- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
tahák
AAA22E - Agroekologie
Hodnocení materiálu:
Vyučující: doc. Ing. CSc. Josef Soukup
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálEKOLOGIE-definice, vznik, původ slova – 1866 Ernst Haeckel, z řeckého Oikos-místo k životu, domov.4.odvětví biologie.Věda o místě, které obývají organismy.Agroekologie=mezioborová vědní disciplína.Nauka o vzájemných interakcích mezi organismy.1920 poprvé požito toto slovo. Vznik-z ekologie a agronomie, aplikovaná ekologie v zemědělství. 1956Azzi-meteorologie+půdoznalství+entomologie=agroek. věda.50.+60.léta- extrémní industrializace (z harmonického na fabrikovaný). USA- otázky toxického vlivu agrochemikálií na životní prostředí.1974 mezinárodní ekologický kongres.
EKOSYSTÉM – zahrnuje fyzickou část s určitými vztahy, které se účastní dynamiky procesů. Zákl.struktur.složky-abiotické a biotické.Autoekologie-jedinec,demekologie-populace,synekologie-biocenóza.Rysy- hierarchické uspořádání, emergenční vlastnosti.Druhová diversita – celkový počet druhů tvořících společenstvo (horizontální a vertikální).Potravní struktura-producenti, konzumenti I.a II.řádu. Biogeochemické cykly živin- makro a mikro. 2typy BC- atmosferický a litosferický.
ŘÍZENÉ A NEŘÍZENÉ SYSTÉMY – Ekosystém – soběstačný,tendence vytvářet rozrůzněná společenstva=zvýšení efektivity využití proměnlivé nabídky zdrojů,sám se reguluje. Agroekosystém-systém který se neobejde bez zásahu člověka, nižší biodiverzita a strukturální diverzita, člověk umožní přežití neadaptovaných druhů, stoupá počet jedinců cílového druhu na úkor ostatních, ochuzení se týká vyšších trofických úrovní.
DIVERZITA – rozrůzněnost, biotické složky prostředí a bioty´=biodiverzita (úrovně-populace, druh, společenstvo, krajina). Rozměry – alfabiodiv.(druhy), vertikální, horizontální,strukturální, funkční, zem.systémů. 2složky-bohatost, vyrovnanost. Agrobiodiversita-div. Produkčních org., Biodiversita – všech organismů systému (alfa,beta, gama)
STABILITA EKOSYSTÉMŮ – vlastnost společenstev – udržet po řadu let stálé strukturní i funkční charakteristiky, zahrnuje-odolnost,pružnost. Stabilita-schopnost přetrvávat-zachovat své parametry nebo je obnovovat. Sukcesí vývoj vede vždy ke zvyšování stability i diversity. Konečný stav sukcese=klimax – klimaxové společenstvo – závislé jen na mezoklimatu. Ekologická krize – trvalé změny kvalitativních nebo kvantitativních veličin mimo oblast homeostázy systému.
VZTAH DIV. A STABILITY EKOSYSTÉMŮ. Div. Podmiňuje stabilitu. Div.společenstvo s větší pravděpodobností obnoví své parametry rychleji. Vysoká druhová div. Je zajištěna heterogenitou stanovišť Ekon.hledisko- stabilní ekosy – nelze ekonomicky využívat – negativní kolerace.
KLIMA- charakteristické dlouhodobé vzory a extrémy počasí, přímořské, oceánské, kontinentální. Klasifikace podle Köpenna- označujeme jednu z 5 zimních hodnot, vzor srážek, jednu ze 3 letního průběhu. Podle Holdrige – bioteplota, potenciální evapotranspirace, roční srážky
SRÁŽKY – adiabatické ochlazování vzduchu zvyšuje jeho relativní vlhkost až k rosnému bodu a dalším ochlazováním začínají vypadávat srážky. Poměr srážek a evapotraspirace – určuje hlavní rostlinné formace. Typy- konvekční, frontální, orografické. Rosný bod – jakmile RH 100% - vodní pára se začne kondenzovat – teplota při které je tohoto stavu dosaženo – rosný bod.
