- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
výpiskyagro
AAA23E - Základy agroekologie
Hodnocení materiálu:
Vyučující: doc. Ing. CSc. Josef Soukup
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálPopulace – soubor jedinců téhož druhu na vymezeném území, mezi kterými probíhá výměna genetické informace (genofond, přizpůsobení prostředí)
Znaky populace – velikost (absolutní – celký počet jedinců, relativní, hustota), pokryvnost, biomasa (produkce bomasy za čas)
Věková struktura – jubilejní jedinci, kultní(reprodukce), postreproduktivní, skupina stejného stáří – KOHORTA
Rozmnožování druhu – polykarpické/polycyklické – rozmnožení opakovaně, monokarpické/monocyklické rozmnožení jednou za život
Vztahy v populaci – pozitivní/negativní, vnitrodruhová konkurence (sdílením společeného zdroje, přímým stykem jedinců)
Migralita – kvůli porstoru, potravě, rozmnožování, klimatu, migrace je aktivní/pasivní
Populace s nepřekrývajícímigeneracemi – populace se velice rychle násobí
Populace s překrýv. Generacemi – jedinci různě staří, rozdílné hodnoty natality a mortality
Populační dynamika – natalita (fyziologická– čeho jsou schopni, ekologická – co je vůbec možné), mortalita (fyz.,realizovatelná), migralita,
Nosná kapacita prostředí – maximální udržitelné zatížení území populací určitého druhu (to co území uživý v daném druhu), maximální velikost populace která může trvale žít na daném území (natalita se rovná mortalitě)
Životní strategie – komplech různých vlastností umožňující přežitá a šíření druhu ve spec. Prostředí
K. stratégové – dlouhý věk a tělo, pozdní rozmnožování, energetický vklad do přežití, velká konkurence schopnost, nízké výkyvy početnosti
R – stratégové – krátký věk, menší tělo, rychlé a rané rozmnožování, hodně energie vložené do rozmnožení, velká natalita a mortalita
Populační strategie R- C – S – R – stratégové (velká reprodukční schopnost a rychlý vývoj, odolnost vůči narušování), C – stratégové –( vysoká konkurence schopnost, málo odolávají stresu a narušování), S –stratégové (tolerantní vůči stresu, citlivý k narušení a konkurenci)
Vztahy mezi populacemi – mezidruhové interakce – rozmanité formy soužití v důsledku dlouhodobého společného vývoje koevoluce
Amenzalismus (živoč.), alopatie (rostl.) – vztah dvou populací při kterých je jedna z nich negativně ovlivňována metabolickými produkty druhé populace, producent látky je neovlivněn nebo zvýhodněn, ten kdo látku přijimá je poškozen
Predace – populace jednoho druhu je potravou druhu jiného, predátor vyřazuje jedince z populace – predátor zvýhodněn, kořist umírá
Parazitismus - vztah mezi různými organismy, kdy jeden využívá produkty látkové výměny druhého (jeden trpí , druhý těží), parazitoidové usmrcují hostitele, patogenie – podobná vztah mezi mikoorg, a makroorg.
Komenzalismus – jedna populace využívá druhou bez jejího poškozování, vztah bývá příležitostní, supy, hyeny, hlodavci
Protokooperace a mutualismus – oboustranně kladné ovlivňování, zabezpečení živin, Mutualismus(dlouhodobý, nezbytný vztah – člověk a užitkové rostliny, mravenci a hmyz, mykorhiza, lišejníky), protokooperace(nezávazný a náhodný, opylovači, přenašeči semen)
Biocenóza – Společenství organismů obývajících určitý prostor. Organismy jsou vzájemně propojeny vazbami (producent, konzument, destruent). Funkční biocenóza je schopna autoregulace.
