- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Vypracované otázky
ACA05E - Biochemie
Hodnocení materiálu:
Vyučující: Ing. CSc. Ludmila Staszková
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálmusí být zajštěn přenos oxalacetátu přes mitochondriální membránu. Protože ta je pro oxalacetát nepropustná, je oxalacetát redukován v malát, přecházející difusí do cytosolu. Zde je cytoplasmatickou NAD+-dehydrogenasou zpětně oxidován v oxalacetát, fosforylovaný dříve uvedenou cestou ve fosfoenolpyruvát.
Od fosfoenolpyruvátu probíhá glukoneogeneze v obráceném směru za katalysy glykolytických enzymů až k fruktosa-1,6-bisfosfátu (str.104). Při následujícím odštěpení fosfátu se uplatňuje specifický enzym fruktosa-1,6-bisfosfatasa, na jehož aktivitě do značné míry závisí průběh celého procesu glukoneogeneze (3).
Ze vzniklého fruktosa-6-fosfátu může být přes glukosa-6-fosfát buď synthesován glykogen, nebo vznikat volná glukosa. Tato druhá alternativní cesta je katalysována glukosa-6-fosfatasou, vázanou na endoplasmatické retikulum jaterních, ledvinových buněk a buněk epitelu tenkého střeva, umožňujících secernování volné glukosy do krevního oběhu.
Na tvorbu glukosa-6-fosfátu z pyruvátu nebo laktátu se spotřebují celkem 4 ATP a 2GTP (2 ATP a 1 GTP na jednu molekulu tšchtoprekursorů). Polovina z celkového počtu ATP se spotřebuje na karboxylaci pyruvátu, druhá polovina na redukci 3-fosfoglycerátu v glyceraldehyd-3-fosfát. GTP dodá energii pro tvorbu fosfoenolpyruvátu a oxalacetátu.
Je-li glukosová jednotka (glukosa-1-fosfát) vestavěna do glykogenu, spotřebuje se ještě navíc jedna molekula UTP (str.139). Za předpokladu úplné oxidace dvou molekul pyruvátu v citrátovém cyklu, je positivní energetická bilance 30 ATP. Tento energetický zisk stačí k zabudování asi 8 molekul pyruvátu či laktátu do glykogenu. Tato úvaha je v dobrém souladu se známou skutečností, že zhruba 20% laktátu, dopraveného krví ze svalu do jater, je zoxidováno a zbytek resynthesován na glykogen.
Glyoxylátový cyklus
Některé organismy mají schopnost využít acetylkoenzym A k syntheze sacharidů pomocí tzv. glyoxylátového cyklu. Vedle mikroorganismů disponují tímto metabolickým procesem i klíčící semena rostlin, která spotřebovávají k syntheze cukrů velká množství acetylkoenzymu A, pocházející ze štěpení tukových rezerv. Enzymy glyoxylátového cyklu jsou u prokaryot přítomny volně v cytoplazmě, u eukaryotních mikroorganismů a rostlin jsou soustředěny v glyoksysomech. Funkce tohoto cyklu u rostlin spočívá v přeměně tůků na sacharid transformací acetylkoenzymu A na sukcilát a až na glukosu bez dekarboxylace. Má to svůj ekonomický význam, neboť klíčící semeno je za růstu odkázáno jen na zásobní látky. Glyoxylátový cyklus představuje (doplňkový) proces k citrátovému cyklu. U živočichů se s glyoxylátovým cyklem nesetkáme
Monosacharidy a jejich důl. přeměny
Odbourávání glukosy-pro fyziologické fce. Nezbytný přísun energie. U heterotrofů spalování glukosy-glykolysa je to ANAE děj energetický zisk je malý ale pro anaeroby postačující. Za přítomnosti kyslíku dochází ke štěpení přes pyruvát citrátový cyklus až na CO2 toto je energeticky velmi bohaté.
