- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
tahák 2
ACA05E - Biochemie
Hodnocení materiálu:
Vyučující: Ing. CSc. Ludmila Staszková
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálicíně (sulfoamidy, cytostatika, imunosupresiva), v zemědělství (proti škůdcům a plevelům) a) kompetiční- podobnost se substrátem. mají schopnost obsazovat aktivní centrum pro vazbu substrátu a tím znemožňovat vznik komplexu E-S. je méně častý (u léků) b) nekompetiční- inhibitor se neváže na kativní centrum. Tvoří prostorové struktury nepříznivé pro vstup substrátu na kativní centrum, nebo strukturu nepříznivou pro nezbytnou interakci substrátu s kofaktorem c)akompetiční inhibice- vazba substrátu na enzym změní v důsledku konformačních změn vazebné poměry tak, že se teprve nyní může uplatnit inhibitor. Po navázání inhibitoru na komplex E-S dochází k druhotné konformační změně apoenzymu, vedoucí ke změnám vazebných poměrů mezi aktivním centrem a substrátem Názvosloví enzymů: 1)oxidoreduktázy: enzymy katalyzující přenos H či elektronů. Donorem mohou být různé fční skupiny a ionty kovů, akceptorem některý z kofaktorů oxidoredukčních enzymů 2) transferázy: enzymy katlyzující přenos určité sk. či celé molekuly v aktivní formě na akceptor 3)hydrolázy: enzymy štěpící hydrolyticky vazby substrátů vzniklé kondenzací 4)lyázy: enzymy odštěpující skupiny ze substrátů bez účasti vody jako reaktantu 5)isomerázy: katalyzují přeměnu jednoho izomeru v druhý 6)ligázy: katalyzují syntézu reakčního produktu z výchozích substrátů za spotřeby energ. bohatého nukleosidtrifosfátu (ATP) Topochemie buňky: prokaryota: mají buň. membránu, většina i polysacharid. buněčnou stěnu (mechan. ochrana), cytoplazma obsahuje molekulu DNA, různé druhy RNA a enzymy, ribozómy,. Jádro není diferenciováno eukaryota: obsahuje buň. oraganely hospodařící s energií. Liší se velikostí o několik řádů, mají buň. membránu, difererenc. jádro a cytoplazmu- v té je soubor organel, rozpustné proteiny, ionty různých anorg. i molekuly org. slouč. a)buněčné membrány: udržování selektivní propustnosti umožňující zachování prostředí k průběhu metabol. reakcí. Skládá se z lipidů a bílkovin b)jádro: umožňuje přenos genet. inf. o biosyntéze všech buň. bílkovin. Je obaleno dvojitou jader. membránou. obsahuje kromě DNA a RNA i enzymy vztahující se k metabolismu nukl. kys c)jadérko: v buň. jádře, není trvalou buň. organelou- ztrácí se na počátku mitotického dělení. Probíhá zde syntéza rRNA a jader. bílkovin. Je zde soustředěna veškerá jaderná RNA d)mitochondrie: mají za úkol využívat energii živin a zachytit energii uvolněnou oxidačními pochody v energ. bohatém meziproduktu, kterým je ATP. Probíhají v nich reakce citrátového cyklu, oxidace mastných kys.. Obsahují enzymy umožňující detoxikaci amoniaku vzniklého při odbourávání amk. Jsou tvořeny dvojitou povrch. membránou- vnitřní část tvoří lamely (přepážky), je propustná pro vodu a některé malé neutrál. molekuly. Mají schopnost akumulovat Ca2+ ionty e)endoplazmatické retikulum: systém vnitřních membrán rozdělujících cytoplazmu v oddělení. Na vnější straně- ribozómy v podobě granulí (drsné end. ret.) x na vnitřní- hladké e.r. f) ribozómy: kulovitý tvar, skládají se ze 2 