Společenstvo – soubor populací různých druhů vyskytujících se v určitém prostoru a čase mezi nimiž jsou vztahy
Přírodní společenstva – neovlivněná člověkem(pušť, prales), polopřirozená – využíváme nebo ovlivňovaná (rumiště, louky), umělá spol. – vytvořená a využívaná (agroekosystémy, chovné rybníky)
Druhová struktura spol. – fytocenóza(rostlinná část – vyšší rostliny, mechy..), zoocenóza (živočišná část – hmyz, ptactvo..), Populace které mají dominantní funkci (vzhledem k velikosti či postavení) určují ráz společenstva!!!
Prostorová struktura – vertikální rozvrstvení – (stromové, keřové, bilinné, přízení, kořenové patro), horizontální (přechodová zona je ekton, vysoká druho pestrost, prolínání společenstev - migrace za lepším a výhodnějším)
Potravní vztahy – Autotrofní (výživa AL, zdroj E je sluneční záření nebo oxidace Anorg, substrátu), heterotrofní (zisk nenergie rozkladem látek vytvořených autotrofy)
Potravní zaměření – Biofágové (kozumují živá těla, bakteriofágové, fytofágové – herbivioři, fytoparazité, zoofágové – predátoři, zooparazité)Saprofágové( konzumace odumřelých těl, nekrofágové, koprofágové – živý se výkaly)
Šíře potravních nároků – monofágní (potravně specializované), polyfágní (široké potravní spektrum), pantofágní druhy (všežravci)
Trofické řetězce – pastevně kořistnický, detritový (saprofité), parazitický
Sukcese – vývoj a změny ve složení společenstvem v ekosystému, na konci procesu dochází ke klimaxu, primární (nové osidlování, nový kolonizátoři, nové druhy), sekundární(obnovená narušeného třeba po požáru)
Řížení v agroekosystémech – cílený výběr užitkovách druhů, selelekce v populaci (zničení slabých kusů), potlačení nežádoucích populací, snížení diverzity, udržení sukcese v juvilejním tádiu
Ochrana rostlin – preventivní metody (narušují životní cyklus škodlivého organismu), přímé metody(pesticidy, biologičtí přirození antagonisté, biotechnologické, fyzikální metody ochrany)
Preventivní metody – střídání plodin v osevních postupech, pěstování odolnějších odrůd, lepší péče, zpracování půdy omezující škodlivé organismy, použití zdravého osiva, karanténa
Chemické metody – antibiotika, herbicidy, insekticidy, fungicidy, akaricity(roztoči), rodenticidy (hlodavci)
Přednosti chemické ochrany – vysoká účinnost a spolelivost, vysoká produktivita práce, nízké náklady, dostupnost, použití ve velkém čas, rozpětí
Nedostatky chemické ochrany – cizorodé látky v prostředí, zatížení prostředí a potravin, poškození necílových organismů, závislost na chemickém průmyslu, změny v populacích
Fyzikální metody – působení vysoké teploty, záření, proti škůdcům a chorobám – sterilizace prostředí, proti plevelům – pára, plamenomety, energeticky náročné, poškození necílových org.
Abiotické faktory – na rozdíl od zdrojů nejsou organismem spotřevobábány, úspěšnost organism je závislá na intenzitě jejich působení (teplota, relativní vlhkost, ph, salinita..)
Ekologická nika – podmínky a zdroje působí jako rozměry nikdy, popisující nároky org/wiki/Populace" \o "Populace"populace určitého v
Biotop - stanoviště je biotické (živé) i abiotické (neživé) prostředí, ovlivněné a pozměněné živou složkou přírody - . Můžeme ho chápat jako společné prostředí určitých složek , tedy soubor všech vlivů, které vytvářejí životní prostředí všech zde žijících organismů
Teplota a jedinec – teplokrevní a studenokrevní – homoiotermní (zachovávaní stálou tělesnou teplotu) a poikilotermní (tělesná teplota se mění v závislosti na teplotě okolí), endotermní (regulují svou teplotu vytvářením tepla ve vlastním těle), exotermní (závislí na vnějších zdrojích tepla)
Skleníkový efekt – dopadající sluneční záření se částečně odrazí a částečně absorbuje povrchem země, který se tak ohřívá, část je vyzařována zpět do atmosféry, kde vodní pára a CO2 pohltí 70 % této energie. Tato zpětně pohlcovaná sluneční energie která zahřívá atmosféru, tvoří to, čemu se říká skleníkový efekt
Metan a chloro- fluoro – uhlovodíky – produkce přežvýkavců, mikrobiální uvolnování metanu díky intenzivnímu pěstování ryže, asi 70% je antropogenního původu, z razících přístrojů, spreje
Pedologie
Půda – povrchová vrstva souše, vyvíjející se v důsledku působení půdotvrodných faktorů a podmínek. Je schopna zajiš´tovat životní podmínky organismům v ní a na ní žijicím.