Při vzájemných přeměnách se nemění počet C. 1,Aktivace P- kinasa 2,isomerace- přeměna aldo. cukru na keto. cukr gluk-6-C – druky-6-P 3,epimerace- přeměna aldo na jiný aldo cukr gluk-6-P --- galaktosa-6-p 4,mutace – přesouvá I sloučeninu v molekule glukosy gluk-6P--- gluk-1-P hydrolýza fosfátu – fosfatáza gluk-6-P ---glukosa
Inhibitory
Látky negativně ovlivňující průběh enzymových reakcí, snižují aktivitu enzymů. Patří sem: ionty kovů, solí. Vazba inhibitoru s enzymem je podobná jako vazba enzymu s aktivátorem. Inhibitory se od sebe liší jak specifitou svého inhibičního účinku tak i vazbou k apoenzymu, kofaktoru či k samotnému substrátu a pevností těchto vazeb. Většina inhibicí má reversibilní charakter. Inhibitory se dělí dle způsobu ovlivnění kinetiky enzymové reakce, rozdělují se na inhibitory kompetiční, nekompetiční a akompetiční. Kompetiční inhibitory: stérická poobnost se substrátem. Obsazují aktivní centrum pro vazbu substrátu a tím zněmožňují vznik komplexu enzym-substrát. Na tomto principu je založeno působení některých léků např. sulfonamidů. Nekompetiční inhibitory: inhibitor se neváže na aktivní centrum apoenzymu. Inhibitor neovlivňuje afinitu enzymu k substrátu, ale znemožňuje jeho přeměnu v produkt. Tím vzniká prostorová struktura nepříznivá pro vstup substrátu na aktivní centrum.Akompetiční inhibice: jestliže vazba substrátu na enzym změní v důsledku konfirmačních změn vazebné poměry tak, že se teprve nyní může uplatnit inhibitor jde o inhibici akompetiční.
Klasifikace a názvosloví enzymů
1, Triviální názvy 2, Dle měněného substrátu +áza 3,dnes: Enzymová třída-dle typu katalizované reakce (6) každá z nich je rozdělena na podtřídy a podpodtřídy. E.C.-čtyřmístný enzymový kód
1,Třída oxidoreduktas-enzymy katalyzující přenos protonů nebo elektronů donorem jsou funkční skupiny
1.podtřída donorem je: -CH2-OH
2,podtřída donoren je: -CHO
3,podtřída donorem je: =CH-CH=
4,podtřída donorem je: =CH-NH2
2,Třída transferaz: enzymy katalyzující přenos určité skupiny na vhodný akceptor.
1,podtřída-přenášející jednouhlíkaté zbytky
2,podtřída-přenášející zbytky aldehydů a ketonů
3,podtřída-přenášejí acyl
4,podtřída-přenášejí glykosylové zbytky
3,Třída hydrolys: enzymy štěpící substráty za přítomnosti vody
1,podtřída-štěpí esterové vazby
2,podtřída-štěpí glykosidové vazby
3,podtřída štěpí etherické vazby
4,Třída lyas: enzymy odštěpující skupiny ze substrátu bez přítomnosti vody jako reaktantu
1,podtřída enzymy štěpící vazbu C-C
2,podtřída -//- C-O
3,podtřída -//- C-N
4,podtřída -//- C-S
5,třída isomeras: katalisují přeměnu jednoho isomeru v druhý
1,racemasy a epimerasy mění D formu v L
2,cis-trans izomerasy
3,intramolekulární oxidoreduktázy
4, intramolekulární transferasy
5,intramolekulární lyasy
6,Třída ligas: enzymy katalysující syntesu reakčního produktu z výchozích produktů za spotřeby ATP
1,enzymy katalisující syntesu vazby C-O
2, -//- C-S
3, -//- C-N
jednotlivá číselná označení lze připsat pouze čistým enzymovým bílkovinám
Monosacharidy a jejich důl. přeměny
Odbourávání glukosy-pro fyziologické fce. Nezbytný přísun energie. U heterotrofů spalování glukosy-glykolysa je to ANAE děj energetický zisk je malý ale pro anaeroby postačující. Za přítomnosti kyslíku dochází ke štěpení přes pyruvát citrátový cyklus až na CO2 toto je energeticky velmi bohaté.