ZMĚNY KLIMATU NA ZEMI – Skleníkový efekt – stálé teplotní podmínky vhodné pro život, reguluje průnik, zadržování a výdej slun.záření přes atm., skleníkové plyny-pára, ox.uhlič., methan,… Činností člka se jejich obsah zvyšuje – globální oteplování- Následky – tání ledovců, změny klimatických pochodů, změny srážkového režimu. Ozonosféra – tvorba a koncentrace O3. Přírodní poškození – stratosferické bouře, výbuchy sopek, Člk – jaderné zbraně, freony (chladící kapaliny a nosná media peo spreje a těsnící pěny). Ozonové díry – na J pólu, Antarktidou, velká města, pronikání většího množství UVzáření. Poškození rostlinné i živočišné tkáně, narušení fotosyntézy.
TEPLOTA-GLOBÁLNÍ ROZLOŽENÍ NA ZEMI- T je určována interakcí dopadajícího slunečního záření s mnoha dalšími jevy. Důležitá je teplota půdy.Vliv má vlhkost a barva půdy. Největší výkyvy jsou těsně nad povrchem půdy a v korunách stromů. Rostlina udržuje tepl.bilanci zpětným vyzařováním transpirací a konvekcí. T ovlivňuje- aktivitu enzymů které vstupují do fot., rozpustnost CO2,O2, propustnost membrán. Při různých procesech v rostlině mohou být různá teplotní optima. Chladová aklimatizace – krátké dny-predormance, dlouhé dny-postdormance. Jak se ubránit umrznutí – odvést transpirací vodu, zvýšit koncentraci roztoků v protoplastech, izolační mechanismy.
CORIOLISSOVA SÍLA – jev který např.stáčí na S polokouli vzdušné masy proudící z oblasti V doprava a vytváří anticyklonu otáčející se ve směru hodinových ručiček. Mořské proudy – pohybují se v souladu s coriolissovými silami. Na S polokouli ve směru a na J polo. V protisměru hodinových ručiček. Přináší velké množství energie. Pohyb vzduchu – výsledek nerovnoměrného ozáření různých částí povrchu země. Teplý vzduch má tendenci se pohybovat směrem nahoru, studený směrem dolu. Pokud vzduch směřuje k zónám nízkého tlaku - cyklona. Pokud směřuje ven z center – anticyklona.
KLIMA A ZEMĚDĚLSTVÍ – globální rozložení klimatu, vliv místní topografie a kontinentalita – rozhodující faktory pro formování vegetace půdy a země. Praktik. Agroklimatické typy: Vlhký tropický – vysoké teploty, vydatné srážky, půdy oxisoly a ultisoly. Střídavě vlhký a suchý tropický – klima řízeno tropickým pásem konvergence, období dešťů střídá období sucha, vertisoly a apisoly. Chladný tropický – půdy sopečného původu, nad 1000m.n.m. Vlhká akt středních poloh – srážky rovnoměrně po celý rok, smíšený les až lesostep. Suchý akt stř.poloh – travní biom, mollisoly. Mediteránní – suchá horká léta, vlhké zimy, časté mraky, půdy alkalické, vysychavé. Aridní – okolo obratníků, aridisoly. ČR – 3 oblasti – kukuříčná, řepařská, bramborářská.
MIKROKLIMA- klima přízemní vrstvy vzduchu spolu s aktivním povrchem. Mikroklimatické jsou ty vlivy, které působí na organismy v těsné blízkosti. Procesy reakce vegetace na tyto vlivy vytváří porostní klima, živočichové ve stájích – stájové mikroklima. Reakce org. Na M.- okamžitá odpověď, střednědobé reakce, aklimatizace. Management řízení – mnoho plemen není místně dlouhodobě adaptovaných, produkční org. Nižší schopnost se vypořádat se s výkyvy podmínek, synchronizace vývojových fází. Řízení rychlosti proudění vzduchu – orientace řádků ve vztahu ke směru převládání proudění, větrolamy (stálé, dočasné)
PROUDĚNÍ VZDUCHU – VLIV NA ORG. – Záporné – působí na plodinu silou, transport částic a org.(eroze), promíchávání atmosf.obklop. org., vysušování. Kladné – napomáhá snižování teploty org. Za horka výparem, mírní nárůst vlhkosti v prostorách, využití na farmě.
SLUNEČNÍ ZÁŘENÍ – VLIV NA ORG. – primární zdroj energie, vykazuje záření všech vlnových délek, 44% využito fotosyntézou, světelné prostředí- proměnlivé. Dělení dle účinků – ionizující (KV-DV) – efekty destrukčně modifikační mutace, neionizující – tepelné, energetické, biosyntetické, informační. Katalytické
VODA – nejvíce v oceánech a atmosféře, množství vody ve vzduchu se mění s teplotou, relativní vlhkost (RH( - %H2O skutečně přítomné relativně z celkové vodozádržné kapacitě vzduchu. Zpět do atm.-transpirací a evapot. Vlhkých povrchů, průběh biochemických a fyziologických procesů. Hlavním limitujícím faktorem v zemědělství.