(Půda – komplexní, polyfunkční, otevřený, polyfázový strukturní systém tvořící povrchovou část litosféry)
Důsledky vzniku půdy – půdotvorné substráty, klima, živá hmota, voda, člověk, reliéf země, doba trvání půdotvorného procesu
Pedosféra – kůže Země přes kterou probíhá soustavně výměna látek a energie mezi ostatními sférami
Význam půdy – fixace rostlin, výživa rostlin, skladování živin (N, P, K), skladování a distribuce vody, produkce CO2 (dýchání organismů), transformace sluneční energie, detoxikace xenobiotických látek
Rozdělení půdy – Oceány asi 70%, souš asi 30% (z toho je asi 10% orná půda), 0,25 ha na jendoho obyvatele, v ČR je 0,21 ha na 1 obyvatele orné půdy
Hodnocení produktivity půdy – KRITERIA - kvalita půdy, obyvatelstvo a nezaměstnanost, chráněné oblasti, těžební činnosti, průmyslová výroba
Úrodnost půdy – schopnost poskytovat nutné životní podmínky pro rostliny i edafon – uchycení rostlin, zásobení živinami, zásobení vodou, zásobení vzduchem, je dána souborem fyzikálních a fyzikálně chemických a biologických vlastností půdy
Úrodnost potencionální – přirozená, je určována genetickým vývojem – jedná se o potenci půdy poskytovat úrodu bez zásahu člověka
Úrodnost efektivní – je skutečná úrodnost po zásahu člověka
Produkční schopnost – je dána schopností půdy poskytovat výnosy určití plodiny
Primitivní půdy – bez souvislého pokryvu – malý zemědělský význam
Příčiny ztrát půdy
Nezemědělské využití – rozšiřování měst a vesnic, výstavba silnic a železnic, rozšiřování těžby, průmyslová výstavba, rekreační výstavba
Nevhodné zemědělské využívání – z orné půdy se stane pastvina, z pastviny se stane plac porostlý keři, z placu se stane pláň bez porostu
Zasolování - při velmi teplém klimatu vzlíná vody a sul na povrch pudy, a voda se vypaří a soli zustanou, důsledek intenzivního zemědělství
Fyzikální a biologické změny – opakované pojezdy těžkých zařízení, utužení v okolí napajedel na pastvinách, snížení obsahu humusu, snížení obsahu živin, změnšení porovistosti a složení
Větrná eroze – odnos části větrem, desertifikace (půda nechráněná porostem)
Vodní eroze – příčiny – nevhodné obhospodařování na příkrých svazích, účinek silných deštů, toky rozvodněných řek
Acidifikace – okyselování půd, podle obsahu oxidu křemičitého, patrná na kyselých substrátech, vliv monokultur jehličnanů, důsledkem zvýšené produkce kyselých sloučenin průmyslem a zemědělstvím, důsledky acidifikace (toxická mnžostí Al3, zvýšená rozpustnost toxických prvků, zhoršený příjem živin, zhoršení fyzikálních vlastností
Kontaminace půd škodlivými sloučeninami – těžké kovy(dlouhodobě se tam drží), rezidua pesticidů, tekuté výkaly ze zemědělské výroby, ostatní organické a anorganické toxické materiály
Hlavní hrozby pro půdu – eroze, kontaminace, ztráta organické hmoty, ztráta biodiverzity, utužení a zhoršení fyzikálních vlastností, zasolení, záplavy a sesuvy, zakrytí povrchu(zastavění)
Humus – synonymum s půdní organickou hmotou, odumřelé org. Látky v různém stupni rozkladu a syntézy, v půdě je humusu asi 2-3%
Tvorba humusu – složité složky se rozkládají a jednoduché se syntetizují, humusový materiál, nehumusový materiál (přechodné mezistupně rozkladu), humusové látky – konečné produkty (rychleji se rozkládá celulosa a bílkoviny, lignin, lipidy a třísloviny se rozkládají pomalu)
Zdroje humusového materiálu – zdroj výživy pro půdní organismy, primární materiál pro produkci specifických i nespecifických humusových látek