Při vzájemných přeměnách se nemění počet C. 1,Aktivace P- kinasa 2,isomerace- přeměna aldo. cukru na keto. cukr gluk-6-C – druky-6-P 3,epimerace- přeměna aldo na jiný aldo cukr gluk-6-P --- galaktosa-6-p 4,mutace – přesouvá I sloučeninu v molekule glukosy gluk-6P--- gluk-1-P hydrolýza fosfátu – fosfatáza gluk-6-P ---glukosa
Možnosti regulace metabolických procesů
Snahou každého organismu je hospodařit co nejúsporněji jak s jednotlivými meziprodukty, tak i s energií. K tomu účelu má organismus vybudován systém regulačních mechanismů. Jedním z mechanismů regulace je kompartmentace enzymových systémů. Kompartmentací je zajištěno, že mohou odděleně fungovat reakce mající společné meziprodukty, i když se jejich požadavky na meziprodukty různí. Příklad odbourávání a biosynthesy mastných kyselin, z nichž prý je situován v mitochondriích a druhý v cytosolu. Regulačních faktorem je i koncentrace výchozích látek a reakčních produktů. Lze sem zařadit také allosterickou modifikace enzymu substrátem nebo reakčním produktem. Inhibice zpětnou vazbou je velmi účinným a častým procesem regulace. Uplatňují se při ní positivní i negativní modifikátory enzymových reakcí, aktivátory a inhibitory. Významným mechanismem regulace metabolických procesů je změna struktury enzymu, způsobená buď chemickým procesem nebo enzymovou modifikací enzymu. K regulaci metabolických procesům může docházet i přeměnou inaktivních forem enzymů účinkem některých proteze. Tak vznikají enzymy pepsin, trypsin a chymotripsin. Podobným způsobem je realisována i přeměna některých inaktivních forem hormonů ve formy aktivní. Př. vznik aktivního insulinu z formy proinsulinu. Do metabolických drah zasahují velmi často isoenzymy. Jsou to vícečetné formy enzymů katalizující tutéž reakci. , liší se vzájemně geneticky podmíněnou primární strukturou a molekulární hmotností. Skládají se z několika podjednotek. Isoenzymy mohou okamžitě a citlivě regulovat biochemické reakce v souladu s momentálními požadavky organismu. Součástí regulačních mechanismů je regulace změny hladiny enzymu. Změna aktivity reguací hladiny enzymu představuje proces spojený s určitou časovou prodlevou mezi vyvoláním tohoto jevu a jeho uplatněním v metabolickém procesu. Studium změn hladiny enzymů (2 změny) indukce a represe.. Účinek hormonů realizován prostřednictvím receptorů, umístěných v membránách či uvnitř cílových buněk. Proteinové hormony jsou receptory lokalisovány v membráně, steroidní hormony vyhledávají své receptory uvnitř buňky. Místem interakce steroidních hormonů receptory není cytoplasma nýbrž buněčné jádro. Umožňuje zásah steroidních hormonů do procesu transkripce.
Biogenní prvky
Všechny živé objekty jsou slouženy z tzv. biogenních prvků. Dominantní složky organismů – H, C, N, O, Ca a P. Prvky podílející se na složení buněk – Na, K, Mg, Fe, F, Cl. Prvky které se vyskytují v buňce v množství velmi malém či stopovém – Mn, Co, Zn a další. Stopové prvky mají velmi významné role v metabolických procesech, mnohých biochemických reakcí či jako nezbytné součásti některých enzymů, vitamínů nebo hormonů. K látkám organickým, přítomných v organismech patří především voda. Voda má význam jako rozpouštědlo. Důležitými anorganickými látkami jsou také soli, uplatňují se v různých životně důležitých procesech.Bílkoviny (též proteiny) – polykondensátory složené z aminokyselin, jejichž významnou složkou je dusík. Vedle dusíku obsahují bílkoviny kyslík, uhlík a vodík. Tvoří 80 až 90% podíl všech organických sloučenin vyšších živočichů. Mají nezastupitelnou funkci při stavbě buněčných organel, membrán, při katalyse biochemických reakcí, při regulačních procesech, hrají důležitou roli i v reakcích imunologických. Organickými součástmi buněk jsou také nukleové kyseliny. Jsou to biopolymery složené z dusíkatých básí, pentos a kyseliny fosforečné. Obsahují dusík, kyslík, uhlík a vodík. Jejich součástí je také fosfor ve formě kyseliny fosforečné. Význam nukleových kyselin tkví především v přenosu genetické informace a realisaci synthesy všech buněčných bílkovin.
Nukleosidy jako kofaktory
Jde o kofaktory bez přímého vztahu k vitaminům.ATP má v metabolických procesech důležitou fci, je to nukleotid skládající se z adeninu, rybosy a kys fosforečné. ATP má dvě makroergní vazby (vysobý energetický obsah). Hydrolysou 1 molekuly kys trihydrogenfosforečné se uvolní 30kJ. Vzniklý ADP a anorg fosfát se mohou zase spojit ale pouze ze dodání energieATP se účastní jako koenzym přenosu:1, orthofofátu 2,difosfátu 3,adenosylmonofosfátového zbytku 4,adenosylového zbytku. 1,3,4, jsou v metab procesech velmi časté. Při přenosu orthofosfátu (enzym kinasa) jsou esterifikovány hydroxilové skupiny na příklad cukrů v procesu glykolýzy. 4,reakce je důležitá při tvorbě aktivních metylskupin, jejichž donorem je metionin. Skupina vazaná naS je přenesene na akceptor s volný el párem tak vzniká kreatin. ATP se účastní přenosu SO4 2- na akceptor (alkohol, fenol). Důležitý je c-AMP, jako druhý posel při hormonální regulaci, vzniklý dvojnásobnou esterifikací kys fosforečné hydroxyskupinami na třetím a pátém uhlíku ribosy
Odbourávání glykogenu probíhá dvěma odlišnými způsoby. Při procesu zažívání je realisováno účinkem hydrolas (hydrolytické štěpení), ve svalech a játrech je glykogen odbouráván fosforolyticky. Hydrolytické štěpení glykogenu nebo škrobu je katalysováno trávicími enzymy, jmenovitě (-amylasou, obsaženou ve slinách a pankreatu. Podobně jako endopeptidasa štěpí bílkoviny, štěpí tento enzym molekulu glykogenu nebo škrobu od středu za tvorby oligosacharidů s cca 6 glukosovými jednotkami. Místa větvení řetězce glykogenu nejsou sice enzymem atakována, ale další průběh odbourávání není těmito místy brzděn. Štěpení probíhá tak dlouho, až je polysacharid zcela zhydrolysován na disacharid maltosou a isomaltosou.Vzniklé disacharidy mohou být pak dále štěpeny (-glukosidasou a oligo-1,6-glukosidasou (enzymy produkovanými sliznicí tenkého střeva) až na glukosu. Fosforolytické štěpení probíhá ve svalech a především v játrech v období, kdy organismus nepřijímá potravu. Je zahájeno enzymem fosforylasou, štěpícím 1,4-(-glykosidové vazby vzájemně spojených glukos ve směru od neredukujícího konce molekuly glykogenu. V podstatě jde o přenos posledního glukosového zbytku na kyselinu fosforečnou, která je jeho akceptorem. Výsledkem degradace glykogenu je vznik glukosa-1-fosfátu. Enzym, katalysující popisovanou reakci, může být charakterisován jako transglykosidasa a samotný proces fosforolysy srovnán s procesem hydrolysy, ve které byla akceptorem glukosy molekula vody.
Odbourávání fosforylasou se zastavuje u čtvrtého glukosového zbytku před místem větvení. Nyní nastoupí enzym transglykosidas, který oddělí štěp tří molekul glukosy a přenese jej na jiný řetězec za současné tvorby 1,4-(-D-glykosidové vazby. Tím se umožní fosforolyla dalšího úseku polysacharidového řetězce. Po odštěpení zmíněného tříglukosového zbytku zůstane v místě větvení jedna molekula glukosy vázaná 1,6-(-vazbou. Tato molekula glukosy se hydrolyticky odštěpí amylo-1,6-glukosidasou, takže se uvolní do prostředí volná, bez esterifikující kyseliny fosforečné.
Vzájemnou souhrou enzymů fosforylasy a amylo-1,6-glukosidasy je glykogen odbouráván až na glukosa-1-fosfát a neesterifikovanou glukosu, tvořící zhruba 10% celkového množství tohoto štěpením vzniklého monosacharidu.
Intensita degradace glykogenu fosforylasou je ovlivňována enzymem kinasou. Tento enzym, positivně stimulovaný adrenalinem prostřednictvím c-AMP, aktivuje fosforylasu a tím ovlivňuje zvýšené štěpení glykogenu. Současně s aktivací fosforylasy se zvýšenou hladinou adrenalinu inaktivuje glykogensynthasa, čímž se sníží rychlost tvorby tohoto polysacharidu
Dýchací (respirační) řetězce a aerobní fosforylace
energie uvolněná oxidací (dehydrogenací) substrátů je transormována jednak do molekul nukleosidtrifosfátů (především universálního ATP), jednak do redukovaných kofaktorů NAD, NADP, a FAD. Zatímco reducenty NADPH jsou spotřebovány ke specifickým redukcím, je otázka, jakým způsobem se využívá enrgie uložená v reducentech NADH a FADH2. Aby byl proces oxidace substrátů doveden do konce, musí vodíky těchto substrátů zreagovat s kyslíkem za vzniku energeticky nejchudší sloučeniny těchto prvků, za vzniku vody. Dnes je obecně přijímána druhá hypothesa, hypothesa chemiosmotická Touto teorií, je vysvětlována i tvorba ATP va světelné fázi fotosynthesy Teorie vychází ze známého již rozložení multienzymového komplexu v mitochondriální membráně, jehož součástí je i enzym ATP-asa (ATP synthetasa), zodpovědný za synthesu i štěpení ATP.Podstata chemiosmotické teorie spočívá v tom, že atomy vodíku odňaté substrátu dehydrogenasami, jsou účinkem enzymů dýchacího řetězce (které jsou součástí mitochondriální membrány) rozloženy na H+ a elektron. Zatímco elektrony jsou transportovány nehemovým železem a soustavou cytochromů v membráně až na kyslík, který redukují, protony jsou přenášeny NAD, flaviny a koenzymen Q (ubichinonem) z matrix mitochondrie do mezimembránového prostoru. Přenos elektronů a protonů je současně provázen konformačními změnami jednotlivých enzymů. Tak vzniká koncentrační gradient protonů – tzv. protonmotivní síla. Tato protonmotivní síla se skládá z membránového potenciálu (klidový potenciál membrány) a ze změny koncentrace vodíkových iontů ((pH). Vytvořený protonový gradient poskytuje energii pro synthesu ATP; integruje reakce dýchacího řetězce s fosforylací ADP anorganickým fosfátem. Protony difundují k části Fo enzymu ATP-asy. vyrovnávání protonmotivní síly poskytuje energii, umožňující tvorbu ATP ATP-asou. Přenos dvou protonů mitochondriální membránou představuje energii postačující k tvorbě jedné molekuly ATP. Vnitřní mitochondriální membrána je pro nukleotidy nepropustná, musí existovat způsob, jak převést ATP z mitochondrie do cytoplasmy. Tento transport je realisován prostřednictvím enzymu translokasy Regulace aerobní fosforylace se řídí spotřebou ATP mimo mitochondrii. Jestliže je poměr ATP:ADP:AMP měněn v neprospěch ATP, je to signálem pro tvorbu tohoto nukleotidu. Regulace synthesy ATP je uskutečňována působením allosterických enzymů, regulovaných okamžitým poměrem všech tří výše uvedených nukleotidů.
Nukleové kyseliny
Nukleové kyseliny jsou polynukleotidy, vzniklé spojením jednotlivých nukleotidů v řetězec, mající určité, lépe řečeno určené, pořadí nukleotidů s purinovými a pyrimidinovými basemi. Nukleové kyseliny jsou přítomny ve všech buňkách a virech. Je v nich uložena nejen genetická informace o synthese všech bílkovin v buňce, ale některé nukleové kyseliny se aktivně podílejí i na samotné biosynthese těchto bílkovin.
Stavba a význam nukleových kyselin
Základní vlastností všech živých organismů je schopnost množení a s tím spojená schopnost přenosu genetické informace z jedné generace na druhou. Tato výjimečná vlastnost náleží jak jednobuněčným, tak i vícebuněčným, vnitřně vysoce diferencovaným organismům. Proces přenosu genetické informace a samotný proces realisace této genetické informace úzce souvisí s existencí a funkcí nukleových kyselin.
Primární struktura nukleových kyselin
Primární struktura je dána pořadím (sekvencí) jednotlivých nukleotidů v molekule nukleové kyseliny. Nukleové kyseliny jsou biopolymery, vytvářející dlouhé nerozvětvené řetězce, složené z nukleotidů vzájemně vázaných fosfodiesterovou vazbou. Tato vazba spojuje C-3‘ uhlík pentosy (ribosy či deoxyribosy) jednoho nukleotidu s C-5‘ uhlíkem pentosy následujícího nukleotidu. Jeden konec tohoto polynukleotidového řetězce, mající volnou –OH skupinu na C-3‘ uhlíku, je označován jako 3‘-konec, druhý, mající fosfátovou skupinu na 5‘-uhlíku, jako 5‘-konec.
Sekundární a terciální struktura nukleových kyselin
Pod pojem sekundární struktury zahrnujeme prostorové uspořádání (konformaci) nukleové kyseliny, na kterém se podílejí vodíkové můstky mezi vzájemně komplementárními dusíkatými basemi paralelních polynukleotidových řetězců, terciální strukturu tvoří vazby mezi těmito řetězci a specifickými bílkovinami.
Tvary nukleových kyselin
Nukleové kyseliny nejsou tvarobě uniformní. Podle tvaru je můžeme rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří lineární molekuly, druhou molekuly kružnicové.
Lineární molekuly se vyskytují jako
lineární jednořetězcové DNA nebo RNA
lineární dvojřetězcové DNA nebo RNA s komplementárními řetězci.
Kružnicové molekuly se vyskytují jako
jednořetězcové kružnicové DNA nebo RNA
dvojřetězcové kružnicové DNA.
Biologické funkce nukleových kyselin
DNA
Přenos genetické informace je zprostředkován deoxyribonukleovou kyselinou a uskutečňuje se procesem zvaným replikace.
Při tomto procesu se rozvolňují vodíkové vazby mezi páry basí původní dvojšroubovice za vzniku nových řetězců, komplementárních k řetězcům původním. Fosfodiesterová vazba mezi jednotlivými nukleotidy, řízenými na původním (mateřském) vlákně DNA, vzniká za účasti enzymů DNA-polymeras. Komplementarita nově vzniklých řetězců k řetězcům původním je zajištěna již zmíněným párováním basí, ke kterému dochází prostřednictvím vodíkových můstků.