HETEROTROFOVÉ – člověk, nezelené rostliny, mikroorganismy. E se získává oxidací org. Látek. Závislí na jiných org. Kteří jsou schopni org. Látky syntetizovat. Dělení: Saprofyti (z odumřelých org.), Paraziti (rez, dřišťál), Poloparaziti (jmelí)
ZÁKONY – Liebigův zákon minima – růst rostliny je závislý na množství živiny, která je jí dostupná v nejmenším množství. Shelfordův zákon tolerance – existence org. Je určena jeho rozsahem tolerance, což je na jedné straně minimální na straně druhé maximální hodnota nějakého faktoru
POPULACE – VYMEZENÍ, VLASTNOSTI – nejsou většinou ostře ohraničené. Lokální populace jsou v prostoru rozmístěny nerovnoměrně. Jak rychle vzniknou, mohou stejně rychle i zaniknout. Soubor propojených LP označujeme jako metapopulaci.Rozdělení druhů – Jádrové – s mnoha LP, Satelitní. Jednotlivé LP mohou mít vzájemně nezávislou dynamiku. Místa zdrojová – jedinci emigrují, převažuje natalita, opakem jsou místa propadová
HUSTOTA, NATALITA, MORTALITA – populace- soubor jedinců různých druhů. Areál – soubor všech populací příslušného druhu zaujímá oblast rozšíření druhu. Denzita – hustota – počet jedinců na jednotku plochy, Natalita(množivost) – počet nových jedinců za jednotku času (maximální, ekologická), Mortalita – úmrtnost (minimální, realizovaná)
DISPERZE- rozptýlení jedinců jedné populace na ploše nebo v prostoru. Žádné prostředí není zcela homogenní, je tvořeno mozaikou míst. Ostrůvky obydlují organismy, které se tam zrovna náhodou vyskytnou. Rovnovážná teorie ostrovní biografie – kolonizace a vymírání na ostrovech není náhodné. I na základě pouhé náhody lze vysvětlit základní rysy ostrovů. Invaze – kolonizace společenstev nově příchozími druhy. Organismy musí být nebo mít: tendence k C-S, R stratégům, vysoká plodnost, rychlost množení, časná reprodukční zralost, krátký jednoduchý životní cyklus.
EPIDEMIOLOGIE CHOROB ROSTLIN – epidemie – hromadný výskyt choroby v rámci jednoho druhu na určitém místě a v určitou dobu. Modelování chorob – na venek se projeví lézemi, nebo projevy které ani nejsou čistým patogenem, choroby – monocyklické, polycyklické. Fytopatogenní org. – perzistentní (mechanicky), neperzistentní (až po pasážování tělem).
FITNESS – zdatnost, množství reprodukce schopného potomstva, nejvýznamnější genetická charakteristika populace, nejzdatnější jedinci zanechávají nejvíce životaschopného a reprodukčně schopného potomstva. Evoluce nevede k absolutní dokonalosti. Principy:Variabilita rozšiřuje možnost výběru, dochází k eliminaci nežádoucích typů, dědí se výhodné adaptace. Fitness realizuje přenos výhodných vlastností adaptovaných typů na potomky.
VNITRODRUHOVÁ KONKURENCE, KAPACITA PROSTŘEDÍ – zvýšení populační četnosti vede k tomu, že zdroje se stávají omezenými. Nedostatek zdrojů vede ke strádání, snížené schopnosti rozmnožování, zpomalení růstu. Nepostihuje všechny jedince stejnou měrou=asymetrická konkurence. Typické formy: Samozřeďování – probíhá u rostlin v průběhu růstu, s tím se zvyšují nároky na světlo. Existuje vztah mezi hmotností rostliny a jejich populační hustotou, která je lineární. Teritorialita – u živočichů, Jedinci stejného druhu obhajují své území vůči vetřelcům. Obhajoba teritoria se musí každému jedinci vyplatit. Kapacita prostředí – obecnou vlastností org. Je tendence se maximálně rozmnožit. Každá populace se chce zvětšovat geometrickou řadou. Hustotně závislá regulace – mechanismus, který populační početnost udržuje v určité mezi. Nosná kapacita prostředí – přírůstek je nulový. Hustotní nezávislost – to může mít na svědomí např. Klima nebo katastrofy.
