- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
otazky
AVA11E - Praktická fyziologie zvířat
Hodnocení materiálu:
Vyučující: prof. Ing. Mgr. Ph.D Markéta Sedmíková
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálobní, efektorem je hladká, nebo srdeční svalovina či žláza.
-postojové reflexy, napomáhají udržovat vzpřímený postoj.
reflex stání
vyrovnávací reflex, vychýlení jedné části těla má za následek změnu postavení ostatních částí.
obracecí reflex, kočka puštěná z výšky hřbetem padne na všechny čtyři.
skákací reakce, postrčení podepřeného psa, jenž má zvednuty 3 končetiny, má za následek změnu polohy volné končetiny, která jediná slouží jako pevná opora.
Vrozené a získané reflexy:
-vrozené-nepodmíněné. Př.: ucuknutí při dotyku horkého předmětu. Nižší nervová činnost.
-získané-podmíněné. získávané během života jedince. Př.: přeběhnutí psa na zapískání, objeveno I. P. Pavlovým, vyšší nervová činnost.
11. Fyziologie učení a paměti
Učení je výsledkem podmíněné reflexní činnosti CNS. Změna chování na základě předchozích zkušeností (barevnosti jedovatých plazů).
Neasociativní učení
-Habituace (návyk): nejjednodušší způsob učení. Snižování odpovědi na opakující se významný podnět. Např.: Zvyk na opakující se rámus, zatahování růžků u hlemýžďů.
-Senzitizace: Zvyšování odpovědi na opakující se významný podnět.
Asociativní učení
-Podmíněné reflexy: zakladatel I. P. Pavlov. Př.: pes, nepodmíněný reflex – potravní podnět slinění. Podmíněný reflex – spojení potravního podnětu se světlem sekrece slin.
Důležitým jevem jsou určité asociace mezi odměnou (pozitivní zesílení), nebo trestem (negativní zesílení). Nepodmíněný podnět a podmíněný podnět (důležitá je při tom časová blízkost – jestliže poruším blízkost podmíněného a nepodmíněného podnětu, vyhasíná poz. na výsledek reflexu.
Učení- pokus a omyl.
-Nepodmíněné reflexy: učení napodobováním je známo pouze u ptáků a savců(hlavně akustické(. Př.: Dítě se naučí mateřský jazyk napodobováním od matky, sociální vztahy.
-Hra: vzorce chování druhově specifické:
-pohybové hry
-bojové hry
-útěkové hry
-hry na lov a získávání potravy
-hry na rozmnožování a péči o potomstvo
-Vtištění (imprinting): podoba rodiče.
Paměť, schopnost ukládání, uchovávání a vybavování info v CNS.
1. Okamžitá (senzorická)-sekunda.
2. Krátkodobá (primární)-minuty.
3. Dlouhodobá (sekundární)-dny, roky, pomalé vyvolání. (terciální)-celý život, rychlé vyvolání.
12. Fyziologie zraku
Smyslovým orgánem je oko. Stimulem je světlo, proto jsou součásti oka průhledné, aby se světelné paprsky dostaly až k receptorům.
Stavba oka:
-Oční koule: Obsahuje duhovku, čočku, sklivec a sítnici.
-Zrakový nerv.
-Pomocné orgány: Oční víčka, okohybné svaly, slzné ústrojí a spojivka.
-Oční koule: Uložena v očnici. 3 vrstvy – zadní tuhá blána bělima, která přechází kraniálně v průhlednou rohovku. Střední vrstva je cévnatka, vytváří barevnou část oka, které se říká duhovka. Cévnatka je bohatě protkaná cévami – výživa oka. Vnitřní vrstvou je sítnice. Obsahuje vlastní smyslové světločivné elementy – čípky (buňky pro barevné vidění) – tyčinky (pro černobílé vidění – využívány pro vidění v noci).
-Vnitřní prostor oční koule je vyplněn sklivcem. Místo nejostřejšího vidění s velkou hustotou čípků se nazývá žlutá skvrna. Místo, kde vystupuje z oční koule zrakový nerv se nazývá slepá skvrna a tam sítnice chybí. Dopadne-li obraz předmětu na slepou skvrnu, není vůbec vnímán.
Čočka – uložena mezi rohovkou a sklivcem. Díky závěsnému ústrojí je umožněna změna její optické mohutnosti – akomodace čočky – nutné pro zaostření na bližší předměty.
Pomocné orgány:
-Okohybné svaly, umožňují pohyby oční koule. Porucha okohybných svalů – šilhání. Druhově specifická pohyblivost. (Sovy – chameleón).
-Spojivka, tenká blanka, která potahuje vnitřní povrch očních víček a přechází na oční kouli. Vytváří se tzv. spojivkový vak (aplikace kapek či mastí).
-Slzné ústrojí, skládá se ze slzné žlázy a jejích vývodů, které ústí do spojivkového vaku. Slzy se tvoří neustále a mají ochrannou funkci – udržují oční kouli stále vlhkou a odstraňují z ní nečistotu. Slzy obsahují enzym lyzozym, který má baktericidní účinek.
-Oční víčka, mechanická ochrana na okraji víček jsou mazové žlázky (neustálé obnovování vlhkého a mastného filmy na povrchu očních koulí). Obklopeny řasami.
Biochemická podstata vidění:
Světelná energie přeměňuje fotosenzitivní pigment – rodopsin (v tyčinkách-světločivých buňkách) na bílkovinu opsin a derivát vitamánu A retina za vzniku elektrické energie – akčního potenciálu.
Tyto vzruchy se pak přenášejí zrakovým nervem do zrakových center v korových oblastech koncového mozku – skutečný obraz.
Nedostatek vitamínu A má za následek nedostatečnou tvorbu rodopsinu – šeroslepost (při nočním vidění, kdy není optimální množství rodopsinu).
Prostorové vidění:
Zorné pole: Oblast v prostoru, kterou při pohledu kompletně vidíme. Čím jsou oči více na stranu, tím je zorné pole větčí.
Monokulární vidění, Binokulární vidění: umožňuje prostorové vidění. Překrytí zorných polí obou očí. Šelmy – velké binokulární vidění, malé binokulární. B, Eq – velké monokulární, malé binokulární. Obsáhnou celý horizont (360).
13. Fyziologie sluchu
Většina zvířat dokáže vnímat zvuky o frekvenci 16-20 000 Hz.
Stavba ucha:
-vnější (zevní) ucho- ušní boltec (pohyb je zajištěn uchohybnými svaly), vnější zvukovod, bubínek (hranice mezi vnějším a středním uchem).
-střední ucho- vyplněno vzduchem, spojeno s hltanem pomocí Eustachovy trubice (umožňuje vyrovnávaní tlaku mezi uzavřenou středoušní a nosohltanovou dutinou). U savců se ve středoušní dutině nacházejí drobné sluchové kůstky (kladívko, kovadlinka a třmínek), které spojují zadní plochu bubínku přes oválné okénko s vlastním sluchovým orgánem – hlemýžděm.
-vnitřní ucho- v kostěném labyrintu kosti skalní rozdělujeme na dvě části podle jejich funkce.a) sluchovou (kochleární) část, sídlo sluchového smyslu.
b)statokinetická (vestibulární) část, sídlo rovnovážného smyslu.
hlemýžď- sluchový orgán, skládá se ze tří spirálovitě stočených kanálků:
-horní oddíl- scala vestibuli
-dolní oddíl- scala tympánu (vyplněný tekutinou perilymfou).
-středová poloha- scala media (podél ní se nacháhí Cortiho orgán- je podstatou sluch. orgánu) a je vyplněn endolymfou.
Cortiho orgán přeměňuje zvukové vlny na nervové impulsy, které jsou pak předávány do mozkové kůry.
Vnímání zvuku:
Zvukové vlny jsou ze zevního prostředí usměrněny boltcem do zvukovodu a dopadají na bubínek. Ten se rozechvěje a pohyby se přenáší sluchovými kůstkami ve středním uchu do vnitřního ucha, kde se šíří v prostředí perilymfy a endolymfy. Zvukové vlny pak prostřednictvím endolymfy v hlemýždi rozkmitají vláskovité struktury Cortiho orgánu, čímž vzniká podráždění citlivých buněk – nervový impuls, který je přenášen sluchovým nervem do sluchových oblastí mozkové kůry.
14. Fyziologie hmatu
Kožní analyzátor- hmatový orgán. Je to soubor specializovaných tělísek a volných nervových zakončení. Hmatový orgán tak může vnímat teplo, chlad, dotyk (tlak), vibraci a bolest.
-Mechanoreceptory- dotyková tělíska.
Meissnerova tělíska: reagují na tlak a dotyk. Uložena v kůži a sliznici dotykových orgánů.
Vater-Paciniho tělíska: reagují na tlak a rychlou vibraci.
-Termoreceptory- zajišťují vnímání tepla.
Krauseho tělíska: jsou čidla chladu (blíže k povrchu kůže).
Ruffiniho tělíska: jsou čidla tepla (hlouběji ve škáře a je jich méně).
-Nociceptory- k vnímání bolesti. Volná nervová zakončení senzorických neuronů.
Bolest- ochranný mechanismus, práh dráždivosti receptorů pro bolest je u jednotlivých zvířat rozdílný- co je pro jednoho bolestivé, nemusí bolet druhého.
Klasifikace bolesti- podle místa vzniku bolesti:
-povrchová (kožní), hluboká (ve šlachách), viscerální-útrobní (ve vnitřních orgánech- v dutině hrudní, břišní a pánevní), akutní (způsobuje menší utrpení), chronická.
Smyslové (senzorické) receptory:
-exteroreceptory- info o změnách ve vnějším prostředí. Distanční (zrak, sluch), kontaktní (hmat).
-interoreceptory- info o změnách v těle. Receptory uvnitř tělesných orgánů, chuť a čich.
-proprioreceptory- info o mechanických změnách při pohybu. Jsou umístěny ve šlachách, kloubech, svalech a vazech. Např.: Svalová vřeténka, kloubní receptory, šlachová tělíska.
15. Fyziologie chuti a čichu
Tyto smysly paří do kategorie chemoreceptorů.
Čich:
Sídlem čichu je čichová sliznice v dutině nosní. Obsahuje čichové buňky (chemoreceptory). Počet čichových buněk je u různých druhů zvířat různý a proto je citlivost rozdílná. Podpůrné buňky, poskytují oporu pro dendrifické výběžky, produkce hlenu.
Podstatou čichu je to, že různé pachové chemické látky se rozpouštějí v tenké vrstvičce tekutiny na povrchu čichové sliznice, kde chemicky dráždí smyslové buňky- vzruchy jsou vedeny po čichovém nervu do mozku.
Funkce čichu:
K získávání (vyhledávání) potravy a její hodnecení, aktivace sekrece slin a žaludečních šťáv, sociální vazby mezi zvířaty (vyhledávání sexuálního partnera, styk matky a mláděte, pachové signály, obrana a značení teritoria.
Podle schopnosti vnímat pachy dělíme zvířata na:
-makrosmatická (většina domácích zvířat)- dokonalý čich.
-mikrosmatická (opice, člověk)- podstatně horší čich.
-anosmatická (vodní savci)- bez čichu.
Feromony- pachové látky zvířat pro vzájemné dorozumívání – komunikaci. Ovlivňují chování ostatních zvířat např.: tarzální žlázky jelenovitých na vnitřní straně zadních končetin.
Čich lze snadno unavit- např.: policejní pes nemůže na stopě pracovat několik hodin, protože se čich unaví. Vůni našeho parfému nevnímáme, ale ostatní ano.
Jacobsonův orgán- téměř u všech savců (krom vodních), plazů a obojživelníků. Shluk buněk v blízkosti základny nosní přepážky, které reagují na chemické signální látky z vnějšího prostředí.
Chuť:
Receptorem pro chuť je chuťový pohárek. Většina se nachází na jazyku (v houbovitých a hrazených papilách), některé na paře, hltanu i hrtanu.
Chuťový pohárek: a) chuťové buňky- receptory citlivé na chuť, b) podpůrné buňky- 4 základní chutě: sladká, slaná, hořká, kyselá.
Chuť je výrazně ovlivněna teplotou.
16. Funkce svalové tkáně, svalový stah kosterního svalu
Funkce svalů:
Přeměna chemické energie na mechanickou
zajištění pohybu těla
změny v množství krve zásobující jednotlivé části těla
činnost krevního oběhu (srdeční svalovina)
transport tráveniny v trávicím traktu
tvorba tělesného tepla
transport gamet
Svalový stah kosterního svalu:
Základní vlastností příčně pruhované svaloviny je kontraktilita svalového vlákna.
Průběh: Příchod vzruchu z míšního nebo hlavového nervu na nervosvalovou ploténku (-spojení nervového a svalového (kosterního) vlákna-obdoba synapse. Uvolnění neurotransmiteru (acetylcholinu) do štěrbiny mezi nervové vlákno a svalové vlákno. Acetylcholin zvyšuje permeabilitu mambrány svalového vlákna pro ionty Na+, což vede k depolarizaci membrány a akčního potenciálu. Depolarizace se šíří po celém svalovém vlákně a tím dojde k uvolnění iontů Ca ze sarkoplazmatického retikula do sarkoplazmy. Dochází k vazbě vápenatých iontů na troponin (součást aktinového vlákna) a tím k odkrytí vazebných míst pro myosám, které jsou během retaxace svalového vlákna zakryta. Dochází k vazbě myosinu s aktinem a pomocí ATP, které je obsaženo v myosinových můstcích dochází ke změně úhlu můstků, které se přiklánějí ke středu sarkomery (část myofibril) a táhnou s sebou aktin, a tím dochází ke zkrácení sarkomery-svalová kontrakce. Po svalové kontrakci nastává svalová relaxace. Dochází k uvolnění Ca s troponinem-Ca se vrací zpět do sarkoplazmatického retikula pomocí ATP. Ohnutí konce můstků vyvolají uvolnění ADP a odhalují svá místa pro navázání nového ATP. Vazba nového ATP způsobuje odtrhnutí myosinu od aktinu.
Typy svalové kontrakce:
-izometrická-bez zkrácení svalu, malý posun aktinu a myosinu.
-izotonická-krácení svalu.
-tetanický stah-opakované kontrakce bez relaxace.
17. Svalový stah srdečního a hladkého svalu
Inervace autonomními nervy- neovladatelné vůlí.
Hladká svalovina:
Nervosvalová spojení jsou difuzní (nemají nervosvalovou ploténku). Neurotransmitery jsou z nervových zakončení uvolňovány do intersticiální tekutiny a z ní potom difundují do svalových buněk.
Neurotransmitery- acetylcholin nebo neradrenalin, podle toho, jestli se jedná o parasympatické vlákno (ACH) nebo sympatické vlákno (noradrenalin). Vzruchy se šíří pomocí kanálků mezi buňkami (gap junction) z buňky do buňky- podrážděním se hladkosvalové buňky zkracují. Hladká svalovina se smršťuje pomalu, rytmicky a prakticky bez únavy, za to vytrvale. Dochází k menším spotřebě energie a je více protržitelná.
Srdeční svalovina:
Kontrahuje se samovolně, rytmicky a nepodléhá únavě. Kontrakce typu „vše nebo nic“. Musí dojít k takovému vzruchu, aby došlo k podráždění celého myokardu. Srdeční svalovina přijímá vzruchy ze specializovaných buněk myokardu (předsíňový a předsíňokomorový uzlík, převodní srdeční soustava). Kontrakce se šíří po celém myokardu pomocí interkalárních disků (spojení mezi buňkami srdeční svaloviny) z jedné buňky do druhé.
18. Funkční rozdíly mezi kosterní, hladkou a srdeční svalovinou
Inervace- H. a S. inervuje autonomní nervstvo. K. inervuje somatické nervstvo.
K. se smršťuje rychleji ve srovnání s H., ale je rychleji unavitelná.
u H. dochází k většímu zkrácení než u K., k menší spotřebě energie a je prakticky neunavitelná.
S. se kontrahuje samovolně, rytmicky a nepodléhá únavě.
19. Energetika svalového stahu
Energie potřebná pro svalovou kontrakci se získává z ATP. Množství ATP je ve svalu omezeno a musí být nesyntetizováno (znovu vytvořeno) z kreatinofosfátu a glykogenu. Srdeční sval může získat energii kromě glukózy a glykogenu z mastných kyselin, laktátu a v menší míře i z ketolátek a AMK.
20. Tělní tekutiny, jejich rozdělení a funkce
Intracelulární tělní tekutiny- uvnitř buňky.
Extracelulární tělní tekutiny.
1. Krev:
80% vody, 20% sušiny. Fce:
-transport živin: Rozvádí k buňkám živiny vstřebané v zažívacím traktu a odvádí odpadní látky k exkrečním orgánům. Rozvod dýchacích plynů (O2 z plic do tkání a CO2 z tkání do plic). Transport hormonů a vitamínů.
-podílí se na udržení homeostázy: Stálé ph (izohydrie), stálý osmotický tlak (izoosmie), stálý poměr iontů (izotonie).
-termoregulační: Udržuje stálou tělesnou teplotu tkání a orgánů. Vazodilatace (rozšíření) a vazokonstrikce (stažení) cév napomáhá k ochlazení nebo ohřátí vnitřních orgánů.
-podílí se na obranyschopnosti organismu: Fagocytární funkce neutrofilních leukocytů, monocytů (nespecifická reakce imunitního systému).
-tvorba protilátek: Imunoglobuliny (specifická reakce imunitního systému).
2. Lymfa:
Míza, tekutina v mízních cévách. Hlavní fcí je odvádění přebytečné tekutiny, proteinů a látek, které vznikly metabolickou činností tkání. Podílí se na imunologických reakcích organismu (obsahují více bílkovin než tkáňový mok a velké množství lymfocytů).
3. Tkáňový mok:
Intersticiální tekutina. Vytváří tekuté prostředí mezi buňkami. Prostředník při látkové výměně krev-buňka.
4. Mozkomíšní mok:
Tvoří se z krve (krevní plazmy) uvnitř mozkových komor a neustále cirkuluje v dutinách CMS. Je to vodnatá tekutina, která vytváří měkké prostředí pro bezpečné uložení mozku a páteřní míchy- tlumí otřesy.
5. Trávicí šťávy:
Podílejí se na trávení.
6. Moč:
Močí se odstraňují z těla přebytečné látky, látky odpadní a pro organismus škodlivé.
21. Krev a její fyzikální a chemické vlastnosti
-Barva: Červená barva je způsobena hemoglobinem, který je obsažen v červenných krvinkách. Jasně červená- tepenná krev (okysličená). Tmavě červená- tělní krev (odkysličená).
-Chuť: Mírně slaná (podle množství solí).
-Pach: Podmiňují TMK.
-Teplota: Vyšší zež tělesná teplota v konečníku. Nejteplejší krev koluje v játrech. Nejchladnější krev je v kůži a v plicích.
-Viskozita (vazkost): Je podmíněna přítomností krevních elementů, krevních bílkovin a vody.
-PH: Hodnota relativně stálá, u savců v rozmezí 7,3-7,5. Ph žilní krve (má více CO2) je o něco nižší než krev tepenné.
Acidémie- pokles hodnoty ph
Bazémie- vzestup hodnoty ph.
Na regulaci ph se podílí pufrovací systémy krve:
-bikarbonátový, fosforečnanový, bílkovinný.
Na regulaci nárazníkové kapacity se podílejí plíce, ledviny a játra.
-Osmotický tlak: Vyjadřuje tlakový rozdíl mezi plazmou a H2O na polopropustné membráně. Je dán přítomností solí (NaCl) a org. látek (bílkovin).
-Izotonický tlak- má shodný osmotický tlak s krevní plazmou.
-Hypotonický tlak- má osmotický tlak nižší než plazma.
-Hypertonický tlak- má osmotický tlak vyšší než plazma.
-Oukotický tlak: Vytvářen přítomností bílkovin krevní plazmy. Proti intersticin (vmezeřená tkáň). Uplatňuje se při tvorbě tkáňového moku a při tvorbě moči v ledvinách. Podílí se na udržení stálého objemu intravaskulární tekutiny.
22. Krev a její funkce
Krev, 80% vody, 20% sušiny, cirkulující řást vnitřního prostředí. Skládá se z krevních elementů a z krevní plazmy.
Fce:
-transport živin: Rozvádí k buňkám živiny vstřebané v zažívacím traktu a odvádí odpadní látky k exkrečním orgánům. Rozvod dýchacích plynů (O2 z plic do tkání a CO2 z tkání do plic). Transport hormonů a vitamínů.
-podílí se na udržení homeostázy: Stálé ph (izohydrie), stálý osmotický tlak (izoosmie), stálý poměr iontů (izotonie).
-termoregulační: Udržuje stálou tělesnou teplotu tkání a orgánů. Vazodilatace (rozšíření) a vazokonstrikce (stažení) cév napomáhá k ochlazení nebo ohřátí vnitřních orgánů.
-podílí se na obranyschopnosti organismu: Fagocytární funkce neutrofilních leukocytů, monocytů (nespecifická reakce imunitního systému).
-tvorba protilátek: Imunoglobuliny (specifická reakce imunitního systému).
23. Erytrocyty a jejich funkce
Savci- bikonkávní tvar, bez jádra, mitochodrií a GA (7x2 m). Ptáci- oválné, jaderné (12x6 m).
Počet a délka života:
Eq: 9 miliónů erytrocytů v 1 ml krve, 140-155 dní.
B: 7 mil. erytrocytů v 1 ml krve, 80 dní.
S: 6,5 mil. erytrocytů v 1 ml krve.
H: 4,5-5,5 mil. erytrocytů v 1 ml krve, 120 dní. 30-40 dní u ptáků.
Transport dýchacích plynů mezi plic. alveolami a tkáněmi.
Fce.: přenos O2 a CO2 (CO2 z tkání do plic).
Vlastnosti: schopnost agregace, velký povrch, neformovatelnost.
Složení: 60% voda, 40% sušina (z toho 5% lipidy, proteiny, sacharidy a 95% hemoglobin (z toho 4% hem., 96% bílk., globin)).
65-70% celkového železa je součástí hemoglobinu cirkulujících erytrocytů, 25-30% železa připadá na zásobní železo, které je uloženo ve slezině a v játrech.
Vznik erytrocytů:
Vznik v kostní dřeni z pluripotentní kmenové buňky- normoblast (jaderný)- retikulocyt (mladá červená krvinka bez jádra, ale se zbytky organel (mitochondrie, ribosomy)- erytrocyt. Erytropoéza- tvorba červených krvinek.
Na tvorbě erytrocytů se jako nejdůležitější stavení látky podílí AMK a Fe. Krvetvorba (hematopoéza) je řízena hormony STH, kortikoidy, estrogeny, androgeny a hormony štítné žlázy.
Erytrocyty jsou odstraňovány pomocí RHS. RHS je nejvíce zastoupen v kostní dřeni, v játrech, ve slezině, v mízních uzlinách, v plicích a v oblasti tenkého střeva.
Anémie- snížení počtu erytrocytů.
Formy hemoglobinu:-oxyhemoglobin- HbO2 v plicích, -methemoglobin- Fe2+-Fe3+, - karbaminohemoglobin- HbCO2, - karboxyhemoglobin- HbCO.
24. Krevní skupiny
Krevní skupiny jsou dány přítomností antigenů (aglutinogenů) v membráně erytrocytů. U lidí A, B. A přítomností protilátek (aglutiminů) v krevní plazmě. (anti-A), (anti-B).
Setkáním protilátek s cizími antigeny dochází k aglutinaci (shlukování)- smrtelné ohrožení.
Systém AB0 (lidský):
antigenprotilátka% populace
00anti-A, anti-B40%
AA1-A5anti-B43%
BB1, B2ani A12%
ABA1-A5, B1, B2-5%
Rhesus- systém (lidský): Nemá přirozené protilátky, v membráně erytrocytu je obsaženo
Rh- antigenů (C, D, E, c, d, e). Pouze D má antigenní vlastnosti. Rozeznáván Rh+- 85% DD, Dd, a Rh-- 15% genotyp dd.
(Př.: DD (Rh+ otec) x dd (Rh- matka), F1: Dd Rh+. U prvého dítěte nemá matka ještě vytvoř
Vloženo: 13.11.2009
Velikost: 404,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu AVA11E - Praktická fyziologie zvířat
Reference vyučujících předmětu AVA11E - Praktická fyziologie zvířat
Reference vyučujícího prof. Ing. Mgr. Ph.D Markéta Sedmíková
Podobné materiály
- AAA10E - Základy meteorologie a klimatologie - Otázky ze zkoušky
- AAA14E - Základní agrotechnika a herbologie - Otázky zkouška
- ABA06E - Základy fyziologie rostlin - Otázky zkouška
- AHA09E - Agrochemie - Otázky z testu
- APA12E - Pedologie pro zahradníky - Otázky ze zkoušky
- EEA08E - Základy podnikové ekonomiky - Otázky zkouška
- ETA05E - Informatika - Otázky ke zkoušce.doc
- ETA05E - Informatika - Otázky ke zkoušce
- ABA05Z - Botanika - Botanika zápočet otázky.doc
- AAA23E - Základy agroekologie - otazky agroekologie
- AAA23E - Základy agroekologie - Otazky agroekologie Jirka
- AVA35E - Praktická fyziologie zvířat-kůň - otázky k ústní zkoušce
- AVA35E - Praktická fyziologie zvířat-kůň - zkouškové otázky
- ADA19E - Chov prasat I. - otázky
- ASA17E - Chov skotu a ovcí - Vypracované otázky
- AVA13E - Zoohygiena a prevence - zkouškové otázky
- AVA13E - Zoohygiena a prevence - zkouškové otázky
- AVA13E - Zoohygiena a prevence - zkouškové otázky
- AVA13E - Zoohygiena a prevence - zkouškové otázky
- AVA13E - Zoohygiena a prevence - zkouškové otázky
- AVA35E - Praktická fyziologie zvířat-kůň - vypracov. otázky
- AGA13E - Genetika se základy biometriky - zkouskove otazky genetika
- ETA05E - Informatika - otázky
- ETA05E - Informatika - vypracovane otazky
- ETA05E - Informatika - vypracovane otazky informatika
- AMA06E - Praktická mikrobiologie - otazky mikro
- AMA06E - Praktická mikrobiologie - otazky_mikro
- AEA09E - Zoologie - Vypracované otázky STRUNATCI
- AEA09E - Zoologie - Vypracované otázky BEZOBRATLÍ
- AEA09E - Zoologie - vypracované otázky PRVOCI
- AEA09E - Zoologie - otázky zoo 2
- AEA09E - Zoologie - otazky zoo 3
- AEA09E - Zoologie - otazky ze zoologie 1
- AEA09E - Zoologie - Nove zkouskove otazky ZOO
- AGA12E - Základy obecné zootechniky - chovzvirat-otazky
- AGA12E - Základy obecné zootechniky - otázky zootechnika
- AGA12E - Základy obecné zootechniky - otazky k chovu
- AGA12E - Základy obecné zootechniky - otazky
- AGA12E - Základy obecné zootechniky - postacujuce otazky
- AGA12E - Základy obecné zootechniky - otázky
- ACA03E - Chemie organická - otázky, odpovědi
- ACA03E - Chemie organická - Vypracované otázky
- AEA09E - Zoologie - otázky zoologie
- ACA02E - Anorganická a analytická chemie - Vypracované otázky
- ABA05E - Botanika - zkouškové otázky
- AVA15E - Morfologie hospodářských zvířat - zkouškové otázky
- ACA05E - Biochemie - Vypracované otázky
- AKA06E - Výživa zvířat - otázky ke zkoušce
- ASA03E - Chov skotu - zpracované otázky
- AVA11E - Praktická fyziologie zvířat - otázky ze zkouškového testu
- AVA10E - Praktická anatomie zvířat - zpracované otázky
- ARA28E - Fyto 2 - otázky
- ARA28E - Fyto 2 - otázky ke zkoušce
- ARA28E - Fyto 2 - otázky fyto 2
- AGA11E - Etika chovu a etologie zvířat - testové otázky
- ASA09E - Chov koní - ZKOUŠKOVÉ OTÁZKY
- ASA25E - Chov koní - ¨zkouškové otázky
- AGA18E - Etologie zvířat - Zkouškové otázky
- AGA18E - Etologie zvířat - otázky ke zkoušce
- AHa02E - Výživa hospodářských zvířat - vypracované otázky-59)
- AHa02E - Výživa hospodářských zvířat - Zkouškové otázky
- AHa02E - Výživa hospodářských zvířat - Otázky-výživa
- ATA05E - Pícninářství a pastvinářství - otázky pícninářství
- AEA03E - Parazitologie - otázky
- AEA03E - Parazitologie - otázky 2
- AEA03E - Parazitologie - otázky 3
- AEA03E - Parazitologie - vypracované otázky
- AVA22E - Anatomie HZ se základy histologie a embryologie - zkouškové otázky
- AVA10E - Praktická anatomie zvířat - otazky
- AVA11E - Praktická fyziologie zvířat - otazky-vypracovane
- AGA13E - Genetika se základy biometriky - otazky
- AEA25E - Zoologie bezobratlých - otazky bezobr.
- AEA25E - Zoologie bezobratlých - otazky
- AEA26E - Zoologie obratlovců - otazky obr.
- AEA26E - Zoologie obratlovců - otazky obojzivelnici a plazi
- AEA26E - Zoologie obratlovců - vypracovany otazky
- AEA26E - Zoologie obratlovců - otazky
- AKA06E - Výživa zvířat - Otázky ze zkoušky z výživy
- AKA06E - Výživa zvířat - otazky_ke_zkousce
- AEA30E - Základy hydrobiologie - Otázky - Varianta B
- AEA09E - Zoologie - Zpracované otázky - prvoci
- AEA09E - Zoologie - Zpracované otázky - bezobralí
- AEA09E - Zoologie - Zpracované otázky - obratlovci (nedokončeno)
- AGA36E - Etika chovu zvířat a welfare koní - testove otazky
- ALA13E - Etologie zvířat - koní -Humpolec - Bc. - Otázky ke zkoušce
- ALA13E - Etologie zvířat - koní -Humpolec - Bc. - Otazky HUMPOLEC
- AKA05E - chov koní - ¨zkouskove_otazky
- AKA05E - chov koní - OTAZKY Z CHOVU
- AKA05E - chov koní - vyprac.otázky
- AKA05E - chov koní - ZKOUSKOVE OTAZKY
- ATA05E - Pícninářství a pastvinářství - otazky picko
- ASA27E - Technika chovu koní - vyprac.otázky
- AMA05E - Mikrobiologie a biotechnologie - otázky II.zkouškového testu
- EJA74E - Právo a životní prostředí - Zkouškové otázky
- ARA98E - Zemědělské poradenství - Testové otázky
- AVA12E - Základy porodnictví - vypracované otázky
Copyright 2024 unium.cz