RNA
S výjimkou tzv. RNA-virů jsou všechny nukleové kyseliny tohoto typu tvořeny při procesu transkripce na kódogenním řetězci DNA. Jejich sekvence je k tomuto řetězci komplementární, což zajišťuje přepis původní genetické informace do jejich struktury.
Výsledkem transkripce jsou čtyři základní typy ribonukleových kyselin:
Mediátorová (matriční či informační) RNA (m-RNA), nesoucí přepis genetické informace, obsažené ve struktur
Vloženo: 25.06.2009
Velikost: 218,47 kB
Komentáře
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu ACA05E - Biochemie
Reference vyučujících předmětu ACA05E - Biochemie
Reference vyučujícího Ing. CSc. Ludmila Staszková
Podobné materiály
- ASA17E - Chov skotu a ovcí - Vypracované otázky
- ETA05E - Informatika - vypracovane otazky
- ETA05E - Informatika - vypracovane otazky informatika
- AEA09E - Zoologie - Vypracované otázky STRUNATCI
- AEA09E - Zoologie - Vypracované otázky BEZOBRATLÍ
- AEA09E - Zoologie - vypracované otázky PRVOCI
- ACA03E - Chemie organická - Vypracované otázky
- ACA02E - Anorganická a analytická chemie - Vypracované otázky
- AHa02E - Výživa hospodářských zvířat - vypracované otázky-59)
- AEA03E - Parazitologie - vypracované otázky
- AVA11E - Praktická fyziologie zvířat - otazky-vypracovane
- ATA05E - Pícninářství a pastvinářství - Vypracované okruhy na Pícniny
- AVA12E - Základy porodnictví - vypracované otázky
- AAA10E - Základy meteorologie a klimatologie - Otázky ze zkoušky
- AAA14E - Základní agrotechnika a herbologie - Otázky zkouška
- ABA06E - Základy fyziologie rostlin - Otázky zkouška
- AHA09E - Agrochemie - Otázky z testu
- APA12E - Pedologie pro zahradníky - Otázky ze zkoušky
- EEA08E - Základy podnikové ekonomiky - Otázky zkouška
- ETA05E - Informatika - Otázky ke zkoušce.doc
- ETA05E - Informatika - Otázky ke zkoušce
- ABA05Z - Botanika - Botanika zápočet otázky.doc
- AAA23E - Základy agroekologie - otazky agroekologie
- AAA23E - Základy agroekologie - Otazky agroekologie Jirka
- AVA35E - Praktická fyziologie zvířat-kůň - otázky k ústní zkoušce
- AVA35E - Praktická fyziologie zvířat-kůň - zkouškové otázky
- ADA19E - Chov prasat I. - otázky
- AVA13E - Zoohygiena a prevence - zkouškové otázky
- AVA13E - Zoohygiena a prevence - zkouškové otázky
- AVA13E - Zoohygiena a prevence - zkouškové otázky
- AVA13E - Zoohygiena a prevence - zkouškové otázky
- AVA13E - Zoohygiena a prevence - zkouškové otázky
- AVA35E - Praktická fyziologie zvířat-kůň - vypracov. otázky
- AGA13E - Genetika se základy biometriky - zkouskove otazky genetika
- ETA05E - Informatika - otázky
- AMA06E - Praktická mikrobiologie - otazky mikro
- AMA06E - Praktická mikrobiologie - otazky_mikro
- AEA09E - Zoologie - otázky zoo 2
- AEA09E - Zoologie - otazky zoo 3
- AEA09E - Zoologie - otazky ze zoologie 1
- AEA09E - Zoologie - Nove zkouskove otazky ZOO
