- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
živiny
AKA06E - Výživa zvířat
Hodnocení materiálu:
Vyučující: Ing. CSc. Boris Hučko
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiál16
Výživa I.
Zvíře a jeho krmivo .
O výživě se obecně říká, že je nejintimnější m spojením vnějšího prostředí ve kterém zvířata žijí a vnitřního prostředí zvířete samotného, kde se odehrávají všechny životní procesy udržující zvíře při životě a dovolující mu tvořit produkci. Člověk ve velké většině zvířata chová právě pro tuto produkci, pro maso, mléko, vejce, vlnu aj.. Podstata, ze které zvíře udržuje své zdraví a tvoří svoji produkci, je obsažena v živinách a energii krmiv, které zvíře přijímá.
Krmivo je materiál, který je po přijetí zvířetem schopen být tr áven, absorbován a nakonec být využit pro prospěch zvířete, potažmo i pro prospěch člověka. V obecném slova smyslu používáme termín krmivo pro všechno co zvíře přijímá, všechno co ž ere. Není však jedno co zvíře přijímá, protože např. zelená píce nebo seno nejsou v celém svém obsahu stravitelné, tedy využitelné.. Proto se vedle obecn ého označení krmivo, používá přesnější označení - živiny krmiva, což jsou látky ze kterých se krmivo skládá a které obsahují energii potřebnou pro přebudováv an ých živin na živiny vlastního těla, respektive produktů. Živiny anorganického původu však energii neobsahují
Krmná dávka pro zvířata, a to pro býložravce, ale i všežravce se skládá především z rostlin a jejich produktů. Některá krmiva jsou původu živočišného (mléko, rybí, masové a masokostní moučky). Krmiva živočišného původu se však používají jen v limitovaných množstvích, především pro zvířata všežravá. Zvířata jsou tedy závislá na rostliná ch jako krmivu. Základy výživy zvířat začínají u rostlin.
Rostliny mají schopnost syntetizovat komplexy živin z jednoduchých substancí (CO 2 ze vzduchu, voda a anorganické látky z půdy). V procesu fotosyntézy jsou za pomoci slunečn í energie využívány a přestavovány přijímané jednoduché elementární složky na živiny ukládané v rostlinách. Sluneční energie je ukládána v chemických vazbách živin vytvořený ch v rostlinách. Následně je tato energie využívána zvířetem pro jeho potřebu na stavbu těla, všech tkání a případně i pro tvorbu jeho produkce.
Rostliny i zvířata jsou tvořena stejnými typy chemických substancí, které lze rozdělit podle jejich celkového zastoupení a podle podobných funkcí při plnění potřeb zvířete. Hlavní komponenty krmiv rostlinného i živočišného původu jsou voda a sušina. Podstatná část živin je obsažena v sušině. Ve vodě jsou rozpuštěny také některé živiny, organické i anorganické , ale při sušení, kdy krmiva zbavíme vody, zůstávají živiny v sušině.
Schéma rozdělení živin :
Voda
sacharidy
tuky
Krmivo organická proteiny
nukleové kyseliny
organické kyseliny
Sušina vitaminy
anorganická - minerální látky
Živinové složení některých rostlinných a živočišných produktů – krmiv v tabulce, ukazuje na rozdí ly v zastoupení jednotlivých živin v rostlinném a živočišném materiálu, které jsou pro tyto typické a specifické.
Tab. 1 Složení některých rostlinných a živočišných produktů (g/kg) :
voda sacharidy tuk protein popel Krmná řepa 910 71 2 10 7 Pastva 800 100 10 32 24 Pšenice zrno 130 712 19 122 17 Podzemnice olej. 60 201 449 268 22 tělo skotu 570 2 206 172 50 krev 820 1 6 164 7 játra 740 13 65 168 14 svalovina 720 6 43 214 15 mléko krávy 876 47 36 33 8
Voda.
Zastoupení vody v rostlinách je závislé na vegetační fázi rostlin, ale především na druhu rostlin ( krmná ř epa, zrno obilnin ). V živočišném organizmu je obsah vody závislý především na věku zvířat a na druhu živočišných orgánů. Mladá zvířata mají v těle více vody než zvíř ata dospělá. Pro živý organizmus je voda životně důležitá. Funkce vody v živém organizmu spočívá v tom, že je dokonalým rozpouštědlem, spolehlivým transportérem absorbovaných živin a tak é transportérem odpadů metabolizmu buněk, a to nejen z buňky, ale i ven z živočišného těla. Většina metabolických procesů - chemických reakcí je umožněno činností enzymů a spočívá v rozpouštění při hydrolytických procesech. Voda má vysoké specifické teplo a proto i přes velké změny v produkci tepla v těle, dovoluje udržovat vyrovnanou tělesnou teplotu a díky možné evaporaci p řes kůži nebo z jazyka, jako je tomu u psa, hraje podstatnou roli při termoregulaci organizmu.