částí. Jsou buď volné či v shlucích= polyzómy- zde navzájem spojeny v mRNA. Fce: proteosyntéza (jsou továrnami na bílkoviny) g) Golgiho aparát: systém plochých lamelár. útvarů (cisteren) na sebe naskládaných. Fce: kondenzace a zrání bílkovin. sekretů v sekreční granula, transportovaná ve formě drobných váčků buň. membránou h)lysozómy: drobné váčky obklopené jednoduchou membr. Obsahují hydrolyt. enzymy- degradují cizí látky vniklé do cytoplazmy, či tráví části cytoplazmy jež ztratily svou funkčnost i) plastidy: u rostlin, hlavní částí jsou pigmenty podílející se na fotosyntéze (chloroplasty) j)vakuoly: obsahují bohatou směs látek, včetně alkaloidů, glykosidů a anthokyaninů, dále vodu-zásoba pro nepříznivé podmínky Struktura biologických membrán: a)lipidy: podílejí se na výstavbě. Jsou tvořené glycerolem a esterifikované 2 mastnými kys. a H3PO4- na tu je estericky vázán etenolamin, serin či cholin. Druhou skupinou membr lipidů jsou deriváty 18-uhlíkatého nenasyc. aminoalkoholu (sfingosinu)- jeho aminoskupina je acylována zbytkem mastné kys.. třetí složkou jsou steroly- jen v eukaryot.b. b)proteiny: přes polovinu celkové hm.Sendvičová struktura= lipidní 2-vrstva obklopená z obou stran molekulami bílkovin. Biomembrána je útvar dynamický, ve kterém dochází k řadě překlápěcích a horizontálních pohybů lipidní složky, rotačních a difúzních pohybů membr. bílkovin model tekuté mozaiky: dvojvrstva fosfolipidů vytváří spolu s vnořenými bílkovinami vazkou tekutinu Fce membrán: 1) oddělují jednotlivé části buňky od okolní cytoplazmy 2) umožňují styk buňky a jejich vnitřních součástí s okolním prostředím selektivní výměnou substrátů a metabolitů 3) na povrchu antigenní determinanty- imunitní odpověď tvorbou protilátek 4) zprostředkování účinku hydrofil. hormonů prostřednictvím specifikovaných bílkovin. receptorů 5) souvisejí s katalyt. fcí některých enzymů membránový transport: 1) pasivní transport- prostá difúze molekul membránou. Póry prostupují rozměrově malé molekuly. Dost zdlouhavé 2) aktivní- je umožněn přítomností nosičů= volně vázané integrální bílkoviny prostupující lipidovou dvojvrstvou biomembr. 3) usnadněná difúze- molekulár. podstata totožná s aktivním přenosem, nevyžaduje však přísun energie (probíhá obousměrně) 4) výměnná difúze- transport výhradně prostřednictvím oboustranné výměny komplexem přenašeč-přenášená molekula 5) skupin. translokace- substrát navázaný na specific. bílkovinu je při přenosu chemicky modifikován 6)pinocytóza (pohlcování kapek) a fagocytóza (pohlcování pevných částic)- přenos provázený mikroskopicky zjistitelnými morfologickými změnami membrány Metabolismus: má za úkol zajistit energii a přísun potřebných stavebních kamenů katabolické reakce: reakce vedoucí k energ. zisku- zahrnují procesy oxidačního odbourávání látek a schopnost transformovat a ukládat uvolněnou energii do molekul ATP, NADH a NADPH.Mají 3 fáze: 1)bez výraznějšího energ. efektu jsou štěpeny složité makromol. živin na jednodušší (amk, cukry, mastné kys.) 2) další degradace získaných slouč.oxidací až na 2-uhlík. zbytek acetylkoenzymu A 3) u aerobů totální aerobní oxidace acetylkoenzymu A a následnou transformací energie do ATP anabolické: syntézy různých metabolitů a makromolekul (bílkovin, nukl. kys, apod.), vyžadují přísun energie- je brána z katabol. reakcí autotrofní org.: využívají světelnou energii, kterou transformují v chemickou (rostliny) heterotrofní: energie je získávána pomocí odbourávání složitých org. slouč (sacharidy, amk, apod) Fotosyntéza: přeměna světelné energie na chemickou- CO2 a H2O se váží tak, že vznikají sacharidy za současného uvolnění elementárního kyslíku (silně enderogonní redukční pochod). Energii poskytuje záření zachycované fotoreceptorem (chlorofylem) a redukční síla pochází u vyšších rostlin z vodíku vody, u nižších z H2S či organické látky (nedochází k uvolnění O2) 6 CO2 + 6 H2O → C6H12O6 + 6 O2 + 2872 kJ/mol .Vzniklé cukry zdrojem energie. 2 fáze:a) fotochemická- světelná E se transformuje na vhodnou formu chem. E, tj. formy bohaté na ATP a NADPH b)chemická (temnostní)- získaná E se využívá k redukci CO2. Probíhá v chloroplastech: tvar elipsoidu, větší než mitochondrie. Mají propustnou vnější obalovou membránu a téměř nepropustnou vnitřní. světelná fáze: cca 300 molekul chlorofylu shromažďují světlo a E předávají až na specializovaný chlorofyl. komplex (reakční centrum-tvořeno chlorofylem A) Fotochem. reakce probíhají ve 2 fotosystémech FS I, II. Ve světelné fázi probíhá: 1) fotochem. excitace chlorofylu- vznik excitovaných elektronů 2) fotooxidace vody-vznik O2 a H+ a e 3) fotoredukce NADP+ a NADPH + H+ 4) fotofosforylace (tvorba ATP) necyklická fotofosforylace: Fotosystém I (P-700): pracuje v oblasti redoxpotenciálu –0,4 - +0,45V. Obsahuje hlaně molekuly chlorofylu a s absorpčním max. 700nm. Zachycením světla produkuje silné redukční činidlo, které prostřednictvím flavoproteinu redukuje NADP+ (je 2-elektronový akceptor, takže musí zachytit 2 světelná kvanta) Fotosystém II (P-680): redoxpotenciál +0,82 – 0,0V, absorp. max. 680nm. Absorpce fotonu reakčním centrem vede k excitaci jednoho z jejích elektronů ze zákl. energ. hladiny na hladinu vyšší o hladinu pohlceného kvanta. Excitovaný P-680 předává elektrony plastochinonu- vzniklý plastohydrochinon pak redukuje membr. cytochrom f a uvolňuje protony do thylakoidního prostoru, který se tím okyseluje. Prostřednictvím kuproproteinu plastocyaninu se elektrony přenáší na P-700, čímž se vrací reakční centrum P-700 do zákl. stavu (elektrony FS II doplňují elektr. díry v FS I) Oba systémy spojeny přenosem elektronů- vznik NADPH a syntéza ATP (vznik v teor. poměru 2:4) 2NADP+ + 4ADP + 4Pi + 2H2O → 2NADPH + 2H+ + 4ATP + 4H2O + O2 cyklická fosforylace: elektrony z excitovaného centra FS I nemusí být převáděny na NADP+, ale mohou se řetězcem oxidoreduktáz vracet zpět za současné tvorby ATP Temnostní fáze fotosyntézy (Calvinův cyklus): syntéza glukózy ze zákl. anorg. látek jako jsou CO2 a H2O 1.etapa (karboxylační fáze): zabudováni CO2 do ribulosa-1,5-bifosfátu působením enzymu- vznik nestabilní beta-oxokyseliny, která se dál štěpí na 2 molekuly3-fosfoglycerátu 2. etapa (redukční): hydrogenace (redukce) 3-fosfoglycerátu na 3-fosfoglyceraldehyd (meziproduktem je 1,3 bisfosfoglycerát) 3. etapa (regenerační): výsledkem je vznik 1,5-bisfosfátu 6CO2 + 12NADPH + 12H+ +18ATP + 12H2O = C6H12O6 + 12NADP+ + 18ADP + 18 Pi Hatschův a Slackův cyklus C4-dikarbox. kys.: objevili, že některé subtrop. rostliny tvoří jako 1. produkt asimilace CO2 4-uhlíkaté slouč. oxalacetát, malát, a další. C4 cyklus zvyšuje účinnost fixace CO2 v lokalitách s vysokou intenzitou záření a omezeným přístupem vody (na plném slunci fixují 2x rychleji). Probíhá v mezofylových buňkách- enzym fosfoenolpyruvátkarboxyláza katalyzuje fixaci CO2 na fosfoenolpyruvát- vzniká oxalacetát, který se NADPH redukuje na malát- ten jde do buněk a enzymem se štěpí za vzniku CO2 a pyruvátu- CO2 je spotřebován v calvinově cyklu Fotorespirace: v thylakoidech během fotosyntézy vzniká O2 jako produkt fotolýzy vody. Reakce ribulosa-1,5-bisfosfátu s O2 vede ke tvorbě pouze 1 molekuly 3-fosfoglycerátu a 1 molekuly fosfoglykolátu- obě se přenáší z chloroplastu na další organely, kde 3-fosfoglycerát oxiduje na hydroxypyruvát a ten se dále mění na serin. Fosfoglykolát se mění na glyoxylát a ten pak dál na glycin. fotorespirece z hlediska biomasy ztrátová Asimilace N a S rostlinami: a) fixace vzdušného dusíku: zdrojem je molekulární forma N2 z atmosféry. Molekula poměrně stabilní- musí se redukovat na amonné ionty - u řady prokaryot. org- např. bakterie Rhizobium- žijí symbioticky v hlízách na kořenech bobovitých. Fixují 10-30g N/m2 za rok. V hlízkách se spojují bakter. buňky (degenerují na bakteroidy) s buňkami hostitele- bakteroidy produkují enzym nitrogenazu a protein leghemoglobin- ten váže element. kyslík a zajišťuje tak anaerobní prostředí, jež je předpokladem pro redukci N2 Asimilace nitrátů: zelené rostl. a houby přijímají z půdy nitráty, redukují je na amon. ionty a budují z nich všechny buněčné N-sloučeniny. Nejprve se redukuje nitrát na nitrit enzymem nitrátreduktázou (v cytoplazmě, redukč. činidlo je NADH či NADPH) a ve 2.stupni enzym nitritreduktáza (v chloroplastech, souvisí s procesem fotosyntézy) redukuje nitrit na amonné ionty Asimilace síry: ve formě sulfidů. Enzymy redukce v chloroplastech, u kvasinek v cytoplazmě. Síranový anion se aktivuje dvojí reakcí s ATP- vznik aktivního sulfátu- nejprve přeměnou na smíšený adenosylfosfosulfát (APS) působením enzymu sulfátadenyltransferázy, potom další fosforylací adenylylsulfátkinázou na 3-fosfoadenylsulfát (PAPS).1. meziproduktem s org. vázanou sírou je cytsein Odbourávání glukózy: a)anaerobní glykolýza: tvorba etanolu při zkvašování cuker. roztoků kvasinkami. A.Harden a W.Young: 1) kvašení vyžag¨duje přítomnost anorg. fosfátu, který je zabudován do meziproduktu fruktoza-1,6-bisfosfátu 2) bezbuněčný extrakt lze dialýzou rozdělit na podíl nedialyzovatelný (termolabilní) a disociovatelný (termostabilní). Glykolýza je proces degradace glukózy, jehož výsledkem je vznik pyruvátu při současné tvorbě molekul ATP (mléčné kvašení- pyruvát odbouráván za tvorby laktátu x alkoholové kv.- za tvorby etanolu) průběh glykolýzy: 1.fáze: glukóza postupně rozštěpena na 2 molekuly (aldotriosa + ketotriosa) za spotřeby 2 molekul ATP na fosforylaci glukozy a fruktóza-6-fosfátu 2.fáze: oxidace vzniklých triosafosfátů na 3-fosfoglycerát a jeho přeměna na pyruvát- uvolnění energie uložené do 4 mol. ATP 3.fáze: pyruvát podléhá dalším biochem. přeměnám za nepřístupu vzduchu je pyruvát: a) redukován za účasti laktátdehydrogenázy spolupracující s NADH na laktát (ve svalech) b) dekarboxylován za účasti enzymu pyruvátdekarboxylázy na acetaldehyd, který je poté hydrogenován alkoholdehydrogenázou spolupracující NADH na etylalkohol za přístupu kyslíku: pyruvát je zcela zoxidován cyklickým sledem reakcí (citrátový či Krebsův cyklus) Citrátový cyklus: u aerobů, univerzální cyklický proces,kdy je za přitomnosti kyslíku glukóza oxidována až na CO2- výsledkem je energ. zisk Význam: 1) významný producent H- odebrán kofaktory oxidoreduktáz oxidovanému acetátu- vodíky poskytují energii pro ATP 2) meziprodukty vytvářejí hotovost pro některé boční metabol. procesy (syntéza glukózy, lipidů, amk a bílkovin) Průběh: pyruvát je nejprve přeměněn na acetát, resp. na acetylkoenzym A. Enzym citrátsyntáza katalyzuje kondenzaci oxalacetátu s acetylkoenzymem A na citrát (silně exergonní reakce). K snadnější oxidaci produktu se musí hydroxyl. sk. na sekund. sk. lépe oxidovatelnou- přesun skupin obstrává enzym akonitáthydratáza. Izocitrát je dále izocitrátdehydrogenázou degradován na 2-oxoglutarát. Následná reakce je katalyzována multienzym. komplexem 2-oxoglutarátdehydrogenázy- jejím produktem je sukcinylkoenzym A, vznik další molekuly NADH. Sukcinylkoenzym A je dále štěpen na sukcinát a část E uvolněné štěpenímthioesteru se vtělí do molekuly GTP- enzym nukleosiddifosfátkináza potom přenese anorg. fosfát z GTP na ATP. další reakcí je sukcinát reversibilně dehydrogenován na fumarát- katlyzováno enzymem sukcinátdehydrogenázou. Následuje hydratace dvojné vazby fumarátu- vznik malátu- ten podléhá dehydrogenaci katalyzované malátdehydrogenázou- výsledkem je oxalacetát – konec cyklu (silně endergonní) Dýchací řetězce a aerobní fosforylace: v organismu nemůže docházet ke spontánnímu uvolnění E vzniklé sloučením kyslíku s H, ale jen pomalu kaskádovitě po malých množstvích- toho je dosaženo dílčími transporty protonů a elektronů od jednoho akceptoru k druhému dle stoupajícíchc oxidoredukčních potenciálů. Každý následný článek je redukován článkem předešlým- dochází k plynulému odčerpávání vodíků z oxidovaných substrátů a redukci kyslíku ve tkáních. Tento cyklus je mitochondriích- na jejich membránách hypoteza chemická: předpokládá tvorbu energ. bohatého meziproduktu na třech místech resp. řetězce. Tento meziprodukt přenáší energii na enzym katalizující syntézu ATP z ADP a anorg. fosfátu. Tato teorie není potvrzená. hypotéza chemiosmotická: atomy H odňaté substrátu dehydrogenázami, jsou účinkem enzymů dých. řetězce rozloženy na proton a elektron. Elektrony jsou transportovány nehemovým Fe a soustavou cytochromů v membráně (až na kyslík, který redukují), protony jsou přenášeny NAD+, flaviny a koenzymem Q z mitochondrie do mezomembr. prostoru. Dochází ke konformačním změnám některých enzymů-vznik koncentr. gradientu protonů= protonmotivní síla- skládá se z membr. potenciálu a ze změny koncentrace H-iontů vytváří proton. gradient- ten je zdrojem energie pro syntézu ATP. Nahromaděné protony na vnější str. mitoch. membr, se vrací zpět v bílkovině enzym. komplexu ATP-ázy Mitchelova teorie: ke vzniku ATP dochází tak, že ADP i anorg. fosfát společně vážou na povrch katalyt. složky- účinkem protonů je z fosfátu za katal. působení enzymu odštěpen kyslík, který s 2H+ poskytne molekulu vody. V následné fázi volná valence fosfátu zreaguje s ADP a vzniká ATP Glyoxylátový cyklus: spočívá v přeměně tuků na sacharid transformací acetylkoenzymu A na sukcinát a až na glukózu bez dekarboxylace, tzn. bez ztráty uhlíku ve formě CO2. Probíhá jen u rostlin.Pentózový či pentozofosfátový cyklus: aerobní proces probíhající ve tkáníchsyntetizujících tuky nebo steroidy. Vodíky odejmuté dehydrogenací substrátům a poutané v NADP+ jsou využívány k syntéze mastných kys. a isiprenoidů. Energeticky nespočívá v tvorbě ATP, ale v tvorbě důležitých meziproduktů (pentóz). Má 2 fáze: 1)oxidační: výchozí slouč. je glukóza-6-fosfát- ten je specific. enzymem glukoza-6-fosfátdehydrogenáza spolupracující s NADP+ dehydrogenován na 6-fosfoglukonolakton. Působením dalšího enzymu glukonolaktoza je laktonový kruh rozštěpen za vzniku 6-fosfoglukonátu- ten je další reakcí katalyzovanou enzymem fosfoglukonátdehydrogenázou oxidován a současně dekarboxylován na ribulóza-5-fosfát 2) regenerační: enzym ribózafosfátisomeráza mění ribulóza-5-fosfát v ribóza-5-fosfát. Následují transketolázové a transaldolázové reakce vedoucí k postupné regeneraci glukózy Sacharidy a jejich metabolismus: disacharidy trehalosového typu: jsou vzájemně vázány prostřednictvím poloacetalových hydroxylů, nemají redukující účinky. Patří mezi ně trehalosa a sacharosa disachar. maltósového typu: maltosa, celobiosa a laktoza. mají volný poloacetalový hydroxyl a tomu odpovídající reduk. účinky. Disacharidy a oligosach. jsou syntetizovány z monosach. za katalytického působení enzymů transglykosidas, přenášejících molekulu monosy na jinou molekulu cukru – k přenosu monosacharidu musí dojít k jeho povýšení do vyššího energ. stavu přijatelného pro transglykosylázu- děje se tak fosforylací za účasti ATP. Glukoza je za přispění ATP fosforylována hexokinásou na glukoza—fosfát, který je isomerován na glukoza-1-fosfát- ten reaguje za přítomnosti enzymu UDPG-pyrofosforylázy s UTP za vzniku uridindifosfoglukozy- tím je glukoza ještě víc zaktivována. Transglykosiláza pak přenese ttuto glukozu na D-fruktózu za tvorby molekuly sacharozy. Disachar. a oligosach. se štěpí za účasti nespecif. hydrolyt. enzymů α či β glykosidové vazby- E vzniklá štěpením těchto vazeb zůstává nevyužita Polysacharidy: a)živočišné: Glykogen: v játrech a ve svalech. Strukturou podobný amylopektinu, má však rozvětvenější strukturu tvořenou1,6-α-glykosidovými vazbami na každé 3-5 molekule glukozy Složené polysacharidy: Glykolipidy- obs. lipid. složku ceramid a liší se vzájemn jen sacharidem (v mozku, krevním séru, játrech, apod.) biosyntéza glykogenu: na počátku přítomen startér = primer (krátký úsek glykogenu na který jsou připojovány další molekuly aktiv. glukozy). Nová 1,4-α-glykosidová vazba vzniká na nereduk. konci starteru za katalýzy enzymem glykogensyntetázou- neumí tvořit 1,6-α-glykosid. vazby a proto nastupuje větvíví enzym transglykosidáza- ten uvolní 8-12 glukozových jednotek a připojí jej na hydroxyl. sk. 6. uhlíku glukozy – vytvoří se nové větvení, na kterém může probíhat další růst řetězce glykogenu tvorbou 1,4-α-glykosidových vazeb. Biosyntéza glykogenu je regulována enzymově a hormonálně odbourávání glykogenu: a)hydrolytické štěpení- při trávení. Začíná v ústech a pokračuje vduodenu a tenk. střevě- je katalyzováno maltázou, izomaltázou a laktázou. α-amyláza štěpí molekulu glykogenu od středu za tvorby oligosachar.s cca 6 glukos. jednotkami. Štěpení probíhá tak dlouho, až je polysach. zcela hydrolyzován na disach. maltozu a izomaltozu- ty mohou být pak štěpeny α-glykosidázou a oligo-1,6-glukosidázou až na glukozu 2) Fosforolytické štěpení: probíhá ve svalech a játrech. je zahájeno enzymem fosforylázou štěpícím 1,4-α-glykosidové vazby vzájemmně spojených glukoz- výsledkem je vznik glukoza-1-fosfát. Reakce je katalyzována enzymem transglykosidáza. Odbourávání fosforylazou se zastavuje u 4. glukozového zbytku před místem větvení. dále enzym transglykosidazaoddělí 3 molekuy glukozy a přenese je na jiný řetězec za tvo
Vloženo: 25.06.2009
Velikost: 191,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu ACA05E - Biochemie
Reference vyučujících předmětu ACA05E - Biochemie
Reference vyučujícího Ing. CSc. Ludmila Staszková
Podobné materiály
- ETA05E - Informatika - Taháky
- AGA13Z - Genetika se základy biometriky - Tahák varianty zkoušky
- AVA35E - Praktická fyziologie zvířat-kůň - tahak
- AGA13E - Genetika se základy biometriky - tahák
- ETA05E - Informatika - info-tahak
- AMA06E - Praktická mikrobiologie - mikrobiologie-tahak2.test
- AVA34E - Praktická anatomie koně - Tahák1
- AVA34E - Praktická anatomie koně - Tahák 2
- AVA34E - Praktická anatomie koně - Tahák 3
- AMA06E - Praktická mikrobiologie - mikracka tahak
- AMA06E - Praktická mikrobiologie - tahak
- AEA09E - Zoologie - tahák zoo 1
- AEA09E - Zoologie - tahák zoo 2
- AEA09E - Zoologie - tahák zoo 3
- AAA22E - Agroekologie - tahák
- AEA09E - Zoologie - tahák zoo 1
- AEA09E - Zoologie - tahák zoo 2
- AEA09E - Zoologie - tahák zoo 3
- ACA05E - Biochemie - tahák
- AAA11E - Základy bioklimatologie - tahák ke zkoušce
- AAA11E - Základy bioklimatologie - tahák
- AAA11E - Základy bioklimatologie - tahák
- AAA11E - Základy bioklimatologie - taháky2
- AAA11E - Základy bioklimatologie - tahak
- AHa02E - Výživa hospodářských zvířat - tahák
- AAA22E - Agroekologie - tahak
- AAA22E - Agroekologie - tahak
- AAA22E - Agroekologie - tahak
- AHA09E - Agrochemie - tahak
- AHA09E - Agrochemie - tahak
- AHA09E - Agrochemie - tahak
- AVA10E - Praktická anatomie zvířat - tahak
- AVA10E - Praktická anatomie zvířat - tahak
- AVA10E - Praktická anatomie zvířat - tahak
- AGA13E - Genetika se základy biometriky - tahak
- AGA13E - Genetika se základy biometriky - tahak
- AEA26E - Zoologie obratlovců - tahak
- AEA26E - Zoologie obratlovců - tahak
- AEA26E - Zoologie obratlovců - tahak
- AEA26E - Zoologie obratlovců - tahak
- AAA11E - Základy bioklimatologie - klima tahák
- AMA08E - Základy mikrobiologie - Kompletní tahák mikrobiologie
- AEA09E - Zoologie - tahak cast 1
- AEA09E - Zoologie - tahak cast 2
- AEA09E - Zoologie - tahak cast 3
- EEA77E - Ekonomika veřejného sektoru - Tahák
- EEA77E - Ekonomika veřejného sektoru - Tahák varianty
- EEA77E - Ekonomika veřejného sektoru - tahák grafy
- EEA77E - Ekonomika veřejného sektoru - tahák 2
Copyright 2024 unium.cz