- AGA12E - Základy obecné zootechniky - chovzvirat-otazky
- AGA12E - Základy obecné zootechniky - otázky zootechnika
- AGA12E - Základy obecné zootechniky - otazky k chovu
- AGA12E - Základy obecné zootechniky - otazky
- AGA12E - Základy obecné zootechniky - postacujuce otazky
- AGA12E - Základy obecné zootechniky - otázky
- ACA03E - Chemie organická - otázky, odpovědi
- AEA09E - Zoologie - otázky zoologie
- ABA05E - Botanika - zkouškové otázky
- AVA15E - Morfologie hospodářských zvířat - zkouškové otázky
- AKA06E - Výživa zvířat - otázky ke zkoušce
- ASA03E - Chov skotu - zpracované otázky
- AVA11E - Praktická fyziologie zvířat - otázky ze zkouškového testu
- AVA10E - Praktická anatomie zvířat - zpracované otázky
- ARA28E - Fyto 2 - otázky
- ARA28E - Fyto 2 - otázky ke zkoušce
- ARA28E - Fyto 2 - otázky fyto 2
- AGA11E - Etika chovu a etologie zvířat - testové otázky
- ASA09E - Chov koní - ZKOUŠKOVÉ OTÁZKY
- ASA25E - Chov koní - ¨zkouškové otázky
- AGA18E - Etologie zvířat - Zkouškové otázky
- AGA18E - Etologie zvířat - otázky ke zkoušce
- AHa02E - Výživa hospodářských zvířat - Zkouškové otázky
- AHa02E - Výživa hospodářských zvířat - Otázky-výživa
- ATA05E - Pícninářství a pastvinářství - otázky pícninářství
- AEA03E - Parazitologie - otázky
- AEA03E - Parazitologie - otázky 2
- AEA03E - Parazitologie - otázky 3
- AVA22E - Anatomie HZ se základy histologie a embryologie - zkouškové otázky
- AVA10E - Praktická anatomie zvířat - otazky
- AVA11E - Praktická fyziologie zvířat - otazky
- AGA13E - Genetika se základy biometriky - otazky
- AEA25E - Zoologie bezobratlých - otazky bezobr.
- AEA25E - Zoologie bezobratlých - otazky
- AEA26E - Zoologie obratlovců - otazky obr.
- AEA26E - Zoologie obratlovců - otazky obojzivelnici a plazi
- AEA26E - Zoologie obratlovců - vypracovany otazky
- AEA26E - Zoologie obratlovců - otazky
- AKA06E - Výživa zvířat - Otázky ze zkoušky z výživy
- AKA06E - Výživa zvířat - otazky_ke_zkousce
- AEA30E - Základy hydrobiologie - Otázky - Varianta B
- AEA09E - Zoologie - Zpracované otázky - prvoci
- AEA09E - Zoologie - Zpracované otázky - bezobralí
- AEA09E - Zoologie - Zpracované otázky - obratlovci (nedokončeno)
- AGA36E - Etika chovu zvířat a welfare koní - testove otazky
- ALA13E - Etologie zvířat - koní -Humpolec - Bc. - Otázky ke zkoušce
- ALA13E - Etologie zvířat - koní -Humpolec - Bc. - Otazky HUMPOLEC
- AKA05E - chov koní - ¨zkouskove_otazky
- AKA05E - chov koní - OTAZKY Z CHOVU
- AKA05E - chov koní - vyprac.otázky
- AKA05E - chov koní - ZKOUSKOVE OTAZKY
- ATA05E - Pícninářství a pastvinářství - otazky picko
- ASA27E - Technika chovu koní - vyprac.otázky
- AMA05E - Mikrobiologie a biotechnologie - otázky II.zkouškového testu
- EJA74E - Právo a životní prostředí - Zkouškové otázky
- ARA98E - Zemědělské poradenství - Testové otázky
Copyright 2024 unium.cz