b Velmi silně poškozený 70
IV Odumírající nebo odumřelý 100
2. Pozemková evidence
• Pozemková evidence - vykazuje skutečný stav ploch využívaných lesních pozemků v
členění dle jednotlivých katastrálních území a jednotlivých druhů pozemků na počátku
platnosti LHP. Pozemkovou evidenci u lesních správ nebo LZ tvoří písemný operát a
grafický operát (stávající poslední platné mapy katastru nemovitostí).
• Katastr nemovitostí - soubor údajů o nemovitostech zahrnující jejich soupis a popis
(písemný operát) a geometrické určení (grafický operát). Centrální evidenci
nemovitostí vedou katastrální úřady.
• Pozemek - část zemského povrchu , oddělená od sousední části hranicí vlastnickou,
hranicí druhu pozemku, popř.hranicí katastrální, apod.
• Parcela - je pozemek, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální
mapě a označen parcelním číslem. Výměrou parcely rozumíme vyjádření plošného
obsahu průmětu pozemku do zobrazovací roviny v metrech čtverečných.
3. Prostorová úprava lesů
• Vnější prostorová úprava - má za úkol rozdělit les na takové jednotky, které
umožňují přehled, orientaci a provozně technické zvládnutí hospodaření. Řeší
rozdělení lesa z hlediska vlastnického (státní, obecní, soukromé), organizačního (lesní
správy, revíry, lesní závody, polesí, lesnické úseky) a hospodářsko úpravnického.
• Hospodářsko úpravnické rozdělení lesa - je vytvoření prostorových rámců a
jednotek, které jsou potřebné ke zjištění stavu lesa, pro provozní plánování, evidenci a
kontrolu hospodaření. Z hospodářsko úpravnického hlediska se lesy rozdělují na:
přírodní lesní oblasti, lesní hospodářské celky nebo zařizovací obvody,
hospodářské soubory a jednotky prostorového rozdělení lesa.
Přírodní lesní oblasti (PLO)
- jsou souvislá území s obdobnými růstovými podmínkami pro les. Území ČR je
rozděleno do 41 PLO. Vymezené oblasti jsou navzájem odlišné morfologií terénu,
průměrnou teplotou a srážkami, geologickým podložím a půdními vlastnostmi.
Lesní hospodářský celek (LHC) - je soubor lesních a jiných pozemků, pro který se
vypracovává jeden lesní hospodářský plán (LHP). Nejvyšší rozloha je 20.000 ha.
Zařizovací obvod (ZO) - je území, pro které je zpracovávána lesní hospodářská
osnova (LHO).
Hospodářský soubor (HS) - vyjadřuje jednotu přírodních a hospodářských
podmínek.
Jednotky prostorového rozdělení lesa - slouží k identifikaci jednotlivých částí lesa
pro účely hospodaření, hospodářské evidence a kontroly. Jednotkami prostorového
rozdělení lesa jsou:
Oddělení - nejvyšší jednotka prostorového rozdělení lesa. Sdružují sousedící dílce a
nemají mít větší výměru než 150 ha. Jejich význam je především orientační. Označují
se arabskými číslicemi.
Dílce - vytváří se na základě podobnosti přírodních podmínek s cílem postupného
dosažení jednotného způsobu hospodaření. Výměra dílce nepřesahuje 30 ha. Dílce se
označují velkými písmeny.
Porosty - vymezují se jako plošně souvislé části lesa, odlišující se od sebe druhovou,
věkovou nebo prostorovou skladbou, kategorií lesů nebo vyžadujícím odlišným
hospodařením. Výměra porostů neklesá pod 0,20 ha, nejedná - li se o vlastnictví
různých subjektů. Porosty se označují malými písmeny.
Porostní skupiny- se vylišují jako části porostů, u nichž se v důsledku vývoje mění
hranice a pro plošně málo významné části lesa, nevylišené jako porost.
Etáže - se vylišují k vyjádření vertikálního členění porostů a porostních skupin,
významného pro zjištění stavu lesa a pro plán hospodářských opatření.
Prostorové rozdělení lesa u s.p. LČR tvoří - oddělení, dílce a porostní skupiny.
Porostní skupiny jsou označeny číslem příslušného věkového stupně. Katastrální
hranice je respektována minimálně na úrovni porostní skupiny.
Vnitřní prostorová úprava lesů - soubor pěstebně těžebních opatření, která vedou k
nejvyššímu využití produkčních schopností porostů a stanovišť a to zabezpečením
odolnosti jednotlivých porostů proti škodlivým činitelům. Účelem je prostorovou
úpravou porostního složení a prostorovou porostní výstavbou zabezpečit porosty vůči
účinkům bořivých větrů.