Mineralizace – rozklad výchozích AL, probíhá amonizace tvorba NH3, nitrifikace z NH3 HNO2, HNO3
Ulmifikace – rašelinní, probíhá v prostředí s nadbytečnou vlhkostí, přístup O2 zejména ve větších hloubkách je silně omezen, odumřelé organismy jsou převážně pouze anatomicky destruovány, chemicky se rozkládají jen snadno dostupné části, hromadí se resitentní součásti, v menší míře se vytvářejí i humusové látky, za nepřístupu vzduchu se tvoří především bitumeny, rozklad je nekompletní a končí v etapě meziproduktů
Humifikace – tvorba složitějších a stabilnějších látek aromatické povahy, pro její průběh je nutná návaznost aerobiosy a anaerobiosy, Tlení(dostatek O2—CO2), hnití( málo O2 –H2S), kvašení (málo O2 (mléčné, alkoholové, octové)
Výsledek přeměn organických látek – dosud málo rozložené zbytky původního materiálu, přechodné typy rozkladu a resyntézy, humifikovaná část organické hmoty
Význam půdní organické hmoty- zásobárna energie a uhlíku pro edafon i rostliny, vysoká sorpční kapacita, vysoká vododržná schopnost, ovlivnění fyzikálních vlastností)
Voda – v oceánech 97 procent, led tvoří 2% a zbytek je pozemní vody. Pozemní voda – půdní voda je 33%, jezera 60%, řeky 1% a atmosféra 6%
Vodní režim – souhrn všech jevů vnikání vody do půdy, jejího pohybu a zadržování v půdě a unikání z půdy
Půdní voda – veškerá vody vyskytující se trvale nebo dočasně v půdním profilu (kapalná, plynná, pevná), má vztah k půdotvorným procesům a k vegetaci, hybná síla všech pochodů, podmínka vzniku půdy a života v ní
Bilance vody v půdě – vstupy (srážky, kondenzace, podzemní vody, závlahy), výstupy (povrchový a podzemní odtok, evaporace, transpirace)
Vzduch v půdě – význam (dýchání organismů, výměna plynu mezi půdou a atmosférou, průběh reakcí v půdě), formy (volně pohyblivý, vázaný na pevnou či kapalnou fázi)
Složení půdního vzduchu – velmi proměnlivé, ve srovnání s atmosférickým vzduchem (méně O2, více CO2, podobný obsah Ar a inertních plynů, obsah N2 v závislosti na O2 a CO2, vodní pára), za anoxických podmínek ( vysoká koncentrace CO2 a CH4, nízký obsah N2, přítomné i H2S,N2O,C2H4, H2)
Tepelné poměry v půdě – neustálá změna v prostoru i čase, význam pro ( rychlost a směr fyzikálních procesů, výměnu hmoty a energie mezi půdou a atmosférou, průběh chemických reakcí a biologické procesy), zdroje tepla v půdě (krátkovlnné – přímé záření, rozptýlení oblohou, dlouhovlnné – přeměna v atmosféře) uvolnění tepla(rosa, jinovatka), výdej tepla (dlouhovlnné vyzařování Země, evapotranspirace, odvádění tepla do hlubších vrstev, výměna s přízemní atmosférou)
Produkční ekologie
Základní potřeby organismů – hmota (pro stavbu těla a růst, je v neustálém pohybu a obíhá ekosystémy v cyklech, množství hmoty je na Zemi prakticky konstantní), energie ( pro metabolismus, růst a vnější aktivity, energie která tyto procesy udržuje pochází ze Slunce, ekosystémem energie jen proteče)
Termodynamické zákony
Celková změna vnitřní energie soustavy se rovná součtu práce vykonané tělesy nebo soustavou silovým působením a tepla přijatého z okolních těles nebo odevzdaného okolním tělesům – energie nevzniká může být pouze transformovaná
Není možné aby při tepelné výměně těleso o vyšší teplotě nepřijímalo teplo ze studenějšího tělesa. Nelze sestrojit perpetum mobile. Při transformaci energie dochází ke ztrátám v dusledku zvyšování entropie která je nevratná.
Charakter cyklů hmoty – po vzniku života, osídlení souše a vzniku fotosyntézy se z geochemických cyklů staly cykly biochemické, průvodním jevem cyklické povahy pohybu hmoty mezi atmosférou, hydrosférou a litosférou je stav dynamické rovnováhy
Hlavní typy cyklu C
Biochemický – fotosyntéza a dýchání – oba procesy se zhruba vyrovnávají, stálý koloběh uhlíku je udržován metabolickými procesy v ekosystémech a do prostředí je jimi vracen stejně rychle a ve stejné fázy
Biogeochemický – asi 0,5% biomasy se dostává do různých sedimentů
Geochemický – vznik nerozpustného uhličitanu vápenatého jeho ukládání v sedimentech a uvolnování zvětráváním
Výskyt C – v litosféře (v sedimentech, v ložiscích fosilních paliv), v hydrosféře ( rozpuštěny Ol a AL), atmosféra ( v oxidu uhličitém, metan, oxid uhelnatý), biosféra (základní prvek živ. Organismů)
Uzavřenost a otevřenost cyklů – geobiochemické cykly nesjou nikdy zcela uzavřené, nejuzavřenější je globální planetární cyklus, sukcese uzavírá cykly a zvyšuje energetické účinnosti ekosystémů, činnost člověka narušuje cykly (otvírá, zesiluje, zpřetrhává vyzby, látky uměle vytváří, prodlužuje transportní vzdálenosti)
Transformace hmoty a energie – primární producenti (autotrofní organismy, schopno vázat anorganický uhlík a přeměňovat jej na organický), primární produktivita (rychlost produkce biomasy), vyjádření (jednoty energie jouly, hmotnost biomasy Kg na m2 za rok), sekundární producenti ( heterotrofní organismy, konzumují hmotu vytvořenou primárními producenty a využívají ji ke stavbě těl a energie), sekundární produktivita (rychlost produkce biomasy heterotrofními organismy, silná závislost na primární produkci)
Biomasa – těla organismů nacházející se na jednotce plochy, biomasa(živí organismy, odumřelé části těl), nekromasa (masa odumřelého neživého materiálu)
Bilance slunečního záření – solární konstanta(množsví energie dopadající na hranici atmosféry), odraz do vesmírného prostoru 43%, pohlcení atmosférou 14%, zemský povrch 43% (16% rozptýlené a 27 % přímé)
Charakteristika slunečního záření – záření je šíření energie prostorem, základní jednotka je foton
Adaptace rostlin na sluneční záření – heliofyty (slanobytné, 100% ozářené), heliosciofyty (snášejí ozáření i zastínění, roslitny travních společenstev), sciofyty (stínobytné, lesní kapradiny, mechy)
Agrotechnické postupy regulace světelného požitku – architektura porostu (horizontální struktura, vertikální struktura, postavení as
Vloženo: 16.06.2009
Velikost: 148,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz