- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
přednáška 1
AVA22E - Anatomie HZ se základy histologie a embryologie
Hodnocení materiálu:
Vyučující: prof. Ing. CSc. Jiří Rozinek
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiál1. Část
Membrány a cytoskelet v organizaci buňky
Buňka (cellula) = prostorově ohraničená, morfologicky i funkčně specializovaná živá hmota
Cytologie = nauka o bunce
Membrána = ohraničuje bunku
je složená z bílkovin a lipidů,
základem je pevně uspořádaná dvojvrstva z fosfolipidů
funkce spočívá v zajištění výměny látek a energie mezi bunkou a okolím, membrána udržuje stálé prostředí – homeostázu bunky a povrchové napětí, umožňuje průběh četných biochemických reakcí, ve vysoce diferencovaných membránách
Cytoskelet = součást všech buněk, udržuje jejich tvar a zajišťuje veškerý pohyb,
pohyb je bud intracelularni (proudeni cytoplazmy, fagocytóza, pohyb chromozomu)
nebo extracelularni (pohyb pomoci řasinek, bičíku)
Charakteristika organel a cytoplazmatických inkluzí
Cytoplazmaticé inkluze = částice, které jsou produktem metabolismu buňky
ukládají se v cytoplazmě, méně v jádru
bývají v podobě kapek i jiných útvarů a mají charakter zásobních látek
inkluze nejsou pro život bunky nezbytné
běžně se objevují v tukových bunkách nebo pigmentových
někdy je ukazatelem patologických změn nebo jejich přtomnost v urc. Bunkách tvoří součást diagnózy nemoci(vzteklina, psinka)
řadíme sem zásobní látky(glykogen, lipidy, bílkovinné krystaly, pigmenty)
glykogen – polysacharid-představuje zásobárnu energie, největší zásoby jsou v jaterních bunkách, ve svalovině a dalších bunkách bývá v menším množství
lipidy – vyskytují se ve formě kapek různé velikosti, jsou uloženy v cytoplazmě, většina jich je vázána na bílkoviny
bílkovinné krystaloidy – vedle v cytoplazmě, mohou být I v jiných částech bunky, provázejí výskyt vztekliny, psinky
pigmenty – jsou barevné inkluze, určují zabarvení kůže, vlasů, duhovky,atd. Mají různý původ I složení
hemosiderin – vzniká z hemoglobinu, rozpadem cerv. Krvinek
melanin – černohnědý pigment, vzniká v bunkách melanocyty, je v bunkách pokožky, chlupů, u albínů chybí
Epitely
soubory buněk kryjící zpravidla vnější nebo vnitřní povrchy těla a vytvářející tak hraniční tkáň pro styk organismu s vnějším prostředím
bunky leží v těsné blízkosti, mají apikální a bazální pól
má funkci bariéry, přes kterou se děje látková výměna mezi epitelem a vazivem, v němž jsou kr. Kapiláry.
Samotné epitely neobsahují krevní cévy a jejich výživa je proto závislá na difúzi látek přes bazální membránu – tomu odpovídají epitely plošné – jsou nejrozšířenější
Epitely chrání tkáně vnitřního prostředí před chemickými a mechanickými vlivy, zabraňují pronikání bakterií
Morfologické uspořádání epitelu je podmíněno jeho funkcí-rozhoduje tvar buněk(dlaždicový,kubický, cylindrický) v kombinaci s počtem vrstev epitelových buněk – jednovrstevný a vícevrstevný
Krycí epitel – převážně ochranná funkce na povrchu těla(tělní dutiny I rourovité orgány)
jednovrstevný dlaždicový epitel – jedna vrstva silně zploštělých buněk, vystýlá krevní a mízní cévy se nazývá endotel, epitel na povrch pohrudnice, poplicnice a pobřišnice mezotel
jednovrstevný kubický epitel – vrstva buněk přibližně krychlovitého tvaru, pokrývá povrch vaječníku(zárodecný epitel)vystýlá vývodné cesty některých žláz(slinné, ledviny, slinivka břišní) a tvoří pigmentový epitel sítnice oka, důležitý pro vznik obrazu
jednovrstevný cylindrický epitel – je z vysokých buněk hranolovitého tvaru, jádra jsou protáhlá a uložená v bazální části buněk, vystýlá žaludek, tenké a tlusté střevo a vývody řady žláz, dělohu, vejcovody, žlučový měchýř aj. Jde o smyslový epitel, patří sem I epitel víceřadý, typický je víceřadý s pohyblivými řasinkami – kinociliemi – vystýlá horní dýchací cesty (tzv. Vířivý epitel)
vícevrstevný dlaždicový epitel – nejodolnější epitel, vyskytuje se tam, kde je tělo vystaveno silným mechanickým vlivům, má dvě formy: nerohovatějící vícevrstevnatý dlaždicový epitel – pokrývá rohovku, sliznici ústní dutiny a jícnu a pochvy, a rohovatějící vícevrstevný dlaždicový epitel – pokožka, pokrývá pysky, ústní dutinu, jícen a předžaludek, povrchové bunky postupně odumírají a rohovatějí,
vícevrstevný kubický epitel – z několika vrstev, volný povrch buněk zesiluje a chrání stěnu močových cest před útokem moci. Tento epitel vystýlá ledvinovou pánvičku, močový měchýř, močovod a poč. Úsek moc. Trubice
vícevrstevný cylindrický epitel – vystýlá vývody žláz s vnější sekrecí
Žlázový epitel – skládá se z látek, které přijímají látky z vnitřního prostředí,přetvářejí je a vylučují je do vnějšího nebo vnitřního prostředí. Nazýváme je žlázy, jejich produkty jsou , exkrety, odpadní látky jsou to sekrety, inkrety, to jsou látky s funkčním významem.
sekrece – složitý proces, začínající příjmem stavebních látek do žlázové bunky. Syntéza výměšků probíhá v cytoplazmě.
Meokrinní sekrece – bunka se tvarově nemění, má dvě formy., při exocytoze se membránový obal sekrečních zrn spojí s cytoplazmatickou membránou a zůstává její součástí, obsah je vyvržen mimo bunku. V druhém případě neporušenou buněčnou membránou difunduje voda a aktivním transportem se vylučují některé ionty.
Apokrinní sekrece – spočívá v odškrcení apikálního konce bunky naplněného sekretem
Holokrinní sekrece – cytoplazma žlázových buněk se naplní sekretem, bunky se na konci sekreční fáze rozpadají a celé se stávají součástí sekreční masy. Zaniklé bunky se nahrazují množením buněk při bazální membráně-př. Kožní maz
4. Žlázy
Žlázové buňky vznikají diferenciací buněk krycího epitelu a buď zůstávají v úrovni tohoto epitelu, pak jde o žlázy endoepitelové nebo se dostávají mimo tento epitel a nazývají se žlázy exoepitelové
Mnohobuněčné žlázy - skládají se z velkého počtu buněk, dělí se na exokrinní a endokrinní
Exokrinní žlázy-žlázy s vnější sekrecí,
Tyto žlázy mají vývody ústící na povrch těla nebo do tělních dutin
Buňky jsou uspořádány do tubulů, alveolů, či acinů a tululoalveolů.úkolem vývodu je odvádět sekret na místo určení.
Jednoduché žlázy – mají 1krátký vývod, na který nasedá pouze 1sekreční jednotka, často ale vývod chybí, u savců se vyskytují jednoduché žlázy tubulózní(tubulus je buď rovný nebo stočený do klubíčka
Rozvětvené žlázy – mají 1vývod, na který nasedá větší počet jednotek. Rozvětvené alveolární žlázy jsou ve velkém množství v kůži, vývod ústí do chlupového váčku. Rozvětvené tubuloalveolární žlázy se nacházejí ve stěně dvanáctníku
Složené žlázy – složitý vývodný systém, který nakonec ústí do dutiny nějakého orgánu, patří sem složené tubulózní žlázy(ledviny), slož.alveolární žl. U hosp. zvířat se nevyskytují,složené tuvuloalveolární žl.(slinné žlázy,mléčná žláza
Soubor všech sekrečních epitelových souástí žlázy se nazývá žlázový parenchym, vazivová složka žlázy s krevními a mízními cévami, nervy a žlázovými vývody je stroma žlázy.
Endokrinní žlázy-žlázy s vnitřní sekrecí
nemají žádné vývody a jejich výměšky hormony jsou vylučovány do mezibuněčných prostorů, odkud se vstřebávají do krve nebo mízy.
Krví jsou přiváděny k cílovým tkáním a podílejí se na řízení různých fyziologických pochodů.
Žlázové buňky tvoří váčky – folikuly, nebo jsou uspořádány do buněčných trámců, anebo jsou roztroušeny uvnitř jiné tkáně
5. Vazivo
je to pojivová tkáň složená z buněk, které svou činností ovlivňují skladbu a konzistenci mezibuněčné hmoty
buněčná složka – je tvořena řadou buněčných typů, různě zastoupených v jednotlivých typech vaziv, některé bunky zachovávají víceméně polohu(fybrocyty,tukové buňky),jiné svou polohu mění(žírné buňky,plazmatické buňky)
mezibuněčná hmota-je syntetizována buňkami a vylučována do mezibuněčných prostorů, tvoří jak amorfní, tak fibrilární složku
amorfní složka je složitý komplex v podobě průhledné homogenní substance,vyplňuje prostory mezi buňkami a vlákny.
Fibrilární složka se diferencuje z amorfní a existuje jako vlákna kolagenní, elastická a retikulární
Kolagenní vlákna – jsou produkována fibrocyty a retikulocyty a vyskytují se téměř ve všech typech vaziv.
- mají bílá vlákna, jsou velmi pevná na tah, jsou součástí šlach a některých vazů, kolagenní vlákna se varem mění v klih.
Elastická vlákna – mají žlutou barvu, větví se a navzájem spojují. Skládají se z rovnoběžně uspořádaných svazečků mikrofibril, hlavní složkou je skleroprotein elastin, který odolává varu. Hlavní vlastností je protažitelnost o 100-140%
Retikulární vlákna – jsou velmi jemná, větví se a vytvářejí prostorovou síťovinu. Stavební složkou je bílkovina retikulin, vlákna se mohou změnit v kolagenní
Rozdělení vazivové tkáně
-emryonální vazivo (mezenchym) – je primitivní, diferencují se z něj všechna pojiva.v dospělosti jsou nediferencované mezenchymové buňky roztroušeny v řídkém vazivu kolem krevních kapilár.
-retikulární vazivo – skládá se z retikulárních vláken, těsně přiložených k retikulárním buňkám neboli retikulocytům
-tukové vazivo – plní funkci tepelných izolátorů, ochranných polštářů a rezervoárů energie. Jsou kulovitého tvaru, nejrozšířenější jsou v podkožním vazivu. U přežvýkavců se nazývá lůj, u ost. Savců a ptáků sádlo.
-kolagenní vazivo – je nejrozšířenějším druhem, dělíme ho na husté a řídké:
- řídké – má jemnou stavbu a je málo odolné proti mechanickému namáhání, umožňuje pohyb orgánů, významná je také výměna látek mezi krví a ostatními tkáněmi. Patří sem žírné buňky nacházejí se v řídkém vazivu podél cév, obsahují látky, které po uvolnění z buněk zvyšují propustnost krevních kapilár, působí na krevní tlak, dále plazmatické buňky-jsou to protilátky typu gamaglobulinů, které se účastní obranných reakcí, proti infekci,nacházejí se v kostní dřeni,trávicí a dýchací soustavy, patří sem i bloudivé krevní buňky. Řídké vazivo pod názvem adventicie obaluje cévy, nervy, a některé orgány
- husté – je odolné vůči mechanickému namáhání, převažuje vláknitá složka,má dvě formy: neuspořádané – tvoří vrstvy z plsťovitě propletených kolagenních vláken, nachází se např. V spodní vrstvě škáry, tvoří střední vrstvu okostice a ochrustavice, pouzdra některých orgánů
uspořádané – je charakteristické pro šlachy, vazy a aponeurózy-to jsou v podstatě ploché šlachy složené z několika vazivových listů ležících nad sebou.
-elastické vazivo – vyznačuje se převahou elastických vláken, složených ve svazky. Příkladem jsou žluté vazy páteře, hlasivkové vazy, žlutá břišní povázka a střední vrstva stěny pružných tepen.
6. Chrupavka
je to bezcévná podpůrná pojivová tkáň, která svými vlastnostmi vyhovuje nárokům na pevnost a pružnost
skládá se z buněk, chondrocytů a mezibuň. Hmoty
vlákna jsou buď kolagenní nebo elastická
chrupavkové buňky jsou uzavřeny v dutinkách tuhé mezibuněčné hmoty, lakunách.
Mladé buňky se (chondroblastocyty) nacházejí v povrchových vrstvách chrupavky
Ochrustavice – je tuhá vazivová blána, která pokrývá povrchy všech chrupavek kromě chrupavky kloubní.
rozlišujeme chrupavku hyalinní, elastickou a fibrózní
Hyalinní (sklovitá chrupavka) – jeví se jako namodralá hmota, v tenkých řetězech průsvitná. Pokrývá kloubní plochy, tvoří žeberní chrupavky a výztuž některých orgánů(průdušnice..)
Elastická chrupavka – obsahuje elastická vlákna, která podmiňují její pružnost a žluté zbarvení. Nachází se v ušním boltci, zevním zvukovodu, sluch. Trubice, příklopka hrtanu
Fibrózní chrupavka – matně bílé barvy, je odolná proti tlaku i tahu, vytváří meziobratlové ploténky, kloubní menisky kolenního kloubu, kloubní disk čelistního kloubu a kopytní chrupavky
7. Kost, růst a vývoj kosti
po sklovině a zubovině je kostní tkáň nejtvrdší tkání těla
má podpůrnou a ochrannou funkci
kostní buňky – se vyskytují ve 3 formách:
osteoblastocyty – mladé buňky, bohatě vyvinutý granulární endoplazmatické retikulum, ty se pak mění ve zralé:
osteocyty – probíhá osifikace, z jejich povrchu, vystupují výběžky, probíhající v kostních kanálcích až do blízkosti cév. Nedělí se nevytvářejí novou mezibuněčnou hmotu, účastní se na její údržbě a uvolňování min. látek, mají schopnost přetvářet se zpět na osteoblastoc. nebo:
osteoklastocyty – jsou uzpůsobené k rozrušování a resorpci kostní tkáně při přestavbě kosti a při osifikaci
mezibuněčná hmota – skládá se ze svazků kolagenních vláken, ty dodávají kostem pružnost a tvrdost
minerální složku představují submikroskopické krystaly komplexních solí vápníku a fosforu
Rozdělení kostní tkáně
vláknitá kostní tkáň – vyskytuje se hlavně u nižších obratlovců, u savců za embryonálního vývoje tvoří ploché kosti lebky, v dospělosti kostní hrboly a drsnatiny.
Lamelární kostní tkáň – tvoří většinu kostí kostry. Je uspořádána do plotének (kostních lamel)
Spongiózní kostní tkáň – je tvořena z trámců kostních lamel, jejich uspořádání odpovídá výslednici sil největšího zatížení na tlak a tah. Mezi trámci zůstávají dutinky plněné kostní dření
Kompaktní kostní tkáň – tvoří povrch všech kostí, skládá se z kostních lamel koncentricky uspořádaných na způsob do sebe zasunutých stále užších trubic kolem centrálního kanálu. Tak vzniká zk. stavební jednotka – osteon, v jeho prostředku je centrální kanál, kde probíhají krevní cévy a nervy
Povrch kosti pokrývá tenká vrstva fibrózního vaziva – okostice, z níž pronikají krevní cévy a nervy k centrálním kanálům osteonu
Okostice chybí v místě spojení kostí s kloubní chrupavkou a v místě úponů šlach a vazů.
Zubovina, která je svou skladbou blízká kostní tkání
8. Nervová tkáň
je hlavním stavebním materiálem pro nervovou soustavu; integruje a řídí činnost jednotlivých orgánů
je specializovaná na přijímání podnětů a dále na vedení, zpracovávání a předávání vzruchů
je uspořádána v centrální nervový systém, složený z mozku, míchy a periferní nervový systém
obsahuje 2 základní složky: nervové buňky(neurony) a podpůrné buňky, neuroglie, dále pak malé množství vaziva, krevní cévy a kapiláry.
Nervová buňka – neuron
základní stavební jednotka nervové tkáně
skládá se z těla, výběžků a nervových zakončení
podle počtu dendritů dělíme na multipolární neurony-mnoho dendritů a 1 neurit jsou nejpočetnější, méně časté jsou bipolární neurony- ty mají 1dendrit i neurit
tělo neuronu – tvar záleží na počtu a místu odstupu výběžků, může být hvězdicový, pyramidální, vřetenovitý aj. Je trofickým centrum buňky, v CNS leží v šedé hmotě mozku a míchy, na periferii v gangliích
výběžky nervové buňky - dendrity – přijímají podněty a vedou je k tělu buňky, jehož blízkosti se větví,
neurit – odstupuje z těla buňky a vede vzruch na periferii; jako axon tvoří podstatu nervového vlákna,
nervová vlákna – jsou delší výběžky neuronů, mimo CNS vytvářejí nervy, funkčním základem nervového vlákna je axon= výběžek nervové buňky
myelinovaná nervová vlákna – bílá hmota CNS a mozkomíšních nervů
nemyelinovaná nervová vlákna – autonomní nerv. systém
holá nervová vlákna – v šedé hmotě CNS
nervová zakončení – zajišťuje buď kontakty mezi nervovými buňkami nebo spojení s jinými tkáněmi
synapse, nervové zápoje – místa kontaktu na povrchu neuronů, má 3zákl. součásti – presynaptická část, postsynaptická část, synaptická štěrbina
periferní nervová zakončení – dělí se zda je vytváří dendrit(zakončení senzitivní) nebo neurit(zakončení motorické)
neuroglie – soubor specifických neurogliových buněk – gliocytů, které mají v nervové tkáni podpůrnou, izolační, metabolickou, fagocytární, reparativní a sekreční funkci
9. Hladkosvalová a srdeční tkáň
Hladkosvalová tkáň
je složena z vřetenovitých buněk, sdružují se do svazků ( např. Vzpřimovač chlupu v kůži) nebo do plochých listů či vrstev (většina vnitřností)
činnost je řízena autonomními nervy a nepodléhá tedy volní kontrole
podrážděním se hladkosvalové buňky zkracují, jádro se spirálovitě stáčí a cytoplazma se hromadí v centru buňky
smršťuje se pomalu, rytmicky a prakticky bez únavy.
Srdeční svalová tkáň
příčně pruhovaná srdeční svalová tkáň se skládá ze srdečních svalových buněk,
příčné pruhování je podmíněno přítomností a pravidelným upořádáním již popsaných souborů aktinových a myozínových myofilament
mezibuněčné kontakty jsou velmi pevné a nazývají se interkalární disky, pevnost spojení je dána dezmonómy
kontrahuje se samovolně, rytmicky, nezávisle na vůli jedince a nepodléhá únavě
tvoří hlavní část stěn srdečních komor a předsíní, tzv. myokard
10. Příčně pruhovaná svalová tkáň
11. Rozdílnost krevních buněk
Červené krvinky (erytrocyty)
ploché, nepohyblivé buňky, morfologicky přizpůsobené výměně plynů
velikost je druhově rozdílná
jsou pružné a tvar se dočasně mění při průchodu vlásečnicemi, které jsou užší než rozměry krvinek
za tvar odpovídá lipoproteinové stroma (zbytky cytoplazmy bez jakýchkoliv organel)
nepřítomnost organel snižuje spotřebu kyslíku vlastní krvinkou na minimum
je ze 60% vody a z 40% z hemoglobinu –červené barvivo složené z bílkoviny globinu a barevné nebílkovinné složky z dvojmocného železa – hem
na hemoglobin se v plicích váže kyslík a vzniká oxohhemoglobin
u skotu a prasete žijí 60dní, tvoří se k kostní dřeni
Bílé krvinky (leukcyty)
odlišují se funkcí, stavbou a počtem
v organismu zajišťují především obranné reakce
bezbarvé buňky vždy s jádrem
v krvi mají přibližně kulovitý tvar
jsou větší než červené krvinky a jejich počet je asi 1000krát nižší, u ptáků asi 100krát nižší
podle přítomnosti granul a tvaru jádra je dělíme:
granulocyty – vznikají v červené kostní dřeni, jádro je složeno z několika segmentů, dále se ještě dělí na neutrofilní – barví se dorůžova, jsou schopna aktivního pohybu a fagocytózy, životnost je omezena na 2-4dny, někdy jen několik hodin,
acidofilní – barví se výrazně červeně,jádro je nejčastěji ze 2segmentů,
bazofilní – jsou nejméně po
Vloženo: 2.09.2009
Velikost: 185,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu AVA22E - Anatomie HZ se základy histologie a embryologie
Reference vyučujících předmětu AVA22E - Anatomie HZ se základy histologie a embryologie
Reference vyučujícího prof. Ing. CSc. Jiří Rozinek
Podobné materiály
- ETA05E - Informatika - Přednaška1,2.pdf
- ETA05E - Informatika - Přednáška 9,10.pdf
- AVA35E - Praktická fyziologie zvířat-kůň - Trávení a vstřebávání - přednáška
- AGA13E - Genetika se základy biometriky - prednaskac.1
- AMA06E - Praktická mikrobiologie - Prednaska_6
- AMA06E - Praktická mikrobiologie - mikrobiologie 3přednáška
- AEA09E - Zoologie - přednáška 26.11
- AEA09E - Zoologie - přednáška 19.11
- AEA09E - Zoologie - přednáška 10.12
- AAA22E - Agroekologie - přednáška 1
- AAA22E - Agroekologie - přednáška 3
- AAA22E - Agroekologie - přednáška 4
- AAA22E - Agroekologie - přednáška 5
- AAA22E - Agroekologie - přednáška 6
- AAA22E - Agroekologie - přednáška 7
- AAA16E - Meteorologie a klimatologie - přednáška 1
- AAA16E - Meteorologie a klimatologie - přednáška 2
- AAA16E - Meteorologie a klimatologie - přednáška 3
- AAA16E - Meteorologie a klimatologie - přednáška 4
- AAA16E - Meteorologie a klimatologie - přednáška 6
- AAA16E - Meteorologie a klimatologie - přednáška 7
- AAA16E - Meteorologie a klimatologie - přednáška 8
- AAA16E - Meteorologie a klimatologie - přednáška 9
- AAA16E - Meteorologie a klimatologie - přednáška 10
- AAA16E - Meteorologie a klimatologie - přednáška 11
- ACA02E - Anorganická a analytická chemie - přednáška 1
- ACA02E - Anorganická a analytická chemie - přednáška 2
- ACA02E - Anorganická a analytická chemie - přednáška 3
- ACA02E - Anorganická a analytická chemie - přednáška chem. rakce
- ACA02E - Anorganická a analytická chemie - přednáška kinetika chem. rakcí
- ACA02E - Anorganická a analytická chemie - přednáška koloidní soustavy
- ACA02E - Anorganická a analytická chemie - přednáška kompexní sloučeniny
- ACA02E - Anorganická a analytická chemie - přednáška oxidačně redukční rakce
- ACA02E - Anorganická a analytická chemie - přednáška prvky
- ACA02E - Anorganická a analytická chemie - přednáška roztoky eletrolytu
- ACA02E - Anorganická a analytická chemie - přednáška stavba hmoty
- ACA02E - Anorganická a analytická chemie - přednáška termochemie
- ABA05E - Botanika - přednáška 1
- ABA05E - Botanika - přednáška 2
- ABA05E - Botanika - přednáška 3
- ABA05E - Botanika - přednáška 4
- ABA05E - Botanika - přednáška 5
- ABA05E - Botanika - přednáška 7
- AVI02E - Základy fyziologie hospodářských zvířat - přednáška 1
- AVI02E - Základy fyziologie hospodářských zvířat - přednáška 2
- AVI02E - Základy fyziologie hospodářských zvířat - přednáška 5
- AVI02E - Základy fyziologie hospodářských zvířat - přednáška 6
- AVI02E - Základy fyziologie hospodářských zvířat - přednáška 7
- AVI02E - Základy fyziologie hospodářských zvířat - přednáška 9
- AVI02E - Základy fyziologie hospodářských zvířat - přednáška 10
- AGA19E - Zootechnika - přednáška 1
- AGA19E - Zootechnika - přednáška 2
- AGA19E - Zootechnika - přednáška 3
- AGA19E - Zootechnika - přednáška 4
- AGA19E - Zootechnika - přednáška 5
- AGA19E - Zootechnika - přednáška 6
- AGA19E - Zootechnika - přednáška 10
- AGA19E - Zootechnika - přednáška 11
- AHA16E - FYTO1 - přednáška 5
- AKA06E - Výživa zvířat - přednáška latková a energet. bilance
- ASA17E - Chov skotu a ovcí - přednáška mléko
- ASA17E - Chov skotu a ovcí - přednáška význam chovu skotu
- AAA11E - Základy bioklimatologie - 2.přednáška
- ATA05Z - Pícninářství a pastvinářství - Přednáška26.3.
- ATA05E - Pícninářství a pastvinářství - 3.přednáška
- ATA05E - Pícninářství a pastvinářství - 4.přednáška
- ATA05Z - Pícninářství a pastvinářství - 13.přednáška
- ATA05Z - Pícninářství a pastvinářství - LS-přednáška -1,3
- ATA76E - Pícninářství a pastvinářství - Přednáška 21.4.
- AEA03E - Parazitologie - Přednáška 18
- AVA22E - Anatomie HZ se základy histologie a embryologie - přednáška 2
- AVA22E - Anatomie HZ se základy histologie a embryologie - přednáška 3
- AGA31E - Genetika a šlechtění hospodářských zvířat - dědičnost na úrovni organismu - přednáška
- AHA09E - Agrochemie - Přednáška 2 - Stavba Atomu
- AAA22E - Agroekologie - prednaska
- AHA09E - Agrochemie - prednaska
- AKA06E - Výživa zvířat - prednaska_latkova_a_energet._bilance
- AKA06E - Výživa zvířat - posl. přednáška
- AKA06E - Výživa zvířat - přednáška Suchdol
- AMA77E - Základy mikrobiologie - souhrna prednaska
- ATA05E - Pícninářství a pastvinářství - 13.prednaska
- ATA05E - Pícninářství a pastvinářství - LS-prednaska_-1,3
- ATA05E - Pícninářství a pastvinářství - Prednaska_21.4.
- AAE01E - Obecná fytotechnika - přednáška
- AAE01E - Obecná fytotechnika - přednáška
- AAE01E - Obecná fytotechnika - přednáška
- AAE01E - Obecná fytotechnika - přednáška
- AHA71E - Agrochemie - prednaska - biochemie - uvod, bilkoviny
- AHA71E - Agrochemie - prednaska - biochemie - sacharidy
Copyright 2024 unium.cz