ŽIVOTNÍ HISTORIE A ADAPTATIVNÍ STRATEGIE – v rámci skupiny blízce příbuzných druhů, se jednotlivé druhy různě liší celkovou populační početností. Většinou se liší v rovnovážných početnostech. Druhy s menší tělesnou velikostí spotřebují méně E, a tak se mohou namnožit více nežli větší živočichové. Tělesná velikost souvisí velmi úzce s populační početností. Generační doba a rychlost rozmnožování – zvláště u r-stratégů – jejich populace jsou neustále vystaveny disturbancím. Ti kteří se rychle namnoží mají větší šanci na přežití. Čím jsou org. Menší mají kratší generační dobu a rychleji se rozmnožují. Obecně platí: Specializované druhy, specializované na určité podmínky budou celkově méně početné. Druhy: Jádrové(vysoká lokální hustota), Satelitní (naopak).
TEORIE ALOKACE ENERGIE – Alokace – přiřazení zdrojů. Množství E, které org. Může asimilovat je konstantní. Může se měnit jen pozvolnými evolučními kroky. Manipulacemi s geonomem se docílí toho, že větší část asimilované E je u šlechtěnců alokováno do zemědělsky výhodné vlastnosti _alokační zisky (opak jsou alokační ztráty) Mohou se ekonomicky nahradit dodatkovými vstupy.
K A R STRATEGIE – organismy mají na výběr z několika možností, které se však navzájem vylučují. Negativní faktory působení: omezené množství zdrojů, proměnlivost prostředí. Strategie r – označeni podle rychlosti růstu. Jsou schopné se rychle rozmnožit a tím vyrovnávají ztráty vzniklé četnými disturbancemi. Velké množství potomstva hůře vybaveného do života _ kvantita nad kvalitou. Strategie K – označeni pro nosnou kapacitu prostředí, dlouhověcí, méně potomstva – kvalita nad kvantitou. r – K kontinuum – hlodavci jsou bráni jako r – stratégové, zatímco netopýři jsou K – stratégové.
C-R-S STRATEGIE – 2 způsoby omezující růst populace: Stálý stres, Disturbance. S-strategie – lépe odolávají stresu, obývají různé extrémní prostředí, př. Sirné bakterie. R-strategie – lépe odolávají disturbancím, proměnlivé typy prostředí, velká produkce semen, rychlejší růst, nejsou omezováni stresem ani konkurenty. C-strategie – neodolávají ani stresu ani disturbancím, stálé prostředí, stromy, rostliny. C-R strategie – mají rozsáhlé vegetační orgány, S-R strategie – část roku jsou vystaveni nepříznivým podmínkám, které přečkají pomocí klidových stádií.
EKOLOGICKÁ NIKA – každý organismus žije v určitém prostředí a nějakým způsobem ho využívá. Zdali může v nějakém prostředí žít – mnoho faktorů: Fyzikální, chemické, klimatické podmínky,… EN chápeme jako soubor podmínek nutných k přežití a rozmnožení daného organismu. Rozlišujeme: Optimum organismu, Extrémy. V rozmezí hodnot mezi extrémy mluvíme o ekol. Valenci – org. Euryekní (široká), Stenoekní Základní nika = všechny faktory prostředí a funkční vztahy na které je druh adaptován (mezi minimem a maximem Gaussovy křivky)
Realizovaná nika = složky a vztahy prostředí, která organismus v rámci základní niky využije
GENEKOLOGIE – věda studující geneticky podmíněnou variabilitu druhů, jako přizpůsobení prostředí. Gynekologické diferenciace jsou rysem všech org. Často musíme od sebe dvě blízké populace oddělit, mluvíme o rasách. Gynekologickou diferenciací působí místní odlišnosti ve významných klimatických parametrech prostředí. Jeden z důležitých faktorů je ukončení růstu rostlin na podzim. Genetická diferenciace ovlivňuje tok genů a selekční tlak. Tok genů je omezen schopností disperze pylu a semen, počtem stromů, rozdíly v době kvetení mezi jedinci. Izolační mechanismy: Působí před oplozením, Působí po oplození. 3 komponenty niky- časová složka, fyziologická složka, prostorová složka.
PROMĚNY DRUHŮ – druhy tvoří populace. Druh je určité množství jedinců, kteří jsou schopni se spolu rozmnožovat za vzniku plodného potomstva. Jedinci si spolu vyměňují genetické informace, aby to bylo co nejvýhodnější. Vznik druhu – speciace: 1) sympatická speciace – bez předchozího oddělení populací, způsobena rozdílnou ekologickou specializací jedinců v rámci druhu. 2) alopatická s. – začne se uskutečňovat pokud se vyskytnou nějaké přírodní zábrany. Mají poté jiný genofond a jsou odlišné. Mohou se křížit, ale potomstvo je hůře vyvinuté. Dá se mluvit o reprodukční izolaci. Co v přírodě platí: trade-off princip, soužití různě specializovaných jedinců, křížení mezi druhy.
REGENERAČNÍ EKOLOGIE – pojednává o regeneraci živých organismů. Regenerace dřevin -4 fáze: Semenná banka, uchycené semenáčky a čekatelé, vzrostlé stromy, vyprodukovaná semena. Mezi jednotlivými fázemi jsou určité přechody které jsou závislé na spoustě aspektů. Každý strom má své regenerační strategie. Reprodukční cykly stromů jsou velmi rozmanité. Opálení je možné větrem, vodou, hmyzem. Jakmile se semeno dostane do příznivého prostředí, začne klíčit (nadzemní,podzemní). Druhy dělíme na: pionýrské, stromy fáze mezer, stromy extrémně tolerantní k zastínění. Důležité je i vegetativní rozmnožování. Regenerace polních rostlin je nežádoucí jev.
BIOCENÓZA – společenstvo organismů obývající určitý prostor. Biocenologie – studuje evoluci, interakce mezi jednotlivými populacemi navzájem, působení člověka,… Společenstva – soubory různých druhů organismů obývajících v daném čase dané prostředí. Žádný druh na světě není zcela izolován, ale je ve společenství dalších organismů. Agrobiocenóza – soubor populací všech druhů organismů, obývající kukuřičná pole, rybníky,… Společenstva: Vedlejší, dílčí. Znaky biocenózy- tvořena druhy které jsou k dispozici, druhy v ní žijící jsou schopny přežít jen v daném místě. Ekologická sukcese – společenstva se mohou vyvíjet. Degenerativní sukcese – organismy využívají zdroj, který je tím likvidován. Sukcese – primární, sekundární. Závěrečná podoba prostředí závisí na klimaxu: edafický, klimatický.
KLASIFIKACE DRUHŮ TVOŘÍCÍCH SPOLEČENSTVA ŘÍZENÝCH EKOSYSTÉMŮ – agrobiocenóza – zemědělské společenstvo kulturních i plevelných rostlin, živočichů, mikroorganismů, vyskytujících se na zemědělsky udržované půdě. Různá kritéria: 1) stupeň významnosti pro produkční fce agroekosystémů: org.určující produkční fce, org.s přímým vlivem na skupinu I., org.s přímým vlivem na sk.II. 2)stupeň vázanosti na agrocenózu: agrobiontní, agrofilní, agroxenní. 3) Druhy interakce s činností člověka: užitkové org., užitečné, s fcí estetickou, škůdci, indiferentní org.
PŘÍKLADY VÍCEROZMĚRNÝCH BIOTICKÝCH VZTAHŮ – Biotické vztahy působí velmi na organismy. Dochází ke vzájemným interakcím mezi dvěma či více organismy. Uplatňuje se především prostřednictvím potravních vztahů. Organismy na sebe mohou působit kladně, záporně i neutrálně. Neutrální vztah – neutralismus. Antagonistické vztahy- konkurence, preface, amenzalismus. Mutualistické vztahy – mohou končit symbiózou. Vstupem dalšího organismu může dojít ke změně vztahu. Dalším typem vztahu je zdánlivá konkurence. Biotické vztahy jsou zcela určující. Pevná síť mezidruhových vazeb je základním mechanismem stability ekosystému.Důležité jsou i biotické faktory.
ALELOPATIE – vzájemné biochemické působení mezi organismy. Význam při sukcesích procesech, spolurozhoduje o rozmístění jedinců a jednotlivých druhů v ekosystémech, vliv na produktivitu – ekosystémy. Agroekosystémy – regulace škodlivých činitelů, ovlivňuje uspořádání víceplodinových systémů. Alelopatické působeni - v prostředí musí být přítomna alelopaticky působící látka
v prostředí se látka akumuluje v určitých koncentracích, látka je uvolňovaná z nějaké rostliny, látka je vstřebávána cílovým organismem, látku je možno chemicky identifikovat, určení, účinnost dané látky na prostředí.
MEZIDRUHOVÁ KONKURENCE – některé zdroje jsou omezené, tím se rozumí, že poptávka převyšuje nabídku. Ty co nejsou omezené se snadno mohou stát omezenými. Někdy se stane, že několik druhů využívá stejné zdroje, tím si začínají konkurovat a to může mít různé následky: jeden druh vytlačí ty ostatní, každý druh se časem specializuje na určité části daného zdroje, tím mění svou ek. Niku. MK v ek. Čase – projevuje se konkurenčním vyloučením jednoho druhu, druhý zcela převládne: 1) dostatečná homogenita prostředí, 2) dostatečná stabilita prostředí. KV trvá nějakou dobu, během níž musí být prostředí víceméně neměnné. Jednotlivé druhy se od sebe liší nosnou kapacitou prostředí. KV se v přírodě těžko dokazuje: Jsou rozrůzněnější ve využívání zdrojů, často jejich populace nedosahuje nosné kapacity prostředí, procesy KV mohou porbíhat velice rychle a je často asymetrický. Může docházet k extrémní konkurenci.
BIOREGULACE – regulace početnosti nějaké populace populací jiného organismu. Vyvíjí se v rámci kořistnických vztahů. 4 typy: Vztah predátor
Vloženo: 24.06.2009
Velikost: 168,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu AAA22E - Agroekologie
Reference vyučujících předmětu AAA22E - Agroekologie
Reference vyučujícího doc. Ing. CSc. Josef Soukup
Podobné materiály
- ETA05E - Informatika - Taháky
- AGA13Z - Genetika se základy biometriky - Tahák varianty zkoušky
- AVA35E - Praktická fyziologie zvířat-kůň - tahak
- AGA13E - Genetika se základy biometriky - tahák
- ETA05E - Informatika - info-tahak
- AMA06E - Praktická mikrobiologie - mikrobiologie-tahak2.test
- AVA34E - Praktická anatomie koně - Tahák1
- AVA34E - Praktická anatomie koně - Tahák 2
- AVA34E - Praktická anatomie koně - Tahák 3
- AMA06E - Praktická mikrobiologie - mikracka tahak
- AMA06E - Praktická mikrobiologie - tahak
- AEA09E - Zoologie - tahák zoo 1
- AEA09E - Zoologie - tahák zoo 2
- AEA09E - Zoologie - tahák zoo 3
- AEA09E - Zoologie - tahák zoo 1
- AEA09E - Zoologie - tahák zoo 2
- AEA09E - Zoologie - tahák zoo 3
- ACA05E - Biochemie - tahák
- ACA05E - Biochemie - tahák 2
- AAA11E - Základy bioklimatologie - tahák ke zkoušce
- AAA11E - Základy bioklimatologie - tahák
- AAA11E - Základy bioklimatologie - tahák
- AAA11E - Základy bioklimatologie - taháky2
- AAA11E - Základy bioklimatologie - tahak
- AHa02E - Výživa hospodářských zvířat - tahák
- AAA22E - Agroekologie - tahak
- AAA22E - Agroekologie - tahak
- AAA22E - Agroekologie - tahak
- AHA09E - Agrochemie - tahak
- AHA09E - Agrochemie - tahak
- AHA09E - Agrochemie - tahak
- AVA10E - Praktická anatomie zvířat - tahak
- AVA10E - Praktická anatomie zvířat - tahak
- AVA10E - Praktická anatomie zvířat - tahak
- AGA13E - Genetika se základy biometriky - tahak
- AGA13E - Genetika se základy biometriky - tahak
- AEA26E - Zoologie obratlovců - tahak
- AEA26E - Zoologie obratlovců - tahak
- AEA26E - Zoologie obratlovců - tahak
- AEA26E - Zoologie obratlovců - tahak
- AAA11E - Základy bioklimatologie - klima tahák
- AMA08E - Základy mikrobiologie - Kompletní tahák mikrobiologie
- AEA09E - Zoologie - tahak cast 1
- AEA09E - Zoologie - tahak cast 2
- AEA09E - Zoologie - tahak cast 3
- EEA77E - Ekonomika veřejného sektoru - Tahák
- EEA77E - Ekonomika veřejného sektoru - Tahák varianty
- EEA77E - Ekonomika veřejného sektoru - tahák grafy
- EEA77E - Ekonomika veřejného sektoru - tahák 2
Copyright 2024 unium.cz