Odluka - je násek, založený na závětrné straně ve starším porostu na jeho hranici s
porostem mladším. Odluka se ihned zalesní. Postupným přiřazováním se proti směru
bořivého větru vytvoří střechovitý návětrný okraj na návětrné straně mladšího porostu.
Rozluka - je úzká seč, která rozděluje rozsáhlé stejnověké mladší porosty. Rozluky se
zakládají v mladých porostech do věku 35 - 40 let. Jsou to průseky 5 - 10 m široké,
vedené kolmo na směr bořivých větrů, zakládané v odstupu 100 - 200 m. Později je
možno průseky rozšiřovat odkácením proti směru bořivého větru a zalesnit. V mýtném
věku mají mít šířku 15 - 20 m.
Závora - je zpevňující pruh uvnitř smrkového porostu široký 25 - 30m, vedený kolmo
na převládající směr bořivého větru. Zpevňovací pruhy se udržují ve volném zápoji
(zakmenění zpravidla 7).
Zpevňující žebra (liniové stabilizační prvky) - zakládají se při obnově porostu
zalesněním dřevinami odolnými proti větru na pruhu širokém nejméně na jednu výšku
porostu.
4. Časová úprava lesů
Úkolem časové úpravy lesů je upravit les a hospodaření v něm při udržení výnosové
vyrovnanosti. Časová úprava musí odpovídat hlavním úkolům těžební úpravy - kolik a kdy
těžit. Pro zjištění těchto cílů vyplývají pro časovou úpravu tyto úkoly :
• Určit zralost stromů a porostů
• Určit dobu obmýtí
• Určit dobu obnovní
• Určit výši těžeb
Zralost (dospělost) - je stav lesních stromů a porostů, při němž dosahují vlastností, určených
cíli lesního hospodaření.
Fyzická zralost - je stav stromů a porostů, kdy se začínají projevovat známky hynutí
Mýtní zralost - je takový stav stromů nebo porostů, kdy je z hlediska vytýčených
hospodářských cílů nejvýhodnější jejich smýcení. Vyjadřuje se věkem. Podle vytyčeného
hospodářského cíle se mýtní zralost nejčastěji rozlišuje na :
Hodnotová zralost - je věk, kdy porosty dosahují nejvyššího hodnotového vyjádření ročního
celkového průměrného přírůstu (CPOP). Kulminace CPP vyjádřena penězi. Tato je základem
pro odvozování obmýtí v současné hospodářské úpravě lesů. V lesích obhospodařovaných
hospodářským způsobem výběrným je zralost stromů definována výčetními tloušťkami
stromů a porostů.
Zralost nejvyššího objemového výnosu - je věk, kdy v porostu vrcholí objemový celkový
průměrný přírůst (množství vyprodukovaného dříví) bez ohledu na kvalitu sortimentů.
Fyziologická zralost - je takový stav lesních stromů a porostů, kdy začínají dávat uspokojivé
množství zdravého semene s vysokým procentem klíčivosti, nebo stav, kdy stromy a porosty
vykazují největší schopnost přirozené obnovy.
Obmýtní doba (obmýtí) - je plánovaná produkční doba lesních porostů, zařazených do
hospodářského souboru. Je to doba, která uplyne od obnovení porostu po jeho úplné smýcení.
Tato doba se blíží kulminaci hodnotového celkového průměrného přírůstu (CPP). Udává se
počtem let, zaokrouhlených na celé desítky. Značí se písmenem „u“.
Obnovní doba (od) - je plánovaná průměrná doba, která uplyne od prvního do posledního
plánovaného obnovního zásahu v obnovovaném porostu. Je zaokrouhlena na celé desítky let.
Stanovuje se pro každý hospodářský soubor zvlášť. Její délka je závislá na kategorii lesa,
hospodářském způsobu,hospodářském tvaru, stanovišti, stavu lesa a cílové druhové skladbě
následného porostu. Počátek obnovní doby je závislý na počtu decennií, po která bude obnova
probíhat.
Doba převodní - je doba potřebná na převod hospodářského tvaru na jiný.
Doba návratná - období, po kterém se vracíme do porostu s dalším těžebním zásahem. U
výběrného lesa se jedná o dobu oběžní.
Doba vyrovnávací - je čas, který je nutný k převodu na hospodářský způsob výběrný.
Používá se v těžební úpravě výběrného lesa.
Základní principy časové úpravy lesů u LČR, s.p.:
• V lesích hospodářských maximální objemová a hodnotová produkce
• V lesích ochranných a v lesích zvláštního určení podpora ochranné a účelové funkce.
5. Kategorizace lesů a rámcové plánování
• Kategorizace lesů - je základní rozdělení lesů z hlediska jejich poslání, resp. z
hlediska převažujících funkcí, které plní.
• Kategorie lesů - lesy se člení podle převažujících funkcí do tří kategorií
Lesy ochranné - do této kategorie se zařazují lesy
a. lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích(sutě, kamenná moře, svahy,
strže,nestabilizované náplavy a písky, rašeliniště, odvaly a výsypky, apod.
b. vysokohorské lesy pod hranicí stromové vegetace chránící níže položené lesy a
lesy na exponovaných stanovištích - hřebenech
c. lesy v klečovém lesním vegetačním stupni
Lesy zvláštního určení - jsou lesy, které nejsou lesy ochrannými a nachází se:
d. v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně
e. v ochranných pásmech zdrojů přírodních léčivých a stolních minerálních vod
f. na území národních parků a národních přírodních rezervací
Dále sem lze zařadit:
g. lesy v prvních zónách chráněných krajinných oblastí a lesy v přírodních
rezervacích a přírodních památkách
h. lázeňské lesy
i. příměstské a další lesy se zvýšenou rekreační funkcí
j. sloužící lesnickému výzkumu a výuce
k. lesy se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou nebo
krajinotvornou
l. lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti (genové základny)
m. lesy v uznaných oborách a bažantnicích
n. lesy, v nichž jiný důležitý veřejný zájem vyžaduje odlišný způsob hospodaření
O zařazení lesů do kategorie lesů ochranných a lesů zvláštního určení rozhoduje orgán
státní správy lesů na návrh vlastníka nebo z vlastního podnětu.
Lesy hospodářské - jsou lesy, které nejsou zařazeny v kategorii lesů ochranných nebo lesů
zvláštního určení.
Přírodní lesní oblast je souvislé území s obdobnými růstovými podmínkami pro les. V České
republice je 41 přírodních lesních oblastí.
Funkční zaměření je vyjádřeno kategorií lesa.
Přírodní podmínky jsou dány příbuznými lesními typy nebo soubory lesních typů, které
vyjadřují určité předpoklady hospodaření - cílový hospodářský soubor.
Cílový hospodářský soubor (CHS) - je vymezen soubory lesních typů - viz příloha č.2 k
vyhlášce č.83 / 1996 Sb., případně jejich částmi, které jsou hospodářsky příbuzné a pro
které lze stanovit základní hospodářská doporučení (viz příloha č. 3 a č. 4 k vyhlášce č. 84
/ 1996 Sb.).
Číselné označení CHS se skládá ze dvou čísel - první číslo udává vegetační polohu (dána
spojením obvykle dvou LVS) a druhé číslo udává ekologickou řadu (kyselá, živná atd.).
Hospodářské soubory (HS) jsou jednotky rozdílnosti hospodaření v lesích stanovené v rámci
přírodních lesních oblastí a charakterizované funkčním zaměřením, přírodními podmínkami a
stavem lesních porostů.
Stav porostů je vyjádřen porostní skladbou, způsobem smíšení, hustotou, kvalitou.
Srovnatelné podmínky jsou předpokladem pro jednotný způsob hospodaření v každém
hospodářském souboru. Pro dané území se vytváří jen nezbytný počet hospodářských souborů
pro vyjádření různých záměrů hospodaření, a to i z hlediska přehlednosti. Soubory lesních
typů malé výměry nebo hospodářsky málo vyhraněné a porosty s jinou porostní skladbou se
přiřazují k příbuznému hospodářskému souboru. Odlišnost v hospodaření lze v těchto
případech vyjádřit v rámci charakteristiky hospodářského souboru jako tzv. odchylku od
modelu. Určení minimální výměry hospodářského souboru je závislé na pestrosti přírodních
podmínek a skladbě porostů.
U vyhraněných stanovišť (terén, podnebí, ovlivnění vodou) se uplatňuje i výrazná porostní
skladba (cenné listnáče, olše a
Vloženo: 22.07.2009
Velikost: 145,55 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2023 unium.cz. Abychom mohli web rozvíjet a dále vylepšovat podle preferencí uživatelů, shromažďujeme statistiky o návštěvnosti, a to pomocí Google Analytics a Netmonitor. Tyto systémy pro unium.cz zaznamenávají, které stránky uživatel na webové stránce navštívil, odkud se na stránku dostal, kam z ní odešel, jaké používá zařízení, operační systém či prohlížeč, či jaký má preferenční jazyk. Statistiky jsou anonymní, takže unium.cz nezná identitu návštěvníka a spravuje cookies tak, že neumožňuje identifikovat konkrétní osoby. Používáním webu vyjadřujete souhlas použitím cookies a následujících služeb: