- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
přednáška 3
AAA16E - Meteorologie a klimatologie
Hodnocení materiálu:
Vyučující: Ing. CSc. Věra Kožnarová
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiál3. ZÁKLADNÍ METEOROLOGICKÉ PRVKY
A JEJICH KLIMATOLOGICKÉ
CHARAKTERISTIKY
3.1 SLUNEČNÍ ZÁŘENÍ A DLOUHOVLNNÉ ZÁŘENÍ
V SYSTÉMU ZEMSKÝ POVRCH - ATMOSFÉRA
• sluneční záření – hlavní energetický zdroj (ostatní pouze 0,024 %)
• transformace energie slunečního záření
3.1.1 Spektrum a intenzita slunečního záření
• částicové (korpuskulární) záření – elektrony, protony – o 7 řádů nižší než
elektromagnetické, závisí na sluneční aktivitě – ionizace vzduchu – magnetické bouře,
polární záře
• elektromagnetické záření – intenzita W.m
-2
, úhrnná intenzita Wh, kWh
• při střední vzdálenosti Z – S dopadá na Zemi 1,73.10
17
W (5,5.10
24
J za rok)
• vlnová délka záření λ [nm, nano = 10
-9
m]
• spektrum slunečního záření:
a) γ-paprsky (λ < 10
-2
nm)
b) rentgenové paprsky (10
-2
– 10 nm)
c) UV-záření (10 – 390 nm) – 6,7 % zářivé energie
d) viditelné záření (390 – 760 nm) – 46,8 % zářivé energie
fialová 390-455 nm, modrá 455-485 nm, světle modrá 485-505 nm, zelená 505-575 nm,
žlutá 575-585 nm, oranžová 585-620 nm, červená 620-760 nm
největší intenzita záření λ = 474 nm
e) IR-záření (760 – 3.10
6
nm) – 46,5 % zářivé energie
f) radiové záření (> 3.10
6
nm)
99 % intenzity připadá na λ = 100-4000 nm – krátkovlnné záření
záření atmosféry a zemského povrchu – dlouhovlnné
• solární konstanta I
S
– celková intenzita elektromagnetického záření Slunce, dopadajícího
na horní hranici atmosféry na jednotkovou plochu kolmou k paprskům při střední
vzdálenosti Z-S: I
S
= 1367 W.m
-2
± 0,3 %
• intenzita záření je nepřímo úměrná čtverci vzdálenosti od zdroje, proto
I
r
= I
S
(r
S
/r)
2
13
• intenzita záření dopadajícího na horizontální plochu je insolace I
h
I
h
(a’ b) = I
S
(a b)
a/a’ = cos z
S
I
h
= I
S
cos z
S
• po dosazení: cos zO = sin φ sin δO + cos φ cos δO cos tO je tzv. extraterestrální
insolace Ih:
Ih = IS (rS/r)
2
(sin φ sin δO + cos φ cos δO cos tO)
• roční režim extraterestrální insolace je solární klima
• extraterestrální insolace (kWh.m
-2
.d
-1
)
rovník: 2 maxima v období rovnodenností, 2 minima v období slunovratů, malá amplituda
mimotropické šířky: jedno minimum a jedno maximum, v den letního slunovratu na pólu
insolace větší o 36 % než na rovníku, druhotné maximum kolem 40º s.š.
v období rovnodenností hodnoty insolace symetricky kolem rovníku
v zimě mezi rovníkem a pólem největší rozdíl v insolaci
3.1.2 Změny slunečního záření v atmosféře
• zeslabení intenzity záření (pohlcování, rozptyl) – dráha paprsku, hustota vzduchu, příměsi
• refrakce světelných paprsků
3.1.2.1 Pohlcování slunečního záření v atmosféře
• selektivní charakter – určité plyny pohlcují záření určitých vlnových délek (O
2
, O
3
– UV-
záření, CO
2
, vodní pára – IR- záření)
• přeměna zářivé energie na jiné druhy – elektrickou a zejména tepelnou
• čistá, vlhká atmosféra – pohlcování 6-8 % při poloze Slunce v zenitu
3.1.2.2 Rozptyl slunečního záření v atmosféře
• rozptýlené záření se šíří všemi směry od částice
• vjem bílého dne
Molekulární a aerosolový rozptyl
A) molekulární (Rayleighův) rozptyl – molekuly a atomy plynu
intenzita molekulárního rozptylu i
λ
i
λ
= (C/λ
4
) I
λ
C – koeficient úměrnosti (index lomu, počet molekul v jednotkovém objemu)
čím kratší vlnová délka, tím je záření výrazněji rozptylováno
indikatrix rozptylu – maximální intenzita ve směru dopadu a opačném
14
maximum intenzity přímého slunečního záření na zemském povrchu se přesouvá na
žlutozelenou a maximum rozptýleného na modrou část spektra (modrá barva oblohy,
oranžové až červené zbarvení Slunce a Měsíce při obzoru)
B) aerosolový rozptyl – kapalné a pevné částice
intenzita aerosolového rozptylu i
λ
i
λ
= (β/λ
ε
) I
λ
β – koeficient úměrnosti (množství rozptylujících částic)
0 ≤ ε < 4 – s růstem rozměru částic se zmenšuje
indikatrix rozptylu – maximální rozptyl ve směru dopadu
pro částice větší než 1200 nm je ε = 0 – tzv. difuzní odraz bez změny spektrálního složení
oblaka a mlha – bílé až šedé zbarvení
změna s výškou: pokles příměsí – růst sytosti modrého zbarvení, pokles hustoty –
zmenšování molekulárního rozptylu (černá barva oblohy)
3.1.3 Zákony a charakteristiky zeslabení intenzity přímého
slunečního záření v atmosféře
• čistá a suchá (tzv. ideální) atmosféra – hmota ve sloupci o jednotkovém průřezu je optická
vzduchová hmota m (při poloze Slunce v zenitu je m = 1)
• intenzita záření na zemském povrchu I
z
je podle Lambertova vzorce:
I
z
= I
r
e
-am
(I
r
– intenzita záření na horní hranici atmosféry, a – koeficient zeslabení záření)
po dosazení e
-a
= p dostaneme Bouguerův vzorec: I
z
= I
r
p
m
• p – celkový koeficient propustnosti atmosféry (udává, jaká část I
r
se dostane na plochu
kolmou k paprskům na zemském povrchu)
ideální atmosféra, m = 1, p = 0,9 (reálná atmosféra p = 0,5-0,9)
• zákalový faktor τ = a/A
(poměr celkového koeficientu zeslabení záření v reálné (a) a ideální (A) atmosféře, tj.
počet ideálních atmosfér, které způsobí stejné zeslabení přímého slunečního záření jako
atmosféra reálná)
teoreticky τ = 1-6, reálná atmosféra - τ neklesá pod 2
3.1.4 Intenzita přímého, rozptýleného a celkového záření na
zemském povrchu
• insolace I
h
na zemském povrchu závisí na:
a) intenzitě extraterestrálního slunečního záření I
r
15
b) zenitové vzdálenosti Slunce
c) na propustnosti atmosféry
• intenzita rozptýleného záření i
z
– viz faktory a) - c) + oblaka:
a) vysoká oblaka – malý rozptyl
b) střední oblaka – maximální i
z
c) nízká oblaka – silné pohlcování, minimální rozptyl
• záření celkové (globální) = přímé + rozptýlené
denní chod – rostoucí podíl přímého záření od času východu Slunce po jeho kulminaci,
poté opět pokles
geografické rozložení podílů i
z
:
rovníkové šířky – 40 % (vlhkost, produkty kondenzace)
tropické až subtropické šířky – 25 % (suchost vzduchu)
střední šířky – růst i
z
(vlhkost, zenitová vzdálenost Slunce)
Arktida – 50 %, Antarktida – 25 %
geografické rozložení úhrnů – zonální charakter
3.1.5 Odraz slunečního záření na zemském povrchu a v atmosféře
• albedo α – poměr mezi intenzitou celkového záření odraženého a dopadajícího (%)
• hodnota albeda závisí na vlastnostech:
a) povrchu – zbarvení (struktura, vlhkost)
b) záření – vlnová délka (většinou roste do λ = 800 nm, poté prudce klesá), úhel dopadu
(s růstem zenitové vzdálenosti slunce albedo roste)
c) oblaků (altocumuls Ac kolem 70-75 %)
• průměrné albedo Země je asi 31 %
3.1.6 Dlouhovlnné záření v systému aktivní povrch - atmosféra
• vyzařování – oproti Slunci větší vlnové délky a podstatně nižší intenzita, což plyne ze
základních zákonů záření:
a) Planckův zákon
vyjadřuje obecnou závislost intenzity spektrálního vyzařování I
λ
tzv. absolutně černého
tělesa (ideální těleso, které pohlcuje úplně vyzařování jiných těles, dopadající na jeho
povrch) na vlnové délce λ a jeho absolutní teplotě T (c – rychlost světla ve vakuu, k –
Boltzmannova konstanta, h – Planckova konstanta)
čím je vyšší povrchová teplota tělesa, tím je větší intenzita spektrálního vyzařování
b) Stefan-Boltzmannův zákon
celková intenzita vyzařování I absolutně černého tělesa závisí pouze na jeho absolutní
teplotě T σ - Stefan-Boltzmannova konstanta) I = σT
4
16
pro tělesa šedá platí I = α
ε
σT
4
kde 0< α
ε
< 1 je celkový koeficient vyzařování reálného tělesa
• intenzita maximálního spektrálního a celkového vyzařování Slunce s povrchovou teplotou
5700 K je podstatně vyšší než odpovídající charakteristiky povrchu a atmosféry
c) Kirchhoffův zákon
intenzita spektrálního vyzařování I
λ
absolutně černého tělesa je funkcí jeho absolutní
teploty T a vlnové délky λ: I
λ
= f(λ,T)
intenzita celkového vyzařování I je pouze funkcí absolutní teploty tělesa:
I =f(T)
pro tělesa šedá se vztah liší o spektrální koeficient pohlcování záření (α
λ
) resp. celkový
koeficient pohlcování záření (α
e
)
ze zákona plyne:
a) vyzařuje-li těleso záření o určité vlnové délce, pohlcuje současně záření této vlnové délky
jiných těles
b) tělesa intenzivně pohlcující záření intenzivně vyzařují a naopak
c) protože α
λ
a α
e
jsou u šedých těles menší než 1, má vyzařování reálných povrchů vždy
menší intenzitu než vyzařování těles absolutně černých
d) Wienův zákon posuvu
součin vlnové délky maximálního vyzařování λ
max
a absolutní teploty T absolutně
černého tělesa je konstantní, tedy
λ
max
T = konst.
(tj. vlnové délky maximálního vyzařování aktivního povrchu a atmosféry jsou podstatně
vyšší než pro Slunce)
– vzhledem k nepřímé závislosti intenzity záření na čtverci vzdálenosti od zdroje je
intenzita vyzařování aktivního povrchu porovnatelná s intenzitou slunečního záření na
horní hranici zemské atmosféry
– vyzařování aktivního povrchu je pohlcováno převážně CO
2
a vodní parou s výjimkou
atmosférického okna (cca 8000-12000 nm) – meteorologické družice
– skleníkový efekt
• toky dlouhovlnného záření v systému aktivní povrch – atmosféra:
E
Z
– vyzařování aktivního povrchu
E
A
– zpětné záření atmosféry
E
K
– záření atmosféry do meziplanetárního prostoru
E
0
– záření aktivního povrchu unikající atmosférickým oknem
efektivní vyzařování aktivního povrchu E
Z
∗ = E
Z
– E
A
17
efektivní vyzařování atmosféry E
A
∗ = E
Z
– E
0
– (E
K
+ E
A
)
denní a roční chod – závislost na teplotě,
vcelku malé změny E
A
oblaka – zvětšují intenzitu E
A
a zmenšují E
Z
∗
3.1.7 Radiační bilance systému aktivní povrch - atmosféra a jeho
subsystémů
• radiační bilance (bilance záření) – výsledek všech toků krátkovlnného přímého a
rozptýleného záření a záření dlouhovlnného, které jsou v systému AP-A pohlcovány,
odráženy nebo vyzařovány
• radiační bilance subsystému aktivního povrchu R
AP
:
R
AP
= (I
h
+ i
z
) (1 – α) - E
Z
∗
(I
h
+ i
z
) (1 – α) – celkové záření pohlcené aktivním povrchem
• radiační bilance subsystému atmosféry R
A
:
R
A
= (I + i)
A
- E
A
∗
(I + i)
A
– celkové záření pohlcené při průchodu atmosférou
• radiační bilance systému aktivní povrch – atmosféra R
AP-A
:
R
AP-A
= (I + i)
A
+ (I
h
+ i
z
) (1 – α) – (E
Z
∗
+ E
A
∗
)
• roční průměr: R
AP
> 0, R
A
< 0, R
AP-A
= R
AP
+ R
A
= 0
• závislost radiační bilance na φ:
R
AP
v průměru kladná s výjimkou polárních oblastí
R
A
záporná ve všech šířkách
R
AP-A
kladná v rozsahu 40º s.š. až 40º j.š., vně záporná – vertikální a horizontální transport
energie
• změny R
AP
:
denní perioda – kladná, převládá-li zisk zářivé energie, záporná, převládá-li ztráta (výška
Slunce 10º)
roční chod – záporné hodnoty v zimě
geografické rozložení: oceány – zonální; kontinenty – zonalita narušena rozdíly
ve vlhkosti oblasti; rozhraní oceán –atmosféra – změna skokem (na oceánech vyšší)
3.2 ENERGETICKÁ BILANCE SYSTÉMU AKTIVNÍ POVRCH
– ATMOSFÉRA
• subsystém atmosféry – ztráta zářivé energie (-30 %) – teplota by klesala
• subsystém aktivního povrchu – zisk zářivé energie (30 %) – teplota by rostla
18
• existuje vertikální a horizontální výměna energie
3.2.1 Energetická bilance subsystému aktivního povrchu
• přeměna zářivé energie na tepelnou
• způsoby transportu tepelné energie:
a) turbulentní tok tepla H
b) latentní tok tepla LE (teplo spotřebované na změnu skupenství vody; výpar – je AP
odebíráno, kondenzace – uvolňováno; 0,251.10
7
J.kg
-1
)
c) molekulární vedení (zanedbatelné)
• průměrná roční globální bilance záření a energie:
H – 7 %, LE – 23 %
• cestou molekulárního vedení tok tepla do podloží aktivního povrchu G
• rovnice energetické bilance AP:
R
Z
= H + LE + G,
(R
Z
= R
AP
je radiační bilance)
• celková energetická bilance: kladná v období insolace, záporná v nočních hodinách, změna
znaménka odpovídá výšce Slunce 15º
• denní chod složek energetické bilance:
H: v období insolace do atmosféry, max před polednem, před západem Slunce změna
orientace, min v noci
LE: max kolem poledne, min v noci, výpar – do atmosféry, kondenzace – k povrchu
G: závisí na fyzikálních vlastnostech substrátu, tepelné vodivosti a změně teploty
s hloubkou; insolace – do podloží AP, noční hodiny – do atmosféry
• roční chod složek energetické bilance:
max v letních měsících, min v zimních měsících
celková energetická bilance – totéž
• geografické rozložení složek energetické bilance:
rovníkové oblasti, vlhké tropy a subtropy: EB kladná celý rok (LE)
suché tropy a subtropy: malá hodnota EB (H)
polární oblasti: EB záporná s výjimkou 2-3 letních měsíců (dlouhovlnné vyzařování AP)
• aktivní povrch – hlavní zdroj energie pro subsystém atmosféry
3.3 TEPLOTA POVRCHU PŮDY A JEJÍHO PODLOŽÍ
• důsledek denní a roční periodicity energetické bilance AP
• denní chod: max – kolem poledne, min – před východem Slunce (odpovídá extrémům EB)
• chod modifikován oblačností a výměnou vzduchových hmot
• denní amplituda teploty (T
max
– T
min
):
19
vegetační kryt: snížení denní teplotní amplitudy a průměrné teploty
sněhová pokrývka: izolační vlastnosti – zmenšení amplitudy, vzestup průměrné teploty
(holomrazy)
• změny teploty s hloubkou pro homogenní půdu – Fourierovy zákony:
a) denní a roční perioda výkyvů teploty půdy se s hloubkou nemění
b) teplotní amplituda se s aritmetickým růstem hloubky geometricky zmenšuje (10-30 m –
úroveň stálé roční teploty)
c) čas maxima a minima teploty se v denním a ročním chodu zpožďuje s hloubkou
d) hloubky stálé denní a roční teploty jsou ve stejném poměru jako odmocniny period
výkyvů (1 : 365 = 1 : 19,1).
3.4 TEPLOTA VZDUCHU
• výkyvy teploty vzduchu – insolace, albedo, efektivní vyzařování
3.4.1 Denní chod teploty vzduchu
• prohřívání (ochlazování) atmosféry – postupuje zdola nahoru
• teplota vzduchu ve 2 m nad zemí – max 13-15 hod., min před východem Slunce
• pokles denní amplitudy s výškou (ve 2 m 30 % amplitudy na AP)
• opožďování denních extrémů s výškou
• vzestup teploty – kratší, strmější, pokles – delší, pozvolnější
• denní amplituda závisí na:
a) typ počasí (radiační > advekční)
b) roční období (pokles od jara do zimy)
c) zeměpisná šířka (od rovníku k subtropům vzrůst, odtud k pólům pokles)
d) kontinentalita klimatu (oceánský < kontinentální)
e) tvary reliéfu (konvexní < rovina < konkávní)
• denní chod teploty se projevuje v atmosféře do větší výšky než je takováto hloubka v půdě
a oceánech
3.4.2 Roční chod teploty vzduchu
• roční amplituda teploty (zeměpisná šířka, kontinentalita, režim vzduchových hmot)
• typy ročního chodu:
a) rovníkový (malá amplituda, 2 nevýrazná maxima ve slunovratech)
b) tropický (větší amplituda, max a min vázáno na výšku Slunce)
c) mírného pásu (max – červenec – srpen, min – leden – únor)
d) polární (vysoká amplituda, min na konci polární noci)
20
3.4.3 Změna teploty vzduchu s výškou, adiabatické procesy a
vertikální stabilita ovzduší
• kladná EB – teplota s výškou klesá od maxima na AP
• záporná EB – teplota s výškou roste od minima na AP (inverze)
• vertikální teplotní gradient Γ = -dt/dz [ºC/100 m výšky]
– Γ > 0 – pokles teploty s výškou, Γ < 0 – vzestup teploty s výškou
– hodnota Γ se mění nelineárně s výškou (při AP 10
3
ºC/100 m, v troposféře asi 0,6
ºC/100 m)
• teplota tropopauzy: rovník –70 až –90 ºC, vysoké šířky –50 až –55 ºC
• adiabatický děj – přemisťování objemu vzduchu ve vertikálním směru, které se děje bez
výměny energie s okolní atmosférou
A) suchý nebo nenasycený vzduch
• suchoadiabatický gradient g = 1 ºC/100 m
• teplota adiabaticky vystupujícího vzduchu: T = T
0
– γz
• teplota okolní atmosféry: T
A
= T
0
– Γz
• adiabata suchého vzduchu (čárkovaně)
• stabilita/labilita teplotního zvrstvení
– potlačena/vyvinuta konvekční výměna
• konvekční zrychlení f
− gravitační síla q = Vρg
− Archimedova síla q´ = Vρ
A
g
− rozdíl sil F = q´ - q = V(ρ
A
– ρ)g
− zrychlení f = F/m = F/Vρ = [(ρ
A
– ρ)/ρ] . g
− Clapeyronova rovnice ρ = 1/T
− zrychlení f = [(T – T
A
)/T
A
] . g
− po dosazení:
f = {[(T
0
– γz) – (T
0
– Γz)]/T
A
} . g = [(Γ –
Vloženo: 24.06.2009
Velikost: 562,91 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu AAA16E - Meteorologie a klimatologie
Reference vyučujících předmětu AAA16E - Meteorologie a klimatologie
Reference vyučujícího Ing. CSc. Věra Kožnarová
Podobné materiály
- ETA05E - Informatika - Přednaška1,2.pdf
- ETA05E - Informatika - Přednáška 9,10.pdf
- AVA35E - Praktická fyziologie zvířat-kůň - Trávení a vstřebávání - přednáška
- AGA13E - Genetika se základy biometriky - prednaskac.1
- AMA06E - Praktická mikrobiologie - Prednaska_6
- AMA06E - Praktická mikrobiologie - mikrobiologie 3přednáška
- AEA09E - Zoologie - přednáška 26.11
- AEA09E - Zoologie - přednáška 19.11
- AEA09E - Zoologie - přednáška 10.12
- AAA22E - Agroekologie - přednáška 1
- AAA22E - Agroekologie - přednáška 3
- AAA22E - Agroekologie - přednáška 4
- AAA22E - Agroekologie - přednáška 5
- AAA22E - Agroekologie - přednáška 6
- AAA22E - Agroekologie - přednáška 7
- AAA16E - Meteorologie a klimatologie - přednáška 1
- AAA16E - Meteorologie a klimatologie - přednáška 2
- AAA16E - Meteorologie a klimatologie - přednáška 4
- AAA16E - Meteorologie a klimatologie - přednáška 6
- AAA16E - Meteorologie a klimatologie - přednáška 7
- AAA16E - Meteorologie a klimatologie - přednáška 8
- AAA16E - Meteorologie a klimatologie - přednáška 9
- AAA16E - Meteorologie a klimatologie - přednáška 10
- AAA16E - Meteorologie a klimatologie - přednáška 11
- ACA02E - Anorganická a analytická chemie - přednáška 1
- ACA02E - Anorganická a analytická chemie - přednáška 2
- ACA02E - Anorganická a analytická chemie - přednáška 3
- ACA02E - Anorganická a analytická chemie - přednáška chem. rakce
- ACA02E - Anorganická a analytická chemie - přednáška kinetika chem. rakcí
- ACA02E - Anorganická a analytická chemie - přednáška koloidní soustavy
- ACA02E - Anorganická a analytická chemie - přednáška kompexní sloučeniny
- ACA02E - Anorganická a analytická chemie - přednáška oxidačně redukční rakce
- ACA02E - Anorganická a analytická chemie - přednáška prvky
- ACA02E - Anorganická a analytická chemie - přednáška roztoky eletrolytu
- ACA02E - Anorganická a analytická chemie - přednáška stavba hmoty
- ACA02E - Anorganická a analytická chemie - přednáška termochemie
- ABA05E - Botanika - přednáška 1
- ABA05E - Botanika - přednáška 2
- ABA05E - Botanika - přednáška 3
- ABA05E - Botanika - přednáška 4
- ABA05E - Botanika - přednáška 5
- ABA05E - Botanika - přednáška 7
- AVI02E - Základy fyziologie hospodářských zvířat - přednáška 1
- AVI02E - Základy fyziologie hospodářských zvířat - přednáška 2
- AVI02E - Základy fyziologie hospodářských zvířat - přednáška 5
- AVI02E - Základy fyziologie hospodářských zvířat - přednáška 6
- AVI02E - Základy fyziologie hospodářských zvířat - přednáška 7
- AVI02E - Základy fyziologie hospodářských zvířat - přednáška 9
- AVI02E - Základy fyziologie hospodářských zvířat - přednáška 10
- AGA19E - Zootechnika - přednáška 1
- AGA19E - Zootechnika - přednáška 2
- AGA19E - Zootechnika - přednáška 3
- AGA19E - Zootechnika - přednáška 4
- AGA19E - Zootechnika - přednáška 5
- AGA19E - Zootechnika - přednáška 6
- AGA19E - Zootechnika - přednáška 10
- AGA19E - Zootechnika - přednáška 11
- AHA16E - FYTO1 - přednáška 5
- AKA06E - Výživa zvířat - přednáška latková a energet. bilance
- ASA17E - Chov skotu a ovcí - přednáška mléko
- ASA17E - Chov skotu a ovcí - přednáška význam chovu skotu
- AAA11E - Základy bioklimatologie - 2.přednáška
- ATA05Z - Pícninářství a pastvinářství - Přednáška26.3.
- ATA05E - Pícninářství a pastvinářství - 3.přednáška
- ATA05E - Pícninářství a pastvinářství - 4.přednáška
- ATA05Z - Pícninářství a pastvinářství - 13.přednáška
- ATA05Z - Pícninářství a pastvinářství - LS-přednáška -1,3
- ATA76E - Pícninářství a pastvinářství - Přednáška 21.4.
- AEA03E - Parazitologie - Přednáška 18
- AVA22E - Anatomie HZ se základy histologie a embryologie - přednáška 1
- AVA22E - Anatomie HZ se základy histologie a embryologie - přednáška 2
- AVA22E - Anatomie HZ se základy histologie a embryologie - přednáška 3
- AGA31E - Genetika a šlechtění hospodářských zvířat - dědičnost na úrovni organismu - přednáška
- AHA09E - Agrochemie - Přednáška 2 - Stavba Atomu
- AAA22E - Agroekologie - prednaska
- AHA09E - Agrochemie - prednaska
- AKA06E - Výživa zvířat - prednaska_latkova_a_energet._bilance
- AKA06E - Výživa zvířat - posl. přednáška
- AKA06E - Výživa zvířat - přednáška Suchdol
- AMA77E - Základy mikrobiologie - souhrna prednaska
- ATA05E - Pícninářství a pastvinářství - 13.prednaska
- ATA05E - Pícninářství a pastvinářství - LS-prednaska_-1,3
- ATA05E - Pícninářství a pastvinářství - Prednaska_21.4.
- AAE01E - Obecná fytotechnika - přednáška
- AAE01E - Obecná fytotechnika - přednáška
- AAE01E - Obecná fytotechnika - přednáška
- AAE01E - Obecná fytotechnika - přednáška
- AHA71E - Agrochemie - prednaska - biochemie - uvod, bilkoviny
- AHA71E - Agrochemie - prednaska - biochemie - sacharidy
Copyright 2024 unium.cz