Zvířata získávají vodu ze tří zdrojů : voda napájecí, voda obsažená v krmivu a tzv. metabolická voda. Tato voda vzniká v těle oxidačními procesy živin obsahujících hydrogen skupiny. Pří jem vody si zvířata regulují podle potřeby vyplývající z příjmu sušiny v krmné dávce a z teploty vnějšího prostředí.
Sušina.
Sušina v krmivu je tvořena organickými a anorganickými sloučeninami. V živočišném organizmu však neexistuje ž ádná ostrá hranice mezi organickými a anorganickými živinami, řada organických sloučenin obsahuje minerální prvky jako strukturální komponenty. Např. některé proteiny obsahují sí ru a lipidy i sacharidy obsahují fosfor.
V tabulce 1, můžeme vidět, že hlavními komponenty sušiny pastevních porostů jsou sacharidy a podobně je tomu u všech rostlinných materiálů, včetně jejich semen. Jen semena olejnin obsahují vyjímečn ě větší množství proteinů a také i lipidů ve formě tuků nebo olejů. Živočišné materiály mají naopak jen velmi malé zastoupení sacharidů. Jejich buňky obsahují větší množstv í proteinů. Energie je v živočišných orgánech tvořena především tukem na rozdíl od rostlinných orgánů, kde je energie převážně tvořena sacharidy ( škrobem ). Tuk v rostlinách je spí še záležitostí specifických rostlin - olejnin, v živočišných tkáních je přirozenou složkou a jeho obsah je závislý především na věku zvířat. Starší organizmy obsahují více tuku ne ž organizmy mladé.
Bílkovina jako hlavní složka dusíkatých látek je zastoupena jak v rostlinných tak i v živočišných tkáních. V rostlinách je bílkovina přítomna v buněčném obsahu a v enzymech, u mladý ch porostů více u starších rostlin méně. U živočichů je přítomna ve svalech, kůži, epidermálních útvarech - srsti, peří, vlně.
Nukleové kyseliny patří také k dusíkatým látkám, jsou významné při syntéze bílkovin v živých organizmech, mimo to hrají významnou roli jako nositelé genetických informací . Jejich funkce jako nutričního zdroje dusíku je však naprosto zanedbatelná .
Organické kyseliny se vyskytují také v rostlinách i u živočichů (kyselina citrónová a ostatní organické kyseliny z Krebsova cyklu). Vyskytují se v malých množstvích, přesto hrají významnou základní roli v buněčném metabolizmu. Jiné organické kyseliny se vyskytují jako fermentační produkty v bachoru přežvý kavců, ale tvoří se i při mikrobiální fermentaci sacharidů v silážích - kyseliny octová, propionová, máselná, mléčná aj.
Vitaminy jsou v rostlinných i živočišných organizmech v minimálních množstvích, většina z nich je součást í enzymů. Významný rozdíl mezi rostlinným a živočišným tělem je v tom, že přes existenci stejných forem vitaminů se v živočišném organizmu tvoří velmi málo vitaminů a zvíř ata jsou odkázána na zdroje vitaminů zvenčí, v dietě.
Anorganické substance sušiny jsou přítomny jak v rostlinách, tak i v živočišných orgánech vedle základních prvků H, C, O a N. U živočichů nacházíme ve větší míř e Ca a P, u rostlin jsou to K a Si.
Poznání o složení rostlinných tkání i živočišných těl nám umožnilo využívání analytické chemie. Zakladateli krmivářské analytiky byli Henneberg a Stohmann už v 50 letech devatenáct ého století. Jak a na jaké frakce, buď přímo stanovitelné nebo dopočitatelné lze krmivo rozdělili je vidět z tabulky 2.
Tabulka 2. Komponenty frakcí zjišťovaných běžnými analytickými metodami :
frakce komponenty
vlhkost - voda a ve vodě rozpuštěné kyseliny a zásady
popeloviny - esenciální prvky - makro : Ca, P, Mg, K, Na. S, Cl
mikro : Fe, Mn, Cu, Co, I, Zn,
Si, Mo, Se, Cr, F, Sn
neesenciální prvky : Ti, Al, B, Pb
hrubý protein - bílkoviny, aminokyseliny, dusičnany, nukleové
(dusíkaté látky) kyseliny, vitaminy skupiny B
éterový extrakt - tuky, oleje, vosky, organické kyseliny, pigmenty,
steroly, vitaminy A, D, E, K
hrubá vláknina - celulóza, hemicelulóza, lignin
BNLV - celulóza, hemicelulóza, lignin, cukry, fruktany, škrob,
pektiny, organické kyseliny, taniny, pigmenty, gumy,
ve vodě rozpustné vitaminy
Vlhkost – obsah vody v krmivu lze zjišťovat jako ztrátu vody po vysušení vzorku krmiva při teplotě cca 105 o C do konstantní hmotnosti vzorku. Při sušení příliš vlhkých krmiv (siláže, čerstvá píce, pivovarské mláto aj.) je nutno vzorek krmiva sušit po 24 hodin p ři teplotě pouze do 55 o C, aby nedocházelo k výraznějším ztrátám těkajících látek (organické kyseliny, NH 3 , alkoholy aj.). Potom necháme při laboratorních podmínkách vzorek krmiva stabilizovat dalších 24 hodin. Takto upravený vzorek analyzujeme sušením při 105 o C.
Obsah popelovin krmiva zjistíme jako zbytek krmiva po dokonalé oxidaci - spálení při teplotě 550 o C.
Dusíkaté látky zjistíme po mineralizaci vzorku krmiva v koncentrované kyselině sírové. Organický dusí k se zmineralizuje do formy (NH 4 ) 2 SO 4 . Při následné destilaci se vytěsní amoniak z roztoku síranu amonného silnějším radikálem - draslíkem z louhu draselného - KOH. Vytěsněný plynný NH 3 se jímá do předlohy ve které se titrac í zjistí množství N a ten se přepočte na obsah hrubé bílkoviny.
Éterový extrakt se zjistí po extrakci vzorku krmiva v petroléteru jako váhový podíl zbytku po extrakci.
Hrubá vláknina se zjišťuje jako váhový zbytek vzorku na který se působí v následné hydrolýze 1,25 % H 2 SO 4 a 1,25 % KOH. Vysušený zbytek po hydrolýze tvoří hrubá vláknina a popeloviny v ní obsažené.
BNLV - bezdusíkaté látky výtažkové se stanoví dopočtem do 100 %.
100 - (vlhkost + dusíkaté látky + éterový extrakt + hrubá vláknina + popeloviny)
Toto rozdělení frakcí krmiva není u rostlinných krmiv zcela p řesné, proto se více používá dělení jednotlivých frakcí krmiva na frakce živin zastoupených v buňce a v obalech buňky. Tento způsob dělení daleko lépe vystihuje poměry využitelných ž ivin v rostlinném krmivu a také pro stanovení produkční hodnoty krmiv, a to je záměr všech snah při hodnocení používaných krmiv. Bez takovéhoto objektivního hodnocení rostlinný ch krmiv si dnes nedovedeme představit možnost zjišťování produkční účinnosti krmiv pro přežvýkavce, pro skot.
Funkce živin v živočišném těle
Živiny jsou chemické látky potřebné k výživě zví řat, nemusí však jít jenom o látky nezbytné pro organismus. Podle biochemických funkcí lze živiny rozdělovat na:
1. živiny energetické - jsou to především sacharidy, tuky, z části i proteiny, organické kyseliny a alkohol,
2. stavební (plastické) živiny - jsou to dusíkaté látky a organické kyseliny patřící k organickým látkám, minerální látky a voda patřící k anorganick ým látkám,
3. biologicky účinné látky - jsou to vitamíny, mikroelementy, ale i enzymy a hormony,
4. ostatní látky - ty, které nemají nutriční význam, ale doprovází v krmivech živiny.
Živiny energetické jsou všechny živiny, které jsou schopny oxidace, při níž se uvolňuje energie. Životní děje v živočišném organismu znamenají neustálou přeměnu energie uložené v přijímaných živinách. Množství energie uvolň ované z živin se liší podle zastoupení uhlíku, vodíku a kyslíku v molekule. Energie se uvolňuje při okysličování uhlíku a vodíku. Sacharidy obsahují v průměru 44 % uhlíku, 6 % vodíku a 50 % kyslíku, tuky v průměru 77 % uhlíku, 12 % vodíku a 11 % kyslíku a bílkoviny 53 % uhlíku, 7 % vodíku, 22 % kyslíku a 16,8 % dusíku. Při dokonalé oxidaci při spalování sacharidů obsah kyslíku v molekule stačí na zoxidování celého obsahu uhlíku i vodíku, teplo se uvolňuje z uhlíku. Z 1 g sacharidů se uvolní 17,1 kJ. Tuky obsahují málo kyslíku na oxidaci uhlíku a vodí ku, proto pr
Vloženo: 26.06.2009
Velikost: 101,12 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu AKA06E - Výživa zvířat
Reference vyučujících předmětu AKA06E - Výživa zvířat
Reference vyučujícího Ing. CSc. Boris Hučko
Podobné materiály
Copyright 2024 unium.cz